MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra biologie Sonda do výstupních znalostí ţáků 9. ročníků kolínských ZŠ z oblasti biologického a geologického učiva Diplomová práce Brno 2009 Autor práce: Kateřina Slavíčková Vedoucí práce: Mgr. Petra Jůzlová
Bibliografický záznam: SLAVÍČKOVÁ, Kateřina. Sonda do výstupních znalostí žáků 9. ročníků kolínských ZŠ z oblasti biologického a geologického učiva : diplomová práce. Brno : Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra biologie, 2009. 94 1, 33 l. příl. Vedoucí diplomové práce Mgr. Petra Jůzlová. Anotace: Práce prezentuje úroveň výstupních znalostí ţáků 9. tříd kolínských základních škol z oblasti biologického a geologického učiva, které byly zjišťovány pomocí didaktického testu sestaveného podle osnov Vzdělávacího programu Základní škola na více neţ 200 ţácích základních škol. Annotation: The thesis presents the level of the biological and geological knowledge of ninth-grade pupils in Kolín assessed by means of a didactic test that has been performed in accordance with the curriculum of the Elementary School Educational Programme. More than 200 pupils took part in this research. Klíčová slova: RVP ZV, Člověk a příroda, přírodopis, didaktický test, znalosti ţáků. Keywords: Framework Education Programme for Basic Education, Humans and Nature, science, didactic test, knowledge of pupils.
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a použila jen prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v knihovně Pedagogické fakulty v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům. V Brně dne 20. dubna 2009.. Kateřina Slavíčková
Na tomto místě chci poděkovat paní Mgr. Petře Jůzlové za inspiraci k výběru tématu mé diplomové práce a za odborné vedení při jejím zpracování. Dále chci velmi poděkovat za umoţnění výzkumu těmto kolínským školám: 1. ZŠ, Základní škola Kolín II, Bezručova 980; 2. ZŠ, Základní škola Kolín II, Kmochova 943, škola s rozšířenou výukou matematiky a přírodovědných předmětů; 4. ZŠ, Základní škola Lipanská 420, škola s rozšířenou výukou hudební, výtvarné a tělesné výchovy; 6. ZŠ, Základní škola Kolín V, Ovčárecká 374, škola s rozšířenou výukou jazyků; 7. ZŠ, Základní škola Kolín III, Masarykova 412; Gymnázium Kolín, Ţiţkova 162. V neposlední řadě chci poděkovat své rodině za důleţitou podporu během celého studia a také Martině Kokošínské, za to, ţe jsme to zvládly společně.
Obsah 1. ÚVOD... 7 2. TEORETICKÁ ČÁST... 8 2.1. Výuka Přírodopisu na základní škole a niţším stupni gymnázií... 8 2.2. Vzdělávací program Základní škola... 9 2.2.1. Výuka Přírodopisu podle osnov vzdělávacího programu ZŠ... 10 2.3. Rámcový vzdělávací program vzdělávací oblast Člověk a příroda... 16 2.3.1. Charakteristika vzdělávací oblasti Člověk a příroda... 17 2.3.2. Cílové zaměření vzdělávací oblasti... 18 2.3.3. Vzdělávací obsah vzdělávacího oboru Přírodopis... 19 2.4. Vyučovací metody... 23 2.4.1. Charakteristika vybraných vyučovacích metod... 23 2.4.2. Metody opakovací a procvičovací vědomostí a dovedností... 24 2.4.3. Metody diagnostické a klasifikační... 24 2.5. Srovnání učebnic... 25 2.5.1. Fortuna... 30 2.5.2. Fraus... 31 2.5.3. Nakladatelství České geologické společnosti... 31 2.5.4. Nová škola... 32 2.5.5. Prodos... 33 2.5.6. Scientia... 33 2.5.7. SPN... 34 2.5.8. Celkové hodnocení... 34 3. PRAKTICKÁ ČÁST... 35 3.1. Metodika testování ţáků... 36 3.2. Metody zjišťování znalostí ţáků... 37 3.3. Didaktický test... 38
3.3.1. Druhy didaktických testů... 38 3.3.2. Druhy testových úloh... 39 3.3.3. Vlastnosti didaktického testu... 42 3.3.4. Ověřování vlastností didaktického testu... 42 3.4. Předvýzkum... 45 3.5. Výsledky testování... 46 3.5.1. Botanika... 47 3.5.2. Zoologie... 54 3.5.3. Biologie člověka... 61 3.5.4. Neţivá příroda... 66 3.5.5. Ekologie... 70 3.6. Znalosti ţáků 9. ročníku ZŠ a 4. ročníku niţšího gymnázia... 75 3.6.1. Porovnání výsledků jednotlivých oblastí... 75 3.6.2. Porovnání výsledků jednotlivých škol... 78 4. DISKUSE Srovnání získaných výsledků Kolín Brno... 83 5. ZÁVĚR... 86 6. RESUMÉ/ABSTRACT... 88 7. POUŢITÁ LITERATURA... 89 8. PŘÍLOHY... 95
1. ÚVOD Můţeme myslet jen na sebe. Ale jen Ti, kteří ţijí v souladu s přírodou, přijmou, ţe jsou její součástí, mohou být opravdu šťastní. Protoţe tak jako příroda zrodila nás, jsme my jejím pokračováním. K tématu mé diplomové práce mě přivedla Mgr. Petra Jůzlová. Problematika sniţujících se znalostí ţáků základních škol je v poslední době téma velmi aktuální a studentů pedagogických oborů budoucích učitelů se bezprostředně týká. České školství právě prochází velkými změnami týkajícími se kurikulárních dokumentů. V souladu s principy kurikulární politiky v roce 2005 vznikl Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání, podle kterého se jiţ od 1. září 2007 učí na všech základních školách České republiky. Podle zásad stanovených v Rámcově vzdělávacím programu pro základní vzdělávání si pak kaţdá škola vytváří vlastní školní vzdělávací program, tzv. ŠVP, a uskutečňuje tak vzdělávání na své škole. Cílem mé diplomové práce je provést sondu do výstupních znalostí z oblasti biologického a geologického učiva u ţáků 9. tříd kolínských základních škol a 4. ročníku osmiletého gymnázia. K tomu mi poslouţí didaktický test, který byl sestaven tak, aby odpovídal osnovám Vzdělávacího programu Základní škola. Po otestování bude následovat analýza a vyhodnocení získaných dat, srovnání znalostí ţáků kolínských základních škol a gymnázia (předpokládaný počet respondentů 200 ţáků). V diskuzi se zaměřím na porovnání výsledků sondy u ţáků kolínských ZŠ s ţáky brněnských ZŠ, na kterých výzkum provede kolegyně Martina Kokošínská. Aktuální proměny a uvedení Školních vzdělávacích programů do praxe nám dává příleţitost otestovat ţáky, kteří se učili ještě podle osnov vzdělávacího programu Základní škola. Má diplomová práce volně navazuje na práci studentky Jany Drbalové, která se zaměřila na znalosti ţáků biologického a geologického učiva při přechodu z 1. stupně na 2. stupeň základních škol 1, a obě práce se tak mohou stát podkladem pro další výzkum v oblasti zjišťování znalostí ţáků základních škol. 1 DRBALOVÁ, J. Znalosti žáků biologického a geologického učiva při přechodu z 1. stupně na 2. stupeň základních škol : diplomová práce. 2008. 7
2. TEORETICKÁ ČÁST V první kapitole teoretické části se práce zaměřuje na současný stav českého školství, v čem spočívá jeho reforma, a jaké jsou výhody Rámcového vzdělávacího programu. Podkladem pro tuto část byly internetové stránky Ministerstva školství, mládeţe a tělovýchovy. Druhá polovina teoretické části popisuje vyučovací metody, které se pouţívají při výuce, nejen v hodinách Přírodopisu a Biologie. Poslední dvě kapitoly jsou věnovány srovnání kvalit učebnic pro základní školy a niţší ročníky víceletých gymnázií. Učebnice, pracovní listy a příručky pro učitele jsou podrobněji charakterizovány a zhodnoceny na závěr poslední kapitoly. 2.1. Výuka Přírodopisu na základní škole a niţším stupni gymnázií Ministerstvo školství, mládeţe a tělovýchovy (dále jen MŠMT ČR) zveřejňuje přehled učebních plánů vzdělávacích programů základního vzdělávání, platných od školního roku 2008/09. 2 Ve srovnání se školním rokem 2007/08 nedošlo v učebních plánech vzdělávacích programů základního vzdělávání k ţádným dalším změnám. V ročnících, ve kterých se v souladu se školským zákonem vyučuje podle školního vzdělávacího programu vydaného podle Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání (RVP ZV), se stanoví celkový týdenní počet vyučovacích hodin v souladu s rámcovým učebním plánem RVP ZV. V souladu s 185 odst. 1 školského zákona se od školního roku 2007/08 postupně ukončuje platnost vzdělávacích programů ZÁKLADNÍ ŠKOLA, OBECNÁ ŠKOLA, NÁRODNÍ ŠKOLA, vzdělávacích programů pro školy samostatně zřízené pro ţáky se zdravotním postiţením (ZŠ pro zrakově postiţené, ZŠ pro sluchově postiţené, ZŠ logopedická) a vzdělávacího programu ZVLÁŠTNÍ ŠKOLA. Tato skutečnost je pro školní rok 2008/09 vyjádřena škrtnutím 1., 2., 6. a 7. ročníku 2 http://www.msmt.cz/vzdelavani/ucebni-plany-vzdelavacich-programu-zakladniho-vzdelavani-od-1- zari-2008. 8
v učebních plánech. Ve školním roce 2009/10 a následujících postupně končí platnost těchto vzdělávacích programů i ve vyšších ročnících. V textu učebních osnov uvedených vzdělávacích programů nebyly provedeny změny a zůstávají stále v platnosti. V případě, ţe učební plán nebude zcela odpovídat obsahu a uspořádání učebních osnov těchto vzdělávacích programů, přizpůsobí ředitel školy učební osnovy učebnímu plánu. Rozdělení učiva do jednotlivých ročníků v učebních osnovách uvedených vzdělávacích programů je pouze doporučené a škola můţe rozhodnout o jiném uspořádání. 2.2. Vzdělávací program Základní škola Vzdělávací program Základní škola je jedním z oficiálně schválených vzdělávacích programů pro základní vzdělávání. 3 Schválilo MŠMT ČR dne 30. 4. 1996 jako modelový vzdělávací program pro 1. 9. ročník základní školy s platností od 1. 9. 1996. V roce 1998 byl vzdělávací program upraven a doplněn. Doplňky schválilo MŠMT ČR dne 25. 8. 1998 s platností od 1. 9. 1998. Obsahuje: Charakteristiku vzdělávacího programu (východiska programu, vzdělávací cíle, uplatnění programu ve vyučování a hodnocení ţáků), Učební plán, Učební osnovy pro 1. 9. ročník (18 předmětů) a Dodatek (ekologický přírodopis, volitelné předměty, úpravy a doplňky pedagogické dokumentace a učební plány předmětů s rozšířenou výukou). Současně vydalo vydavatelství Fortuna separátní výtisky učebních osnov jednotlivých předmětů. Vzdělávací program byl vytvořen v gesci VÚP na základě pověření MŠMT ČR. Tento vzdělávací program usiluje o to, aby ţáci v průběhu devítileté školní docházky získali kvalitní základy moderního všeobecného vzdělání. Odpovídá na otázku, co by měli ţáci poznat z hlavních oblastí lidské kultury a jakými dovednostmi by měli být vybaveni, aby mohli dále pokračovat ve svém vzdělávání, dorozumívat se s lidmi a uplatnit se v ţivotě. 3 http://www.msmt.cz/vzdelavani/kompletni-pedagogicka-dokumentace-vzdelavaciho-programuzakladni-skola-cj-16-847-96-2-vcetne-vsech-zmen-a-doplnku-aktualizace-k-1-zari-2007. 9
2.2.1. Výuka Přírodopisu podle osnov vzdělávacího programu ZŠ Specifické cíle Přírodopis jako vyučovací předmět je zaloţen na funkční integraci poznatků z biologických a z dalších přírodovědných oborů. Obsah učiva je vybrán a strukturován tak, aby si v průběhu vzdělávání ţáci vytvořili ucelenou představu o vztazích mezi ţivou a neţivou přírodou, seznámili se s mnohotvárnými formami ţivota na Zemi a naučili se správně chápat spjatost člověka a jeho ţivota s přírodou a jejími zákonitostmi. Spojením učení se zkušenostmi a dovednostmi získávanými při pozorování a srovnávání součástí přírody i při provádění vlastních pokusů jsou vytvářeny potřebné předpoklady a podmínky pro to, aby v průběhu vzdělávání ţáci získali přehled o vzniku a vývoji Země a ţivota, o podmíněném přizpůsobování organismů vnějším podmínkám a o jejich vzájemných vztazích, získali základní poznatky o stavbě těl a ţivotě vybraných organismů včetně člověka, o nerostech, horninách, vesmíru a Zemi, uvědomili si důleţitost citlivého vztahu k okolnímu prostředí, odpovědnost člověka za zachování ţivota na Zemi i svého zdraví a v souvislosti s tím i význam biologických věd, osvojili si takové poznatky, dovednosti a metody pozorování ţivé a neţivé přírody, jichţ by mohli vyuţívat jak ve svém dalším vzdělávání, tak ve svém praktickém denním ţivotě. K dosaţení těchto cílů je třeba, aby (si) ţáci vytvořili dovednosti pozorovat lupou i mikroskopem, vyuţívat dostupné literatury a ze získaných poznatků vyvozovat závěry. Aby pracovali aktivně s přírodninami, všímali si podmínek jejich existence a respektovali je, hodnotili kriticky jednání své i jiných lidí ve vztahu k ţivotnímu prostředí jako celku i k druhým lidem a naučili se odstraňovat negativní vlivy ohroţující zdravý tělesný i duševní vývoj lidí. Přírodopis je koncipován tak, aby podal přehled o sloţitostech vývoje Země a ţivota na ní, o vývojově podmíněném přizpůsobování organismů vnějším podmínkám, postupném tvoření společenstev a ekosystémů v různých geologických obdobích i neustálém systémovém spojení ţivé a neţivé přírody zejména ve spojení se znalostmi z ostatních přírodovědných oborů. V tomto kontextu se ukazuje také i postavení člověka a jeho vztah k přírodě i okolnímu ţivotnímu prostředí. S ohledem na vývojový princip by zřejmě nebylo vhodné zásadně měnit sled 10
jednotlivých navrţených tematických celků, a to zejména proto, ţe je třeba co nejvíce zachovávat regionální princip a sezónní dostupnost přírodních materiálů. Konkrétní časová i obsahová realizace učiva zůstává na škole a učiteli. Uváděné náměty k činnostem nejsou povinné, učitel si vybírá ty, které mu vyhovují, a má pro jejich realizaci pomůcky. 6. ročník ZEMĚ A ŢIVOT Co by ţák měl umět Orientovat se v názorech na vznik Země i ţivota (stvoření, vývoj). Rozlišovat vybrané organické a anorganické látky (bílkoviny, cukry, tuky, voda, vzduch, kyslík, dusík, uhlík). Odlišit atmosféru, hydrosféru, vysvětlit funkci ozonosféry pro trvání ţivota organismů na Zemi. Vysvětlit význam Slunce, vody, kyslíku a oxidu uhličitého pro ţivot na Zemi. JEDNOBUNĚČNÉ ORGANISMY Co by měl ţák umět Zacházet s lupou a mikroskopem (připravit mikroskopický preparát), nakreslit jednoduché schéma ţivočišné a rostlinné buňky, popsat je a vysvětlit jejich různý způsob výţivy. Vysvětlit základní projevy ţivota (v jednobuněčných organismech) a doloţit je příklady. Popsat stavbu těla a ţivot zrněnky (včetně principu fotosyntézy), trepky, krásnoočka zeleného, bakterií (půdní, hnilobné, cizopasné), kvasinky (v pečivu, víně). Objasnit pojmy prvok, cizopasník, jednobuněčný organismus, reducent (např. bakterie, houba), společenstvo, producent, konzument, biologie. MNOHOBUNĚČNÉ ORGANISMY Co by měl ţák umět Zacházet s lupou a mikroskopem, připravovat jednoduché mikroskopické preparáty, pozorovat a kreslit připravené nebo trvalé mikropreparáty. Rozlišovat jednobuněčné a mnohobuněčné organismy, popsat stavbu a ţivot niţších rostlin řas, z nich některé druhy poznat (např. šroubatka, zrněnka, zelenivka). Popsat (nakreslit) stavbu těla a rozmnoţování hub, z nich poznat několik vybraných druhů (např. muchomůrka červená, závojenka olovová, hřib dubový, bedla vysoká, 11
holubinka nazelenalá, klouzek obecný, liška obecná, křemenáč osikový, kozák březový, hřib hořký, hřib satan). Zacházet s houbami a s pokrmy z nich, rozlišit známější jedovaté houby od jedlých. Charakterizovat postupy vzniku ekosystémů (vody, souš). Vysvětlit pojem souţití na příkladu lišejníků, určit některé druhy lišejníků (např. terčovka bublinatá, dutohlávka sobí, mapovník zeměpisný). Vysvětlit pojmy predátor, vnější a vnitřní cizopasník na konkrétních příkladech (např. nezmar, pijavka, tasemnice). Charakterizovat stručně znaky, stavbu a ţivot vybraných ţahavců (např. nezmar hnědý, sasanka mořská, medúza), ploštěnců (např. tasemnice), krouţkovců (např. pijavka lékařská, pijavka koňská, nítěnka obecná), měkkýšů (např. hlemýţď zahradní, plovatka bahenní, slimáček polní, perlotvorka mořská, sépie mořská). Vysvětlit pojmy tkáň, orgán, orgánová soustava, zkamenělina, trilobit, vnější kostra, článkované tělo, potravní řetězec, potravní pyramida, biologická ochrany (např. mandelinka mšice). Popsat vnější a vnitřní stavbu těla členovců (rozdělení na korýše, pavoukovce, hmyz), některé druhy z nich určit, (při respektování regionálního principu). Pozorovat projevy ţivota členovců. Provést záznam pozorování a schematické znázornění pozorovaného objektu. Vysvětlit otázku "škodlivosti a uţitečnosti" organismů. 7. ročník VYŠŠÍ ROSTLINY Co by měl ţák umět Pozorovat lupou a mikroskopem mechy a jejich části (např. náznaky cévních svazků), kreslit je a popisovat. Rozlišit základní orgány vyšších rostlin mechů (lodyţka s lístky), kapradin (kořen, podzemní stonek, list), rozlišovat dřevní a lýkovou část jejich cévních svazků, objasnit pojem vyšší rostliny (v porovnání s niţšími rostlinami). Určit několik druhů mechů (např. ploník ztenčený, pokryvnatec Schreberův, bělomech sívý), kapradin (např. kapraď samec), plavuň vidlačku a přesličku rolní. Vysvětlit význam prvohorních ekosystémů pro vývoj dalšího ţivota i pro dnešek (černé uhlí, zkameněliny). 12
PRVNÍ SKUPINY STRUNATCŮ Co by měl ţák umět Vysvětlit rozdíl mezi strunatci (struna hřbetní), a obratlovci (obratle). Nakreslit jednoduchý náčrt těla ryby, popsat stavbu a funkci vnitřních orgánových soustav a srovnat je s bezobratlými; vysvětlit přizpůsobení ryb prostředí. Určit některé z našich i mořských ryb (např. pstruh obecný, lipan podhorní, lín obecný, ouklej obecná, sumec velký, okoun říční, sleď obecný, sardinka obecná, makrela obecná, treska velká). Srovnávat diakritické znaky různých druhů ryb, zjišťovat jejich odlišnosti ve srovnání s obojţivelníky, zhodnotit význam obojţivelníků v přírodě, určit některé zástupce a vysvětlit důvody jejich ochrany. Porovnat obojţivelníky s plazy (vnější a vnitřní stavba). Určit vybrané druhy našich i jinde ţijících plazů (např. ţelva bahenní, krokodýl nilský, aligátor severoamerický, ještěrka obecná, slepýš křehký, uţovka obojková, zmije obecná, kobra indická, hroznýš královský). Poskytnout první pomoc při uštknutí hadem. NAHOSEMENNÉ ROSTLINY Co by měl ţák umět Pracovat samostatně podle popisu práce, připravit si materiál pro mikroskopování; mikroskopovat. Objasnit pojmy nahosemenná rostlina, společenstvo, ekosystém, botanika. Popsat stavbu a funkci kořene rostlin. Vysvětlit (nakreslit) rozdíl mezi opylením a oplozením. Rozlišovat semena jehličnanů a znát jejich stavbu (s uvedením příkladů). Určit některé druhy jehličnanů (např. jalovec obecný, zerav západní, modřín opadavý, jedle bělokorá, borovice černá). Vysvětlit význam lesa pro přírodu i pro lidi. PTÁCI Co by měl ţák umět Určit běţné ptáky, zejména ţijící v regionu. Pozorovat, kreslit a popisovat ptačí pera, skořápky vajec ptáků, popsat stavbu těl ptáků (vnější a vnitřní), porovnat je s dalšími obratlovci, rozlišit zdroje potravy ptáků (potravní řetězce, potravní pyramidy). Vysvětlit nebezpečí škodlivých látek pro ptáky, objasnit principy biologické rovnováhy a cesty jejího narušování. Charakterizovat výrazné etologické rysy ptáků (komunikace, sociální chování; ptačí tahy). Vysvětlit pojmy ekologie a etologie, biologická rovnováha. 13
KRYTOSEMENNÉ ROSTLINY Co by měl ţák umět Popsat květ (okvětí, kalich, koruna, tyčinky, pestík). Rozlišovat některá květenství (např. klas, úbor, okolík). Vysvětlit pojmy nahosemenné, krytosemenné, jednoděloţné, dvouděloţné, jednodomé a dvoudomé rostliny (uvést charakteristické příklady). Určit běţné druhy bylin a dřevin krytosemenných rostlin ze svého okolí. Pracovat s atlasy k určování rostlin (případně s klíči k určování). Uvést základní údaje o významu a pěstování hospodářsky významných rostlin (zejména obilniny, lilek brambor, druhy zeleniny, ovocné dřeviny). Rozlišovat druhy stonků (stéblo, stvol, lodyha, kmen), popsat (případně nakreslit) jejich stavbu, připravit mikroskopický preparát příčného řezu stonkem jednoděloţných a dvouděloţných bylin. Nakreslit a popsat list. Vysvětlit, které látky rostlina přijímá a které vznikají při fotosyntéze a dýchání. Rozlišovat některá semena a plody nahosemenných rostlin a popsat jejich sloţení (případně je nakreslit). Vysvětlit funkci zoologických a botanických zahrad. Zdůvodnit (případně i doloţit) nutnost ochrany přírody. 8. 9. ročník SAVCI Co by měl ţák umět Vyprávět o ţivotě vybraných druhů savců, jejich přizpůsobování prostředí a o jejich výţivě s ohledem na potravní řetězce. Popsat kostru, orgány a orgánové soustavy vybraných savců. Porovnat kostry, orgány a orgánové soustavy ostatních tříd obratlovců se savci, vytknout rozdíly. Určit vybrané typické zástupce savců z jednotlivých ekosystémů u nás (především ţijících v regionu) i ve světě. Uvést některé z kriticky ohroţených druhů savců u nás i ve světě. Objasnit pojmy predátor, reducent, zoologie, paleontologie. Pozorovat lupou i mikroskopem části těl savců (včetně trvalých preparátů), připravovat sbírky (např. kostí, chlupů), vyhledávat samostatně literaturu, vypracovat z ní výpisky a krátké zprávy. ČLOVĚK Co by měl ţák umět Uvést příklady názorů na vznik člověka a stručně charakterizovat hlavní etapy jeho vývoje. 14
STAVBA TĚLA A FUNKCE JEDNOTLIVÝCH ORGÁNŮ ČLOVĚKA Co by měl ţák umět Popsat stručně stavbu a funkci těla člověka (včetně vnitřních orgánů). Popsat zásady hygieny jednotlivých orgánových soustav a prevence chorob a realizovat je ve svém ţivotě. Objasnit pojmy imunita, transfuze, prevence, infarkt, alergie, racionální výţiva, přeměna látek a energií, zdravý ţivotní styl. Vysvětlit moţné vlivy emisí, imisí, kyselých dešťů, narušování ozonosféry a stresu na zdraví člověka. Jednoduché cviky proti únavě a bolestem páteře. Shromaţďovat samostatně údaje o problematice zdravého ţivotního stylu a zpracovávat je (sám nebo se spoluţáky). POŠKOZENÍ LIDSKÉHO ORGANISMU Co by měl ţák umět Rozlišovat vstupní brány nemoci, zachovávat zásady prevence. Poskytnout předlékařskou první pomoc v běţných situacích, včetně transportu postiţeného. Objasnit pojmy infekce, epidemie, karanténa. LIDSKÁ POPULACE Co by měl ţák umět Doloţit fakty závislost člověka na přírodě a nutnost její ochrany. Zaujímat stanoviska k ekologickým problémům současného světa, případně přispívat podle svých moţností k jejich řešení (např. péče o ţivotní prostředí, ochrana přírody). Hodnotit získané poznatky o přírodě a ţivotním prostředí z jiných neţ školních zdrojů, zpracovávat je a písemně nebo ústně předkládat spoluţákům. ROZMNOŢOVÁNÍ ORGANISMŮ Co by měl ţák umět Vysvětlit rozdíl mezi pohlavním a nepohlavním rozmnoţováním (s uvedením příkladů), objasnit princip pohlavního rozmnoţování i přenosu dědičných vlastností a jeho důsledků ve šlechtitelství a chovatelství (s uvedením příkladů). Objasnit pojmy chromozóm, proměnlivost, pohlavní aktivita, gen, genetika. 15
ZEMĚ NAŠE PLANETA Co by měl ţák umět Diskutovat o základních názorech na vznik Země a sloţení vesmíru, shrnout poznatky o geologických obdobích, naznačit pohyb alespoň jednoho prvku v přírodě. Určit a stručně popsat běţné horniny a nerosty (zejména ze svého regionu) a vysvětlit jejich původ. Rozlišit některé typy půd a objasnit jejich vznik. Vysvětlit původ sopečné činnosti a zemětřesení a vyhledávat o nich potřebné údaje. Orientovat se v geologickém sloţení České republiky. Objasnit pojmy: hornina nerost, vyvřelé horniny, zvětrávání, usazené horniny, přeměněné horniny, zlomy, vrásnění, poklesy, geologické éry, geologické vědy. ZMĚNY ŢIVOTNÍCH SPOLEČENSTEV, RUŠIVÝ VLIV ČLOVĚKA Co by měl ţák umět Popsat změny v přírodě vyvolané člověkem, objasnit jejich důsledky pro kvalitu ţivotního prostředí. Vysvětlit, jakým způsobem se můţe kaţdý člověk aktivně podílet na zhoršování či zlepšování ţivotního prostředí. 2.3. Rámcový vzdělávací program vzdělávací oblast Člověk a příroda Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání s přílohou upravující vzdělávání ţáků s lehkým mentálním postiţením schválený MŠMT ČR a platný od 1. 9. 2005, ve znění k 1. 7. 2007. 4 Tento doplněný a rozšířený dokument platný pro tvorbu školních vzdělávacích programů v základním vzdělávání je určený všem základním školám, včetně těch, které vzdělávají ţáky s lehkým mentálním postiţením, a víceletým gymnáziím. RVP ZV byl vydán v souladu se školským zákonem pro realizaci základního vzdělávání na úrovni státního systému kurikulárních dokumentů. Podle zásad stanovených v RVP ZV si pak kaţdá škola vytváří vlastní školní vzdělávací program, tzv. ŠVP, a uskutečňuje tím vzdělávání na své škole. Vzdělávací obsah základního vzdělávání je v RVP ZV orientačně rozdělen do devíti vzdělávacích oblastí. Jednotlivé vzdělávací oblasti jsou tvořeny jedním vzdělávacím oborem nebo více obsahově blízkými vzdělávacími obory. 4 http://www.msmt.cz/vzdelavani/ramcovy-vzdelavaci-program-pro-zakladni-vzdelavani-verze-2007. 16
Očekávané výstupy mají činnostní povahu, jsou prakticky zaměřené, vyuţitelné v běţném ţivotě a ověřitelné. Vymezují předpokládanou způsobilost vyuţívat osvojené učivo v praktických situacích a v běţném ţivotě. RVP ZV stanovuje očekávané výstupy na konci 3. ročníku (1. období) jako orientační (nezávazné) a na konci 5. ročníku (2. období) a 9. ročníku jako závazné. Učivo je v RVP ZV strukturováno do jednotlivých tematických okruhů (témat, činností) a je chápáno jako prostředek k dosažení očekávaných výstupů. Pro svoji informativní a formativní funkci tvoří nezbytnou součást vzdělávacího obsahu. Učivo, vymezené v RVP ZV, je doporučené školám k distribuci a k dalšímu rozpracování do jednotlivých ročníků nebo delších časových úseků. Na úrovni ŠVP se stává učivo závazné. Vzdělávací obsah jednotlivých vzdělávacích oborů škola rozčlení do vyučovacích předmětů a rozpracuje, případně doplní v učebních osnovách podle potřeb, zájmů, zaměření a nadání ţáků tak, aby bylo zaručené směřování k rozvoji klíčových kompetencí. Z jednoho vzdělávacího oboru můţe být vytvořen jeden vyučovací předmět nebo více vyučovacích předmětů, případně můţe vyučovací předmět vzniknout integrací vzdělávacího obsahu více vzdělávacích oborů (integrovaný vyučovací předmět). RVP ZV umoţňuje propojení (integraci) vzdělávacího obsahu na úrovni témat, tematických okruhů, případně vzdělávacích oborů. Integrace vzdělávacího obsahu musí respektovat logiku výstavby jednotlivých vzdělávacích oborů. Základní podmínkou funkční integrace je kvalifikovaný učitel. Záměrem je, aby učitelé při tvorbě školních vzdělávacích programů vzájemně spolupracovali, propojovali vhodná témata společná jednotlivým vzdělávacím oborům a posilovali nadpředmětový přístup ke vzdělávání. 2.3.1. Charakteristika vzdělávací oblasti Člověk a příroda Vzdělávací oblast Člověk a příroda zahrnuje okruh problémů spojených se zkoumáním přírody. Poskytuje ţákům prostředky a metody pro hlubší porozumění přírodním faktům a jejich zákonitostem. Dává jim tím i potřebný základ pro lepší pochopení a vyuţívání současných technologií a pomáhá jim lépe se orientovat v běţném ţivotě. 17
V této vzdělávací oblasti dostávají ţáci příleţitost poznávat přírodu jako systém, jehoţ součásti jsou vzájemně propojeny, působí na sebe a ovlivňují se. Na takovém poznání je zaloţeno i pochopení důleţitosti udrţování přírodní rovnováhy pro existenci ţivých soustav, včetně člověka. Vzdělávací oblast také významně podporuje vytváření otevřeného myšlení (přístupného alternativním názorům), kritického myšlení a logického uvaţování. Vzdělávací obory vzdělávací oblasti Člověk a příroda, jimiţ jsou Fyzika, Chemie, Přírodopis a Zeměpis, svým činnostním a badatelským charakterem výuky umoţňují ţákům hlouběji porozumět zákonitostem přírodních procesů, a tím si uvědomovat i uţitečnost přírodovědných poznatků a jejich aplikací v praktickém ţivotě. Zvláště významné je, ţe při studiu přírody specifickými poznávacími metodami si ţáci osvojují i důleţité dovednosti. Jedná se především o rozvíjení dovednosti soustavně, objektivně a spolehlivě pozorovat, experimentovat a měřit, vytvářet a ověřovat hypotézy o podstatě pozorovaných přírodních jevů, analyzovat výsledky tohoto ověřování a vyvozovat z nich závěry. Ţáci se tak učí zkoumat příčiny přírodních procesů, souvislosti či vztahy mezi nimi, klást si otázky (Jak? Proč? Co se stane, jestliţe?) a hledat na ně odpovědi, vysvětlovat pozorované jevy, hledat a řešit poznávací nebo praktické problémy, vyuţívat poznání zákonitostí přírodních procesů pro jejich předvídání či ovlivňování. Vzdělávací oblast Člověk a příroda navazuje na vzdělávací oblast Člověk a jeho svět, která na elementární úrovni přibliţuje přírodovědné poznávání ţákům 1. stupně základního vzdělávání, a kooperuje především se vzdělávacími oblastmi Matematika a její aplikace, Člověk a společnost, Člověk a zdraví, Člověk a svět práce a přirozeně i s dalšími vzdělávacími oblastmi. 2.3.2. Cílové zaměření vzdělávací oblasti Vzdělávání v dané vzdělávací oblasti směřuje k utváření a rozvíjení klíčových kompetencí tím, ţe vede ţáka k: zkoumání přírodních faktů a jejich souvislostí s vyuţitím rozdílných empirických metod poznávání (pozorování, měření, experiment) i různých metod racionálního uvaţování potřebě klást si otázky o průběhu a příčinách různých přírodních procesů, správně tyto otázky formulovat a hledat na ně adekvátní odpovědi 18
způsobu myšlení, které vyţaduje ověřování vyslovovaných domněnek o přírodních faktech více nezávislými způsoby posuzování důleţitosti, spolehlivosti a správnosti získaných přírodovědných dat pro potvrzení nebo vyvrácení vyslovovaných hypotéz či závěrů zapojování do aktivit směřujících k šetrnému chování k přírodním systémům, ke svému zdraví i zdraví ostatních lidí porozumění souvislostem mezi činnostmi lidí a stavem přírodního a ţivotního prostředí uvaţování a jednání, která preferují co nejefektivnější vyuţívání zdrojů energie v praxi, včetně co nejširšího vyuţívání jejích obnovitelných zdrojů, zejména pak slunečního záření, větru, vody a biomasy utváření dovedností, vhodně se chovat při kontaktu s objekty či situacemi potenciálně či aktuálně ohroţujícími ţivoty, zdraví, majetek nebo ţivotní prostředí lidí 2.3.3. Vzdělávací obsah vzdělávacího oboru Přírodopis OBECNÁ BIOLOGIE A GENETIKA Očekávané výstupy ţák rozliší základní projevy a podmínky ţivota, orientuje se v daném přehledu vývoje organismů popíše základní rozdíly mezi buňkou rostlin, ţivočichů a bakterií a objasní funkci základních organel rozpozná, porovná a objasní funkci základních orgánů (orgánových soustav) rostlin i ţivočichů třídí organismy a zařadí vybrané organismy do říší a niţších taxonomických jednotek vysvětlí podstatu pohlavního a nepohlavního rozmnoţování a jeho význam z hlediska dědičnosti uvede příklady dědičnosti v praktickém ţivotě a příklady vlivu prostředí na utváření organismů uvede na příkladech z běţného ţivota význam virů a bakterií v přírodě i pro člověka 19
BIOLOGIE HUB Očekávané výstupy ţák rozpozná naše nejznámější jedlé a jedovaté houby s plodnicemi a porovná je podle charakteristických znaků vysvětlí různé způsoby výţivy hub a jejich význam v ekosystémech a místo v potravních řetězcích objasní funkci dvou organismů ve stélce lišejníků BIOLOGIE ROSTLIN Očekávané výstupy ţák odvodí na základě pozorování uspořádání rostlinného těla od buňky přes pletiva aţ k jednotlivým orgánům porovná vnější a vnitřní stavbu jednotlivých orgánů a uvede praktické příklady jejich funkcí a vztahů v rostlině jako celku vysvětlí princip základních rostlinných fyziologických procesů a jejich vyuţití při pěstování rostlin rozlišuje základní systematické skupiny rostlin a určuje jejich význačné zástupce pomocí klíčů a atlasů odvodí na základě pozorování přírody závislost a přizpůsobení některých rostlin podmínkám prostředí BIOLOGIE ŢIVOČICHŮ Očekávané výstupy ţák porovná základní vnější a vnitřní stavbu vybraných ţivočichů a vysvětlí funkci jednotlivých orgánů rozlišuje a porovná jednotlivé skupiny ţivočichů, určuje vybrané ţivočichy, zařazuje je do hlavních taxonomických skupin 20