Implementace prvků kanadského důchodového zabezpečení v podmínkách ČR

Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta Implementace prvků kanadského důchodového zabezpečení v podmínkách ČR Bakalářská práce VEDOUCÍ PRÁCE: AUTOR: ING. KAREL MUDRYCH JANA PERNÁ Brno 2011

Poděkování Tímto velice děkuji vedoucímu práce panu Ing. Karlu Mudrychovi nejen za námět samotný, ale také za veškeré odborné rady a podněty při zpracování bakalářské práce. Rovněž velké díky rodině za trpělivost a toleranci.

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Implementace prvků kanadského důchodového zabezpečení v podmínkách ČR zpracovala samostatně a veškeré použité informační zdroje uvádím v seznamu literatury. V Brně dne 20. 01. 2011

Abstract Perná, J. Implementing elements of the Canadian pension system in the Czech Republic. Bachelor thesis. Brno: MU, 2011. This bachelor thesis is devoted to the topic of pension systems in the Czech Republic and Canada. The theoretical part will clarify the structure of both systems and their functionality. Then analyze the system using the factors influencing the current situation. In conclusion, based on an analysis of both pension schemes and comparison in selected economic and other factors, I will consider the appropriateness of the implementation of functional and effective elements of the Canadian pension system in the continuation pension reform in the Czech Republic. Keywords Pension system, the pillar structure of the system, pension reform, demographic factors, stage of reform, sustainability of the pension system, own ideas for reform in the Czech Republic. Abstrakt Perná, J. Implementace prvků kanadského důchodového zabezpečení v podmínkách ČR. Bakalářská práce. Brno: MU, 2011. Tato bakalářská práce je věnována tématu penzijních systémů ČR a Kanady. V teoretické části objasním strukturu obou systémů a jejich funkčnost. Následně provedu analýzu pomocí faktorů ovlivňujících současný stav. V závěru pak na základě rozboru obou penzijních systémů a srovnání podle vybraných ekonomických a dalších faktorů posoudím vhodnost implementace fungujících a efektivních prvků kanadského důchodového zabezpečení do pokračující penzijní reformy v podmínkách České republiky. Klíčová slova Penzijní systém, pilířová struktura systémů, reforma důchodového zabezpečení, demografické faktory, etapy reformy, udržitelnost penzijního systému, vlastní náměty pro reformu v ČR.

6 Obsah Obsah 1 Úvod a cíl práce 10 1.1 Vymezení problematiky...10 1.2 Definování cíle... 11 2 Metodika 12 3 Teoretická východiska 13 3.1 Penzijní systémy obecně... 13 3.1.1 Základní možnosti financování penzijních systémů... 13 3.1.2 Typy penzijních plánů... 15 3.1.3 Způsoby konstrukcí důchodového systému... 15 3.2 Pilířová struktura penzijních systémů, výhody a rizika... 16 3.2.1 První pilíř... 16 3.2.2 Druhý pilíř... 16 3.2.3 Třetí pilíř... 17 3.2.4 Doplňkové pilíře... 17 3.3 Penzijní systém ČR...18 3.3.1 Historie důchodového pojištění...18 3.3.2 Reforma penzijního systému v ČR po roce 1990... 19 3.3.3 První pilíř... 19 3.3.4 Třetí pilíř... 21 3.3.5 Aktuální stav parametrických změn penzijního systému...22 3.3.6 Navrhované varianty pro zavedení fondového pilíře...24 3.3.7 Náhradový poměr...27 3.4 Penzijní systém Kanady, jeho tradice a nastavení... 28 3.4.1 Vznik a vývoj kanadského penzijního systému... 28 3.4.2 Nultý pilíř... 29 (angl. The zero pillar - Old Age Security )... 29 3.4.3 První pilíř... 30 3.4.4 Druhý a třetí pilíř... 31

Obsah 7 (Daňově zvýhodněná dobrovolná penzijní spoření)...31 3.4.5 Čtvrtý pilíř... 32 3.4.6 Opatření pro udržitelnost systému... 32 4 Analýza současného stavu v ČR a Kanadě 34 4.1 Demografické faktory... 34 4.1.1 Věková struktura obyvatelstva a průměrná doba dožití... 34 4.1.2 Porodnost a plodnost...37 4.2 Ekonomické faktory... 38 4.2.1 Míra ekonomické aktivity... 38 4.2.2 Nezaměstnanost... 39 4.2.3 Průměrná hrubá mzda... 40 4.2.4 Celkový náhradový poměr... 42 4.2.5 Veřejné finance a výdaje na penze... 44 4.3 Další vybrané faktory... 46 4.3.1 Index lidského rozvoje (Human Development Index )... 46 4.3.2 Politické prostředí... 47 4.3.3 Důvěra ve finanční trhy a zodpovědnost jednotlivce... 47 5 Empirická část práce 50 5.1 Komparace důchodových systémů... 50 5.2 Implementace prvků kanadského penz. systému v podmínkách ČR...51 5.3 Návrh východisek, perspektiva zlepšení situace v ČR... 54 6 Závěr 56 7 Seznam použité literatury 58

8 Seznam obrázků Seznam obrázků Obr. 1 Projekce průměrné doby pobírání důchodu u osob odcházejících do starobního důchodu v daném roce při dosažení důchodového věku - v letech Obr. 2 Obr. 3 Obr. 4 Proces zvyšování důchodového věku Kumulované saldo PAYG (základní varianta, Varianta 1, Varianta 2) v % HDP Aktiva fondového pilíře FF (Varianta 1, Varianta 2) v % HDP Obr. 5 Věková struktura populace ČR v roce 2009 a 2050 Obr. 6 Věková struktura populace Kanady v roce 2005 a 2050 Obr. 7 Nezaměstnanost ČR a Kanady v letech 1994-2008 Obr. 8 Obr. 9 Celkový náhradový poměr po zohlednění volby opt-out Vývoj úspor českých domácností (v mld. Kč)

Seznam tabulek 9 Seznam tabulek Tab. 1 Tab. 2 Penzijní fondy Vybrané demografické faktory pro věk v ČR a Kanadě Tab. 3 Vývoj ukazatelů porodnosti a plodnosti v ČR a Kanadě v letech 1950 2010 Tab. 4 Podíl ekon. aktivních obyvatel v mužské a ženské populaci ČR a Kanady Tab. 5 Srovnání průměrné roční hrubé mzdy v zemích OECD za rok 2008 Tab. 6 Tab. 7 Tab. 8 Tab. 9 Čistý náhradový poměr ve vybraných zemích OECD Státní rozpočet ČR v letech 2008-2012 (mld, Kč) jen vybrané ukazatele Státní rozpočet Kanady v letech 2008-2012 (mld. USD) jen vybrané ukazatele Souhrnné srovnání obou penzijních systémů

10 1 Úvod a cíl práce 1.1 Vymezení problematiky Důchodové systémy patří k základním prvkům sociálního zabezpečení každého vyspělého státu. Jejich fungování je ovlivněno ekonomickými, demografickými i politickými podmínkami jednotlivých zemí. Nejtradičnější důchodový systém funguje na principu mezigenerační solidarity, kdy pracovně aktivní lidé platí příspěvky na sociální pojištění v podobě daní na zvláštní účet nebo fond a tyto prostředky se okamžitě přerozdělují současným důchodcům. Taková varianta je označována současnou terminologií uznávanou i Evropskou unií jako první pilíř důchodového systému. Jedná se o průběžné neboli státní důchodové pojištění, označované jako Pay As You Go (dále PAYG), které tvoří základ většiny dnešních penzijních systémů. Ano, důchodové zabezpečení je jednou z nejdůležitějších součástí sociální politiky. V zemích s významnou účastí státu v penzijním systému je důchodové pojištění finančně náročné z pohledu výdajů státního rozpočtu. Existují země, např. Spojené státy americké, kde je role státu v penzijním systému malá a tedy pro stát finančně méně zatěžující. Česká republika (ČR) patří k zemím, kde je důchodové zabezpečení financováno převážně z veřejných příjmů a představuje jejich podstatnou část. Patří společně s ostatními výdaji na sociální zabezpečení mezi tzv. mandatorní 1 výdaje. Lidé na ně mají zákonný nárok a jejich výše zásadně ovlivňuje státní rozpočet. Stát tyto výdaje garantuje legislativně i ekonomicky. Dnešní podoba důchodového systému v České republice, tedy dominantní systém PAYG doplněný nepovinným, státem garantovaným penzijním připojištěním představující třetí pilíř, je neudržitelná. Takto strukturované důchodové schéma je nedostačující a nedokáže odolávat demografickým, ekonomickým a také politickým změnám, které ve společnosti probíhají. O nutnosti reformy není žádných pochyb, je jen otázkou, jak ji provést. Vzhledem k probíhajícímu stárnutí populace je zřejmé, že jejím hlavním úkolem bude zaměřit se v rámci státního pilíře PAYG více na ochranu před chudobou ve stáří a invaliditě. Z dlouhodobých demografických prognóz pro dnešní třicátníky a mladší vyplývá nezbytnost vyšší spoluúčasti na zajištění své životní úrovně ve stáří. Za poslední dvě dekády již došlo k určitým parametrickým změnám státního pilíře PAYG, např. postupné zvyšování věkové hranice pro odchod do důchodu. Tyto změny znamenají pouze dílčí úpravy nastavení, tedy konkrétních parametrů, nejsou však systémové. Každé rozhodnutí ohledně veřejných financí je rozhodnutí politické. Zatím žádná z předcházejících vlád nenašla odvahu provést razantní systémovou reformu důchodového systému. Bude to znamenat zásah do struktury samotných pilířů a po analýze současného a budoucího stavu 1 Povinné výdaje, které tvoří převážnou část státního rozpočtu.

11 jejich případné doplnění druhým, fondovým pilířem. 2 Pozitivní je, že nynější pravicová vláda jednoznačně avizovala zásadní důchodovou reformu jako svoji prioritu. Úkolem vlády bude prosadit nový zákon o důchodovém pojištění a najít alespoň elementární konsensus ve směřování důchodové reformy s opozicí. Důležité bude rovněž motivovat a uklidnit veřejnost a své návrhy a změny objasnit tak, aby vláda získala podporu a důvěru občanů a případně také mandát pro další pokračování nastavených změn. Možností, jak posílit důchodový systém a zajistit jeho fungování, je samozřejmě více, na což se zaměřím v další části práce. Vícepilířové systémy již fungují v mnoha zemích. Je tedy dobré se tam inspirovat a vyvarovat se při reformě chybných nebo neověřených postupů. Jak napovídá název mé bakalářské práce, pokusím se nahlédnout až do Kanady. Je to sice země nám poměrně vzdálená, a to nejen pokud se týká samotných kilometrů. Kanada se řadí k ekonomicky vyspělým a politicky stabilním zemím. Jako druhá největší země světa co do rozlohy disponuje rozsáhlými přírodními zdroji a rozvinutým průmyslem. Na druhou stranu má svá specifika jako např. zřízení, které je konstituční monarchií v čele s britskou královnou Alžbětou II., což je tradice z doby, kdy byla Kanada britskou kolonií. Současně je ale také parlamentní demokracií a federací, kterou tvoří 10 provincií s větší mírou nezávislosti na federální vládě, a 3 teritoria. 3 Důchodový systém Kanady se profiloval téměř 80 let a sestává z multipilířové 4 struktury s veřejnými i soukromými prvky. Jeho cílem je jednak zajistit seniorům alespoň ten základní minimální příjem jako ochranu před chudobou a dále pak udržet životní úroveň odpovídající úrovni před odchodem do důchodu. Také kanadská vláda musí průběžně stabilizovat důchodový systém, aby naplnila tyto cíle tváří v tvář stárnoucí populaci a ekonomickým problémům. 1.2 Definování cíle Hlavním cílem mé práce je po zhodnocení a srovnání důchodových systémů České republiky a ekonomicky vyspělé Kanady nalézt shodné prvky obou systémů a také odlišnosti způsobené rozdílnými ekonomikami a přístupem samotných obyvatel k penzijnímu zabezpečení a vyhodnotit možné aplikace fungujících prvků kanadského důchodového systému v podmínkách ČR. 2 Druhý pilíř blíže vysvětlen na str. 16. 3 www.kanada.orbion.cz 4 Existují země, které aplikují v důchodových systémech více pilířů dle doporučení Světové banky, konkrétně Kanada využívá pětipilířovou strukturu

12 2 Metodika V úvodu jsem přiblížila téma a cíl této bakalářské práce. Abych mohla dojít k nějakému závěru, provedu nejprve v části Teoretická východiska nástin obecných pravidel důchodového systému, způsobů jeho financování a rozbor jednotlivých pilířů. Připomenu jejich možné výhody i rizika. Podrobněji se zaměřím na strukturu důchodových systémů ČR a Kanady. Zhodnotím rovněž dosavadní průběh důchodové reformy v ČR a také aktuální situaci. V analytické části provedu rozbor důchodových systémů ČR a Kanady na základě vybraných faktorů z oblastí, které nejvíce ovlivňují současný stav obou systémů. Jsou to zejména demografické faktory - věková struktura obyvatelstva, průměrná doba dožití, natalita a fertilita 5. Dále pak porovnám vybrané ekonomické faktory jako je míra ekonomické aktivity, nezaměstnanost, průměrná hrubá mzda, celkový náhradový poměr, stav veřejných financí a výdaje na penze. Z dalších faktorů jsem si vybrala index HDI (Index lidského rozvoje), politické prostředí obou zemí, které nepochybně ovlivňuje důchodový systém a jeho fungování, a posledním je důvěra ve finanční trhy a zodpovědnost jednotlivců. V empirické části se zaměřím na komparaci penzijních systémů, charakteristiku shodných, ale také úplně odlišných parametrů důchodového zabezpečení podle vybraných faktorů. V závěru vyhodnotím konkrétní zjištění z předcházejících částí práce a ze svého pohledu naznačím možná doporučení pro důchodovou reformu v ČR. Posoudím možnost implementace efektivních prvků kanadského penzijního systému do pokračující penzijní reformy v ČR. Případně také specifikuji důvody, pro které to možné není. Samozřejmě s ohledem na ekonomickou a politickou realitu. Při zpracování bakalářské práce budu využívat dostupnou literaturu k tomuto tématu, odborné články a další tištěné a internetové zdroje. K porovnání vybraných faktorů použiji data dostupná z vládních, finančních a národních statistik. Všechny informační zdroje shrnu v přehledu použité literatury. Pro lepší názornost a vypovídací schopnost také zakomponuji do své práce různé grafy a tabulky. Ke grafické úpravě práce využiji šablonu, kterou připravil pro studenty Mendelovy univerzity v Brně doc. Ing. Jiří Rybička s kolektivem. 5 Porodnost a plodnost

13 3 Teoretická východiska 3.1 Penzijní systémy obecně Důchodové systémy financované ze státních rozpočtů ovlivňují ekonomiku jednotlivých států. Jejich reforma se stala aktuálním tématem většiny vyspělých zemí Evropy a světa. V některých z nich teprve vzniká její zásadní podoba, jiné země se snaží upravit parametry již zavedených důchodových systémů tak, aby reagovaly na současné sociální a ekonomické změny. Všeobecně se projevují zejména rychlé demografické změny, např. klesající porodnost, stárnutí populace, delší doba dožití po odchodu do důchodu, které mají dopad právě na finanční prostředky procházející důchodovým systémem. Protože každá země má svoje specifika, neexistuje jednotný návod, jak reformu s úspěchem provést. Je to téma citlivé i pro samotné občany, protože se dotýká jejich budoucnosti a některé analýzy a výpočty odborníků na důchodovou reformu vzbuzují velké obavy. Možností, jak ozdravit důchodový systém, je více. Důchodové reformy proběhly v mnoha sousedních zemích, méně či více úspěšně. Většina těchto zemí vycházela ze stejných nebo podobných podmínek. Demografické a ekonomické změny zasáhly negativně veřejnou pokladnu většiny zemí, průběžné státní financování se stalo neudržitelným. Jaké vlastně existují způsoby a možnosti fungování důchodového systému a jak efektivní a silný je právě ten kanadský? Na tyto otázky se pokusím nalézt odpovědi. 3.1.1 Základní možnosti financování penzijních systémů Každý důchodový systém vychází z určitých teoretických principů a pravidel a je utvořen na základě daných ekonomických a sociálních možností jednotlivých zemí. Připomenu alespoň tři, a to: možnosti financování, typy penzijních plánů a dvě základní konstrukce důchodových systémů. Podle Krebse 6 je mimořádná pozornost věnována právě způsobům financování. Ty lze rozdělit následovně: Ze státního rozpočtu, kdy zdrojem jsou daně z příjmu zde je uplatněna nejvyšší možná sociální solidarita. Daňové zatížení s rostoucími příjmy vzrůstá, ale úroveň důchodu klesá. Pracovník s vyššími příjmy odvádí do systému více, ale dostává relativně méně než pracovník s nižšími příjmy. Ze státního rozpočtu, kdy zdrojem jsou příspěvky na důchodové pojištění sazby jsou stanoveny jednotným procentem v takové výši, aby pokryly výdaje potřebné na důchody v daném období. V tomto případě je pak redistribuce 7 nižší a je třeba zajistit, aby výše příspěvků pružně reagovala na potřeby systému a každý věděl, na co a kolik platí. Bez vytváření přebytků, které by pak byly spotřebovávány v rámci státního rozpočtu na ji- 6 Krebs: Sociální politika. Str. 182-184 7 Redistribuce - přerozdělování

14 né účely. Tato průhlednost je důležitá pro zachování platební kázně příspěvků na sociální pojištění. Z fondu odděleného od státního rozpočtu, tam se shromažďují příspěvky bez vytváření kapitálové rezervy jedná se o klasický případ průběžného financování, tedy PAYG, užívaného ve většině důchodových systémů. Sazby by měly být nastaveny tak, aby nevznikaly rozdíly mezi vybranými a ihned vyplácenými prostředky. Správou fondu vznikají vyšší administrativní náklady a případný deficit finančních prostředků na výplatu dávek je dotován ze státního rozpočtu. Z fondu, kde se při průběžném financování vytváří rezerva v podobě dlouhodobě investovaného kapitálu takovou rezervu je možné tvořit v případě trvalého převyšování příjmů fondu nad výdaji. Není však žádoucí za tímto účelem neúměrně zatěžovat vysokou příspěvkovou sazbou samotné pracovníky a tím snižovat jejich koupěschopnost a celkovou životní úroveň. Financování na principu čistě fondovém při tomto způsobu si pojištěnci vytváří kapitálové rezervy za pomocí pojišťovacího systému a ty pak slouží k financování jejich vlastního důchodu. Na principu spoření a investování kapitálu jsou založeny privátní pojišťovací systémy. Každý z výše uvedených způsobů financování má podle Krebse 8 svoje výhody i svá rizika. Průběžný systém je více stabilní, má nižší náklady na režii a zřízení, na druhou stranu je náchylný na demografické změny. Ty pak mohou způsobit jeho propad. Fondový systém je méně ovlivnitelný demografickým vývojem, má pozitivní vliv na trh práce a podporuje kapitálový trh. Nevýhodou je pak nedostatečné zabezpečení skupin lidí s nižšími příjmy, kteří nejsou schopni naspořit potřebnou částku na stáří, přičemž přerozdělování v tomto systému není možné. Tady by pak byla nutná jejich podpora státu z jiných daňových příjmů. Určitým rizikem je rovněž bezpečnost a výnosnost soukromých penzijních fondů. Jedná se o dlouhodobou záležitost, kdy lidé spoří celý svůj aktivní život. Jejich úspory pak ovlivní těžko odhadnutelná výše inflace a úrokových měr a dá se jen stěží predikovat reálná hodnota budoucích penzí. Rozhodující je tedy najít vyváženost mezi průběžným a fondovým systémem a tím pak eliminovat výše zmíněná rizika. Všeobecně je v důchodových reformách v dnešní době trendem omezovat nebo snižovat povinnou účast ve státním průběžném systému a více podporovat spoření na stáří v soukromých penzijních fondech. 8 Krebs: Sociální politika. Str. 184

15 3.1.2 Typy penzijních plánů S financováním úzce souvisí také zvolený typ penzijního plánu. Krebs 9 rozlišuje tři základní typy: Dávkově definované systémy (DB defined benefit) výše penzijní dávky je garantována a je stanovena kombinací více faktorů, např. počtu let, po které platil pojištěný příspěvky do systému a výší příjmu za určitou dobu. Příspěvkově definované systémy (DC defined contribution) neposkytují takovou jistotu jako systémy DB, výše penzí je závislá jednak na odvedených příspěvcích, ale také na míře výnosu investovaných úspor. Hypotetické příspěvkově definované systémy (NDC - notional defined contribution) - patří k novějším metodám stanovení výše penze, ta je přímo odvislá v momentě odchodu do důchodu na celkových úsporách jedince a nepřímo závislá na průměrné očekávané délce života budoucích důchodců. Úspory jsou však jen hypotetické, protože vybrané příspěvky jsou vypláceny současným důchodcům a jsou pouze papírově připisovány a zhodnocovány na individuálních účtech. Tento typ byl použit např. ve Švédsku. NDC systém poskytne pouze důchodové dávky, nelze ho aplikovat na invaliditu nebo úmrtí. 3.1.3 Způsoby konstrukcí důchodového systému Třetím hlediskem při zavádění penzijního systému je způsob konstrukce důchodové dávky. Existují v podstatě dva základní modely, které Krebs 10 definuje takto: Bismarckův pojistný systém je to klasický pojistný systém, kdy výše důchodu pro jednotlivce je stanovena určitým procentem z průměrného výdělku za stanovené období. Parametry jsou každoročně upravovány podle aktuálního nárůstu mezd. Beveridgeův systém (flat-rate) výše důchodu je určena jednotnou částkou pro všechny, např. podle délky pojištění nebo doby trvalého pobytu na území státu. Nevznikají zde rozdíly podle doby přiznání důchodu a výše je upravována s růstem cen při splnění určitých kritérií. Tento systém je častěji využíván v zemích, které mají zavedeny připojišťovací zaměstnanecké fondy. Kombinací výše uvedených způsobů vznikne dvousložková konstrukce důchodu. Její parametry je pak možné upravovat podle ekonomické situace. Poslední eventualitou je Bismarckův systém se stanoveným minimálním základem, který je možné přiznat bez ohledu na výši zaplaceného pojistného za podmínky splnění délky doby pojištění. 9 Krebs: Sociální politika. Str. 185 10 Krebs: Sociální politika. Str. 186

16 3.2 Pilířová struktura penzijních systémů, výhody a rizika Z výše uvedené teoretické charakteristiky důchodových systémů vyplývají možnosti kombinací parametrů tak, aby byly zohledněny ekonomické, politické i sociální podmínky daného státu a důchodový systém správně plnil svoji funkci. Dnes podle Krebse 11 většina zemí při zavádění penzijních systémů, případně jejich reforem, inklinuje k tzv. třípilířové struktuře, a to v různých obměnách. Nyní tedy v krátkosti objasním, jak jednotlivé pilíře fungují. 3.2.1 První pilíř První pilíř tvoří státem garantovaná penze, založená na mezigenerační solidaritě. Je financován průběžným způsobem, pay-as-you-go (PAYG), tedy povinné procentuální odvody z pracovních příjmů pojištěnců i zaměstnavatelů vybírané formou daně jsou následně predisponovány z důchodového účtu lidem pobírajícím důchodové dávky. Je to dávkově definovaný systém, předem stanovuje určitým způsobem výši dávek, které účastníci mají pobírat. Odtud se pak stanoví potřebná výše finančních nákladů a z toho plynoucí výše vybíraných příspěvků. Lidé, kteří přispívali v době pracovní aktivity do tohoto systému, očekávají totéž od příštích generací. Princip průběžného financování tvoří základ mnoha důchodových systémů, rozdíl je ve výši vyplácených státem garantovaných důchodů. Již z podstaty systému PAYG vyplývá, že je velmi citlivý právě na demografické změny, potažmo tedy na počet pojištěných a důchodců. Pokud ubývá plátců a přibývá lidí s nárokem na penzi, a to vše bez dalších úprav nastavení pilíře, dochází k deficitní bilanci důchodového účtu. Jeho výhodou je odolnost vůči inflaci, jelikož jsou prostředky ihned vypláceny. Po různých úpravách zůstane zřejmě dominantní v převážné většině důchodových systémů Evropy. 3.2.2 Druhý pilíř Pro tento pilíř je charakteristické, že je již doplněn o prvek financování důchodů fondovými nebo zaměstnavatelskými subjekty s různě vysokou spoluúčastí státu. Tedy jakýsi způsob kolektivního pojištění. Účast v nich může být podle Krebse 12 povinná i dobrovolná pro obě strany, zaměstnance i zaměstnavatele. Příkladem jsou penzijní fondy, vytvořené v rámci penzijního připojištění. Jedná se o příspěvkově definovaný penzijní systém. Ten předem definuje určitým způsobem výši příspěvků, které účastníci, zaměstnavatel či stát mají odvádět a odtud se pak stanoví výše dávek, které je možné vyplácet. Přitom dávky, jejichž přesná výše není předem známa, představují tolik, kolik lze v systému dosáhnout nejen v závislosti na odvedených či v budoucnu předpokládaných příspěvcích, ale také v závislosti na v budoucnu předpokládané kapitálové výnosnosti. Pokud se tyto parametry vyvíjejí z hlediska penzijního plánu příznivě, 11 Krebs: Sociální politika. Str. 196-197 12 Krebs: Sociální politika. Str. 197

17 může dojít k vylepšení dávek, v opačném případě k jejich zhoršení. Takovým změnám jsou účastníci vystaveni při odchodu do důchodu. Pojistně matematické výpočty potřebné pro příspěvkově definované penzijní plány jsou většinou jednodušší než pro plány dávkově definované. Takto vyplácené dávky doplňují důchody z prvního pilíře. V rámci druhého pilíře mohou však také fungovat systémy financované čistě kapitálově, tedy fondově, kde může být účast rovněž povinná. Takové finanční fondy již musí mít soukromou správu a precizní legislativu, protože představují významný zdroj dlouhodobého kapitálu. Jejich slabinou je citlivost a závislost na stavu finančních trhů a možnost znehodnocení inflací. Oba výše uvedené typy fondů ve druhém pilíři mohou vykazovat různé varianty a také přichází v úvahu jejich propojení. 3.2.3 Třetí pilíř jako dobrovolný zdroj pojistné ochrany vychází ze soukromých aktivit občanů na finančních trzích. Jedná se především o individuální životní pojištění, důchodové pojištění u komerčních pojišťoven, různé formy spoření, investice do krátkodobých i dlouhodobých cenných papírů. 3.2.4 Doplňkové pilíře Převážná většina zemí vychází při tvorbě důchodových systémů ze tří výše popsaných pilířů. Ty mají různé varianty a každý má své silné i slabé stránky. Proto existují státy, které se snaží do struktury důchodového systému zařadit další doplňkové pilíře právě z důvodu minimalizace potencionálního rizika. Tato diverzifikace 13 rizik důchodových systémů mezi více pilířů je možná cesta, kterou zvolila také Kanada (praktikuje celkem pět pilířů, více v kapitole 3.4). Shrnutí: Jak píše Krebs 14, podíl zakomponování zejména druhého fondového pilíře je velice odlišný, ale můžeme pozorovat jeho narůstající význam taktéž v zemích EU. Pilíř PAYG je stále více oslabován stárnutím populace. Dá se předpokládat, že bude častěji doplňován soukromými penzijními fondy, ať už s dobrovolnou nebo povinnou účastí. Tady bude stát vystupovat jako tvůrce určitých pravidel a také musí zajistit jejich efektivní vymáhání. Při změně na fondový systém pojištění pak existuje určité riziko, tzv. over-selling, kdy dojde k prodeji tohoto spoření na penze i lidem, pro které není výhodné. Ze systému průběžného financování pak odchází více lidí, než se původně předpokládalo, což problémy ještě více prohlubuje. Důvodem je nedostatečná informační politika, která může nahrávat těmto praktikám. Je třeba stanovit jasné návody tak, aby umožnily každému zájemci zjistit si výhodnost fondového spoření a všem byly podány přesné 13 Rozložení zde je myšleno rozložení negativních vlivů do jednotlivých pilířů 14 Krebs: Sociální politika. Str. 201-202.

18 informace. Úkolem vlád také musí být případná restriktivní opatření, která by minimalizovala tato rizika. 3.3 Penzijní systém ČR 3.3.1 Historie důchodového pojištění Povinné veřejnoprávní sociální pojištění pro rakouskou část Rakouska-Uherska, tj. i pro české země, bylo zavedeno v letech 1888 1889 (tzv. Taafeho reforma) pod vlivem Bismarckovy reformy v Německu. Československá republika převzala právní předpisy ze sociální oblasti od Rakouska-Uherska a postupně je zdokonalovala. Sociální pojištění však v tomto období bylo organizačně dosti roztříštěné, zejména bylo diferencováno podle stavovské příslušnosti, přičemž byli preferováni hlavně státní zaměstnanci. Po II. světové válce navázalo pojištění na zákonodárství 1. republiky. Významným mezníkem ve vývoji sociálního zákonodárství v bývalém Československu bylo přijetí zákona o národním pojištění v roce 1948. Zákon byl na svou dobu velmi moderní, pokrokový, vycházel z Beveridgeova modelu publikovaného v roce 1942. Zákonem byla vytvořena nová jednotná soustava národního pojištění a poprvé bylo rozšířeno důchodové zabezpečení i na samostatně hospodařící občany. Existovaly země, kde politický vývoj pokračoval po II. světové válce jiným směrem. Byly to některé státy východní a střední Evropy, tzv. socialistický blok. Patřila mezi ně až do roku 1989 také Česká republika. V nich se nerozvíjelo tržní hospodářství a stát převzal dominantní roli regulátora, což způsobilo mnohé deformace i v důchodovém zabezpečení. Naštěstí se politická a ekonomická situace změnila a tyto státy mohly nastoupit cestu k demokracii a ekonomicky přirozenějšímu vývoji. Naší nevýhodou je tedy určité časové zpoždění a také jakási setrvačnost, se kterou se potýkáme při zavádění potřebných změn. Definitivní konec tradiční správy sociálního pojištění přivodil zákon č. 102/1951 Sb., o přebudování národního pojištění, kterým byly příjmy a výdaje nemocenského a důchodového pojištění začleněny od 1. ledna 1952 do státního rozpočtu a staly se jeho součástí. Majetek vzniklý z činnosti sociálně pojišťovacích ústavů v minulosti tak byl fakticky vyvlastněn. Od počátku padesátých let se tedy datuje financování sociálního pojištění ze zdrojů státního rozpočtu. V následujícím období až do konce 80. let minulého století byla přijata řada změn, které principy, na nichž bylo národní pojištění vybudováno, včetně principu pojišťovacího, podstatně změnily 15. 15 MPSV: Podkladový materiál pro rozhodnutí o zavedení možnosti opt out ze základního důchodového zabezpečení, str 9-11, přístupný z www.mpsv.cz

19 3.3.2 Reforma penzijního systému v ČR po roce 1990 Počátkem 90. let 20. století bylo v souvislosti s politickými změnami a ekonomickou transformací rozhodnuto reformovat i sociální systém včetně důchodového. Došlo k přijetí řady dílčích kroků, které byly završeny přijetím nyní platného zákona o důchodovém pojištění (č. 155/1995 Sb.). Podle Krebse 16 patří k těm nejdůležitějším změnám v letech 1990-2006 tyto: byla odstraněna diskriminace osob samostatně výdělečně činných a důchody byly valorizovány správu důchodového pojištění převzala Česká správa sociálního zabezpečení byly zrušeny všechny preference, nároky posuzovány podle jednotných podmínek pro všechny ekonomicky aktivní sociální zabezpečení se stalo příjmem státního rozpočtu a zahrnuje pojistné na důchodové pojištění, pojistné na nemocenské pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti přijat zákon o penzijním připojištění se státním příspěvkem schválen nový zákon o důchodovém pojištění v souladu s předpisy EU (1995) vytvořen zvláštní účet důchodového pojištění v rámci státního rozpočtu, ten umožňuje definovat bilanci systému zmenšení rozsahu započítávání náhradních dob pojištění zpracovány návrhy na zvýšení sazeb důchodového pojištění, oba zamítnuty schválena novela penzijního připojištění, větší podpora zaměstnavatelů, zajištěna vyšší bezpečnost vkladů redukce důchodů při předčasném odchodu do důchodu zákon o změnách v důchodovém pojištění v r. 2003, nejvýznamnější změna od roku 1995. Mezi roky 2006 až 2008 byly přijaty další zákony upravující systém důchodového pojištění. 3.3.3 První pilíř V současné době tedy tvoří důchodový systém ČR první státní pilíř PAYG, ze kterého se poskytují důchody starobní, plný invalidní, částečný invalidní, vdovský, vdovecký a sirotčí. Pro výpočet pojistného se nejprve stanoví vyměřovací základ všech zaměstnanců a zaměstnavatelů účastných nemocenského a důchodového pojištění, popř. pouze důchodového pojištění. Pojistné se u zaměstnance vypočte jako 6,5 % z vyměřovacího základu. U zaměstnavatele se určí pojistné ve výši 21,5 % z úhrnu vyměřovacích základů jeho zaměstnanců. Ten sečte pojistné 16 Krebs: Sociální politika. Str. 215-216.

20 za sebe a za všechny zaměstnance a celkovou částku odvede na účet příslušné OSSZ (Okresní správa sociálního zabezpečení). Pro osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ) je stanovena sazba pojistného na důchodové pojištění a státní politiku zaměstnanosti na 29,2 %, pojistné na nemocenské pojištění pak 1,4 %, a to z vyměřovacího základu, který je vždy stanoven pro zdaňovací období (v roce 2008 činil 5 889,- Kč). 17 Obr. 1 Projekce průměrné doby pobírání důchodu u osob odcházejících do starobního důchodu v daném roce při dosažení důchodového věku - v letech Zdroj: MPSV - Podkladový materiál pro rozhodnutí o zavedení možnosti opt out ze základního důchodového pojištění. (2009) Z výše uvedené projekce je jednoznačné, že se doba pobírání důchodu bude zvyšovat důsledkem prodlužování průměrné doby dožití po odchodu do důchodu. K tomu přistupuje jako další demografický faktor stárnutí populace a klesající porodnost. Snižuje se počet pojištěných, ale narůstá výše výdajů a systém se stává neudržitelným. Výdaje převyšují příjmy do systému a vzniká deficit na důchodovém účtu. Bude třeba přenést část finanční zátěže z tohoto základního článku většiny důchodových systémů na druhý pilíř, který zatím v českém penzijním systému schází. Předpoklad je ten, že vytvořený fond je po určité době systematického kapitalizování schopen krýt vyplácené dávky. Je jen otázkou, jaká pravidla tomuto kapitálově rezervnímu financování nastavit. 17 Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ). Přístupné z www.cssz.cz. (2010)

21 3.3.4 Třetí pilíř Jako třetí pilíř můžeme pak definovat dobrovolné doplňkové připojištění. U nás jde konkrétně o penzijní připojištění se státním příspěvkem (poskytují se z něho doživotní penze starobní, invalidní a výsluhová, dočasná penze pozůstalostní, jednorázové vyrovnání a odbytné), a o další formy individuálního zabezpečení prostřednictvím produktů komerčních bank a pojišťoven. Podle Závěrečné zprávy PES 18 tento doplňkový pilíř v současné době nepředstavuje významný zdroj důchodových příjmů v České republice. Je v něm zapojeno cca 70 % ekonomicky aktivních osob (včetně účastníků v postproduktivním věku celkem 4,5 mil. osob). Penzijní fondy spravují přes 200 mld. Kč úspor. Průměrná výše úspor připadajících na jednoho účastníka odpovídá necelým 5 měsíčním splátkám průměrného důchodu z PAYG. Tab. 1 Penzijní fondy v ČR Název fondu Měsíční výše penze (Kč)* Indexace (o inflaci) Navýšení o podíl na zisku Podíl jednorázové- ho výběru ( %) Podíl anuit (%) muž žena Aegon 2285 2041 ne ano 100,00 0,00 Allianz 2198 1669 ne ano 96,60 3,40 AXA n/a n/a ne ano 98,00 2,00 ČSOB Stabilita 2433 2044 ne ano 99,99 0,02 ČSOB Progres 2433 2044 ne ano 99,98 0,02 Generali 2900 2780 ne ano 99,00 1,00 ING 2804 2309 ne ano 99,70 0,30 PF České pojišťovny PF České spořitelny PF Komerční banky 2878 2601 ne ano 95,00 5,00 2310 2071 ne ano 99,00 1,00 2500 2091 ne ano (jen TÚM) 99,00 1,00 Zdroj: Penzijní fondy (26. 8. 2010), přístupný z http://fpweb.ihned.cz/c1-45975780- dozivotni-anuity-v-penzijnich-fondech Pozn.: n/a = nebylo sděleno, TÚM = technická úroková míra * Bez započítání výnosů a indexace, výpočet pro modelový příklad muže a ženy ve věku 60 let, při naspořené částce 500 000 Kč. 18 Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV): Závěrečná zpráva Poradního expertního sboru MPSV (PES MPSV). (2010)

22 V systému dlouhodobě klesá průměrná měsíční úložka účastníka ve vztahu k průměrné mzdě. Naspořené prostředky jsou v 99 % případů vypláceny formou jednorázového vyrovnání. Tuto skutečnost dokumentují také údaje v tabulce č. 1 na str. 23, kde jsou uvedeny vybrané penzijní fondy a konkrétní fakta o podmínkách spoření jejich klientů. Důvodem je pravděpodobně nezájem zvláště mladých lidí vázat svoje finanční prostředky dlouhodobě až do 60 let věku a také částečně obava, že o své prostředky přijdou vlivem pravidelně se opakujících ekonomických cyklů (recese a konjunktura). Tyto obavy vyplývají z nízké finanční gramotnosti lidí a částečně také z ojedinělých případů selhání správců investičních fondů, které pak zanechají ve veřejnosti nedůvěru. V neposlední řadě může hrát svoji roli nízké povědomí o skutečném stavu důchodového systému a o potřebě převzít spoluodpovědnost za vlastní příjmy ve stáří. Rovněž nedostatek volných finančních prostředků je důvodem, proč lidé nešetří vůbec nebo šetří pouze nízké částky. 3.3.5 Aktuální stav parametrických změn penzijního systému Potřebu reforem v důchodovém systému vyvolaly společenské a ekonomické změny. Ty negativně ovlivňují systém důchodového zabezpečení, který není schopen reagovat zejména na demografické změny. 19 Bilance důchodového účtu je záporná, na důchody chybí letos již téměř 25 mld Kč 20. Minulé vlády pod tíhou navyšujících se veřejných výdajů, zejména těch mandatorních, již schválily parametrické, tedy korigující, změny nastavení důchodového systému. Ty je možné shrnout podle Podkladového materiálu pro rozhodnutí o zavedení možnosti opt out ze základního důchodového pojištění MPSV do dvou etap: I. etapa důchodové reformy (1995-2007) hlavní znaky: pokračování v postupném zvyšování důchodového věku až na 65 let pro muže, bezdětné ženy a ženy, které vychovaly jedno dítě a na 62-64 let pro ostatní ženy s více dětmi délka doby pojištění zvýšena z 25 na 35 roků včetně náhradních dob pojištění nebo na 30 roků bez náhradních dob pojištění omezení zápočtu náhradních dob pojištění postupné prodloužení období pro předčasný odchod do starobního důchodu v návaznosti na další zvyšování důchodového věku, a to až na 5 let při důchodovém věku 65 let zvýšení redukce procentní výměry při předčasném odchodu do důchodu, a to od třetího roku 19 Demografii se budu blíže věnovat v analytické části práce. 20 ČSSZ. Přístupné on line z www.cssz.cz

23 sjednocení věkové hranice pro trvalý nárok žen na vdovský důchod (nyní 55 let) a mužů na vdovecký důchod (nyní 58 let) na věk o 4 roky nižší, než činí důchodový věk pro muže stejného data narození nové vymezení invalidity ve třech stupních a zrušení dělení invalidity na plnou a částečnou i dělení invalidních důchodů na plné invalidní a částečné invalidní důchody zavedení automatické změny plného invalidního důchodu na důchod starobní ve stejné výši při dosažení věku 65 let a sjednocení věkové hranice, ke které se zjišťuje tzv. dopočtená doba pro výši procentní výměry invalidního důchodu, pro muže a ženy. II. etapa důchodové reformy (2008-2010) vytvoření zvláštního účtu rezerv pro důchodovou reformu - zákonem č. 26/2008 Sb., byl schválen záměr vytvořit zvláštní účet rezervy pro důchodovou reformu. Zákon nabyl účinnosti dne 1. března 2008 a zahrnuje úpravu 36 odst. 3 rozpočtových pravidel, která obsahuje zřízení jednotného účtu rezervy pro důchodovou reformu, na nějž se převedou zůstatky již dříve zřízených účtů státních finančních aktiv ve prospěch důchodového systému či důchodové reformy. Úprava zahrnuje i povolení finančního investování prostředků na jednotném zvláštním účtu pro důchodovou reformu. Zákon o penzijním spoření s cílem modernizace a posílení stability doplňkového dobrovolného důchodového pilíře spočívající zejména v oddělení majetku současných penzijních fondů a účastníků penzijního připojištění se státním příspěvkem a zavedení možnosti poskytovat různě zaměřené penzijní strategie. Návrh zákona však nebyl dořešen v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR (stav aktuální ke dni 31. 12. 2010). Zmiňovaná opatření mají za úkol stabilizovat základní důchodové pojištění do období kolem roku 2030 a vytvořit potřebný prostor pro přípravu a realizaci již zásadních, systémových změn. Nyní je však pravděpodobné, že ekonomická krize vedoucí k výraznému poklesu zaměstnanosti bude mít minimálně krátkodobý negativní dopad na bilanci základního důchodového pojištění. 21 21 MPSV: Podkladový materiál pro rozhodnutí o zavedení možnosti opt out ze základního důchodového pojištění. Přístupný z www.mpsv.cz. (2009)

24 Obr. 2 Proces zvyšování důchodového věku Zdroj: MPSV Podkladový materiál pro rozhodnutí o zavedení možnosti opt out ze základního důchodového pojištění (2009) 3.3.6 Navrhované varianty pro zavedení fondového pilíře Českému důchodovému systému chybí v jakékoliv podobě druhý fondový pilíř, který by částečně převzal zátěž systému PAYG. Zavedla ho již většina vyspělých zemí. V ČR se doposud nenašla politická vůle a shoda na způsobu zavedení tohoto důležitého článku reformy. Současná koaliční vláda zařadila důchodovou reformu mezi své priority a vyžádala si další podklady pro zpracování III. etapy. Ta už obsahuje návrh druhého fondového pilíře a politiky čekají nelehká vyjednávání a diskuze o jeho konkrétní podobě. III. etapa důchodové reformy V rámci prací na III. etapě důchodové reformy připravilo Ministerstvo práce a sociálních věcí Podkladový materiál o zavedení možnosti opt out ze základního důchodového pojištění, který vláda vzala na vědomí dne 16. února 2009. Materiál rozpracovává možnost diversifikace zdrojů pro příjmy ve stáří v rámci základního důchodového pojištění přesměrováním části povinných plateb pojistného na základě volby pojištěnce do soukromého fondově financovaného, tedy druhého, dosud chybějícího pilíře českého penzijního systému. III. etapa by měla patřit v dlouhodobém horizontu k těm nejdůležitějším. Protože se jedná o změnu systémovou, na rozdíl od předešlých parametrických změn, vysvětlím blíže, jaký je předpokládaný postup při zavádění a fungování druhého fondového pilíře.

25 Tato možnost volby by pro pojištěnce ve spořící fázi znamenala, že část povinně placených příspěvků na základní důchodové pojištění odejde na jejich individuální účty a bude investována. Podle návrhu půjde o 3 procentní body hrubé mzdy. Předpokládá se, že současně s tím by tito pojištěnci odváděli do fondově financovaného pilíře další příspěvek zhruba ve stejné výši a celková pojistná sazba na důchodové pojištění by tedy byla v jejich případě vyšší. Ve výplatní fázi by pak došlo k diversifikaci zdrojů pro příjmy ve stáří, kdy by byl přiznán starobní důchod ze základního důchodového pojištění snížený v závislosti na době, po kterou byla využívána možnost opt out 22, a ze soukromého systému by byl přiznán důchod v závislosti na výši odvedených částek pojistného a výnosu z jejich investování. Nejednalo by se o privatizaci 23 důchodového zabezpečení, ale pouze o diversifikaci zdrojů pro příjmy ve stáří na základě partnerství soukromého a veřejného sektoru. Z fondově financovaného pilíře by přitom byly poskytovány pouze důchody starobní, a to ve formě doživotní anuity 24, ostatní důchody by zůstaly plně v základním důchodovém pojištění. Roli poskytovatelů anuit by plnily životní pojišťovny. Důchod z fondově financovaného pilíře spolu s důchodem ze základního důchodového pojištění by pak byl účastníkům fondově financovaného pilíře vyplácen nositelem pojištění v jedné částce. Na základě spolupráce se zpracovatelem návrhu společností Deloitte 25 došlo ke značnému pokroku v rozpracování jednotlivých oblastí zavedení fondového pilíře. Půjde o náročný úkol zvládnout tak významnou změnu důchodového systému ČR a bude třeba využít poznatků ze zkušeností při zavádění fondového pilíře a také výběrem pojistného např. v Polsku nebo Slovensku a rovněž sjednotit návrhy s právem Evropské unie. 26 Práci na připravované reformě obnovil od ledna 2010 Poradní expertní sbor MF a MPSV, dříve tzv. Bezděkova komise 27, která navrhla politikům dvě varianty důchodové reformy. Svoje závěry pak shrnula v materiálu Závěrečná zpráva PES a v červnu 2010 ji předložila vládě. Obě varianty počítají s dalšími parametrickými úpravami průběžného pilíře PAYG, ze kterého dnes pochází 94 % příjmů důchodců od státu, a liší se v podobě kapitálového pilíře. Pro ten zpracovala komise následující dvě verze s důrazem na tu první. První pilíř PAYG návrh platný pro obě varianty» pokračovat v postupném zvyšování věku odchodu do důchodu» vyrovnat věkovou hranici odchodu u mužů a žen do roku 2035» zavést cenovou valorizaci důchodů do roku 2025 a úplně odstranit možnost 22 Opt out vyvázání se z pilíře PAYG. (také výjimka, rozhodnutí se neúčastnit). 23 Privatizace versus diverzifikace = soukromý důchodový systém versus rozložení rizika 24 Konstantní finanční částka vkladu nebo výplaty 25 Deloitte - mezinárodní nezávislá poradenská společnost 26 MPSV: Zpráva o stavu prací na důchodové reformě, str. 5-7, www.mpsv.cz 27 Poradní expertní sbor (PES) MF a MPSV pro důchodovou reformu, koordinátorem je i nadále Vladimír Bezděk

26 vlády zvyšovat penze více než o inflaci» úplně zrušit vyplácení vdovských a vdoveckých důchodů» zavést mechanismus sdílení vyměřovacích základů mezi manžely» zavést koncept fiktivního příjmu ve výši 40 až 80 procent průměrné mzdy pro hodnocení náhradních dob pojištění» snížit pojistnou sazbu z 28 na 23 procentních bodů» výpadek příjmů kompenzovat sjednocením sazeb DPH na 19 procent» snížit strop pojistného na úroveň trojnásobku průměrné mzdy» zavést jednotné inkasní místo (JIM), a sjednotit tak výběr daní, zdravotního a sociálního pojištění» pravidelně definovat, kdo má nárok na invalidní důchod» invalidní důchod vyplácet pouze do té doby, než vznikne nárok na starobní důchod, a nepřiznávat invalidní důchod, pokud již má člověk nárok na předčasný starobní důchod» zdanit důchody daní z příjmu fyzických osob, pokud má důchodce i příjem z pracovní činnosti Druhý pilíř FF 1. varianta (většinová)» druhý pilíř tvoří systém fondů či investičních společností» pojištěnci povinně odvádějí tři procenta z pojistného» musí se ho zúčastnit všichni lidé mladší čtyřiceti let» výběr pojistného a provoz systému zajistí Česká správa sociálního zabezpečení, investované peníze spravují reformované penzijní fondy» pojištěnec může požádat, aby fond investoval jeho pojistné pouze do českých státních dluhopisů» naspořené prostředky budou lidem doživotně vypláceny v pravidelných splátkách (anuitách)» systém počítá s dobrovolným životním pojištěním a penzijním připojištěním se státním příspěvkem ten navrhuje komise zachovat» prvotní náklady reformy jsou vyšší, dlouhodobě vykáže systém nižší deficit 2. varianta (prozatím menšinová)» zůstane pojistná sazba 23 procent» druhý pilíř je dobrovolný provozují jej reformované penzijní fondy» stát podpoří pojištěnce třemi procenty z pojistného, pokud vloží do fondu minimálně stejnou částku» v případě úmrtí pojištěnce se účet převede na oprávněnou osobu 28 Většinová varianta reformy počítá i s existencí třetího pilíře s životním pojištěním a dobrovolným připojištěním. U něho se komise shodla, že je třeba 28 Platí pro obě varianty druhého pilíře.

27 ponechat motivační přímou podporu státu, která je nespornou výhodou např. penzijního připojištění. Důchodová reforma nezačíná od nuly, bude nutné navázat na již schválené a probíhající parametrické změny penzí. Úkolem vlády bude rovněž najít alespoň základní politický konsensus v otázkách této problematiky, jak tomu bylo např. v Polsku. Politické ambice by měly jít stranou. Grafy na obr. 3 a 4 projektují situaci po reformách v dlouhodobějším horizontu. 3.3.7 Náhradový poměr Důležitým ukazatelem v problematice vývoje důchodů je podle Krebse 29 náhradový poměr, který se neustále snižuje. V letech 1989-1992 přesahoval poměr starobního důchodu k průměrné hrubé mzdě 50 %. Od roku 1994 tato relace klesá až na 40,6 % v roce 2005. Relace důchodu k průměrné čisté mzdě je o něco vyšší, v roce 2005 to bylo 53,6 %, protože důchody se nezdaňují. Ale i tento poměr je stále nižší. Nepříznivě vyznívá i reálná hodnota vyplácených důchodů, která až v roce 2005 dosáhla 103,5 % úrovně roku 1989. Od roku 1992 zaostává za vývojem reálných mezd. Obr. 3 Kumulované saldo 30 PAYG (základní varianta, Varianta 1, Varianta 2) v % HDP Zdroj MPSV: Závěrečná zpráva PES (červen 2010) 29 Krebs: Sociální politika. Str. 220. 30 Přebytek nebo schodek na účtu www.slovnik-cizich-slov.net

28 Obr. 4 Aktiva fondového pilíře FF (Varianta 1, Varianta 2) v % HDP Zdroj MPSV: Závěrečná zpráva PES (červen 2010) 3.4 Penzijní systém Kanady, jeho tradice a nastavení 3.4.1 Vznik a vývoj kanadského penzijního systému Existují země, ve kterých mají důchodové systémy dlouholetou historii. S měnícím se ekonomickým i sociálním prostředím bylo nutné systémy průběžně reformovat a přizpůsobovat novým společenským podmínkám. Hledat inspiraci k případným změnám je tedy dobré tam, kde to funguje. Případně využijeme možnost poučit se z chyb, kterých je pak možné se vyvarovat. K těmto zemím jistě patří Kanada, které trvalo téměř 80 let, než vypracovala svůj multipilířový 31 důchodový systém s veřejnými i soukromými prvky do dnešní podoby. Teoreticky by se mohlo zdát, že není možné napodobovat v naší ekonomické a sociální realitě tento diverzifikovaný systém penzí, ale určité paralely lze nalézt. Kanada je otevřený, demokratický stát s kulturními tradicemi, který se stal pro spoustu Čechů druhým domovem v době, kdy u nás vládly jiné časy. Také Kanada řešila spoustu problémů s nastavením penzijního systému. Dnes se jí rovněž dotýká finanční krize a nepříznivý demografický vývoj. Díky 31 Kanadský důchodový systém se skládá z pěti pilířů, nultý pilíř je tzv. předsunutý a poskytuje pouze minimální částku jako základní ochranu před chudobou (na str. 29 podrobněji), u nás je tato minimální částka zakomponována do prvního pilíře PAYG

29 rozvinuté ekonomice je však schopna lépe odolávat. Totéž platí o propracovaném důchodovém systému, který tvoří tři složky: průběžně financovaná schémata Old Age Security (OAS), poskytující rovný základní důchod, a Canada Pension Plan. Třetí složkou jsou fondově financovaná soukromá schémata. Jelikož je Kanada federální stát, který se skládá z deseti provincií a tří územních samospráv, jsou důchody podle kanadské ústavy jejich společnou odpovědností. Protože je kanadský penzijní systém velmi rozsáhlý a složitý, pokusím se jednotlivé pilíře stručně objasnit a nalézt to, co by mohlo být přínosem pro penzijní systém České republiky. 3.4.2 Nultý pilíř (angl. The zero pillar - Old Age Security 32 ) Úkolem nultého pilíře je podle Tamagna 33 program zabezpečení ve stáří a základní ochrana před chudobou. Jeho historické kořeny sahají až do roku 1927, kdy federální vláda provedla první testování dávek pro seniory. Finanční výhody byly malé a směřovaly pouze k těm nejchudším. První významný kanadský zákon o zabezpečení ve stáří nabyl účinnosti dne 1. ledna 1952 a obsahoval ustanovení o důchodech pro všechny osoby v Kanadě, které dosáhly věku 70 let a trvalého bydliště nejméně 20 let 34 po dosažení věku 18 let. Bez ohledu na délku odpracované doby nebo výši příjmu. Podobný systém v Evropě praktikovala Velká Británie. Důchody z pilíře byly financovány pouze z obecných daňových příjmů federální vlády. V roce 1965 došlo k důležité úpravě, kdy byl věk pro odchod do důchodu snížen z původních 70 roků v několika etapách až na hranici 65 let. V tomto parametru je možné pozorovat vcelku zásadní rozdíl: Kanada má věk pro odchod do důchodu 65 již od roku 1965 a v ČR bude tohoto rozhodujícího věku pro odchod do důchodu dosaženo až v roce 2030. Pro důchodce s nižším i středním příjmem hraje OAS stále významnou roli. Výše základního starobního důchodu z nultého pilíře je CAD 476,97 35. Nultý pilíř je významný nástroj pro předcházení chudoby u starších osob. 96 % obdrží základní zabezpečení a pro 4 % populace jsou příjmy z nultého pilíře jediným zdrojem příjmů ve stáří. Lidé do OAS nepřispívají přímo, platby jsou financovány ze státního rozpočtu. Nárok na penzi z OAS má podle Social Development Canada 36 každý, 32 Dále budu používat zkratku OAS 33 Tamagno, E: The Canadian Pension System, přístupný v angl. originále z http://www.ier.hit-u.ac.jp/jprc/soukai2005/tamagno-paper.pdf. Str. 2. 34 Od roku 1976 je to 10 let po dosažení 18 let věku s bydlištěm v Kanadě a 20 let s bydlištěm mimo Kanadu, Kanada má uzavřeno celkem 47 dohod o sociálním zabezpečení, i s ČR 35 Všechna čísla pocházejí z roku 2005 36 Social Development Canada- www.sdc.gc.ca, je to obdoba České správy soc. zabezpečení v ČR

30 kdo v Kanadě určitou dobu žil 37 nemusel pracovat, a to po dosažení 65 let. Pokud příjemce penze z OAS přesáhne stanovený roční příjem (včetně dávek z OAS), musí část již vyplacené OAS penze vracet nebo je mu výplata zastavena úplně. O penzi z OAS musí každý zažádat a měsíční platby podléhají zdanění. Takto nastavené podmínky mají napomoci splnit primární cíl nultého pilíře, tím je ochrana před chudobou ve stáří. 3.4.3 První pilíř (angl. The Canada and Quebec Pension Plans) Jak Tamagno 38 uvádí, dne 1. ledna 1966 začaly plnit svoji funkci dva penzijní plány tvořící první pilíř federální Canada Pension Plan (dále CPP) a jeho protějšek provinční Quebec Pension Plan (dále QPP). Oba jsou povinně příspěvkové systémy sociálního pojištění a lze z nich čerpat platby z důvodu odchodu do důchodu penze, invalidity, pracovní neschopnosti nebo jednorázovou platbu pro pozůstalé v případě úmrtí přispěvatele. Pro všechny zaměstnance, osoby samostatně výdělečné činné včetně vládních zaměstnanců Kanady přihlášených do těchto penzijních programů platí stejné sazby příspěvku a typy dávek. Existuje několik výjimek pro QPP, ale oba systémy jsou na sebe úzce navázány a obě vlády koordinují svoji činnost. Zaměřím se pro zjednodušení pouze na CPP. Do CPP je povinen přispívat prakticky každý člověk žijící v Kanadě, který pracuje, je mu více než 18 let a jeho příjem převyšuje roční minimum určené pro stanovení tohoto příspěvku. Do CCP přispívají povinně všichni zaměstnanci a jejich zaměstnavatelé, každý jednou polovinou. Celkem je to 9,9 % ze zisku nebo příjmu. Podnikatelé musí pokrýt celou částku sami, za což získávají určitou daňovou výhodu. Správce systému Human Resources and Social Development Canada (v překl. Lidské zdroje a sociální rozvoj Kanady) doporučuje termín podání žádosti o důchod půl roku před začátkem výplat. Nárok na penzi z CPP má každý, kdo alespoň jednou do fondu přispěl a dosáhl věku 65 let. V systému existuje také institut předčasného odchodu do důchodu tak, jak ho známe z našeho PAYG. V takovém případě může člověk požádat o penzi po dosažení 60 let, ale po zbytek života bude dostávat důchod krácený o 0,5 % za každý měsíc, který zbývá do 65 let. Může však dále pracovat a pobírat důchod z CPP. Pokud se člověk rozhodne nepodat žádost a pracuje přes 65 let věku, pak se mu důchod navyšuje o 0,5 % za každý měsíc až do 70 let. Z výše uvedených pravidel vyplývá, že penze ovlivňují tři faktory: kolik člověk do systému přispěl, jak dlouho přispíval a v kolika letech podal žádost o penzi. Maximální měsíční starobní důchod z tohoto pilíře ve věku 65 let byl 37 Jsou přesně stanovena kritéria- žít v Kanadě alespoň 40 let po 18. roku věku, pokud ne, částka je vyplácena poměrnou částí 1/40 max. částky za každý rok prožitý v Kanadě 38 Tamagno, E: The Canadian Pension System, přístupný v angl. originále z http://www.ier.hit-u.ac.jp/jprc/soukai2005/tamagno-paper.pdf. Str. 10

31 v roce 2005 CAD 828.75, průměrný měsíční důchod asi CAD 460. Všechny důchody a dávky v rámci CPP jsou indexovány každoročně v souladu s růstem spotřebitelských cen. Důchody ani ostatní dávky plynoucí z CPP i QPP nejsou považovány za zdanitelný příjem. Původně byl CCP navržen jako PAYG s malým rezervním fondem, kde byly i přes nízké počáteční příspěvky vytvořeny značné přebytky. Byly investovány do dluhopisů federální a provinčních vlád (ne do soukromého sektoru). Rezervní plán měl rychlý růst a výnos z těchto rezerv bylo třeba navýšit. Proto vznikla specializovaná investiční rada v rámci CPP (Canada Pension Plan Investment Board), která měla za úkol investovat nejen do vládních dluhopisů s nepříliš vysokými výnosy, ale také do akcií, nemovitostí a dalších finančních instrumentů veřejných i soukromých trhů. Tato opatření měla zvýšit výnosy až na 25 % do roku 2025. Vše bylo podpořeno legislativou. V roce 2005 bylo podloženo konkrétními čísly, že reformy přispěly výrazně už po osmi letech od zavedení k finanční udržitelnosti CPP, dlouhodobě se dá rovněž předpokládat další zlepšení. Část zisků z investic je směrována na výdaje, zbytek je přidán do rezervního fondu. Důležité je pochopit principy, z jakých vychází úloha a činnost investiční rady CPP jsou to nezávislost, odpovědnost a transparentnost. Těmi se řídí také všichni členové výboru, úředníci z veřejné správy, které nominuje spolková vláda a 9 provincií. To znamená, že např. předseda musí pocházet ze soukromého sektoru. Činnost rady se řídí přísnými právními předpisy (též Světové banky). Finanční účetnictví je prováděno pravidelně během roku a na konci pak roční účetní závěrka společně s výroční zprávou. Výsledky a zkušenosti jsou pozitivní. Investiční rada splnila svůj úkol a došlo ke stabilizaci CPP. I přes prudký pokles akciových trhů v letech 2001-2003 je průměrný pětiletý reálný výnos z rezervního fondu CPP 4,48 %. 39 Veškeré náklady dávky i provozní náklady musí být financovány z příspěvků a zisku z investic rezervního plánu. Žádné státní dotace. Administrativní náklady programu CPP jsou také poměrně nízké - asi 1,7 % ročních dávek. Jsou o něco vyšší než u OAS a to proto, že se jedná o příspěvkový program a vyplácí se z něj invalidní důchody. Penzijní zaměstnanecké plány mají náklady téměř 7 % ročně vyplacených dávek. 3.4.4 Druhý a třetí pilíř (Daňově zvýhodněná dobrovolná penzijní spoření) Třetí složkou jsou pak podle Tamagna 40 soukromá dobrovolná schémata. Pro pochopení systému jako celku je důležitý přehled o těchto klíčových částech dů- 39 Tamagno, E: The Canadian Pension System, přístupný v angl. originále z http://www.ier.hit-u.ac.jp/jprc/soukai2005/tamagno-paper.pdf. Str. 26. 40 Tamagno, E: The Canadian Pension System, přístupný v angl. originále z http://www.ier.hit-u.ac.jp/jprc/soukai2005/tamagno-paper.pdf. Str. 27.

32 chodového systému Kanady. Druhý pilíř tvoří registrované penzijní plány a třetí pak dobrovolné spoření na důchod. O nich se zmíním alespoň krátce, protože i v ČR se uvažuje o podobných fondech v rámci druhého pilíře. Registrované penzijní plány jsou systémy sociálního zabezpečení placených pracovníků jako výsledek kolektivního vyjednávání. Podmínky jsou sjednány mezi zaměstnavatelem a odbory nebo jinými sdruženími zastupujícími zaměstnance. Zaměstnavatel musí splnit určité předpoklady pro získání daňových výhod v souladu s předpisy stanovenými pro daň z příjmu. Příspěvky jsou odčitatelné z této daně a také investiční výnosy jsou nedaněné, pokud zůstanou v registrovaném plánu. Vyplácené důchody pak ale dani z příjmu již podléhají. Obou plánů se účastní přes 40 % zaměstnanců, nejvíce z veřejného sektoru. Opět se na něho vztahují právní předpisy, tzv. Standards Act, jsou srovnatelné jak pro federální, tak provinční plány zaměstnavatelů. Důchodové právní normy si však spravuje každá provincie sama. Vyloučeny jsou osoby samostatně výdělečně činné a nezaměstnaní. Spoření se mohou účastnit pouze tzv. placení pracovníci. 82 % osob v registrovaných penzijních plánech patří rovněž do příspěvkových systémů. Třetí pilíř tvoří registrovaná důchodová spoření. Jsou to dobrovolné individuální účty pro každého do věku 70 let s příjmy ze zaměstnání i osoby samostatně výdělečně činné. Příspěvek platí ve výši až 18 % svého výdělku. Stejně jako u zaměstnaneckých plánů je i tato položka odčitatelná od základu daně z příjmu. Nicméně výběry jsou plně zdaněny. Pokud zůstanou příspěvky ve fondu i po dovršení 69 let jednotlivce, jsou investiční zisky dále chráněny před daní. Daňová zvýhodnění těchto dvou pilířů stály federální vládu v roce 2005 přes 23 miliard dolarů. Příjmy z nich pak tvoří asi 19 % celkových penzí a jsou stále významnější součástí celkového kanadského důchodového systému. 3.4.5 Čtvrtý pilíř K výše uvedeným pilířům patří nepochybně ještě v pořadí pátý, a to jsou soukromé dobrovolné aktivity lidí na finančních trzích. Dá se předpokládat, že také výnosy z těchto investic tvoří významnou část příjmů kanadských občanů ve stáří. To nepochybně souvisí s vyspělým a důvěryhodným finančním sektorem, kam lidé investují svoje volné finanční prostředky bez obav. Této otázce se budu více věnovat v následující části práce v kapitole 4.3.3. 3.4.6 Opatření pro udržitelnost systému Společenské a hospodářské změny se nevyhýbají ani Kanadě. Také tam existují rezervy např. na trhu práce, kde se rýsuje nedostatek pracovníků v tzv. knowledge sector, tedy odvětví znalostí, na kterém závisí budoucí prosperita Kanady. 41 I když kanadský penzijní systém dobře plní svoje primární cíle, je stále prostor pro zlepšování. Lidé stejně jako v každé jiné zemi pociťují pokles životní 41 MZV ČR : Kanada

úrovně po odchodu do důchodu. Někdy z důvodů své špatné prozíravosti při plánování budoucnosti, někdy z důvodu nedostatků v oblasti důchodového systému. Kanadu stejně jako ostatní země ovlivňují demografické změny zejména nízká porodnost a delší doba dožití, dále pak pomalejší růst ekonomiky, navýšení dávek, zvýšení invalidních důchodů. V roce 1996 byl diskutován plán na zajištění dlouhodobé finanční rovnováhy a nový investiční plán pro CPP. Výsledkem byl závěr, že je třeba ochránit první pilíř pro příjmy ve stáří jako klíčový, zajistit obnovení důvěry Kanaďanů v CPP jako veřejného penzijního plánu. 33

34 4 Analýza současného stavu v ČR a Kanadě 4.1 Demografické faktory V teoretické části jsem objasnila, jak fungují penzijní systémy založené na pilířové struktuře obecně a podrobněji jsem se věnovala nastavení důchodového zabezpečení v České republice a Kanadě. Oba důchodové systémy nejsou statické a existují v proměnlivých ekonomických a společenských podmínkách, které ovlivňují jejich stabilitu. Z teorie již víme, že první pilíř PAYG je citlivý především na změny demografického vývoje, které probíhají celosvětově a nevyhýbají se ani ČR a Kanadě. Na druhou stranu fondový nebo soukromý pilíř reagují negativně na ekonomické změny jako např. výši inflace nebo výkyvy finančních trhů. Existuje také politické riziko spojené se změnou vlád nebo celého politického systému. Je tedy možné porovnat oba modely na základě vybraných faktorů. Z výsledků mohu zjistit, jak pružně oba systémy odolávají těmto změnám a jaké mají předpoklady a parametry ke stabilizaci a udržitelnosti v budoucnu. To mně pak pomůže vyvodit určité závěry při komparaci obou systémů a označit efektivní a osvědčené prvky kanadského penzijního systému vhodné pro důchodovou reformu v ČR. 4.1.1 Věková struktura obyvatelstva a průměrná doba dožití Za podstatný prvek pro porovnání pružnosti obou systémů považuji demografický vývoj. Populace relativně rychle stárne. Narůstá počet důchodců, kteří čerpají dávky z penzijního systému. Nepřibývá však těch, kteří do systému přispívají. Miska vah se tedy vychyluje na stranu výdajů důchodového účtu. Kanada dokáže situaci zvládnout lépe, protože má fondový pilíř. Ten doplní důchodové dávky a celková finanční zátěž pak neleží pouze na státním pilíři. V České republice je situace obtížnější. Protože chybí fondový pilíř, lze zvýšené výdaje státního pilíře PAYG, který vyplácí téměř 99 % 42 všech penzí, doplnit příjmy pouze za předpokladu zvýšení daní, odvodů do systému důchodového zabezpečení nebo jinou parametrickou změnou. Systém průběžného financování důchodového zabezpečení tak, jak ho má nyní ČR, je nejvíce demograficky závislý, tedy promítá se do něj věková struktura obyvatelstva. V následující tabulce uvádím data, která dokumentují demografický vývoj v ČR a Kanadě. Prodlužující se doba dožití má za následek vyšší výdaje z penzijního systému. Dříve lidé pobírali důchod několik let, dnes je to již otázka 20-25 roků. 42 MPSV: Důchodové pojištění. Přístupné z www.mpsv.cz.

35 Tab. 2 Vybrané demografické faktory ČR a Kanady Kanada Celkem Muži Ženy Věková struktura obyvatelstva v roce 2009: 33 759 742 0-14 let 16,1 % 2 761 711 2 626 836 15-64 let 68,7 % 11 633 950 11 381 735 65 let a výše 15,2 % 2 220 189 2 862 787 Střední věk 39,6 let 41,8 let Průměrná doba dožití: 2010 79,0 83,7 2020 80,2 84,9 2030 81,4 86,0 2040 82,5 87,1 2050 83,0 87,7 Česká republika Věková struktura obyvatelstva v roce 2009: 10 201 707 0-14 let 13,6 % 712 045 673 657 15-64 let 71 % 3 641 887 3 604 044 65 let a výše 15,5 % 623 882 956 389 Střední věk 38,9 let 42,2 let Průměrná doba dožití 2010 73,1 79,4 2020 74,5 80,7 2030 76,0 81,9 2040 77,5 83,2 2050 78,9 84,5 Zdroj dat: CIA, ČSÚ (2009) Z tabulky vyplývá, že struktura obyvatelstva ČR i Kanady je podobná. V ČR je již o něco větší procentuální poměr osob ve věku 65 a výše než v Kanadě. Rodí se více mužů, ale ve věkové hranici 65 a výše jednoznačně převažují téměř o 1/3 ženy. To má jistě zejména v ČR ekonomický dopad na systém PAYG. Ženy mají častější náhradní doby pojištění a z důvodu nižších příjmů přispívají do průběžného systému méně. Rovněž vyplácení vdovských důchodů ovlivňuje celkovou výdajovou bilanci PAYG.

36 Průměrný věk je v obou zemích vyšší u žen, v Kanadě se jim muži více přibližují. V roce 2050 se posune podle prognóz průměrný věk Kanaďanů na hranici 45 let a v ČR dokonce na 48-50 let. To dokazuje celkové demografické stárnutí populace, což je větší problém než případný úbytek obyvatelstva. Na obrázcích č. 5 a 6 jsou tzv. stromy života s projekcí 43 demografického vývoje ČR a Kanady do roku 2050 a pro srovnání také stav v roce 2009, resp. 2005. Jednoznačně dokumentují stárnutí populace. V roce 2050 bude téměř 30 % populace ČR starší 65 let. 44 Obr. 5 Věková struktura populace ČR v roce 2009 a 2050 Zdroj: ČSÚ (2009) Obr. 6 Věková struktura populace Kanady v roce 2005 a 2050 Zdroj: United Nations (2008) 43 Projekce není totéž co prognóza. Prognózy bývají vědecké výpočty, projekce jsou určitým modelem. 44 ČSÚ: Populační prognóza v ČR do r. 2050