MONTÉR SUCHÝCH STAVEB

MONTÉR SUCHÝCH STAVEB Ing. Marcela Slavíková 36-021-H-Montér suchých staveb

1 ÚVODNÍ SLOVO Dostáváte do ruky pracovní sešit, který Vás seznámí s možností dalšího vzdělávání formou, která bude přijatelná pro úspěšné získání či zvýšení kvalifikace pro Vaše zvýšení konkurenceschopnosti na trhu práce. Tým autorů Integrované střední školy technické a ekonomické Sokolov připravil přehledného průvodce možnostmi i studiem, které je zakončeno certifikovanou zkouškou a získáním osvědčení dle zákona 179/2006 Sb. o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání. Záměrem práce Integrované střední školy technické a ekonomické Sokolov, jako kvalitního poskytovatele vzdělávacích služeb regionu Karlovarského kraje, je rozšíření a inovace vzdělávací nabídky dalšího vzdělávání (DV) v návaznosti na potřeby zaměstnavatelů (zejména malých a středních podniků) v Karlovarském kraji (KK). Záměr řeší v první vlně potřeby účastníků DV - zaměstnanců podniků v KK prostřednictvím tvorby 9 kurzů Dílčích kvalifikací (v návaznosti na NSK), a to v podobě komplexního vzdělávacího obsahu (prezenční vzdělávání s podporou tištěných materiálů, elearningové vzdělávání, mobilní aplikace) s dopomocí webového vzdělávacího portálu. Kurzy jsou orientovány na obory stavební, strojní a elektrotechnické. Zásadním záměrem je rozšíření vzdělávací nabídky pro vzdělávání lektorů dalšího vzdělávání v oblasti specifik vzdělávání dospělých a využití nových forem vzdělávání (IT technologie). Integrovaná střední škola technická a ekonomická Sokolov je školou státní, která 1. 9. 2012 oslavila 55 let své existence. Škola poskytuje vzdělávání v oborech elektrotechnických, strojírenských, stavebních, veřejnosprávních a ekonomických. Škola dlouhodobě produkuje kvalitní absolventy, kteří nachází u regionálních zaměstnavatelů otevřené dveře. ISŠTE Sokolov prošla rozsáhlou rekonstrukcí za 400 000 000 Kč, která ze školy udělala nejmodernější střední školu Karlovarského kraje s významným architektonickým akcentem, který hlavní budově vtiskl významný český architekt doc. ing. arch. Roman Koucký. Škola od roku 2006, po optimalizaci školství v Karlovarském kraji, nabízí ISŠTE Sokolov i obory stavební, pro které je výborně vybavena materiálně i personálně. Programy dalšího vzdělávání jsou pro Integrovanou střední školu technickou a ekonomickou Sokolov příležitostí pro posílení vzdělanosti v regionu. 1

2 OBSAH 1 Úvodní slovo... 1 2 Obsah... 2 3 Regionální zaměstnavatelé v oboru... 4 4 Montér suchých staveb... 5 5 Profil absolventa... 6 6 Průvodce studiem... 7 7 Studijní opory... 8 8 Učební text pro samostudium... 10 9 Bezpečnost a ochrana zdraví... 73 10 Zkoušky dle hodnotících standardů... 74 11 Studijní zóna... 82 12 Rozpočet... 82 13 Materiál... 83 2

Představení autora Ing. Marcela Slavíková je absolventem - ČVUT stavební fakulta, ukončeno v roce 1984 - Masarykův ústav vyšších studií obor pedagogika, ukončeno v roce 1994 - Certifikát CILS úroveň 3C, vydala Univerzita Siena Praxe - 10 let projekční praxe v oboru pozemní stavitelství - 9 let likvidace stavebních škod a oceňování rizika stavebních komplexů - 10 let pedagogické praxe Zaměstnavatelé - Stavba Jaroměř s. d., - Střední průmyslová škola a učiliště stavební, Královské Poříčí - Kooperativa, pojišťovna a.s., - Integrovaná střední škola technická a ekonomická Sokolov, dosud. Kontakt marcela.slavikova@isste.cz 3

3 REGIONÁLNÍ ZAMĚSTNAVATELÉ V OBORU Logo firma adresa kontakt web KV - ProIng, s.r.o. Sokolovská 119/54 360 05 Karlovy Vary- Rybáře info@kv-proing.cz www.kv-proing.cz bss BÁŇSKÁ STAVEBNÍ SPOLEČNOST, s.r.o. Chebská 53 356 01 Sokolov mail@bss-so.cz www.bss-so.cz RENSTAV stavební s.r.o. Dobrovského 530 356 04 Dolní Rychnov renstav@renstav.cz http://www.renstav.cz TIMA, spol. s.r.o. Vančurova 9 360 17 Karlovy Vary- Stará Role info@timakv.cz http://www.timakv.cz SubteraS KV, s.r.o. Ostrov-Kfely 6 363 01 martinsubtera@seznam.cz http://www.subteras.cz Dušan Mihok - Kohim Stav Nerudova 1003 357 35 Chodov kohimstav@seznam.cz http://www.kohimstav.cz SOKOSTAV HT, s.r.o. Kraslická 574 356 01 Sokolov karas@sokostav.cz http://www.sokostav.cz Firma Jirkovský, s.r.o. U Porcelánky 1052 357 35 Chodov info@jirkovsky.cz http://www.jirkovsky.cz LAJKA, spol. s r.o. K. Havlíčka Borovského 447357 51 Kynšperk lajka@volny.cz http://www.lajka-cz.cz 4

4 MONTÉR SUCHÝCH STAVEB Montér suchých staveb (kód: 36-021-H) Autorizující orgán: Ministerstvo průmyslu a obchodu Skupina oborů: Stavebnictví, geodézie a kartografie (kód: 36) Povolání: Montér suchých staveb Doklady potvrzující úplnou profesní kv: Osvědčení o profesní kvalifikaci Kvalifikační úroveň NSK - EQF: 3 Úplnou profesní kvalifikaci Montér suchých staveb (kód: 36-67-H/01) lze složit po předložení osvědčení o získání následujících profesních kvalifikací: Zedník (kód: 36-020-H) Závěrečnou zkoušku z oboru Zedník (kód: 36-67-H/01) lze složit po předložení osvědčení o získání následujících profesních kvalifikací: Montér zateplovacích systémů (kód: 36-022-H) Zedník (kód: 36-020-H) nebo Montér zdicích systémů (kód: 36-056-H) Omítkář (kód: 36-057-H) 5

5 PROFIL ABSOLVENTA Absolvent vzdělávacího programu Montér suchých staveb se uplatní ve stavebních firmách. Je připraven samostatně montovat všechny typy konstrukcí suché stavby (předsazené stěny, příčky, instalační příčky, podhledy, podlahy, půdní vestavby) zná zásady a možnosti jejich správného konstrukčního provádění. Umí připravit podklady pro správné osazení těchto konstrukcí, a je schopen provádět jejich povrchové úpravy. Je schopen zabezpečit v omezené míře základní zednické práce, (dobetonování, dozdění zdiva z různých druhů materiálů), provádí povrchové úpravy, jednoduché tepelné izolace a hydroizolace a izolace akustické. Osazuje výrobky přidružené stavební výroby a spolupracuje při přestavbě budov, vykonává speciální práce na stavbách zateplování budov, sanace vlhkého zdiva, obkladačské práce. Po získání nezbytné praxe je připraven uplatnit se i jako podnikatel v řemeslné živnosti. Po absolvování se může ucházet o přijetí do nástavbového studia. 6

6 PRŮVODCE STUDIEM 6.1. Pouze zkoušky Postup zájemce o jednotlivé zkoušky Zájemce projeví zájem podáním přihlášky ke zkoušce, která je volnou přílohou sešitu. Poskytovatel zkoušky (ISŠTE Sokolov) určí frekventa v daném termínu mentora, který provede zájemce zkouškou. Předá informace o podmínkách a zkoušce, seznámí zájemce o zkoušku sse členy zkušební komise, určí rozsah sledované a hodnocené látky v rozsahu NSK (www.narodnikvalifikace.cz). Zkouška je komisionální a dle pravidel daných standardem. Pokud frekventant nezvládne byť jen jednu část předepsanou hodnotícím standardem Montér suchých staveb (kód: 36-67-H/01), nesplnil základní podmínku pro získání Osvědčení. 6.2. Kurzy a zkoušky Pokud se zájemce rozhodne pro přípravu ke zkoušce dle Hodnotícího standardu, podá přihlášku k tzv. Kurzu, který zájemce připraví na zkoušku dle Hodnotícího standardu. Stanovený rozsah kurzu je v případě kódu 36-020-H Zedník, 120 hodin, které probíhají v termínech před samotnou certifikovanou zkouškou dle Hodnotícího standardu před komisí. Cena Kurzu je odvislá od podmínek a počtu zájemců (osobní náklady 180,- Kč/hodina, materiálové náklady, režie). Výuku v kurzu lze provádět pouze kvalifikovanými učiteli odborných předmětů a odborného výcviku, popř. může část Kurzu proběhnout na smluvních pracovištích partnera. Po absolvování kurzu podá frekventant, zájemce o komisionální zkoušku k získání Osvědčení, přihlášku ke zkoušce dle Hodnotícího standardu. Zkouška pak proběhne podle pravidla vymezeného Hodnotícím standardem. 7

7 STUDIJNÍ OPORY 7.1. Normy 01 3420 Výkresy pozemních staveb Kreslení výkresů stavební části ČSN ISO 1803 (73 0201) Tolerance Vyjadřování přesnosti rozměrů Zásady a názvosloví ČSN EN 13914-1 Navrhování, příprava a provádění vnějších a vnitřních omítek Část 1: Vnější omítky ČSN EN 13914-1 Navrhování, příprava a provádění vnějších a vnitřních omítek Část 2: Příprava návrhů a základní postupy pro vnitřní omítky ČSN 73 2901 Provádění vnějších tepelně izolačních kompozitních systémů (ETICS) ČSN 73 3450 Obklady keramické a skleněné ČSN 74 4505 Podlahy společná ustanovení ČSN 73 8101 Lešení Společná ustanovení EN 12811-1 Dočasné stavební konstrukce 7.2. Internet Část 1: Pracovní lešení Požadavky na provedení a obecný návrh Internetové stránky Wikipedia [online]. [citováno 22. 4. 2013]. Dostupné z URL< http://cs.wikipedia.org/> Internetové stránky Knauf [online]. [citováno 22. 4. 2013]. Dostupné z URL< http://www.knauf.cz/> Internetové stránky Rigips [online]. [citováno 22. 4. 2013]. Dostupné z URL< http://www.rigips.cz/> Internetové stránky Rigips [online]. [citováno 22. 5. 2013]. Dostupné z URL< http://www.rigips.cz/cad-vykresy/ 7.3. Literatura Doseděl A. a kol.: Čítanka výkresů ve stavebnictví, Sobotáles, Praha 1995. Rigips, s.r.o., kolektiv autorů: Velká kniha sádrokartonu - Podklady k projektování, Rigips, s.r. o., Počernická 272/96, Praha 10 M. Nyč: Sádrokarton, 1 vydání Praha, Grada, 2005, ISBN: 80-247-0986-4. J. Toman: Technické kreslení podle ČSN a mezinárodních norem Pravidla tvorby výkresů ve stavitelství, Montanex a.s, 1995, ISBN: 80-85780-27-5. s. 164-186 8

9

8 UČEBNÍ TEXT PRO SAMOSTUDIUM 8.1. Obecné 8.1.1. Orientace ve stavební dokumentaci pozemních staveb, používání technické dokumentace konstrukcí suchých staveb, čtení prováděcích výkresů suchých staveb Projektant: fyzická nebo právnická osoba, vlastní osvědčení pro projektování tzv. autorizaci Investor: fyzická nebo právnická osoba, provádí financování stavby Dodavatel stavby: fyzická nebo právnická osoba, vlastní osvědčení pro provádění stavby tzv. autorizaci Stavební úřad: zástupce státu, dohlíží na regulérnost výstavby Účastníci výstavby: zástupci jednotlivých složek HZS, KHS, ZČE, RWE, vodárna, telefony, památkáři, OŽP, BOZ, doly, lázně a zřídla, SÚJB, správce vodního toku, občanská sdružení, apod. Projektová dokumentace Archivace PD 1 x stavební úřad 1 x vlastník nemovitosti 1 x projektant Význam projektové dokumentace stavby. Hlavním úkol PD - podklad pro realizaci stavby. V rámci PD nutno zohlednit veškeré podklady, vydané pro konkrétní území (stavební uzávěry, územní řízení, atd.). PD garantuje samotnou stavbu i stavební činnost po stránce bezpečnosti, zajistit dlouhodobou životnost, ekonomikou stránku výstavby a odpovídající architektonický vzled koordinovaný ve vztahu k okolnímu prostředí. Stupně PD: - PD k územnímu řízení - PD pro stavební řízení - PD pro provádění stavby. 10

Pravidla tvorby výkresů Problematiku řeší státní norma ČSN 01 3420 z července 2004. Základní pravidla tvorby výkresů požadavky na kreslení Výkresy stavebních objektů slouží k: - určení tvaru, velikosti, polohy a dalších vzájemných vztahů jednotlivých stavebních prvků, konstrukcí a objektů, - určení technických vlastností konstrukcí, tak aby splnily technické požadavky. Výkresy stavebních objektů musí být jednoznačné, úplné, zřetelné a přehledné. Musí splňovat nároky na obsahovou stránku, i na formální jakost, (vhodná volba formátu výkresu, měřítka zobrazovaných objektů, rozmístění prvků výkresu apod.) Všeobecné požadavky Výkresy se kreslí černou barvou nebo jsou vícebarevné. Pro umístění stavby na výkrese platí zásady: - hlavní vstup se orientuje k dolnímu okraji výkresu, - převládající rozměr je rovnoběžný s dolním okrajem výkresu, - sever se umístí vždy nahoře (pokud tak není, musí se výkres doplnit grafickou značkou se šipkou směřující k severu), - situační výkresy stavebních objektů se vždy orientují k severu, - stavbu nutno jednoznačně výškově i polohově umístit (zodpovídá geodet, vytyčující stavbu a základní nosné prvky). Formáty výkresů: Základem je mezinárodní norma ISO 216 a ČSN EN ISO 5457. Rozměry výkresových listů: A0 841 x 1189 A1 594 x 841 A2 420 x 594 A3 297 x 420 A4 210 x 297 11

Prodloužené formáty Prodloužené formáty lze získat prodloužením kratších stran základních formátů na hodnoty rovné násobkům rozměrů formátu základního. Označení je potom označení základního formátu a jeho násobku (např. A0x2, 4xA4). Zvláštní formáty U liniových staveb lze vytvořit podlouhlé formáty. Je nutné vycházet z rozměrů základních nebo prodloužených formátů. Skládání výkresů Výkresy se složí podle pravidel normy ČSN 01 3111. Doporučuje se skládat výkresy na formát A4 pro volné řazení do souboru (složek). Skládá se nejprve podél přehybů kolmých ke spodnímu okraji výkresu a potom podél přehybů rovnoběžných se spodním okrajem výkresu (viz obrázek). Měřítka (ČSN ISO 5455) Měřítkem výkresu je poměr délkového rozměru předmětu zobrazeného na originálu ke skutečnému délkovému rozměru téhož předmětu skutečného. Měřítka výkresů stavebních objektů se volí dle těchto zásad: - 1:5000, 1:2000, 1:1000, 1:500, 1:200 pro situační výkresy a situační schémata, - 1:2000, 1:1000, 1:500, 1:200 pro celkové dispoziční výkresy a schémata stavebních objektů, - 1:200, 1:100, 1:50 pro výkresy dispozice stavebních objektů, zejména pro půdorysy, řezy a pohledy, - 1:20, 1:10, 1:5, 1:2, 1:1 pro zobrazování podrobností. Čáry Druhy, tloušťky, označení, uspořádání a kreslení čar stanoví ČSN EN ISO 120-20. Druhy čar: - plné čáry, tj. plynulé (nepřerušované), 12

- přerušované čáry, tj. s pravidelným opakováním stejných obrazových prvků (čárkované, tečkované), - střídavé čáry, tj. s pravidelným opakováním skupin obrazových prvků (např. čáry čerchované). Podle tloušťky: tenké čáry, tlusté čáry, velmi tlusté čáry. 13

Zásady kreslení čar - u rovnoběžných přerušovaných a střídavých čar umístěných blízko sebe, se musí čárky a mezery, popř. vložené obrazové prvky, vzájemně střídat. Kryjí-li se dvě nebo více čar různého druhu, dodržuje se pořadí přednosti v tomto sledu: - viditelné obrysy a hrany, - zakryté obrysy a hrany, - označení polohy myšlených ploch řezu, - osy souměrnosti, - těžištní osy, - pomocné čáry. Písmo a popis Tvar a rozměry písmen, číslic a značek, a základní požadavky na popis technických výkresů jsou v ČSN ISO 3098-0. Popisy výkresů Výkresy stavebních objektů se popisují velkým kolmým písmem (pokud je technickými normami předepsán určitý způsob psaní, například mm, MPa, kpa, musí se dodržet i na výkresech). Popisové pole Pro vypracování popisového pole na technických výkresech platí ČSN ISO 7200. Umístění popisového pole a tabulky změn řeší ČSN EN ISO 9431. Popisové pole je ohraničené místo na výkresu, s kolonkami pro vepsání předepsaných údajů, o zpracovateli výkresu, stavebním díle, obsahu výkresu, měřítku, datum zhotovení výkresu, číslo výkresu atd. Označování materiálů v řezech ČSN 01 3406 Grafické značení materiálů, se uvádí pouze v plochách zobrazených v řezu. Podrobnější údaje o druhu, jakosti apod. se uvedou v popisech (na odkazové čáře, ve specifikacích apod.). Převládající materiál se nemusí graficky značit. Plochu v řezu lze označit všeobecným označením šikmými rovnoběžnými čarami (šrafováním) bez ohledu na druh materiálu. Podle potřeby lze uvést druh převládajícího materiálu v legendě nebo v poznámce výkresu. 14

Při použítí nenormového označení materiálu, se použije doplňujícího grafického označení, s vysvětlivkou v legendě na výkresu. Konstrukce určené k bourání se graficky označí tečkováním. Původní stav se graficky neznačí. Vybarvují-li se výkresy, užívá se barevného značení uvedeného v normě. Konstrukce určené k vybourání se vybarvují žlutě. Nový stav se značí červeně. 15

Zakreslování zařizovacích předmětů Zařizovací předměty se kreslí zjednodušeným obrysem v příslušném měřítku, bez tvarových podrobností. Zařizovací předměty se v půdoryse kreslí: 1. plnou čarou předměty umístěné na podlaze zobrazovaného prostoru a předměty upevněné na stěnách pokud se prostor pod předměty provozně nevyužívá. 2. čerchovanou čarou se dvěma tečkami - předměty upevněné na stěnách pod nimiž se prostor provozně využívá. 3. čárkovanou čarou předměty, popř. části předmětů, zakryté jinými předměty, kreslenými plnou čarou. Dray zařizovacích předmětů se označí: 1. číslem položky, popř. i referenčním označením, 2. grafickými značkami, 3. kombinace výše uvedených dvou způsobů. Kótování Zásady kótování na výkresech stavebních objektů (délkové rozměry, výškové úrovně, velikosti sklonu) stanoví ČSN 01 3130, ČSN 01 3405, ČSN ISO 406. Všeobecné zásady pro kótování: - pro určení rozměrů a polohy jsou rozhodující pouze kóty, tj. čísla určující požadovanou velikost rozměrů, popř. polohu předmětu, bez ohledu na měřítko v němž je obraz na výkrese zobrazen, - na výkrese se kótují všechny rozměry, potřebné k jednoznačnému geometrickému určení, tj. k úplnému určení tvaru, velikosti a vztahů jednotlivých částí, v rozsahu závislém na účelu výkresu, - kóty se uvádí tak, aby se potřebný rozměr četl přímo (nesmí se sčítat z více kót), - každý rozměr se kótuje jen jednou, - nekótují se rozměry zakrytých (neviditelných) obrysů, jen tehdy, je-li rozměr jednoznačně a zřetelně určen, - u kótování pomocných rozměrů (doplňkových, informativních, teoretických) se použije okrouhlých závorek, - rozhodující je kóta, nikoli vyobrazení, kóta neshodující se nakresleným rozměrem, 16

se podtrhne, tak nevznikne pochybnost správnosti, - kótuje se vždy od hran, stěn, rozhraní a pevných bodů, které lze na stavbě zjistit, (od označených os, přímek a prvků prostorové polohy předmětů), - při kótování předmětů je třeba vzít v úvahu způsob provedení, při měření (na stavbě, na dílci apod.) musí být už dokončena část, od níž se kóty odvozují, - pro zabezpečení požadované kvality, funkce, bezpečnosti a spolehlivosti stavebních dílců, konstrukcí a objektů je nezbytné ve výkresech navrhnout systém geometrické přesnosti, předepsáním tolerancí, mezních odchylek, vytyčovacích a kontrolních značek. Typy kót Ve výkresech stavebních objektů pozemních staveb a stavebních konstrukcí se kótují: - délkové rozměry v milimetrech (pouze číslo - jednotky se neuvádí), - výškové úrovně (v absolutních nebo relativních hodnotách) v metrech na tři desetinná místa (jednotka se neuvádí např. + 5,876), výchozí vodorovná vztažná rovina (-0,000) se volí zpravidla pro úroveň povrchu podlahy prvního podlaží, - rovinné úhly lze udat ve stupních (úhlových), měřící jednotky se ke kótám připíší (např. 1 15 23 ). Je-li úhel menší než 1 píše se před údaj minut vždy 0, - sklony rovinných ploch poměrem 1:x, nebo v procentech, popř. v promilích, značky % se připisují za číselný údaj. Kótování Kótováním se rozumí souhrn pravidel a způsobů označování velikostí rozměrů a polohy jednotlivých prvků zobrazeného předmětu nezávisle na měřítku. Pojem zahrnuje zapsání kót (součástí kóty jsou grafické a písemné značky připisované k číselné hodnotě rozměru, např. Ø, R,, značky předepisování tolerancí tvaru a polohy, apod.), dále nakreslení kótovacích čar, pomocných kótovacích čar, hraničních značek. Kótovací a pomocné čáry Kótovací a pomocné čáry se kreslí tenkými plnými čarami (přímkami, nebo oblouky), pomocné čáry se prodlouží za kótovací čáry o 2-4 mm. Kótovací čáry se mají ukončit na pomocné čáře, pokud je není třeba prodloužit pro zapsání kót, popř. pro nakreslení vnějších hraničních šipek. Při hraničení kótovacích čar úsečkami v průsečících s obrysovými čarami předmětu (konstrukce) musí se kótovací čára prodloužit za hraniční úsečku asi o 1-2mm. Zásady pro kótovací čáry 17

- čáry se umístí zpravidla mimo obraz předmětu, - při kótovaní přímého délkového rozměru se čáry kreslí rovnoběžně s kótovaným rozměrem, je-li několik čar nad sebou, umístí se delší kótovací čáry dále od obrazu kótované části a kratší kótovací čáry blíže k němu, - čáry ležící uvnitř šrafované plochy řezu se nemají kreslit rovnoběžně se směrem šrafování, - čáry se pokud je to možné nemají protínat, - čáru nelze ztotožňovat s obrysovou čárou, s odkazovou čárou ani s osou, a nesmí být jejich pokračováním, - čára se nesmí ztotožňovat s pomocnou čarou. Zásady pro pomocné čáry - při kótování přímého délkového rozměru se čáry kreslí kolmé na kótovaný rozměr, - čáry ležící uvnitř šrafované plochy řezu se nesmí kreslit rovnoběžně se směrem šrafování, čáry nesmí protínat kótovací čáry. Zásady pro hraniční značky Kótovací čáry se hraničí při kótování: - délkových rozměrů úsečkami, - rovinných úhlů šipkami, - poloměrů a průměrů na kruhovém oblouku šipkami, - hraniční úsečky se kreslí tenkou plnou čarou skloněnou doprava (ve směru čtení) pod úhlem 45, - hraniční šipky se kreslí tenkou plnou čarou a mohou být otevřené, uzavřené, nebo vyplněné. Zásady pro odkazové čáry Na stavebních výkresech se používají tyto odkazové čáry: - jednoduchá, která dokazuje na jeden popis, nebo jeden obraz, - sdružená, která dokazuje současně na více různých popisů. Odkazové čáry se kreslí tenkou plnou čarou a nesmí: - se vzájemně přetínat, - být rovnoběžné se šrafami, - přetínat kótovací čáry, 18

- procházet částmi prvku zobrazeného předmětu, na který čáry neodkazují (s výjimkou sdružených odkazových čar). Pro kreslení jednoduchých odkazových čar platí tyto zásady: - odkazová čára se má vést šikmo k hranám zobrazené konstrukce, popř. šikmo k čarám, od nichž vychází praporek, tj. vodorovná část odkazové čáry určená pro vepsání popisu, má být rovnoběžný s dolním okrajem výkresu popis se píše nad praporek nebo k praporku, - odkazová čára může mít ve své šikmé části jen jeden zlom, - podle potřeby lze spojit i několik odkazových čar, které mají společný praporek, - jednou odkazovou čarou lze odkázat na více pozic, - odkazovou čáru lze zakončit kroužkem s vepsaným odkazem, - odkazovou čarou je osa, která se a jednom konci ukončí kroužkem s vepsaným odkazem. Pro kreslení sdružených odkazových čar platí tyto zásady: - odkazová čára vychází ze zobrazené plochy a je kolmá na vnější hranu zobrazené konstrukce, - odkazová čára u několikavrstvých konstrukcí zobrazených v řezu má začínat výraznou tečkou v nejzazší vrstvě, na kterou se odkazuje, všechny vrstvy, které odkazová čára protíná, se musí popsat, nebo opatřit odkazem, - sdružená odkazová čára se nahradí jednoduchou odkazovou čarou tehdy, je-li skladba konstrukce podrobně zakreslena na jiném místě zobrazeného objektu, nebo na jiném výkrese. Zapisování kót Velikost písma (číslic, písmen) pro kótování stanoví tabulka normy a druh číslic a písmen je rovněž v normě. Při psaní kót se mnohaciferná čísla dělí na skupiny po třech číslicích, mezi nimiž je mezera. Při rozdělování se postupuje od desetinné čárky na obě strany (např.: 2 353 876, nebo 23,678 32). Čísla, která mají nejvýše čtyři číslice (před nebo za desetinnou čárkou), se nerozdělují (například 1892, nebo 0,7658). Pravidla pro zapisování kót Kóty se umísťují: 19 1. nad nepřerušenou kótovací čáru rovnoběžně s ní, poblíž středu kótovací čáry, nebo na odkazovou čáru, 2. do mezery v přerušené kótovací čáře, přednostně uprostřed její délky, popř. do mezery v přerušené svislé a šikmé kótovací čáře a u vodorovné kótovací čáry nad tuto čáru, kóty

musí být čitelné, proto se nesmí psát přes žádnou čáru (není-li to možné musí se příslušné čáry obrazu přerušit). - psaní kóty ve šrafované ploše (popř. jinak graficky označené) se šrafování v místě kóty přeruší, nebo se umístí mimo šrafovanou plochu, - kóty se nemají psát blízko místa, kde se kótovací čáry vzájemně přetínají, - při nedostatku místa se řetězové kóty na jedné kótovací čáře píší střídavě, - kóta, která zřejmě neodpovídá nakreslenému rozměru na obraze v daném měřítku se musí podtrhnout. Soustavy kótování Při kótování dvou nebo několika délkových rozměrů téhož směru a při kótování úhlů mající společný vrchol se použije: - řetězové kótování, - kótování do společné základny, - smíšené kótování. Výškové kótování Výškové kóty se uvádějí: - v absolutních hodnotách (nadmořských výškách) vztažených k použitému výškovému systému, - v relativních hodnotách vyjádřených v metrech, relativní výška se vztáhne ke zvolené základní rovině označené ±0,000, úrovně nad základní rovinou se označí kótou se znaménkem +, úrovně pod se označí kótou se znaménkem -. V půdorysech, popř. ve vodorovných řezech, se výškové kóty: - vodorovných ploch vepíší od obdélníků, kreslených tenkou plnou čarou v kótované ploše, nebo na odkazové čáře, - vodorovných hran uvedou na odkazové čáře vycházející od hrany bodů, nebo na odkazové čáře vycházející od značky X, určující umístění bodu, v případě průsečíku obrysových hran se místo značky X, kreslí kroužek, - ve svislých řezech, popř. v podélných profilech, na pohledech se výškové kóty píší na odkazovou čáru vedenou od kótovací značky. Další způsoby kótování Další způsoby kótování: úhlů, oblouků, poloměrů, průměrů, sklonů, zkosení hran, potrubí, desek, tyčí, děr aj. jsou uvedeny v publikaci: Technické kreslení podle ČSN a mezinárodních norem Pravidla tvorby výkresů ve stavitelství, J. Toman, Montanex a.s, 1995, ISBN 80-85780-27-5, strany 164-186. Doporučuji k samostudiu. 20

8.1.2. Orientace v technologických postupech konstrukcí suchých staveb stanovených výrobci a technickými předpisy. Sádrokartonové systémy současnosti další způsoby kótování Sádrokarton je představitelem současných potřeb moderního člověka. K jeho přednostem patří rychlá, jednoduchá montáž, schopnost se přizpůsobit různým stavebním podmínkám, snadná zpracovatelnost, nevyžaduje nároky při manipulaci na stavbě, při montáži se pracuje s minimálním počtem prvků velmi nízké hmotnosti, které mají mnohostranné použití v individuálních interiérech i přes svojí velkosériovou produkci. Údržba a oprava sádrokartonových prvků je nenáročná, dožilé prvky jsou snadno a kompletně recyklovatelné. Pro sádrokarton hovoří i ekologická nezávadnost. Systémy sádrokartonových konstrukcí se používají v občanských, průmyslových i bytových interiérech staveb. Systém je charakterizován komponenty (sádrokarton, nosné profily, spojovací prostředky, závěsy, táhla, třmeny, napojovací těsnění, povrchové úpravy, tepelné zvukové, požární izolace), jejichž správná montáž zajišťuje odpovídající užitné, technické a estetické funkce. Pokud dojde k nahrazení jakéhokoliv prvku prvkem nesystémovým, má to pro konstrukci většinou dodatečně se projevující následky. Název suchá výstavba se používá proto, že se jedná o technologii stavění, při které se eliminují klasické mokré stavební procesy. Sádrokartonové konstrukce jsou použitelné pro nenosné většinou vnitřní konstrukce (příčky, předsazené stěny, instalační příčky, suché omítky, šachtové stěny, podhledy, suché podlahy, obklady ocelových i dřevěných sloupů a trámů, půdních vestaveb, jsou použitelné u rekonstrukcí opotřebovaných umakartových bytových jader). Sádrokarton umožňuje provádět i náročnější konstrukce (např. ohýbané konstrukce příček a obloukové stropní podhledy, fabiony, osvětlovací rampy, vnitřní římsy a v neposlední řadě i kopule, což lze s výhodou využít v interiérech vstupních hal i jiných prostor, určených pro reprezentativní účely). I přes svou nízkou hmotnost vykazují sádrokartonové konstrukce minimálně srovnatelné akustické vlastnosti s materiály klasickými, používanými v minulosti. Malá hmotnost je s výhodou využívána u rekonstrukcí staveb, kde není příliš vhodné stávající objekty nadměrně přitěžovat. Vliv nízké hmotnosti se projeví i při dopravě na stavbu a při skladování prvků před zahájením montáže (snížení nákladů na dopravu). Použití sádrokartonových děrovaných desek umožní snížit odrazivost zvuku od stropních i obvodových konstrukcí, což vyžadují přednáškové sály, nahrávací studia apod. Sádrokartonové lehké plovoucí podlahy jsou přínosem při snižování kročejového hluku mezi místnostmi a hlavně nevržou. Dvojité podlahy umožní vedení rozvodů instalací TZB v podlahovém meziprostoru. 21

Z hlediska požáru sádrokartonová deska není pro stavbu rizikem zvýšeného požárního nebezpečí nehoří a z toho důvodu je možno jí použít s výhodou na obklady ostatních konstrukcí např. obklady dřevěných a ocelových nosníků a sloupů. Z hlediska vlivu na životní prostředí jsou konstrukce suché výstavby ekologickým materiálem. Zpracování výchozí suroviny je významný přínos k ochraně životního prostředí využívá se odpad vznikající při výrobě elektřiny a tepla. Mezi výhody sádry lze počítat i její schopnost redukce vzdušné vlhkosti. Při nadbytku vzdušné vlhkosti akumuluje a naopak při jejím nedostatku ji zpět uvolňuje do okolního prostředí. Povrchová hladkost sádrokartonové desky zabraňuje usazování prachu, což ocení především alergici. Sádra samotná je zdraví neškodný materiál. Tepelně technické vlastnosti jsou vhodně u sádrokartonu doplňovány kombinacemi s vláknitými izolacemi popřípadě pěnovým polystyrénem. Příznivě vnímáme tepelnou jímavost sádry (tzn. schopnost odvádět teplo z povrchu lidského těla) při doteku podlahy bosou nohou není povrch sádrokartonu vnímán studený, jako např. u keramické dlažby. Z hlediska kvalitní montáže sádrokartonových konstrukcí je vhodné řešit problematiku pomocí projektové dokumentace v souvislosti s ostatními stavebními konstrukcemi. Opomenutí této skutečnosti je zdrojem budoucích realizačních problémů, následných víceprací a sporů mezi účastníky výstavby (dodavatel, objednatel). Veškerá konstrukční řešení sádrokartonových konstrukcí jsou dnes v podstatě již do detailů vyřešena projektanty a je vhodné poradit se o nich včas a použít právě ta konstrukčně osvědčená řešení, která zaručí kvalitu a funkčnost provedené montáže. Mezi nejnovější produkty dnes patří i desky na bázi cementu desky, jejichž použití není vázáno pouze na prostředí s omezenou vzdušnou vlhkostí, ale lze je použít i v prostorách s vyšší vzdušnou vlhkostí i v exteriérech staveb. Rozdělení konstrukcí suché výstavby: - příčky, - předstěny a stěny šachet, - suché omítky, - podhledy, - podkroví, - podlahy, - bezpečnostní konstrukce ze sádrokartonu, - obklady nosníků a sloupů, - kabelové kanály, - sádrové omítky a stěrky, 22

- sádrové samonivelační potěry. Výhody konstrukcí suché výstavby: - mnohostranné použití, - suchý proces montáže, - nízká hmotnost konstrukcí, - rychlost montáže, - snadný transport materiálu, - snadné zpracování všech prvků systému, - srovnatelné akustické parametry ve srovnání s klasickými materiály, - vynikající požární vlastnosti a nehořlavost, - příznivé vytvoření mikroklimatu, - zdravotní nezávadnost, - jednoduché vedení zdravotních instalací, - tvarová a rozměrová přesnost, - vysoký stupeň zprůmyslnění výroby s maximální variabilností použití, - snadné dodatečné úpravy, - snadná demontáž a možnost recyklace použitého matriálu. Nevýhody konstrukcí suché výstavby: - degradování materiálu v prostorách s vysokou vlhkostí, - lze použít pouze na prvky nenosné, - zvýšená prašnost při broušení tmelů, - dutý zvuk při poklepu na konstrukci, - nutnost použití nerezového nebo plastového nářadí, jinak vznikají neodstranitelné rezavé stopy, - citlivost povrchového kartonu na UV záření, při opomenutí vhodného penetračního nátěru. 23

9.1.3. Návrh pracovních postupů, volba materiálů, nářadí a pomůcek pro provádění suchých staveb Sádrokartonové systémy Jednou z relativních nevýhod sádrokartonu je sama jednoduchost montáže jednotlivých konstrukcí, která láká k provádění bez patřičných znalostí a zkušeností. Výsledkem práce jsou pak konstrukce nesplňující statické, akustické, tepelné ani požární požadavky, které později znepříjemní pobyt v daném prostředí a dodatečné odstranění nedostatků vede ke zvýšení finančních nákladů. V neposledním případě pak je potřebná i jistá řemeslná zručnost, která vede ke splnění výhody rychlosti montáže. Při laické montáži se stavební úpravy mohou z hlediska času neúměrně protahovat. Jednotlivé pracovní postupy u všech typů montáže začínají projektovou dokumentací, jejím důkladným prostudováním a následným správným výpočtem spotřeby materiálu. Nářadí a pomůcky pro montáž konstrukcí suché výstavby Pro veškeré práce při montáži konstrukcí suché stavby je nutno používat nástroje a nářadí z nerezavějící oceli (běžná ocel zanechává nepatrné špony, vlivem vzdušné vlhkosti je pak reakce, při níž vzniknou neodstranitelné rezavé skvrny). Seznam nejdůležitějších pomůcek: - vysouvací nůž, - značkovací šňůra, - prořezávač sádrokartonových desek, - pilka ocaska, - kleště na spojování profilů, - kleště pro aktivaci kovových hmoždinek do dutých stěn, - výkružní pila na elektrokrabice, - elektrický šroubovák s nastavitelným momentem, nebo šroubovací nástavec na vrtačku HK 11, - truhlík na zpracování tmele, - špachtle pro tmelení desek (šíře 150mm), - špachtle pro finální tmelení (šíře 250 až 300 mm), - nůžky na plech, - ruční brousek a náhradní brusné síťky, - vodováha, - tesařská tužka, 24

- nerez hladítko na celoplošné tmelení (šíře 480mm), pistole na akrylové a silikonové tmely, nádoba na rozdělávání hmot, - rozmíchávací nástavec na vrtačku. Seznam nadstavbového nářadí: - rašple na hrany, - hoblík na hrany, - řezače desek pro různé šíře pruhů, - nosič sádrokartonových desek, - sádrokartonářské kladívko, - plochá špachtle (šíře 1000 mm), - elektrické nůžky na plech, - špachtle pro vnitřní a vnější rohy, - laserový zaměřovač. Pro některé typy montáže podlah a akustických podhledů je nutno opatřit si sesazovač desek, montážní soupravu pro rozdělání tmelu a pomůcky pro zajištění správné fixace otvorů v akustických deskách. Pro ohýbání desek za mokra je třeba váleček s ocelovými hroty na násadě na perforaci kartonu, aby lépe přijímal vodu. Pro lité sádrové podlahy jsou potřeba nivelační trojnožky na zajištění tloušťky potěru, hadicová vodováha, vibrační tyče pro hutnění potěru. Samonivelační stěrky potřebují plastový válec s plastovými trny, kterým se projíždí stěrka, aby se uvolnil vzduch. Pro tenkovrstvé omítkářské práce je vhodné pěnové a ocelové hladítko. Nyč, str. 97. 25

9.1.4. Vyměřování polohy nosných konstrukcí stěn suchých staveb Vyměření polohy svislých nenosných konstrukcí Je nutné provést nejprve kontrolu: - rovinnosti podlahy a stropu, - vývodů elektroinstalací pokud jsou v příčce vedeny. Svislé konstrukce suché stavby je možno montovat na dokončené podlahy za těchto podmínek: - je ochráněn povrch proti poškození povrchu, - jsou provedena opatření k zamezení šíření hluku konstrukcí podlahy, - podlaha je schopna unést zatížení od budoucí příčky. Vytyčení se provede laserem nebo značkovací šňůrou. Vyměřování polohy nosných konstrukcí stěn suchých staveb před montáží se provede zaměřením hrany příčky na obou protějších stranách místnosti a vyznačením pomocí značkovací šňůry na podlahu (vyznačuje se hrana nosné konstrukce tj. linie UW profilu a je nutno při měření zohlednit tloušťku sádrokartonové vrstvy pláště). Následně rysku z podlahy přeneseme pomocí olovnice případně laseru na stěny a strop. Na rovině podlahy a stropu je nutné vyznačit případné dveřní otvory. Nyč, str. 147 26

9.1.5. Výpočet spotřeby materiálu Spotřeba se určí za pomoci tabulek spotřeby materiálu, kde jsou uvedeny spotřeby jednotlivých prvků systému suché výstavby na 1m 2 příslušné konstrukce. Pro spotřebu je nutné vybrat správnou tabulku, pro projektem navržený počet plášťů příčky, a způsob přišroubování plášťů do nosné konstrukce. Výpočet udává spotřebu orientační, která vychází z celkového množství materiálu potřebného na 100 m 2 daného typu montované konstrukce, není zde započten prořez ani ostatní pomocné materiály. Doporučuje se na prořezy připočíst ještě min. 10 % z vypočítané tabulkové spotřeby. V tabulkách se uvádí jen hlavní položky nutné ke správnému systémovému provedení montáže. Jednotlivé firmy uvádí na svých internetových stránkách i kalkulační programy pro výpočet spotřeby materiálu: Zdroj tabulky:http://www.rigips.cz/ 27

9.1.6. Doprava a skladování materiálů Většina materiálů suché výstavby je citlivá na vlhkost, proto je nutné uskladnění v suchém prostředí. Vlivem vlhkosti může dojít ke zvlnění desek, které jsou pak nepoužitelné. Skladování desky vyžaduje rovný podklad, desky se skladují ve vodorovné poloze, při vzdálenosti podkladů (dřevěné latě nebo pásky ze sádrokartonu) 250 až max. 500 mm. Je nepřípustné skladovat desky ve svislé poloze. Při transportu je nutno vyloučit poškození hran desek, a povrchu kartonu. Při navlhnutí je nutné nechat desky dokonale vyschnout na rovném podkladě, poté zkontrolovat jejich rovinnost, dále proříznout křížem karton a pokusit se ho odtrhnout od sádrového jádra, zda-li nedošlo k uvolnění kartonu, (karton se musí trhat ve své vlastní hmotě, nikoliv odtrhovat od sádrového vnitřku). Práškové tmelící a stěrkovací nebo vyrovnávací hmoty působením vlhkosti tvrdnou, vyžadují tedy opět ke svému uskladnění suché prostory Pastózní produkty, disperzní přípravky a akrylátové tmely se skladují při teplotách nad +5 C. Zmrznutím dojde k jejich znehodnocení. Profily jsou pozinkovány a je nutno je ochránit před dlouhodobým působením vlhkosti. Krátkodobé působení vlhkosti nevadí. Stejným způsobem se uskladní i šrouby. U profilů je potřeba zamezit deformaci profilu. Minerální izolace nesmí přijít do styku s vodou a vlhkostí. Nasáknutím dochází ke snížení izolační schopnosti všech tepelně izolačních materiálů. Záruční doba materiálů pro konečného spotřebitele je stanovena na 2 roky. Nyč, str. 98 28

9.1.7. Upravování rozměrů a tvarů desek a konstrukčních materiálů Práce se sádrokartonovými deskami je jednoduchá, nevyžaduje fyzickou sílu a ani nevytváří rizikové pracovní prostředí. Při řezání se uvolňuje min. množství prachu. Před započetím prací je potřeba provést kontrolu desky: - kontrola hran desek, - kontrola kartonu desek (zvrásnění), - kontrola rovinnosti desek, - kontrola zda deska nebyla dlouhodobě vystavena vysoké vzdušné vlhkosti (proříznout křížem karton a pokusit se ho odtrhnout viz výše). Pokud byla deska vystavena delšímu vlivu vlhkosti, chová se podobně jako deska gumová. Zabudovat do systému vlhké desky se nedoporučuje (později by mohlo dojít k objemovým změnám). Dělení desek: Deska se po lícové straně nařízne podle pravítka výsuvným nožem a lehkým úderem na rub desky se rozlomí. Karton z rubové strany se taktéž odřízne výsuvným nožem. Hrana se následně zarovná hoblíkem na hrany nebo znovu výsuvným nožem. Zarovnání je pod úhlem zhruba 22,5 do asi 2/3 tloušťky desky (zabezpečí se tím správný styk příčných hran desek - nikoliv na tupo, ale do písmene V). Nerovnosti řezu hrany lze začistit i rašplí. Vyříznutí desky praporovitým způsobem: První část se nařízne pilou, druhá se opět nařízne pomocí nože a zlomí se jako při běžném dělení desek. Pokud je potřeba vyříznout otvor pro elektrokrabice je vhodné použít výkružní nástavec na vrtačku. Po každém dělení je nutno řez začistit od otřepů, aby nekomplikovaly tmelení. Sendvičové desky s polystyrénem se řežou pilou ocaskou. Sádrovláknité desky se dělí naříznutím nožem na lícové straně, ale zlomit se musí podél pevné hrany pracovního stolu. Dělení profilů: Je možné pomocí nůžek na plech. U profilu se nastřihnou nejprve boční strany a poté se přestřihne stojina. Pro fixaci profilů je vhodné použít procvakávací kleště, kterými se zajistí vzájemná poloha profilů. Pro vedení instalací jsou ve stojinách profilů tzv. H prostupy, které lze otevřít pomocí kladívka. V CW profilech lze provádět i další dodatečné otvory ve stojinách v závislosti na profilu a na opláštění příčky. Zásada je taková, že smí být max. 1 až 2 otvory na stojinu podle typu opláštění 29

(dvouvrstvé jeden otvor, jednovrstvé dva otvory) a rozměry čtvercového otvoru odpovídají profilu (CW 50 - rozměr 50x50, 1x na profil při dvouvrstvém opláštění) UA profily, které jsou z plechu tloušťky 2 mm, se řežou pouze úhlovou bruskou. U profilů je nutné zkontrolovat, zda nejsou zborcené bočnice. Vedle standardních profilů existují i profily pro ohýbané konstrukce a pro přestavitelné příčky tzv. HUT profily. Nyč, str. 45-46, 123-126 30

9.1.8. Dokončovací úpravy opláštění suchých staveb tmelením a broušením Tmelení patří v systému suché výstavby mezi nejdůležitější činnosti. Při nesprávném provedení může pokazit konečný výsledek práce. O jeho důležitosti svědčí i to, že zabírá cca 45 % času potřebného času pro montáž konstrukcí suché výstavby. Konečný výsledek tmelení je ovlivněn: - kvalita a typ tmelu a výztužné pásky, - správná volba nářadí, - typy spojovaných hran, - správné vyplnění spáry kombinací tmelů v závislosti na typu hrany desky a vhodném počtu vrstev tmelu, - vhodné skladování tmelu před použitím, - teplota a vlhkost okolního vzduchu při tmelení a při zasychání, - příprava desky před tmelením, - typ osvětlení dopadající na povrch desky, - kvalita použitého nářadí. Počet vrstev tmelu je závislý na požadavcích kladených na spáru. Výrobci rozlišují čtyři stupně tmelení od nejzákladnějšího (nezbytného) až po nejkvalitnější (splňující vysoké požadavky, které si vynucuje ostré boční osvětlení plochy sádrokartonu). Směrnice pro kvalitu povrchu Stupeň tmelení Q1 technicky nutné - základní, dvakrát tmelem na bázi sádry, jsou splněny požární a akustické požadavky, Stupeň tmelení Q2 - standard, nejčastější použití, jako předchozí + finální tmelení pastou a penetrace doporučená výrobcem, Stupeň tmelení Q3 - nadstandardní kvalita povrchu - speciální, odstraní vizuální nerovnosti způsobené rozdílnou odrazivostí světla od nasákavých povrchů spár a méně nasákavého povrchu kartonu, od předchozího se liší celoplošným přetmelením na nulovou tloušťku tzn. vyplněním pórů sádrokartonu a poté se penetruje, Stupeň tmelení Q4 - špičkový povrch celoplošné tmelení, použití pro boční osvětlení, jako předchozí + celoplošné přetmelením povrchu finální pastou s celoplošným přebroušením a uhlazením tzv. kletováním. Na konec se použije penetrace plněná bílým tmelem. Tmelení je vhodné doplnit výztužnými páskami (samolepící, skelná, papírová). Páska se vkládá do čerstvé tenké vrstvy tmelu a po zaschnutí první vrstvy tmelu se spáry přestěrkují. Tmel se roztáhne hranou hladítka do obou stran kolem spáry do ztracena. Po zaschnutí se opět přebrousí speciální smirkovou mřížkou upnutou do ručního držáku. Tmelení hlav šroubů se provádí ve dvou krocích spárovacím tmelem. 31

Pracnost broušení je podmíněna kvalitním vytmelením (minimální nerovnosti přebytky tmelu nebo rýhy). Broušení se provádí ručními brousky nebo brusnou síťkou. Při broušení nesmí dojít k probroušení tmelu až na karton nebo výztužnou pásku. Tento nedostatek má za následek vznik místa s odlišnou strukturou a následně i vzhledem povrchu. Broušení je zdrojem vzniku velkého množství prachu a proto je vhodné používat respirátor. V poslední době se hojně rozšiřuje broušení s odsáváním. Používají se nevibrační rotační brusky kombinované s vysavačem a se speciálním brusným papírem přímo na sádrokarton (tzv. žirafa ). Broušení tímto způsobem je snadné, nakoupení brusky je však finančně poměrně nákladné. Rovinnost hotových konstrukcí musí splňovat toleranci rovinnosti. Tolerance se měří na rovném místě plochy pomocí příměrné latě (4m), která se přikládá k povrchu v libovolném směru. Po přiložení se sleduje největší vzdálenost příměrné latě od povrchu sádrokartonu. Maximální odchylky nesmí překročit hodnoty, dané tabulkou tolerance. Nyč, str. 128-138 32

9.1.9. Zhotovování nosných dřevěných a kovových konstrukcí stěn suchých staveb včetně jejich napojování na navazující stavební konstrukce Profily pro konstrukce ze sádrových desek (kovové profily pro spodní konstrukci). Profily se vyrábějí z ocelových oboustranně pozinkovaných plechů jmenovité tloušťky 0,6 nebo 0,7 (výjimečně) mm nebo 2 mm. Výroba profilů probíhá tvarováním za studena. Základní profily CW a UW se vyrábějí ve standardních šířkách 50, 75 a 100 (šířky 125 a 150 jsou pouze na objednávku). CW se používá jako stojka pro příčky, UW se použije jako vodící profil na podlahu a strop a do něj se vkládají CW. Bočnice CW jsou standardně 50 mm, UW mají bočnice 40 mm. Délky CW profilů se pohybují v rozmezí 2,5 m až 6,5 m. Ve stojinách CW jsou pro usnadnění vedení instalací předraženy H otvory o rozměru u nejužšího CW 35 x 35 mm, u širších CW pak 50 x 50 mm. Kromě těchto otvorů je možno do CW stojin prorazit otvory v závislosti na typu příčky a jejím opláštění. Délky UW profilů jsou 4 m a jsou v nich v osových vzdálenostech po 800 mm předraženy kruhové otvory, které slouží k upevnění profilu do podlahy a stropu hmoždinkou. CD a UD profily jsou určeny především pro podhledy a kotvené předsazené stěny. CD má rozměr 60 x 27 (šířka stojiny x šířka příruby) a vyrábějí se v délkách 2,6 m až 4 m. CD je optimálně tvarováno, aby splnilo hledisko tuhosti a snadného uchycení pomocí závěsů. Profil se používá především v místě styku CD profilů s okolními konstrukcemi (obvodové stěny u podhledů). UD profily mají rozměr 27 x 28 (šířka stojiny x šířka příruby) a délka je 3m. UA profily jsou z plechu tl. 2 mm a slouží především jako vyztužující profil u dveřních otvorů v příčkách, nebo jako pomocný profil pro zavěšení těžších předmětů v příčkách. UA profily je možné využít pro pomocné nosné konstrukce strupů nebo místo CW profilů pro zvětšení tuhosti stěn. UA profily se do podlahy nebo jiných obvodových konstrukcí kotví pomocí příslušných patek. Značení profilů: CW 100 x 50 x 0,6 100 Význam: profil CW šířky se 100 mm z plechu jmenovité tloušťky 0,6 mm a zinkovou vrstvou 100 g/m 2 na každé straně. V rámci snahy o zdokonalování materiálů byly vytvořeny nové profily s daleko lepší výslednou tuhostí konstrukcí Rigi profily jsou vyráběny z ocelového pozinkovaného plechu, který je upraven tzv. rigizací (ztužením). Dojde ke zvětšení účinné tloušťky plechu na součet původní tloušťky materiálu a hloubky vzniklých prolisů. Dřevěné profily Nejsou tolik rozšířené jako profily kovové. 33

Dřevo je organický materiál, podléhá v průběhu používání stavby podstatně větším objemovým změnám než ocelové profily (sesychání, bobtnání) na následné změny tvaru. Nezanedbatelný není ani strach ze škůdců. Při použití dřevěných latí je nutno používat dřevo vysušené s obsahem vlhkosti do 20% (hmotnostní vlhkost). Pro příčky se používají latě (trámky 40x60 nebo 60 x 80, (b x h). Pro podhledy latě 24x48 nebo 30x50. U latí je větší rozměr nutný vždy pro uchycení sádrokartonové desky (vodorovný rozměr). Použití dřevěných latí pro příčky je obtížné kvůli spojování dřeva. Montáž je pracnější a pomalejší. Akustické vlastnosti příček s dřevěnou podkonstrukcí jsou horší (u příček vychází cca 2dB nižší ve srovnání s kovovou podkonstrukcí). Srovnání při požáru je pro dřevěné podkonstrukce příznivější, neboť ocelové profily velmi brzy vlivem teploty podléhají deformaci a ztrácí tvar. Nyč, str. 43 Montáž obvodových profilů Profily CW jsou ve svých stojinách opatřeny H-prolisy, které jsou určeny k protažení instalačních kabelů. Obvodová konstrukce budoucí příčky (vodorovné UW a svislé CW profily) se před osazením podlepí připojovacím těsnícím profilem. Připevnění k obvodovým konstrukcím se provede pomocí plastových natloukacích hmoždinek, případně jiných vhodných připevňovacích prostředků, podle druhu obvodových konstrukcí. Rozteč připevňovacích prvků je maximálně 800 mm, v rozích se vzdálenost od kraje rovná max. 200 mm. Každý profil však musí být upevněn minimálně ve třech bodech. Pro připevnění UW profilů do podlahy a stropu použijeme vhodný typ hmoždinek: - natloukací pro hutné materiály, - K 6/35 pro dutinové konstrukce, - univerzální hmoždinky rybinové konstrukce, - do dřevěné podlahy je možno použít šroub s plochou hlavou typu FN 5,1x35 mm. Montáž svislých profilů Mezi vodorovné profily UW se osazují v pravidelných vzdálenostech (rozteč podle systému max. 625 mm) CW profily nebo v některých případech AU profily. Přesná poloha svislých sloupků se upraví až během montáže opláštění. CW profily je nutno osazovat jednotně tzn. otevřením vždy ve směru montáže. CW profily se do UW profilů pouze volně zasunují, nedochází k jejich vzájemnému spojení. Délka svislých profilů je dána tak, aby při zasunutí do spodního UW profilu, přesah do horního profilu byl min. 20 mm. Toto opatření eliminuje případná vzniklá prohnutí stropní konstrukce. 34

H-prolisy, kterými jsou CW profily opatřeny, je nutno udržovat přibližně ve stejných výškových úrovních příčky, tak aby případný rozvod vedený těmito H-prolisy byl vodorovný. U CW profilů je možno vést horizontální odpady DN 40 nebo DN 50. V případě, že je nutné vést dutinou příčky instalace v určité výškové úrovni, kde není H-prolis, lze provádět otvory přímo ve stojinách CW profilů na stavbě během montáže příčky. Tyto dodatečně provedené otvory musí splňovat následující podmínky: - šířka prováděného otvoru musí být minimálně o 10 mm menší než šířka profilu tedy dutiny příčky, - výška otvoru otvor ve směru délky profilu nesmí překročit dvojnásobek šířky profilu, - při potřebě několika otvorů po délce profilu nad sebou nesmí být jejich vzájemná vzdálenost menší než trojnásobek jejich délky, - otvory se doporučuje umisťovat pouze v horní nebo spodní třetině výšky CW profilu část uprostřed se nedoporučuje otvory zeslabovat, - hrana otvoru musí být vzdálena od konce profilu nejméně o jmenovitou šířku daného profilu, - otvory nikdy neprovádíme v oblasti vzájemného napojování, prodlužování profilů. Některé zvláštní případy (zárubně) je nutné CW a UW profily spojovat pomocí prostřihů, které se vytváří speciálními perforačními kleštěmi, nebo pomocí šroubů do plechu (typ 421 LB), nebo pomocí ocelových nýtů. Nastavení CW profilu na délku je možné pomocí příložky z UW profilu. Délka příložky se rovnoměrně rozdělí na oba spojované profily, které se spojí na tupo. Druhá varianta nastavení je vzájemným zasunutím CW profilů do sebe, přičemž přesah musí být alespoň 50 mm u CW 50 minimálně desetinásobek šířky profilu (přesná délka se liší podle jednotlivých výrobců). Na koncích přesahů a uprostřed jejich délky se profily vzájemné spojí kleštěmi případně nýty. Napojení UA profilů se provádí pomocí příložky ze stejného profilu UA, přičemž délka příložky odpovídá šířce UA profilu. Příložka se rovnoměrně rozloží na oba protější konce spoje. Pro spojení příložky s profily použijeme 8 ks šroubů M8 s matkou a podložkou. Dvě dvojice jsou u okrajů příložky a dvě dvojice na okrajích spojovaných profilů. Napojování sousedních stojin je nutno vystřídat minimálně o 2 m a je vhodné ho provést v horní případně dolní části okraje příčky. Jednotlivé profily se nastavují střídavě v horní a dolní třetině nikdy ne v jedné úrovni. Příčky lze montovat i na zdvojenou nosnou konstrukci. Profily obou roštů zdvojené konstrukce jsou spojené přilehlými přírubami, mezi které se vkládá napojovací těsnění (postačí pouze terčíky 50x100 mm z napojovacího těsnění v odstupech cca 500 mm). Rošty dvojité konstrukce mohou být vzájemně nezávislé, v takovém případě je nutno dodržovat max. dovolenou výšku konstrukce. 35