Mají vlády střední a východní Evropy své kurzové chráněnce? Politická ekonomie měnového kurzu ve střední a východní Evropě odvětvový přístup

Mají vlády střední a východní Evropy své kurzové chráněnce? Politická ekonomie měnového kurzu ve střední a východní Evropě odvětvový přístup Have Central and East European Governments Their Exchange Rate s Foster-Children? Political Economy of Exchange Rate in Central and East European Countries Sector Approach Jaromír Šindel Abstrakt Tato stať se zaměřuje na podněty zvolení odlišných kurzových režimů během období transformace států střední a východní Evropy. Následuje analýza odvětvové struktury a podnětů k rozdílným měnovým režimům v těchto ekonomikách. Je diskutována existence přímého a nepřímého kanálu působení struktury ekonomiky na kurzovou politiku. Stať rozebírá hypotézy formování zájmových skupin s ohledem na kurzovou politiku, přijetí jednotné měny a vyjednávání v rámci národních ekonomik s dopady na mezivládní vyjednávání. Výsledky sektorové analýzy potvrzují stanovenou hypotézou, ve které je heterogenní odvětvová struktura v souladu s heterogenním přístupem ke kurzové politice během transformačního procesu ve sledovaných ekonomikách. Klíčová slova měnový kurz, tranzitivní ekonomiky, euro, zájmy odvětví JEL klasifikace E420, L160, D790 Abstract The article solves the incentives to the different exchange rate arrangement choice during the transformation period in the Middle and East European countries. It follows the analysis of the industry structure in these economies. It is discussed the existence of its direct and indirect channel of influencing the exchange rate politics. Article solves the hypothesis of interest group formation in regard to exchange rate politics, the euro adoption and the influencing of the intergovernmental bargaining. The industry analysis results confirm the set hypothesis, in which the heterogeneity of industry structure explains the heterogeneous approach to the exchange rate politics during the transformation process in monitored economies. Key words exchange rate, transition economies, euro, sector interests JEL classification E420, L160, D790

Mají vlády střední a východní Evropy své kurzové chráněnce? Politická ekonomie měnového kurzu ve střední a východní Evropě odvětvový přístup Jaromír Šindel * 1. Úvod Formování kurzové politiky či hospodářsko-politické rozhodování o volbě kurzového režimu ovlivňuje rozličné množství faktorů. Při diskusích jsou nejčastěji zmiňovány následující důvody či impulsy, které usměrňují vliv volby a samotného provádění určitého typu kurzové politiky. Na straně jedné se diskutuje význam a role monetárních faktorů měnového kurzu v rámci monetárních stabilizačních programů. Na straně druhé se zdůrazňují reálné efekty na makroekonomické a mikroekonomické faktory zaměstnanost, zisk, investice a obchodní toky. Měnový kurz svou úrovní (posílením či oslabením) a zároveň svou volatilitou ovlivňuje zahraniční směnné relace s dopady na zmiňované faktory. Jeví se tedy podstatné určit okolnosti a podněty určující kurzovou hospodářskou politiku. Tato stať se zaměřuje na podněty ke zvolení daných kurzových režimů během období transformace států střední a východní Evropy, rovněž s ohledem endogenní či exogenní charakter kurzové politiky. Následuje analýza odvětvové struktury a podnětů k rozdílným měnovým režimům v těchto ekonomikách, přičemž je diskutována existence přímého a nepřímého kanálu působení struktury ekonomiky na kurzovou politiku. Stať rozebírá hypotézy formování zájmových skupin s ohledem na kurzovou politiku, přijetí jednotné měny a vyjednávání v rámci národních ekonomik s dopady na mezivládní vyjednávání. Dále jsou analyzovány okolnosti přechodu na jednotnou měnu s ohledem na odvětvovou strukturu tranzitivních ekonomik, které byly mezi deseti přistupujícími státy do Evropské unie v roce 2004. Výsledky sektorové analýzy jsou diskutovány s ohledem na stanovené hypotézy, zda heterogenní odvětvová struktura ve sledovaných ekonomikách vysvětluje heterogenní přístup ke kurzové politice během transformačního procesu. Rovněž je zaměřena pozornost na redistribuční efekty změny kurzového režimu během transformačního a post-transformačního období kurzové politiky, která je silně ovlivněna přechodem na jednotnou měnu euro. 2. Metodologie politické ekonomie k měnovému kurzu přístup zájmových skupin Frieden (1998) nabízí přehled všeobecných principů politické ekonomie měnového kurzu v rámci mezinárodní měnové politiky. Mezi časté aspekty politické ekonomie měnového kurzu jsou často zdůrazňovány otázky kredibility měnové politiky, resp. fungování měnového kurzu v rámci monetárních stabilizačních programů. Tranzitivní ekonomiky střední a východní Evropy představují vzhledem ke kurzové politice široký zdroj inspirace. Ten pramení z heterogenních přístupů k jejímu prováděním během transformačního období s homogenním završením v podobě přijetí jednotné evropské měny. Simmons a Hainmueller (2005) zdůrazňují mezinárodní rozměr volby režimu měnového kurzu. Samotná volba je skrze politickou ekonomii v literatuře často analyzována z hlediska modelů domácích institucí, ale jsou opomíjeny mezinárodní závazky vládních rozhodnutí nad volbou režimu měnového * Ing. Jaromír Šindel, ŠKODA AUTO a. s. Vysoká škola. Tř. V. Klementa 869, 293 60 Mladá Boleslav, sindelj@vse.cz. Stať vznikla v rámci projektu GA ČR č. 402/60/1445. 1

kurzu. 1 Působí zde tedy jistý rozměr politických preferencí vůči měnovému kurzu, který je ovšem korigován mezinárodními institucemi. Tomuto tématu se věnují i Broz a Frieden (2001), kteří kromě diskutovaných domácích faktorů ovlivňující volbu kurzové hospodářské politiky 2 navíc akcentují její ovlivnění obavami či provázaností ze strany mezinárodních politicko-ekonomických vztahů. Politickou ekonomií měnového kurzu se tedy prolínají různá a různě akcentovaná témata role zájmových skupin či odvětvoví pohled na režim a vývoj kurzové politiky, role domácích institucí a otázka reformních programů, mezinárodní aspekty národní kurzové politiky. Eichengreen a Frieden (2000) nabízejí přehled politických faktorů, které ovlivňují měnovou evropskou integraci a efekty z ní plynoucí mezivládní vyjednávání a otázka domácí struktury ekonomiky. První faktor, tedy mezivládní vyjednávání, je pouze částečně uplatitelný pro rozšíření eurozóny východoevropskými post-transformačními ekonomikami. Tyto budoucí členské země přistupují na všeobecně přijímané a neměnné vstupní podmínky, které jsou výsledkem předchozího mezivládního vyjednávání. Přijímají tedy podmínky, které byly formovány na základě předchozího mezivládního vyjednávání. Druhý faktor se v předvstupním období jeví více podstatným pro budoucí členské státy. Domácí distribuce bohatství ovlivněná přijetím jednotné měny může vyvolat vyjednávání v rámci národních ekonomik. Toto vyjednávání či diskuse v sobě nese více dopadů. Prvním z nich je rozhodnutí národních hospodářsko-politických autorit o zvolení optimálního přijetí jednotné měny z časového hlediska. Dále toto vyjednávání v rámci státu, respektive přesvědčení zmíněných autorit zájmovými skupinami rovněž ovlivňuje možnost využití redistribučních toků. Samotná zpětná otázka redistribuce může ovlivnit mezivládní vyjednávání. To se neorientuje na podmínky přijetí jednotné měny, ale na zesílení akcentu při sjednávání distribučních finančních toků mezi státy a odvětvími. 3 Formování zájmových skupin vůči kurzové politice analyzujeme za využití následujícího diagramu uvedeného Friedenem (1991). Níže uvedené schéma nabízí obecný přehled preferencí ke kurzové politice, přičemž rozebírá kurzovou (měnovou) politiku ze dvou hledisek. První z nich je samotná úroveň měnového kurzu (tedy podhodnocená, či nadhodnocená úroveň), což lze z časového hlediska vnímat jako apreciační či depreciační tendence či tlaky. Druhé hledisko se zaobírá flexibilitou kurzové politiky, což v sobě jednak skrývá autonomii národní měnové politiky a její vliv na ekonomickou aktivitu a zároveň otázku volatility měnového kurzu. 1 Z hlediska transformujících se ekonomik střední a východní Evropy lze rozlišit politicko-ekonomické závazky vůči Mezinárodnímu měnovému fondu (MMF) během transformačního období a závazky vůči institucím Evropské unie v integračním (tedy post-transformačním) období. Pro správné pochopení politické ekonomie měnového kurzu bude nutné zahrnout integrační závazky v zemích střední a východní Evropy (kapitálová mobilita, konvergenční kritéria, ). 2 Mezi faktory lze například zařadit relativní důležitost kupní síly spotřebitelů, konkurenceschopnost producentů obchodovatelného zboží a stabilita nominálních makroekonomických proměnných. (Broz, Frieden, 2001, s. 319). 3 Například v oblasti obchodní politiky, rozsahu dotací, atd. Diskutováno dále. 2

Obrázek 1 Přehled preferencí ke kurzové politice Preferovaný stupeň flexibility měnového kurzu a autonomie národní měnové politiky Vysoký Nízký Preferovaná úroveň měnového kurzu Nízká Vysoká Importům konkurující producenti obchodovatelného zboží pro domácí trh Producenti neobchodovatelného zboží a služeb Exportně orientovaní producenti obchodovatelného zboží Mezinárodní obchodníci a investoři Zdroj: Frieden, J.A. (1991, s. 445) Vyšší autonomii měnové politiky 4 preferují producenti neobchodovatelných statků a služeb a lokálně orientovaní producenti, kteří pokládají silnější akcent na flexibilní měnovou politiku a její očekávaný pozitivní vliv na makroekonomické faktory (ekonomický růst, domácí absorpce, ). Nižší volatilita měnového kurzu, snížení měnového rizika je z pohledu autonomie měnové politiky naopak významnějším faktorem pro odvětví přímo zapojená do mezinárodního obchodu a investic. Preference vůči úrovni či změnám měnového kurzu jsou z pohledu cenové konkurenceschopnosti zřejmé u importů konkurujících domácích producentů a u exportérů. 5 Preference producentů neobchodovatelného zboží a služeb vůči apreciační úrovni měnového kurzu vyplývají z rostoucí koupěschopné poptávky při apreciaci měnového kurzu. Zahraničním investorům přináší apreciace měnového kurzu cílové země zhodnocení jejich samotné investice. 6 Uvedený diagram nabízí fundamentální pohled na preference ekonomických sektorů k režimu a úrovni měnového kurzu. Skrze rozsah distribučních efektů z vývoje měnového kurzu přináší porozumění formování zájmových skupin a následnému vyjednávání v rámci státu. Tento dopad lze chápat jako přímý kanál, kterým působí struktura ekonomiky na hospodářskou politiku měnového kurzu skrze působení zájmových skupin (přímost je dána působením od struktury ekonomiky k formování hospodářské politiky). 7 Rovněž lze kanál uchopit nepřímou 4 Diskuse nad autonomní měnovou politikou v České republice viz Janáčková (2002). 5 Výše uvedené vlivy měnového kurzu rovněž závisejí na inflačním vývoji, tedy vývoji reálného kurzu. Zde sehrává významnou úlohu importní náročnost importu či propustnost pohybu nominálního měnového kurzu do inflačního vývoje. Rovněž samotná role inflačního vývoje sehrála významnou úlohu v transformačním období při tvorbě očekávání a ekonomických rozhodnutí (mzdové vyjednávání, stanovení cen, ). 6 Do uvedeného diagramu lze rovněž zařadit sektor vlády jako subjekt, jehož rozpočtové omezení je ovlivněno a ovlivňuje vývoj měnového kurzu. Jeho umístění v diagramu závisí na situaci, ve které se vládní sektor nachází. Očekává-li se privatizace vládního podílu zahraničním investorům, dopomůže oslabený měnový kurz zvýšit inkaso z transakce v tuzemské měně. Následná konverze ovšem vytváří apreciační tlaky spojené s redistribučním efektem. Na druhou stranu přistoupí-li vláda k emisi zahraničních dluhopisů v cizí měně, pak apreciace měnového kurzu vede ke snížení závazků v domácí měně vůči zahraničí a tedy k relativnímu snížení úrovně vládního dluhu. Srovnej s dohodou vlády České republiky a centrální banky o postupné konverzi privatizačních příjmů, která rovněž zahrnovala dočasnou blokaci emise zahraničních vládních dluhopisů (viz ČNB (2002a, 2002b)). 7 Diskuse může být vedena z pohledu formování zájmových skupin a problému free-ridingu. Měnový kurz totiž představuje ekonomickou proměnnou se širokými dopady a zformování takto široké zájmové skupiny je z důvodu vyšší koncentrace nákladů nad výnosy méně pravděpodobné. Srovnej s diskusí nad zájmovými skupinami v rámci obchodní politiky, kde koncentrace výnosů převyšuje náklady formování a působení zájmových skupin. Efekt měnového kurzu na ekonomickou výkonnost a následné formování zájmových skupin se tedy může orientovat ne pouze na kurzovou hospodářskou politiku, ale na odlišné oblasti hospodářské politiky 3

cestou, kdy autority hospodářské politiky vnímají dopady dané kurzové politiky na jednotlivá odvětví ekonomiky. Podstatu tohoto kanálu představují preference autorit hospodářské politiky k reálným ekonomickým veličinám (zaměstnanost, ekonomický růst, daňové příjmy, atd.), jejichž vývoj je ovlivněn kurzovou politikou. Přímý kanál, tedy vliv preferencí vůči měnovému kurzu na samotnou realizaci kurzové hospodářské politiky skrze formování zájmových skupin je často diskutovanou otázkou (přehled viz Broz, Frieden, 2001). Formování zájmových skupin je často nahrazováno velikostí jednotlivých sektorů. To lze ovšem interpretovat jako hledisko nepřímého kanálu. Tedy samotné uvědomění autorit hospodářské politiky o důležitosti odvětví vystavených efektům kurzové politiky. 8 Obrázek 2 Přímý (nahoře) a nepřímý kanál (dole) působení struktury ekonomiky na kurzovou hospodářskou politiku Zdroj: Vlastní úprava na základě Broz, Frieden (2001) 3. Analýza režimů měnových kurzů v tranzitivních ekonomikách Mezi tranzitivními ekonomikami střední a východní Evropy lze sledovat naprosto heterogenní přístup ke kurzové police. Ta má všeobecná pojítka na počátku a konci autonomní kurzové politiky počáteční depreciaci a přijetí jednotné měny. Tato pojítka jsou v souladu s uvedenou hypotézou Simmonse a Hainmuellera (2005) o podřízení kurzové politiky mezinárodním závazkům. V tomto případě se jedná o doporučení MMF k počáteční devalvaci (obchodní politika, politika daňových a investičních pobídek, politika hospodářské soutěže, průmyslová politika - infrastruktura, R&D, lidské zdroje, apod.). 8 Neméně zajímavým faktem z hlediska diskuse nad nepřímým kanálem působení kurzové politiky je rovněž strana, z které přišel impuls zastavit cenové konkurenci nepříznivý vývoj měnového kurzu v České republice v roce 2002 v souvislosti se strategií řešení kursových dopadů přílivu kapitálu z privatizace státního majetku a z dalších devizových příjmů státu (ČNB (2002a, 2002b). Tato situace potvrzuje již diskutované nejednoznačné postavení vládního sektoru v rámci Friedenova diagramu, kdy vláda nevyužívá kurzové politiky jako hospodářsko-politického nástroje. Tento nástroj je zastíněn rozpočtovým omezením vlády, respektive jejími výdajovými prioritami. 4

v post-komunistických státech střední a východní Evropy, 9 otázka otevření kapitálových trhů vůči nerezidentům a přijetí jednotné měny euro, kterému předchází podřízení měnové politiky optimálnímu přechodnému měnovému uspořádání. 10 Přistoupíme-li k hypotéze, kdy období, v němž je kurzová politika podřízena mezinárodním závazkům, označíme za exogenní kurzovou politika, pak lze označit období mezi těmito pojítky za endogenní kurzovou politiku. Pokud bychom přijali takto strukturovanou hypotézu, nesmíme opomenout při její interpretaci jisté zásadní okolnosti. První z nich se týká doporučení MMF, jenž má v sobě přímo zakomponované distribuční efekty (viz Friedenův diagram) a tím vyniká zásadní odlišnost vůči konečnému pojítku přijetí jednotné měny. Druhá okolnost se týká stanovení období přijetí jednotné měny a tedy stanovení přelomu endogenní a exogenní kurzové politiky, což rovněž souvisí s přechodným měnovým uspořádáním. Rovněž další aspekty mohou ovlivňovat endogenní charakter kurzové politiky v transformačním období. Jedná se především o otázku kapitálové mobility, institucionální ukotvení stanovování režimů měnového kurzu. Rovněž role kredibility měnové politiky, respektive hospodářské politiky představuje významný faktor, který utváří kurzovou politiku. 11 Obrázek 3 nabízí přehled vývoje efektivních měnových kurzů vůči zemím rozšířené Evropské unie (EU-25) v období 1994-2005 a to jak v nominálním, tak v reálném vyjádření. Rovněž je zahrnut vývoj inflačních diferenciálů (harmonizovaný index spotřebitelských cen) vůči tomuto uskupení. Kurzové režimy sledovaných ekonomik se neodlišují pouze relativní mírou fixace nominálního efektivního kurzu, ale především obdobím této fixace. Na základě těchto pozorování lze konstatovat, že pouze dvě země de facto zachovávaly v podstatě neměnnou úroveň reálného efektivního kurzu - Maďarsko skrze posuvné zavěšení svého forintu do roku 1999 a Slovinsko pomocí řízeného floatingu svůj tolar do vstupu do ERM-II. 12 Obrázek 3 Nominální a reálný efektivní kurz, inflační diferenciál vůči EU-25 v letech 1994-2005 (1999 = 100) 9 Jan Frajt (1999) upozorňuje na nepřílišnou specifičnost tohoto doporučení. Činí tak vzhledem k jisté naivitě a neporozumění MMF ke struktuře a k ranným transformačním problémům států střední a východní Evropy, které MMF srovnává s problémy ekonomik Latinské Ameriky. 10 Srovnej s přechodným uspořádáním měnové politiky pro Českou republiku (inflační cíl 3% ±1 p.b. do přijetí jednotné měny) a Maďarsko (simulace ERM-II) či kvazi přechodným obdobím z prostředí měnového výboru. 11 V transformačním období České republiky lze sledovat několik příkladů, kdy kredibilita hospodářské politiky podstatně ovlivnila vývoj měnového kurzu a jeho distribuční dopady. Jedním z nich je stanovení měnového kurzu jako kotvy měnové politiky, i přes nepřiměřené dopady na reálný vývoj ekonomiky po přelomu devadesátých let. Další epizodu představuje apreciační vývoj v roce 1998, který byl v souladu s desinflační politikou. 12 Lavrač (1999, s. 3) zmiňuje období slovinského tolaru..., kdy nominální měnový kurz zůstal až půl roku neměnný, což vedlo k podstatné krátkodobé apreciaci reálného měnového kurzu a k požadavkům exportérů, aby se něco dělalo s měnovým kurzem,.... 5

Poznámka: Deflováno na základě harmonizovaného indexu spotřebitelských cen (dále HICP). Váha zahraničních konkurentů v efektivním měnovém kurzu je založena na tzv. dvojité exportní váze, kdy se bere do úvahy jednak podíl konkurující země na exportech sledované země a zároveň se bere v úvahu podíl konkurující země na celkové světové nabídce v jednotlivých odvětvích. LTL Lotyšsko, LVL Litva. Zdroj: Evropská komise, vlastní výpočty. Heterogenní vývoj reálného kurzu a kurzová politika v těchto nových členských státech EU je potvrzena z porovnání vývoje indexu reálného efektivního měnového kurzu v obrázku 4. V něm je rovněž více porovnatelná míra apreciace reálného efektivního směnného kurzu. Nejvyšší apreciační úrovně reálného efektivního směnného kurzu k počátku roku 2005 dosáhla Litva na úrovni necelých 250 % vůči lednu 1994. Byla následována Estonskem (necelých 210 %) a Lotyšskem (přes 170 %, přičemž nejvyšší apreciační úroveň byla v Lotyšsku dosažena v průběhu let 2000 a 2001 na úrovni190 %). Následuje Slovensko (okolo 160 %), Česká republika (okolo 150 %), Polsko (pod 150 %), Maďarsko (přes 130 %) a nejméně Slovinsko (okolo 120 %). 6

Obrázek 4 Bazický index reálného efektivního měnového kurzu vůči EU-25 Poznámka: Leden 1994 = 100. Zdroj: Evropská komise, vlastní výpočty. Analýza kurzové politiky fixních měnových kurzů či režimu posuvného zavěšení je potřebná z pohledu šíře vnímaných okolností. Nejpřímější cestou by bylo porovnání vývoje měn či košů, vůči kterým je měnový kurz zafixován či na které je zavěšen. 13 Pro zachycení poněkud odlišné okolnosti, kterou je vstup do Evropské unie a následný vstup do eurozóny, budeme porovnávat vývoj dvou odlišně zkonstruovaných efektivních reálných měnových kurzů dříve využitý efektivní kurz vůči zemím EU-25 a vůči širšímu uskupení 41 zemí (viz poznámka u obrázku 5). Obrázek 5 Odchylka bazického indexu reálného efektivního měnového kurzu vůči širšímu uskupení 41 zemí vůči bazickému indexu reálného efektivního měnového kurzu vůči EU-25 Poznámka: Leden 1994 = 100. Odchylka je získána poměrem efektivního kurzu vůči 41 zemím a efektivním kurzem vůči EU-25. Jeli vyšší než 100 došlo k silnější apreciaci vůči zemím 41. Širší skupina 41 zemí je standardně definována Evropskou komisí jako EU-25 spolu s Austrálií, Kanadou, USA, Japonskem, Norskem, Novým Zélandem, Mexikem, Švýcarskem, Tureckem, Bulharskem, Rumunskem, Ruskem, Čínou, Brazílií, Koreou a Hong-Kongem. Zdroj: Evropská komise, vlastní výpočty. Všechny sledované ekonomiky vykazují obdobný vývoj během sledovaného období. Liší se pouze hloubkou relativní apreciace či depreciace reálného efektivního směnného kurzu mezi 13 Uvedená analýza částečně diskutuje tzv. de-jure vs. de-facto realizované režimy měnových kurzů. Blíže k této problematice Alesina, Wagner (2003), Reinhart, Calvo (2002) či Reinhart, Rogoff (2003). 7

zeměmi. Hodnoty vyšší než 100, která značí vyšší úroveň apreciace reálného efektivního kurzu vůči širšímu uskupení, byla zaznamenána především v Polsku. Analýzu vnímání odlišných okolností v rámci kurzové politiky uzavírá míra korelace meziměsíční změny reálného efektivního kurzu vůči zemím EU-25 a skupiny 41 zemí v období leden 1994 až prosinec 2005. Nejvyšší míry korelace dosáhly země Visegrádského uskupení Polsko, Česká republika, Slovensko a Maďarsko. Byly následovány se značným odstupem Slovinskem, Estonskem, Litvou a nejmenší korelace byla v tomto období zaznamenána v Lotyšsku. Tabulka 1 Korelace meziměsíční změny reálného efektivního kurzu vůči zemím EU-25 a skupiny 41 zemí (leden 1994 až prosinec 2005) CZK SKK EKK LTL HUF LVL SIT PLN 0,961 0,959 0,748 0,532 0,946 0,688 0,800 0,968 Poznámka: Jedná se o korelaci zlogaritmovaných hodnot. LTL Lotyšsko, LVL Litva. Zdroj: Evropská komise, vlastní výpočty. 4. Analýza struktury ekonomik Pro analýzu struktury ekonomiky s ohledem na možnou analýzu přímého a nepřímého kanálu jejího působení na kurzovou hospodářskou politiku byla využita STAN databáze OECD (2005a). Tato databáze skýtá výhody ve využití detailnější struktury odvětvové úrovně (2 místný OKEČ) včetně zahraničního obchodu zboží. To umožňuje sledování sektorových zájmů vůči kurzové hospodářské politice, které vyplývají z Friedenova diagramu. Na druhou stranu je využití této databáze využitelné pouze pro země Visegrádského uskupení (dále pod označením - V4) Českou republiku, Slovensko, Polsko a Maďarsko a v krátkém časovém období zhruba mezi roky 1995-2005. Z tohoto důvodu je rovněž využita databáze Eurostatu (2006), která nabízí základní sektorovou strukturu rovněž pro pobaltské státy a Slovinsko. Tyto nově přistupující ekonomiky srovnáme z hlediska struktury zaměstnanosti, přidané hodnoty a produkci. Těmito pohledy sledujeme důležitost jednotlivých sektorů, resp. sílu jejich preferencí k úrovni měnového kurzu z hlediska autorit hospodářské politiky (zaměstnanost, potenciální daňové příjmy, ). Pro komparaci byla vybrána dvě různá. První období se liší od druhého neexistencí pobídek k formování zájmových skupin s ohledem na přijetí jednotné měny. Ovšem na straně druhé bylo toto období charakteristické endogenním pojetím výběru patřičného režimu měnového kurzu. První část analýzy zkoumá všeobecné sektorové rozložení s akcentem na obchodovatelné a neobchodovatelné statky a sektor služeb. 14 Sektor obchodovatelných statků je analyzován rovněž s vyloučením zemědělství, které má svou specifickou pozici v rámci zájmových skupin a rovněž možnosti redistribučních čistých dotačních toků. Podnětem k této struktuře je časté využití dělení neobchodovatelných a obchodovatelných sektorů v rámci ekonomických analýz, které vytvářejí a využívají autority hospodářské politiky. Druhá část analýzy přichází s arbitrárním rozlišením obchodovatelných sektorů z pohledu zapojení do zahraničního obchodu v oblasti zboží, tedy především zpracovatelského průmyslu z hledisek indexu exportní výkonnosti a indexu importní penetrace. 14 Databáze OECD je založena na metodice ISIC, rev.3. Sektor služeb (Services) zahrnuje ISIC 50-99, sektor obchodních služeb (Business sector services) nezahrnuje veřejné služby a je tvořen ISIC 50-74. Neobchodovatelný sektor (Nontradables) je v této analýze pojat jako sektor služeb se stavebnictvím, energetickým sektorem bez finančních služeb a tvoří ho tedy ISIC 40-64 a 70-99. Obchodovatelný sektor (Tradables) zahrnuje ISIC 01-37 a v případě nezahrnutí zemědělských sektorů vyjma ISIC 01-05. 8

Výsledky odvětvové analýzy by měly přinést diskusi k otázkám, které souvisejí s vyjednáváním v rámci států (viz diskutovaný přímý či nepřímý kanál) nebo s mezivládním vyjednáváním. V rámci této statě bude analýza orientována na diskusi dvou hypotéz. 15 1. Existence podnětů k rozdílným kurzovým politikám během transformačního období. 16 Hypotéza: - Rozdílná struktura ekonomiky vysvětluje rozdílnou kurzovou politiku během transformačního období. Pokud rozdílná struktura ekonomiky nepřinese vysvětlení k rozdílně prováděné kurzové politice, lze strukturu ekonomiky interpretovat jako parciální faktor. Role kurzové politiky byla zmenšena například vyšším akcentem na roli kurzové politiky v rámci monetárních stabilizačních programů či působením odlišných typů hospodářské politiky. 2. Změna odvětvové struktury či kurzové politiky v post-transformačním období. Hypotéza: - V post-transformačním období došlo v některých případech ke změně kurzové politiky. Tento vývoj mohl odrážet změnu v odvětvové struktuře ekonomiky nebo způsobil redistribuční efekty plynoucí z odlišné kurzové politiky. 4.1 Váhy obchodovatelných a neobchodovatelných sektorů Struktura zaměstnanosti vykazuje největší odchylky v rámci struktury odvětví v zemích V4 během dvou časových období. Atypická struktura zaměstnanosti v rámci výše uvedených odvětví byla zaznamenána v Polsku, kde je struktura silně ovlivněna vyšším podílem zemědělství. Neobchodovatelný sektor zaznamenal nejvyšší podíl na zaměstnanosti v rámci zemí V4, kdy společně s agregovaným sektorem služeb zaznamenaly i nárůst mezi sledovanými obdobími. Pokud se zaměříme na obchodovatelný sektor, tak nejvyšší podíl v obou dvou období zaznamenává Polsko, což je zkresleno zahrnutím zemědělských odvětví. Vyjmutím těchto odvětví z obchodovatelného sektoru se z Polska stává země s nejnižším podílem takto definovaného obchodovatelného sektoru na zaměstnanosti v zemích V4. V obchodovatelném sektoru navíc ve třech zemích V4 v Polsku, Maďarsku a Slovensku došlo mezi obdobími k relativnímu poklesu v podílu na zaměstnanosti. 15 V rámci diskuse nad politickou ekonomií kurzové politiky lze rovněž stanovit hypotézu, zda rozdílná struktura ekonomiky v post-transformačním obdobím napomáhá interpretaci nejednotného postupu vůči podmínkám přijetí jednotné měny (například interpretace ERM-II a podmínky kurzové stability, interpretace podmínky cenové stability před přijetím jednotné měny) či redistribučních finančních toků v rámci evropských rozpočtů. 16 Tento závěr bude s nejvyšší pravděpodobností eliminován časovým rozsahem databáze. 9

Obrázek 6 Struktura zaměstnanosti v zemích střední a východní Evropy v polovině devadesátých let (vlevo) a před vstupem do EU (vpravo) Poznámka: Česká republika 1995-2003, Slovensko 1997-2001, Maďarsko 1995-2002, Polsko 1995-2000. Zaměstnanost je v ekvivalentu plné pracovní doby. Zdroj: OECD, STAN Industrial Statistics, 2005, vlastní výpočty. K charakteristice různorodosti sektorových podílů na zaměstnanosti v zemích V4 lze dodat, že nejvyšší směrodatná odchylka byla vykázána u obchodovatelných a neobchodovatelných sektorů, přičemž v druhém období došlo k jejímu poklesu (z cca. 7,5 p.b. na 7 p.b.). Nízké různorodosti naopak zaznamenávají sektory nezemědělských obchodovatelných statků (2,9 p.b., resp. 4 p.b.) společně se sektorem soukromých služeb (cca. 3,5 v obou obdobích, zatímco sektor služeb včetně veřejně poskytovaných služeb okolo 6,5 p.b. v obou obdobích). Pokud by vláda považovala podíly na zaměstnanosti za důležitý faktor při realizaci kurzové politiky, pak by její chování mělo charakteristické prvky odborových hnutí, neboť by svým chováním poukazovala na prioritu zachování, respektive konzervace stavu. Odvětvová struktura přidané hodnoty vykazuje menší odlišnosti v porovnání s odvětvovou strukturou zaměstnanosti. Nejvyšší podíl obchodovatelného sektoru na přidané hodnotě je v prvním období zaznamenán v Polsku. V tomto případě to není dáno pouze vyšším podílem zemědělských odvětví, neboť je tomu tak i u obchodovatelného sektoru s jejich vyloučením. V případě Polska došlo k výraznějšímu poklesu podílu tohoto sektoru na přidané hodnotě, což je ovšem ovlivněno hospodářským cyklem. Podíl neobchodovatelného sektoru na tvorbě přidané hodnoty je v prvním období téměř totožný ve všech sledovaných státech. 10

Obrázek 7 Struktura přidané hodnoty v běžných cenách v zemích střední a východní Evropy v polovině devadesátých let (vlevo) a před vstupem do EU (vpravo) Poznámka: Česká republika 1995-2003, Slovensko 1997-2001, Maďarsko 1995-2002, Polsko 1995-2000. Zdroj: OECD, STAN Industrial Statistics, 2005, vlastní výpočty. Závěr této části analýzy je věnován odvětvové struktuře tvorby přidané hodnoty ve stálých cenách, což v sobě skrývá porovnání odvětvových struktur s ohledem na vývoj cenových deflátorů. 17 Různorodost odvětvové struktury na přidané hodnotě je citelně menší než u odvětvové struktury v případě zaměstnanosti. Nejvyšší směrodatná odchylka je zaznamenána v případě sektoru služeb (3,4 p.b., resp. 3 p.b.) a v sektoru obchodovatelných statků (2 p.b. a 2,8 p.b. v druhém období). Směrodatná odchylka podílu obchodovatelného sektoru s vyloučením zemědělství narostla z 1,8 p.b. na 2,5 p.b. a nárůst směrodatné odchylky v druhém období vůči prvnímu byl rovněž zaznamenán v případě neobchodovatelných statků (z 0,8 p.b. na 3 p.b.), což je dáno nárůstem podílu tohoto sektoru na tvorbě přidané hodnoty v zemích V4 s výjimkou Slovenska. Směrodatné odchylky jsou v případě odvětvové struktury přidané hodnoty ve stálých cenách vyšší než v případě běžných cen. 17 Využití odvětvové struktury tvorby přidané hodnoty ve stálých cenách může spočívat v mezinárodní komparaci relativní produktivity odvětví. Nedostatek neexistence parity kupní síly je zmírněn srovnáním tranzitivních ekonomik. Relativní produktivity odvětví spočívá v mezinárodním srovnání podílů odvětví na přidané hodnotě (PH) a zaměstnanosti (L). Interpretaci proveďme na uvedených srovnání v rámci Polska a Slovenska. Podíl obchodovatelného sektoru na přidané hodnotě činí v Polsku 30,6 % a na Slovensku přibližně 24,9 % v prvním období. Podíl obchodovatelného sektoru na zaměstnanosti činí v Polsku 49,7 % a na Slovensku 37,3 %. Obchodovatelný sektor s vyloučením zemědělství se podílí na přidané hodnotě v Polsku 22,2 % a na Slovensku 19,7 %, zatímco podíl na zaměstnanosti představuje v Polsku 23,6 % a na Slovensku 29,4 %. Dané rozložení lze interpretovat následovně. Porovnáme-li slovenskou produktivitu v obchodovatelném sektoru vůči T polské a dosadíme-li do rovnice PP T T SK T = ( PH T ) ( PH, pak získáme T PPPL L SK L )PL T PP SK 24,9 30,6 = 100 = 108,42% 37,3 49,7. Slovenská produktivita práce v obchodovatelném T PP PL SK PL sektoru je v prvním období na úrovni 108,4 % vůči polské produktivitě práce na základě podílů odvětví na celkové přidané hodnotě a zaměstnanosti. V případě obchodovatelného sektoru s vyloučením zemědělství představuje relativní slovenská produktivita práce vůči polské 110,6 %. Relativní produktivita neobchodovatelného sektoru činí na Slovensku 86,8 %. 11

Obrázek 8 Struktura přidané hodnoty ve stálých cenách roku 2000 v zemích střední a východní Evropy v polovině devadesátých let (vlevo) a před vstupem do EU (vpravo) Poznámka: Česká republika 1995-2003, Slovensko 1997-2001, Maďarsko 1995-2002, Polsko 1995-2000. Zdroj: OECD, STAN Industrial Statistics, 2005, vlastní výpočty. Další část analýzy přináší rozšíření analýzy o pobaltské státy a Slovinsko. 18 Obrázek 9 zobrazuje podíly jednotlivých sektorů na celkové zaměstnanosti v letech 1995 (tzv. první období) a 2004 (tzv. druhé období). Vyjma Estonska představuje zemědělství výraznější podíl na celkové zaměstnanosti u těchto států než země střední Evropy s výjimkou Polska a to v prvním i druhém období. Rovněž u podílu veřejných služeb lze vnímat výraznější rozdíly. V rámci zemích Visegrádského uskupení lze pozorovat jeho vyšší podíl u Slovenska a Maďarska, který je srovnatelný s podílem pobaltských ekonomik. U podílů obchodních služeb včetně stavebnictví nejsou zaznamenány výraznější rozdíly. Větší rozmanitost podílů na zaměstnanosti představuje průmysl s vyloučením stavebnictví. V obou odvětví zaznamenal průmysl Litvy a Lotyšska menší podíl než v případě Polska, v němž má průmysl nejnižší podíl ze zemí Visegrádského uskupení. Vůči nim jsou naopak srovnatelné podíly průmyslu v Estonsku a Slovinsku. Obrázek 9 Struktura zaměstnanosti v zemích EU-8 v roce 1995 (nahoře) a v roce 2004 (dole) 18 Spolu s Visegrádským uskupením dále uváděno pod označením EU-8. 12

Poznámka: a_b = zemědělství, c_d_e = průmysl (bez stavebnictví), f k = obchodní služby (se stavebnictvím), l p = veřejné služby. Zdroj: Eurostat (2006), vlastní výpočty. Celkově se heterogenita odvětvové struktury v nových post-transformačních státech Evropské unie relativně zvýšila během let 1990-2005, což odráží vývoj v obrázku 10. Ovšem heterogenita podílů jednotlivých odvětví na celkové zaměstnanosti mezi státy je relativně stabilní (viz Příloha - obrázek 18). Obrázek 10 Směrodatná odchylka odvětvové struktury zaměstnanosti v zemích EU-8 v letech 1990-2005 Poznámka: Směrodatná odchylka spočtena na základě následujících skupin odvětvové struktury: zemědělství, průmysl (bez stavebnictví), obchodní služby (se stavebnictvím), veřejné služby. Zdroj: Eurostat (2006), vlastní výpočty. 13

4.2 Odvětvová struktura na základně komparativních výhod Tato část zkoumá odvětvovou strukturu z různých interpretací komparativních výhod. Rovněž přichází s arbitrárním rozlišením obchodovatelného sektoru z pohledu zapojení do zahraničního obchodu v oblasti zboží. V rámci analýzy se zaměříme především na zemědělství, těžbu nerostných surovin a zpracovatelský průmysl z hledisek indexu exportní výkonnosti a indexu importní penetrace. 19 K analýze odvětvové struktury je vhodné zmínit studii autorů Zemplinerová, Benáček (1999), jež přináší odvětvovou analýzu zpracovatelského průmyslu na úrovni národního hospodářství v letech 1993 a 1997. Z té vyplývá rozdílná pozice polského zpracovatelského průmyslu v porovnání s Českou republikou a Maďarskem. Zpracovatelský průmysl České republiky se odlišuje ve dvou směrech. V prvním jeho obdobnou otevřeností vůči Maďarsku ovšem s menší rolí zahraničního kapitálu na výrobě (12 % vůči 41 % v roce 1993 a 23 % vůči 61 % v roce 1997). Druhé hledisko pramení z výrazně vyšší otevřenosti zpracovatelského průmyslu v České republice ve srovnání s Polskem při relativně obdobném podílu podniků se zahraničním kapitálem ve výrobě (12 % vůči 19 % v roce 1993 a 23 % vůči 30 % v roce 1997). Naše analýza se zaměřuje na index exportní výkonnosti (poměr exportu k produkci v daném odvětví) a index importní penetrace (poměr importu vůči produkci navýšené o importy a zmenšené o exporty, což odpovídá aproximaci domácí poptávky). 20 K výpočtu indexů jsme opět využili STAN databázi OECD, 21 jejíž údaje o exportech a importech zboží jsou získány převodem z produktové klasifikace (HS1) do odvětvové struktury ISIC Rev. 3. Využití této databáze pro výpočet daných indexů zahrnuje svá úskalí, ale rovněž i značnou výhodu. Mezi nejdůležitější nevýhody patří nerozlišení reexportů od exportů. Rovněž částečná nekompatibilita převodu HS1 do odvětvové struktury způsobuje situace, kdy zahraniční obchod zboží je plně roztříděn, ovšem některá odvětví vykazují nižší produkci z důvodu nezahrnutí produkce podniků s vedlejší činností. Dalším faktorem je ocenění exportů v kupních cenách, ovšem ocenění produkce je v základních cenách. Tyto situace vyvolávají stavy, kdy hodnota exportu převyšuje hodnotu produkce. 22 Produktová klasifikace importu a její následný převod do odvětvové klasifikace umožňují sledování importní penetrace v rámci odvětvových trhů, ale neumožňují sledování importní náročnosti produkce, resp. mezispotřeby. Níže uvedená tabulka skýtá přehled interpretace využitých indexů, které byly využity v rámci analýzy. 19 Energetický sektor Síťová odvětví (ISIC 40-41) jsou z důvodu částečného zapojení do zahraničního obchodu rovněž zahrnuty do analýzy a vstupují do průměrné míry importní penetrace a exportní výkonnosti skrze svou váhu na hrubé přidané hodnotě v běžných cenách. 20 Definováno podle OECD (2005b). Rozloží-li se jmenovatel tohoto podílu, jenž se rovná produkci navýšené o importy a zmenšené o exporty, získáme součet domácí absorpce a mezispotřeby. 21 OECD (2005a). 22 Blíže viz OECD (2005b) 14

Tabulka 2 Interpretace sledovaných indexů exportní výkonnosti (EV) a importní penetrace (IP) a souvisejících odvětvových charakteristik Sledovaná veličina Interpretace Průměr IP - vážený průměr IP, dle podílu odvětví na celkové hrubé přidané hodnotě 1) Importní odvětví Importní odvětvové trhy Průměr EV Exportní odvětví Vysoce exportní odvětví - odvětví s vyšší než průměrnou (váženou) mírou importní penetrace - odvětví s vyšší než 80% mírou importní penetrace - vážený průměr EV, dle podílu odvětví na celkové hrubé přidané hodnotě - odvětví s vyšší než 15% mírou exportní výkonnosti - odvětví s vyšší než průměrnou (váženou) mírou exportní výkonnosti Lokálně orientovaná produkce - odvětví s nižší než 15% mírou exportní výkonnosti 2) Poznámka: 1) Jedná se o hrubou přidanou hodnotu v běžných cenách. 2) Interpretace dle Zemplinerová, Benáček (1999) Následující grafy přinášejí analýzu indexů exportní výkonnosti a importní penetrace z pohledu různých veličin zaměstnanost, produkce, přidaná hodnota v běžných cenách. Výsledky analýzy na základě indexů exportní výkonnosti a importní penetrace přinášejí důležité závěry. Průměrná míra importní penetrace byla v prvním období nejvyšší na Slovensku (39 %), Maďarsku (37 %), následně v České republice (28 %) a nejméně v Polsku (21 %). V druhém období byla průměrná výše tohoto indexu nejvyšší v Maďarsku (86 % - zkreslení extrémní hodnotou v odvětví Ostatní zpracovatelský průmysl a Recyklace ISIC 36-37), následováno Slovenskem (53 %), Českou republikou (43 %) a Polskem (30 %). Ve všech zemí došlo k nárůstu průměrné míry importní penetrace v České republice o 15 p.b., na Slovensku o 14 p.b., v Maďarsku o 49 p.b. a v Polsku o 9 %. Pořadí zemí V4 podle průměrné míry exportní výkonnosti zůstává stejné v obou sledovaných obdobích jako v prvním období u průměrné míry penetrace. Mezi sledovanými obdobími došlo rovněž k nárůstu průměrné míry exportní výkonnosti u sledovaných ekonomik v České republice o 17 p.b. z 26 % na 43 %, na Slovensku o 15 p.b. ze 41 % na 56 %, v Maďarsku o 15 p.b. z 35 % na 50 % a nejméně v Polsku o 5 % z 18 % na 24 %. Rozdílnost hodnot indexů exportní výkonnosti a importní penetrace a jejich modifikací přináší tabulka 3. Mezi sledovanými obdobími došlo u průměrných měr exportní výkonnosti a importní penetrace k nárůstu směrodatné odchylky jejich hodnot. Hodnoty indexů importní penetrace a exportní výkonnosti na úrovni sledovaných odvětví zobrazují obrázky 19 a 20 v příloze. 15

Tabulka 3 Průměrné míry importní penetrace a míry exportní výkonnosti s analýzou směrodatných odchylek indexů exportní výkonnosti a importní penetrace v prvním a druhém období Hodnoty CZE_95 CZE_03 SVK_97 SVK_01 HUF_95 HUF_02 POL_95 POL_00 Průměrná míra IP 27,9% 42,5% 39,0% 53,2% 36,7% 85,6% 21,1% 29,7% Prměrná míra EV 26,0% 42,8% 40,8% 56,1% 34,6% 49,7% 18,4% 23,7% Směrodatné odchylky Zaměstnanost Produkce Přidaná hodnota hodnot 1995 2002 1995 2002 1995 2002 Průměr IP 7,1% 20,7% 7,1% 20,7% 7,1% 20,7% Importní odvětví 1,7% 4,1% 2,9% 4,4% 2,8% 3,7% Importní odvětvové trhy 3,0% 5,3% 2,9% 7,9% 2,1% 4,3% Průměr EV 8,5% 12,2% 8,5% 12,2% 8,5% 12,2% Exportní odvětví 4,2% 6,6% 5,4% 8,3% 3,1% 4,7% Vysoce exportní odvětví 4,7% 4,3% 4,4% 5,0% 2,7% 4,0% Lokálně orient. produkce 10,6% 11,4% 6,2% 5,1% 4,1% 3,0% Poznámka: 1. období a 2. období: Česká republika 1995 a 2003, Slovensko 1997 a 2001, Maďarsko 1995 a 2002, Polsko 1995 a 2000. Zaměstnanost je v ekvivalentu plné pracovní doby. Zdroj: OECD, STAN Industrial Statistics, 2005, vlastní výpočty. Obrázek 11 Struktura zaměstnanosti v zemích V4 v polovině devadesátých let (vlevo) a před vstupem do EU (vpravo) Poznámka: Česká republika 1995-2003, Slovensko 1997-2001, Maďarsko 1995-2002, Polsko 1995-2000. Zaměstnanost je v ekvivalentu plné pracovní doby. Zdroj: OECD, STAN Industrial Statistics, 2005, vlastní výpočty. U podílu odvětví na celkové zaměstnanosti podle indexů exportní výkonnosti a importní penetrace je zaznamenána nejvyšší směrodatná odchylka u podílu odvětví s lokálně orientovanou produkcí. U těchto odvětví je nejvyšší podíl na celkové zaměstnanosti zaznamenán v Polsku (vliv zemědělství) a nejnižší v Maďarsku (exportní výkonnost v zemědělství se pohybuje v obou obdobích okolo 15 % a není tedy zařazeno do lokálně orientované produkce, což odpovídá skutečnému charakteru maďarské zemědělské produkce). Obrácené podíly na celkové zaměstnanosti lze pozorovat u exportních odvětvích. Vysoce exportní odvětví zaznamenávají relativně vyšší podíl na zaměstnanosti v České republice a na Slovensku v obou obdobích. Ve vysoce exportních odvětvích byl zaznamenán pokles jejich podílů ve všech ekonomikách (v případě Slovenska a Polska relativně rozsáhlejší). Z indexu 16

importní penetrace vyplývají u obdobné podíly importních odvětví na zaměstnanosti v prvním období. V druhém období je zaznamenán pokles podílu importních odvětví na zaměstnanosti v Polsku a Maďarsku. Odvětví s vysokou importní penetrací importní odvětvové trhy jsou relativně málo významné v Polsku (obě období) a v České republice (především první období). U podílů odvětví na zaměstnanosti došlo mezi obdobími k nárůstu směrodatné odchylky u všech odvětvových charakteristik. Obrázek 12 Struktura produkce v zemích V4 v polovině devadesátých let (vlevo) a před vstupem do EU (vpravo) Poznámka: Česká republika 1995-2003, Slovensko 1997-2001, Maďarsko 1995-2002, Polsko 1995-2000. Zdroj: OECD, STAN Industrial Statistics, 2005, vlastní výpočty. Výsledky analýz podle podílů na produkci a přidané hodnotě v běžných cenách jsou obdobná svým charakterem (důležitostí jednotlivých odvětví podle charakteristik indexů importní penetrace a exportní výkonnosti). Ovšem lze pozorovat významné odlišnosti v absolutních hodnotách. V prvním období lze u podílů odvětví na celkové produkci a přidané hodnotě pozorovat odlišnosti vůči podílům odvětví na celkové zaměstnanosti. U odvětví s lokálně orientovanou produkcí je v případě Polska znatelně nižší podíl na celkové produkci a přidané hodnotě vůči podílům u zaměstnanosti. U vysoce exportních odvětví je obdobná struktura ve všech sledovaných podílech. U exportních odvětvích lze rovněž pozorovat odlišnou strukturu. Nejvyšší podíly jsou zaznamenány v Maďarsku. Obdobné podíly jsou zaznamenány v České republice a na Slovensku. Zajímavé je postavení těchto odvětvích v Polsku, kde je zaznamenán nejnižší podíl na celkové zaměstnanosti. V případě podílu na celkové přidané hodnotě jsou podíly polských exportních odvětvích na stejné úrovni jako v České republice a na Slovensku. V druhém období lze v případě Polska pozorovat nárůst lokálně orientované produkce na celkové zaměstnanosti spolu s poklesem jejího podílu na celkové produkci a přidané hodnotě. Celkově se Polsko jako uzavřená ekonomika v porovnání se zbylými státy neprojevuje typickou importní penetrací či exportní výkonností. U vysoce exportních odvětvích došlo k poklesu jejich podílů na přidané hodnotě v případě nízkých podílů u Maďarska a Polska a u vyššího podílu u Slovenska. Tento vývoj je obdobný jako u vývoje podílů na zaměstnanosti. V rámci podílů na celkové produkci lze zaznamenat vyšší směrodatnou odchylku mezi zeměmi V4-5 % ve srovnání 4,3 % u zaměstnanosti a 4 % u přidané hodnoty. 17

Obrázek 13 Struktura přidané hodnoty v běžných cenách v zemích V4 v polovině devadesátých let (vlevo) a před vstupem do EU (vpravo) Poznámka: Česká republika 1995-2003, Slovensko 1997-2001, Maďarsko 1995-2002, Polsko 1995-2000. Zdroj: OECD, STAN Industrial Statistics, 2005, vlastní výpočty. 5. Diskuse V rámci diskuse včleníme klasifikaci odvětvové struktury sledovaných zemí do Friedenova diagramu. Do příslušných kvadrantů jsou rozřazeny odvětví z analýzy s uvedením země, kde jsou daná odvětví charakteristická. 23 Závěry z této analýzy se tedy ohlížejí na významnost odvětví mezi státy a týkají se odlišného přístupu jednotlivých států ke kurzové politice. První ze série obrázků shrnuje analýzu do Friedenova diagramu pro odvětvovou strukturu zaměstnanosti v prvním období. 24 Obrázek 14a Preference ke kurzové politice dle podílů na zaměstnanosti první období Preferovaný stupeň flexibility měnového kurzu a autonomie národní měnové politiky Vysoký Nízký Preferovaná úroveň měnového kurzu Nízká Vysoká Zdroj: Vlastní zpracování. - Importní odvětví (V4) - Importní odvětvové trhy (SR, HU) - Neobchodovatelná produkce a služby (HU, SR, ČR) - Obchodní služby (V4) - Lokálně orientovaná produkce (PL) - Exportní odvětví (HU - výrazně, SR, ČR) - Vysoce exportní odvětví (ČR, SR) V prvním období byly v rámci podílu na zaměstnanosti dosaženy následující směrodatné odchylky (zde jako zástupná veličina heterogenity odvětvové struktury napříč státy) - lokálně orientovaná produkce (10,6 %), vysoce exportní odvětví (4,7 %), exportní odvětví (4,2 %), importní odvětvové trhy (3 %), importní odvětví (1,7 %). 23 Pravidlo pro přiřazení země k danému odvětví spočívá v přiřazení zemí, které předčí ostatní výrazně vyšším podílem tohoto odvětví na celku (poznámka výrazně v kvadrantu u této země) či některá země vykazuje výrazně nižší podíl tohoto sektoru na celku a je ze skupiny zemí u příslušného odvětví vynechána. 24 V diagramu nyní pracujeme pouze s analyzovanými odvětvími a sektory. 18

Obrázek 14b Preference ke kurzové politice dle podílů na zaměstnanosti druhé období Preferovaný stupeň flexibility měnového kurzu a autonomie národní měnové politiky Vysoký Nízký Preferovaná úroveň měnového kurzu Nízká Vysoká - Importní odvětví (ČR, SR) - Importní odvětvové trhy (SR, HU) - Neobchodovatelná produkce a služby (HU, SR, ČR) - Obchodní služby (V4) - Lokálně orientovaná produkce (PL) - Exportní odvětví (HU - výrazně, SR, ČR) - Vysoce exportní odvětví (ČR, SR) Poznámka: Je-li stát ve druhém období označen tučně, došlo k nárůstu daného odvětví vůči předchozímu období. Zdroj: Vlastní zpracování. V druhém období došlo k nárůstu směrodatných odchylek u struktury zaměstnanosti - lokálně orientovaná produkce (11,4 %), vysoce exportní odvětví (4,3 %), exportní odvětví (6,6 %), importní odvětvové trhy (5,3 %), importní odvětví (4,1 %). Došlo ke změnám u zastoupení importních odvětvích. Obrázek 15a Preference ke kurzové politice dle podílů na přidané hodnotě (b.c.) první období Preferovaný stupeň flexibility měnového kurzu a autonomie národní měnové politiky Vysoký Nízký Preferovaná úroveň měnového kurzu Nízká Vysoká Zdroj: Vlastní zpracování. - Importní odvětví (PL, HU) - Importní odvětvové trhy (SR) - Neobchodovatelná produkce a služby (V4) - Obchodní služby (SR, HU, ČR) - Lokálně orientovaná produkce (PL výrazně, ČR, SR) - Exportní odvětví (HU -výrazně, SR, ČR, PL) - Vysoce exportní odvětví (ČR, SR) U podílů na přidané hodnotě byly v prvním období dosaženy tyto směrodatné odchylky - lokálně orientovaná produkce (4,1 %), vysoce exportní odvětví (2,7 %), exportní odvětví (3,1 %), importní odvětvové trhy (2,1 %), importní odvětví (2,8 %), služby (3,4 %), neobchodovatelný sektor (0,8 %). 19

Obrázek 15b Preference ke kurzové politice dle podílů na přidané hodnotě (b.c.) druhé období Preferovaný stupeň flexibility měnového kurzu a autonomie národní měnové politiky Vysoká Nízký Preferovaná úroveň měnového kurzu Nízká Vysoká - Importní odvětví (ČR, SR obě výrazně, PL) - Importní odvětvové trhy (SR, HU) - Neobchodovatelná produkce a služby (HU, PL) - Obchodní služby (SR, PL, HU, ČR) - Lokálně orientovaná produkce (PL výrazně, ČR, SR) - Exportní odvětví (HU, SR, ČR) - Vysoce exportní odvětví (ČR, SR) Poznámka: Je-li stát ve druhém období označen tučně, došlo k nárůstu daného odvětví vůči předchozímu období. Zdroj: Vlastní zpracování. Ve druhém období došlo rovněž k nárůstu směrodatných odchylek i u podílů na přidané hodnotě - lokálně orientovaná produkce (3 %), vysoce exportní odvětví (4 %), exportní odvětví (4,7 %), importní odvětvové trhy (4,3 %), importní odvětví (3,7 %). V druhém období došlo k rozšíření zastoupení u importních odvětvích, importních odvětvových trzích a u obchodních služeb. Heterogenita odvětvové struktury byla rovněž posílena úbytkem v zastoupení v případě neobchodovatelné produkce. Závěr této části diskutuje soulad vývoje směnného kurzu a výše uvedených podílů jednotlivých sektorů z pohledu jejich preferencí k vývoji směnného kurzu. Charakter kurzové politiky je aproximován vývojem reálného směnného efektivního kurzu vůči zemím rozšířené eurozóny. Z Visegrádského uskupení se poté vyčleňuje Maďarsko, které mělo v prvním období stabilní směnný kurz. Z hlediska Friedenova diagramu a relativní váhy ve struktuře maďarské ekonomiky je toto období výhodné pro exportní a importní odvětví spolu s importními odvětvovými trhy. Pro tato odvětví a navíc vysoce exportní odvětví je naopak rozdílná situace v České republice, Slovensku a Polsku, kde byl během prvního období zaznamenán apreciační trend směnného kurzu. Tento apreciační trend byl ovšem příznivý pro odvětví neobchodovatelné produkce a služby, které měli zastoupení rovněž v Maďarsku. Situace se odlišuje v případě lokálně orientované produkce, která neměla výraznou váhu v případě Maďarska, což je dáno vyšší exportní výkonností zemědělského odvětví. Lze tedy konstatovat, že politika směnného kurzu byla méně příznivá pro exportní odvětví na Slovensku, České republice a Polsku a s ohledem na vysoce exportní odvětví především na Slovensku a České republice. Ovšem lze namítnout rozdílnou počáteční míru podhodnocení měnového kurzu zemí Visegrádského uskupení a přispět tím k modifikované interpretaci skrze výhodnější počáteční podmínky pro odvětví zapojená přímo či nepřímo do mezinárodní směny. 25 Tato korekce nesouladu preferencí a vývoje směnného kurzu počátečním podhodnocením měnového kurzu rovněž koriguje soulad preferencí a vývoje směnného kurzu z pohledu neobchodovatelného sektoru a sektoru služeb. Frait (1999) poukazuje na opomenutí zvýšení, respektive deregulace cen v těchto sektorech v Československu. To by vedlo ke zmírnění přebytečné poptávky po importech, což byl jeden 25 Výhodnost tohoto počátečního stavu vyplývající z podhodnocení měnového kurzu diskutuje Turek (2002) v souvislosti s redistribucí prostředků do zemí s relativně vyšší cenovou hladinou. To pramení z pozice pricemakera a nemožnosti využití efektu kurzového dumpingu z podhodnoceného kurzu z důvodu výskytu rozmanitých transakčních nákladů. Turek (2002, s. 533) k tomu dodává: Rozlišujeme pozici price-maker, kdy jsou ceny odvozeny od našich výrobních nákladů, a price-taker, kdy obchodujeme za světové ceny. Jestliže spolu obchodují 2 země s rozdílnou relativní cenovou hladinou a jestliže každá z nich je price-taker při dovozu a pricemaker při vývozu, dochází k přelévání hodnot ze země s nižší, do země s vyšší relativní cenovou hladinou. 20