Rudolf Śrómek K HRANICI DOM ÂCÎHO A CIZÎHO V ONYM II 1. K reśeni problému domâciho a ciziho v onymii lze pristoupit z rûznÿch hlpdisek. Nejcastëji se uplatńuje hledisko etymologicky genetickć, podle nehoż se cizost odhaluje nejsnadnëji: oikonymum Malbork se poklâdâ za ciziho, a to nèmeckého pûvodu (< Marienberg). Avsak uplatnëni jen hlediska geneticko-etymologického neni pokażdć tak jednoznaćnć. Dobre to vidime u nëkterÿch antroponym: jména Jan, Josef, Marie, Anna jsou sice ciziho pûvodu, ale prûmërnë vzdëlanÿ uzivatel ćeśtiny, polśtiny, nëmciny, madarstiny, anglićtiny, ruśtiny je dnes (v podobë odpovidajici prislusnému nârodnimu jazyku) za cizi nepoklâdâ; zato jméno Żaneta prevzaté z francouz- Stiny patinu cizosti i près ćeskou (tj. domaci ) grafiku neztratilo. Uvedenâ ctyri jména patri ve vsech evropskÿch jazycich frekvencnë dokonce k tëm nejcastëjsim a nëkterâ z nich se vyskytuji dokonce uz velmi v jejich starych vÿvojovÿch fâzich1. S obdobnou situaci se setkâvâme u toponym. Cizi pûvod oikonym Frenśtat, Śumperk, Kluczbork, anoikonym Vizokr, Holétfia, Śiśtót apod, je zcela mimo pochybnost; avsak tato jména ziji dale v jiném jazykovém prostredi, nez ve kterém vznikla, a dobre a bez prekâzek plni svou identifikacni, lokalizacni a diferencujici funkci. Rozpor mezi genezî jména a etnicitou prostredi, v nëmz se ho uzivâ, je markantni u pfijmeni: Hensel, Simonides, Rieger, Zierhoffer jsou rodili Polâci, Häckl, Fierlinger, Gottwald rodili Ćeśi, Wosipivo, Dohnal, Tarczyński rodili Nëmci. Mûzeme proto konstatovat jednu dûlezitou tezi: hranice mezi domâcim' a cizim na ûrovni geneze neni identickâ s hranici na ûrovni synchronniho komunikacniho uzivâni jmen. Z toho vyplÿvâ, że i pri studiu opozice 1 Так napr. jméno Anna je v polstinë dolożeno uź k r. 1268. Viz Słownik staropolskich nazw osobowych. Warszawa 1965-1987, t. 1, s. 55.
domâciho a ciziho je treba lisit rovinu propriâlni nominace a rovinu propriâlni komunikace2. 2. Druhâ okolnost, kterâ pro reśeni nasi problematiky mâ zasadni vÿznam, je postaveni propriâlni sféry a systémové usporâdâni této sféry v nârodnim jazyce. Propriâlni sféra tvori vzhledem k apelativni sfére druhÿ pól jazyka. Mezi obëma póły existuji vazby a spojeni, a to v tom smyslu, że na jedné stranë je propriâlni sféra s apelativni spjata geneticky (apelativni sféra je nominacnë fundujici slożkou; obrâcenÿ vztah, totiż apelativizace proprii, mâ povahu jen parciâlni), na druhé stranë je propriâlni sféra rizena tendenci se od apelativni - predevsim funkcnë, aie také formâlnë - diferencovat. Mezi obëma sférami existuje tedy jak jednota, tak diference (z ćehoż vyplÿvaji i odpovidajici polarizaćni tendence). Fundujici roli apelativni sféry jazyka je treba rozumët tak, że se propriâlni sfére dâvâ prâvë jejim prostrednictvim a z jejich zdrojû k dispozici repertoâr pojmenovacich możnosti (lexikâlnich a slovotvomych elementu), kterÿ je pak v propriâlni sfére s ohledem na danÿ vÿvojovÿ stupeń jazyka vyużivano. Propriâlni sféra se tedy od apelativni odlisuje zâsadnim zpûsobem dvëma znaky: funkci, tj. pojmenovat jednotlivinu, a specifickou kategorii onymického (propriâlniho) obsahu, pri jejiz materializaci v podobë konkrétniho propria hraje apelativni sféra fundujici roli3. Tim, że propriâlni sféra je vâzâna na dispozice nârodniho jazyka, otevirâme vlastnë také dvere k vymezeni kategorie domâciho a ciziho v onymii a k poznani jejich vzâjemného vztahu. Srovnâni dimenzi a typologie pomëru domâciho a ciziho ve sfére apelativ a ve sfére proprii vyzaduje speciâlni analÿzu. V této stati se vënujeme jen aspektu propriâlnimu. 3. Kategorie domâciho a ciziho se v onymii prosazuji z dûvodû, о kterÿch jsme mluvili vÿse, prostrednictvim trojiho kanâlu: a - repertoâr lexikâlii uzitÿch pri propriâlnim pojmenovacim aktu, b - repertoâr formâlnich prostredkû a postupu vyuzitÿch na ûrovni slovotvorného (podle Borka nâzvotvorného ) mechanismu a pojmenovacich struktur4, 2 R. Srâmek, Teoria onomastyki i płaszczyzny nominacji proprialnej, Zeszyty Naukowe WSP w Opolu, Językoznawstwo, 1988, 11, s. 19-34. 3 R. Srâmek, Onymické funkce a funkćni onomastika, [in:] Aktualne ukoly onomastiky z hl adiska jazykovej politiky a jazykovej kultury. Zbornîk prispevkov z 2. éeskoslovenskej onomastickej konferencie, zostavil M. Majtân, Jazykovednÿ ustav L. Stûra SAV, Bratislava 1989, s. 250-263. * H. Borek, Wokół pojęcia kategorii nazwotwórczej i typu nazwotwórczego, [in:] Onomastika jako spolećenskó vêda. Sbornik prąci Pedagogicki fakułty v O straw, Série D -19, Praha 1983, s. 227-230; H. Borek, Potrzeby i zadania nazwotwórstwa w toponimii słowiańskiej, [in:] Z polskich studiów slawistycznych. Językoznawstwo. M ateriały na Kongres Slawistyczny w Kijowie, Warszawa 1983, s. 51-63; H. Borek, Z problematyki nazwotwórstwa toponimicznego, Zeszyty Naukowe WSP w Opolu, Językoznawstwo, 1984, 9, s. 57-64.
с - nârodni jazyk je médiem, ve kterém se propria nejen tvori, aie ve kterém se jich také uzivâ. _ Jak je vidët, akt propriâlni nominace vâzanÿ pfedevsim na a a b nem toteż, co akt propriâlni komunikace. То mâ svùj dûsledek pro studium hranice mezi domâcim a cizim v onymii.... Z této koncepce vyplÿvâ, że domaci (miiżeme rici i narodm ) je takove proprium, jehoż elementy a л b jsou geneticky stejnorode a které nejsou v rozporu s genetickÿmi vlastnostmi zahrnutÿmi v с, tj. że i с je stejnorode. (1) (a -b = c ) Tak napr. ces. oikonymum Dolany: mâ ceskÿ lexikâlni zâklad, slavisticky dobre dolożeny; mâ sufixaci nevymykajici se z ces. oikonymické soustavy (i ta mâ své slavistické koreny); reprezentuje spolehlivë dolożeny pojmenovaci typ; jméno vzniklo v ceskem jazykovem prostredi a od sveho vzniku se nezmënilo a dodnes existuje. Jazyk vzniku a jazyk komunikace (bez ohledu na jeho vÿvojové zmëny) je tyż5. Jak vsak je znâmo, jazyk komunikace nemusi bÿt jazykem uzitého pri propriâlnim pojmenovacim aktu. Komunikativnimu fungovâni proprii ( = elementu с) neni tento rozpor zpravidla na zâvadu. Srov. napr. celou skupinu staroevropskÿch nadnarodnich hydronym (Labe, Dunaj. Odra, Wisła...'), cizi pnjmeni u Ćechu, Polâkû atd. V tomto pripadë se kategorie stejnorodosti tÿkâ jen elementû a, b, kdeżto с je element geneticky jinÿ: (2) ((а = Ь)фс) Dostali jsme se tak vlastnë k vÿchodiskovému modelu prejimani cizich jmen. Mezi (1) a (2) je vsak velmi diileżity rozidl. Zatimco (1) je charakterizovatelné tim, że (a = b = c) se realizuje v tćmż case, że je zde i stejnorodost ćasu, u modelu (2) tomu tak neni: (a = b) je z jiné, a to predchâzejici casové roviny, coż znamenâ, że se prejaté proprium jakoby rozstëpi na dvë fâze - na fâzi nominacni, kterâ je zahrnuta v (a = b), a na fâzi komunikacm, kterâ je zahrnuta v c. Protoże nominacni fâze je jazykovë typologicky jinâ neż fâze komunikaćniho prejeti jména, musi takové prejaté proprium v komunikaci с pusobit jako cizi, nedomâci prvek (srov. Frenstât, Malbork v cestinë, polstinë). Nezâdouci rozpor mezi cizim puvodem a domâcim uzivânim se odstrani rûznou mirou adaptace: z Frank (en) stadt se stane Frenstât. Neznalost (nejasnost, neprûhlednost) nominacni fâze neni fâzi komunikacni na prekâzku, 5 Viz sbornik Chrémalonyma z hlediska teorie a praxe. Onomastika a śkola, sv. 3, ed. R. Srâmek a L. Kuba, Brno 1981; T. A. Soboleva, A. V. Superanskaja, Tovarnve znaki. Moskva 1986.
a proto se propria projevi nezvyklÿm fonologickÿm nebo morfematickÿm składem. Jestliże je mezi elementy a, b, а с casovÿ rozdil enormnë velkÿ, mûze se stât, że se casovÿ priznak prehodnoti v tom smyslu, że se (а + b) prestane pocitovat jako cizi a stane se stejnorodé s c: jména Josef, Anna, Labe, Wisła nejsou v daném jazykovém spolecenstvi pfïjimâna jako cizi, ba dokonce mohou nëkdy kategorii nârodniho primo exponovat, srov. vyuziti hydronyma Odra jako symbolu polskosti Slezska. Pozoruhodné pripady nastâvaji tehdy, jestliże je v domacim jazyce pri tvorbë proprii zâmërnë, vëdomë poużito priznaku cizosti. Ve srovnâni s modelem (2) je zde element с domâci, bezpriznakovÿ. Cizost zasahuje element a nebo b. Tento postup je typickÿ pro chrématonyma, zejména pro pragmatonyma. Так napr nâzvy ceskÿch potravinârskÿch vÿrobkû Krenex ( = krenovâ pasta), Masox ( slisovanâ masovâ smës k pripravë bujônu) obsahuji koncové morfémy -ex, -ox, jimż se prisuzuje jako by sufixâlni platnost, tedy jako by to byl cizi element b. Ve skutećnosti nejde o autenticky cizi element, ale pouze о jeho umëlou imitaci, kterâ mâ, jak mezijazykové srovnâni pragmatonym ukâzalo, internacionâlni charakter (srov. napr. Bonex = pasta na lestëni podlah z Anglie). Kategorie cizost je zde zamënëna za kategorii internacionâlnost. Ta mûze zasâhnout ovsem i lexikâlni rovinu: mnoho pragmatonym pochâzejicich z rûznÿch koncin svëta obsahuje elementy super, (de) lux, nova, neo, extra, special, maxi, v Evropë i euro- (srov. Eurocréme, Eurovision, Eurosat(elit) atd.). - U pragm atonym se proto opozice domâci - cizi v soucasné dobë promënuje na opozici domâci - internacionâlni. Mûze dojit i k urcité absurdité: zbożi ( = pragmatonymickÿ objekt), které by mëlo reprezentovat urćitou nârodni ekonomiku, dostâvâ propria, kterâ etnickou provenienci vlastnë zakrÿvaji6. Budeme-li tedy hledat opozici kategorii domâci a cizi, musime pri rozdilnosti elementu с uprit pozomost nutnë na (a+b). V oblasti toponym a antroponym se tak dostaneme od problematiky prejimâni jmen k problematice rekonstruovâni pûvodnich jmen, tedy k rekonstrukci pûvodniho propriâlnë pojmenovaciho aktu. Napr. jm. Malbork uvedeme ve vztah k vÿchozimu nëm. Marienburg, ceskâ oikonyma Sumperk a Śumbark svedeme na shodné nëm. vÿchodisko Schönberg; V Marienburg, Schönberg jsou elementy a, b, с stejnorodé, v Malbork, Sumperk, Śumbark je stejnorodé jen a, ft a с je jiné. Mûzeme proto rici, że hranice domâciho a ciziho je formovâna (determinovâna) rûznë podle toho, zda ji hodnotime z hlediska propriâlni nominace nebo z hlediska propriâlni komunikace. 6 Srov. napr. nâzvy znaćek osobnich aut Volkswagen-Golf, Volkswagen-Passat, Volkswagen-Scirocco, Skoda-Garde, Skoda-Rapid, Skoda-Favorit (k tomu viz sb. Chrématonyma..., о. с. sub. 5, studii Е. Pokor né). Nâpadnou vyjimkou je polskÿ Polonez, jasnë konotujici polskost.
4. Ve vlastnich jménech je vsak obsażeno jestë nëco specifického, со je odlisuje od apelativ. Pro studium vztahu domâciho a ciziho je to pfedevsim problematika propriâlni motivace a problematika sociâlnë podminëné módy. V obou uvedenÿch kategoriich se cizi mûze prosadit odlisnÿm zpûsobem, neż jsme uvedli vÿse. 4.1. Propriâlni motivace je kategorie, kterâ v sobë reflektuje ty znaky pojmenovâvaného (onymického) objektu, které spoleënost poklâdâ za vhodné, prijatelné, primërené a které jsou schopny aktivizovat odpovidajici prvky sémové struktury pouzitÿch lexikâlii (napr. vlastnost neurodné pole lze toponymicky vyjâdrit napr. v tëchto oikonymech: Hladnov, Bidov, Mizerov, Nerod aj.). Vztah mezi sémovou strukturou lexikâlnë sémantického vÿznamu topolexému (etymonu) a mezi propriâlni motivaci miiże bÿt bud primÿ (Nerod), nebo vselijak metaforizovanÿ nebo metonymizovanÿ (Hlavnice - ves nahore v pramenné oblasti reky; Bohuslavice - ves lidi Bohuslavovÿch, Loket - misto u ohbi reky apod.). Kategorii motivace se vytvâri jedinecnost vazby mezi onymickÿm objektem a jeho propriâlnim pojmenovânim. Hranice domâciho a ciziho je vsak v oblasti propriâlni motivace znacnë oslabena, protoże motivace je svou podstatou vlastnë kategorii nelingvistickou, a proto je prvkem sociâlnich, ekonomickÿch a kulturnich systémû. Je-li cizi element a, b nebo i c, nemusi bÿt cizi jestë propriâlni motivace: oikonyma Novy Sad, Novosady, Neuhaus, Neuhäuser, Neustift (z ćehoż je ces. intégrât Nebśtyeh), Novÿ Dvûr, Casa Nuova (z cehoż je pnjmeni Casanova) atd. si motivaënë presnë odpovidaji. Pri rûznosti a, b, с vznikâ stejnorodost propriâlni motivace. Modelovÿ obraz je tento: M (4=2 = 3...) X J Ol Ф2ФЪ... ) (M = propriâlni motiv, J = jazyk, t = toponymum). Problem domaci a cizi zde neni relevantni, protoże propriâlni motivace je vâzâna na sociâlnë kulturni areâly, nikoli na jazykové pojmenovâni prvkû tohoto areâlu. Prostrednictvim motivû (a také prostrednictvim strukturovâni onymického obsahu, o ëemz tu vsak neuvażujeme) je możne srovnâni propriâlnich sfér i u nepribuznÿch jazykû. Do jiného svëtla se pak dostâvâ i problematika tzv. kalkovâni vlastnich jmen. 4.2. Silné, nadmërné uplatnëni nëjakého motivu vede k jeho zvÿsené frekvenci, kterâ nabude spolecenské prestiże a stane se módou. Takovÿm pfikladem jsou stredoevropskâ jména hradu typu Hasenstein, Schiitberg, Zwingenburg, jména opevnënÿch mëst pod nimi {Rosenauj Roznov, Kunesstadt/Kunśtót) apod. Tato móda se po Evropë roznesla jednak prostrednictvim rytirské kultury, jednak vsak také prostrednictvim nové technologie staveb, nové prâvni a ekonomické organizace żivota spolecnosti (srov. napr. osady
zalozené na tzv. magdeburském prâvu). Módni vlny se v toponymii opakovaly i pozdëji: jména feudâlnich zâmkû z 17.-18. stol. maji nâpadnë shodnou motivacni strukturu. Dostatek módnich vin prinâsi antroponymie, priklady neni treba uvâdët. Hranice domâciho a ciziho je módnimi vlnami silnë narusovâna, je lehce prekrocitelnâ, protoże cizost jakożto prestiżni element mûze mit platnost silné motivace, jak to presvëdcivë ukazuje antroponymie. A proto maji studie о frekvencmm vÿskytu osobnich (zvl. rodnych) jmen velkÿ vÿznam nejen pro poznani promën a vÿvoje vlastniho repertoâru antroponym, aie také na obecné urovni pro poznani neustâlé promënnosti hranice mezi domâcim a cizim (a také starym a novÿm ). Hranice domâciho a ciziho je tak odrazem vnitri strukturace systému. 5. Vsimâme-li si hranice domâciho a ciziho na rovinë struktury jména (tj. elementû a + b), dostaneme se rovnëz k problematice hybridnich proprii (Mischnamen). V pracich onomastikû z NDR, zejm. ve studiich Eichlerovÿch je tato problematika propracovâna do velkÿch detailû i do abstrahovanÿch teoretickÿch poznatkû7, které nejsou v nicem v rozporu s nasirni analÿzami. Kategorie hybridnich jmen predstavuje neobycejnë vÿznamnÿ dûkaz о schopnosti propriâlniho systému plnit své pojmenovâvaci a identifikacni funkce vzdy v konkrétnich spolecenskÿch podminkâch, ve kterÿch urcujici roli hraje prejimajici jazyk, do jehoz struktury a systému jsou propria v rûzné mire vëleüovâna. Hybridnost se netÿkâ plnëni komunikativnich funkci prejatého jména, a proto hranice domâci a cizi mâ zde jen zcela okrajovÿ charakter: fungovâni propria je vzdy vâzâno na element с. Ac hybridm jména pûsobi geneticky nesourodë, jejich komunikacni pûsobeni je jednoznacné, napr. u oikonym slovanské pûvodu Leipzig, Dresden, Bautzen nëmecké. Integrujici sila prejimajiciho jazyka vytvâri znaćnou formalni rozmanitost a umożńuje i vznik sekundâmich sémantickÿch motivaci (*VëtroSiby ^ Wassersuppe). Hranice domâciho a ciziho musi tedy mit pri studiu hybridnich jmen predevsim geneticky charakter. 6. Pokusili jsme se ukâzat, że hranice domâciho a ciziho je v propriâlnim systému jazyka promënlivâ, plynulâ, dynamickâ. Dimenze této hranice jsou podminëny a) okolnostmi jazykovë pojmenovacimi, které se platnuji pri propriâlnim pojmenovacim aktu, b) okolnostmi jazykovë komunikativnimi, které se uplatnuji pri spolecenském fungovâni proprii, c) okolnos- 7 E. Eichler, Das integrierte (slawisch-deutsche) Toponym in der lexikographischen Bearbeitung: Uber die,,rekursion", [in:] VIII. shvenskä onomastickä konferencia... 1980. Zbornik materiâlov, zostavil M. Majtân, Bratislava-Banskä Bystrica-Preäov 1983, s. 24-33; prëpracované znëni tohoto referatu viz v Onomastica Slavogermanica 1988, 16, s. 47-53; E. Eichler, Probleme der onomastischen Rekonstruktion als linguistische Universale, [in:] Probleme der Namenbildung. Rekonstruktion von Eigennamen und der ihnen zugrundeliegenden Appellative, Acta Universitatis Upsaliensis 1988, 18, s. 91-103.
tmi mimojazykovÿmi, které se nejlépe odrâzeji ve vÿbëru pojmenovacich motivaci a v dobové mode, d) okolnostmi ideove spolecenskÿmi (o kterÿch jsrne blize nehovofili), jimiż je vyjâdfen postoj spolecnosti k pfejimâni cizich jazykovÿch prvkû (vcetnë postoje k pfejimâni proprii, k exonymum apod.). Pri feseni problematiky domâciho a ciziho mùzeme pozorovat pûsobeni urcitÿch protikladnych tendenci: proti genetické autochtonnosti stoji tendence k internacionalizaci; proti stabilité a relativm uzavfenosti propriâlnich (sub)systémû stoji tendence pfijimat cizi prvky jako nutnost plynouci ze spolecenské komunikace; proti starsimu, neprestiżnimu stoji nové, prestizni, které pronikâ prostrednistvim módy. Abychom postihli objektivni zakotveni vztahu domâci a cizi v propriâlnim systému, je tfeba tento vztah studovat na dlouhé casové ose, a to vzdy v souvislosti s vÿvojovÿmi etapami nârodniho jazyka a s pfihlédnutim ke konkrétnim spolecenskÿm a historyckÿm podminkâm. Velkou vâhu mâ pfitom historickâ dokumentace proprii a jejich vÿklad. Objasnovâni hranice domâciho a ciziho vede ke komparacnimu studiu, ke konstituovâni kom paraćniho modelu8. Studium domâciho a ciziho nelze proto jen châpat jako objasnovâni jazykové provenience jmen. Vztah obou kategorii nam umoznuje odkrÿvat pûsobeni vnitrnich zâkonitosti propriâlnich systému, jejich dialektickou spjatost s fakty jazykovÿmi i spolecenskÿmi. Rudolf Srâmek ON THE LIMITS OF THE DOMESTIC A N D FOREIGN IN PROPER NAMES The limit between the domestic (D) and foreign (F) on the level o f proprium genesis is not identical with that being on the level o f synchronous communicative aplication o f names. Therefore, the level o f the proprial nomination and that o f communication are to be differentiated. In proper names, categories D and F assert themselves, by means o f three channels: a - repertoire o f lexicals being used at proprial designation activity; b - repertoir o f formal (word-forming, name-forming) means; с - native language + communicative situation. Types: 1) elements a, b, с are gentically homogenous - proprium is always D: a b = c; 2) elements a, b are homogenous, c, however, not proprium has been take over, integrated: а Ьфс; 8 R. Srâmek, Principy srovnâvacîho studia slovanské oikonymie. Référât na mezinârodni konferenci slovanské onomastiky Poredbeni metodi u slovenskoj onomastici, Novi Sad, 18.-20. VI. 1987 (v tisku). /
3) propriai motivation does not often express the D x F opposition, it is not o f single-national character only. The differences are limited to linguistic feateres only. The increased frequency and fashion (various prestige o f с element) interfere with the limit D x F. Necestily: limit D x F is to be analyzed genetically, on a long time axis and under the knowledge o f the opposition apelativum x proprium. Systematic approach, the insolated facts are not to be overemphasized. The study o f D x F brings us to the problematics o f proprial integration and comparation.