ZÁKLADNÍ ŠKOLA, BRNO, KAMÍNKY 5 Školní vzdělávací program pro základní vzdělávání Škola pro život, škola pro všechny Brno 2006
Obsah 1. část Východiska k tvorbě Školního vzdělávacího programu pro základní vzdělávání Škola pro život, škola pro všechny 3 Odborná literatura 8 2. část Školní vzdělávací program pro základní vzdělávání Škola pro život, škola pro všechny 10 Charakteristika školy 11 Charakteristika ŠVP 12 3. část Vzdělávací období základního vzdělávání a učební plán 35 Učební plán pro 1. 3. ročník ZV 41 Učební plán pro 4. 5. ročník ZV 94 Učební plán pro 6. 9. ročník ZV 148 4. část Klasifikační řád Základní školy, Brno, Kamínky 5 317 5. část Vzdělávání žáků se spec. potřebami a žáků mimořádně nadaných a talentovaných 330 Platnost dokumentu: od 1. 9. 2006, č.j.: 266/2006 Upraveno: Upraveno: Upraveno: Upraveno: k 1.9.2009 vzhledem ke skutečnostem, které vyvstaly v průběhu realizace k 1.9.2010 vzhledem ke skutečnostem, které vyvstaly v průběhu realizace a vzhledem k poznatkům ČŠI k 1.9.2011 vzhledem ke skutečnostem, které vyvstaly v průběhu realizace a vzhledem k projektu EU Peníze do škol k 1. 3. 2014 vzhledem ke skutečnostem, které vyvstaly v průběhu realizace a vzhledem k poznatkům ČŠI, projednáno na ped. radě dne 10. 2. 2014 a projednáno na jednání školské rady dne... Mgr. Pavel Petr ředitel školy 2
1. část Východiska k tvorbě Školního vzdělávacího programu pro základní vzdělávání Škola pro život, škola pro všechny Ve škole nejde jen o to, aby poskytovala co nejvíce vědomostí, ale také hlavně o to, aby navykla žáka přesnosti, pozornosti, metodičnosti; učme žáky tak, aby uměli pozorovat přírodu, život a dovedli tvořivě a správně řešit úkoly a úkolky, kdy a kdekoliv se k nim dostanou. (T. G. Masaryk) Školní vzdělávací program pro základní vzdělávání Škola pro život, škola pro všechny rozpracovává Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. Zaměřuje se na uplatnění principů českého činnostního učení ve vzdělávacím procesu, a tím navazuje jak na Komenského tradice v naší zemi, tak na vynikající snahy českých reformních škol a jejich učitelů. J. A. Komenský již v roce 1631 připravoval plán školské reformy v českých zemích a psal: Vyučovati mládež není přednášeti jim z rozličných spisů hromady slov, způsoby mluvení, průpovědi smyslů všelikých a tím je vycpati, ale otvírati jim rozum, aby z něho samého jako z pupence listí, květ, ovoce, ratolestky vyrůstaly a druhý rok opět z pupenců každé ratolestky tolikéž a tak pořád až do vzrostu dokonalého. Přirozená výchova Komenského odmítala učení slov, vět, pouček a nahrazovala je seznámením se s věcmi. Mnohé z jeho velkolepých myšlenek nebyly dosud realizovány. Na Komenského myšlenky navazovali ve 30. letech 20. století ředitelé reformních škol 1. republiky, např. J. Úlehla, S. Vrána; ústřední inspektoři té doby, např. Dr. O. Kriebel, Dr. V. Beneš. Formulovali důvody pro změny školy a upozorňovali, že žák ve škole vysedává celé hodiny, aby pasivně naslouchal slovům učitelovým. Společně uvažovali, jak dosáhnout toho, aby se děti ve škole učily samostatné práci, aby se učily spoléhat na vlastní síly a důvěřovat vlastnímu rozumu. Uvažovali a pokusili se realizovat školy, které žáky vedly k samostatnému myšlení a činnosti. Vedli učitele k tomu, aby si nutnost změny uvědomovali a volili činnostní formy a metody práce žáků přiměřené jejich rozumovým schopnostem a věkovým zvláštnostem. Varovali před přetěžováním žáků a zdůrazňovali, že se má žák naučit přemýšlet, tvořit a chápat, nikoli jen si osvojit značnou sumu poznatků. Výchovně vzdělávací proces byl chápán jako komplexní působení na žáka, na jeho osobnost a jeho rozvoj. Školní vzdělávací program pro základní vzdělávání Škola pro život, škola pro všechny využívá námětů z reformních plánů inovace základního vzdělávání na reformních školách v 1. polovině 20. století, využívá zkušeností a rad tehdejších pedagogů činných škol. Školní vzdělávací program pro základní vzdělávání Škola pro život, škola pro všechny realizuje požadavky Národního programu rozvoje vzdělávání v ČR, (Bílá kniha), kde se uvádí: Dosud převažující snahy o výkonnost a rychlý postup v učení, založené na ustáleném modelu vyučovací hodiny, na předávání hotových poznatků, na vynucené kázni, na vzájemné soutěži a úspěchu na úkor druhých, na dominantním postavení učitele, na neustálém vedení a přílišném ochraňování žáků, musí být nahrazeny větším důrazem na činnostní učení (včetně rehabilitace hry a hravých činností), na kombinování aktivit uvnitř a vně budovy školy s důrazem na činnosti v přírodním prostředí, které žákovi umožňují získat zážitky a zkušenosti, jež nemohou být předány jinou cestou, na variabilitu vyučovacích metod, při nichž žáci hledají, ptají se, projevují vlastní názory, chybují, tvoří, objevují a nalézají, na komunikaci a spolupráci mezi žáky i mezi žáky a učitelem, na konkrétní dílčí úkoly, odpovídající možnostem žáků, na pomoc a podporu při řešení problémů i na celkové pozitivní ladění hodnotících soudů. Rámcový vzdělávací program vytváří prostor pro tvořivou práci škol, možnosti změn v atmosféře školy a uplatňování inovačních záměrů škol na základě týmové práce pedagogických kolektivů ve prospěch rozvoje každého žáka školy. 3
Školní vzdělávací program pro základní vzdělávání Škola pro život, škola pro všechny vznikl společným úsilím učitelů, kteří se rozhodli jít českou inovační cestou, kteří chtějí víc než dosud respektovat přirozené potřeby žáků i individuální úroveň jejich zrání a učení. Program vznikl spoluprací všech učitelů našeho pedagogického sboru, jehož snahou je vytvořit ve své škole pro žáky radostné pracovní prostředí. Vznikl pro takové učitele, kteří se snaží, aby si děti ze školy odnášely jak potřebné trvalé vědomosti a kompetence, tak pozitivní motivaci pro celoživotní vzdělávání. Vznikl pro takové učitele, kteří si uvědomují, že současná doba potřebuje lidi tvořivé, iniciativní, schopné se rychle rozhodovat a orientovat v problémech a řešit je, lidi s netradičním myšlením, kteří jsou schopni komunikace a práce v týmu, lidi, kteří jsou si vědomi své vlastní ceny. Vznikl pro takové učitele, kteří chtějí svým žákům dát potřebné základy k tomu, aby se takovými lidmi stali. Atmosféra školní práce z pohledu Školního vzdělávacího programu pro základní vzdělávání Škola pro život, škola pro všechny Atmosféra školní práce zdůrazňuje především pozitivní vztah mezi učitelem a žákem. Žák je aktivním subjektem výchovně vzdělávacího procesu, ve kterém vždy sledujeme dva základní cíle výchovný a vzdělávací. Cílem výchovným je naučit žáka eticky nejlepším způsobem jednat a dát mu prostor pro osvojení si souboru potřebných kompetencí pro takovéto jednání. Vzdělávacím cílem je dosáhnout, aby si žák osvojil soubor základních vědomostí ve vzájemných vazbách, při zdůraznění jejich aktivního logického a správného používání v široké praxi a při řešení problémů. Příznivé atmosféře vyučovacího procesu napomáhá schopnost učitele docílit, aby: činnosti při vyučování měly klidný průběh; žák pracoval svým tempem a postupně je podle svých maximálních možností přizpůsoboval tempu třídy; žáci neprožívali pocity úzkosti, strachu, křivdy aj.; zpětná vazba žák učitel byla využívána v každé vyučovací hodině, neboť upozorňuje na prvopočáteční problémy žáka, které je možné řešit vhodnou diferenciací průběžně a individuálně přímo ve vyučování; žáci dostávali dostatečný prostor na pochopení učiva a jeho procvičení. Pozitivní změny v atmosféře školy vyžadují od vyučujících zamýšlet se nad svojí výchovnou prací a formulovat svou pedagogickou činnost z různých pohledů: Přístup učitele k žákovi: ke každému je třeba přistupovat s úctou, s náklonností, s vírou v jeho síly a možnosti, s patřičnou pozorností se zásadovostí v případě, že se v chování žáka objeví odchylky od běžných norem Je třeba tedy dodržovat úctu a požadavky zároveň Příznivé mikroklima ve třídě se utváří: příchodem učitele, tónem, jakým třídu osloví řečí učitele je-li klidná, ale bez lhostejnosti schopností vést žáky tak, aby se nebáli zkoušení a sami své vědomosti prezentovali tím, že žák dostává možnost vyjádřit se k učenému a že je mu dáván prostor ukázat to, co si sám připravil Máme-li dítě naučit dobrým způsobům jednání, musíme je průběžně vést k poznání základních etických principů. a) Uvědomme si, že ze zkušenosti víme, že každé dítě usiluje o pěkné citové zážitky (např. večerníčky nebo pohádky). b) Uvědomme si, že si dítě vybírá ty hodnoty, které jsou pozitivní, nechce představovat při hře zlou postavu, raduje se z toho, když všechno dobře dopadne. 4
c) Uvědomme si obsah citového života dítěte a co je mu způsobeno, když se malé dítě setkává s hrubostí a násilím, které vítězí. d) Uvědomme si, že člověk ve svém mládí vstřebává náladu okolí a nese ji dále svým životem. Psychologie dokládá, že u člověka trvají ty formy cítění, které u něho převažovaly v době prepubertální, pubertální i postpubertální. Dokážeme-li dát žákům ve škole mnoho zážitků citově kladné povahy, jak si to většina z nich žádá, přispějeme k tomu, že v celkovém charakteru cítění dítěte nabudou převahu tendence tvůrčí optimismus, radost, jistota. Ve tvořivé škole musí být ve vyučování i mimo něj prostor pro dostatek dětské radosti. Chceme-li vést výchovu a výuku v radostných náladách vyžaduje to znalost, jak co dělat v různých obdobích vývoje žáka. Předpokládá to, zamýšlet se nad způsoby práce a vhodně je volit i se zpětnou vazbou k žákovi. Ve tvořivé škole učitel zná materiály, se kterými pracuje, vyučování má činnostní charakter a žák se v něm může aktivně projevovat činností, tvorbou, nápady, schopností spolupracovat apod. V osobním vztahu jdeme k žákovi blíž. Dáváme mu šanci učivo pochopit i zvládnout, poskytujeme mu prostor na učení, dovedeme do výuky zapojit žáky různě nadané. Učitel se stává dirigentem, oporou, dovede dát najevo očekávání dobrých výkonů. Obecná charakteristika Školního vzdělávacího programu pro základní vzdělávání Škola pro život, škola pro všechny navazuje na tradice české činné školy a pozitivní zkušenosti ze současného vzdělávacího programu Základní škola č.j.: 16 847/96-2 vychází z Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání zdůrazňuje činnostní ráz vyučování používá takové činnosti, které na základě pozorování a hovoru o pozorovaném vedou žáky k objevování poznatků a vztahů, k řešení problémů předkládá jasné možnosti mezipředmětových vztahů řadí poznatky do systému, dbá na návaznost učiva a jeho propojování dává žákům příležitost aktivně se podílet na vlastním vzdělávání zdůrazňuje orientaci na osobnost žáka, přirozeně vede k diferenciaci ve vyučování vede žáky k samostatnému projevu, k získání nových vědomostí vlastní činností dává žákům možnosti využívat při práci samoučení a samokontrolu zdůrazňuje komunikaci a spolupráci mezi žáky vede k projektovému a skupinovému vyučování umožňuje žákům využívat při učení své zkušenosti a praktické situace ze života mimo školu pokládá za základní vědomosti ty, kterých se dá prakticky využívat, které jsou potřebné k dalšímu vzdělávání, dbá na jejich zvládnutí všemi žáky podporuje ty postupy a formy práce, které umožňují žákům maximálně využívat vlastních zkušeností, užívat zdravý rozum vyžaduje provádění jednoduchých demonstrací a pokusů, které umožňují žákům přijímat učivo více smysly, rozumět mu, zvládnout probíranou látku jako základ k dalšímu učení předpokládá přirozený rozvoj ekologického cítění žáků umožňuje realizaci diferencované a individualizované výuky pro všechny žáky, tj. jak pro žáky zdravotně či sociálně znevýhodněné, tak pro žáky talentované a žáky s hlubším zájmem o některou oblast směřuje k poznávání zdraví jako nejdůležitější životní hodnoty Školní vzdělávací program pro základní vzdělávání Škola pro život, škola pro všechny je založený na provázaném a uceleném systému metod, forem práce, učebnic, pomůcek, metodik, vzdělávání učitelů pro inovaci výuky. Systém vychází ze zkušeností našich i ostatních českých učitelů a je ověřený často jejich mnoholetou praxí. Při dodržování základních principů činnostního učení program zajišťuje naplnění jeho výchovně vzdělávacích cílů. 5
Vzdělávací program ve shodě s RVP ZV zdůrazňuje aspekty vzdělávání, které jsou určující pro život v moderní multikulturní společnosti. Hlavními záměry Školního vzdělávacího programu pro základní vzdělávání Škola pro život, škola pro všechny jsou: výchova kulturního člověka, kterému bude záležet na kvalitě jeho života, který se dokáže v životě uplatnit a dokáže najít své místo v sjednocující se Evropě výchova člověka komunikativního a tvořivého, schopného spolupráce výchova ekologicky myslícího, tvořivého a mravně odpovědného člověka výchova člověka odpovědného, chápajícího hodnotu zdraví a aktivně usilujícího o jeho upevňování a ochranu výchova člověka zvídavého, sebezdokonalujícího se, rozumně a citlivě reagujícího v konkrétních praktických životních situacích výchova člověka hledajícího, svobodně jednajícího, s touhou dále se vzdělávat a zlepšovat kvalitu svého života příprava na celoživotní vzdělávání Školní vzdělávací program pro základní vzdělávání Škola pro život, škola pro všechny není zaměřen na formální úpravy vzdělávacího systému škol, ale na tzv. proměnu jejich vnitřní atmosféry. Nejedná se tedy o program zevně organizační, pořádkový, ale vnitřně metodický, psychologický. Ráz tvořivé školy závisí primárně na způsobu vyučování. Naším hlavním úkolem je utvářet samostatně myšlení žáků, jejich vůli a schopnosti. Školní vzdělávací program pro základní vzdělávání Škola pro život, škola pro všechny je koncipován jako model použitelný v každé vyučovací hodině po celé období povinné školní docházky. Program je určený pro základní školy, od kterých se očekává plošná a každodenní transformace založená na využití stávajících zdrojů. Jeho zavádění do praxe školy nevyžaduje žádnou zásadní změnu vnitřní organizace školy. 6
Základní didaktické zásady zdůrazňované ve Školním vzdělávacím programu pro základní vzdělávání Škola pro život, škola pro všechny Za základní didaktické zásady programu lze považovat: probouzení zájmů žáka o vzdělávací činnost a poznávání podněcování aktivní účasti žáka činnostmi ve vzdělávacím procesu využívání zkušeností žáka a vytváření kompetencí pro užití osvojovaného učiva v běžné životní praxi 1. Probouzet zájem žáka znamená vyučovat zajímavě. Toho dosáhneme, bude-li vyučování: a) názorné Největší hodnotu má přímý názor v rukou každého žáka. Přímým názorem jsou např.: skutečné předměty kreslené názory modely náčrty a diagramy demonstrační obrazy, mapy aj. K názoru je třeba se vracet a stále se přesvědčovat o porozumění učivu žáky. b) pochopitelné Vyučování bude pochopitelné, když žák všemu učivu správně porozumí. Je třeba vhodně volit obsah učiva a způsob práce ve škole. Je třeba zůstávat u prvopočátků učiva, až je řádně pochopeno. Totéž učivo se opakovaně probírá v nových situacích a s různými činnostmi. Je třeba: postupovat zvolna, stále se přesvědčovat, jak žáci nové učivo pochopili a jak ho zvládají, abstraktní pojmy objasňovat názorem a příkladem. c) odpovídající příslušnému stupni vývoje žáka. Je třeba znát psychický vývoj dítěte a respektovat ho. 2. Činnostmi podněcovat aktivní účast žáka v procesu vzdělávání: a) dítě se aktivně účastní vyučování, b) využíváme zkušeností žáků, c) vyhýbáme se dlouhým výkladům, d) neděláme nic z toho, co mohou udělat žáci sami, e) dopřejeme žákům radost z úspěchu při vlastní práci, f) v tvořivé škole se snažíme o to, aby žáci sami poznatky objevovali. 3. Vytvářet kompetence pro praxi: a) pří výuce využívat zkušeností žáků ze života, učit žáky, aby poznatky a dovednosti získané v jednom vyučovacím předmětu uměli využít i v jiných vyučovacích předmětech, informovat žáky, jak lze získané poznatky využít v praxi. Didaktikou Školního vzdělávacího programu prolínají další zásady: Vyučování zakládáme na přirozených situacích a učební látce potřebné v životě k dalšímu vzdělávání a uplatnění se. Vyučování přizpůsobujeme individualitám žáků. Chceme docílit toho, aby naše škola umožňovala individuální uplatnění každému žákovi. 7
Vyučování je založeno na samostatné činnostní práci žáků, učitel je žáku rádcem a oporou, pomáhá jim překonávat nesnáze. Vyučování má charakter nejen vzdělávací, ale i výchovný. Vycházíme ze zájmů žáků motivovaných pro dobrou školní práci, podněcovaných ke snaze se co nejlépe připravit do života. Snažíme se uchovat ty hodnoty, které vyrostly v našem českém prostředí, jsou ověřeny zkušenostmi mnoha vynikajících pedagogů i vědeckým bádáním. Chceme mít školu založenou na radostné žákovské práci. Její hybnou silou bude vzbuzování zájmu žáků o učení. Naši tvořivou školu orientujeme na všestranný rozvoj osobnosti žáka, rozvoj jeho zděděných i získaných dispozic. Přitom dbáme, aby žáci nebyli ve škole přetěžováni. Víme, že dítě je proto dítětem, aby se připravilo na život dospělého člověka. V dětské psychologii je často zdůrazňováno: Čím déle žák zůstává dítětem, tím úplnějším se stane jeho vývoj. Pro zdravý psychologický vývoj žáků je třeba, aby neprožívali školní léta jen přepínáním paměti a přemírou povinností. V naší tvořivé škole dbáme na dětské zájmy, vycházíme z nich a využíváme je. Dětský zájem ukazuje, jak co na dítě působí, jak chce dítě reagovat. Kdybychom na zájmy dětí nedbali, naše výchovné snahy by nebyly úspěšné. Dbát na dětské zájmy ale neznamená vyhovovat každému nápadu. Dětské touhy je třeba usměrňovat, probouzet vztah k pozitivním hodnotám a tím dítě vychovávat a zdokonalovat. Žákům necháváme vždy prostor k tomu, aby mohli zaujímat svá stanoviska i řešit různé opravdové životní situace. Školní práci přizpůsobujeme fyziologii a psychologii dítěte. Motivace a účelnost učení jsou charakteristickými znaky tvořivé školy. Materiály připravené na pomoc realizaci Školního vzdělávacího programu pro základní vzdělávání Škola pro život, škola pro všechny na naší škole: Malá didaktika činnostního učení (připravili odborní lektoři Tvořivé školy) učebnice a pracovní sešity připravené lektory Tvořivé školy pro činnostní učení, vydává učitelské nakladatelství Nová škola Brno pomůcky pro činnostní učení připravují nakladatelství Nová škola a Tvořivá škola; učebnice, pomůcky a metodiky pro tvořivé učení angličtině na činnostním principu, připravilo nakladatelství Angličtina Expres Praha Analytická didaktika J. A. Komenského (vychází po 50 letech za účelem realizace myšlenek Komenského ve Tvořivých školách) didaktické filmy s ukázkami činnostní výuky v jednotlivých ročnících (ukázky činnostních metod a postupů z různých škol ČR). Odborná literatura: VÚP Praha: Národní program rozvoje vzdělávání v ČR VÚP Praha: Rámcový vzdělávací program základního vzdělávání VÚP Praha: Vzdělávací program Základní škola J. A. Komenský: Didaktika velká J. A. Komenský: Analytická didaktika J. A. Komenský: Didaktické spisy O. Chlup: Několik statí k základnímu učivu O. Kriebel: Činná škola J. Linhart: Psychologie učení J. Kozlík: Aktuální historie J. Kozlík: Směřování k základní škole zítřka J. Průcha: Učitel M. Vágnerová: Kognitivní a sociální psychologie žáka základní školy 8
J. Pelikán: Výchova jako teoretický problém J. Maňák: Nárys didaktiky J. Maňák a kol.: Alternativní metody a postupy D. Kutálková: Logopedická prevence D. Kutálková: Průvodce vývojem dětské řeči E. Škodová, I. Jedlička a kol.: Klinická logopedie L. Kollmanová: Jak porozumět cizí řeči C. Lynch, J. Kidd: Cvičení pro rozvoj řeči Několik citací z díla J. A. Komenského, které můžeme chápat jako filozofický základ k inovaci vzdělávacího procesu u nás a citáty starověkých filozofů, které se objevují v díle Komenského: Vzdělávání ať tříbí člověku rozum, jazyk i ruku, aby dovedl všechno užitečné rozumně pozorovat, vyjadřovat a konat. Žákovu práci usnadníš, jestliže mu ve všem, čemu ho budeš učit, ukážeš, jak se to užívá v denním životě. Zdržení, které se věnuje náležitému upevňování začátků, není zdržením, nýbrž znamenitou oporou, aby se všechno následující zmohlo snadno, rychle a bezpečně. Budiž učitelům zlatým pravidlem, aby všechno bylo předkládáno všem smyslům, kolika možno. Světlem učení je pozornost, při níž žák přijímá všechno myslí přítomnou a jakoby otevřenou. Ve školách vše sloužiti má i pomáhati budoucímu životu. Výběr učiva má se státi z věcí opravdových, užitek celému životu nesoucích. (J. A. Komenský) Víc je svědek očitý, nežli deset slyšících. (Plautus) Žák není nádoba, kterou je potřeba naplnit, ale pochodeň, kterou je potřeba zapálit. (Sokrates) 9
Část 2 Školní vzdělávací program pro základní vzdělávání Škola pro život, škola pro všechny e školy 1. Název vzdělávacího programu Oficiální název: Školní vzdělávací program pro základní vzdělávání Škola pro život, škola pro všechny Předkladatel: Základní škola: Základní škol, Brno, Kamínky 5 IČO: 48511226 IZO: 600108376 DEDIZO: 600108376 Ulice, č.p., č.o.: Kamínky 368 / 5 PSČ, město: Jméno ředitele: Kontakty: 634 00 Brno Mgr. Pavel Petr tel: 547 422 772, email: reditel@zskaminky.cz Platnost dokumentu: od 1. 9. 2006, č.j.: 266/2006 Zřizovatel školy: Název: Adresa: Kontakty: Statutární město Brno, MČ Brno Nový Lískovec Oblá 75a, 634 00 Brno 547 211 333, info@nliskovec.brno.cz 10
2. Charakteristika školy a) Charakteristika školy a její priority Úplná škola: škola jako celek sdružuje základní školu, školní družinu a školní jídelnu. ZŠ Kamínky 5 byla zařazena do sítě škol 25. 3. 1996 Dle projektové dokumentace se jedná o 16ti třídní základní školu. Maximální kapacita školy je po úpravách dle zařazení do sítě škol pro školní rok 2013-2014 následující: ZŠ 540 žáků, ŠD 200 dětí, ŠJ 600 jídel Profilace a zaměření školy, vzdělávací nabídka žákům: výuku cizích jazyků: anglický, německý, francouzský, ruský možnosti využití počítačů sportovní aktivity organizace volného času žáků organizace kulturních programů školy v přírodě informační středisko lyžařské výcvikové kurzy kroužky hokejbalu kroužky korfbalu další b) Skladba pedagogického sboru pedagogický sbor do 30 pedagogických pracovníků, složení odpovídá skladbě pro I. a II. stupeň, aprobovanost a kvalifikovanost je na velmi dobré úrovni, také zabezpečení výuky cizích jazyků je na výborné úrovni, všichni pedagogové se průběžně vzdělávají ve svých aprobacích. Sbor tvoří ředitel, zástupkyně ředitele, 22 učitelů včetně dvou výchovných poradců (odděleně pro I. a pro II. stupeň) a 6 vychovatelek školní družiny, Dále je ve sboru ICT správce, ŠMPA. Sbor je smíšený s velkou převahou žen, věkově je pestrý od mladých spolupracovníků až po zkušené kolegy. Ve sboru jsou zastoupeni i pedagogové s kvalifikací pro dyslektickou péči o žáky, a to především na 1. stupni. Doposud se daří zabezpečit téměř plnou aprobovanost pedagogického sboru. prioritou školy je vzdělávání a výchova žáků podle poznatků o psychosomatickém vývoji dětí a mládeže, tudíž je velký důraz kladen na další vzdělávání pedagogických pracovníků. Prioritními oblastmi DVPP jsou psychologie, pedagogika, osobnostní a sociální výchova, moderní metody zejména v didaktice předmětů a v neposlední řadě i práce s výpočetní a komunikační technikou. Všichni PP prošli základním školením práce na PC, mnoho dalších si tyto znalosti doplňuje o kurzy počítačové grafiky, práce s digitálními fotografiemi aj. Cílem je rutinní práce na počítači, komunikace prostřednictvím elektronické pošty a využívání výpočetní, komunikační a prezentační techniky v činnosti školy i ve výuce žáků vedení školy v současné době neuvažuje o výměně vedoucích pracovníků, jsou však vytipovaní pracovníci, kteří by se v dalším období mohli připravovat na práci ve vedoucích funkcích kolektiv pedagogických pracovníku spolupracuje velmi těsně (I. stupeň + II. stupeň + školní družina), na všech zásadních záležitostech při tvorbě se bezproblémově domluvil na všech věcech koncepčních i na všech detailech a podrobnostech c) Vybavení školy škola má k dispozici 22 učeben, z toho je 17 kmenových, 3 učebny VT, 2 tělocvičny, má plně vybavenou školní dílnu, od července 2011 rekonstruovaný sportovní areál s víceúčelovým hřištěm 11
(futsal, basketbal, odbíjená), s hřištěm na tenis, s běžeckou dráhou, se sektorem pro vrh, se sektorem pro skok daleký, s hokejbalovým hřištěm. z odborných učeben máme samostatnou pouze učebnu chemie a fyziky, ostatní učebny jsou poloodborné jsou používány současně jako kmenové učebny (Hv, Vv, Př), dále máme 3 učebny pro výuku cizích jazyků, jednu učebnu s interaktivní tabulí. školní družina je provozována ráno před vyučováním a po vyučování, celkem 6 oddělení ŠD má k dispozici 3 vlastní místnosti a jako další 3 místnosti jsou odpoledne využity učebny. d) Skladba žáků škola má předběžně ve školním roce 2013/2014 349 žáků, na I. stupni 240, na II. stupni 109; je otevřeno 18 tříd, průměr žáků na třídu činí 19,4 žáci zaujímají všechny sociální vrstvy, školu navštěvují i žáci národnostních menšin a děti cizinců 2.3.Projekty školy e) Spolupráce školy s rodiči a veřejností v oblasti spolupráce rodičů žáků se školou jsou ještě rezervy, na škole pracuje školská rada, třídní schůzky se konají čtyřikrát za školní rok a dle sdělení rodičů je to dostačující; škola má funkční webové stránky, které slouží ke sdělování informací; f) Spolupráce se školskými poradenskými zařízeními a ostatními institucemi spolupracujeme s PPP Hlinky a PPP Zachova, dále s SVP Kamenomlýnská, se sociálními odbory péče o mládež dle trvalého pobytu žáků, máme velice dobré kontakty se zřizovatelem MČ Brno Nový Lískovec, spolupracujeme s MŠ v rámci městské části, spolupracujeme s UP při rozhodování žáků osmých a devátých tříd o volbě povolání. Zároveň zástupci středních škol Brna a okolí přijíždí každým rokem na naši školu se svým školním programem a provádějí nábory. spolupracujeme jak s Městskou policií, tak Policií ČR na nejrůznějších projektech a přednáškách, např mladý cyklista, Empík naděluje apod. g) Spolupráce školy s rodiči a veřejností ředitelství školy podporuje aktivitu učitelů při podávání projektů. Škola získala roce 2006 dotace na realizaci počítačové učebny a vytvoření portálu Učitel matematiky. v roce 2013 jsme dokončili projekt EU peníze do škol dále jsme zapojeni do projektů Zdravé zuby, Mléko do škol, Ovoce do škol 12
3. Charakteristika školního vzdělávacího programu 3.1. Základní filozofie programu Školní vzdělávací program pro základní vzdělávání Škola pro život, škola pro všechny naplňuje výchovné a vzdělávací cíle RVP ZV. Program je založen na principech činnostního učení. Školní vzdělávací program pro základní vzdělávání Škola pro život, škola pro všechny vychází v souladu s RVP ZV z poznatků, že: v základním vzdělávání jde o to, aby si žáci osvojili základní poznatky o životě kolem sebe, (nelze naučit vše, k čemu lidstvo v poznání došlo); k učení lze žáky motivovat a učinit je zajímavým a přiměřeným jejich věku; nejlepších a trvalých výsledků lze dosáhnout na základě porozumění určitému jevu, toho lze dosáhnou tehdy, když žák zapojí do učení co nejvíc smyslů, když bude provádět činnosti, pozorovat, hovořit o nich, vyslovovat závěry objevovat; chceme-li dosáhnout dobrých výsledků u všech žáků, musíme jim dát prostor pro učení, protože stejných výsledků nelze dosáhnout u všech žáků za stejnou dobu; kvalitu vzdělávání neurčuje množství poznatků, ale jejich propojenost, smysluplnost a použitelnost pro život; efektivitu vzdělávání nelze založit jen na posuzování chyb žáků a na přípravě (připravenosti) pro přijímací zkoušky, ale je nutné využít nové mechanismy k hodnocení výsledků vzdělávání postavené na průběžném hodnocení činností žáků, na ověřování schopnosti řešit problémy komplexně a na celkovém posunu žáka nejen v kvalitě vědomostí a rozvoji dovedností, ale zejména v komplexním rozvoji osobnosti žáka; pozitivně laděné hodnotící soudy, užívané průběžně, mají vyšší motivační hodnotu a vedou k celkově dobrému zvládání učiva. Činnostní učení vede žáky ke spolupráci, podnikavosti a vynalézavosti. Učí je, že trvalých vědomostí lze nabývat hlavně na základě vlastní činnosti. Tvořivá škola nepředkládá žákům zpravidla hotové výsledky a poznatky k osvojení, ale vede je k tomu, aby vše nové, pokud to lze, získávali na základě činností, pozorování, pokusů na základě objevování. Nezaměstnává jednostranně rozum a paměť žáků, ale působí také na jejich city a vůli. Nehromadí jen množství vědomostí místo jejich kvality, ale snaží se rozvíjet schopnosti žáků a seznamovat je s pracovními metodami a postupy. Tyto metody a postupy si žáci osvojují tak, aby je uměli uplatnit v životě a mohli se sami dál vzdělávat. Činnostní učení je založené na metodě objevování. Žáci objevují principy a zákonitosti jevů a problémů sami, na základě kroků určených učitelem. Manipulací s pomůckami a vlastní činností si žáci poměrně rychle a především trvale osvojují praktické zkušenosti, poznávají k čemu nový poznatek a dovednost slouží. Učivo se procvičuje na konkrétních příkladech a situacích, které přináší každodenní život kolem nás, a tak má pro žáky osobní smysl, a zároveň se zaměřuje na zvládnutí podstatných jevů. Činnosti s konkrétními věcmi a pokusy učí žáky vnímat učení jako činnost důležitou pro vlastní život i existenci okolního světa. V průběhu vzdělávacího procesu je žák veden k sebekontrole, sebehodnocení a samostatnému rozhodování. Učí se pracovat sám i spolupracovat v týmu. Základní metoda činnostního učení metoda objevování staví do popředí význam otázek žáků ve vyučování. Je-li dítě schopno k určitému jevu položit otázku, je to znamení, že o pozorovaném jevu přemýšlí, hledá vysvětlení, je schopno mu porozumět a na otázku najít správnou odpověď. V pokládání otázek pomáhá žákům hlavně pozorování určité prováděné činnosti. Úloha učitele spočívá v tom, aby žákům několik žákovských otázek formuloval sám, aby je povzbuzoval, aby jim dával dostatek příležitostí k vzájemnému kladení otázek, aby pozitivně podpořil i otázky neobratně formulované. Učitel brzy pozná, že se žáci ve formulaci otázek lepší, že jsou stále obratnější a pohotovější. Schopnost ptát se je jedním z klíčů k úspěšnému učení a získává se hlavně cvikem. Otázky kladené žáky ke kterýmkoli partiím učiva provokují myšlení žáků, vedou je k hledání vysvětlení, výrazně napomáhají k učení. 13
Pro žáky je vždy při probírání nové látky nejdůležitější vytvořit si prostřednictvím činností představu o jevech, kterým chceme učit, a naučit se tyto jevy vnímat. Průběžně musíme žáky nechat o pozorovaných jevech hovořit, a tím se u nich postupně vytváří jejich věku přiměřený odborný slovník. Až po dokonalém zvládnutí prvních dvou kroků všemi žáky přichází na řadu automatizace procvičování učiva činnostními i klasickými formami. Další důležitou metodou činnostního učení je individualizace, tzn. dát každému žákovi možnost, aby daný úkol nebo problém řešil vlastním způsobem, na základě svých zkušeností a dovedností. Tato metoda napomůže učiteli dobře poznat, do jaké míry žáci zvládli učivo, zvláště když učitel dovede využívat individualizaci pro zpětnou vazbu. Tato metoda vede také k tomu, že si žáci uvědomí, co se vlastně učí a co z toho už umí. Významnou roli při této práci má zdůvodňování zvoleného řešení, tedy odpovědi na otázku, proč jsem řešení provedl právě tak. Žáka tím vedeme k přemýšlení o své práci, k jejímu srovnávání s prací spolužáků, k uvědomění si dalších možností řešení. Tato činnost přispívá značnou mírou k rozumovému vývoji žáka. Velkým kladem, který činnostní metody přinášejí do výuky, je chuť a radost, s jakou děti pracují. K základním pracovním metodám činnostního učení patří metody aktivizující, zejména metoda situační, problémová a projektová, metody názorně demonstrační, metody slovní, zejména dialogické, metody samostatné práce, metody výzkumné, tvořivá práce s učebnicemi, pracovními sešity a didaktickými pomůckami a hrami. Vyučovací metody při činnostním učení jsou volné v mezích, které jsou dány přirozeným vývojem žáků. Učitel volí v těchto mezích a při dokonalé znalosti učební látky takové metody, aby v každém předmětu soustavně rozvíjel zájem žáků, a dosahoval tak co nejlepších výsledků bez přetěžování žáků a přepínání vlastních sil. Menší nadání nebo částečná neznalost v některé oblasti by neměly být překážkou rozvoje žáka v jiných oblastech. Aby toho mohlo být dosaženo, zaměřuje se Tvořivá škola na využívání mezipředmětových vztahů. To znamená, že učí žáky užívat všech vědomostí a dovedností, kterým se naučili při každé vhodné příležitosti, ve všech učebních předmětech i v praktickém životě. Psychologické zdůvodnění činnostního učení spočívá v uvědomění si toho, že nejpevnější spoje se vytvářejí životními situacemi. Psychologové totiž poznali, že v paměti vydrží dlouho, často i trvale to, co žák sám pozoroval, promyslel či vykonal. Je nutné vědět a dodržovat, že žákova paměť nemá být přetěžována zbytečnými podrobnostmi. Při osvojování nového učiva dbáme v Tvořivé škole vždy na to, aby nové učivo vycházelo z učiva předešlého, aby byly nové představy zařazovány do okruhu představ starších. Rozvoj inteligence žáka je v Tvořivé škole podporován tím, že je žákovi umožněno samostatně se rozhodovat, uvažovat, provádět svoje činnosti, učit se řešit problémy. Žák své činnosti provádí samostatně. Vedeme ho přitom k samostatnému pozorování, srovnávání, rozboru pozorovaného jevu, k vlastnímu uvažování, kladení otázek, ke komunikaci. Činnosti organizujeme tak, aby žáci byli často v situacích, které vyžadují, aby o práci přemýšleli. Tvořivá škola se uplatněním činnostního učení stává školou založenou na radostné práci žáků. Učitel sám je při činnostních formách výuky organizátorem a usměrňovatelem práce žáků. Zájem žáků, který je při tomto způsobu výuky zřejmý, jejich vnitřní zaujetí pro řešení předkládaných problémů, jejich radost i z dílčích úspěchů, to vše přináší pocit vnitřního uspokojení také pro učitele. Prožívání každodenních drobných překvapení z někdy i nečekaných úspěchů žáků, které běžná výuka řadí mezi méně schopné, přináší učiteli radost, dává mu pocit naplnění a uvědomění si krásy učitelského povolání. Autorský kolektiv modelového školního vzdělávacího programu se přiklání k názoru, že je nutné na školách co nejvíce dbát na zachování přirozené skladby žákovských kolektivů. Nejlépe v počtu kolem 25 žáků. Je proto vhodné minimalizovat vyčleňování žáků talentovaných i žáků se sociálními, učebními nebo zdravotními problémy. Tyto problémy jsou zde řešeny vnitřní diferenciací, individualizací a samoučením. Pracovní postup k dosažení určitého učebního cíle se řídí nejen povahou probíraného učiva, ale též charakterem vývojového období žáků. Nedoporučuje se hodnotit žáky podle unifikovaného modelu. Každý má mít nárok na individuální tempo, možnost chybování a znovuobjevování, hodnocení podle individuálního pokroku v učení. Každý má mít prostor na individuální projev a názor, prostor pro vzájemnou komunikaci a spolupráci. 14
Je třeba připravit na školách pro žáky podmínky, ve kterých by cítili jistotu, bezpečí, sebedůvěru, sounáležitost, ve kterých by se mohli seberealizovat. V průběhu vyučování dbáme na pozitivní ladění hodnotících soudů. Uvědomujeme si, že všechny neúspěchy žáků, obzvláště počáteční, nepříznivě dopadají na vztah žáků ke škole i k dalšímu učení. Školní vzdělávací program pro základní vzdělávání Škola pro život, škola pro všechny navazuje svým pojetím na tradice české činné školy, kterou lze charakterizovat: má činnostní ráz je pozitivní vůči žákům podněcuje žáky k tvořivé práci navrací do školy zdravý selský rozum při výuce využívá zkušeností žáků klade důraz na motivaci žáků k učení při výuce se dbá na vysvětlení, proč se čemu učí zpětná vazba je důležitou formou zařazovanou do každé vyučovací hodiny je snahou všech vyučujících, aby bylo probírané učivo žáky dobře zvládnuto umožňuje účelně spojovat učiva několika předmětů do projektů zdůrazňuje mezipředmětové vztahy V popředí záměrů a cílů Školního vzdělávacího programu pro základní vzdělávání Škola pro život, škola pro všechny je rozvoj tvořivosti žáků. Důležitým předpokladem pro rozvoj tvořivosti je motivovat žáky tak, aby měli radost z pochopení probíraného učiva. Přitom je třeba respektovat jejich individuální vlohy. Aby žáci byli schopni tvořivě riskovat při řešení úkolů a problémů, je třeba podporovat jejich samostatnost, sebejistotu, zodpovědnost, pozitivní sebehodnocení. Učitelé se pro žáky stanou partnery a poradci, pomocníky na cestě za objevováním, stanou se jejich oporou. Veškerá činnost učitelů a především žáků musí být ve finále doprovázena pocity uspokojení a radosti z dobrých výsledků. Dalším principem tvořivé školy je ta skutečnost, že žák je stále podněcován k produkování myšlenek, nápadů, kladení otázek, odpovídání. Často se tak děje při činnostním učení, ať už s pomůckami, nebo na základě úloh ze života. Důraz je kladen na využívání poznatků v rámci smysluplných celků, na individuální porozumění a nepřetěžování žáků. Každá činnost, která žáka zapojuje do vyučovacího procesu, která mobilizuje jeho síly, je tou nejlepší metodou získávání nových zkušeností. Ve srovnání s tradičními metodami je činnostní metoda mnohosmyslová, motivující a je velmi často zdrojem pozitivních prožitků, bez pasivního osvojování si hotových poznatků. Žákům v různých vyučovacích předmětech při činnostech proto vytváříme situace, které budou schopni řešit. Vícesmyslovým zapojením žáků do vyučování je podněcovaná jejich aktivita, posiluje se v nich sebedůvěra, která je vede k soustředěné práci. Tvořivá škola zdůrazňuje individualizované a kolektivní učení. Individualizovaným učením rozumíme kteroukoliv formu vyučování, při níž rychlost, kterou žák postupuje při osvojování vědomostí, závisí jen na jeho schopnostech a na jeho práci (činnostech). Uváděný vzdělávací program uplatňuje též výuku kolektivní, činnostní učení do tohoto způsobu práce však často vnáší individualizaci. Učitel má možnost individuálně sledovat žáky, neboť při manipulaci s věcmi se zobrazuje mysl žáků přímo před každým z nich. Může tak přizpůsobit postup výuky pozorované individuální práci žáků. Vede žáky k hovoru o pozorovaném jevu (problému), tím se mnohé objasní i ostatním spolužákům. Velký význam má také to, že nikdo není izolován. Vzájemná nápodoba činností a vyjadřování mezi žáky zefektivňuje vyučování. Vlastní činnosti zařazujeme do výuky krátce a často v různých formách, aby upoutaly pozornost všech žáků, vedly dříve či později k znovuobjevení poznatku, k pochopení učiva a jeho dobrému zvládnutí. Předchází se tak bezduchému memorování látky naučené zpaměti bez porozumění. Kolektivní individualizovaná výuka s využitím činností žáků a zpětné vazby přináší do vyučovacích hodin přirozenou 15
potřebu diferenciace a skupinové práce. Při hovoru o pozorovaném jevu jsou kladeny otázky nejen učitelem, ale i žáky navzájem. V rámci Školního vzdělávacího programu pro základní vzdělávání Škola pro život, škola pro všechny se realizuje harmonický rozvoj tělesných i duševních schopností každého dítěte. Činnostní učení v tvořivé škole umožní postupně každému žákovi, aby pocítil uspokojení nad svými dosaženými výsledky. Vědomí úspěchu je pak každému vzpruhou k překonávání překážek. Škola musí umožnit každému žákovi takový tělesný a duševní vývoj, jakého je schopen. Způsob a míra žákova rozvoje se neposuzuje jen podle míry vědomostí, ale zejména, podle toho, s jakou jasností a jistotou dovede žák myslet, své myšlenky vyjadřovat a řešit úkoly z praktického života, jak se vyvíjí jeho osobnost ve své mnohostrannosti. 3.2. Výchovně vzdělávací cíle a kompetence Školního vzdělávacího programu pro základní vzdělávání Škola pro život, škola pro všechny Školní vzdělávací program pro základní vzdělávání Škola pro život, škola pro všechny se v plném rozsahu ztotožňuje s výchovně vzdělávacími cíli a kompetencemi uváděnými v RVP ZV: 1. Osvojit si strategii učení a být motivován pro celoživotní učení. 2. Tvořivě myslet, logicky uvažovat a řešit problémy. 3. Všestranně a účinně komunikovat. 4. Spolupracovat a respektovat práci a úspěchy vlastní i druhých. 5. Projevovat se jako svobodná a zodpovědná osobnost. 6. Projevovat pozitivní city v chování a v prožívání životních situací; vnímavost a citové vztahy k lidem, svému prostředí i k přírodě. 7. Aktivně rozvíjet a chránit své fyzické, duševní a sociální zdraví. 8. Žít společně s ostatními, být tolerantní a ohleduplný k jiným lidem, jejich kulturám a duchovním hodnotám. 9. Poznat své reálné možnosti a uplatňovat je při rozhodování o vlastní životní a profesní orientaci. Klíčové kompetence jsou v návaznosti na celoevropský směr členěny do souborů zaměřených: na učení; na řešení problémů; na komunikaci; na pracovní činnosti a spolupráci. Klíčové kompetence představují soubor znalostí, dovedností, návyků a postojů, které jsou využitelné v různých učebních i praktických činnostech a situacích. Jsou klíčem k úspěšnosti člověka v celoživotním učení, v práci, zájmové činnosti i osobním životě. Na utváření klíčových kompetencí se podílejí všechny vzdělávací oblasti, které poskytují svým obsahem dostatek příležitostí k jejich naplňování. Konkrétní podoba vzdělávacích cílů a kompetencí je vyjádřena ve výchovně vzdělávacích cílech jednotlivých vzdělávacích oblastí. Počáteční etapou naplňování výchovně vzdělávacích cílů programu je 1. období základního vzdělávání (1. 3. ročník), ve kterém se buduje základ pro další vzdělávací i osobnostní rozvoj žáků. K naplnění výše uvedených výchovně vzdělávacích cílů a získání kompetencí lze dospět v rámci Školního vzdělávacího programu pro základní vzdělávání Škola pro život, škola pro všechny prostřednictvím činnostního učení. Z této filozofie vyplývá nejenom nutnost plnit dílčí výchovně vzdělávací cíle, ale i dodržovat pedagogické postupy specifické pro činnostní učení. 16
3.3. Výchovné a vzdělávací strategie školy 3.3.1 Kompetence k učení (umožnění žákům osvojit si strategii a motivovat je pro celoživotní učení) posilování sebevědomí žáků se současným vyzdvižením kladných stránek žáka a nabídka možností pro odstranění nedostatků (vzory, modelové situace) vyzdvižení podstaty učiva, podávání srozumitelných výkladů zavádění atraktivních prvků do výuky se současným dosažením radosti žáka z učení používání skupinové práce, modelové situace, zajímavých a poutavých postupů a technik vedení žáků ke kreativnímu myšlení pomocí vyvozování souvislostí, porovnávání jevů, hledání shody a rozdílů aj. předávání jazykových znalostí, motivace žáků pro nutnost komunikace mezi lidmi vedení žáků k práci se zdroji informací a jejich třídění (literatura, práce s počítačem, tiskem a médii, vyhledávání informací) kladení důrazu na práci s textem, čtení s porozuměním (s využitím školní knihovny, doplňkové četby, knihovny J.Mahena, pasování na čtenáře ) podpora morálně volních vlastností žáků, pěstování pevné vůle důslednou kontrolou plnění zadaných úkolů, i ve spolupráci s rodiči podpora žáků řešících olympiády, soutěže, různé úkoly učení žáků organizoval si a plánovat práci, volit si optimální způsob učení povzbuzení žáků za dobré výsledky práce (dle jejich osobních možností a schopností) vedení žáků ke kritickému zhodnocení výsledků učení, sebehodnocení 3.3.2 Kompetence k řešení problémů (podněcování žáků k tvořivému myšlení, logickému uvažování a k řešení problémů) motivování žáků k chuti a zájmu řešit problémy za použití netradičních úkolů (matematický Klokan přírodovědný Klokan, Cvrček, Scio aj.) zadávání úkolů k řešení, vytváření modelových situací z praktického života zdokonalování práce s informacemi ze všech dostupných zdrojů vedení žáků k diskusi a toleranci, ke vzájemné komunikaci vedení ke korekci, podpory a obhájení vlastního názoru vedení žáků k výběru nejlepší varianty, k objektivnímu hodnocení projevů druhých a k vyslovení vlastního názoru pěstování představivosti a tvůrčího myšlení 3.3.3 Kompetence komunikativní (vedení žáků k všestranné a účinné komunikaci) vytváření podmínek pro diskuze, skupinové práce, příprava modelových situací pro různé druhy komunikace (např. v kolegiu ředitele školy), formulace vlastních názorů a myšlenek zajištění co nejlepší úrovně výuky cizích jazyků, případné dopisování nebo jiné formy komunikace s dětmi z cizích zemí a výměnné studijní pobyty umožnění využívání komunikačních prostředků a technologií, vedení ke komunikaci ústní i písemnou formou motivace žáků k účasti na společenských akcích, práci ve školním časopisu, v kroužcích, vystoupeních (Vánoční jarmark, školní Akademie), v různých dílnách a sportovních akcích, případně psaní příspěvků do Lískáčku vytváření otevřeného a nestresujícího prostředí, rozvíjení sebepoznání a sebehodnocení vedení žáků ke srozumitelnému a logickému vyjadřování, upozorňování na nesprávné vyjadřování 17
3.3.4 Kompetence sociální a personální (rozvíjení schopnosti spolupráce a respektování práce vlastní a druhých) stanovení pravidel spolupráce ve skupinách, nastavit efektivní vzájemnou pomoc při učení usilování o schopnosti pracovat účinně ve skupině či týmu vedení žáků k respektování společně dohodnutých pravidel, k umění přijmout roli v týmu, k odmítání všeho, co narušuje dobré vztahy mezi žáky vedení k ovládání a řízení vlastního chování, vytváření modelových situací asertivního chování na příkladech ze života a dějin navození modelových situací ohleduplného jednání s druhými lidmi, poskytnutí pomoci druhým a požádání o pomoc pro sebe sama, vedení k úctě ke starším spoluobčanům snaha o včlenění žáka do společné debaty, aby byl schopen se podřídit názorům většiny, navození pozitivní atmosféry a korigování debaty snaha o získání důvěry žáků, motivace pochvalou 3.3.5 Kompetence občanské (příprava žáků jako svobodné a zodpovědné osobnosti, uplatňující svá práva a plnící své povinnosti) snaha pěstovat právní povědomí u žáků, seznamování je s morálním kodexem, s dodržováním pravidel slušného chování a společenského styku motivace žáků ke správné cestě na uplatnění v budoucím zaměstnání, pochopení významu rodiny na příkladech z reálného života (filmy, média, vlastní příklady) vedení k povědomí svých práv a povinností ve škole i mimo ni vytváření kladného vztahu k životnímu prostředí, jeho ochrana, vedení k uvědomělému třídění odpadu, respektování kulturních a historických tradic důsledné seznámení žáků se školním řádem a vyžadování jeho dodržování, vysvětlení pojmu práva a povinnosti, důsledné dbaní na dobré vztahy v třídním kolektivu integrace žáků s poruchami učení do kolektivu třídy, vedení žáků k respektování rozdílů mezi nimi 3.3.6 Kompetence pracovní (pomoc žákům poznávat a rozvíjet své schopnosti i reálné možnosti a uplatňovat získané vědomosti a dovednosti při profesní orientaci) podpora žáků ve vztah k rozumové i manuální činnosti v rámci práce s technickými materiály, pěstitelstvím a chovatelstvím, problematikou provozu a údržby domácnosti a přípravy pokrmů, práce s laboratorní technikou a využitím digitálních technologií pestrou nabídkou povinně volitelných předmětů, nepovinných předmětů, kroužků a zájmových útvarů pomáháme žákům při profesní orientaci seznamování žáků s pracovním trhem, profesní orientací, možnostmi vzdělávání, zaměstnání a podnikání, pochopení podstaty, rizik a cílů podnikání vedení k umění zorganizovat si svoji práci, k dodržování pravidel bezpečnosti realizování praktických exkurzí (Dukovany, Vírská přehrada, Technické muzeum aj.) vedení žáků k objektivnímu sebehodnocení pracovních výsledků K naplnění všech kompetencí jsou využívány různé formy působení na žáky. Konkrétně to jsou formy projektů, projektových dnů, exkurzí, které jsou uvedeny v průřezových tématech. Další formy jsou obsaženy v tématických plánech. Exkurze jsou voleny s ohledem na měnící se nabídku. 18
3.4. Zabezpečení výuky žáků se speciálními vzdělávacími potřebami Nejčastější skupinou žáků se speciálními potřebami jsou na naší škole žáci se specifickými poruchami učení (mimořádně chování). Tyto žáky posíláme se souhlasem jejich zákonných zástupců na vyšetření do pedagogicko-psychologické poradny. Na základě vyšetření a doporučení jsou pak tito žáci zařazováni do reedukační péče. Na škole máme vyškolené pedagogy, kteří s dětmi pracují. V 1. ročníku nelze u žáků diagnostikovat specifické poruchy učení, u těchto žáků můžeme vyslovit pouze domněnku. Již v této době třídní učitel pracuje s takovým dítětem individuálně, přihlíží k jeho problémům, snaží se hledat postupy, jak si může žák osvojit učivo, až do doby, kdy je žák vyšetřen v PPP. Reedukace specifických poruch probíhá v malých skupinách (max. 12 dětí), žáků 2. a 9. tříd, každý týden 1 vyučovací hodinu.tyto hodiny se snažíme zařazovat před nebo hned po vyučování v den, kdy mají žáci méně náročný rozvrh hodin. Některým žákům s doporučením k integraci, vypracovává výchovný poradce ve spolupráci s třídním učitelem individuální vzdělávací plán (IVP). Jeho obsahem jsou: základní údaje o žákovi, závěry vyšetření a doporučení z odborného pracoviště, konkrétní cíle, organizace výuky, forma zadávání úkolů, způsob hodnocení a klasifikace, nezbytné kompenzační pomůcky, způsob spolupráce se zákonnými zástupci, podíl žáků na řešení problémů. Při hodnocení a klasifikaci přihlížíme ke stupni a druhu specifické poruchy. Žáky hodnotíme podle Směrnice MŠMT ČR k integraci dětí a žáků se speciálními vzdělávacími potřebami do škol a školských zařízení č.j. 13 710/2001-24 v platném znění a Metodického pokynu MŠMT k vzdělávání žáků se specifickými poruchami učení nebo chování č.j. 13 711/2001-24 platném znění. V některých případech využíváme možnosti slovního hodnocení. Obsah reedukace: Reedukace vychází z diagnózy, řídíme se doporučením PPP, individuálními rozdíly mezi žáky. Reedukaci neomezujeme pouze na tu oblast, v níž se porucha projevuje nejvíce (např. opakované čtení, psaní slov..) Zaměřujeme se na rozvoj dílčích funkcí, které jsou nezbytné pro osvojování čtení, psaní, počítání. Provádíme průpravná cvičení rozvoj percepce, řeči, pravolevé a prostorové orientace, koncentrace pozornosti. Cvičení jsou prováděna formou her a soutěží. Také využíváme výukových programů na počítačích. Žáci dostávají úkoly (pracovní listy) ke zpracování v domácím prostředí. Mezi žáky se SVP jsou zařazováni žáci se zdravotním postižením, s vývojovými poruchami učení a chování a sociálním znevýhodněním.všichni jsou vzděláváni podle RVP pro základní vzdělávání. Žáci jsou jednotlivě integrováni do běžných tříd. Integrovaní žáci jsou vzděláváni podle individuálních vzdělávacích plánů, které jsou zpracovány s pomocí PPP, SPC. Schvaluje ho ředitel, s integrací jsou seznámeni všichni pedagogové. Vzdělávání žáků se specifickými vývojovými poruchami učení: Vzdělávání těchto žáků se zásadně neodlišuje od vzdělávání ostatních. Je nutno podporovat schopnost koncentrace a usměrňovat projevy hyperaktivity, které vzhledem k unavitelnosti těchto žáků tyto poruchy provázejí. Doporučení způsobů práce: individuální přístup, respektovat pomalejší tempo, časté opakování učiva, jiné formy písemných prací (pouze doplňování), jednotný přístup všech vyučujících, stanovit důležité učivo. Vzdělávání žáků s poruchami chování: Zde rozlišujeme dvě skupiny: 1) s normálními předpoklady k učení, 2) se sníženými předpoklady k učení. U těchto žáků je opět nutný individuální přístup, volba metod práce, důležitá spolupráce s rodiči (pokud je to možné), spolupráce s PPP, odborem péče o dítě. Vzdělávání žáků se sociálním znevýhodněním: Patří sem i žáci, kteří přicházejí jako cizinci. Zde je především nutné zabezpečit jejich jazykovou vybavenost v českém jazyce. Žáci z málo podnětných rodin bývají velmi často ohroženi sociálně patologickými 19
jevy, např.zneužívání návykových látek. Těmto žákům je nutné v tomto ohledu věnovat zvýšenou péči. Nutná je spolupráce s Policií ČR, PPP, OSPOD, CVP. 3.5. Zabezpečení výuky žáků mimořádně nadaných Identifikace mimořádného nadání je proces, který musí zjistit,zda se jedná o mimořádné nadání nebo o nerovnoměrný vývoj, který se může věkem vyrovnat. V tomto případě opět nutná spolupráce s rodiči, PPP. V případě zjištěného mimořádného nadání je nutno vytvořit podnětné vzdělávací prostředí s obohacováním učiva, aby se nadání dále rozvíjelo.učitel musí pomáhat těmto žákům se dobře začlenit do kolektivu, protože tito žáci často bývají ostatními žáky vyčleňováni a považováni za šprta. Ve výjimečných případech je dle Školského zákona možno přestoupit do vyššího ročníku. 3.6. Průřezová témata a tématické okruhy PT Průřezová témata tvoří povinnou součást základního vzdělávání a principiálně prostupují celým základním vzděláváním. Ve škole se realizují v průběhu 1. a 2. stupně v naplánovaných ročnících tak, aby na konci 1. stupně i na konci 2. stupně žáci prošli všemi průřezovými tématy a do konce 9. ročníku se seznámili se všemi tématickými okruhy průřezových témat. Průřezová témata reflektují okruhy aktuálních problémů současného světa a stávají se tím nedílnou a důležitou součástí základního vzdělání. Smyslem průřezových témat není předávat žákům vědomosti a dovednosti, ale pomáhat rozvíjet osobnost žáka především v oblasti postojů a hodnot. Průřezová témata jsou integrována do obsahu jednotlivých předmětů, což je patrné z přiložené tabulky. Ročníky Průřezová témata a tématické okruhy PT 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 1. OSV Osobnostní a sociální výchova Smyslem OSV je pomáhat hledat každému žákovi jeho vlastní cestu k životní spokojenosti založené na dobrých vztazích k sobě samému i k dalším lidem. Není možné nařídit žákům, jací mají být. Protože se bude jednat především o živá setkání, je třeba počítat s tím, že na různé věci budou mít žáci různé názory, že se může objevit odmítání témat, ostych, že některé hry tzv. nevyjdou. Právě tyto okamžiky jsou v OSV nejužitečnější, protože nutí učitele i žáky společně přemýšlet o tom, co se děje. Na začátku výuky OSV je možné se s žáky domluvit na tématech, která je zajímají a nebo na jejich zájem reagovat v průběhu vzájemných setkání. 1.1 Rozvoj schopnosti poznávání Př, Inf, Pč, F, Z, M, A, R, N, F, Tv, Hv, Rv, Ov, Č, D Ch 1.2 Sebepoznání a sebepojetí A, R, N, F, Tv, Hv, Rv, Ov 1.3 Seberegulace a sebeorganizace A, R, N, F, Tv, Hv, Rv, Ov 1.4 Psychohygiena Př, Inf, Pč, F, Z, M, A, R, N, F, Tv, Hv, Rv, Ov Ch 1.5 Kreativita A, N, R, F, Pč, D - projekty, Vv, Ov, V rámci dne třídního učitele Rv, Č, Hv 1.6 Poznávání lidí A, R, N, F, Vv, Rv, Ov 1.7 Mezilidské vztahy A, N, R, F, Tv, Vv, Rv, Ov 1.8 Komunikace Č, A, N, R, F, D, M, Př, Z, F, Tv, Hv, Vv, Rv, Ov, Inf Ch 1.9 Kooperace a kompetice A, N, R, F, M, Př, Z, F, Hv, Rv, Ov, Inf 1.10 Řešení problémů a rozhodovací dovednosti Č, A, N, R, F, D, Př, F, Rv, Ov Ch 1.11 Hodnoty, postoje, praktická etika Č, A, N, R, F, D, Rv, Ov 2. VDO Výchova demokratického občana Rozhodující pro vytváření příslušných kompetencí žáků v této oblasti je celkové klima školy (vztahy mezi žáky a učiteli, založené na spolupráci, partnerství, dialogu a respektu). Jen v demokratickém prostředí školy a třídy se učí žák demokracii a demokratickému jednání. Důležitou součástí je princip společného vytváření pravidel, ale zároveň význam jejich následného dodržování. Je důležité se o demokracii starat a zároveň mít na paměti stálé přítomné nebezpečí překročení úzké hranice vedoucí buď k anarchii či naopak k despotismu. V konkrétní rovině Ch Ch 20