MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Lesnická a dřevařská fakulta Ústav nábytku, designu a bydlení DIPLOMOVÁ PRÁCE Možnosti zvýšení produktivity práce v malé truhlářské firmě Brno 2010 Bc. Jiří Kousal 2
3
4
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Možnosti zvýšení produktivity práce v malé truhlářské firmě zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje diplomová práce byla zveřejněna v souladu s 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendlovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MZLU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací. Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem), si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace. V Brně dne 19. dubna 2010 5
Poděkování: Děkuji Ing. Karlu Krontorádovi, CSc. za jeho vedení, připomínky a odborné rady při zpracování této diplomové práce. Mé poděkování také patří pracovníkům a vedení malé truhlářské firmy za jejich vstřícnost a ochotu při pořizování časových snímků a informací z provozu. 6
ABSTRAKT Jméno (name): Jiří Kousal Název diplomové práce: Možnosti zvýšení produktivity práce v malé truhlářské firmě Tato diplomová práce se zabývá možnostmi zvýšení produktivity práce v malé truhlářské firmě. Jejím cílem je zhodnotit současný stav efektivity menšího truhlářského výrobního provozu a dále pak navrhnout účinná opatření ke zvýšení produktivity práce. Hlavní část práce je věnována vlastnímu měření, které má zjistit vznik časových ztrát na vytipovaných místech. Na základě zjištěných údajů jsou vypočítány současné spotřeby času v jednotlivých fázích výrobního procesu a stanoveny optimální hodnoty. Závěr práce je věnován porovnání naměřených hodnot ve vztahu k hodnotám optimálním a jsou zde navržena účinná racionalizační opatření. Klíčová slova: Produktivita práce, racionalizace práce, časové snímky, truhlářská firma. Title of diploma thesis: Possibilities to increase the productivity in a small carpentry business This diploma thesis deals with the possibilities of increasing the productivity in a small carpentry business. Its objective is to evaluate the effectiveness of the current state of a minor joinery manufacturing service and to propose some effective measures in order to increase their labor productivity. The main part devotes to the measurements which detect the emergence of time losses at selected working places. Determining the optimal value as well as the current 7
consumption of time in various stages of the production process are calculated on the basis of the observed data. In the conclusion the work compares the measured values in relation to the optimal values. There are also some efficient rationalizating measures proposed in this part. Key words: Labour productivity, rationalization of work, time frames, carpentry firm. 8
Obsah 1 Úvod... 12 2 Cíl práce.. 14 3 Produktivita práce... 15 3.1 Základní způsob měření produktivity... 15 3.2 Efektivnost podniku.. 16 3.3 Výrobní faktory. 17 3.4 Kombinace výrobních faktorů.. 17 3.4.1 Výrobní faktor kapitál..18 3.4.2 Výrobní kapacita...19 4 Racionalizace výroby.. 21 4.1 Korektivní racionalizace. 22 4.2 Preventivní racionalizace... 22 4.3 Typické příklady racionalizace práce... 24 4.3.1 Komponentní přístup.. 24 4.3.2 Komplexní přístup.. 24 5 Normotvorná činnost ve výrobních procesech... 25 5.1 Normy spotřeby práce... 25 5.2 Rozdělení spotřeby času v průběhu směny... 27 5.2.1 Čas práce (t1)... 29 5.2.2 Čas obecně nutných přestávek (t2) 29 5.2.3 Čas podmínečně nutných přestávek (t2) 30 5.2.4 Čas ztrátový (T z ) 31 6 Pracovní prostředí a psychologie práce... 33 6.2 Pracoviště a prostor... 33 6.2 Zásady estetiky na pracovišti 33 6.3 Motivující hodnocení pracovníků...34 7 Vytipování možných slabých míst zabraňující vyšší produktivitě práce 35 8 Zjištění stávajícího stavu malé truhlářské firmy 37 8.1 Organizace skladů firmy... 37 8.2 Technologické rozmístění pracovišť výrobní dílny.. 38 9
8.2.1 Dřevotřísková deska (DTD) 38 8.2.2 Polotvrdá dřevovláknitá deska (MDF) 39 8.3 Materiálové toky... 43 8.4 Technická příprava výroby.. 44 8.4.1 Výrobní výkresy...44 8.4.2 Kusovník... 44 8.4.3 Normy spotřeby materiálu.. 45 8.4.4 Normy spotřeby času.. 46 8.4.5 Technologický (pracovní) postup... 47 8.4.6 Řízení a organizace výroby. 47 8.5 Snímek pracovního dne. 48 8.5.1 Snímky pracovní operace... 48 8.5.2 Hlavní zásady před započetím pozorování na pracovišti 59 8.5.3 Časový rozsah měření 50 8.6 Snímky pracovního času.. 50 8.6.1 Časový rozsah měření 51 8.7 Časové snímky pracoviště s formátovací pilou.52 8.7.1 Časový snímek pracoviště s formátovací pilou č.1 52 8.7.2 Časový snímek pracoviště s formátovací pilou č.2. 53 8.7.3 Časový snímek pracoviště s formátovací pilou č.3 54 8.8 Časové snímky pracoviště olepovačky hran... 55 8.8.1 Časový snímek pracoviště olepovačky hran č.4 55 8.8.2 Časový snímek pracoviště olepovačky hran č.5 56 8.8.3 Časový snímek pracoviště olepovačky hran č.6 57 8.8.4 Stanovení využití olepovačky hran 58 8.9 Časové snímky pracoviště s vícevřetenovou vrtačkou 59 8.9.1 Časový snímek pracoviště s vícevřetenovou vrtačkou č.7...59 8.9.2 Časový snímek pracoviště s vícevřetenovou vrtačkou č.8 60 8.9.3 Časový snímek pracoviště s vícevřetenovou vrtačkou č.9 61 8.10 Časové snímky montážního pracoviště. 62 8.10.1 Časový snímek montážního pracoviště č.10 66 8.10.2 Časový snímek montážního pracoviště č.11 63 8.10.3 Časový snímek montážního pracoviště č.12 64 8.10.4 Časové porovnání operativních snímků mezi sebou... 65 10
8.11 Pozorovací listy pracovní směny pracovníků... 67 8.11.1 Pozorovací list směny pracovníka č.1... 68 8.11.2 Pozorovací list směny pracovníka č.2... 69 8.11.3 Pozorovací list směny pracovníka č.3... 70 9 Návrhy na zvýšení produktivity práce v malé truhlářské firmě... 71 9.1 Organizace skladů firmy... 71 9.2 Technologické rozmístění pracovišť výrobní dílny... 71 9.3 Materiálové toky.. 74 9.4 Technická příprava výroby... 74 9.4.1 Výrobní výkresy 74 9.4.2 Normy spotřeby materiálu a času... 75 9.4.3 Řízení a organizace výroby. 75 9.5 Časové snímky po provedených racionalizačních opatření.. 76 9.5.1 Upravený časový snímek pracoviště s formátovací pilou č.3... 77 9.5.2 Upravený časový snímek pracoviště s olepovačkou hran č.4.... 78 9.5.3 Upravený časový snímek pracoviště s vícevřetenovou vrtačkou č.9... 80 9.5.4 Upravený časový snímek montážního pracoviště č.10.. 81 9.5.5 Upravený časový snímek pracovní směny pracovníka č.3. 82 10 Diskuze 84 11 Závěr... 86 12 Resumé.. 87 13 Summary 88 14 Použitá literatura... 89 15 Seznam použitých zkratek 90 16 Seznam obrázků, tabulek, vzorců a grafů... 91 17 Seznam příloh. 93 18 Seznam volných příloh 94 11
1. Úvod K hlavním ukazatelům výkonnosti podniku patří produktivita práce, která je dnes častým tématem souvisejícím s konkurenceschopností tuzemských výrobců rozšiřujících se na evropský trh. Produktivita v ČR dosahuje zhruba jen dvou třetin produktivity evropských zemí. Proto i české firmy usilují v posledních letech o zvyšování produktivity práce v zájmu uplatnění nejen na tuzemském, ale i na evropském trhu. Dynamický rozvoj výrobních podniků není možno zabezpečit bez řady kvalitativních změn. Zdokonalování stávajícího stavu řízení nazýváme racionalizací. Na racionalizaci se ve firmách kladou stále vyšší nároky a požadavky. Hledají se možnosti ke zvýšení produktivity jak pracovišť, jednotlivých pracovníků, ale i podniku jako celku. Úroveň řízení je závislá na jednotlivých činitelích výroby, schopnosti výrobního systému pružně a rychle reagovat na změny v technice, odbytu a výrobě. Řízení výroby je zaměřeno na dosažení optimálního fungování výrobních systémů s ohledem na splnění vytčených cílů. Jde o věcné, časové a prostorové sladění všech složek výrobního procesu a jejich vzájemnou koordinaci. Složkami výrobního procesu jsou provozní prostory, technická zařízení, nářadí a nástroje, materiál, polotovary, energie, rozpracované a hotové výrobky a také odpady. Dalšími významnými činiteli jsou pracovníci podílející se na výrobní činnosti, míra a efektivnost využívání informací, nakládání s finančními prostředky. Samotné řízení podniku v sobě skrývá velké možnosti, jak zvýšit hospodárnost a dosáhnout zvýšení produktivity práce. Příklady z praxe obohacují teorii a přispívají tak ke kvalitnějšímu řízení výroby. Pojem řízení je pojmem, který se neustále vyvíjí a rozšiřuje. Měřitelným znakem zdokonalení výroby je zkrácení výrobního času, zvýšení jakosti nebo snížení výrobních nákladů. Všechny znaky směřují k navyšování zisku. Význam řízení je tedy zcela zásadní právě proto, že vede ke konkrétním a nesporným výsledkům v celé struktuře podniku. Plněním cílů se rozumí dosahování předem stanoveného stavu věcí. Kromě stanovení celkového cíle musí být definovány specifické, dílčí cíle pro jednotlivé oblasti, zejména pro výrobu a její kvalitu, odbyt a prodej, financování, obsazování pracovních pozic, další vzdělávání na úrovni řízení, získávání a rozšiřování 12
dovedností potřebných pro výkon výrobních činností a využívání informačních technologií. 13
2. Cíl práce Diplomová práce je zaměřena na zefektivnění výroby v menší truhlářské firmě. Soustavné zlepšování úrovně řízení nesporně povede k vyšší produktivitě práce. Cílem práce je určit optimální plán řízení v tomto malém výrobním provozu. Každý podnik se ve své podstatě liší. Je třeba si uvědomit rozdílnost mezi velkým, středním a malým podnikem. Největší rozdíly jsou v objemu spotřebovávaných materiálů, počtu pracovníků, ale i v odlišnosti jejich vedení. I v případě menšího podniku má dobrá úroveň řízení a managementu značný vliv na jeho prosperitu. V praktické části se pomocí zvoleného způsobu měření produktivity práce budu zabývat zmapováním a vyhodnocením stávajícího stavu pracovišť. Dále navržením vhodných a účinných opatření a změn, které povedou ke zvýšení produktivity práce i efektivitě spotřeby materiálu. Reorganizace a vhodnější uspořádání provozu bude směřovat ke zlepšení materiálového toku a omezení množství nevýrobních pomocných prací. Hlavní kroky racionalizace se budou týkat jak výrobních a skladových prostor, tak i organizace práce a řízení pracovníků. Značná pozornost bude zaměřena na zaměstnance, hlavně odstranění neproduktivních činností a prostojů, které jsou ve velké míře příčinou nízké produktivity práce. 14
3. Produktivita práce Produktivita práce je stupeň účinnosti práce, projevující se v určitém množství užitných hodnot vyrobených za jednotku času. Stupeň účinnosti vynakládané práce, tedy produktivity, je závislý na několika základních podmínkách technice, organizaci výroby, kvalifikaci pracovníků, na nahrazení lidské práce technikou, ale i na přírodních podmínkách. S produktivitou se setkáváme jak u výrobních, tak i nevýrobních organizacích. V nejširším pojetí ji můžeme chápat jako užitečnou přeměnu vstupů na výstupy. Vysoká produktivita napomáhá snižování nákladů, produkci levnějších výrobků a tím i možnosti rozšiřování okruhu zákazníků. Produktivita je v úzkém spojení s kvalitou, to znamená splněním požadavků na charakteristické užitné vlastnosti výrobku. Proto se výrobci musí zaměřovat jak na zvyšování produktivity, tak i na jakost, protože nízká jakost snižuje konkurenceschopnost a cenu výrobku. [1] 3.1 Základní způsob měření produktivity Nejjednodušší vzorec pro měření produktivity práce je obecně určen podílem výstupů a vstupů. V praxi se tento ukazatel definuje jako účetní přidaná hodnota (tedy jako suma výkonů) na jednoho zaměstnance. Vzorec pro výpočet produktivity práce by tedy vypadal takto: Produktivita práce = příjmy - výdaje (režie + odpisy + úroky + personální náklady) průměrný počet zaměstnanců Produktivita práce je údaj, který můžeme měřit v přepočtu na jednoho zaměstnance nebo ji můžeme měřit pro podnik jako celek. Na rozdíl od jiných 15
ukazatelů výkonu podniku lze sledovat změnu produktivity napříč organizací, v jednotlivých odděleních nebo pro jednotlivé pracovníky. Použití vzorce pro produktivitu není vždy jednoznačné. V některých případech nelze najít správné a objektivní ukazatele, které budou přesně dokumentovat osobní produktivitu práce. Téměř vždy se však dá použít pro sledování produktivity podniku jako celku. [11] Je zřejmé, že produktivitu můžeme měřit pro jednotlivé výrobní faktory zvlášť. V tabulce č.1 jsou uvedeny ukazatele účinnosti jednotlivých výrobních faktorů. [2] V praxi nejčastěji měříme produktivitu: lidské práce, strojů a zařízení, využití materiálu, managementu. Tabulka č. 1 - měření produktivity jednotlivých výrobních faktorů Výrobní faktor Ukazatel produktivity výrobního faktoru Lidská práce Produktivita práce Stroje a výrobní zařízení Materiál (jeho využití) Produktivita nebo výrobnost strojů a zařízení Množství spotřebovaného materiálu na jednotku produkce a rychlost obratu jeho zásob 3.2 Efektivnost podniku Ekonomická teorie říká, že každá činnost, která tvoří určitou hodnotu, je výrobou. Výraz výroba tedy zahrnuje všechny hospodářské činnosti, které jsou spojené se zajištěním výrobků a služeb, tj. statků pro konečného spotřebitele. Zjednodušeně můžeme říci, že výrobu chápeme jako zpracování surovin a materiálů do finálních výrobků. 16
Výroba se může uskutečnit pouze tehdy, spojí-li se tři základní výrobní faktory, práce, půda a kapitál. Práce a půda jsou faktory základní, kapitál je faktorem odvozeným a rozumíme jej jako kapitál fyzický, nikoli peněžní, tj. nástroje, stroje, budovy apod.. [2] 3.3 Výrobní faktory Výrobní faktory lze rozdělit na: 1. Dispozitivní faktor, tj. řídící práce (často označovaný jako managament) nejdůležitější výrobní faktor, bez kterého nemohou být ostatní faktory účelně využívány. Jeho úkolem je optimální kombinace ostatních výrobních faktorů. 2. Výkonná práce druhým nejvýznamnějším podnikovým výrobním faktorem je výkonná práce, tj. využití fyzických a duševních schopností člověka pro výrobu statků. Cenou práce je mzda a další osobní a personální náklady. Mzdové náklady řadíme z hlediska kalkulace jako jednicové a režijní náklady. Efektivitu lidské práce, tj. množství výrobků připadající na jednoho pracovníka, označujeme jako produktivitu práce. 3.4 Kombinace výrobních faktorů Pro uskutečnění výroby je nutné, aby se výrobní faktory účelně a hospodárně spojily. U většiny výrob jde o spojení a kombinaci všech výrobních faktorů, u některých však mohou některé výrobní faktory chybět (např. pro poskytování mnoha služeb není nutný materiál ani dlouhodobý hmotný majetek). Nikdy však nemůže chybět lidská práce, ať již jako práce výkonná nebo práce dispozitivní. Účelně spojit a kombinovat výrobní faktory do efektivně fungující jednotky je úkolem managementu (dispozitivního faktoru). Do jednotlivých výrob nevstupují výrobní faktory ve stejném množství, naopak často dochází k situacím, kdy jeden výrobní faktor převažuje. Podle převažujícího faktoru můžeme výroby (podniky) rozlišit: 17
kapitálově náročné (např. elektrárenství), pracovně náročné, zde tvoří mzdové náklady významný podíl (sklárny, průmysl ), materiálově náročné, zde tvoří náklady na spotřebovaný materiál významný podíl (potravinářský, hutnický průmysl...). [2] Toto zařazení podniku do určité skupiny převažujícího výrobního faktoru je důležité zejména pro orientaci managementu na hlavní zdroje snižování nákladů a tím i zvyšování efektivnosti. [10] 3.4.1 Výrobní faktor kapitál Účinnost výrobního faktoru kapitál je ovlivněna těmito činiteli: výrobní kapacitou, finanční situací podniku. Účinnost výrobního faktoru kapitál vyjadřujeme jako produktivitu kapitálu: V / K kde: V = výstupy (produkty v Kč), K = kapitál (z podnikohospodářského podniku jím chápeme dlouhodobý majetek). Kapitál představuje pro každou firmu ekonomický zdroj. Pokud není využit podle jeho potencionální výrobní kapacity, vznikají volné nevyužité fixní náklady. Čím více jsou výrobní kapacity využity, tím více dochází k poklesu nákladů na jednotku produkce, zvyšuje se zisk a dochází k růstu produktivity. 18
3.4.2 Výrobní kapacita Výrobní kapacitou rozumíme maximální objem produkce, kterou je podnik schopen vyprodukovat za jednotku času. Obecně lze kapacitu výrobní jednotky vyjádřit jako výsledek jejího výkonu a doby, po kterou je v činnosti. [3] Stanovení výrobní kapacity: 1. U podniku, který se zabývá výrobou jednoho kusu výrobku (automatické linky) nebo výrobků, které jsou na sebe převoditelné, se výrobní kapacita vypočítá takto: Q p = T p * V p kde: Q p = výrobní kapacita vyjádřena v naturálních jednotkách, T p = využitelný časový fond v h, V p = výkon v naturálních jednotkách za 1 h. 2. U mechanického obrábění je možno výrobní kapacitu vypočítat pomocí kapacitní normy pracnosti: Q p = T p / t k kde: t k = kapacitní norma pracnosti na 1 výrobek v h. 3. Výrobní kapacitu výrobních ploch spočítáme: Q p = M / m * T p / t k kde: M = celková výrobní plocha v m 2, m = kapacitní norma ploch potřebná na výrobu jednoho výrobku v m 2. 4. Využití výrobní kapacity: k c = Q s /Q p kde: k c = koeficient celkového využití výrobní kapacity, Q s = skutečný objem výroby, Q p = výrobní kapacita. 19
Stupeň využití výrobní kapacity je ovlivněn celou řadou činitelů, především samostatným plánem výroby, který určuje plánované využití kapacit. Výrobní kapacity jsou úzce spjaty s fixními náklady. Čím je využití výrobních kapacit vyšší, tím více se zvyšuje hospodárnost výroby. Účelnému zvýšení výrobních kapacit dosáhneme vyšším využitím časového fondu (zdokonalením organizace, odstraněním prostojů apod.), vyšším využitím výkonnosti (snížení pracnosti, zvýšení kvalifikace pracovníků apod.). [3] 20
4. Racionalizace výroby Podstatou racionalizace je neustálé zlepšování výrobního systému. Snahou podnikatelských subjektů by měla být snaha o neustálé zvyšování produktivity práce v zájmu ekonomických výsledků a zvyšování konkurenceschopnosti. Cílem racionalizace je to, aby se výrobní proces uskutečňoval na stále vyšší úrovni techniky, technologie, výroby a organizace práce. V obecném smyslu se racionalizace jeví jako rozumové zvládnutí pracovního úseku. Jejím základem je vyloučení zbytečných ztrát a využití existujících rezerv a zároveň směřování k zavádění nových technologických a organizačních opatření. V pracovním prostředí se racionalizace též zaměřuje na vytvoření takových pracovních podmínek, při nichž se pracovníci mohou na svou práci plně soustředit, vykonávat ji s vysokou produktivitou a zároveň šetřit svoji pracovní sílu. Racionalizace je ve všech případech podkládána ekonomickou kalkulací, která ji směřuje k rentabilitě a hospodárnosti. Významnou oblastí zvyšování produktivity práce je fungování základních výrobních fondů. Zaměřuje se na přípravu práce, přísun a odsun zařízení, údržbu strojů, staveb a budov. Mezi další nástroje racionalizace patří materiálové hospodaření a pohyb materiálu. Pohyb a manipulace s materiálem představují rostoucí podíl práce i nákladů. Ke zvýšení produktivity práce vede plynulost přepravy materiálu a zavádění ekonomického skladování. Úsilí je tedy třeba především zaměřit na snížení materiálových reprodukčních nákladů a zlepšení manipulace. [12] Základní nástroje racionalizace optimalizace při provádění pracovních operací, ergonomie pracoviště uspořádání a vybavení pracoviště, technické úpravy pracovišť přípravky, pomůcky, mechanismy, technologičnost konstrukcí, uspořádání pracovišť. 21
Základní postup racionalizace analýza pracovního systému, zhodnocení funkce pracovního systému, návrhy racionalizačních opatření, realizace opatření, analýza a vyhodnocení přínosů. Racionalizaci práce lze podle jejího poslání rozdělit na: 1. Racionalizaci preventivní, 2. Racionalizaci korektivní. 4.1 Preventivní racionalizace Snahou preventivní racionalizace je posouzení správnosti projektové a předprojektové dokumentace. Obsahem této činnosti je posouzení, zda je dokumentace zpracována komplexně a obsahuje-li projekt technické a organizační uspořádání pracovního procesu. Posouzení se zabývá zejména optimálním rozmístěním pracovníků, jejich počtem, optimalizací pracovních postupů, podmínky práce a hospodárným využitím pracovních sil. 4.2 Korektivní racionalizace Korektivní racionalizace se uskutečňuje v již existujících podmínkách pracovního prostředí, pracovišť a výrobních procesů při dané technologii. Snahou je analyzovat, navrhovat a zdokonalovat změny v organizačním pracovním procesu v menší míře a zahrnout je do změn norem spotřeby práce. [12] Předmětem korektivní racionalizace je: optimální počet pracovníků, uspořádání pracovišť, optimální materiálový tok, racionalizace pracovních postupů. 22
Obrázek č. 1 - třístupňová racionalizace výrobního procesu [12] 23
4.3 Typické příklady racionalizace práce K nejrozšířenějším přístupům racionalizace lidské a strojové práce a ostatních prvků, které se na práci podílejí, patří koncepce komponentní a komplexní. 4.3.1 Komponentní přístup Komponentní přístup řeší pouze jednu část z celku (pracoviště) a to z hlediska: 1. funkčního (technologie, normování, řízení práce apod.), 2. místního (pracoviště s danou operací), 3. prvkového (bere v úvahu práci stroje bez ohledu na lidský faktor). 4.3.2 Komplexní přístup Komplexní přístup můžeme charakterizovat jako vícehlediskový, který řeší všechny části celku jednotlivě. To znamená, že objekt racionalizace sledujeme z hlediska technologického, organizačního, ekonomického apod., a na základě vyhodnocení jednotlivých přístupů realizujeme racionalizační opatření. Komplexní řešení tedy představuje možné zlepšení všech zkoumaných oblastí. Výstupem je zvýšení produktivity práce celku po stránce technologické, organizační, ekonomické apod. [12] 24
5. Normotvorná činnost ve výrobních procesech Činnost normování definujeme jako proces, prostřednictvím kterého jsou uplatňovány požadavky technického a ekonomického zdůvodnění norem. Technickohospodářské normy jsou prostředkem standardizace vztahů ve spotřebě a využití výrobních prvků pracovní síly (normy času), pracovního prostředí (stroje), pracovního předmětu (materiálu) a vyhledávání optimálního ekonomického řešení. Technicko-hospodářské normy (THN) rozdělujeme na: [4] normy spotřeby práce, normy spotřeby materiálu a surovin, kapacitní normy. 5.1 Normy spotřeby práce Normy spotřeby práce jsou předpisy, které určují množství předpokládané spotřeby živé práce vynaložené ve výrobě na určitý pracovní úkon. Pracovní normy představují soubor všech předpisů, určujících, jakým způsobem se má určitá práce hospodárně vykonávat, jaká kvalifikace je k jejímu provedení zapotřebí a kolik pracovního času je za určitých podmínek třeba k jejímu vykonání. K pracovním normám především patří: [12] normy pracovní kvalifikace, normy spotřeby práce. 25
Obrázek č. 2 - Skladba pracovních norem [12] Normy spotřeby práce Jsou předpisy, které vyjadřují předpokládanou spotřebu živé práce, vynaložené na určitý pracovní výkon. Normy technologické Údaje o optimálních, ekonomicky nejvhodnějších a v praxi dosažitelných podmínkách činností výrobního zařízení nebo pracovníků. Normy obsazení Vyjadřují, kolik pracovníků určité profese v daných podmínkách připadá na počet pracovníků jiné profese normy početních stavů, nebo kolik pracovníků je potřeba pro obsluhu určitého zařízení normy obsluhy. 26
Normativy četnosti Vyjadřují podíl normativní hodnoty určitého, z hlediska operace nepravidelně se vyskytujícího, úkonu pracovní činnosti na normě času dané operace. Normy potřeby času Údaje o normativní spotřebě času za operaci nebo její část v jednotkách času (min., hod., sec.). 5.2 Rozdělení spotřeby času v průběhu směny Čas směny (T) představuje celkovou dobu trvání pracovní směny organizační jednotky, daného pracoviště nebo pracovníka. Jejich opakovatelnost závisí na počtu a délce odpracovaných směn bez ohledu na to, jaké množství produktů se za směnu vyprodukuje. [12] 27
Obrázek č. 3 - členění času spotřebovaného v průběhu směny [12] Normovatelný čas T n je to celkové označení těch druhů časů, které jsou pro účelný průběh pracovního cyklu bezpodmínečně nutné. Obecně se dá charakterizovat jako součet spotřeb časů, které probíhají za daných výrobních a pracovních dějů a událostí na pracovišti ekonomicky a technologicky nejvýhodnějšími organizačními pracovními podmínkami. [12] 28
Normovatelný čas se dále skládá z: času práce (t 1 ), času obecně nutných přestávek (t 2 ), času podmínečně nutných přestávek (t 3 ). 5.2.1 Čas práce (t 1 ) Je označení všech druhů spotřeby času, při nichž pracovník vykonává úkony nutné ke splnění pracovních úkolů a jejich zajišťování během pracovní směny. Společně s časy prací se započítává i čas tělesně nutných úkonů a smyslových reakcí. Čas práce je vztažen pouze k jedné pracovní jednotce, výrobní dávce nebo směně. Proto se čas práce rozděluje na: Čas jednotkové práce (ta1) je čas strávený při provádění pracovních úkonů spojených s výrobou výrobní jednice v rámci dané časové operace (upínání, měření atd.). Čas dávkové operace (tb1) je čas pracovních úkonů, který je potřebný pro přípravu a zakončení práce pro danou práci nebo pracovní operaci (prostudování pracovních výkresů, postupů práce, opatření nářadí, upnutí nářadí, seřízení a nastavení stroje atd.). Čas směnové práce (tc1) - je čas, který pracovník potřebuje k různým pracovním úkonům pro zajištění plynulého chodu strojů, zařízení a průběhu celé pracovní směny (příprava pracoviště na začátku směny, úklid pracoviště během a na konci směny, promazání strojů atd.). 5.2.2 Čas obecně nutných přestávek (t 2 ) Je čas přestávek, které jsou pracovníkům stanoveny různými pracovními předpisy a zákonnými normami. Čas obecně nutných přestávek zahrnuje: 29
Přestávky na oddech (pokud jsou stanoveny, např. u fyzicky namáhavých prací nebo prací ohrožujících zdraví pracovníka, práce v hlučném prostředí, práci se stroji a nástroji přenášející otřesy na pracovníka, práce v prostředí s vysokou teplotou atd.). Přestávka na pořízení svačiny a svačinu. Přestávka na přirozené potřeby.[12] 5.2.3 Čas podmínečně nutných přestávek (t 3 ) Je časový úsek, po který není pracovník činný. Stav nečinnosti je vyvolán režimem práce a vyplývá z dané úrovně techniky, technologie a organizace práce (čekání na doběh chodu stroje, čekání na dokončení práce z předchozího pracoviště atd.). Členění času podmínečně nutných přestávek: Čas podmínečně nutných jednotkových přestávek (t A3 ) (je čas nečinnosti pracovníka vyvolaný režimem práce, úrovní techniky, technologie a organizace v rámci času jednotkové práce obvykle čekání pracovníka na ukončení automatického chodu stroje). Čas podmínečně nutných dávkových přestávek (t B3 ) - je čas nečinnosti pracovníka vyvolaný režimem práce, úrovní techniky, technologie a organizace v rámci času dávkové práce (např. při čekání pracovníka na manipulační prostředek). Čas podmínečně nutných směnových přestávek (t C3 ) - je čas nečinnosti pracovníka vyvolaný režimem práce, úrovní techniky, technologie a organizace v rámci času směnové práce (např. čekaní pracovníka na zahřátí stroje na začátku směny). 30
5.2.4 Čas ztrátový (T z ) Je součet všech časů nečinností a dějů, které vznikly v průběhu pracovní směny u sledovaného objektu různými nepředvídatelnými vlivy a nedostatky. Tento čas nelze stanovit předem, proto jej nazýváme nenormovatelný. Tyto ztrátové časy nezapočítáváme do normovatelného času a při vlastním stanovování normy času se s nimi nepočítá. [12] Ztrátový čas dále dělíme: Osobní ztráty času (td) jsou časové ztráty vzniklé porušením pracovní kázně pracujícím a projevují se tak nedostatečným využitím pracovního času. Do této skupiny ztrát se zahrnují zejména časy způsobené pozdním příchodem na pracoviště, bezdůvodné opuštění pracoviště, zbytečné rozhovory nevýrobního charakteru, oprava zmetkové práce apod. Technicko organizační ztráty (te) tyto ztráty lze stručně charakterizovat jako ztráty způsobené špatnou organizací práce nebo technickými problémy různého druhu. Do těchto časů zejména řadíme časové ztráty na odstranění různých poruch nebo pracemi, které nejsou popsány v pracovním postupu, tzv. vícepracemi. [12] Tyto časové ztráty dále dělíme na: Ztráty způsobené víceprací (te1) jedná se o práce, které musí být navíc provedeny oproti původnímu předpokladu nebo nejsou popsány technologickým předpisem. Patří sem například čas strávený hledáním pracovních pomůcek nebo oprava vad způsobená cizím zaviněním. Ztráty způsobené čekáním (te2) jsou to ztráty pracovního času způsobené čekáním na pracovníka na odstranění různých poruch ve výrobě zaviněných chybnou přípravou práce či chybnou výrobou a nedostatečnou údržbou 31
pracoviště a výrobního zařízení. Patří sem zejména časy na odstranění poruch v dodávce energie, čas čekání na práci, materiál, nástroje, na dopravu, čekání na instrukce, technickou kontrolu apod.. Ztráty způsobené vyšší mocí (te3) jsou to časové ztráty pracovníků, strojů a zařízení, které jsou způsobené např. výpadkem el. proudu při bouřce nebo ztráty působením jiných živlů. [5] Složky všech časových ztrát, tzn. nenormovatelného času, jsou ve výrobě zbytečné. Jejím vlivem dochází ke zvyšování nákladů a snižování produktivity práce. Proto je nutné jim předcházet, včas je odhalovat a hledat vhodné technologické a organizační opatření k jejich odstranění. Tyto opatření na odhalování a snižování zmíněných ztrát jsou jedním z nejdůležitějších úkolů řízení výroby. [5] 32
6. Pracovní prostředí a psychologie práce 6.1 Pracoviště a prostor Pracoviště je prostor sloužící k výrobě užitných hodnot vyrobených v důsledku dělby práce. Člení se na stacionární a nestacionární (pohyblivé), individuální a skupinové, ruční, mechanizované a automatizované. Mezi hlavní zásady při projektování pracoviště patří respektování velikosti, bezpečnosti, rozmístění prvků na pracovišti a hygienické podmínky. Pracovním místem označujeme část pracoviště, v němž jeden nebo více pracovníků vykonává dílčí část pracovního procesu. Pracovní prostředí Pracovním prostředím označujeme soubor faktorů, které ovlivňují pracovníka při vykonávání práce. Tyto faktory jsou měřitelné (fyzikální) a sociální. Tyto faktory mohou mít za následek vysoké pracovní absence, úrazy a nemoci z povolání nebo nespokojenost v pracovní sféře. Tyto negativní faktory mají za následek snížení produktivity práce, kratší životnost pracovních fondů, nebezpečí poruch a havárií. 6.2 Zásady estetiky na pracovišti Jsou takové úpravy a zkulturnění prvků pracoviště a bezprostředního okolí, při kterých pracovník pociťuje uspokojení a radost z práce, což přímo a nepřímo ovlivňuje jeho produktivitu. K zásadám estetiky na pracovišti např. patří barevná úprava prostoru (změna tepelných a světelných poměrů na pracovišti» zvyšování bezpečnosti práce a orientace). Při volbě barev se musí vycházet z velikosti pracoviště a pracovní polohy, nutno brát v úvahu strukturu pracovníků (věk, pohlaví), typ práce (monotónní, administrativní), a také vycházet z ČSN. [13] 33
6.3 Motivující hodnocení pracovníků Velká část řídících pracovníků si neuvědomuje, jak velký přínos pro motivaci pracovníků představuje jejich pravidelné hodnocení. Provádí je v malé míře, odbývají je nebo je vůbec opomíjejí s tím, že pracovníkovi vytýkají nedostatky v průběhu práce. Hodnocení pracovníků je však velice důležité. Slouží nejen ke stanovení mzdy, zejména pohyblivých složek, ale má řadu dalších funkcí: dává zpětnou vazbu podřízenému o tom, jak se nadřízený dívá na jeho práci, přispívá k osobnímu rozvoji pracovníka, je-li hodnocení pozitivní, povzbuzuje ke zvýšenému úsilí. [6] 34
7. Vytipování možných slabých míst zabraňující vyšší produktivitě práce V malé truhlářské firmě zabývající se výrobou a realizací veletržních stánků a jiných expozic a v menší míře též výrobou nábytku jsou značné rezervy v oblasti organizace výrobního procesu. Vytipování těchto slabých míst, navržení vhodných nápravných opatření a jejich realizace povede ke snížení nákladů a zvýšení konkurenceschopnosti firmy. Prostory truhlářské firmy jsou rozděleny na část výrobní a skladovou s celkovou plochou 575 m 2. Každá část zaujímá zhruba polovinu celkové plochy, pracuje zde 5 zaměstnanců.. Praktická část diplomové je zaměřena na organizaci a technologii výroby a měření spotřeby času při jednotlivých výrobních činnostech. Při zjištění rezerv jsou současně navržena opatření ke zlepšení těch částí výrobního procesu, které jsou příčinou nízké produktivity práce. Vytipovaná slabá místa s uvedením bližší specifikace jsou tato: Organizace skladů firmy - pozornost je věnována zejména rozmístění jednotlivých prvků skladu, materiálovým zásobám a manipulaci s nimi. Technologické rozmístění pracovišť výrobní dílny - tato část je zaměřena na stávající rozmístění jednotlivých pracovišť a strojů, nejdůležitějších zpracovávaných materiálech a je uvedeno konkrétní strojní vybavení a jeho hlavní technické parametry. Materiálové toky pohyb materiálu mezi jednotlivými pracovišti a materiálu nacházejícího se ve výrobě, zabezpečení dočasného skladování v době, kdy na materiálu (polotovarech, dílcích), nejsou prováděny žádné technologické operace. Technická příprava výroby - výrobní výkresy, kusovník, normy spotřeby materiálu a času, nářezové plány a pracovní postupy. 35
Řízení výroby a organizace výroby - druh a způsob řízení. Produktivita práce na formátovací pile - časové snímky. Produktivita práce na olepovačce hran - časové snímky. Produktivita práce na vícevřetenové vrtačce - časové snímky. Produktivita práce montáže a balení výrobků - časové snímky. Náplň a produktivita práce pracovní směny pracovníků - časové snímky. 36
8. Zjištění stávajícího stavu malé truhlářské firmy 8.1 Organizace skladů firmy Skladové prostory firmy jsou zobrazeny na obr. č. 4 v M 1:2000. Jejich celková plocha je 287,5m 2. Slouží pro skladování hotových výrobků před expedicí a pro uložení velkoplošného materiálu určeného pro zpracování ve výrobě. Hotové výrobky jsou uloženy na europaletách a speciálních paletách, které umožňují jejich přepravu, manipulaci a nakládku při expedicí pomocí ručního paletovacího a vysokozdvižného vozíku. Velkoplošný materiál je volně skladován v horizontální poloze jednotlivě podle sortimentu, při vyšším objemu jsou materiálové zásoby navršeny na sebe s použitím prokladů. Při manipulací s materiálem pomocí vysokozdvižného vozíku vzniká menší riziko jeho poškození (zvláště povrchové úpravy), než při ruční manipulaci a navíc odpadá fyzicky namáhavá práce pracovníků. Poměrně velká skladovací plocha je vyhrazena pro uložení hotových výrobků. Tato plocha současně slouží pro dočasné uložení vícenásobně používaných produktů, jako jsou např. různé konstrukční a podlahové části expozic. Součástí skladu je také velký skladovací regál pro ukládání využitelných zbytků z výroby. Obrázek č. 4 - skladové prostory firmy 37
Tabulka č. 2 - legenda - skladové prostory firmy Legenda číslo název 1 Sklad hotových výrobků 2 Volně ložený velkoplošný materiál 3 Regál na využitelný odpad 8.2 Technologické rozmístění pracovišť výrobní dílny Výrobní prostory firmy jsou zobrazeny na obr. č. 5 v M 1:1800. Jejich celková plocha činí 287,5m 2. Prostory slouží pro mechanické opracování velkoplošných materiálů, hlavně dřevotřískových desek (DTD) a středně tvrdých dřevovláknitých desek (MDF). 8.2.1 Dřevotřísková deska (DTD) (Chipboard) ČSN EN 309:2005 definuje třískové desky jako materiály vyrobené slisováním a ohřevem částic (třísek, hoblin, pilin, apod.) nebo jiných lignoceluózových materiálů ve formě částic a přídavkem polymerního lepidla. Jedná se o základní materiál ve výrobě nábytku. Pro výrobu DTD se používají syntetická lepidla termoreaktivního typu, a to močovinoformaldehydová (UF), fenolformaldehydová (PF), melaminformaldehydová (MEF) a jiná Podíl lepidla u desek se pohybuje do 10 %. [7] Dřevotřískové desky lze řezat, frézovat, vrtat a brousit běžnými dřevoobráběcími nástroji a stroji. Jelikož pryskyřičná lepidla rychle tupí břity nástrojů, je zapotřebí používat břity se slinutými karbidy [5]. Z hlediska použití DTD v nábytkářském průmyslu se kladou nejvyšší nároky na kvalitu povrchu, homogennost desek, pevnost v ohybu a rozlupčivost desek. 38
Při skladování dřevotřískových desek je třeba zabezpečit vlhkost materiálu 8 až 10 %, což odpovídá relativní vlhkosti vzduchu okolo 50 60 %. Skladování je třeba věnovat zvýšenou pozornost, protože při změně vlhkosti o 1 % se zvýší tloušťka asi o 0,1 mm [8]. 8.2.2 Polotvrdá dřevovláknitá deska (MDF) (Medium Density Fiberboard) Podle ČSN EN 316 jsou vláknité desky definovány jako vláknitý materiál tloušťky 1,5mm a více, vyrobený z lignoceluosových vláken použitím ohřevu nebo tlaku. Soudržností je dosaženo zplstnatěním vláken (a jejich přirozenou lepivostí) a přídavkem syntetické pryskyřice na vlákno. Hustota polotvrdé dřevovláknité desky se pohybuje 560 Kg/m 3 900 Kg/m 3. Množství přidávané pryskyřice je závislé na druhu pryskyřice, druhu vláknité desky. U MDF desky se při použití fenolformaldehydových pryskyřic (PF) pohybuje od 6 8 %. Povrch MDF desek může být bez povrchové úpravy nebo je lze dobře povrchově dokončovat lakováním nebo oplášťovat a potahovat fóliemi. [7] Hlavní vybavení výrobní dílny tvoří dvě formátovací pily, olepovačka hran a vícevřetenová vrtačka. Vedlejší nevýrobní vybavení tvoří tři montážní stoly určené pro konečnou montáž výrobků a pomocné práce spojené s výrobou. Dílna je dále vybavena odsávacím zařízením pro odsávání prachu při mechanickém obrábění, skříňkami pro uložení ručního elektrického nářadí a nářadí pro obsluhu hlavního strojního vybavení. Důležitou součástí formátovacích pil jsou bedny pro uložení nevyužitelného odpadu při řezání. 39
Obrázek č. 5 - výrobní prostory firmy 40
Tabulka č. 3 - výrobní prostory firmy Legenda číslo název 1 Formátovací pila 2 Olepovačka hran 3 Montážní pracoviště 4 Vícevřetenová vrtačka 5 Stojanová vrtačka 6 Volné odkládací místo (2O m2) 7 Odsávání 8 Bedny na odpad 9 Skříně na nářadí 10 Formátovací pila Formátovací pila č.1 Formátovací pila (označena v půdorysném uspořádání výrobních prostor č. 1.) slouží ve výrobě k řezání velkoplošných materiálů na sdružené přířezy, polotovary i hotové dílce. Přísun materiálu k pile ze skladu je řešen pomocí ručního vozíku. Odsun hotových dílců od formátovací pily je zabezpečen pomocí ručního paletovacího vozíku nebo ručně do skladu materiálu, případně do blízkosti jiného strojního zařízení. Tabulka č. 4 - technické parametry formátovací pily č.1 Název parametru Jednotka Max. formátovací rozměr s vozíkem mm 3200 Max. průměr pilového kotouče mm 315 Naklopení pilového kotouče stupně 45 Otáčky kotouče ot/min 4000 Výkon motoru kw 4 Max. výška řezu při 90 st. mm 100 Max. výška řezu při 45 st. mm 70 Průměr předřezového kotouče mm 125 Otáčky předřezového kotouče ot/min 8000 41
Formátovací pila č.2 Formátovací pila (označena v půdorysném uspořádání výrobních prostor č. 2) je určena k řezání velkoplošných materiálů a plastických hmot. Použití této pily je omezené, slouží pro pomocné řezání - krácení odpadu, řezání polykarbonátových desek (používaných pro realizaci různých expozic), nebo při nadměrně vytíženém stavu formátovací pily č.1. Tabulka č. 5 - technické parametry formátovací pily č.2 Název parametru Jednotka Max. délka řezu mm 1600 Max. průměr pilového kotouče mm 300 Naklopení pilového kotouče stupně 45 Otáčky kotouče ot/min 4000 Průměr předřezového kotouče mm 105 Otáčky předřezového kotouče ot/min 7000 Výkon motoru kw 2,2 Olepovačka hran Olepovačka hran slouží pro dokončování hran dílců. Stroj je vybaven kompletním vybavením (frézovacím, kapovacím zařízení) pro opracování hran. Přísun materiálu ke stroji je zabezpečen z meziskladu nebo přímo od formátovací pily (č.1) pomocí ručního manipulačního zařízení. Odsun olepených dílců je distribuován do meziskladu nebo na další pracoviště. Tabulka č. 6 - technické parametry olepovačky hran Název parametru Jednotka Délka stroje mm 3920 Výkon motoru kw 10 Rychlost posuvu m/min 11 Max. výška dílce mm 0,8-55 Síla hrany mm 0,4-3 Tlakový vzduch bar 6 Nutná technologická mezera mezi dílci mm 900 42
Vícevřetenová vrtačka Vícevřetenová vrtačka s nastavitelnou horizontální a vertikální vrtací jednotkou slouží pro vrtání konstrukčních otvorů pro kolíky do hrany a plochy dílců. Tabulka č. 7 - Technické parametry vícevřetenové vrtačky Název parametru Jednotka Počet vřeten ks 21 Rozteč vřeten mm 32 Rozměry pracovního stolu mm 905x360 Pracovní tlak vzduchu bar 6 Otáčky vřeten ot/min 2800 Výkon motoru kw 1,5 Max. zdvih vrtací hlavy mm 80 8.3 Materiálové toky Tok materiálu během výroby je z velké míry ovlivněn technickým vybavením provozovny. Tok a technologické opracování materiálu, které vede až k dokončovacím pracím a vzniku nového produktu, je značnou měrou ovlivněn termínem dokončení zakázky nebo organizací práce. Časté problémy, které jsou spojeny s materiálovým tokem, a které byly během pozorování zaznamenány, jsou původcem ztrátových časů. K častým problémům ve výrobě patří: chaotické ukládání nařezaných polotovarů od formátovacích pil na sebe, zahlcení jednotlivých pracovišť materiálem při souběžné práci na více zakázkách, časté ukládání dílců do těsné blízkosti pracovních stolů vede ke zmenšení prostoru pracovního místa a omezení možností manipulace, což je příčinou opakovaného uspořádávání a vyklízení pracovního místa před započetím další práce, odkládání nedokončených dílců do skladu materiálu vede ke vzniku zbytečných ztrátových časů způsobených manipulací s materiálem. 43
8.4 Technická příprava výroby Pro zjištění stávajícího stavu firmy je kromě důkladného seznámení s rozmístěním a vybaveností pracovišť nutné znát také technologickou přípravu výroby a způsob řízení výroby. Pro malé truhlářské firmy, kde se téměř vždy setkáváme s kusovou nebo malosériovou výrobou, je značně obtížné stanovit jednoznačný druh řízení a organizaci práce. Proto je práce zaměřena i na tuto problematiku, neboť zde se často vyskytují problémy ve výrobě, které jsou příčinou zmetkovitosti výroby nebo malé produktivity práce. Z této části výroby je pro práci důležitý především souhrn technických, technologických a technicko organizačních opatření. Důležité administrativní výstupy technické přípravy výroby a sledované dokumenty jsou: 8.4.1 Výrobní výkresy Výrobní výkresy, které jsou jedním z hlavních dokumentů pro výrobu a současně slouží pro pozorování, jsou přiloženy ve volné příloze č. 6, 7. Výkresová dokumentace slouží pro sestavení výkresů sestav, podsestav, až po jednotlivé dílce výrobku. Z volné přílohy č. 6, 7 je patrné, že ne vždy jsou výrobní výkresy zpracovány na takové úrovni, aby v nich byly jednoznačně vymezeny především hlavní rozměry výrobku nebo zabezpečena dobrá čitelnost výkresů. Tyto nedostatky se projevují zdlouhavým čtením výkresů a výrobou zmetků. Dochází k velkým ztrátám času a nadměrné spotřebě materiálu, který je nutný k opravě zmetkovité výroby. 8.4.2 Kusovník Dalším důležitým dokumentem pro výrobu je kusovník, který obsahuje kompletní rozpis dílců i všech ostatních součástí výrobku, jejich počet a rozměr. Po konzultaci s mistrem i pracovníky bylo zjištěno, že kusovník ve většině případů není pro výrobu připraven a určený pracovník ho vytváří sám. Tento případ však nastává tehdy, kdy je 44
naplánována větší zakázka a orientace při výrobě bez kusovníku by byla značně ztížena. Naopak při výrobě menšího počtu kusů, kdy nehrozí špatná orientace, postupují pracovníci při výrobě přímo podle výkresu bez nutnosti využití tohoto dokumentu. Během vlastního pozorování byl zaznamenán jeden časový úsek, kdy pracovník tvořil kusovník. Tento čas je zachycen v pozorovacím listu pracovníka č. 1. Je samozřejmé, že se časové intervaly pro tvorbu kusovníků budou lišit podle velikosti jednotlivých zakázek. Čas věnovaný vytvoření kusovníku pracovníkem mohl být využit spíše pro práci v dílně. 8.4.3 Normy spotřeby materiálu Kvantitativní a kvalitativní vztah materiálu a výkonu (výrobku) určuje norma spotřeby materiálu. Vyjadřuje optimální spotřebu materiálu na výrobek za daných technologických a ekonomických podmínek. Norma musí vycházet a vymezit: druh materiálu, výrobek, výrobní podmínky. Technicko-hospodářská norma se stanovuje na výrobek a obsahuje užitečnou spotřebu materiálu a technologicky nutný odpad. Slouží pro zajištění materiálu pro výrobu a obsahuje veškeré požadavky na přímý (jednicový) materiál, který tvoří cenu výrobku. [4] 45
Obrázek č. 6 - struktura normy spotřeby materiálu [4] Normy spotřeby materiálu (DTD, MDF) ve sledované truhlářské firmě připravuje mistr. Zodpovídá za objednání a včasné naskladnění materiálu pro výrobu. Pomocné materiály (např. spojovací prostředky, kování) nakupuje ve větším množství, tyto materiály slouží pro realizaci více druhů zakázek. Jsou uskladněny ve skladu pomocných materiálů. Poměrně výrazný nedostatek normování spotřeby materiálu spočívá v nepřipravenosti nářezových plánů, a to zejména pro zakázky, kdy dochází ke spotřebě většího množství velkoplošného materiálu (DTD, MDF) a větší spotřebě času při vlastním rozvržení pořezového schématu. Při nedostatečném využívání materiálu dochází ke vzniku zbytečně velkého množství odpadu a neúčelnému vynakládání finančních prostředků na nákup materiálu. 8.4.4 Normy spotřeby času Normy spotřeby času nejsou pro každou operaci ve výrobě pevně stanoveny. Přípravář výroby si je podle odborných zkušeností určuje pouze pro vlastní orientaci spotřeb času a slouží mu tak pro rozvržení další výroby. 46
8.4.5 Technologický (pracovní) postup Pracovní postupy jsou velmi důležitým dokumentem pro výrobní činnost podniku. Určují sled pracovních operací tak, jak jdou po sobě ve výrobě. V případě firmy, kde byla prováděna měření, jsou pracovní postupy voleny samotnými pracovníky podle jejich zkušeností a odborností. Pro tento druh výroby, kdy převládá zpracování pouze velkoplošného materiálu, je pracovní postup téměř totožný pro všechny druhy zakázek. Proces výroby začíná pořezem materiálu na formátovací pile, následuje olepení dílců olepovací hranou nebo ABS hranou. Celý proces strojního obrábění je ukončen výrobou konstrukčních spojů na vícevřetenové vrtačce. Výroba je často v průběhu doplněna prací s ručním elektrickým nářadím, jako např. olepovačkou hran na zakřivené dílce nebo ruční lamelovací frézkou pro výrobu konstrukčního spoje pomocí dřevěných lamelek. Celý proces výroby je ukončen montáží (pokud zákazník vyžaduje produkt ve smontovaném stavu a pokud to dovolují přepravní možnosti), nebo balením dílců v nesmontovaném stavu. Pro balení sestav nebo hotových dílců je v truhlářské firmě používáno lepenky a smršťovací fólie. 8.4.6 Řízení a organizace výroby Řízení mistrem jde o řízení vycházející z jeho odpovědnosti jako jediného vedoucího. Tento způsob je vhodný tam, kde jde o jednoduchou méně stupňovou výrobu, zejména takovou, kde se nevyskytují vyšší požadavky na kooperaci. [9] Výrobní proces v truhlářské dílně je řízen pouze přípravářem výroby, který má zároveň funkci mistra. Přítomnost mistra ve výrobní dílně je časově velmi omezená. Mistr se z důvodu své vytíženosti zdržuje na pracovišti pouze při předávání zakázek do výroby, při namátkové kontrole nebo řešení problémů. 47
8.5 Snímek pracovního dne Ve výrobě, kde je hlavní část výroby zaměřena na mechanické opracování materiálu, se využívá pro stanovení nutné spotřeby času jednotlivých, opakujících se operací časové studie práce. Jejich výsledky slouží pro stanovení měrné spotřeby pracovního času a jsou základem pro normování času. Časové studie lze rozdělit na: snímky operace, snímky pracovního času, okamžikové pozorování, výpočetní metody. [1] Jedním z hlavních úkolů této diplomové práce je zjistit produktivitu práce pomocí časových snímků. Cílem je změření a zaznamenání všech časů spotřebovaných na operace, které se v průběhu měření vyskytly. Následným vyhodnocení a navržením nápravných opatření je sledováno odstranění časové ztráty. Časový snímek je přímá, nepřetržitá doba pozorování a zaznamenávání skutečné spotřeby času pracovní směny nebo operace. V případě této práce se jedná o měření časových snímků, které neprobíhaly během celé pracovní směny, ale jen její části, jedná se o snímky pracovní operace. 8.5.1 Snímky pracovní operace Snímky pracovní operace analyzují čas vynakládaný pracovníkem na jednotlivé pravidelně se opakující pracovní operace nebo jejich části. Účelem je zjištění nezbytné spotřeby pracovního času a také rozbor časové následnosti jednotlivých pracovních úkonů v operaci a posouzení účelnosti pracovního postupu. Nejběžnějším způsobem pro zjišťování trvání relativně krátkých opakovaných pracovních operací je tzv. chronometráž. Pracovní operace se pro její provedení rozdělí na jednotlivé úkony, opakovaně se změří jejich trvání, stanoví se průměrná doba jejich trvání a tím i průměrná doba trvání operace. [1] 48
8.5.2 Hlavní zásady před započetím pozorování na pracovišti Před samotným začátkem měření byly určeny základní požadavky na měření, aby nemohlo dojít ke zkresleným nebo nepřesným hodnotám měření. Všechny uvedené zásady jsou platné pro všechna zkoumaná pracoviště a nebudou již tedy opakovaně uváděny před měřením každého pracovního místa. Hlavní zásady měření jsou: dobré seznámení se zkoumaným pracovištěm, určení průměrně zdatného a dostatečně kvalifikovaného pracovníka s dobrou znalostí daného pracoviště, respektování pracovního prostoru pracoviště, bez zasahování do tohoto prostoru během měření, respektování pracovních podmínek, např. zvýšené prašnosti, hlučnosti a jinak snížené hygieny prostředí (možnost použití ochranných pomůcek), odpovídající kvalita výrobků. Tento typ časových snímků byl využit pro tři nejvytíženější pracoviště, která jsou vybavena hlavním strojním vybavením firmy. Těmito pracovišti jsou: pracovní místo s formátovací pilou, pracovní místo s olepovačkou hran, pracovní místo s vícevřetenovou vrtačkou. Čtvrté zkoumané pracoviště nemá výrobní povahu, ale je určeno pro montáž výrobků a pomocné práce, které se během výroby vyskytují. Toto pracoviště je dále označováno jako montážní pracoviště. Pro každé z uvedených míst byla provedena tři měření pracovních operací. Všechna měření na zkoumaných pracovištích měla různá časová rozmezí a neprobíhala (v rámci jednotlivého pracoviště) na stejné zakázce. Toto opatření mělo vést ke získání co možná nejvíce druhů časů, které se ve výrobě vyskytují. Tímto opatřením je zabezpečena objektivnost časových snímků. 49