Mendelova univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta Ústav inženýrských staveb, tvorby a ochrany krajiny

Mendelova univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta Ústav inženýrských staveb, tvorby a ochrany krajiny Krajinářské hodnocení území a revitalizace obecního sadu Diplomová práce Technická dokumentace je přiložena v deskách Vedoucí bakalářské práce: Ing. Pavla Kotásková, Ph.D. Vypracovala: Bc. Jana Barašová BRNO 2012/2013

PROHLÁŠENÍ: Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Krajinářská studie a revitalizace obecního sadu zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje diplomová práce byla zveřejněna v souladu s 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MENDELU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací. Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace. V Brně, dne... Barašová Jana

PODĚKOVÁNÍ Chci poděkovat vedoucí diplomové práce Ing. Pavle Kotáskové, Ph.D. za odborné vedení, rady a připomínky poskytnuté během zpracování diplomové práce. Dále pak za odborné konzultace Ing. Petrovi Pelikánovi, doc. Ing. Luboši Úradníčkovi, CSc., Ing. Janu Deutscherovi za zapůjčení přístrojů, starostovi obce Chudčice za umožnění nahlédnutí do kroniky obce, konzultaci současné situace v obci a navrhovaných opatření a také svým rodičům a sourozencům za trpělivost a podporu při zpracovávání této práce.

ABSTRAKT Jméno: Bc. Jana Barašová Název: Krajinářská studie území a revitalizace obecního sadu Diplomová práce řeší téma obnovy sadů na katastrálním území obce Chudčice, jejich zpřístupnění a navrhuje opatření pro rekreační využití. Autorka této práce zpracovala zájmové charakteristiky stromů, sadů, zhodnotila jejich stav, navrhla opatření pro zachování, ošetření, obnovu i novou výsadbu dřevinných prvků. Dále provedla návrh řešení dřevěného přístřešku a cestních těles. Pro navržená opatření byl zpracován rozpočet a nalezeny možné zdroje financování. Klíčová slova: extenzivní ovocné sady, křížová cesta, rekreační zpřístupnění, kryté posezení, Chudčice, financování. ABSTRACT Name: Bc. Jana Barašová Title: Landscape study and revitalisation of extensive fruit orchards of the municipal territory of Chudčice This thesis is on the extensive orchards of the municipal territory of Chudčice in relation to restoring traditional orchards and improving their recreational possibilities. The study evaluates the characteristics of orchards and trees to propose a suitable plan for their conservation. There are also studies of wooden gazebo and road structure included. For the suggested plans (made by the author), there is an estimation of costs and the possibilities of financing. Key words: extensive fruit orchards, calvary, accessibility of the area, gazebo, recreation, Chudčice, financing

Obsah 1. Úvod... 1 2. Motiv a cíle práce... 2 3. Přehled současného stavu řešené problematiky... 3 3.1 Vysvětlení pojmů... 3 3.1.1 Hlavní kategorie krajinných prvků... 3 3.1.2 Typ krajinného prvku... 3 3.1.3 Vymezení pojmů VKP a ÚSES... 5 3.2 Staré, extenzivní ovocné sady... 7 3.2.1 Funkce extenzivní výsadby ovocných stromů a její význam v krajině... 8 3.2.2 Důvody úbytku extenzivních výsadeb ovocných dřevin... 9 3.2.3 Stará versus krajová odrůda... 9 3.2.4 Produkční význam... 10 3.2.5 Šlechtitelský význam... 11 3.2.6 Charakteristika extenzivních výsadeb... 11 3.2.7 Procesy růstu a vývoje ovocných dřevin... 12 3.2.8 Odrůdy jádrovin podle rychlosti vývoje... 12 3.2.9 Opylovací poměry... 13 3.2.10 Význam a uplatnění řezu v extenzivních výsadbách... 13 3.2.11 Množení ovocných dřevin... 15 3.2.12 Zakládání extenzivních ovocných výsadeb... 15 3.3 Aleje a stromořadí... 19 3.3.1 Historie výsadby stromořadí a alejí... 20 3.4 Stavební materiály pro rekreační využití... 21 3.5 Materiály a konstrukce pro stavby v krajině... 21 3.5.1 Dřevo... 21 3.6 Informační tabule... 22 3.6.1 Základní pravidla pro návrh tabulí... 22 3.7 Cesty... 22 3.7.1 Polní cesty... 23 3.7.2 Konstrukční skladba netuhé vozovky... 23 4. Popis lokality... 25 4.1 Administrativní členění a poloha... 25 4.2 Využití území... 25 4.3 Přírodní podmínky... 25 4.3.1 Geomorfologické členění... 25

4.3.2 Klimatické poměry... 26 4.3.3 Půdní poměry... 26 4.3.4 Hydrologické a hydrobiologické poměry... 26 4.3.5 Biogeografické členění, PLO, biotopy... 26 4.4 Historie obce... 28 4.5 Popis EVKP (ekologicky významný krajinný prvek)... 28 5. Metodika řešení problematiky... 30 5.1 Terénní průzkum... 30 5.2 Kancelářské práce... 30 5.3 Pracovní postup... 30 6. Výsledky řešení... 33 6.1 Terénní šetření a zjištěné charakteristiky... 33 6.1.1 Sad Osvobození... 33 6.1.2 Křížová cesta... 35 6.1.3 Podkomorské lesy... 35 6.1.4 Hřbitov... 36 6.1.5 Sad ve VKP Haluzník... 36 6.2 Stav porostů a dřevin, navržená opatření... 37 6.2.1 Sad Osvobození... 37 6.2.2 Sad na Kamínkách... 39 6.2.3 Alej u křížové cesty... 42 6.3 Návrh cestní sítě a doprovodné vegetace... 46 6.3.1 Sad Osvobození... 46 6.3.2 Sad Na Kamínkách... 47 6.4 Návrh odpočinkového zařízení s informačními tabulemi... 48 6.4.1 Sad Osvobození... 48 6.4.2 Sad Na Kamínkách... 49 6.5 Návrh výsadby dřevin kolem hřbitova... 50 7. Rozpočet pro navržená opatření... 52 8. Možnosti financování navržených opatření... 55 8.1 PPK (MŽP) - PPK B (volná krajina)... 55 8.2 POPFK - 115 165 Podpora adaptace nelesních ekosystémů... 55 8.3 OP ŽP (Obnova krajinných struktur 2007-2013) - prioritní osa 6 - Zlepšování stavu přírody a krajiny a prioritní osa 7 - Rozvoj infrastruktury pro environmentální vzdělávání, poradenství a osvětu... 56

8.4 PRV (Program rozvoje venkova) - Osa III - Turisticky značené cesty, naučné stezky v ZCHÚ a návštěvnická infrastruktura... 57 8.5 Nadace Partnerství Strom života... 57 9. Diskuze... 58 10. Závěr... 60 11. Summary... 61 12. Použitá a doporučená literatura... 63 13. Přílohy... 70

1. Úvod Ovocné sady tvoří lidmi často neuvědomovanou součást krajiny, která je nápadná jak svou strukturou, tak texturou nejen během vegetačního období, ale v průběhu celého roku. Nejatraktivnější jsou tyto plochy v době květu a v době plodu, hlavně tedy na jaře a na podzim, z části také v období sběru Barborek větviček ulamovaných v čase předvánočním. Ovocné dřeviny a jejich plody jsou vázané v lidových tradicích velice často. Typický obraz venkovské krajiny dotvářely po dlouhou dobu ovocné dřeviny, často i solitérně postavené. Současný trend není k ovocným dřevinám přívětivý, stále se hojně do ploch před domy vysazují konifery a různé kultivary dřevin. Mezi lidmi stále panuje názor, že ovoce z těchto ploch je plné nebezpečných látek a navíc, plodící stromy s sebou přináší nutnost sklízet či odklízet plody, listí i opadané větve. Staré sady jsou často situovány za zástavbou, na rozhraní intravilánu a extravilánu, kde požadavek na bezúdržbovost během celého roku není tak vysoký ze zásahů prováděných na těchto plochách se jedná o kosení travin a likvidaci dřevinného náletu, řez (dle stáří a stavu dřeviny). Staré sady se často zahrnují do prvků ÚSES, pohyb osob v těchto lokalitách je nižší a nyní není ani tlak veřejnosti na sklizeň téměř všechny plody tak zůstávají na ploše a mohou sloužit jako potrava různým volně žijícím živočichům. Staré sady jsou často v dezolátním stavu, mají přehoustlé koruny, jsou napadeny houbovými chorobami a plochy jsou zarostlé nejen travinami, plevely ale i křovím. V současné době se vyskytují skupinky lidí, které si této zajímavé krajinné struktury, jež staré sady vytvářejí, všímají a snaží se jejich charakter i dřevinnou skladbu obnovit a přitáhnou pozornost do takových to lokalit. 1

2. Motiv a cíle práce Staré a extenzivní sady se dostávají do pozornosti malých skupin, jako jedinečné a mizející formy biotopu a také jako genofondový zdroj místních, starých a krajových odrůd, které jsou výborně přizpůsobeny místním podmínkám. Motivem pro zpracování tohoto tématu na katastru obce Chudčice autorky této práce je zájem o krajinnou strukturu v místě bydliště, snaha o zachování ovocných dřevin v krajině, touha po obnově starých a zvykových cest, zachování rázu typické vesnice, zatraktivnění území obce pro život, přilákání nové skupiny turistů na území obce a rozšíření nabídky vycházkových okruhů pro místní obyvatele i turisty, kdy hlavními zahraničními hosty jsou Holanďané, kteří mají ke starým výsadbám velmi pozitivní vztah. Účelem je tedy obnovit krajinné struktury, jak dosadbou, tak ošetřením porostů i ploch, na kterých dřeviny rostou, zamezit další likvidaci těchto prostor (jak zástavbou, černými skládkami, tak postupným rozpadem sadů) a zpopularizování návštěvy ploch ovocných sadů po veřejnost v rozumném měřítku, nejenom s cílem sběru plodů, ale také pro pozorování různých živočichů a rostlin vyskytujících se v těchto lokalitách. Cílem je orientovat se spíše na informačně naučné krátkodobé procházky a pohyb v těchto lokalitách, aby nedocházelo k rušení živočichů. Cílem práce je zpracovat přehledný materiál o současném stavu, možnostech zlepšení stavu a využitelnosti zájmových ploch, zpřístupnění území, s navržením druhového i materiálového řešení pro navržená opatření v katastrálním území obce Chudčice a zjištěním možných zdrojů financování. Vizí diplomové práce je zpracování zhodnocení zájmových porostů a návrhu, jak zájmové lokality řešit - tedy zajištění péče o tyto porosty, odstranění dřevin i jejich dosadby. Dále je řešeno rekreační využití tohoto území navržením účelových komunikací s napojením na stávající cestní síť a vytipováním vhodných odpočinkových ploch pro umístění dřevěného přístřešku k posezení. 2

3. Přehled současného stavu řešené problematiky Ovocné výsadby jsou poměrně velmi zastoupené v okolí obce Chudčice jedná se jak o aleje a stromořadí kolem silnic i cest, solitérní dřeviny před rodinnými domy, ovocné dřeviny na soukromých zahradách, ale i staré výsadby sadů na pozemcích ve vlastnictví obce. Nejenom sady a stromořadí nalézáme na území všech blízkých katastrů Sentice, Moravské Knínice, Veverská Bítýška, Čebín, Jinačovice a v Lažánkách dokonce i intenzivně obhospodářovávané výsadby. Vztah k ovocným dřevinám je zde patrný téměř na každém kroku, i přes stále narůstající trend výsadeb kultivarů všech dřevin do zahrad a volných prostranství kolem domů, který vede ke stírání rozdílů mezi zelení ve městě a na vesnici, vytrácí se tak kouzlo a osobitost i malebnost vesnice. 3.1 Vysvětlení pojmů Z pohledu zemědělského využívání krajiny můžeme každou konkrétní krajinu zařadit do jednoho z pěti základních krajinných typů. Jedná se o následující krajinné typy: - přírodní krajina část krajiny, v níž převažují přírodní prvky, člověkem méně než z poloviny obhospodařovaná výlučně za použití extenzivních způsobů hospodaření - obhospodařovaná krajina část krajiny využívaná člověkem více než z poloviny extenzivními hospodářskými postupy - obdělávaná krajina část krajiny využívaná člověkem více než z poloviny intenzivními hospodářskými postupy - příměstská krajina krajina více než z poloviny ovlivněná urbanizovaným prostředím - městská krajina krajina urbanizovaná (MANA, BROKL, 2006) 3.1.1 Hlavní kategorie krajinných prvků Podobně jako v případě definice krajiny dělíme i krajinné prvky do dvou hlavních kategorií na: - krajinné prvky přirozené - krajinné prvky umělé (MANA, BROKL, 2006) 3.1.2 Typ krajinného prvku Typ krajinného prvku je základní typologickou jednotkou charakterizovanou společnými prostorovými a vývojovými znaky větší nebo menší části krajiny. Lze je rozdělit podle jejich velikosti (plošného rozsahu) na maloplošné (rozlohou do 1 ha v případě prvků 3

plošných nebo do 100 m v případě prvků liniových) a velkoplošné (nad 1 ha a nad 100 m). (MANA, BROKL, 2006) Stromořadí Popis: Stromořadí je uměle vytvořená liniová skupina stromů (ovocných i neovocných), zpravidla jednoho druhu, obvykle v pravidelných rozestupech, ve většině případů vysázená jako doprovodná zeleň podél komunikací nebo vodních toků. Formy krajinného prvku: Rozlišujeme aleje ovocné a okrasné, dále také rozlišujeme aleje jednořadé a víceřadé. Ekologické vazby a možná ohrožení: Stromořadí je specifickou formou skupiny stromů, které jsou daleko více zdůrazněny individuální charakteristiky každého jednotlivého stromu a na rozdíl od skupiny dřevin zde nedochází k vytváření přechodového biotopu mezi volnou krajinou a lesem. Přesto jsou stromořadí nesmírně důležitým krajinným prvkem a ve volné krajině jsou biotopem pro mnoho vzácných druhů živočichů. Ohrožení stromořadí plyne jednak z hrozby přímé likvidace celého stromořadí nebo jeho částí a jednak z poškozování jednotlivých částí stromořadí způsobem obhospodařování okolních pozemků. (MANA, BROKL, 2006) Skupina dřevin Popis: Skupina dřevin mimo lesní komplexy nejčastěji jako součást rozsáhlých zemědělských komplexů. V zemědělské krajině vytvářejí určitý přechod k lesním společenstvům. Biotopy, které tyto prvky vytvářejí, však nejsou typicky lesními biotopy. O skupině dřevin hovoříme, je-li tvořena minimálně třemi stromy, které mají ve výšce 130 cm od paty kmene obvod kmene minimálně 80 cm. Formy krajinného prvku: V případě skupiny dřevin rozlišujeme formu plošnou a formu liniovou. V případech, kdy se skupina dřevin vyskytuje jako doprovod vodního toku nebo vodní nádrže, hovoříme o břehovém nebo doprovodném porostu. V zemědělské krajině se vyskytující plošná forma skupiny dřevin bývá často označována jako remízek. Specifickou formou krajinného prvku jsou extenzívně obhospodařované staré sady ovocných dřevin tvořené vysokokmennou formou ovocných dřevin. Ekologické vazby a možná ohrožení: Skupiny dřevin poskytují podobné biotopy jako solitérní dřeviny s tím, že v závislosti na ploše skupiny se mohou v rámci tohoto krajinného prvku vyskytovat specifické biotopy pro rostlinná společenstva. Lze tedy konstatovat, že význam skupiny dřevin je podobný významu solitérních dřevin, v závislosti na velikosti 4

skupiny dřevin jej však velmi často kvalitativně i kvantitativně převyšuje. Podobě ohrožení tohoto krajinného prvku je prakticky shodné s ohrožením solitérních dřevin, tedy vedle přímé likvidace jsou tyto prvky ohrožovány především způsobem obhospodařování okolních zemědělských pozemků. V případě starých ovocných sadů je největším rizikem absence péče a postupná degradace těchto sadů. (MANA, BROKL, 2006) Zemědělská komunikace Popis: Jedná se o většinou nezpevněné pozemní komunikace v lučních nebo polních honech vytvářené za účelem přístupu na jednotlivé zemědělské pozemky, aby bylo umožněno jejich obhospodařování. Formy krajinného prvku: Rozlišujeme polní komunikace zpevněné a nezpevněné. Ekologické vazby a možná ohrožení: Především nezpevněné komunikace hrají významnou roli pro větší diverzitu území, a to jak z pohledu geomorfologického, tak z pohledu biologického. Okraje polních komunikací vytvářejí většinou přechodovou zónu mezi intenzívně obhospodařovaným zemědělským pozemkem a vlastní komunikací. A právě tyto okraje nabízejí řadu náhradních biotopů pro společenstva rostlin a živočichů a zvyšují celkovou biodiverzitu krajiny. Polní a luční komunikace mohou být ohroženy přímou likvidací. Společenstva vyskytující se v okrajích podél polních a lučních komunikací jsou pak ohrožována nešetrnými agrotechnologiemi. (MANA, BROKL, 2006) 3.1.3 Vymezení pojmů VKP a ÚSES dle zákona 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, 3 VKP (Významný krajinný prvek) jako ekologicky, geomorfologicky nebo esteticky hodnotná část krajiny utváří její typický vzhled nebo přispívá k udržení její stability. Významnými krajinnými prvky jsou lesy, rašeliniště, vodní toky, rybníky, jezera, údolní nivy. Dále jsou jimi jiné části krajiny, které zaregistruje podle 6 orgán ochrany přírody jako významný krajinný prvek, zejména mokřady, stepní trávníky, remízy, meze, trvalé travní plochy, naleziště nerostů a zkamenělin, umělé i přirozené skalní útvary, výchozy a odkryvy. Mohou jimi být i cenné plochy porostů sídelních útvarů včetně historických zahrad a parků. Zvláště chráněná část přírody je z této definice vyňata. 5

ÚSES (Územní systém ekologické stability krajiny) (dále jen "systém ekologické stability") je vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu. Rozlišuje se místní, regionální a nadregionální systém ekologické stability. Biocentra, biokoridory a interakční prvky jsou skladebné části ÚSES tvořené účelně vybranými EVSK (ekologicky významný segment krajiny) na základě převažujících funkčních kritérií tj. převažující funkce, kterou jim v ÚSES přisoudíme (BUČEK, LACINA, 1995). Míchal (1994) uvádí do dělení EVSK dle převažující funkce ještě ochranné zóny biocenter a biokoridorů. (JAREŠ a kol, 2007) Biocentrum je skladebnou částí ÚSES, která je nebo cílově má být tvořena EVSK, který svou velikostí a stavem ekologických podmínek umožňuje trvalou existenci druhů i společenstev přirozeného genofondu krajiny. Jedná se o biotop nebo soubor biotopů, který svým stavem a velikostí umožňuje trvalou existenci přirozeného, či pozměněného, avšak přírodě blízkého ekosystému (BUČEK, LACINA, 1995). Biocentra mohou být tvořena: biocenózami přírodními, typickými pro určitou biogeografickou oblast (např. zbytky lesních porostů s přirozenou dřevinnou skladbou), nebo biocenózami, jejichž stav a vývoj je podmíněn lidskou činností [např. lada = opuštěné travní nebo polní kultury, ale lesem nezarostlé, v první fázi sukcese (NOVOTNÁ, 2001), rybníky, louky s převahou přirozeně rostoucích druhů] (MÍCHAL, 1994). (JAREŠ a kol, 2007) Biokoridor je skladebnou částí ÚSES, která je nebo cílově má být tvořena EVSK, který propojuje biocentra a umožňuje migraci, šíření a vzájemné kontakty organismů. Biokoridory zprostředkovávají tok biotických informací v krajině. Na rozdíl od biocenter nemusí umožňovat trvalou existenci všech druhů zastoupených společenstev. Nejsouvislejší síť biokoridorů tvoří v kulturní krajině společenstva tekoucích vod s litorálními lemy a břehovými porosty (BUČEK, LACINA, 1995, s. 21). SKLENIČKA (2003, s. 239) uvádí další funkce biokoridorů jako např. pozitivní působení na ekologicky labilní části krajiny, pozitivní působení v rámci orientace dálkových migrantů, zvyšují prostupnost krajiny, zvyšování estetické hodnoty krajiny. (JAREŠ a kol, 2007) Interakční prvky jsou ekologicky významné krajinné prvky a ekologicky významná liniová společenstva, vytvářející existenční podmínky rostlinám a živočichům, významně 6

ovlivňujícím fungování ekosystémů kulturní krajiny. V místním systému ekologické stability zprostředkovávají interakční prvky příznivé působení biocenter a biokoridorů na okolní ekologicky méně stabilní krajinu. Jsou součástí ekologické niky různých druhů organismů, které jsou zapojeny do potravních řetězců i okolních ekologicky méně stabilních společenstev. Slouží jim jako potravní základna, místo úkrytu, místo rozmnožování a pro orientaci. Přispívají ke vzniku bohatší a rozmanitější sítě potravních řetězců. Typickými interakčními prvky jsou například ekotonová společenstva lesních okrajů, remízky, skupiny stromů i solitery v polích (BUČEK, LACINA, 1995). (JAREŠ a kol, 2007) 3.2 Staré, extenzivní ovocné sady Ovocné stromy jsou neodmyslitelnou součástí venkovské i městské krajiny. Ovocné zahrady u domu, ovocné sady navazující na selská hospodářství, ovocné aleje či stromořadí se vyskytují v našich regionech již od středověku. Svědčí o tom značný počet starých a krajových odrůd, které se v hojné míře pěstovaly ještě na začátku minulého století a dodnes se s nimi setkáváme v řadě lokalit. (ŘEZNÍČEK, 2005) Dřevinné biotopy vnášejí do kulturní krajiny rozmanitost, harmonické měřítko, kontrast a poskytují potravu a úkryt četným volně žijícím živočichům. Při správném založení a údržbě mohou v zemědělské krajině plnit spoustu funkcí mimoprodukční (rozmanitost krajiny, ochrannou - protierozní a úprava mikroklima, význam pro organismy poskytováním životního prostoru, potravy a úkrytu, utvářet migrační cesty, poskytovat stín) a produkční (palivové dříví, krmivo pro hospodářská zvířata, plody, dále potravinářské a farmaceutické účely, myslivost). (ŠARAPATKA a kol., 2008) V minulosti bylo využívání a údržba nelesní dřevinné vegetace úzce propojeny, dnes nad využitím musíme přemýšlet, aby se tato vegetace nestala pouze finanční, časovou a pracovní přítěží. (ŠARAPATKA a kol., 2008) Staré ovocné sady a extenzivní výsadba ovocných dřevin jsou v dnešní stále více uniformní krajině důležitým artefaktem, představující tradiční péči o krajinu a významné kulturní dědictví. Ovocné dřeviny plní od nepaměti funkci produkční, tedy hospodářskou, ale zároveň také funkci ekologickou a krajinářskou (napomáhaly v minulosti k orientaci v krajině a solitéry byly vždy významnými orientačními body, ovocné sady tradičně propojovaly extravilán a intravilán obce). Mají i svou hodnotu estetickou a kulturní (přenáší z generace na generaci místní zvyky a tradice). (EKODOMOV, 2012) 7

Tradiční sady jsou definovány jako skupiny ovocných a ořechových stromů vysazených na vitální podnože při nízkých hustotách výsadeb, podrost tvoří trvalé travní porosty a jsou obhospodařovány jako low-input systémy. Na rozdíl od intenzivního pěstování a produkce ovoce, kde jsou používány herbicidy na odstranění bylinné vegetace, anorganická hnojiva, pesticidy a jsou pěstovány na zakrslých a nízkých tvarech kmene s krátkou životností v hustých výsadbách. Od ostatních výsadeb je odlišuje především druhové složen dřevin převažuje rod Rosaceae. Charakteristickými druhy pro tyto sady jsou druhy jako jabloně, švestky, třešně, ořešáky i lísky. Tyto sady byly zakládány na méně úrodných kyselých půdách, ale i úrodných vápnitých půdách a také na lokalitách s různým sklonem od rovin po svahy. (UK Biodiversity Action Plan, 2008) 3.2.1 Funkce extenzivní výsadby ovocných stromů a její význam v krajině Ekologický, historický a krajinářsko-estetický význam: Ovocné sady patří k trvalým kulturám, jedná se tedy o mohutné organismy žijící několik desítek let na jednom místě. Listová plocha koruny vzrostlého ovocného stromu zajišťuje příznivé (stabilní) mikroklima v sadu a společně s mohutným kořenovým systémem ovlivňuje i stabilitu a biologickou aktivitu v půdě (chrání půdu před erozí, teplotními a vláhovými výkyvy, opadané listí se podílí na tvorbě humusu, apod.). Díky věkové, druhové a odrůdové různorodosti se extenzivní sady vyznačuji silnou ekologickou stabilitou a biodiverzitou. Nesklizené či spadané plody a listí zajišťuji zdroj potravy, úkryt a životní prostor pro hmyz, ptáky i savce. (EKODOMOV, 2012) Celkově také dotvářejí krajinný ráz České republiky, kdy extenzivní výsadby ve světě nejsou tak rozšířeny a začíná se uvažovat o vyzdvihnutí této jedinečnosti za účelem přilákání nových turistů. Mareček (2006) se zmiňuje o významném osobitém vlivu ovocných stromů na krajinný ráz naší země habituelní shodnost s charakteristickými rysy naši krajiny je dána převážně zaoblenými, nekontrastními tvary korun ovocných stromů, zejména u tradičně nejrozšířenějších druhů jabloni a švestek. Extenzivní výsadby jsou neoplocené a zajišťují tak průchodnost krajiny, v polních sadech se pěstovaly ještě další plodiny, na rozdíl od intenzivních sadů, které tvoří od krajiny oddělené celky, často monokulturní. 8

Výrazná všudypřítomnost ovocných dřevin vycházela jednak z tradiční malovýroby a jednak ze značné rozmanitosti komplexu přírodních podmínek. Ovocné sady i jednotlivé solitéry tak odedávna dotvářely architektonickou podobu lidských sídel. Hobby pěstování ovoce bylo také spojováno s formou aktivního odpočinku. Významnou součásti je také schopnost uchovávat dědictví, čím staré odrůdy jistě jsou, zaznamenat legendy, kterými jsou stromy opředeny, ponechat místní názvy a celkově zachovat tvář a rozmanitost venkovské krajiny, ke které ovocné dřeviny patří stovky let, jak je patrné z literatury, malby, ale i současných fotografií. 3.2.2 Důvody úbytku extenzivních výsadeb ovocných dřevin Původcem úbytku je nejenom vylidňování venkovských oblastí a ztráta znalostí v oblasti zemědělského hospodaření, ale i přeorientování na intenzivní výsadby. Významné snížení zastoupení ovocných výsadeb bylo způsobeno změnou managementu krajiny po r. 1989, kdy došlo k omezení zemědělského hospodaření v podhorských lokalitách. 3.2.3 Stará versus krajová odrůda Podle Bočka (2008) je krajová odrůda taková odrůda, jejíž pěstování je soustředěno v určitém kraji, ze kterého vzešla, nemusí být teoreticky vůbec stará. U krajové odrůdy vnímáme hledisko prostoru, u staré hledisko času. Avšak označení odrůdy jako stará odrůda se nedá konkrétně časově určit, často se tak bere odrůda, která má stáří několika desítek let od svého vzniku nebo rozšíření. Rozdílně vnímá toto hledisko času pomolog (pro něj je to odrůda např. z 19.st), praktický ovocnář (odrůda registrována roku 1977). Různí odborníci zařazují odrůdy různě např. polská pomoložka Marta Dziubiak označuje jako starou odrůdu takovou, která se pěstovala před koncem druhé světové války nebo dělení německého pomologa Hans Thomas Bosch, který dělí odrůdy do 3 kategorií - 1. odrůdy historické (vznikly před rokem 1870), 2. odrůdy klasické (vznikly v letech 1870 1950), 3. odrůdy moderní (vznikly po roce 1950). Hánl a Pekarková (1999) dělí z historického hlediska odrůdy na krajové a šlechtěné. Krajové odrůdy jsou složité populace dobře přizpůsobené určitým užším lokalitám, v nichž prokazuji vysokou výkonnost, odolnost a specifické kvalitativní vlastnosti. Vyvíjely se po staletí přirozeným působením klimatických faktorů, vlastností půdy a určité minimální selekce, prováděné pěstitelem. V jednotlivých letech nedosahuji obvykle maximální výkony, v průměru let jsou však díky své přizpůsobivosti spolehlivě výnosné. Šlechtěné odrůdy jsou naproti tomu produktem cílevědomé šlechtitelské práce, přirozený výběr nebyl při jejich vzniku tak významný. Jsou specializovanější, při vysoké agrotechnice podstatně výnosnější a 9

kvalitnější než odrůdy krajové. Vondráček a Pekárková (1997) charakterizují krajovou odrůdu tím, že nebyla vyšlechtěna určitým šlechtitelem, ale je produktem lidové selekce a dlouhodobého působení místních pěstitelských a přírodních podmínek. Krajové ovocné odrůdy vznikaly často nahodile a pro některé významné znaky a vlastnosti byly rozmnožovány v kraji, popř. se rozšířily do jiných oblastí. (BOČEK, 2008) 3.2.4 Produkční význam Pěstování ovocných dřevin se provádělo vždy za účelem produkce ovoce a samozásobitelství. V Československu rozvoj mechanizace ovlivnil i výsadbu produkčních sadů v 70. a 80. letech ve tvaru pásových výsadeb volně rostoucích zákrsků na polozakrslých podnožích ve sponech 4,5 až 5 x 2až 3 m. Vycházelo se z důkazu, že nejsnazším způsobem zvýšeného výnosu na jednotku plochy je výsadba většího počtu stromů. V současné době se v intenzivních výsadbách zakládá porost o hustotě do 6 000 ks/ha a počítá se s osmiletým setrváním na stanovišti, v podmínkách ČR při obnově sadů zůstává nejvhodnějším řešením jednořádek štíhlého vřetene ve sponu 3,2-3,5 x 1,0-1,5 m. (KRŠKA a DANĚK, 2001) V roce 2012 je v seznamu odrůd SOK (Státní odrůdová kniha) 117 odrůd jabloní, z nich 88 tuzemských, avšak na pultech obchodníků pouze s několika odrůdami (Golden Delicious, Idared, Braeburn, Gala, Jonagold, Elstar a další). Je za tím hlavně požadavek dodávat stejný sortiment do celého řetězce, cena, znalost odrůd a jejich popularita mezi lidmi. Například odrůda Golden Delicious je významným alergenem. Spousta osob opět nakupuje přímo u pěstitele v blízkosti svého bydliště (např. v Lažánkách, Lipůvce, Lysicích), maloobchodech či specializovaných prodejnách a prodejnách s regionálními potravinami, bioprodukty či na jarmarcích. Stolní ovoce - odrůda jabloně Gravštynské je považována za jednu z nejchutnějších podzimních jablek vůbec, u západních sousedů v Rakousku, Německu a také ve Švýcarsku se dosud hojně pěstuje a to i v intenzivních sadech. Pro svou výraznou vůni, vysokou šťavnatost a harmonickou chuť se s oblibou konzumuje nejen v čerstvém stavu, ale zpracovává se i do odrůdově čistých moštů nebo jablečných vín. Odrůda Kalvil bílý zimní, která prý byla pěstována již ve starém Římě, nebo odrůda Cornwallské hřebíčkové, původem z Anglie, patři mezi jablka určena pro labužníky královského stolu. Podobná dánská odrůda Signe Tillisch je méně náročná a může se pěstovat i v chladnějších oblastech. Mezi další velmi chutné, kdysi velmi ceněné, dnes již málo vysazované odrůdy můžeme zařadit jabloně Chodské, Malinové 10

holovouské, Matčino, Blenheimska reneta, Kanadská reneta, Parkerovo nebo Ribstonské. Jadernička moravská je dosud nejoblíbenější odrůdou východní Moravy, její plody se hodí prakticky ke všemu: jsou chutné přímo k jídlu, dobře se suší, lze z nich vařit povidla, zpracovat moštováním a následně vyrobit ovocné víno nebo pálenku. Ze starých stromů se nejlépe ovoce zužitkuje na moštování a případně dále na výrobu ovocných vín a destilátů, např. Landsberská reneta, Lebelovo, Strýmka. Ze skupiny odrůd vhodných pro kuchyňské zpracování, výrobu přesnídávek, dětských výživ nebo kompotů je možné doporučit odrůdy jako Kardinál žíhaný, Boikovo obrovské, Vilémovo. Na sušení se výborně hodí odrůdy Boikovo, Boskoopské 11 a Boskoopské červené, Citronové zimní, Jadernička moravská, Jeptiška, Krátkostopka královská, Smiřické vzácné, Panenské české nebo Řehtáč soudkovitý. (BOČEK, 2008) 3.2.5 Šlechtitelský význam Mnohé ze starých odrůd se v současné době jeví zajímavě ve šlechtitelských programech jako donory rezistence (odolnost vůči houbovým chorobám, nízké teplotě, zamokření, zasolení, suchu apod.). (ŘEZNÍČEK, 2005) Celosvětově jsou pořádány sběrové expedice zaměřené na nalezení zajímavých starých a krajových odrůd. Objevené zajímavé odrůdy jsou následně přemnoženy a uchovávány v genofondových výsadbách. U nás genofondy hlavních ovocných odrůd spravuje Výzkumný a šlechtitelský ústav ovocnářský Holovousy, s.r.o., teplomilné peckoviny a méně rozšířené druhy jsou soustředěny na Zahradnické fakultě Mendelovy univerzity v Brně, v Lednici. Kromě tohoto oficiálního proudu odvádějí velký kus práce neziskové organizace, zejména základní organizace Českého svazu ochránců přírody. (BOČEK, 2008) 3.2.6 Charakteristika extenzivních výsadeb kmenný tvar stromů (polokmeny, vysokokmeny), vzrůstné, generativně množené podnože (semenáče, pláňata), širší spony menší počet stromů na jednotku plochy, pozemek často nebývá oplocen, nízká úroveň agrotechniky: obvykle celoplošně zatravnění s max. 1 2 sečemi travního porostu ročně, omezení nebo úplné vyloučení používání syntetických chemických látek (hnojiva, pesticidy) a závlahy, omezeni a nepravidelnost řezových prací, zvláště v prvních letech po výsadbě, tzv. low in-put system (nízké energetické vstupy), méně náročné ovocné druhy a odrůdy (menší ale celkově stabilní plodnost

i v horších půdně-klimatických podmínkách), uplatněni na zemědělsky problematicky využitelných plochách (vyšší polohy, svahy) v okrajových (marginálních) oblastech, nízké náklady na založení a následné ošetřování, pomalejší vstup stromků do plodnosti, nižší specifická plodnost, v pozdějším věku často střídání plodnosti, dlouhá životnost stromů, produkce ovoce je často zálibou, má samozásobitelský charakter nebo představuje vedlejší finanční příjem, významná funkce mimoprodukční. (BOČEK, 2008) 3.2.7 Procesy růstu a vývoje ovocných dřevin Rostliny vzniklé ze semen polokulturních či kulturních forem pěstovaných odrůd označujeme jako semenáč příslušné odrůdy, rostliny vyrostlé ze semene planých druhů označujeme jako pláňky nebo pláňata. Všechna období vývoje lze shrnout do 3 období období růstu (od vyklíčení do začátku plodnosti, provádíme výchovný řez), období plodnosti (od 20 do 50 let, strom intenzivně plodí, provádíme řez udržovací a zmlazovací), období stárnutí (u jádrovin na semenných podnožích nastává kolem 50. až 70. roku života, dochází k odstranění produkční výsadby). (BOČEK, 2008) 3.2.8 Odrůdy jádrovin podle rychlosti vývoje Odrůdy rychlého vývoje zákrsky, vřetena, palmety (Ananasová reneta, Bernské nové, James Grieve, Parména zlatá zimní, Konference, Williamsova atd.) Odrůdy středně rychlého vývoje růst a plodnost je silně závislá na použité podnoži, tvaru a prostředí. (Baumannova reneta, Golden Delicious, Janathan, Ladnsberská reneta, Malinové hornokrajské, Panenské české, Boscova lahvice, Pařížanka atd.) Odrůdy pomalého (dlouhého vývoje) s bujným až velmi bujným růstem, pozdní nástup do plodnosti, koruny značných rozměrů, stromy jsou dlouhověké a vitální. Řez je omezen na průklest, až v pozdním věku je třeba slabé zmlazení. Díky schopnosti autoregulace jsou vhodné do výsadeb ve volné krajině, zatravněných sadech a na pastvinách. (často triploidy Boskoopské, Blenheimaská renetam Grávštýnské, Jadernička moravská, Strýmka, Vilémovo, Muškatelka šedá, Solanka, Špinka, krajové odrůdy). (BOČEK, 2008) 12

3.2.9 Opylovací poměry Jabloně jsou obecně cizosprašné (autosterilní), navíc se u nich vyskytuje inkompatibilita (vzájemná neschopnost opylení konkrétních partnerů). Diploidní odrůdy (mají normální dvě sádky chromozómů, jednu od otce, druhou od matky) jsou většinou dobří opylovači. Triploidní odrůdy (mají tři sádky chromozómů a nepravidelné redukční dělení) jsou špatní opylovači (např. Boskoopské, Kanadská reneta, Ribstonské, Grávštýnské). Zajištění oplození triploidních odrůd dosáhneme zařazením nejméně 2 diploidních odrůd, které se současně opylují navzájem a alespoň částečně se všechny tři překrývaly v době kvetení. Spolehlivými opylovači jsou Parména zlatá zimní, Bernské růžové, Landsberská reneta, Ananasová reneta, Grahamovo, Londýnské, Matčino, Panenské české, Ontario, James Grieva, Coxova reneta, Ušlechtilé žluté, Průsvitné letní. Hrušně jsou obecně cizosprašné s výskytem inkompatibility. Spolehliví diploidní opylovači jsou Avaranšská, Boskova lahvice, Clappova, Červecová, Drouardova, Eliška, Esperenova máslovka, Hardyho, Charneuská, Konference, Madame Vertí, Trévouxská, Williamsova. Triploidní odrůdy hrušní jsou Pastornice, Lucasova, Merodova, Kongresovka. Třešně jsou většinou cizosprašné s častou skupinovou intersterilitou. Výsadbu proto volíme složenou minimálně ze tří odrůd různých intersterilních skupin. (BOČEK, 2007) 3.2.10 Význam a uplatnění řezu v extenzivních výsadbách Smyslem je zajištění rovnováhy mezi vegetativním růstem a plodností, udržení dobrého zdravotního stavu rostlin a tím přispět k prodloužení věku. Omezení řezu je jedním ze specifik extenzivních výsadeb neprovádí se každoročně, avšak pokud nám jde o sklizeň, musíme jej provádět (řez udržovací pro zajištění kondice a zdravotního stavu). Důležitá je znalost růstového typu a jednotlivých odrůd, utváření koruny, rychlosti průběhu vývojových období. Cíle řezu jsou následující: Vytvořit pevnou kostru s účelným rozmístěním kosterních větví. Zajistit optimální dobu vstupu do plodnosti. Udržet korunu v požadovaných rozměrech (dle sponu a způsobu pěstování). Zabezpečit optimální osvětleni a vzdušnost všech časti koruny. Zajistit fyziologickou rovnováhu mezi růstem a plodnosti. Stabilizovat každoroční sklizeň kvalitního ovoce. Zlepšit zdravotní stav a prodloužit životnost dřeviny. (BOČEK, 2007) 13

Řez podle vývojových období Výchovný (tvarovací) cílem je dobré zakořenění stromu po výsadbě a založení korunky s omezeným počtem dobře rozmístěných větví (většinou 3-4 postranní větve, které nevychází z jednoho místa a jsou vzdáleny nad sebou min. 10-20 cm), trvá 3-5 let, V prvním roce po vysazení zkracujeme výhony asi o 2/3. Ve druhém roce odstraníme všechny konkurenční výhony a bujné výhony rostoucí dovnitř koruny. Ve třetím roce zkracujeme prodlužující větve jen o 1/3. Zakládáme 2. patro korunky. Udržovací (průklest) cílem je zabezpečení rovnováhy mezi vegetativním růstem a plodností a vzdušnost koruny (omezení rozvoje chorob a škůdců), u dobře založené korunky je třeba 1x za pět let. Odstraňují se suché, nemocné, poškozené větve, prosvětluje se a upravuje se koruna. Zmlazovací používaný v období nástupu projevů stárnutí (markantní zkracování vegetativních přírůstků, nadměrná či často střídavá plodnost. Rozlišujeme mírné zmlazení zakrácení do 2-3 letého dřeva, středně hluboké zmlazení do 4-6 letého dřeva, hluboké zmlazení kdy seřezáváme kosterní větve. Ovocná dřevina reaguje na zmlazení silnou tvorbou nových letorostů, které vznikly z adventivních pupenů, redukujeme je již letním řezem. (BOČEK, 2007) Řez podle ročních období Zimní řez v době vegetačního klidu (IX.-III.), podporuje vegetativní růst, upravujeme tvar koruny, provádí se u jádrovin, u peckovin ne (nedokáží se účinně bránit infekcím patogenů). Letní řez v době od V.-VIII., především u peckovin. Odstraňujeme i tzv. vlky, prosvětlujeme korunu. (BOČEK, 2007) Řez podle požadavků skupin druhů, druhů a odrůd Jádroviny snášejí řez nejlépe. Do extenzivních výsadeb jsou tedy z hlediska životnosti velmi vhodné. Velice dobře snáší zimní řez. Peckoviny se vyznačují rychlejším vývojem, dřívější plodností (plodí na jednoletém dřevě), ale také rychlejším stárnutím. Řez peckovin se provádí zásadně během vegetace. Velké řezné plochy se špatně hojí. Třešně se řežou do 3. roku po výsadbě výchovným řezem, pak se už řez neprovádí. V extenzivních výsadbách však třešně rychle stárnou, proto je třeba provést zmlazovací řez. (BOČEK, 2007) 14

3.2.11 Množení ovocných dřevin Pohlavní způsob nebo-li generativní množení, kdy nová rostlina vzniká ze semene, má význam ve šlechtění a získávání podnoží, na které štěpujeme odrůdy. Druhým způsobem je vegetativní množení, které spočívá v zakořeňování různých části rostlin. Podnože tvoří prostředníka mezi naštěpovanou odrůdou a půdou. Role prostředníka však není zdaleka jen pasivní, ale významně aktivní. Mezi specifické vlivy podnožových odrůd na nadzemní soustavu ovocných dřevin lze zařadit vlivy: na vzrůstnost (bujnost růstu, na přísun minerálních látek, na fotosyntézu, na obsah cukrů a mrazuvzdornost květních pupenů, na výtěžnost stromků ve školce, na délku dormance, na nástup fenofáze kvetení, na nástup plodnosti, na hmotnost sklizně (kg/strom a na m 3 ), periodicitu plodnosti, hmotnost plodu, vybarvenost plodu, na obsah vitamínu C, skladovatelnost plodů, sklizňovou zralost, obsah cukrů v plodech, na tvar plodu, habitus koruny, na úhyn stromů a vliv zdravotního stavu (bezrzivost) podnoží na růst a plodnost naštěpené odrůdy. (VACHŮN, 2001) Generativní podnože pěstujeme u všech hlavních ovocných druhů jako jsou jabloně, hrušně, třešně,višně, slivoně, meruňky, broskvoně a ořešáky. Vegetativní způsoby množeni dělíme na autovegetativní, kdy nová rostlina vzniká pouze z jedné mateřské rostliny, a xenovegetativní, kdy na podnož štěpujeme (roubujeme nebo očkujeme) jinou rostlinu odrůdu. Pro extenzivní sady používáme spojení silně vzrůstná podnož a silně vzrůstná odrůda. U jabloní jsou to podnože generativně množené (např. Jadernička moravská), vegetativně množené A-2 a 111, pro třešně nejčastěji podnož ptáčnice, což je pláně třešně. (VACHŮN, 2001) 3.2.12 Zakládání extenzivních ovocných výsadeb Charakteristikou těchto výsadeb je nízká potřeba ošetřování pěstovaných stromků a menší péče o prostředí dané výsadby (řez, hnojení, chemická ochrana, obdělávání půdy, volná průchodnost krajiny). Volba stanoviště je významným krokem, který zajišťuje, stejně jako vhodná odrůda a podnož, úspěšné pěstování. Vyhýbáme se mrazovým kotlinám a stanovištím vystaveným silným nárazovým větrům. Obecně nejvhodnější stanoviště jsou mírné svahy se západní expozicí, pro třešně je výhodné volit i svahy severní (později na nich rozkvétají). Nevhodné jsou svahy východní a jižní, v předjaří zde dochází k teplotnímu šoku (osvícená X zastíněná strana). Nevhodné jsou také zamokřené půdy (nedostatek půdního vzduchu a napadení houbovými chorobami), některým se však nedaří na suchých půdách. 15

Extenzivní výsadby mívají zpravidla nižší počet stromů na jednotku plochy, než by odpovídalo jejímu plnému využití. Výsadby můžeme stručně rozdělit na výsadby uzavřené (zapojené), otevřené (volné) a rozptýlené. (BOČEK, 2008) Uzavřené výsadby: Reprezentuji je sady, ve kterých vysazujeme stromy na nejmenší přípustnou vzdálenost, odpovídající podnoži a vzrůstnosti odrůdy, pěstebním tvarem je polokmen na semenáči nebo pláněti, výjimečně na bujné typové podnoži (výška kmínku 1,30 až 1,50 m). S pěstováním podkultur počítáme jen v prvních letech po výsadbě, v dospělosti jsou koruny plně zapojené. Výhodou těchto sadů jsou příznivé opylovací podmínky, menší poškození zimními mrazy, nevýhodou možnost nebezpečí pozdních jarních mrazíků (nedochází k odvodu chladného vzduchu pod korunami stromů). Typem uzavřené výsadby mohou být sady v domácích zahradách,venkovské zahrady, oplocené parky či klášterní štěpnice. Otevřené výsadby: V období dospělosti je mezi korunami jednotlivých stromů dostatečný prostor, který umožňuje průchod světla a vzduchu i do meziřadí, kterého tak může byt využito pro pěstování podkultur po celé období trvaní ovocné výsadby. Otevřené výsadby jsou převládajícím typem extenzivního ovocnářství - zařadíme sem např. polní sady, nebo silniční či polní stromořadí. Výhodou je menší riziko poškození pozdními jarními mrazy, nevýhodou je větší riziko tvorby mrazových desek. Rozptýlené výsadby: Tvoří je stromy vysázené nepravidelně, náhodně a roztroušeně. Mezi tento typ mohou byt zahrnuty ovocné meze či remízky a samozřejmě ovocné solitéry v minulosti hojně vysazované na návsích, dvorech, polích či loukách, které jsou velmi cennou součástí rozptýlené zeleně. (EKODOMOV, 2012) Extenzivní výsadby jsou tedy vysazovány v širokých sponech, nejobvyklejším tvarem je vysokokmen nebo alejový strom na semenáči nebo pláněti (výška kmínku 1,70 2,20 m). Spon výsadby volíme čtvercový, obdélníkový, trojúhelníkový i nepravidelný. Dále jsou uvedeny orientační doporučené spony pro kmenné tvary (vysokokmen a polokmen) u hlavních ovocných druhů. Tvary dle výšky kmene Vysokokmen 180-200 cm Polokmen 130-150 cm Čtvrtkmen 90-110 cm Zákrsek 50-70 cm 16

Vřeteno 30-60 cm Doporučený spon Jabloně: 8 x 8 m až 12 x 12 m (min 8 x 6 m) Hrušně: 8 x 8 m až 10 x 10 m (min 8 x 6 m) Třešně: 10 x 10 m až 12 x 12 m (min 10 x 7 m) Vlastní výsadba stromů Na zatravněných pozemcích provedeme plošné posečení travin a bylin co nejníže nad zemí, Poté odstraníme drn pouze v místech, kde budeme hloubit výsadbovou jámu. (ŠARAPATKA a kol., 2008) Jámu vykopeme a osadíme opěrný kůl. Jáma má být širší než hlubší, min. 0,6 x 0,6 x 0,4. Do jam se může dát kompost. Do jámy umístíme opěrný kůl o průměru 6-8 cm, výšky dle výšky kmínku (do výšky 10 cm pod rozvětvení korunky, aby se výhony neodíraly) a připočteme 0,5 m na zaražení kůlu do země. Kůl situujeme na jižní stranu kmínku. Jámu prolijeme dostatečným množstvím vody. Vsadíme sazenici, jíž jsme zkrátili výhony o 1/3 délky a také jsme zakrátili příliš dlouhé kořeny, sazenici přihrneme zeminou, kterou ušlapeme. Poté vyvážeme sazenici arboristickou páskou ke kůlu a umístíme chráničku nejlépe pletivovou (drátěnou nebo plastovou), kterou uchytíme ke kůlu. (ŠARAPATKA a kol., 2008) Volba odrůd Pro výsadbu je třeba zvolit kvalitní školkařský výpěstek. Při volbě odrůd se řídíme účelem a smyslem zakládané výsadby, mají-li ovocné stromky dávat čistě hospodářský užitek, volíme odrůdy vhodné pro přímý konzum - stolní ovoce (Panenské české, Matčino, Malinové holovouské,jadernička moravská a další), nebo na zpracování - moštové, na sušení (Kardinál žíhaný, Parména zlatá, Ontario, Jadernička moravská, Boskoopské a další). Má-li ovocný strom plnit i funkci mimoprodukční, okrasnou nebo společenskou, hledíme si více i stromových znaků a vlastností. Podržíme-li hlavní smysl ovocných stromů, tedy přinášet ovoce, je třeba při zakládání výsadeb dbát na opylovací poměry. Většina ovocných odrůd, zejména ze skupiny jádrovin, jsou cizosprašné, tj. pro opylení a oplození potřebují pyl jiné odrůdy. (EKODOMOV, 2012) 17

Ochrana před škůdci a chorobami Prevence chorob spočívá ve vysázení certifikovaných sazenic odolných a stanovištně vhodných odrůd, správným provedení výsadby a řezu, zajištěním vhodným podmínek pro rozmnožování přirozených nepřátel (např. mykofágních hub, dravého hmyzu). Léčba chorob je složitá a prakticky nemožná. V ekologickém zemědělství jsou na ochranu proti chorobám povoleny přípravky na bázi síry a mědi, jejichž ekotoxicita není tak velká, jako u organických pesticidů. (BOČEK, 2008) Slunéčka, zlatoočka, denivky, pestřenky, střevlíky, škvory, dravé bejlomorky a ploštice, lumky, lumčíky nebo pavoukovce udržíme v druhově pestrém složení květnatých luk. Velmi vhodnými rostlinami, které zabezpečuji život užitečného mšicožravého hmyzu (afidofagů) jsou např. javory, lípy, zimolez, olše, líska, rákos, lebeda, heřmánek a řebříček, které jsou hostitelskými druhy cele řady mšic. Dospělci mnohých užitečných organismů se živi pylem, proto by přímo v sadu nebo v jeho blízkosti měl byt zdroj kvetoucích rostlin. Jedny z nejlepších představuji miříkovité (kmín, bedrník, fenykl, kopr, pastiňák, kerblík, mrkev) a hvězdnicovité (slunečnice, vratič), dále bez černý a kalina. Je však třeba dávat pozor na přenašeče virové šarky a nevysazovat v blízkosti slivoní druhy hostící mšice jako je trnka, rákos a chmel (Pultar, 2007). Cela řada užitečných živočichů (ještěrky, hadi, ježci, rejsci aj.) se snáze udrží v sadu, připravíme-li jim na vhodných místech úkryt, který může představovat hromada větvi po řezu stromů spolu se spadaným listím nebo vyskládaná kupka kameni. Můžeme také umisťovat hnízdní budky pro pěvce, v sadu se snažíme udržet i dravce (regulace hlodavců). (EKODOMOV, 2012) Nejvýznamnější choroba jabloní je strupovitost jabloně způsobená vřeckatou houbou Venturia inaequalis. Na listech se objevují zpočátku šedohnědé skvrny, které se postupně zvětšují a tmavnou. Silná infekce může byt příčinou i předčasného opadu listů. Na plodech se tvoří hnědé až černé skvrny, při silném napadeni dochází k praskání a deformacím. Houba přezimuje v infikovaném spadaném listí. Preventivní ochranou na malých plochách je shrabání a likvidace napadeného listí na podzim, lze použit i aplikaci dusíkatých hnojiv pod koruny stromů (např. močůvka, močovina apod.), které podpoří rozklad listí. Chemická ochrana spočívá v aplikaci fungicidů s preventivním, kurativním nebo kombinovaným účinkem. Další významnou chorobou je padlí jabloně, jejíž význam prudce vzrůstá vlivem oteplování, a proto už není problémem jen teplých nížinných oblastí, stále více se stěhuje i do poloh vyšších. Původcem choroby je houba Podosphaera leucotricha. Napadá především pupeny, letorosty, listy a květenství, ale i plody. Pupeny špatně raší, listy se deformuji, květy 18

jsou menší, nevyvinuté, květní orgány deformované, letorosty špatně rostou, jsou retardované, na plodech se při silné infekci vytváří bílý povlak, později jemná síťkovitá rzivost. Houba přezimuje ve formě podhoubí na květních a listových pupenech, po vyrašení brzy zjara se infekce projeví moučnatým povlakem listových růžic nebo letorostů. V průběhu vegetace se šíří konidiemi. Komplex doporučených preventivních opatření zahrnuje výběr vhodné polohy a stanoviště, vyrovnanou výživu (nepřehnojit dusíkem), racionální řez a včasné mechanické odstraňování napadených částí letorostů a listových nebo květních růžic. Ze škůdců je třeba zmínit vlnatku krvavou, která přímo saje na rostlinách, ale posátá místa jsou vstupní branou pro infekci dřeva houbovými a bakteriálními patogeny, které způsobují rakovinné zduřeniny. Ochrana proti mšicím spočívá v podpoře přirozených nepřátel (ploštice, zlatoočka, slunečka, střevlíci, larvy pestřenek, larvy bejlomorek rod Aphidoletes). Z biologických přípravků se používají olejové přípravky a draselné mýdlo. Dále se umísťují lepové pásy na kmínky a znemožňujeme pohyb mravenců do korun stromů (roznáší mšice). (BOČEK, 2008) 3.3 Aleje a stromořadí Zvláštní postavení pak mají ovocné aleje a stromořadí, která představuji jedinečný fenomén české krajiny a patří k českému kulturnímu dědictví. Zahrnují stromořadí či aleje podél silnic, polních cest, vodních toků nebo vodních ploch. Na území České republiky jsou neodmyslitelnou součástí krajiny. Slovo alej pochází z francouzštiny- aller znamená jíti, allée je cesta. Název jasně odkazuje k tomu, že aleje jsou spojeny s komunikací, cestou nebo pěšinou. V české terminologii je alej tvořena minimálně dvěma řadami stromů, zatímco stromořadí je pouze jednoduchá řada stromů. Aleje a stromořadí člení krajinu, vizuálně propojují zemi a nebe, vzbuzují pocit bezpečí, pro rostliny a živočichy jsou útočištěm, stromy zlepšují mikroklima, poskytují stín, plní funkci hlukové a prachové bariéry, orientačního prvku, estetického prvku a mohou sloužit i k produkčním účelům. Mohou se stát prvky ÚSES (Územní systém ekologické stability) jako biokoridory či interakční prvky, přesto jsou v médiích nejvíce prezentovány v souvislosti se silniční dopravou a autonehodami. Údržba, péče a obnova je v současnosti diskutovaným tématem, které nemá jednoznačné řešení. Už jen při obnově dochází ke konfliktu, zda výsadbu obnovit postupně či naráz, aby i nadále působila jednotným dojmem. 19

3.3.1 Historie výsadby stromořadí a alejí - za vlády Karla IV. docházelo k budování nových cest a zakládání porostů, - z období renesance pochází např. Valdštejnská alej v Jičíně, hovoří se o termínu komponované krajiny - kdy se aleje orientují na významné osy např. kostel zámek, šlechta buduje aleje z dubu, javoru a lípy; naproti tomu lidoví krajináři, tedy venkované vysazují ovocné stromy a umisťují do krajiny kapličky, křížky a boží muka - za vlády Marie Terezie a Josefa II. se mohutně rozmáhá budování cest, u kterých se vysazují ovocné aleje, které mají poskytovat stín a na podzim i potravu pro vojáky, ale pochází odsud i nařízení o odstranění dřevin, pokud brání vysychání cest: Jestliže blízko silnice stojící stromy a keře vrhajícím stínem překážejí jejímu vyschnutí, nařizujeme a každému k zachování ukládáme, aby ve vzdálenosti 2 sáhů (3,8 m) od patníku nebo hrany silnice nově se nevysadil žádný strom, veškeré pak nyní v této vzdálenosti stojící stromy, vyjma stromy ovocné, aby byly ihned poraženy a odstraněny". (ŠVÉDOVÁ, 2010) - v polovině 19. století je vydáno nařízení sázet aleje z ovocných stromů a moruší - konec 19. století je sepjat s činností okrašlovacích spolků, které si kladou za cíl povýšit pěšiny na vycházkové cesty - počátek 20. století rozkvět vysazovaní ovocných alejí - období kolektivizace v zemědělství znamená zánik drobných cest a pěšin lemovaných dřevinami, avšak dochází k výsadbě alejí kolem silnic - v současné době podléhá výsadba stromů podél silnic a dálnic ČSN 73 6101 Projektování silnic a dálnic (HENDRYCH, 2008) Silniční stromořadí se ve velkém rozsahu zakládala po druhé světové válce formou velmi intenzivního ovocnářství. Zpevněná silnice umožňovala snadnou dostupnost mechanizaci, usnadňovala řezové práce, ochranu proti chorobám či škůdcům a také sklizeň. Dnes jsou stromy okolo silnic vnímány často negativně obavy o bezpečnost silničního provozu, kdy vznikají statistiky o souvislosti vzdálenosti stromu od příkopu cesty a nehodovosti. Problém je také zajistit finance na údržbu dřevin. V současné době se k cestám volí stromy s pyramidálním tvarem koruny, odolností na zasolení, vyšší odolnost k suchu a také s nižší plodností, která nastupuje později, s neatraktivními plody, které neopadávají a s pozdějším zráním (ne letní odrůdy), odolné k chorobám a škůdcům, celkově nenáročné nebo se vysazují triploidní odrůdy tak, aby nemohlo dojít k oplození a vzniku plodů. 20