Hodnocení finanční situace podniku a návrhy na její zlepšení

Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta Hodnocení finanční situace podniku a návrhy na její zlepšení Bakalářská práce Vedoucí práce: Ing. Josef Polák Autor: Martina Puchnarová Brno 2010

Poděkování Tímto bych ráda poděkovala vedoucímu bakalářské práce panu Ing. Josefu Polákovi za věcné připomínky a cenné rady poskytnuté během zpracování mé práce. Dále děkuji panu Ing. Janu Macálkovi za ochotu a poskytnutí informací o Zemědělskému družstvu Dešov.

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Hodnocení finanční situace podniku a návrhy na její zlepšení vypracovala samostatně s využitím literatury uvedené v seznamu použité literatury. V Brně dne 27.5.2010

Abstract The main goal of this work is to make the financial analysis in a certain company the analysis should be based on the accounting from 2004 to 2008. This work is divided into two parts: the theoretical part should describe the theoretical methods used in financial analysis, such as horizontal and vertical analysis, analysis of differential and ratio index figures, the analysis of cost justification and the models of the financial shortcoming prediction. The practical part deals with the calculations of particular indexes in the company, the weaknesses of the economy and the management are identified and some suggestions how to improve the situation are given. Keywords Financial analysis, horizontal and vertical analysis, analysis of ratio indexes, analysis of the system or the group of index figures. Abstrakt Hlavním cílem bakalářské práce je provést finanční analýzu vybraného podniku na základě účetních výkazů za období 2004-2008. Teoretická část bakalářská práce spočívá ve vytyčení teoretického rámce práce, který popisuje metody finanční analýzy, horizontální a vertikální analýzu, analýzu rozdílových a poměrových ukazatelů, analýzu rozkladu rentability a modely predikce finanční tísně. Praktická část práce je věnována výpočtům jednotlivých ukazatelů vybraného podniku, jsou identifikovány slabé stránky hospodaření podniku a doporučeny návrhy na zlepšení. Klíčová slova Finanční analýza, horizontální a vertikální analýza, analýza poměrových ukazatelů, analýza soustav ukazatelů.

Obsah 5 Obsah 1 Úvod a cíl práce bakalářské práce...7 1.1 Úvod...7 1.2 Cíl...7 2 Metodika řešení bakalářské práce...8 3 Teoretická východiska...9 3.1 Charakteristika finanční analýzy a její uživatelé...9 3.2 Zdroje informací pro finanční analýzu...11 3.3 Metody finanční analýzy...14 3.3.1 Analýza stavových ukazatelů...15 3.3.2 Analýza rozdílových a tokových ukazatelů...17 3.3.3 Přímá analýza poměrových ukazatelů...17 3.3.4 Analýza soustav ukazatelů...25 4 Praktická část...31 4.1 Charakteristika Zemědělského družstva Dešov...31 4.2 Analýza absolutních ukazatelů...32 4.2.1 Horizontální analýza...32 4.2.2 Vertikální analýza...38 4.2.3 Analýza rozdílových ukazatelů...43 4.2.4 Analýza poměrových ukazatelů...43 4.2.5 Analýza soustav ukazatelů...50 4.3 Shrnutí výsledků finanční analýzy...57 4.4 Návrhy a doporučení ke zlepšení současného stavu...60 4.4.1 Zjištění slabých stránek...60 4.4.2 Návrhy na posílení slabých stránek hospodaření...61

Obsah 6 5 Závěr...64 6 Seznam použité literatura...66 Seznam tabulek...68 Seznam grafů...69 Seznam příloh...70

Úvod a cíl práce bakalářské práce 7 1 Úvod a cíl práce bakalářské práce 1.1 Úvod K tomu, aby byl podnik úspěšný, je nutné rozvíjet své schopnosti, učit se stále novým dovednostem, naučit se prodávat tam, kde jeho konkurence neuspěla. Aby mohl podnik ovlivňovat faktory vedoucí k prosperitě musí znát příčiny úspěšnosti či neúspěšnosti podnikání. Právě finanční analýza umožňuje odhalovat působení ekonomických i neekonomických faktorů a odhalovat jejich vývoj v budoucnu. Finanční analýza je úzce spojena s účetnictvím a finančním řízením podniku, a právě účetnictví poskytuje informace pro finanční analýzu. Finanční analýza hodnotí finanční hospodaření podniku, kde se získaná data třídí, agregují, poměřují mezi sebou, kvantifikují se vztahy mezi nimi a hledají se souvislosti mezi daty, které určují jejich vývoj. Snahou finanční analýzy je rozpoznání problémů, identifikace silných a slabých stánek, především hodnotových procesů podniku. Finanční analýza představuje součást podnikového řízení a patří k základním dovednostem každého finančního manažera podniku. 1 1.2 Cíl Cílem bakalářské práce je zhodnocení finanční situace Zemědělského družstva Dešov na základě ukazatelů finanční analýzy, které se podílejí na vývoji hospodaření podniku. Dle výsledků finanční analýzy budou identifikovány slabé stránky hospodaření družstva a navrhnuta případná opatření, která povedou ke zlepšení finanční situace. V práci jsou uplatněny základní metody finanční analýzy vycházející z dostupných informací o družstvu v letech 2004 až 2008. V bakalářské práci lze identifikovat dílčí cíle, mezi které patří: zjištění teoretických předpokladů bakalářské práce, aplikace ukazatelů finanční analýzy, zjištění slabých stránek hospodaření Zemědělského družstva Dešov, návrhy na zlepšení slabých stránek hospodaření. 1 Zpracováno autorkou na základě nastudovaných materiálů Růčková (2010), Holečková (2008).

Metodika řešení bakalářské práce 8 2 Metodika řešení bakalářské práce Bakalářská práce je zaměřena na aplikaci základních metod finanční analýzy za účelem zjištění slabých stránek hospodaření podniku a návrhem řešení stávající situace. V teoretické části práce jsou vysvětleny a popsány základní pojmy, obecné principy a metody finanční analýzy. V následující praktické části bakalářské práce jsou uplatněny uvedené metody a vypočtené hodnoty jsou doplněny o slovní interpretaci a grafické vyjádření, navrženy doporučení na zlepšení. Finanční analýza vybraného podniku je založena na rozboru dat vycházejících z účetních výkazů rozvaha a výkazu zisku a ztráty za období 2004 až 2008. Hodnocení vybraného podniku je provedeno pomocí základních metod 2 : analýzy absolutních ukazatelů, analýzy rozdílových a tokových ukazatelů, analýzy poměrových ukazatelů, analýzy soustav ukazatelů. U analýzy absolutních ukazatelů bude provedena horizontální a vertikální analýza rozvahy a výkazu zisku a ztráty. U analýzy rozdílových a tokových ukazatelů bude zhodnocen hlavně čistý pracovní kapitál. Při analýze poměrových ukazatelů budou vypočteny ukazatele likvidity, rentability, zadluženosti a aktivity. V poslední části finanční analýzy bude provedena analýza soustav ukazatelů, kde bude použit pyramidový rozklad ukazatelů. Predikce finanční tísně družstva bude sestavena s pomocí bonitních a bankrotních modelů, obsahující kombinace ukazatelů včetně jejich vah vhodných pro celkové zhodnocení výkonnosti a důvěryhodnosti družstva. U bankrotních modelů bude vypočteno a zhodnoceno Altmanovo Z-skóre a Tafflerův model. Dále bude vypočten a zhodnocen index důvěryhodnosti IN05. V návrhové části bakalářské práce budou shrnuty hlavní poznatky z finanční analýzy a bude poukázáno na slabé stránky hospodaření Zemědělského družstva Dešov a navrhnuta doporučení ke zlepšení stávající finanční situace. 2 Zpracováno autorkou na základě nastudovaných zdrojů Sedláček (2009), Landa (2008).

Teoretická východiska 9 3 Teoretická východiska Úkolem teoretické části bakalářské práce je stanovení pojmů a definic z oblasti finanční analýzy, na kterou následně navazuje praktická část práce. Teoretická část vychází ze zdrojů uvedených v přehledu použité literatury. 3.1 Charakteristika finanční analýzy a její uživatelé Finanční analýza představuje důležitou součást komplexu finančního řízení podniku. (Dluhošová, 2008) Holečková (2008, s. 9) uvádí, že finanční analýza je formalizovaná metoda, která poměřuje získané údaje mezi sebou navzájem a rozšiřuje tak jejich vypovídací schopnost, umožňuje dospět k určitým závěrům o celkovém hospodaření, majetkové a finanční situaci podniku, podle nichž by bylo možné přijmout různá opatření, využít tyto informace pro řízení a rozhodování. Dle Růčkové (2010, s. 9) Finanční analýza představuje systematický rozbor získaných dat, která jsou obsažena především v účetních výkazech. Finanční analýzy v sobě zahrnují hodnocení firemní minulosti, současnosti a předpovídání budoucích finančních podmínek. Hlavním smyslem finanční analýzy je připravit podklady pro kvalitní rozhodování a fungování podniku. Existuje úzká spojitost mezi účetnictvím a rozhodováním podniku. Účetnictví předkládá z pohledu finanční analýzy do značné míry přesné hodnoty peněžních údajů, tyto hodnoty se vztahují k jednomu časovému okamžiku a jsou celkem izolované. Pro hodnocení finančního zdraví podniku musí být tato data podrobena finanční analýze. (Růčková, 2010) Do finanční analýzy se zahrnuje objem a kvalita výroby, úroveň marketingové a obchodní činnosti, inovační aktivita a ostatní podnikové činnosti. Finanční analýzu se dělí do tří postupně navazující fází: diagnóza základních charakteristik finanční situace, hlubší rozbor příčin zjištěného stavu, určení hlavních faktorů nežádoucího vývoje a návrh opatření. (Dluhošová, 2008) Úkolem finanční analýzy je souhrnné zhodnocení úrovně finanční situace podniku. (Haskins, Ferris, Selling, 1996) Finanční analýza hodnotí vyhlídky finanční situace podniku v budoucnu a připravuje opatření ke zlepšení ekonomické situace, zajištění další prosperity podniku, k přípravě a zdokonalení rozhodovacích procesů. Finanční situace představuje souhrnné posouzení úrovně podnikových aktivit, kterými se podnik prezentuje na trhu. (Dluhošová, 2008)

Teoretická východiska 10 Finanční analýzu provádíme za účelem pokud možno vyjádřit komplexně majetkovou a finanční situaci podniku. Na analýzu je kladen základní požadavek, komplexnost, zvážení všech vzájemně spjatých vlastností hospodářského procesu. Druhým požadavkem je soustavnost provádění finanční analýzy, která by neměla být prováděna jen jednou do roka v souvislosti se zpracováním účetní závěrky a výroční zprávy, ale měla by být běžnou součástí řízení každého podniku. Cílem finanční analýzy je stanovit pomocí patřičných nástrojů diagnózu finančního zdraví podniku, které vyjadřuje za dané finanční situace míru odolnosti financí podniku proti externím a interním provoznímu rizikům. Za finančně zdravý podnik je považován takový podnik, který je v danou chvíli i perspektivně schopen naplňovat smysl své existence. (Holečková, 2008) Důležitým cílem finanční analýzy je také najít slabiny, které by mohly v budoucnosti vést k problémům a určit silné stránky, o které by se mohl podnik opírat. (Blaha, Jindřichovská, 2006) O informace týkající se finanční situace podniku se zajímá mnoho subjektů přicházejících do kontaktu s daným podnikem. Všichni uživatelé finanční analýzy mají jedno společné, potřebují vědět, aby mohli řídit. (Grünwald, Holečková, 2007) Na základě toho, kdo finanční analýzu potřebuje a provádí ji rozdělujeme do dvou oblastí (Holečková, 2008): Externí finanční analýza, vycházející z veřejně dostupných zdrojů a ze zveřejňovaných finančních a účetních informací. Interní finanční analýza, která je prováděna podnikovými útvary, přizvanými a povolanými osobami např. auditorem, ratingovými agenturami. Externí finanční analýzu užívají v první řadě externí uživatelé, ke kterým patří 3 : obchodní partneři a společnosti, kteří zahrnují dodavatele a odběratele. Dodavatelé se zajímají o schopnost podniku hradit splatné závazky z pohledu krátkodobé prosperity. Odběratelé mají zájem o finanční situaci jejich dodavatele, zvláště při dlouhodobém obchodním vztahu, aby nedošlo k situaci, kdy by měli potíže s vlastním zajištěním výroby. Důležitá je pro ně i jistota, že jejich dodavatel bude schopen dostát svým závazkům. banky, případně jiní věřitelé, kteří chtějí vědět co nejvíce informací o finančním stavu potenciálního dlužníka, aby na základě těchto informací rozhodli, zda poskytnou úvěr či nikoliv. 3 Rozdělení externích a interních uživatelů finanční analýzy vypracovala autorka na základě porovnání informačních zdrojů Grünwald a Holečková (2007), Kovanicová (2004), Živělová (2007).

Teoretická východiska 11 držitelé dluhopisů podniku - sledující především finanční stabilitu podniku, platební schopnost za účelem zjištění, zda jimi bude cenný papír splacen včas a v dohodnuté výši. investoři - mají zájem o finanční informace, které jim slouží pro rozhodování, do kterého podniku vložit svůj kapitál. Zaměřují se zejména na stabilitu podniku, jeho další rozvoj a míru rizika. burzovní makléři, kteří pro úspěšnost při obchodování musí být informováni o finanční situaci podniku. konkurenční firmy - chtějí znát finanční informace pro srovnání s jejich vlastními hospodářskými výsledky. stát a jeho orgány - žádají tyto informace pro kontrolu plnění daňových povinností, pro monitorování vládní politiky aj. auditoři, účetní a daňový poradci podniku - snaží se získat co nejširší aspekty finančního hospodaření podniku, aby správně rozpoznali nedostatky a doporučili postupy k nápravě. Interní finanční analýzu užívají interní uživatelé, kteří zahrnují: majitele podniku - mají zájem na tom, aby prostředky, které do podniku investovali byly náležitě zhodnocovány a řádně využívány. Zájem mají především o vývoj ukazatelů tržní hodnoty, ukazatelů výnosnosti, sledují vztah peněžních toků k dlouhodobým závazkům podniku. manažeři podniku - žádají finanční informace z důvodů krátkodobého a dlouhodobého finančního řízení podniku. zaměstnanci podniku - mají zájem o finanční informace zejména z důvodu jistoty zaměstnání a také z hlediska perspektivy mzdové a sociální. 3.2 Zdroje informací pro finanční analýzu Úspěšnost finanční analýzy závisí na kvalitních a zároveň komplexních informacích. Základní informace jsou čerpány z účetních výkazů, které poskytují informace řadě uživatelům. Tyto výkazy se dělí na (Dluhošová, 2008): Finanční účetní výkazy Vnitropodnikové účetní výkazy

Teoretická východiska 12 Finanční účetní výkazy Finanční účetní výkazy lze označit za externí výkazy, jelikož poskytují informace zvláště externím uživatelům. (Růčková, 2010) K těmto výkazů se řadí rozvaha, podávající přehled o stavu a struktuře majetku a zdrojích jeho krytí, dále výkaz zisku a ztráty, informující o tvorbě a užití výsledku hospodaření a v neposlední řadě i výkaz cash flow, podávající přehled o pohybu peněžních toků (Dluhošová, 2008). Rozvaha Rozvaha je účetním výkazem zobrazující stav majetku podniku (aktiv) a zdrojů jeho krytí (pasiv) k určitému časovému okamžiku, většinou k poslednímu dni účetního období. Struktura aktiv je označována za majetkovou strukturu podniku. Finanční strukturou je poté označována struktura podnikového kapitálu, ze kterého je financován majetek podniku. Základní bilanční rovnice je dosažena, pokud jsou aktiva rovna pasivům. (Dluhošová, 2008) Aktiva se v rozvaze člení na pohledávky za upsaný základní kapitál, dlouhodobý majetek, u kterého je předpokládaná doba přeměny na hotové prostředky delší než jeden rok, oběžná aktiva, kde přeměna v peněžní prostředky je kratší než jeden rok a časové rozlišení. Pasiva označovaná za zdroje financování podniku se v rozvaze dělí na vlastní kapitál, cizí kapitál, představující dluh podniku, který musí být v časovém horizontu uhrazen a časové rozlišení. (Růčková, 2010) Výkaz zisku a ztráty Výkaz zisku a ztráty podává přehled o výnosech, nákladech a výsledku hospodaření za určité období. Zachycuje pohyb výnosů a nákladů, nikoliv pohyb příjmů a výdajů. (Růčková, 2010) Náklad představuje peněžní vyjádření spotřeby výrobních činitelů a při vzniku nákladů dochází k úbytku majetku vykázaný v rozvaze. Výnosy jsou peněžním vyjádřením výsledků z provozování podniku, jedná se o peněžní částky z titulu prodeje zboží a služeb. (Dluhošová, 2008) Výkaz zisku a ztráty je sestavován při uplatnění tzv. akruálního principu. Tento princip znamená, že transakce jsou zachycovány a vykazovány v období, kterého se časově i věcně týkají, nikoliv dle toho, zda došlo v daném období k peněžnímu příjmu nebo výdaji. (Grünwald, Holečková, 2007) Výsledek hospodaření dělíme na (Dluhošová, 2008): Výsledek hospodaření za běžnou činnost - jedná se o součet provozního a finančního výsledku hospodaření, snížený o daň za běžnou činnost. Zisk z běžné činnosti dosáhne podnik při kladném výsledku hospodaření, ztráty dosáhne při záporném výsledku hospodaření.

Teoretická východiska 13 Výsledek hospodaření z provozní činnosti - je výsledkem základní a opakující se činností podniku. Výsledek hospodaření z finanční činnosti - souvisí s finančními operacemi a se způsobem financování podniku. Výsledek hospodaření z mimořádné činnosti - je rozdílem mimořádných výnosů a mimořádných nákladů. Vzniká z nepravidelných a neočekávaných operací podniku. Výkaz cash flow Výkaz cash flow je účetním výkazem srovnávající bilanční formou zdroje tvorby peněžních prostředků (příjmy) s jejich užitím (výdaji) za určité období. Slouží ke zhodnocení skutečné finanční situace podniku. (Růčková, 2010) Výkaz peněžních toků umožňuje odhadnout výši, načasování a míru jistoty budoucích peněžních toků podniku a dosáhnout vyšší srovnatelnost mezi podniky, jelikož eliminuje vlivy různých účetních postupů pro zobrazení týchž transakcí v různých podnicích. (Kovanicová, 2004) Cash flow je toková veličina zobrazující rozdíl přítoku a odtoku hotovosti za určité období. (Dluhošová, 2008). Peněžní toky dělíme na (Grünwald, Holečková, 2007): CF z provozní činnosti - provozní činnost slouží základnímu podnikatelskému účelu, jedná se o základní výdělečnou činnost podniku. Peněžní toky z této činnosti jsou rozdílem mezi příjmy a výdaji spojenými s běžnou činností. CF z investiční činnosti - peněžní toky z této činnosti zahrnují zejména výdaje spojené s pořízením stálých aktiv, příjmy z prodeje stálých aktiv, půjčky a úvěry spřízněným osobám. CF z finanční činnosti - peněžní tok z finanční činnosti zahrnují především přírůstky a úbytky dlouhodobého kapitálu. Finanční činnost vede ke změnám ve výši a struktuře vlastního kapitálu a dlouhodobých závazků. Výkaz Cash flow se sestavuj dvěma způsoby, metodou přímou a metodou nepřímou. Metoda přímá vyžaduje přesné sledování příjmů a výdajů podniku za dané období. Nejčastěji se cash flow kvantifikuje druhou metodou, tedy metodou nepřímou, transformací zisku do pohybu peněžních prostředků. (Růčková, 2010) Vnitropodnikové účetní výkazy Vnitropodnikové účetní výkazy nepodléhají žádné právně závazné úpravě a podnik je sestavuje podle vlastních potřeb. Tyto výkazy nejsou veřejně dostupnými informacemi. Jedná se především o výkazy v nejrůznějším členění podle vynaložených podnikových nákladů a dále výkazy uvádějící spotřebu

Teoretická východiska 14 nákladů v jednotlivých střediscích podniku a spotřebě nákladů na jednotlivé výkony. Mimo uvedených zdrojů se využívají i další důležité informace pro finanční analýzu, které se člení do těchto oblastí (Sedláček, 2009): Finanční informace, Kvantifikovatelné nefinanční informace, Nekvantifikovatelné informace. 3.3 Metody finanční analýzy V ekonomii rozlišujeme dva přístupy pro hodnocení ekonomických procesů. Jedná se o fundamentální analýzu a technickou analýzu. Obě analýzy jsou si velmi blízké, a proto je nezbytné je vzájemně kombinovat. (Sedláček, 2009) Fundamentální analýza Fundamentální analýza je postavena na objemných znalostech vzájemných souvislostí mezi ekonomickými a mimoekonomickými jevy, na zkušenostech odborníků a jejich subjektivních odhadech. Zpracovává značné množství informací bez použití algoritmizovaných postupů. (Sedláček, 2009) Technická analýza Technická analýza se opírá o matematické, statistické a jiné algoritmizované metody ke kvantitativnímu zpracování ekonomických dat a následným zhodnocením ekonomických výsledků. (Sedláček, 2009) Metody technické analýzy se člení na elementární metody finanční analýzy a metody vyšší matematicko-statistické. Principem elementární metody finanční analýzy je práce s ukazateli. Finančním ukazatelem se rozumí položka účetního výkazu nebo přímo hodnota z ní odvozená. (Landa, 2008) Jedním v současnosti nejvíce používaným členěním ukazatelů je členění ukazatelů na extenzivní (objemové) a intenzivní (relativní). Extenzivní ukazatele Extenzivní ukazatele informují o rozsahu či objemu analyzované položky, představují kvantitu v peněžních jednotkách. Tyto ukazatele se člení na (Růčková, 2010): Stavové ukazatele, zachycují stav majetku a zdrojů jeho krytí k určitému časovému okamžiku, jedná se tedy o položky rozvahy. Rozdílové ukazatele, představující rozdíl stavu skupin aktiv a pasiv (např. čistý pracovní kapitál).

Teoretická východiska 15 Tokové ukazatele, které nesou informaci o změně extenzivních ukazatelů, k níž došlo za určitou dobu (např. zisk, představující rozdíl výnosů a nákladů). Intenzivní ukazatele Intenzivní ukazatele zobrazují míru, v jaké jsou extenzivní ukazatele využívány podnikem a jak rychle a silně se mění. Zpravidla se jedná o podíl dvou extenzivních, popřípadě tokových ukazatelů. (Růčková, 2010) Analýza finančních ukazatelů je prováděna tak, že vypočtené ukazatele jsou porovnány s týmiž ukazateli v rámci firmy nebo jsou srovnány ve stejném čase s ukazateli jiných podniků, například konkurence nebo jsou srovnány s příslušnými odvětvovými průměry. Existuje mnoho různých metod, jak porovnání provést, mezi tyto metody patří (Landa, 2008): analýza stavových (absolutních) ukazatelů: horizontální analýza, vertikální analýza, analýza rozdílových a tokových ukazatelů: analýza pracovního kapitálu, analýza cash flow (peněžních toků), přímá analýza poměrových ukazatelů: analýza ukazatelů likvidity, analýza ukazatelů rentability, analýza ukazatelů zadluženosti, analýza ukazatelů aktivity, analýza ukazatelů kapitálového trhu, analýza ukazatelů na bázi cash flow, analýza soustav ukazatelů: pyramidový rozklad ukazatelů, různé typy složených indexů, analýza ukazatelů přidané hodnoty. 3.3.1 Analýza stavových ukazatelů Analýza stavových ukazatelů využívá k hodnocení finanční situace podniku přímo údajů obsažených v účetních výkazech. Sleduje nejen změny absolutní hodnoty ukazatelů v čase, ale i jejich relativní (procentní) změny (tzv. technika procentního rozboru). Konkrétní uplatnění absolutních ukazatel lze nalézt v horizontální a vertikální analýze (Sedláček, 2001)

Teoretická východiska 16 Horizontální analýza Horizontální analýza, nazývána též analýzou vývojových trendů zkoumá změny absolutních ukazatelů v čase, vyjadřuje změnu v určité položce v procentech nebo indexem (řetězovým, bazickým). Horizontální analýza absolutních ukazatelů porovnává jednotlivé položky výkazů v čase po řádcích, tedy horizontálně. Cílem horizontální analýzy je změřit pohyb jednotlivých veličin, a to absolutně a relativně a změřit jejich intenzitu. (Holečková, 2008) absolutní změna, = hodnota t hodnotat 1 procentní změna = * 100 (%) absolutní změna hodnota t 1 t- příslušný rok (Holečková, 2008) Vertikální analýza Vertikální analýza označovaná také jako procentní rozbor komponent nebo strukturální analýza pohlíží na jednotlivé položky účetních výkazů v relaci k nějaké veličině, zjišťuje procentní podíl jednotlivých položek výkazů na zvoleném základu. (Holečková, 2008) Jako základ pro procentní vyjádření bereme ve výkazu zisku a ztráty zpravidla velikost tržeb nebo celkové výnosy, v rozvaze je základem celková aktiva podniku. Označení analýzy za vertikální vzniklo proto, že se při procentním vyjádření jednotlivých komponent postupuje v jednotlivých letech odshora dolů (ve sloupcích). Vertikální analýza není závislá na meziroční inflaci, což umožňuje srovnatelnost výsledků analýzy v různých letech. Používá se proto ke srovnání v čase i v prostoru. (Sedláček, 2009) Vertikální a horizontální analýza vzhledem k postupu výpočtu ukazatelů bývají označovány souhrnným názvem procentní rozbor. K výhodám finanční analýzy prováděné pomocí procentního rozboru lze přiřadit: Je výhodný pro porovnání výkazů podniku v delším časovém období. Slouží pro porovnání výsledků podniku v rámci oboru jako celku. Slouží pro porovnání výkazů v rámci vnitropodnikových útvarů. Je východiskem pro komparaci podniku se srovnatelnými podniky oboru. K nevýhodám finanční analýzy prováděné pomocí procentního rozboru patří: Neodhalující příčiny změn. Absolutní základna pro výpočet ukazatel se mění. Vykazované údaje mohou být obsahově nesrovnatelné. (Živělová, 2008, s. 50)

Teoretická východiska 17 3.3.2 Analýza rozdílových a tokových ukazatelů Rozdílové ukazatele nazývané jako fondy finančních prostředků nebo finanční fondy slouží k analýze a řízení finanční situace podniku. (Sedláček, 2009) Pojem fond ve finanční analýze je chápán jako: a) agregace určitých stavových položek vyjadřujících aktiva nebo pasiva, b) rozdíl mezi určitými položkami aktiv a určitými položkami pasiv. Takto vzniklý rozdíl je označován čistý fond. K nejčastěji používaným fondům ve finanční analýze se řadí čistý pracovní kapitál. Dále to jsou čisté pohotové prostředky a čisté peněžně pohledávkové finanční fondy. (Holečková, 2008) Čistý pracovní kapitál Čistý pracovní kapitál je často označován jako provozovací kapitál či provozní kapitál. Jedná se o ukazatel vypočtený jako rozdíl mezi celkovými oběžnými aktivy a celkovými krátkodobými dluhy. Pojem pracovní kapitál vyjadřuje disponibilitu majetku, jeho pružnost, manévrovací prostor pro činnost podniku. Termín čistý kapitál znamená z finančního hlediska očištění od břemene brzké úhrady krátkodobého cizího kapitálu, tedy od části oběžných aktiv, které už nelze použít jinak než k úhradě splatných krátkodobých závazků. (Kovanicová, Kovanic, 1999) Velikost čistého pracovního kapitálu je důležitým ukazatel platební schopnosti podniku. Čím vyšší je čistý pracovní kapitál, tím větší by měla být při dostatečné likvidnosti jeho složek schopnost podniku hradit své závazky. Pokud čistý pracovní kapitál nabývá záporných hodnot, jedná se o tzv. nekrytý dluh. Ne vždy však růst pracovního kapitálu musí znamenat růst likvidity, a to v případě, kdy čistý pracovní kapitál může zahrnovat málo likvidní nebo dlouhodobě či trvale nelikvidní položky např. nevymahatelné pohledávky, zastaralé neprodejné zásoby apod. Výše čisté pracovního kapitálu může být silně ovlivněna použitými způsoby oceňování jeho jednotlivých složek, hlavně majetku. (Holečková, 2008) 3.3.3 Přímá analýza poměrových ukazatelů Poměrová analýza je nejběžnější nástroj finanční analýzy, umožňuje získat rychlý a nenákladný obraz o základních finančních charakteristikách podniku. Ukazatele lze sestavit jako podílové, kde jsou dány do poměru část celku a celek, nebo jako vztahové, kde jsou dány do poměru samotné veličiny. Hlavní argumentem, proč jsou poměrové ukazatele hojně využívány je skutečnost, že (Sedláček, 2009): umožňují provést analýzu časového vývoje finanční situace firmy, jsou vyhovujícím nástrojem prostorové analýzy,

Teoretická východiska 18 naskytuje se zde možnost použití jako vstupních údajů pro matematické model, které umožňují popsat závislost mezi jevy, klasifikovat stavy, hodnotit rizika a předvídat budoucí vývoj. Za nevýhodu je zde pouvažována nízká schopnost vysvětlovat jevy. (Sedláček, 2009) Ukazatele zadluženosti Udává vztah mezi cizími a vlastními zdroji financování podniku a měří rozsah, v jakém podnik používá k financování dluhy. Zadluženost nemusí znamenat negativní charakteristiku podniku. Růst zadluženosti může přispět k celkové rentabilitě, a tudíž k vyšší tržní hodnotě podniku, avšak zvyšuje riziko finanční nestability. (Sedláček, 2009) Celková zadluženost Celková zadluženost měří podíl věřitelů na celkovém kapitálu, z něhož je financován majetek podniku. Čím vyšší hodnota tohoto ukazatele, tím vyšší je riziko pro věřitele. Zadluženost ovlivňuje nejen věřitelské riziko, ale i výnosnost podniku. Zadluženost podniku není sama o sobě negativním jevem, protože není nezbytné, aby podnik využíval k financování své činnosti pouze vlastní kapitál. (Dluhošová, 2008) Celková zadluženost = cizí kapitál celková *100 (%) aktiva (Dluhošová, 2008) Dlouhodobá zadluženost Tento ukazatele informuje o tom, jaká část aktiv podniku je financována dlouhodobými dluhy. Snaží se nalézt optimální poměr dlouhodobých a krátkodobých cizích zdrojů. (Sedláček, 2009) Dlouhodobá zadluženost = dlouhodobé závazky *100 (%) celková aktiva (Sedláček, 2009) Krátkodobá zadluženost Dává do poměru krátkodobý cizí kapitál s celkovými aktivy. (Sedláček, 2009) (Sedláček, 2009) Krátkodobá zadluženost = krátkodobé závazky *100 (%) celková aktiva

Teoretická východiska 19 Míra samofinancování Míra samofinancování je považována za jeden z nejdůležitějších poměrových ukazatelů zadluženosti. (Růčková, 2010) Informuje o tom, v jakém poměru jsou aktiva podniku financována penězi vlastníků. (Živělová, 2008) vlastní kapitál Míra samofinan cov ání = celková aktiva *100 (%) (Živělová, 2008) Finanční páka Tento ukazatel je velice významný při hodnocení výnosnosti podniku prostřednictvím pyramidových soustav ukazatelů. Pomocí finanční páky se odráží vliv změn zadluženosti podniku ve změnách rentability vložného kapitálu. (Živělová, 2008) Finanční páka = aktiva celkem vlastní kapitál (Živělová, 2008) Ukazatel podkapitalizování Podkapitalizování nastává v případě, kdy je firma zadlužena a výše vlastního kapitálu je nepřiměřená rozsahu provozní činnosti podniku. Hodnota tohoto ukazatele by měla být větší než jedna, protože dlouhodobý majetek by měl být kryt dlouhodobým kapitálem. (Živělová, 2008) dlouhodobé závazky + vlastní kapitál Podkapitalizování = stálá aktiva (Živělová, 2008) Dluh na vlastní kapitál Dluh na vlastní kapitál roste s růstem podílu závazků ve finanční struktuře podniku, má stejnou vypovídací schopnost jako ukazatel zadluženosti a míry samofinancování. (Živělová, 2008) celkové Dluh na vlastní kapitál = vlastní závazky kapitál (Živělová, 2008)

Teoretická východiska 20 Úrokové krytí Tento ukazatel informuje o tom, kolikrát by mohlo dojít ke snížení provozního zisku před tím, než se podnik dostane do situace, kdy nebude schopen zaplatit své úrokové povinnosti. Pokud se podnik dostane do potíží, mohou ho věřitelé navrhnout do konkursního řízení. (Blaha, Jindřichovská, 2006) Pro podnik je dobré mít co nejvyšší hodnotu tohoto ukazatele. Za problémový podnik se považuje takový, jehož hodnota se pohybuje okolo 3. Za bezproblémový podnik lze považovat takový, kdy se hodnota úrokového krytí pohybuje okolo 8. (Živělová, 2008) Úrokové krytí = ZUD celkové úroky ZUD Zisk před zdaněním a úroky (Živělová, 2008) Ukazatele aktivity Ukazatelé aktivity jsou nazývány ukazateli obratovosti nebo vázanosti kapitálu a měří efektivnost hospodaření podniku s jeho aktivy. Podnik by se měl snažit o optimální velikost aktiv, protože pokud má aktiv více než je účelné, vznikají mu zbytečné náklady a snižuje se zisk, oproti tomu při nedostatku aktiv přichází podnik o tržby, které by mohl získat. (Živělová, 2008) Aktivitu je možno hodnotit dvěma způsoby (Holečková, 2008): rychlost obratu (obrat) vyjadřuje počet obrátek, tedy kolikrát se položka nebo skupina položek přemění v tržby za určité období, zpravidla za jeden rok. doba obratu odráží délku období, které je potřeba k uskutečnění jednoho obratu. Doba obratu je zpravidla vyjádřena ve dnech. Obrat celkových aktiv Tento ukazatel měří obrat, neboli intenzitu využití všech aktiv. Obecně platí, že čím vyšší hodnota ukazatele využití aktiv, tím je podnik považován za efektivní. (Bláha, Jindřichovská, 2006) Obrat celkových aktiv = tržby aktiva celkem (Holečková, 2008) Obrat dlouhodobého hmotného majetku Jedná se o ukazatel efektivnosti a intenzity využívání stálých aktiv (budov, strojů, zařízení aj.) a informuje o tom, kolikrát se dlouhodobý majetek obrátí

Teoretická východiska 21 v tržby za rok. Tento ukazatel znázorňuje, jaká část tržeb byla vyprodukována z 1 Kč dlouhodobého hmotného majetku. (Holečková, 2008) Při nízké hodnotě ukazatele by měl podnik zvýšit výrobní kapacity a omezit podnikové investice. (Živělová, 2008) Obrat dl. hmotného majetku = tržby dl. hmotný majetek v zůstatkové ceně (Živělová, 2008) Obrat zásob Informuje o tom, kolikrát za rok se zásoby přemění v ostatní formy oběžného majetku, až po opětovný nákup zásob. Vysoká hodnota ukazatele signalizuje, že podnik nemá zbytečné nelikvidní zásoby, které vyžadují nadbytečné financování. Naopak nízká hodnota, může znamenat nahromadění nepotřebných nebo zastaralých zásob. (Holečková, 2008) Obrat zásob = tržby zásoby (Holečková, 2008) Doba obratu zásob Jak dlouho jsou aktiva vázána ve formě zásob. Obecně lze říci, že čím vyšší obratovost zásob a čím kratší doba obratu zásob, tím lépe pro podnik. Je však nutné dodržet plynulou výrobu a dostatečné zásoby výrobků. (Holečková, 2008) Doba obratu 365 zásob = obrat zásob (Holečková, 2008) Obrat pohledávek Tento ukazatel udává počet obrátek, tedy jak rychle jsou pohledávky přeměněny v hotové peníze. Pro podnik je důležité dosáhnout co nejrychlejšího obratu pohledávek, protože tím rychleji inkasuje své pohledávky a získané peníze může použít pro další potřeby. Při sestavování tohoto ukazatele by bylo přesnější, kdyby do tržeb nebyly zahrnuty prodeje za hotové peníze, protože zde nevznikají žádné pohledávky.

Teoretická východiska 22 Vzhledem k obtížnosti zjišťování se zpravidla uvažuje s tržbami celkem. Tuto nepřesnost by měl vzít v úvahu finanční manažer při svém rozhodování. (Živělová, 2008) Obrat pohledávek = tržby pohledávky (Živělová, 2008) Doba obratu pohledávek Cílem tohoto ukazatele je stanovit počet dnů, které v průměru musí podnik čekat, než dostane zaplaceno od svých odběratelů. Dobu obratu pohledávek je vhodné srovnat s běžnou platební podmínkou, za které podniku fakturuje své zboží. Je-li tento ukazatel delší než běžná doba splatnosti, značí pro podnik to, že odběratelé neplatí své účty včas. (Sedláček, 2009) Doba obratu pohledávek = obrat 365 pohledávek (Živělová, 2008) Obrat závazků Obrat závazků udává dobu, za kterou podnik hradí své závazky. Čím vyšší hodnota ukazatele, tím rychleji platí podnik své závazky. (Živělová, 2008) Obrat závazků = tržby závazky (Živělová, 2008) Doba obratu závazků Informuje o platební morálce podniku vůči jiným dodavatelům. Ukazatel vypovídá o rychlosti splácení závazků podniku. Aby nedošlo k narušení finanční rovnováhy podniku, je nutné, aby doba obratu závazků byla delší než doba obratu pohledávek. (Růčková, 2010) Doba obratu 365 závazků = obrat závazků (Živělová, 2008)

Teoretická východiska 23 Ukazatele likvidity Ukazatelé likvidity měří schopnost podniku dostát svým splatným závazkům. Informují o schopnosti podniku vyrovnat své dluhy, pokud nastane doba jejich splatnosti. (Synek, 2007) Pokud podnik nemá dostatečnou likviditu, není schopen využívat ziskových příležitostí, které se objeví při podnikání, nebo není schopen hradit své běžné závazky, což může vést k platební neschopnosti a přivést podnik až k bankrotu. Likvidita je důležitá z hlediska finanční rovnováhy, protože pouze dostatečně likvidní podnik může dostát svým závazkům. Pochopitelně příliš vysoká míra likvidity přináší pro vlastníky podniku nevýhody, jelikož jsou finanční prostředky vázány ve formě aktiv, která snižují rentabilitu. Snahou je tedy nalézt vyváženou likviditu, která zaručí dostatečné zhodnocení prostředků, tak i schopnost dostát svým závazkům. (Růčková, 2010) Běžná likvidita Běžná likvidita ukazuje, kolikrát oběžná aktiva pokrývají krátkodobé závazky společnosti. Měří kolikrát je podnik schopen uspokojit své věřitele, pokud v daném okamžiku přemění svá krátkodobá aktiva v hotovost. Běžná likvidita je velice citlivá na velikost jednotlivých položek aktiv a na dobu obratu jednotlivých druhů aktiv. Citlivost ukazatele je orientována na strukturu zásob a jejich správné ocenění vzhledem k jejich likvidnosti. (Blaha, Jindřichovská, 2006) Optimální hodnota běžné likvidity je 1,5 2,5. (Růčková, 2010) B ěžná likvidita = oběžná aktiva krátkodobé závazky (Živělová, 2008) Pohotová likvidita Tento ukazatel měří platební schopnost podniku po odečtení zásob z oběžných aktiv. Pohotová likvidita vyjadřuje lépe platební schopnost než běžná likvidita, jelikož jsou zásoby obvykle méně likvidní než ostatní oběžná aktiva a případný prodej je obvykle ztrátový. Optimální hodnota pohotové likvidity by se měla pohybovat mezi hodnotami 1 až 1,5. (Synek, 2007) oběžná aktiva zásoby Pohotová likvidita = krátkodobé závazky (Živělová, 2008)

Teoretická východiska 24 Hotovostní likvidita Hotovostní likvidita představuje nejužší vymezení likvidity, zahrnuje pouze nejlikvidnější položky z rozvahy. Do finančního majetku se řadí peníze na běžném účtu, peníze v pokladně, volně obchodovatelné cenné papíry, šeky a další ekvivalenty hotovosti. Optimální hodnota hotovostní likvidity by neměla být nižší než 0,2. (Růčková, 2010) Hotovostní likvidita = finanční majetek krátkodobé krátkodobé závazky povahy (Živělová, 2008) Ukazatele rentability Ukazatele rentability označované někdy jako ukazatele výnosnosti nebo profitability, vycházejí z různých forem míry zisku. Rentabilita je obecně chápána jako schopnost podniku vytvářet nové zdroje a s pomocí investovaného kapitálu dosahovat zisku. Rentabilitu lze chápat jako poměr zisku a sumy vloženého kapitálu. (Živělová, 2008) Rentabilita celkového vloženého kapitálu Rentabilita celkového vloženého kapitálu ROA (return on assets) vyjadřuje celkovou efektivnost podnikání. (Růčková, 2010) Při výpočtu ROA není čitatel zlomku jednoznačně dán, při dosazení zisku před úhradou všech úroků a daně z příjmů (EBIT), potom tento ukazatel měří hrubou produkční sílu aktiv před odpočtem daní a nákladových úroků. Tohoto vztahu je tedy užíváno při porovnávání podniků s rozdílnými daňovými podmínkami. Pokud je do čitatele dosazen čistý zisk zvýšený o zdaněné úroky je tím požadováno poměření vložených prostředků, které přináší odměnu věřitelů za jejich vypůjčený kapitál. Skutečnou cenu cizího kapitálu poté představuje fiktivní zdanění úroků a při zahrnutí úroků do nákladů dochází ke snížení zisku, a tím pádem k nižší dani z příjmů. O tuto částku daně je pak nižší cena cizího kapitálu. (Sedláček, 2009) ROA = Z + U * (1 d) CA Z zisk po zdanění U úroky z použitých úvěrů d sazba daní z příjmů CA celková aktiva (Živělová, 2008)

Teoretická východiska 25 Rentabilita vlastního kapitálu Rentabilita vlastního kapitálu ROE (return on equity) informuje o výnosnosti kapitálu, který vložili akcionáři nebo vlastníci podniku. Hodnota tohoto ukazatele by měla být vyšší, než úroková míra bezrizikových cenných papírů, v případě nižší hodnoty se akcionářům nevyplatí do takové investice vkládat prostředky. (Růčková,2010) (Živělová, 2008) zisk po zdanění ROE = vlastní kapitál Rentabilita celkového investovaného kapitálu Rentabilita celkového investovaného kapitálu ROCE (return on cupital employed) měří míru zhodnocení všech aktiv financovaných z vlastního i cizího dlouhodobého kapitálu. (Růčková, 2010) Pro výpočet ukazatele by měly být zahrnuty jen úroky placené z dlouhodobých dluhů podniku. (Živělová, 2010) ROCE = Z + U * (1 d) DZ + VK Z výsledek hospodaření po zdanění U nákladové úroky d sazba daně z příjmu DZ dlouhodobé závazky, včetně bankovních úvěrů VK vlastní kapitál (Živělová, 2010) 3.3.4 Analýza soustav ukazatelů Finanční ekonomickou situaci podniku lze analyzovat s pomocí rozdílových a poměrových ukazatelů, ty však mají značně omezenou vypovídací schopnost. Proto k posouzení celkové finanční situace jsou vytvářeny soustavy ukazatelů nazývané jako analytické systémy či modely finanční analýzy. Vytvoření soustav ukazatelů se člení (Sedláček, 2009): Soustavy hierarchicky uspořádaných ukazatelů slouží k identifikaci logických a ekonomických vazeb mezi ukazateli a jejich rozkladem (např. pyramidové soustavy ukazatelů). Účelové výběry ukazatelů Cílem je sestavit výběry ukazatelů, které by určily finanční zdraví podniku nebo jeho možný krizový vývoj. Podle účelu použití se výběry dělí na bonitní modely a bankrotní modely.

Teoretická východiska 26 Pyramidové soustavy ukazatelů Rozkládají vrcholový ukazatel pyramidy na jiné ukazatele pomocí multiplikativních nebo aditivních vazeb. Při správném sestavení pyramidové soustavy ukazatelů je možnost posoudit nejen minulou ale i současnou a budoucí výkonnost podniku. První pyramidový rozklad použila chemická společnost Du Pont de Nomeurs a stal se základem dnes užívaných pyramidových soustav ukazatelů. (Sedláček, 2009) Rozklad rentability celkového vložené kapitálu (ROA) V první fázi analýzy je rentabilita celkového vloženého kapitálu vyjádřena jako součin ziskovosti tržeb a obratu celkových aktiv. Z zisk po zdanění U úroky z použitých úvěrů DS sazba daní z příjmů T - tržby CA celková aktiva (Živělová, 2008) Ziskovost tržeb Z U DS ROA = + * (1 ) * T Vyjadřuje úspěšnost podniku při uplatňování produktů na trhu a měří, jak efektivně využívá podnik vstupů do výroby a jejich hospodárné využívání. Je-li hodnota ukazatele nízká, svědčí to o nedostatku ve vedení podniku. Při vysoké hodnotě ukazatele ve srovnání s konkurenčními podniky může znamenat do budoucna pro daný podnik riziko spojené se snahou vytlačit jej z trhu dočasným snížením své ziskové marže. (Živělová, 2008) Obrat celkových aktiv U pyramidových soustav ukazatelů se využívá převrácené hodnoty tohoto ukazatele, z důvodu doby obratu, která odráží jednak dobu obratu stálých, ale i oběžných aktiv a při dalším rozkladu je možné zhodnocení vlivu jednotlivých složek majetku na dobu obratu celkových aktiv. (Živělová, 2008) T CA

Teoretická východiska 27 Rozklad rentability vlastního kapitálu (ROE) Rozklad rentability vlastního kapitálu lez rozdělit na součin tří ukazatelů, jedná se o ukazatele rentability tržeb, obratu celkových aktiv a finanční páku. ČZ zisk po zdanění T - tržby CA aktiva celkem VK vlastní kapitál (Živělová, 2008) Finanční páka ČZ T ROE = * * T CA Finanční páku je možno chápat jako zvýšení rentability vlastního kapitálu v důsledku zvýšení zadluženosti daného podniku. Při zvýšené zadluženosti musí podnik platit větší úroky, které zvyšují finanční náklady podniku, což vede ke snížení zisku po zdanění snížení ziskového rozpětí. Pokud úrok z cizího kapitálu je nižší než rentabilita celkového kapitálu, dochází k růstu rentability vlastního kapitál a je vhodné cizí kapitál ve finanční struktuře zvyšovat. Podnik se tedy obecně zajímá o takové úrokově výhodné úvěry nebo půjčky, které jsou levnější než využívání vlastních finančních zdrojů. Pokud je rentabilita celkového kapitálu nižší než úrokové zatížení cizích zdrojů, výnosnost vlastního kapitálu klesá s rostoucí zadlužeností. Při rozhodování o optimální struktuře finanční základny podniku je nutné brát úvahu vliv finanční páky. (Živělová, 2008) CA VK zisk před zdaněním celková aktiva Ziskový účinek finanční páky = * zisk před zdaněním a úroky vlastní kapitál (Živělová, 2008) Je-li ziskový účinek finanční páky větší než 1, pak zvyšování podílu cizích finančních zdrojů ve finanční struktuře podniku má kladný vliv na rentabilitu vlastního kapitálu, v opačném případě působí záporně. (Živělová, 2008) Účelové výběry ukazatelů Pro správný chod podniku je nutno neustále sledovat a vyhodnocovat finanční situaci podniku a ze zjištěných výsledků poté zahájit následná opatření. Snahou ekonomů bylo vždy předvídání budoucích finančních problémů podniku, které jsou označovány za systémy včasného varování. Nejpoužívanější modely lze rozdělit na bonitní modely a bankrotní modely.

Teoretická východiska 28 Bonitní modely Bonitní modely měří míru kvality podniku prostřednictvím její výkonnosti a jsou určeny především pro investory a vlastníky podniku. (Neumaierová, Neumaier, 2002) Tyto modely se snaží bodovým hodnocením stanovit bonitu podniku. (Holečková, 2008) Bankrotní modely Snahou bankrotních modelů je poskytnutí včasné informace o pravděpodobném úpadku podniku. (Holečková, 2008) Tyto modely slouží především věřitelům, kteří chtějí vědět, zda je podnik schopen dostát svým závazkům. (Neumaierová, Neumaier, 2002) Altmanovo Z-skóre Cílem Altmanova modelu je rozlišení bankrotujících podniku a podniků, u nichž je pravděpodobnost bankrotu minimální. Altman vycházel z diskriminační metody, na základě které určil váhu jednotlivým poměrovým ukazatelům, kteří v modelu vystupují jako proměnné. Při výpočtu Altmanova Z-skóre je nutné rozlišit podniky s akciemi veřejně obchodovatelnými na burze a ostatní podniky. Altmanovo Z-skóre pro ostatní podniky (Růčková, 2010): Z skóre = 0,717x + x 1 + 0,847 x2 + 3,107 x3 + 0,420x4 0, 998 5 x = 3 x 1 = x = 2 zisk pra cov ní kapitál aktiva celkem nerozdělený zisk aktiva celkem před zdaněním a úroky aktiva celkem x = 4 účetní hodnota základního kapitálu účetní hodnota cizího kapitálu x = 5 tržby celková aktiva

Teoretická východiska 29 Tabulka 1 Klasifikace podniku dle výsledného Z-skóre Hodnota Z-skóre Z > 2,9 Z = 1,20 2,90 Z < 1,20 Situace podniku Podnik s předvídatelně uspokojivou finanční situací. Podnik s nevyhraněnou finančně-ekonomickou situací šedá zóna. Podnik ohrožen vážnými finančními problémy. Zdroj: Sedláček, 2009 Index IN05 Index IN05 je aktualizací indexu IN01 a spojuje pohled věřitele i vlastníka. Je kritériem pro hodnocení a srovnání kvality fungování podniku a zároveň indikátorem včasné výstrahy. (Sedláček, 2009) IN 05 = 0,13 x + x 1 + 0,04 x2 + 3,97 x3 + 0,21 x4 0, 09 5 x = 1 aktiva celkem cizí kapitál x = 2 EBIT nákladové úroky x = 3 EBIT celková aktiva x = 4 celkové výnosy aktiva celkem x = 5 oběžná aktiva krátkodobé závazky a úvěry (Sedláček, 2009) Tabulka 2 Klasifikace podniku dle IN05 Hodnota IN05 IN > 1,6 Situace Podnik s předvídatelně uspokojivou finanční situací. 0,9 < IN 1,6 Podnik nacházející se v šedé zóně nevyhraněných výsledků. IN 0,9 Podnik ohrožen vážnými finančními problémy. Zdroj: Sedláček, 2009

Teoretická východiska 30 Tafflerův model Tafflerův model odpovídá na otázku, zda se finanční profil analyzovaného podniku podobá úspěšné či neúspěšné skupině podniků. (Holečková, 2008) Z T = 0,53 x + x 1 + 0,13 x2 + 0,18 x3 0, 16 4 x = 1 zisk před zdaněním krátkodobé dluhy x = 2 oběžná aktiva cizí zdroje x = 3 krátkodobé dluhy aktiva celkem x = 4 tržby aktiva celkem Tabulka 3 Klasifikace podniku dle Tafflerova modelu Hodnota Tafflerova modelu ZT < 0,2 ZT > 0,3 Situace podniku Podnik s velkou pravděpodobností bankrotu. Podnik s malou pravděpodobností bankrotu. Zdroj:Holečková, 2010

Praktická část 31 4 Praktická část 4.1 Charakteristika Zemědělského družstva Dešov Zemědělské družstvo Dešov bylo založeno v roce 1955, k dalšímu rozšíření došlo v roce 1976, kdy se spojilo s JZD Stráně se sídlem v Kojaticích. V současné době Zemědělské družstvo Dešov vlastní 1 670 ha zemědělské půdy, 1 516 ha orné půdy a zaměstnává 57 zaměstnanců. V rostlinné výrobě převládá pěstování obilovin, řepky, lnu olejného a krmných plodin. V živočišné výrobě jsou chována prasata a skot. Kromě rostlinné a živočišné výroby družstvo produkuje zdvihadla (spouštědla) na přepravu zboží a rakve z pozinkovaného plechu. Organizační struktura zemědělského družstva se dělí na středisko rostlinné, živočišné výroby, středisko technických služeb, správy a řízení. Předmět podnikání: zemědělství zámečnictví kovoobráběčství výroba, instalace a opravy elektrických strojů a přístrojů silniční motorová doprava nákladní klempířství zednictví provozování čerpacích stanic s palivy a mazivy poskytování služeb pro zemědělství a zahradnictví přípravné práce pro stavby velkoobchod specializovaný maloobchod činnost účetních poradců, vedení účetnictví

Praktická část 32 4.2 Analýza absolutních ukazatelů Analýza absolutních ukazatelů v sobě zahrnuje horizontální a vertikální analýzu rozvahy, výkazu zisku a ztráty. 4.2.1 Horizontální analýza Úkolem horizontální analýzy je vytvoření časových řad a sledování nejen absolutních, ale i procentních změn vykazovaných dat. Horizontální analýza rozvahy V tabulce 4 a tabulce 5 jsou uvedené vybrané položky horizontální analýzy aktiv v absolutních a procentních změnách. Horizontální analýzu aktiv všech položek lze nalézt v příloze 7, příloze 8, příloze 9 a příloze 10. Tabulka 4 Horizontální analýza aktiv za období 2004-2008 - absolutní změna (v tis. Kč) Položka 2005/2004 2006/2005 2007/2006 2008/2007 Aktiva celkem 6292-1966 13395 25137 Dlouhodobý majetek 2599-570 9223 24999 Dlouhodobý nehmotný majetek 0 481-240 -241 Dlouhodobý hmotný majetek 2 561-168 10 364 25 240 Dlouhodobý finanční majetek 38-883 -901 0 Oběžná aktiva 3 682-1 402 4 187 43 Zásoby 3467-2833 -1456 4743 Dlouhodobé pohledávky -15 0 0 0 Krátkodobé pohledávky 1 237-5 773 6 189 893 Krátkodobý finanční majetek -1 007 7 204-536 -5 603 Časové rozlišení 11 6-13 95 Zdroj: vlastní zpracování autorky Tabulka 5 Horizontální analýza aktiv za období 2004-2008 - procentní změna (v %) Položka 2005/2004 2006/2005 2007/2006 2008/2007 Aktiva celkem 5,07-1,51 10,44 17,73 Dlouhodobý majetek 3,69-0,78 12,73 30,61 Dlouhodobý nehmotný majetek - - -49,90-100 Dlouhodobý hmotný majetek 3,92-0,25 15,29 32,29 Dlouhodobý finanční majetek 0,76-17,45-21,57 0 Oběžná aktiva 6,90-2,46 7,52 0,07 Zásoby 10,12-7,51-4,17 14,18 Dlouhodobé pohledávky -100 - - - Krátkodobé pohledávky 7,13-31,07 48,33 4,70 Krátkodobý finanční majetek -58,17 995,03-6,76-75,80 Časové rozlišení 26,19 11,32-22,03 206,52 Zdroj: vlastní zpracování autorky

Praktická část 33 Celková aktiva Celková aktiva vykazují ve sledovaném období rostoucí trend, výjimkou je rok 2006, kdy došlo k poklesu o 1 966 tis. Kč (tj. o 1,51 %). Nejvyšší nárůst hodnoty celkových aktiv oproti roku předcházejícímu byl zaznamenán v roce 2008, kdy vzrostla o 25 137 tis. Kč, (tj. o 17,73 %). Na tomto zvýšení se podílel především dlouhodobý majetek, který vzrostl o 24 999 tis. Kč a časové rozlišení s růstem o 95 tis. Kč. Dlouhodobý majetek Dlouhodobý majetek vykazuje za celé sledované období rostoucí tendenci, výjimkou je rok 2006, kdy je zaznamenán pokles o 0,78 %, absolutně o 570 tis. Kč. Nejvyšší růst lze zaznamenat v roce 2008, kdy dlouhodobý majetek vzrostl o 30,61 % oproti roku předcházejícímu, tedy o 24 999 tis. Kč. Růst byl zapříčiněn zvýšením dlouhodobého hmotného majetku, konkrétně položkou poskytnuté zálohy na dlouhodobý hmotný majetek o 4 090 tis. Kč. Další položkou, která ve stejném roce významně ovlivnila růst dlouhodobého hmotného majetku byl nedokončený dlouhodobý hmotný majetek, který vzrostl o 12 702 tis. Kč, procentně téměř o 143 %. Růst byl zapříčiněn výstavbou bioplynové stanice a silážního žlabu. Samostatné movité věci a soubory movitých věcí vzrostly o 2 437 tis. Kč, z důvodu zakoupení žací lišty, shrnovače, traktoru a traktorobagru. Na růstu položky stavby o 3 148 tis. Kč se podílela výstavba sila v Moravských Budějovicích. Poslední položkou, která ovlivnila růst dlouhodobé hmotného majetku v roce 2008 byla položka pozemky, která vzrostla o 3 258 tis. Kč, procentně o 47,69 %. Oběžná aktiva Oběžná aktiva se ve sledovaném období pohybovala průměrně kolem hodnoty 57 150 tis. Kč. Největší růst oběžných aktiv byl zaznamenán v roce 2007, kdy vzrostla z hodnoty 55 642 tis. Kč na hodnotu 59 829 tis. Kč, tedy o 4 187 tis. Kč. Na tomto růstu se podílely krátkodobé pohledávek, které se zvýšily o 6 189 tis. Kč. Konkrétně se jedná o pohledávku vůči státu (státní zemědělský intervenční fond), který vyplatil dotace roku 2007 opožděně až v roce 2008. Pokles oběžných aktiv v roce 2006 o 1 402 tis. Kč, tedy z hodnoty 57 044 tis. Kč na hodnotu 55 642 tis. Kč byl zapříčiněn poklesem pohledávek z obchodního styku a pohledávkami vůči státu, dále poklesem hodnoty výrobků. Nejvyšší růst krátkodobého finančního majetku lze zaznamenat v roce 2006, kdy vzrostl o 7 204 tis. Kč, procentně o 995,03 %, růst byl ovlivněn položkou účty v bankách, která vzrostla z hodnoty 569 tis. Kč na hodnotu 7 739 tis. Kč.