Smyslová soustava - poskytuje CNS informace o vnějším a vnitřním prostředí - čidla = analyzátory vybírají z prostředí podněty - podnět musí mít určitou intenzitu = prahový podnět Čidlo = analyzátor - informace o změnách prostředí - obsahuje buňky s vysokou dráždivostí = receptory citlivé na přiměřené = adekvátní podněty - některé receptory reagují po celou dobu působení podnětu, u jiných postupně dráždivost klesá adaptace - má 3 části: o receptor = periferní analyzátor o dostředivá nervová dráha o korové centrum = korový analyzátor Rozdělení receptorů I. podle prostředí, ze kterého přijímají informace 1. exteroreceptory podněty z vnějšího prostředí 2. interoreceptory podněty z vnitřního prostředí (změny ph, parciální tlak O 2, CO 2 aj.) a) proprioreceptory informace o poloze těla (ve svalech, šlachách, kloubech) b) exteroreceptory informace o vnitřních orgánech II. podle druhu adekvátního podnětu 1. chemoreceptory reagují na chemické vlastnosti sloučenin => čich, chuť, vnitřní chemoreceptory, receptory bolesti 2. mechanoreceptory reagují na mechanické podráždění => sluch, hmat, statokinetický orgán 3. termoreceptory citlivé na teplotu vyšší nebo nižší, než je teplota těla III. IV. fotoreceptory citlivé na světelné záření o určité vlnové délce podle stavby a umístění na těle 1. všeobecné většinou rovnoměrně roptýleny v těle 2. speciální soustředěny do orgánů v určité části těla Chemoreceptory reagují na chemické podněty významné pro nejzákladnější funkce organismu o orientace o vyhledávání a přijímání potravy o regulace dýchání 1. čich receptorem jsou čichové buňky ve sliznici horní části nosní sliznice - čichové buňky tyčinky s vláskovitými výběžky - výběžky procházejí otvory v čichové kosti čichový nerv čichové centrum - vnímání pachů ztěžuje nachlazení hlen, zvyšuje hlad - dráždění plynnými látkami obsaženými ve vdechovaném vzduchu - centrum spodní strana čelních laloků koncového mozku - význam obranný, pro vyměšování trávicích šťáv - smysl dálkový - je asi 10 000x citlivější než chuť 1
- rychlá adaptace čichu 2. chuť receptorem jsou chuťové buňky seskupené v chuťových pohárcích ve sliznici jazyka a měkkého patra - podráždění vyvoláno různými látkami rozpuštěnými ve vodě a slinách - centrum kůra temenního laloku - rozeznáváme 4 základní chutě sladko, slano, kyselo, hořko - význam vyměšování trávicích šťáv, slin 3. vnitřní chemoreceptory - udržení homeostázy - citlivé na složení vzduchu v dýchacích orgánech, složení tělních tekutin (konc. glukózy, O 2, CO 2, ph ) 4. orgány vnímání bolesti = volná nervová zakončení = nociceptory - bolest = reakce na látky vylučované poškozenými buňkami - volná nervová zakončení rozvětvena v kůži, svalech, kloubních pouzdrech, ve stěně trávicí trubice, vazivové obaly orgánů - chybějí v některých tkáních kostní tkáň, nervové orgány, některé tkáně oka, v tkáni jater a ledvin, chrupavka - podstata vzniku bolesti v poškozené tkáni se tvoří určité látky, které dráždí nervové vlákno - bolest povrchová = kožní lépe snesitelná, lokalizovaná - hluboká vychází z kloubních pouzder a svalů, nepřesně ohraničená - útrobní = orgánová nepřesně ohraničená, charakter celkové nevolnosti - pocity bolesti nepříjemné, doprovázeny různými projevy zblednutí, pocení, celková nevolnost - nedochází k adaptaci, bolest trvá celou dobu dráždění => ochrana org. před poškozením - podněty chemické látky uvolněné z poškozených buněk; mechanické tlak, dotyk; elektrické Termoreceptory ochrana adekvátní podnět změny teploty prostředí vzhledem k teplotě těla 1. Krauseho tělíska = chladové receptory - těsně pod pokožkou - sliznice rtů - dutina nosní, ústní - spojivka oka - nejvíce obličej, čelo, hřbet ruky - nejméně kůže zad 2. Ruffiniho tělíska = tepelné receptory - hluboko ve škáře i podkožním vazivu - sliznice DS a TS - 10x méně než chladových Mechanoreceptory reagují na mechanické podněty tlak, dotyk, napětí, bolest (chlad, teplo) patří mezi jednodušší smyslové receptory 2
1. Hmatové orgány - zajišťují kožní čití - v kůži a sliznici tělesných otvorů - drážděním těchto čidel vznikají kombinované pocity = hladkost, drsnost, vlhkost, suchost, tvrdost, měkkost, chvění, prostorový tvar předmětu, směr jeho pohybu apod. - hustota receptorů různá => různá citlivost o nejcitlivější pro dotyk a tlak bříška prstů, špička jazyka o pro bolest oční rohovka - na činnosti receptorů závisí hmatová rozlišovací schopnost dá se cvikem zdokonalit - počet asi ¾ milionu a) Meissnerova tělíska citlivá na dotyk, těsně pod pokožkou b) Vater-Pacciniho tělíska citlivá na tlak, hluboko ve škáře 2. Proprioreceptory - hloubkové smysly - ve svalech, šlachách, kloubních pouzdrech - zajišťují hluboké čití = propriocepci - jejich činnost umožňuje průběh napínacích reflexů - => význam pro řízení svalového napětí, udržování postoje těla, lokomoce, koordinovaná svalová činnost - centrum temenní a čelní lalok a) svalová vřeténka reagují na protažení svalu odpověď z centra (buňky v předních rozích míšních) stah svalu b) šlachová tělíska drážděna natažením i kontrakcí svalu => chrání sval před přetížením c) kloubní receptory reagují na pohyby v kloubech 3. Sluchový orgán - adekvátní podnět zvukové vlny (frekvence, amplituda, směr vlnění) - význam orientace, ochrana, akustická komunikace - velmi důležitý, speciální smysl - na základě sluchu se vytvořila řeč jako sluchový reflex orgánem sluchu je ucho - vnímá zvuky v rozsahu 16 20 000 Hz - nejcitlivější v rozsahu 1000 3000 Hz = mluvené slovo - horní hranice slyšení se s věkem snižuje - dělí se anatomicky i funkčně na 3 části: a) vnější ucho skládá se: boltec chrupavka krytá kůží, v dolní části přechází v ušní lalůček typický znak člověka zevní zvukovod trubice asi 2cm, mazové žlázky a chlupy odstraňování nečistot bubínek rozhraní mezi zevním a středním uchem; vazivová blanka, pružná rozkmitávají ji zvukové vlny b) střední ucho malá dutina ve spánkové kosti vyplněna vzduchem spojena Eustachovou trubicí s nosohltanem vyrovnávání tlaku vzduchu před a za bubínkem 3
- zánět nosohltanu infekce do středního ucha zduřelá sliznice uzavře ústí Eustachovy trubice => vzduch v dutině středního ucha se vstřebá do krve =>bubínek se vtlačí dovnitř => nemůže volně kmitat => dočasná nedoslýchavost 3 sluchové kůstky kladívko, kovadlinka, třmínek - kloubně spojené + 2 drobné svaly stahem mění napětí bubínku a pohybují třmínkem - kůstky převádějí kmitání bubínku na oválné okénko na rozhraní středního a vnitřního ucha c) vnitřní ucho v dutinách kosti skalní = kostěný labyrint stavba: - 3 polokruhovité chodbičky - předsíň sem vedou ze středoušní dutiny 2 okénka o oválné do něho je vsazen třmínek o kulaté uzavřené tenkou vazivovou blankou - hlemýžď v dutinách kostěného labyrintu je perilymfa uvnitř kostěného labyrintu se v perilymfě vznáší vlastní smyslový orgán = blanitý labyrint tvořený 2 váčky: - vejčitý se 3 polokruhovitými chodbami - kulatý napojuje se na něj hlemýžď uvnitř blanitého labyrintu je endolymfa hlemýžď blanitá, slepě končící trubička, která tvoří 2,5 závitu; obsahuje vlastní sluchový orgán = Cortiho orgán - základní = bazální membrána napjata po délce hlemýždě, vznikla srůstem různě dlouhých příčných vláken reagují na různé kmitočty - na bazální membráně leží obrvené smyslové buňky - nad smyslovými buňkami zavěšena krycí membrána Přenos zvuku boltec zachytí zvukovou vlnu zvukovod rozkmitání bubínku vlna na 3 kůstky třmínkem na oválné okénko rozechvění perilymfy endolymfy rozechvění bazální membrány buňky Cortiho orgánu narážejí vlásky do krycí membrány => podráždění. Přenos zvuku umožňují i lebeční kosti. 4. Statokinetické ústrojí = ústrojí rovnováhy a pohybu = vestibulární orgán - uložen ve vnitřním uchu - obsahuje čidla polohy a pohybu těla a jeho částí - stavba: o dva váčky o tři polokruhovité chodbičky vzájemně na sebe kolmé = blanitý labyrint - je v těsné blízkosti sluchového orgánu hlemýždě a) čidlo statické = polohové - vnímání polohy hlavy - dva blanité váčky - jsou naplněny tekutinou - v obou váčcích jsou malá políčka se smyslovými buňkami = receptory polohy 4
- buňky mají jemné vlásky (výběžky), které se zanořují do rosolovité hmoty - na rosolovité hmotě leží drobné krystalky CaCO 3 = statokonie (otlity) - změna polohy hlavy => statokonie se posunují => podráždění výběžků buněk informace vedena (VIII. hlavový nerv) do centra (mozkový kmen, mozeček, mozková kůra) b) čidlo kinetické = pohybové - vnímání pohybu hlavy = 3 polokruhovité chodbičky - v jejich rozšířených částech = ampulách jsou smyslové buňky (receptory) - receptory = vysoké buňky s tenkými výběžky drážděny pohybem endolymfy při změně polohy hlavy informace vedena do centra. Vestibulární ústrojí registruje jen pohyb zrychlený. Význam - udržení vzpřímeného postoje a rovnováhy v klidu i v pohybu. Pro orientaci v prostoru a udržení vzpřímené polohy těla má u člověka velký význam i zrak. Kontroluje polohu a pohyb těla. Při poškození obou vestibulárních orgánů nevzniká u člověka úplná neschopnost udržet rovnováhu a orientovat se v prostoru. Přechodné obtíže se poměrně rychle upraví a člověk si pomocí zraku a mozkové kůry vytvoří náhradní mechanizmy pro udržení rovnováhy a kontroly pohybu. Fotoreceptory jedno z nejdůležitějších čidel člověka citlivé na světelné vlny = elektromagnetické vlnění o vlnové délce 400 700 nm umožňuje vnímání světla, barev, velikosti, tvaru, vzdálenosti orgánem zraku je oko = oční koule (bulbus oculi) Oční koule - kulovitý tvar - uložena v očnici, kterou ohraničují kosti lebky - očnice je vystlaná tukem tlumí nárazy a tvoří zvlhčený prostor => snadné otáčení oční koule - vchod do očnice uzavírají oční víčka - stěna oční koule je trojvrstevná: a) bělima ( sclera) - 4/5 povrchu oční koule - tuhá vazivová blána - barva malé děti namodralá, staří lidé nažloutlá ukládán tuk - tloušťka 0,3 1 mm - upínají se do ní okohybné svaly - vzadu jí prostupuje zrakový nerv - vepředu přechází v rohovku - rohovka (cornea) o průhledná o složená z tenkých vazivových plotének hustě na sebe přiložených o 1/5 oční koule o tvarem se podobá hodinovému sklíčku o není prostoupena cévami, ale je inervovaná o nepravidelné zakřivení rohovky => předmět vidíme rozmazaně o dotyk na rohovku => nepodmíněný rohovkový reflex sevření víček b) cévnatka (choroidea) - mnoho cév výživa hlavně zevních vrstev sítnice 5
- mnoho pigmentových buněk pigment zabraňuje rozptylu světla uvnitř oka => hnědočervená barva - vystýlá zadní 2/3 oční koule - vpředu přechází v řasnaté těleso (corpus ciliare) o hladké svalstvo s výběžky o volně visí mezi bělimou a rohovkou o na výběžky je tenkými vlákny zavěšena čočka o smrštění svalu povolí tah vláken čočka se díky vlastní pružnosti vyklene, uvolnění svalu oploštění čočky o => řasnaté těleso umožňuje akomodaci čočky o dále tvoří komorový mok - cévnatka dále pokračuje v duhovku ( iris) o několikavrstevná o obsahuje pigmentové buňky => barva duhovky o pigment brání průniku světla jinudy než zornicí o uprostřed duhovky je kruhový otvor panenka = zornice (pupilla) o hladká svalovina v duhovce vytváří dva svaly: kruhový sval smrštěním zužuje zornici (vyvolává miózu) a omezuje pronikání světla do oka, paprsčitě orientované snopečky zornici rozšiřují (vyvolávají mydriázu). Zornicový reflex centrum střední mozek. - čočka (lens crystallina) o 4 mm silná o dvojvypuklá o zavěšena na vláknech řasnatého tělesa o tvořena tuhou rosolovitou a dokonale průhlednou hmotou o na povrchu čočky je jemné vazivové pouzdro do něj se upínají vlákna řasnatého tělesa o čočka je velmi pružná => vyklenutí a oploštění. c) sítnice (retina) - tenká průhledná blanka - vystýlá zadní 2/3 oční koule - je 0,2-0,4 mm silná - obsahuje receptory schopné reagovat na světelné záření tyčinky a čípky - její stavba je poměrně složitá, tvoří ji 4 vrstvy buněk o vnitřní vrstva - pigmentová přiléhá k cévnatce o pod ní tyčinky ( 130 milionů) a čípky (6 milionů) o jejich výběžky spojuje vrstva dvojpólových = bipolárních buněk, které převádějí vzruchy z tyčinek a čípků na čtvrtou vrstvu buňky nervové o buňky nervové jejich axony prostupují stěnu oční koule zrakový nerv zrakové centrum - na sítnici rozlišujeme dvě skvrny o slepá skvrna vychází odtud zrakový nerv, je bez tyčinek a čípků o žlutá skvrna místo nejostřejšího vidění, největší seskupení čípků, je asi 4 mm od slepé skvrny Tyčinky - spíš po okraji sítnice - jsou citlivější na světlo, ale nerozlišují barvy, pouze odstíny šedi - zajišťují vidění za šera a tmy - obsahují barvivo oční purpur = rhodopsin 6
Čípky - zajišťují barevné vidění - soustředěny hlavně ve žluté skvrně - jsou aktivní při větším stupni osvětlení - v sítnici jsou tři druhy čípků, které se liší citlivostí na druh světla (modrá, červená, zelená) - různě intenzivní dráždění různých čípků => vjemy různých barev - současné a stejně intenzivní dráždění všech tří druhů čípků => vjem bílého světla V sítnici oka dojde k jakémusi rozložení barevného vjemu na tři základní barvy a výsledný obraz je zase složen z jednotlivých barev až v mozkové kůře. Obraz vytvořený na sítnici je plochý a teprve obrazy z obou očí umožňují prostorové = trojrozměrné vidění. Mezi čočkou a sítnicí je dutina, kterou vyplňuje sklivec průhledný, řídce rosolovitý. Oční komory - štěrbinovité prostory mezi rohovkou a duhovkou = přední komora oční mezi duhovkou, řasnatým tělesem a čočkou = zadní komora oční - v komorách cirkuluje oční komorová voda, která se tvoří z krevní plazmy Optická soustava oka - prostředí, kterým prochází paprsek a lomí se tak, aby obraz vznikal přesně na sítnici rohovka komorový mok čočka sklivec - nevzniká-li obraz na sítnici, vidíme předmět rozmazaně, neostře nebo dvojitě. Poruchy optického aparátu = tzv. refrakční vady krátkozrakost = myopia - předmět se zobrazuje před sítnicí - člověk vidí ostře blízké předměty - vzdálené předměty mají rozmazané obrysy - vada se koriguje rozptylkami dalekozrakost = hypermetropie - předměty se zobrazují za sítnicí - člověk vidí blízké předměty neostře - vadu korigují spojky stařecká dalekozrakost ztráta pružnosti čočky => omezená akomodace barvoslepost (daltonizmus) genetická vada šeroslepost nedostatek očního purpuru Přidatné orgány oka okohybné svaly - příčně pruhované svaly - 4 přímé a 2 šikmé - pohybují oční koulí tak, aby se obraz předmětu promítal do žluté skvrny - porucha jejich koordinace šilhání = strabismus porucha prostorového vidění a dvojité vidění 7
víčka - horní, dolní ochrana - v okrajích víček vyrůstají řasy ochrana před prachem a nadměrným oslněním - v blízkosti řas ústí mazové žlázky chrání kůži před přetékajícími slzami spojivka (konjunktiva) - růžová blanka na vnitřní ploše víček a přechází na přední část bělimy a končí při okrajích rohovky - infekce, prach, prudké záření její překrvení => zánět spojivek slzná žláza (glandula lacrimalis) - při zevním horním okraji očnice - produkuje slzy o chrání oko před vysušením o omývají oko odstraňování nečistot o chrání před infekcí mají slabý baktericidní účinek o slzy vytékají na spojivku horního víčka a mrkáním jsou roztírány po bělimě a rohovce, hromadí se ve vnitřním koutku oka spojivková prohlubeň a odtud odtékají drobnými kanálky do slzného váčku, který leží pod kůží vnitřního očního koutku. Z váčku jsou odváděny kanálkem do dutiny nosní. Nemoci oka šedý zákal = katarakta onemocnění čočky ztráta průhlednosti; operace odstranění čočky a její náhrada zelený zákal = glaukom způsobuje zvýšený nitrooční tlak, bez léčení slepota barvoslepost dědičná vada, častěji u mužů úplná barvoslepost v sítnici jsou aktivní jen tyčinky, vidí jen v odstínech černé a bílé; zřídka šeroslepost nedostatek očního purpuru astigmatismus rohovka má nepravidelný tvar 8