Řád: DRAVCI (Accipitriformes)
Charakteristika řádu zahrnuje asi 260 druhů přizpůsobeni k lovu živé kořisti hákovitě zahnutý zobák, ostré drápy a silná, široká křídla kořist hledají ve dne, pomocí zraku většinou monogamní (oba partneři se aktivně podílejí na péči o mláďata pokud jeden z rodičů uhyne, zahynou s největší pravděpodobností také mláďata (přísně rozdělené role rodičů) opuštění mláďat hrozí, pokud jsou ptáci na hnízdě rušeni
Charakteristika řádu mladí dravci dospívají velmi dlouho, až 3 roky teprve poté jsou schopni rozmnožování samice často větší než samec (vysvětluje se to jako adaptace samic na možnost lovit větší kořist, protože se musí zdržovat poblíž hnízda s mláďaty.
zbytky natrávené kořisti ve tvaru válečku (chlupy, kosti, peří, drápy a zobáky) ze svalnatého žaludku vyvržené zobákem dravce ven dravci daleko lépe tráví kosti (narozdíl od sov nemají vole), skladba jejich vývržků je především ze srsti nebo peří kořisti mláďata sov na hnízdě ale kosti tráví potřebují draslík Vývržky dravců
Vývržky dravců velikost vývržků dravců závisí na množství a velikosti vyvržených zbytků, ale i podle toho, zda jde o samce či samici, která bývá u většiny druhů mnohem větší
Vývržek z krovek a těl střevlíkovitých brouků
ORLOVEC ŘÍČNÍ (Pandion haliaetus) čeleď: ORLOVCOVITÍ (Pandionidae) kriticky ohrožený druh žije téměř po celé Evropě, ve střední části Evropy byl však skoro vyhuben největší stavy ve Skandinávii, žije v Asii, Austrálii, na Sundských ostrovech a v S i Střední Americe k našim řekám a rybníkům zalétá jen v době jarního a podzimního tahu; hnízdění nebylo u nás zaznamenáno hřbetní strana těla černohnědá, břišní strana bílá
Rozšíření orlovce říčního
ORLOVEC ŘÍČNÍ (Pandion haliaetus) přes oko se táhne tmavý pruh úzký hnědý ocas s větším počtem tmavých pruhů váží 1300-1800 g potravní specialista na ryby při lovu krouží nad vodní hladinou nebo létá podél řeky, vrhá se z výšky 10-50 m do vody a noří se hluboko pod hladinu ostré, dlouhé a půlkruhovitě zahnuté drápy výjimečně loví vodní ptáky nebo vodní savce
ORLOVEC ŘÍČNÍ (Pandion haliaetus)
OREL MOŘSKÝ (Haliaetus albicilla) čeleď: KRAHUJCOVITÍ (Accipitridae) kriticky ohrožený druh obývá území od Grónska a severoevropských mořských pobřeží do vnitrozemí Evropy přes Německo směrem k Dunaji a odtud na východ až do Japonska na Slovensku žije u Dunaje a u Oravské přehrady úspěšně vysazen na Třeboňsko, kde již několik párů hnízdí největší u nás žijící dravec (větší než orel skalní) rozpětí křídel až 2,50 m, váha 3 600-6 250 g
Rozšíření orla mořského světle zelená letní rozšíření tmavě zelená celoroční rozšíření modrá zimní rozšíření
Dospělí ptáci mají bílý, klínovitě zaokrouhlený ocas, žlutý zobák a žlutou duhovku oka.
Mladí ptáci jsou tmavší a mají několik bledých skvrn na spodu těla, tmavá duhovka oka.
OREL MOŘSKÝ (Haliaetus albicilla) potrava: vodní ptáci a ryby, obratlovci, zdechliny na letícího ptáka neútočí, na ryby se vrhá střemhlav a prudce, potápí se na kořist nalétává z posedu nebo při pátracím letu, v mělké vodě i při chůzi potápivé ptáky vyčerpá nalétáváním velkým druhům odebírá kořist
OREL MOŘSKÝ (Haliaetus albicilla) samice snáší 2-3 bílá vejce do obrovského hnízda na starých stromech na hnízdě sedí střídavě se samcem 31-46 dnů pohlavní dospělost až v 5 letech
LUŇÁK ČERVENÝ (Milvus milvus) čeleď: KRAHUJCOVITÍ (Accipitridae) kriticky ohrožený druh obývá nejsevernější Afriku, Kanárské a Kapverdské ostrovy, Malou Asii a Evropu hnízdí roztroušeně téměř po celých Čechách a na J Moravě, nepravidelně také v ostatních částech Moravy základní zbarvení je hnědé s rezavými tóny, hlava je světlejší a podélně proužkovaná
Nejtypičtějším znakem je hluboce vidlicovitě vykrojený ocas, luňák jej za letu doširoka rozprostírá.
Na spodní straně dlouhých křídel jsou výrazné světlé skvrny, na svrchní straně křídel tvoří střední křídelní krovky půlměsíčitou kresbu.
LUŇÁK ČERVENÝ (Milvus milvus) o něco větší než káně lesní, váží 900-1200 g a v rozpětí křídel dosahuje 150-160 cm stěhovavý druh, ale na J Slovensku někdy i přezimuje životním prostředím je otevřená krajina s větší vodní plochou nebo širší údolí řek hnízda luňáků je možno okamžitě určit podle nejrůznějších odpadků, kterými jsou vystlána v dubnu až v květnu snese samice 2-3 vajíčka, zahřívá je většinou sama asi 30 dnů mláďata vylétávají z hnízda asi po 40-50 dnech výborný letec potrava: padliny, hlodavci, drobné ptactvo, ještěrky, hmyz
Jestřáb lesní (Accipiter gentilis) čeleď: KRAHUJCOVITÍ (Accipitridae) ohrožený druh lesnaté kraje Evropy, severní, střední Asie a Severní Ameriky; hnízdí i v Severní Africe dospělí ptáci jsou na horní straně těla břidlicově šedohnědí, vespod světlí až bílí s tmavším příčným vlnkováním
Jestřáb lesní (Accipiter gentilis) mladí letošní ptáci jsou nahoře rezavě hnědí a vespodu světle rezaví s podélným tmavším pruhováním
Jestřáb lesní (Accipiter gentilis) na dlouhém, zakulaceném ocase 4 tmavé příčné pásky (u krahujce je ocas zakončený rovně)
Jestřáb lesní (Accipiter gentilis) v rozpětí měří 100-120 cm a váží 650-1250 g vyhledává souvislé lesní komplexy v době hnízdění, jinak loví nejraději podél lesnatých okrajů hnízdí na vysokých stromech hluboko v lese, v dubnu snáší samice 3-4 vejce, inkubace 35-38 dní potravu obstarává samec, mláďata však krmí pouze samice
Jestřáb lesní (Accipiter gentilis) jestřábi svou kořist oškubávají samec v době hnízdění nepřináší kořist přímo na hnízdo, ale na opodál stojící strom, kde ji oškubanou předá samici, kterou před tím upozornil křikem potrava různorodá: ptáci (sojky, divocí a domácí holubi, koroptve, vrány, kavky, bažanti a divoké kachny), kdežto savci mnohem menším podílem (veverky, zajíci, králíci, sysli a hraboši) jestřáb podobně jako ostatní dobří letci neloví přímo v blízkosti hnízda, ale ve vzdálenosti asi 3-4 km přímého letu
Jestřáb lesní (Accipiter gentilis)
Káně lesní (Buteo buteo) čeleď: KRAHUJCOVITÍ (Accipitridae) obývá celou Evropu a střední Asii, Dálný Východ, hnízdí v Malé Asii, v Himálaji a na některých západoafrických ostrovech u nás žije na celém území, nejhojnější lesní dravec nížin i hor v rozpětí křídel měří 120-140 cm a váží 610-1200 g
Proměnlivé zbarvení (hřbetní část bývá tmavě hnědá, spodní strana světlá s hnědými skvrnami). Ozobí a stojáky jsou žluté.
Tmavohnědý ocas je příčně proužkovaný jemnými pásky a konec je lemovaný širokým tmavým pruhem).
Káně lesní (Buteo buteo) středoevropské káně je stěhovavé (zimoviště v JZ Evropě) nebo přelétavé na zimu k nám přilétávají káně severské naše káně se vracejí na svá hnízdiště již v březnu; zdá se, že jsou svým hnízdištím věrná hnízdí na vysokých a starých stromech, hnízdo bývá používáno po několik let v dubnu až květnu snáší samice 2-3 vejce (počet se v době myších invazí zvyšuje až na 5 a v době nedostatku myší se snižuje) na vejcích sedí střídavě oba rodiče asi 33 dnů, mláďata vylétávají z hnízda po 6-7 týdnech
Potrava: z 95 % drobní hlodavci (hraboš polní), ale i hmyz, zdechliny.
Káně rousná (Buteo lagopus) čeleď: KRAHUJCOVITÍ (Accipitridae) domovem ve Skandinávii, Finsku a v tundrových oblastech Ruska a Severní Ameriky k nám přilétá pouze v zimním období, přezimuje u nás a ke konci zimy opět odlétá na sever je o něco větší než káně lesní, v rozpětí křídel dosáhne 130-155 cm, váží 900-1550 g způsobem života se podobá káni lesní, hnízdí však převážně na zemi rozmnožování ovlivňováno množstvím potravy (2-3 vejce) živí se hlavně lumíky (v letech s extrémním přemnožením lumíků se může počet vajec zvýšit až na 7) a hrabošem mokřadním, příp. bělokury
Název dostala od stojáků opeřených hustě až po prsty.
Proměnlivé zbarvení, ale od káně lesní se výrazně liší většinou světlejším zbarvením.
Zejména při letu vyniká bílé zbarvení na spodní straně křídel, která mají v ohbí výraznou černou skvrnu, ocas je u kořene bílý a má širokou černou koncovou pásku.
Krahujec obecný (Accipiter nisus) čeleď: KRAHUJCOVITÍ (Accipitridae) silně ohrožený druh nejbližší příbuzný jestřába a také se mu podobá, ale je menší rozšíření se rozprostírá od severních okrajů Afriky přes celou Evropu a Asii až po Japonsko, zimuje v tropické Indii a ve východní Africe u nás hnízdí od nížin až po vysoké hory (menší lesíky - smrkové mlaziny) samice je opět podstatně větší než samec, dospělí ptáci dosahují rozpětí v křídlech 60-75 cm a váží 117-280 g
Samec i samice jsou svrchu tmavě šedí, vespod světlí s příčným vlnkováním.
Spodní strana těla samce narezavělá, kalhotky bývají načervenalé.
Krahujec obecný (Accipiter nisus)
Krahujec obecný (Accipiter nisus) monogamní druh hnízdo staví většinou pouze samice nepříliš vysoko nad zemí, hnízda jsou používána více let v květnu-červnu snáší samička 4-6 vajec ve dvoudenních přestávkách samice sedí na vejcích sama, samec nosí potravu inkubace 33 dní potrava: drobní ptáci; za vrabci létá až do těsné blízkosti lidských obydlí, krátká křídla a dlouhý ocas umožňují lov v hustých křoviskách samice loví větší ptáky až asi do velikosti drozda, sameček se zaměřuje na menší kořist loví přepadovým způsobem
Moták pochop (Circus aeruginosus) čeleď: KRAHUJCOVITÍ (Accipitridae) ohrožený druh Evropa (kromě severských oblastí), střední Sibiř až po Dálný východ, severní Afrika, Madagaskar, Austrálie štíhlé tělo, dlouhé stojáky, dlouhá křídla a dlouhý ocas okolo očí kruhovitě uspořádaná tužší pírka, která tvoří závoj podobný závoji sov pochop je největší a nejhojnější moták
Dospělý samec má vrchní část těla kaštanově hnědou, hlavu a hrud' nažloutlou, břišní část rudohnědou. Ocas stříbřitě šedý, na křídlech šedé plochy.
Samice je větší a těžší, shodně s mladými ptáky jednobarevně hnědá, jen vrch hlavy má světlý.
Špičky křídel jsou černé a jako u všech motáků při letu obrácené šikmo vzhůru (jev ojedinělý u dravců).
Moták pochop (Circus aeruginosus) tažný pták, zimuje v jižní Evropě, v severozápadní a ve střední Africe odlétá ke konci září a vrací se ke konci března oblast rozšíření u nás: rybničnaté krajiny se zamokřenými loukami a bažinami
Hnízdo v blízkosti vodní plochy, většinou v hustém rákosí (někdy je hnízdo přímo na hladině nebo nad ní).
Moták pochop (Circus aeruginosus) obsazuje i opuštěná hnízda po větších vodních ptácích 3-6 bělavých vajec v květnu (inkubace 32-33 dní) samec nosí potravu a samice krmí mláďata předávání potravy mimo hnízdo samec rodinu často opustí před vyvedením mláďat až 20 % samců hnízdí součastně se 2 samicemi
Moták pochop (Circus aeruginosus) lovištěm jsou břehy rybníků, slepých a hustě zarostlých říčních ramen, rákosiny, louky a zamokřelá místa v blízkosti vod let nad takovouto krajinou je nízký, potácivý, umožňuje vyhledávat potravu na zemi i ve vodě motavý způsob letu a stavění křídel do podoby širokého "V nikdy neloví ve vzduchu potrava: žáby, vodního hraboši, mláďata vodních ptáků (lysek), hadi, ještěrky, drobné rybky apod.
Řád: SOKOLI (Falconiformes)
Charakteristika řádu sřádem dravců, s nímž jsou často spojováni, mají mnoho společných znaků (masožravost, zahnutý zobák s ozobím, dravčí spár, vynikající zrak aj.) na rozdíl od řádu dravců mají pevně spojené hrudní obratle dlouhá úzká a zašpičatělá křídla kořist napadají často v letu mláďata jsou krmivá, ale od narození vidí a slyší, mají prachové opeření
Zobák je dravčím způsobem zahnutý, na bocích horní čelisti je zřetelný výběžek, tzv. zejk, sloužící podle některých názorů ke zlomení vazu kořisti, podle jiných k lepšímu porcování masa.
Poštolka obecná (Falco tinnunculus) čeleď: SOKOLOVITÍ (Falconidae) výskyt: Evropa, Asie a Afrika a někdy se objevuje až v Severní Americe u nás obývá roviny, pahorkatiny i podhůří jako všichni sokolovití má ostrý zářez na horní části zobáku (zejk) a dlouhá, úzká, na koncích zašpičatělá křídla
Hřbetní část těla rezavá, u samce černě skvrnitá, u samice příčně pruhovaná.
Dlouhý samčí ocas stejně šedý jako hlava na konci s širokou černou páskou.
Samička má ocas rezavý, hustě pruhovaný.
Poštolka obecná (Falco tinnunculus) poznávacím znakem poštolek je třepotavý způsob letu (poštolka zůstává na jednom místě a prudce mává křídly - rozhlíží se po kořisti) rozpětí křídel až 75 cm a váží 200-280g u nás je tažná, odlétá na svá africká zimoviště a vrací se v březnu někteří jedinci u nás přezimují (města)
Poštolka obecná (Falco tinnunculus) jako jediný dravec hnízdí také blízko lidských obydlí většinou staví hnízda v korunách stromů na okrajích rozlehlejších lesů nebo v malých polních lesících osídluje však i krajiny skoro bezlesé vyhledává opuštěná hnízda vran nebo strak snůška 4-7 hnědě mramorovaných vajec (duben-květen)
Poštolka obecná (Falco tinnunculus) inkubace asi 29 dní na vejcích sedí samice; samec se stará o potravu potravu předává na skále nebo na stromě, mláďata krmí převážně samice mláďata vylétávají z hnízda po 28-32 dnech, rodina zůstává pohromadě až do podzimního odletu uvádí se, že při dostatku potravy může hnízdit i podruhé potrava: z 80 % myšovití hlodavci, hmyz, obojživelníci, ještěrky a méně drobné ptactvo
SOKOL STĚHOVAVÝ (Falco peregrinus) čeleď: SOKOLOVITÍ (Falconidae) kriticky ohrožený druh sokol měří v rozpětí křídel asi 1 m; samec je asi o třetinu menší a lehčí než samice váha 580-1100 g
Zbarvení obou pohlaví jednotné - hřbetní strana šedomodrá, spodek těla světlý s černými příčnými vlnkami.
Po stranách hlavy se táhne černý pruh, který sahá od kořene zobáku až po hrdlo a vytváří na vrchu hlavy jakousi černou kápi.
SOKOL STĚHOVAVÝ (Falco peregrinus) používají stará hnízda po různých dravcích, anebo si stavějí hnízda ve skalnatém terénu na holém podkladu trvalejší páry, jsou věrni svým hnízdištím samice snáší v dubnu 3-4 vejce, v sezení se střídají rodiče, a to 28-29 dní na rozdíl od jiných dravců krmí mláďata i otec mláďata opouštějí hnízdo po 36-40 dnech potrava: ptáci (domácí i divocí holubi, špačci, vrány, havrani, sojky, čejky a vodní ptáci, uloví i bažanta a divokou kachnu)
Vynikající letec, kořist loví jen ve vzduchu; na kořist na zemi nikdy neútočí. Rychlost střemhlavého letu 300-400 km/hod.
OSTŘÍŽ LESNÍ (Falco subbuteo) čeleď: SOKOLOVITÍ (Falconidae) silně ohrožený druh obývá téměř celou Evropu mimo nejsevernější oblasti, střední část Asie a severní Afriku zimuje v J Africe a v J Asii tvarem těla i zbarvením připomíná malého sokola stěhovavého svrchu je šedý, ve spodu světlý s tmavými podélnými skvrnami obě pohlaví jsou zbarvena stejně, sameček je opět o něco menší v rozpětí křídel měří až 80 cm a váží 150-340 g
Od kořene zobáku se táhne tmavý pruh, tzv. vous. Opeření horní části stojáků, tzv. kalhotky, je narezavělé
OSTŘÍŽ LESNÍ (Falco subbuteo) u nás je ptákem lesnatých pahorkatin, zřídka hnízdí v rovinách nebo v lužních lesích přilétává k nám v dubnu hnízdí ve vrcholcích vysokých stromů, většinou jehličnatých, obsazuje opuštěná hnízda jiných ptáků samice klade 2-4 vejce, zahřívá je po dobu 28 dnů, mláďata létají po 28-32 dnech jedním z nejrychlejších dravců ve vodorovném letu, kdy dokáže vyvinout rychlost až 180 km/hod (jediný uloví vlaštovku) potrava: hmyz (chrousti, vážky, mouchy aj.)
DŘEMLÍK TUNDROVÝ (Falco columbarius) čeleď: SOKOLOVITÍ (Falconidae) silně ohrožený druh nejmenší evropský sokolovitý dravec domovem je S Evropa, Asie a S Amerika obývá tundrové a lesotundrové oblasti ve střední Evropě se s ním setkáváme hlavně v podzimních měsících, kdy se stěhuje do zimovišť v Z a J Evropě, S Africe nebo v J Asii v rozpětí křídel měří 60-70 cm a váží 140-210 g
Samička má hnědý hřbet a na spodu je skoro bílá.
Sameček je na hřbetní straně šedavý a má rezavé břicho s podélnými čárkami.
DŘEMLÍK TUNDROVÝ (Falco columbarius) u nás hnízdí vzácně v pásmu vysokohorské kosodřeviny v neumělých hnízdech postavených na zemi nebo na stromech samička klade 4-5 vajíček, doba sezení trvá 28-32 dnů mláďata vylétají z hnízd za 25-27 dní potravu tvoří téměř výlučně drobní ptáci; loví v letu a jejich hejna pronásleduje až do blízkosti lidských obydlí