Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta Rekonstrukce Karolínské minuskule Bakalářská práce Vedoucí práce: Ing. Naděžda Chalupová, Ph.D. Petr Procházka Brno 2011

Na tomto místě bych chtěl poděkovat své vedoucí práce Ing. Naděždě Chalupové, Ph.D., za cenné rady a čas věnovaný konzultacím. Dále bych rád poděkoval své rodině za podporu při psaní této práce.

Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vyřešil samostatně s použitím literatury, kterou uvádím v seznamu. V Brně dne 3. ledna 2011

Abstract PROCHÁZKA, P. Reconstruction of the Carolingian minuscule. Bachelor thesis. Brno: MENDELU, 2011. This bachelor thesis deals with the reconstruction of Carolingian minuscule script and creating a font from the reconstructed characters. The font is created using FontCreator and generated in TrueType (TTF). Keywords Reconstruction, digitization, typography Abstrakt PROCHÁZKA, P. Rekonstrukce Karolínské minuskule. Bakalářská práce. Brno: MENDELU, 2011. Tato bakalářská práce se zabývá rekonstrukcí písma Karolínská minuskule a vytvořením fontu ze zrekonstruovaných znaků. Font je vytvořen v programu FontCreator a generován ve formátu TrueType (TTF). Klíčová slova Rekonstrukce, digitalizace, typografie

Obsah 5 Obsah 1 Úvod a cíl práce 9 1.1 Úvod... 9 1.2 Cíl práce... 10 2 Historie písma 11 2.1 Ve světě... 11 2.1.1 Piktogramy... 11 2.1.2 Sumerské klínové písmo... 11 2.1.3 Egyptské písmo... 12 2.1.4 Čínské písmo... 12 2.1.5 Fénické písmo... 12 2.1.6 Řecké písmo... 12 2.1.7 Latinka... 13 2.2 Vývoj u nás... 14 2.3 Vznik Karolínské minuskule... 14 3 Teoretická východiska práce 15 3.1 Základní pojmy... 15 3.1.1 Minuskule... 15 3.1.2 Karolínská minuskule... 15 3.1.3 Font... 15 3.1.4 Písmová osnova... 15 3.1.5 Akcent... 16 3.1.6 Tahy písma... 16 3.1.7 Dřík... 16 3.1.8 Náběh... 16 3.1.9 Bříško písmena... 17 3.1.10 Oko... 17 3.1.11 Verzálka... 17 3.1.12 Hlava písmena... 17

Obsah 6 3.1.13 Serify... 17 3.1.14 Písmo patkové a bezpatkové... 17 3.1.15 Písmo proporcionální a neproporcionální... 17 3.1.16 Duktus... 18 3.1.17 Kuželka... 18 3.1.18 Čtverčík... 18 3.1.19 Stupeň písma... 18 3.1.20 Bod (typografický)... 18 3.1.21 Rodina a řezy písma... 18 3.1.22 Klasifikace tiskových písem... 19 3.1.23 Kerning... 20 3.1.24 Slitek... 20 3.1.25 Hinting... 20 3.2 Pojmy z oblasti vektorového nástroje CorelDRAW... 20 3.2.1 Obrysové pero... 21 3.2.2 Bézierovy křivky... 21 3.2.3 Uzly... 21 3.2.4 Tvar... 22 3.2.5 Průhlednost... 22 3.3 Bitmapová a vektorová grafika... 22 3.3.1 Bitmapová (rastrová)... 22 3.3.2 Vektorová (obrysová)... 22 3.4 Bitmapové a vektorové fonty... 23 3.4.1 Bitmapové fonty... 23 3.4.2 Vektorové fonty... 24 3.4.3 WYSIWYG... 24 3.5 Formáty písma... 24 3.5.1 Type 1 (Postskript)... 24 3.5.2 TrueType... 24 3.5.3 OpenType... 25 3.5.4 Multiple Master... 25

Obsah 7 3.6 Analýza a návrh možnosti využití Karolínské minuskule pro potřeby současné typografie... 25 4 Rekonstrukce 26 4.1 Výběr softwaru... 26 4.2 Metoda rekonstrukce... 26 4.3 Výběr znaků... 26 4.4 Sklon osy znaku... 27 4.5 Aplikace písmové osnovy... 28 4.6 Nastavení prostředí v Corel Draw... 28 4.7 Průběh rekonstrukce... 28 4.8 Snížení počtu uzlů... 29 4.9 Tvorba akcentů... 29 4.10 Sjednocení písem na písmovou osnovu... 30 4.11 Srovnání s písmeny z předlohy... 31 4.12 Výsledek rekonstrukce... 31 5 Tvorba fontu 32 5.1 Výběr software... 32 5.1.1 FontCreator... 32 5.1.2 FontLab Studio... 32 5.1.3 Vytvoření nového písma... 33 5.2 Tvorba písma... 33 5.2.1 Majuskule... 35 5.2.2 Číslice a další znaky... 35 5.2.3 Testování fontu... 35 5.2.4 Tvorba ligatur... 36 5.2.5 Kerning... 36 5.2.6 Nastavení metriky... 36 5.2.7 Hinting... 36 5.2.8 Generování fontu a jeho instalace... 36 6 Závěr 38 7 Literatura 39

Obsah 8 Přílohy 41 A Pozvánka 42 B Přání 43 C Seznam obrázků 44

Rekonstrukce Karolínské minuskule 9 1 Úvod a cíl práce 1.1 Úvod Písmo je jedním z nejdůležitějších dorozumívacích prostředků. Kromě komunikace nám umožňuje také uchování, přenos a prezentaci informací. Písmo vzniklo jako reakce na potřebu lidí něco zaznamenat, protože vizuální forma komunikace už nestačila požadavkům lidského života. Tato práce se zabývá rekonstrukcí a digitalizací písma Karolínské minuskule. Obsahuje problematiku typografie, což je samostatná umělecko-technická disciplína věnující se grafickému návrhu písma a úpravě vzhledu písemností. Písemnostmi rozumíme noviny, časopisy, knihy, skripta, jak v tištěné, tak v elektronické podobě. Dále jimi mohou být dopisy, formuláře, pozvánky, plakáty, jídelní lístky nebo také vizitky. Tematicky zasahuje do oblasti počítačové grafiky, se kterou se dnes setkáváme na nejrůznějších místech a v různých formách prostřednictvím počítače, televize, knih, novin, časopisů a obalů. Je zajímavé podívat se na to, co vlastně pojem typografie obsahově znamenal v průběhu doby. V počátcích rozvoje tisku byla typografie řemeslně uměleckou prací s kovovou sazbou. V období průmyslové typografie se stala samostatným výtvarným oborem při respektování pravidel a znalostí z oblasti polygrafické technologie tisku. Typografie se stala součástí tzv. užité grafiky (označení pro grafiku vytvořenou primárně jako nositele vizuální informace) a dostala přívlastek výtvarná. S nástupem elektronické sazby a především s prudkým rozšířením osobních počítačů se typografie soustřeďuje především na návrh a sazbu dokumentů resp. na výrobu podkladů pro tisk. Znalosti technologie polygrafického průmyslu poněkud ustupují do pozadí, na důležitosti nabývá znalost předtiskových postupů. (Horný, 1995) Práce je rozdělena na několik stěžejních kapitol, které jsou uspořádány následovně. V první je úvod do problematiky, představení tématu a cíl práce. Druhá část se věnuje historii písma, vývoji ve světě, u nás a popisuje vznik Karolínské minuskule. Třetí kapitola se zabývá teoretickými východisky práce, představuje základní pojmy typografie, reprezentaci bitmapové a vektorové grafiky a způsobu uložení písem v počítači. Navazuje čtvrtá kapitola, samotná rekonstrukce, kde je krok po kroku rozepsáno, v jakých programech a jakým způsobem bylo písmo rekonstruováno. Vytvoření fontu dokumentuje kapitola pátá. Popisuje práci v programu a vybraný formát fontu. Závěr práce je shrnut v poslední, šesté kapitole. Její náplní je hodnocení úspěšnosti rekonstrukce a využitelnost nově vzniklého písma a fontu. Příklady použití Karolínské minuskule jsou ilustrovány v příloze.

Rekonstrukce Karolínské minuskule 10 1.2 Cíl práce Cílem této práce je na základě vybrané předlohy a použitím vhodných programů rekonstruovat a digitalizovat písmo Karolínská minuskule a výsledný font konfrontovat a prakticky použít pro potřeby současné typografie.

Rekonstrukce Karolínské minuskule 11 2 Historie písma 2.1 Ve světě 2.1.1 Piktogramy První písma měla kořeny v předhistorickém období, jsou považovány za první z vývojových fází písma, dají se také označit jako předchůdci písma a nazývají se piktogramy. Jsou to zjednodušené kresby s jasným smyslem, není zde třeba znalosti jazyka, ale pojmu, který daný symbol vyjadřuje. Občas je složité určit, zda se jedná o obraz nebo písmo či sdělení. Obrázek může označovat zároveň jedno slovo nebo i celou větu nebo myšlenku. Piktogramy dnes používáme například na dopravních značkách, informačních tabulích nebo mapách. Obrázek 1 Ukázka současného piktogramu Zákaz kouření 2.1.2 Sumerské klínové písmo První písmo vzniklo v Mezopotámii, což je oblast v Malé Asii nacházející se mezi řekami Eufrat a Tigris. Sumerské klínové písmo vytvořili Sumerové asi 4 000 let před naším letopočtem. Vzniklo zjednodušováním piktogramů tak, aby je bylo možno zapisovat rákosovými rydly do hliněných destiček. (Hrubý, 2003) Obrázek 2 Summerské klínové písmo Na obrázku vidíme jednu z nejstarších dochovaných účetních uzávěrek, která potvrzuje kontrolu dodávek obilí za posledních 37 měsíců.

Rekonstrukce Karolínské minuskule 12 2.1.3 Egyptské písmo O několik století později (asi 3 500 let před naším letopočtem) vzniklo písmo i v Egyptě. Egyptským piktogramům se říká hieroglyfy, což v překladu znamená posvátné písmo. (Hrubý, 2003) Obrázek 3 Hieroglyfický znak muže s holí znamená stáří 2.1.4 Čínské písmo Asi 2 000 let před naším letopočtem objevili své písmo také Číňané, vzniklo zjednodušením piktogramů a Číňané své tradiční písmo přes několik zjednodušení používají dodnes. (Hrubý, 2003) Obrázek 4 Nápis "Vyrobeno v Číně" 2.1.5 Fénické písmo Většina abeced je odvozena z písma Féničanů, kteří žili v osadách kolem Středozemního moře v Syropalestinské oblasti. Féničané byli zdatní obchodníci, písmo tedy potřebovali v každodenním obchodním styku a rozšířili ho tak na širokou veřejnost asi 1 000 let před naším letopočtem. Fénické písmo bylo písmem hláskovým (fonetickým), jeho hlavním rysem je zaznamenání zvukové podoby slova nebo jednotlivých hlásek bez ohledu na vyjadřovaný obsah. Z fénického písma vzniklo písmo arabské a hebrejské a tudy vedla cesta k řeckému a později latinskému písmu. (Hrubý, 2003) 2.1.6 Řecké písmo Kolem 5. století před naším letopočtem již byla řecká abeceda ustálená a měla 24 znaků 17 pro souhlásky a 7 pro samohlásky. Řekové museli fénické písmo rozšířit o samohlásky a pro jejich označení použili písmena, která jsou pro řečtinu přebytečná. Například z "alef" vytvořili samohlásku "a", z "hé" "e a pro zaznamenání "ó" vytvořili písmeno "omega"

Rekonstrukce Karolínské minuskule 13 (Ω). Řekové také zařadili do abecedy 3 souhláskové páry : "ph", "kh" a "ps". Tak vznikla abeceda o 26 písmenech. Později však 2 písmena ("digmma" a "koppa") zanikla a řecká abeceda se ustálila na počtu 24 písmen. Tím skončila fonetizace písma, tzn. jeho zjednodušení, což v podstatě znamená podávání písma v podobě hláskové abecedy. 2.1.7 Latinka Asi ve 3. století před naším letopočtem si řecké písmo upravili Latinové (později Římané) a tak vznikla latinka. (Hrubý, 2003) Obrázek 5 Vývoj fénického, řeckého a latinského písma Na obrázku pozorujeme zleva v prvním sloupci fénické písmo, jeho nejstarší formu sinajskou, která se později zdokonalila ve starosemitské písmo. Zajímavé na něm bylo, že se jím psalo zprava doleva. Následuje řecké písmo, jeho východní a západní odnož, Řekům ovšem ve fénické abecedě chyběla pís-

Rekonstrukce Karolínské minuskule 14 mena pro samohlásky, proto pro ně použili fénické znaky souhlásek, které v řečtině nepoužívali a některá písmena si vymysleli sami. Z řeckého písma se později vyvinula latinka, na obrázku je zobrazena jeho archaická a nová podoba. Původní latinská abeceda obsahovala 20 znaků. Nyní je nejužívanějším písmem na světě a obsahuje znaky pro souhlásky i samohlásky. 2.2 Vývoj u nás V České republice píšeme latinkou od 11. století. První písmo bylo u nás zavedeno v roce 863 příchodem slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje, vytvořením umělého jazyka staroslověnštiny, pro kterou Cyril vymyslel i písmo hlaholici, která vycházela z písmen řecké abecedy. Hlaholice byla obtížně čitelná a tak jeden z žáků Metoděje vytvořil cyrilici, ze které vznikla azbuka. Latinka k nám pronikla až na začátku 15. století prostřednictvím Mistra Jana Huse. (Hrubý, 2003) Mistr Jan Hus přidal k latinským písmenům akcenty (diakritická znaménka). Používal jenom tečku nad písmeny. Z těchto nabodeníček postupně vznikly čárky, háčky a kroužek. Díky Mistru Husovi je psaná čeština do značné míry fonetická (ze zapsaného slova můžeme přesně vyslovit slovo mluvené). Je to ale vykoupeno tím, že nám akcenty dělají problémy v počítačích. (Hrubý, 2003) 2.3 Vznik Karolínské minuskule Po zaniknutí západořímské říše (v roce 476) zůstalo dosud užívané latinské písmo v užívání, ovšem podléhalo vlivům z irské a anglosaské kaligrafie. Z toho důvodu ztrácelo svoji čitelnost a univerzálnost. Změnu prosadil Karel Veliký (vládl v letech 768-814). Ten inicioval reformu písma a prosadil písmo Karolínská minuskule, jehož předností byla dobrá čitelnost, úspornost a rychlost při psaní. V době karolínské renesance můžeme vidět kořeny evropského písma. Latinka se samozřejmě také vyvíjela. V této době měla 24 písmen (chybělo j, u, y, w) a používala se pouze velká písmena. Malá písmena zavedl v letech 770-800 franský král a římský císař Karel Veliký, po něm byly pojmenovány karolínské minuskule, zvané také minusky. Právě tomuto písmu se budeme v rekonstrukci a digitalizaci věnovat. Obrázek 6 Vrcholná románská forma Karolínské minuskule, 10. - 12. století

Rekonstrukce Karolínské minuskule 15 3 Teoretická východiska práce 3.1 Základní pojmy 3.1.1 Minuskule Malá písmena neboli minusky jsou forma písmen, jejich opakem jsou majuskule (velká písmena, verzálky). 3.1.2 Karolínská minuskule Karolínská minuskule snese porovnání s dnes používanými malými psacími písmeny. Horní a dolní dotažnice jsou velmi často dost velké a většina tahů je nápadně oblá. Podrobněji budeme charakter jednotlivých písmen rozebírat v samotné rekonstrukci. 3.1.3 Font Font je softwarová reprezentace písma v digitalizované podobě. Font je kompletní sada znaků jednoho typu písma v provedení konkrétního řezu včetně interpunkčních, diakritických znamének, čísel a dalších znaků. (Horný, 1995) 3.1.4 Písmová osnova Písmová osnova je soustava vodorovných linek, kterým říkáme dotažnice. Jsou důležité při měření, návrhu a modifikaci písma. Základní dotažnice účaří písma je pomyslná linka, na které spočívají jednotlivá písma (resp. dolní okraj střední výšky písma) a tvoří tak vyrovnání v řádku. Pro usazení verzálkových akcentů je určena akcentová dotažnice accent line, minuskové akcenty se většinou umisťují pod horní dotažnici. (Horný, 1995) Velká písmena dosahují k verzálkové dotažnici, ke které obvykle také dosahují horní dotahy minusek b, d, f, h, k, l, t. (U některých písem však mohou mít horní dotahy minusek a verzálky jinou výšku pak jsou v písmové osnově dvě různé linky pro verzálkovou dotažnici a horní dotažnici.) Malá písmena bez dotahů a, c, e, m, n, o, r, s, u, v, x, z dosahují k lince, které se říká střední dotažnice. Jejich výška se nazývá střední výškou písma. Dolní dotahy písmen g, j, p, q, y dosahují k dolní dotažnici. (Hrubý, 2003)

Rekonstrukce Karolínské minuskule 16 Obrázek 7 Písmová osnova 3.1.5 Akcent Akcent (diakritické znaménko) je čárka, háček, kroužek, tečka, stříška, dvojitá tečka nad nebo pod písmenem (Rybička, 2000) 3.1.6 Tahy písma Jednotlivé prvky kresby písma jsou přesně pojmenované, říká se jim tahy písma. (Hrubý, 2003) Obrázek 8 Pojmenované tahy písma 3.1.7 Dřík Dřík písmena je hlavní přímý tah (nikoli však oblý tah) kresby písmen. Dříky jsou buď svislé nebo šikmé. (Beran, 1994) 3.1.8 Náběh Náběh je propojení dříku se serifem nebo oblého tahu s přímým tahem. (Beran, 1994)

Rekonstrukce Karolínské minuskule 17 3.1.9 Bříško písmena Bříško písmena je oválný nebo kruhový tvar písmena napojený na dřík. (Beran, 1994) 3.1.10 Oko Oko je uzavřený oválný nebo kruhový tah písmen o, g, který není spojen s dříkem. (Beran, 1994) 3.1.11 Verzálka Verzálka (kapitála, majuskule) je velké písmeno v abecedě, na výšku od účaří po horní (verzálkovou dotažnici). (Rybička, 2000) 3.1.12 Hlava písmena Hlava písmena je horní zakončení dříku minusky p, t, k, h, d, u. (Beran, 1994) 3.1.13 Serify Serify jsou výrazným kresebným znakem, ukončují tahy písmen. Někdy se nazývají patky písma. Způsobem, kterým se na tahy písma napojují, utvářejí jeho specifický charakter. Tvar serifů výrazně ovlivňuje čitelnost písma. (Beran, 1994) Obrázek 9 Příklad serifové a bezserifové minusky "k" 3.1.14 Písmo patkové a bezpatkové Bezpatkové písmo vzniklo později a vypadá moderněji. Příkladem patkového písma ve Windows je Times New Roman. Mezi nejznámější bezpatkové písma (grotesk) patří Arial a Helvetica. Zastánci patkového písma tvrdí, že je lépe čitelné. Zastánci bezpatkového písma zase říkají, že bezpatkové písmo se snáze digitalizuje rozpoznává počítačovými programy. (Hrubý, 2003) Tuto vlastnost si koneckonců budeme moci ověřit. 3.1.15 Písmo proporcionální a neproporcionální Písmu se stejně širokými znaky se říká neproporcionální. Písmu s proměnlivou šířkou jednotlivých znaků se říká proporcionální.

Rekonstrukce Karolínské minuskule 18 3.1.16 Duktus Výraznost kresby písma poměr tloušťky tahů písmen k jeho výšce, též váha písma. (Dančo, 1995) 3.1.17 Kuželka Kuželka je důležitý pojem typografické terminologie a bez jeho správného pochopení bychom se v písmu asi nedoměřili. Písmová kuželka je tvořena kovovým hranolem, který se nazývá noha písmena a je ukončen rovnou plochou nazývanou buď ramenní plocha nebo maso. V ramenní ploše je umístěna tzv. hlava písmena reliéfní vystouplý obraz písmového znaku. Tento reliéf je tisková plocha kuželky. (Beran, 1994) 3.1.18 Čtverčík Čtverčík (em) je rozměr čtverce, jehož šířka je rovna velikosti kuželky v bodech. Tuto definici si můžeme osvětlit na následujících příkladech: čtverčík 10bodového písma má velikost 10 bodů, 14bodového písma 14 bodů. (Horný, 1995) 3.1.19 Stupeň písma Stupeň písma (číslo) udává vždy bodový rozměr kuželky. (Beran, 1994) 3.1.20 Bod (typografický) Základní jednotka typografické měrné soustavy, Didotův bod: 0,3759 mm. 3.1.21 Rodina a řezy písma Písmovou rodinou se nazývá určitý druh písma. Rodina obsahuje různé varianty písma základního, které se nazývají členové rodiny písma. Tyto členové se mohou lišit tloušťkou tahů, šířkou znaků, jejich sklonem atd. Základní charakteristiku člena rodiny poznáme obvykle přímo z názvu fontu. Každý člen rodiny může být proveden až ve čtyřech základních řezech: normal (regular); kurziva (italics); tučné (bold); tučná kurziva (bold italics). Počítače dokáží matematicky vytvořit skloněné nebo tučné písmo i z normálního řezu. Je třeba myslet na to, že mezi řezem matematicky vytvořeným počítačem a přímo nakresleným tvůrcem písma je obrovský rozdíl. Základním požadavkem kladeným na písmo je jeho čitelnost, snahou přitom má být to, aby čtení výsledného dokumentu neunavovalo jeho čtenáře a

Rekonstrukce Karolínské minuskule 19 současně aby písmo působilo i esteticky a umocňovalo tak obsah prezentace. (Vostrovský, 2000) 3.1.22 Klasifikace tiskových písem Dělení písem dle Jana Solpery odpovídá historickému vývoji od dynamického (rukopisného) principu ke statickému (psanému) principu. 1. Dynamická antikva - zahrnuje renesanční antikvy vytvořené od 2. pol. 15. stol. do 1. pol. 18. stol. a jejich novodobé modifikace - používá se především jako knižní písmo pro krásnou literaturu, kresba má dynamický charakter, tedy rukopisný princip (vychází z písem psaných ručně plochým písařským nástrojem) - představitel: Garamond 2. Přechodová antikva - zahrnuje barokní antikvy z 2. pol. 18. stol. a jejich novodobé modifikace tyto písma tvoří přechod od dynamických forem, ovlivněných psanou formou, ke konstruovaným písmům statickým antikvám - uplatňují se jako knižní písma s univerzální použitelností - představitel: Baskerville 3. Statická antikva - uzavírá historický vývoj forem knižního písma klasicistickými antikvami z konce 18. a začátku 19. století, zahrnuje i novodobé modifikace - představitel: Bodoni 4. Lineární písmo serifové - tyto písma vycházející z egyptienek slučují prvky antikvových (serifových) a lineárních písem - představitel: Wide Latin 5. Lineární bezserifové statické písmo - zahrnuje grotesky 19. století a jejich novodobé modifikace - představitel: Helvetica 6. Lineární bezserifové konstruované písmo - vychází z konstruktivismu dvacátých let, písma jsou koncipovaná do geometrického tvaru - představitel: Futura 7. Lineární bezserifové dynamické písmo - navazuje na dynamické tvarové schéma a pečlivě modeluje jednotlivé znaky ve vazbě na tradici - představitel: Gill 8. Lineární antikva - slučuje kresebné a tvarové prvky písem antikvových a bezserifových - představitel: Copperplate 9. Kaligrafická písma - toto písmo navazuje na renesanční psaná písma 15. století - charakteristickými rysy jsou tvary odvozené z písma psaného plochým perem šikmo postaveným k účaří (Horný, 1995)

Rekonstrukce Karolínské minuskule 20 - představitel: ITC Zapf Chancery 10. Volně psaná písma - současné rukopisné skripty nacházejí uplatnění podle svého charakteru a výtvarné hodnoty především v reklamní typografii, při sazbě titulků a jmen v osobních tiskovinách a nevypadají moc dobře v delších textech (Horný, 1995) - přestavitel: Freestyle Script 11. Písma lomená - prošlo obdobím od gotiky až po 19. století, lomená písma vznikají i v současnosti (Horný, 1995) - představitel: Mariage 3.1.23 Kerning Každý znak v písmu má pevně definovanou šířku. Jsou-li šířky nastaveny správně, většina vysázených slov působí dobře. Kerning (nebo také justáž, adjustace) je úmyslné zmenšení mezery mezi písmeny, která přímo chtějí k sobě. Jsou to třeba verzálky AV. Opačným příkladem může být dvojice souhlásek rn, která může z dálky působit jako m. Takových příkladů je mnoho a čím více máme definovaných způsobů vzájemného postavení písmen, tím je výsledný font kvalitnější. (Hrubý, 2003) 3.1.24 Slitek Slitek (nazýván také ligatura) je dvojice (nebo také trojice) písmen, která se díky specifickým tvarům chápe jako jeden grafický celek a má odlišnou kresbu. Některé programy jsou schopny slitky automaticky rozpoznat a použít. Profesionální fonty obsahují slitky jako zvláštní znaky. (Kočička a Blažek, 2004) V češtině především u písmen s převislými tahy jako fi, ff, fl, CE, AE, oe, ae. (Dančo, 1995) 3.1.25 Hinting Matematicky popsané obrysy vektorového písma musí nakonec vždy tiskárna vyplnit body a obrazovka pixely. Tiskárny mají velkou rozlišovací schopnost, ale monitory mají rozlišovací schopnost pouze 72 až 106 pixelů na palec. Když tedy obrysové písmo příliš zmenšíme, pixely se již do předepsaného obrysu nevejdou a výsledek je špatný. Proto je v písmech TrueType návod, co má počítač udělat, když je písmo příliš zmenšené. (Hrubý, 2003) 3.2 Pojmy z oblasti vektorového nástroje CorelDRAW Základní prvkem vytvářeného obrazu je objekt určitého typu (čára, polygon, elipsa, text, bitová mapa) s atributy jako barva čáry, tloušťka čáry, způsob a barva vyplnění plochy a dalšími. S objekty se dá kdykoliv manipulovat, tj. měnit jejich atributy. Nad objekty lez provádět různé transformace jako je změna rozměrů, rotace, nelineární deformace atd. Pro vybranou skupinu objektů můžeme defi-

Rekonstrukce Karolínské minuskule 21 novat některé vzájemné vlastnosti. Lze například určovat pořadí objektů z hlediska viditelnosti (objekt v popředí, objekt v pozadí). Objekty lze sdružovat do skupin a provádět pak výše zmíněné operace a řadu dalších úkonů s celými skupinami. (Rybička, 1992) V levé části obrazovky je zobrazena sada ikon označována jako Toolbox. Každá ikona odpovídá jednomu základnímu nástroji. V další části práce si nástroje, které jsou součástí programu Corel Draw a potřebné k práci, popíšeme: 1) nástroj Výběr teprve s vybranými objekty lze provádět různé transformace (posuny, rotace, deformace, změnu atributů a podobně) 2) nástroj Tvar (F10) úprava křivkového objektu nebo textového znaku manipulací s uzly 3) Lupa (Z) nástroj sloužící ke změně měřítka zobrazení a výběru výřezu pracovní plochy 4) Ruční režim (F5) nástroj pro kreslení křivek a úsečkových segmentů od ruky 5) Obrysové pero nástroj pro nastavení atributů čáry jako jsou tloušťka a tvar pera, barva pera, tvar rohů a podobně 3.2.1 Obrysové pero Obrysové pero umožňuje v programu CorelDRAW nastavení vlastností osnovy, jako například barvy, šířky, stylu pera, tvaru hrotu pera, zakončení křivky a kaligrafie. Pro účely práce bylo důležité zejména nastavení kaligrafie změny velikosti a úhlu pera. 3.2.2 Bézierovy křivky Bézierovy křivky jsou definovány čtyřmi body, dva z nich jsou koncové body křivky, další dva body směrové body, určují směrové úsečky ovlivňující tvar křivky. Hladkou křivku kreslíme od začátku a ohyb křivky definujeme pomocí tečen v bodech, kterým říkáme uzly. Sklon a délka úseček zastupujících tečny ovlivňuje vlastnosti zakřivení. Postupujeme následovně: Vybereme nástroj Bézierův režim a klikneme na místo, kde chceme mít počáteční bod přemístíme ukazovátko jinam a klikneme na levé tlačítko myši, v tu chvíli se spojí oba uzly a máme možnost při stále stisknutém levém tlačítku myši definovat tažením sklon a délku úsečky zastupující tečnu, končíme uvolněním tlačítka a stisknutím klávesy ESC. 3.2.3 Uzly Uzly (uzlové body, kotevní body) jsou body, kterými prochází křivka. Ve většině vektorových editorů existují tři typy uzlů - symetrické, hladké a ostré.

Rekonstrukce Karolínské minuskule 22 3.2.4 Tvar Pomocí tohoto nástroje můžeme měnit polohu uzlových a řídicích bodů a tím upravovat výslednou podobu křivky. Poklepáním na křivku vytvoříme další uzlový bod a poklepáním ho naopak odstraníme. 3.2.5 Průhlednost Průhlednost je nastavitelná vlastnost objektu, částečné odhalení ploch pod objektem. Procento průhlednosti určíme dle potřeby. V programu Corel DRAW je pro práci s průhledností nástroj Průhlednost. 3.3 Bitmapová a vektorová grafika Tato podkapitola pojednává o počítačové reprezentaci obrazu v počítači. Pro správné pochopení rozdílu mezi bitmapovými a vektorovými písmy je třeba rozebrat způsob jejich uložení v počítači. 3.3.1 Bitmapová (rastrová) Bitmapové (rastrové) obrázky jsou tvořeny body, často nazývané také pixely. Tyto body jsou umístěny v pevné mřížce. Body mohou mít libovolnou barvu, ale vždy mají čtvercový tvar - barva vyplňuje celou oblast buňky mřížky. Tento způsob zpracování grafické informace používají k ukládání fotek všechny digitální fotoaparáty a pro zobrazování ho používá televize a monitor. Pro tisk ho používají všechny tiskárny, jak inkoustové, tak laserové. Nakonec na stejném principu pracuje i lidské oko, které má na sítnici světločivné buňky (tyčinky a čípky) uspořádány do podobného rastru. Výhodou rastrové grafiky je snadné získávání obrázků fotografie nebo skenování. Získáváme tak obrázky, se kterými dále pracujeme, v tomto případě při rekonstrukci písma Karolínská minuskule. Nevýhodou je omezená možnost zvětšování obrázku, protože při velkém zvětšení je vždy patrný podkladový rastr a obrázek je nepoužitelný, obrázek se musí přemalovat a výsledek není optimální. Dalším omezením je velikost rastrů. Jelikož musíme ukládat informaci o každém pixelu, který je v obrázku obsažen, tj. kde se nachází a jakou má barvu, je výsledný soubor obrovský. Tuto nevýhodu lze ovšem vykompenzovat použitím některého způsobu komprese (ztrátové, či bezztrátové). Nejpoužívanější formáty rastrových souborů s kompresí jsou JPG a GIF. Nejpoužívanější formáty bitmapových souborů, které kompresi nepoužívají, jsou TIFF a BMP. 3.3.2 Vektorová (obrysová) Vektorová reprezentace obrazu jsou matematicky popsané křivky, které znak ohraničují. Tyto obalové křivky (obrysy znaku) jsou pak vyplněny barvou, podobně jako to děláme v kreslících programech. (Hrubý, 2003) Velkou výhodou vektorových písem je, že neztrácejí kvalitu při libovolném zmenšování a zvětšo-

Rekonstrukce Karolínské minuskule 23 vání. Obrázek je v tomto případě složen z jednoduchých geometrických objektů, jako jsou body, přímky, křivky, obdélníky, mnohoúhelníky, atd. Přístup matematicky popsaných křivek má oproti rastrovému přístupu některé výhody: - soubory založené na vektorové grafice jsou podstatně úspornější než rastrové; - s každým objektem lze pracovat odděleně; - obrázek lze libovolně zmenšit nebo zvětšit bez ztráty kvality; - obrázek je možné libovolně transformovat, tj. otáčet, deformovat a protahovat. Vektorová grafika se v praxi používá například k tvorbě grafů, grafických značek, firemních znaků a, pro nás důležité, tvorbě vektorových fontů typů písma. Obrázek 10 Rozdíl vektorového a rastrového zobrazení 3.4 Bitmapové a vektorové fonty 3.4.1 Bitmapové fonty V bitmapovém fontu je kresba každého znaku dána tisknoucími a netisknoucími body. Každý znak musí být vytvořen ve všech stupních. Jeden bitmapový font obsahuje jeden řez jednoho typu a jednoho stupně. To znamená, že pro každý řez a stupeň musí být k dispozici speciální soubor pro: - tiskárnu (printer font) - obrazovku (screen font)

Rekonstrukce Karolínské minuskule 24 Ve svém důsledku bitmapové fonty jsou tedy jakousi obdobou kovového písma, přičemž platí, že počtu typů, řezů i stupňů musí existovat odpovídající počet fontů. Tyto fonty jsou náročné na kapacitu disku. (Vostrovský, 2000) Bitmapová písma nejde moc zvětšovat, protože pak jsou zubatá. Dnes se používají hlavně jako systémová písma pro psaní na obrazovce. Soubory bitmapových písem mají příponu.fon. (Hrubý, 2003) 3.4.2 Vektorové fonty U vektorových fontů je tvar písma dán matematickým popisem obrysu, přičemž pro každý řez stačí jeden font s volitelnou velikostí. Font tedy zahrnuje všechny stupně písma zpravidla v rozmezí 4-999 bodů. Velikost písma je zvlášť vypočítávána pro obrazovku i pro tiskárnu, což zajišťuje jednotný vzhled výtisku (WYSIWYG). Tato třída písmen je vytvářena z přímek a oblouků. Protože pro vytvoření tohoto typu písma je třeba pouze jeden popis (matematický), výrazně se tak snižují nároky na paměťovou kapacitu. Navíc tento typ písma při svém zvětšování nedoznává ztráty kvality oproti předchozí třídě. 3.4.3 WYSIWYG Akronymem anglických slov What You See Is What You Get (co vidíš, to dostaneš). Na obrazovce se předem zobrazuje přesně to, co se posléze vytiskne na tiskárně. (Havelka, 1992) 3.5 Formáty písma 3.5.1 Type 1 (Postskript) Tento postscriptový formát písma uvedla na trh společnost Adobe, která zahájila éru DTP (jedná se o tvorbu tištěného dokumentu za pomoci počítače). Vytvořila první vektorové písmo, nazvala jej Type 1. Nejkvalitnější písma jsou často dostupná právě ve verzi Type 1. V počítači je každé písmo Type 1 uloženo ve dvou souborech. Soubor s příponou.pfb obsahuje informaci o obrysech a soubor s příponou.pfm obsahuje metrické údaje fontu. Obrysy jsou popsány Bézierovými křivkami. Teprve Windows 98 a vyšší dokáží s písmy Type 1 pracovat přímo, předtím to nebylo možné z důvodu konkurenční války s Microsoftem a bylo potřeba doinstalovat speciální program Adobe Type Manager. (Hrubý, 2003) 3.5.2 TrueType V reakci na to firma Apple kolem roku 1989 vymyslela vlastní způsob vytváření vektorových písem, který nazvala TrueType. Apple se rovněž dohodla s Microsoftem, takže písmo TrueType se od roku 1991 velmi rychle rozšířilo v operačních systémech Windows i MAC. (Hrubý, 2003) Dnes je to nejrozšířenější typ písma v operačních systémech a počítačových programech, umožňují totiž lepší hinting než Type 1. V počítači je uloženo v jediném souboru s příponou.ttf

Rekonstrukce Karolínské minuskule 25 (True Type Font). Může obsahovat až 65 000 znaků. Z matematického hlediska jsou obrysy písma TrueType jsou popsány kvadratickými křivkami (nazýváme je B-splajny). (Hrubý, 2003) 3.5.3 OpenType V roce 1996 se Adobe dohodla s Microsoftem na vytvoření nové normy OpenType, která dokáže pracovat s písmy TrueType i Type 1. Jako součást dohod si Microsoft s Adobe vyměnily patenty na svá písma, na čemž vydělali uživatelé, kteří se už nemuseli starat o to, kterého typu písmo je. Soubory fontů OpenType mají příponu.otf. (Hrubý, 2003) 3.5.4 Multiple Master Tato technologie firmy Adobe je rozšířením písma Type 1, jsou v něm zakódovány hraniční formy určité rodiny písma, např. velmi úzké a velmi široké nebo velmi tenké a velmi tučné. (Hrubý, 2003) 3.6 Analýza a návrh možnosti využití Karolínské minuskule pro potřeby současné typografie Stanislav Horný v knize Počítačová sazba a typografie říká, že při návrhu tiskoviny je vhodné vybrat typ písma, který koresponduje s jejím obsahem. Další rozhodování spočívá ve výběru kombinací typů písma v jednom dokumentu, ve volbě velikosti, verze vybraného typu písma, ve způsobu řádkové a odstavcové úpravy, ve spojení tiskových a obrazových prvků dokumentu apod. Některé typy písma jsou proto svým charakterem určeny pro sazbu technické a naučné literatury, jiná jsou zase vhodná pro krásnou literaturu nebo beletrii. Velké množství písma je vhodné pro reklamní, akcidenční tiskoviny, lze jej použít například i pro sazbu titulků. Tyto představy by měla splňovat i Karolínská minuskule. Tímto písmem ovšem nelze sázet rozsáhlejší texty, neboť nesplňují požadavky na čitelnost. Při rozhodování o typu písma pro určitý dokument se musíme řídit v první řadě účelem, dále pak obsahem vybraného dokumentu. Například bezpatková písma s jednoduchou kresbou jsou dobře čitelná i na větší dálku. Písma se složitou kresbou nejsou vhodná pro noviny nebo časopisy, protože tyto tiskoviny se většinou čtou v podmínkách, které zdaleka neodpovídají vhodnému prostředí pro četbu. Vhodným písmem pro akcidenční tiskoviny by mohla být zmiňovaná Karolinská minuskule, která dosud není k dispozici v digitální podobě, proto jsem se ji rozhodl rekonstruovat a digitalizovat.

Rekonstrukce Karolínské minuskule 26 4 Rekonstrukce 4.1 Výběr softwaru Na trhu existuje mnoho vektorových editorů, které umožňují vytvářet vektorovou grafiku. K nejznámějším nástrojům patří Adobe Illustrator nebo Corel DRAW. Pro tvorbu písma se zde využívají nástroje Bézierovy křivky, průhlednost a kaligrafické nastavení pera, které výše uvedené editory podporují. Jako alternativa existuje například program METAFONT, který je součástí typografického systému TeX. Byl vytvořený k návrhu a digitalizaci písem pro výstupní rastrová zařízení, což jsou v podstatě všechna zařízení běžně používaná, liší se pouze v hustotě rastru, s kterým pracují (obrazovky počítačů pracují v rozlišení kolem 90 dpi, jehličkové tiskárny v rozlišení 180-360 dpi, inkoustové tiskárny v rozlišení 300-600 dpi a laserové tiskárny pracující v rozlišení 300-1200 dpi). (Lukeš, 1999) Návrh postupu je uskutečněn v programovém balíčku Corel DRAW Graphics Suite X5, který je dostupný volně ke stažení na webových stránkách společnosti Corel s časově omezenou licencí (trial verze na 30 dní), která je po tuto dobu plně funkční. První část rekonstrukce byla prováděna v programu Corel PHOTO- PAINT X5. Jednotlivá písmena z předlohy byla od sebe izolována pomocí níže zmíněných a popsaných nástrojů. Tento postup byl sice zdlouhavý, ale pro rekonstrukci nezbytný. 4.2 Metoda rekonstrukce Písmo můžeme rekonstruovat hned několika různými způsoby, které lze dokonce vzájemně slučovat a střídat dle potřeby. Na každé písmo se totiž hodí jiná metoda. Základem této práce je metoda hledání písmového schématu a písmových siluet dle uvedené předlohy. Pokud to bude možné, práci ulehčí vytvoření a následné skládání písmových prefabrikátů. 4.3 Výběr znaků Je nutné udělat obrázek každého písmena zvlášť. Vybraný a zrekonstruovaný obrázek bude poté umístěn do programu, který jsme vybrali pro tvorbu fontu. Předloha je k dispozici v nízkém rozlišení, u žádného znaku není jednoznačně určena přesná stopa. Psaní je ovšem subjektivní záležitost a písaři si písmo upravovali podle svých představ. Pro digitalizaci je však důležité, abychom vybrali pro každé písmeno jeden znak, který musí zapadat do celkové koncepce fontu tím, že nebude na čitatele při čtení textu působit rušivým dojmem. Vyšší počet vybíraných písmen zvyšuje kvalitu zrekonstruovaného znaku, ale je náročné z hlediska časové náročnosti práce. Byl tedy vybrán za každý znak jeden hlavní reprezentant, který se porovnává s alternativním písmenem z téže předlohy. Vybraná písmena byla posléze seřazena do skupin, které spolu tvarově

Rekonstrukce Karolínské minuskule 27 souvisí. Například písmeno o a c tvoří jednu takovou skupinu, neboť jejich tvar je téměř stejný. Další skupinou byly písmena m, n a r, které mají stejný základ a rekonstrukcí těchto znaků se obvykle začíná. Další dvě skupiny zahrnují i, l, u a k, t. Postup práce a seznam použitých nástrojů v programu Corel PHOTO-PAINT: 1) Maska Laso (A), popřípadě Maska Obdélník, Maska Elipsa nebo Maska Ruční režim, na každé písmeno existuje víc možností použití tohoto nástroje, záleží na kontuře vybraného písmena 2) Výplň (F) je třeba sjednotit barvu na černou a tu nastavit jako barvu popředí 3) Výsledný tvar vybrat klávesovou zkratkou Ctrl+c, lze také pomocí nabídky na horní liště (Úpravy Kopírovat). 4) Z výběru vytvořit nový soubor ze schránky (Soubor Nový ze schránky). Obrázek 11 Minuska "v" po použití vybraných nástrojů 4.4 Sklon osy znaku V této části analýzy je naším úkolem nalezení sklonu osy znaku. Ideálně by sklon osy měl být stejný pro všechny písmena, přestože písař nemůže udržet sklon osy znaku konstantní pro celý text a každé písmeno. Sklon se nejlépe určuje na kulatých písmenech jako je o, a nebo e, kde nejvíce vyniká a můžeme na nich zjistit úhel pootočení osy. Pro každý znak ovšem není nutný stejný sklon, protože znaky by byly nepřirozeně přetočené a vytratila by se krása rukopisu. Na znaky se pohlíží jednotlivě, ale i celkovém kontextu. Z předlohy například vypadává písmeno s, takže bylo potřeba analyzovat sklon znaku a změnit ho tak, aby jeho zasazení nepůsobilo rušivým dojmem a písmo působilo celistvě.

Rekonstrukce Karolínské minuskule 28 4.5 Aplikace písmové osnovy 1 Obrázek 12 Písmová osnova Karolínské minuskule 4.6 Nastavení prostředí v Corel Draw V programovém balíku CorelDRAW Graphics Suite X5 se nachází také vektorový nástroj Corel DRAW, ve kterém posléze rekonstrukce pokračuje. V první řadě je důležité si správně nastavit pracovní prostředí programu. Nejprve je dobré otestovat režimy zobrazení. Pro tuto práci je vhodné jak normální zobrazení (Zobrazit Normální), tak drátěný model (Zobrazit Drátěný model). V samotném nastavení začneme zobrazením mřížky. Klikneme pravým tlačítkem libovolně do pracovní plochy nového dokumentu a vybráním Zobrazit Mřížka si rozvrhneme pracovní prostředí na čtverečkovanou plochu, která nám pro přehlednost bude suplovat písmovou osnovu pomocí nástroje ve standardní nabídce Přichytit Přichytit k mřížce. Tuto vlastnost využijeme později přichytáváním vytvořených objektů k mřížce. 4.7 Průběh rekonstrukce Protože v předloze máme k dispozici maximálně dva zástupce od každého znaku, není produktivní geometrizovat stopu, tzn. hledat jeho ideální stopu, na to bychom potřebovali více zástupců každého znaku a také kvalitnější předlohu ve vyšším rozlišení. Vystačíme si s Bézierovými křivkami v okně nástrojů. Využitím Bézierových křivek podle návodu, uvedeného v teoretických východiscích práce jako Bézierovy křivky, tvoříme obrysy znaku. Tímto způsobem tvoříme také prefabrikáty nutné pro jednotnou koncepci fontu. Označenou úsečku převedeme na křivku pravým klepnutím myši a vybráním Na křivku, a to v režimu označení uzlů vybraného znaku. Zde můžeme také přidat uzel (ostrý, hladký, symetrický). Rekonstrukce začíná minuskou n, zde můžeme také vytvořit prefabrikáty, které budou určovat i charakter znaků, které náleží do stejné písmové skupiny. Je možné, že některé znaky nevyhovují svou velikostí a mají-li být vyrovnány přesně do písmové osnovy, je nutné poopravit jejich rozměry tak, aby zů- 1 Písmová osnova: černě dolní dotažnice zeleně účaří (základní dotažnice) modře střední dotažnice žlutě horní dotažnice

Rekonstrukce Karolínské minuskule 29 stal zachován charakter písma. Z rekonstrukce vyplývá, že pravý dotah dříku minusky n je krátký, proto posuneme uzlové body směrem k účaří a velikost neměníme, v opačném případě by se změnila hlava dříku nebo tvar oblouku. Úpravu rozměru znaku tedy provádíme ještě před převodem křivky na objekt, poté by se totiž nezměnila pouze jejich velikost, ale také šířka tahů. Takto bylo postupováno u všech písmen z předlohy. Ta byla rozčleněna na písmové skupiny, kde bylo využíváno prefabrikátů a postupného skládání písmena. Každé písmeno není možné rekonstruovat přesně podle předlohy, některá písmena v ní nebyla (minusky x, k a z ), potom je třeba využít prefabrikátů a také určitého citu tak, aby výsledný znak zapadal do koncepce fontu. Například u g bylo třeba upravit smyčku, tedy spodní uzavřený tah, z předlohy totiž vycházela příliš velká. 4.8 Snížení počtu uzlů Snažíme se také o co nejmenší počet uzlových bodů určujících tvar znaku, protože tak dosáhneme rychlejšího vykreslování na monitoru a v neposlední řadě menší velikosti písmového souboru. Toto můžeme nastavit automaticky v programu Corel Draw označením uzlů příslušného znaku a vybráním všech uzlů v panelu vlastností, následně poklepat na Redukovat uzly. Volbu Vyhlazení křivky necháme na implicitní nulové hodnotě, protože jinak by se změnil výsledný tvar křivky. Po snížení množství uzlových bodů se znak stane také hladší. Musíme ovšem stále srovnávat původní a výsledný tvar, abychom neodebrali uzlový bod, který nějakým způsobem ovlivňuje celkový charakter znaku. Po aplikování redukce uzlů můžeme křivky, které reprezentují daný znak, převést na objekty. V hlavní nabídce je to Uspořádat Převést obrys na objekt. Po tomto kroku seskupíme objekty tvořící jeden znak označením těchto objektů a vybráním Uspořádat Seskupit. 4.9 Tvorba akcentů Akcenty vytvoříme takovým způsobem, aby zapadaly do znakové sady. K tomu využijeme nástroj Obrysové pero. Zde je potřeba cit pro výsledný akcent, upravujeme vlastnosti obrysového pera tak dlouho, dokud není výsledek uspokojivý.

Rekonstrukce Karolínské minuskule 30 Obrázek 13 Obrysové pero Obrázek 14 Háček Obrázek 15 Háček (Bézierův režim) 4.10 Sjednocení písem na písmovou osnovu Na základě stanovené písmové osnovy byla písmena vyrovnána na stejné účaří a jejich velikost sjednocena. Písmová osnova se skládá ze čtyř dotažnic horní, střední, základní a dolní. Horní dotažnice pak slouží jak pro horní dotah minusek, tak majuskulí. V Corel Draw opět můžeme použít nástroj přichycení k mřížce.

Rekonstrukce Karolínské minuskule 31 4.11 Srovnání s písmeny z předlohy Karolinka má znaky asi půl palce vysoké. Horní a dolní dotažnice jsou často extrémně velké, proto je bylo třeba korigovat do přípustných rozměrů. Charakteristickým rysem je, že dříky písmen ve spodní části trochu zatáčejí doprava a většina tahů je nápadně oblá a písmo tak působí uhlazeným dojmem. Bylo potřeba provést jen několik úprav. Extravagantní protažení r bylo potřeba korigovat. Původně totiž působilo v textu příliš roztaženě a příliš zasahovalo do textu. To se týkalo také minusky x. Jinak nebyly nutné významné zásahy do zrekonstruovaného písma. 4.12 Výsledek rekonstrukce Poslední částí rekonstrukce je srovnání vytvořeného písma s písmem z předlohy. Porovnáváme dřík, náběh, oko, napojení serifů, poměr hlavních a vedlejších tahů, sklon písma a také duktus písma. Sklon písma zůstal zachován, jen u některých písmen (výše popsané s ), musel být mírně upraven tak, aby zapadal do celku. Pozornost byla zaměřena také na poměr hlavních a vedlejších tahů. Na základě vizuálního porovnání s originálem vypadá zrekonstruované písmo téměř stejně a působí díky oblým obrysům a čistým tahům jednotným dojmem.

Rekonstrukce Karolínské minuskule 32 5 Tvorba fontu 5.1 Výběr software K vytvoření fontu je potřeba kromě základních znalostí také vhodný program. Je to důležitá část práce a proto jsem mnoho času věnoval četbě recenzí, abych vybral profesionální program, který obsahuje všechny důležité nástroje. Pro tvorbu fontu byly uvažovány tyto programy: 5.1.1 FontCreator Tento vektorový nástroj vyvinula společnost High-Logic, lze zde poměrně rychle a jednoduše vytvářet a editovat písma TrueType a OpenType. Pracuje pouze s operačním systémem Windows. Ke stažení jsou k dispozici verze Home a Professional. Hlavní výhodou verze Professional oproti Home spočívá v možnosti jeho komerčního využití. Chceme-li si tedy upravit písmo pouze pro vlastní potřebu, můžeme tak učinit s verzí Home, pokud však budeme chtít naše písmo jakkoliv komerčně distribuovat, musíme si pořídit licenci na FontCreator Professional. (Němec, 2007) Lze stáhnout nejnovější verzi tohoto programu, ale pro naši práci bude dostačující starší demoverze FontCreator 5.5 Home, která je po dobu 30 dnů plně funkční bez omezení a můžeme zde vygenerovat font. Hlavní výhodou tohoto programu je jeho intuitivní ovládání a zmíněná dostupnost ve zkušební verzi, což jako začátečník oceňuji. K dispozici je také uživatelský manuál, ze kterého je možné čerpat potřebné informace. 5.1.2 FontLab Studio Editor na tvorbu a úpravy vektorových písem FontLab Studio 5 vyvinula společnost FontLab, pracuje pod operačními systémy Windows i MacOS. Podporuje všechny hlavní formáty písem, včetně Type 1, TrueType, Multiple Master a OpenType. Fontlab Studio 5 je profesionální nástroj pro tvorbu fontu a to se také odráží na jeho vysoké ceně. Jeho manuál je značně rozsáhlý. K dobru přičítám tomuto nástroji možnost uložení výsledného fontu ve více formátech. Na webových stránkách společnosti FontLab je k dispozici ke stažení zkušební verze, která však neumožňuje generovat font, proto není pro naši práci vhodný. Dalšími možnými alternativami pro tvorbu a editaci písma je Fontographer 5 nebo TypeTool 3, levnější varianty od společnosti FontLab, dostupné také ve zkušebních verzích. Testovány byly ovšem pouze programy FontCreator 5.5. Home od společnosti High-Logic a FontLab Studio 5 od společnosti FontLab a k samotné práci byl vybrán nástroj FontCreator 5.5 Home z výše zmíněných důvodů.

Rekonstrukce Karolínské minuskule 33 5.1.3 Vytvoření nového písma Obrázek 16 Vytvoření nového fontu V hlavním nabídce programu klikneme na File New, nastavíme název fontu, znakovou sadu a řez písma. 5.2 Tvorba písma Každý font je zobrazen na mapě znaků, postavení každého písmena v písmu je určeno kódovou tabulkou. V našem případě Unicode s podporou až 65 536 znaků. K editaci znaků a glyfů, ze kterých se písma skládají, dochází v samostatném editačním okně, v tomto okně je také dobré využít vodicí linky, mřížku a transformační operace pro dosažení požadovaných rozměrů jednotlivých znaků. Obrázek 17 Okno programu

Rekonstrukce Karolínské minuskule 34 V základní nabídce znaků se nevyskytují písmena s háčky a čárkami. Je nutné je doplnit ručně na horní liště nabídkou Insert Characters. Pro přidání písmen do hlavní nabídky je třeba dvojkliku na určitý znak, jímž se jeho kód zkopíruje do textového pole. Potvrdíme tlačítkem OK a všechny vybrané znaky se zobrazí v hlavní nabídce znaků. Obrázek 18 Vložení znaku Písmeno vytvořené v programu Corel Draw X5 má pravděpodobně různou velikost, proto je nutné požadovanou velikost po zkopírování znaku do FontCreatoru nastavit. Vložením je automaticky umístěno do levého dolního rohu na účaří (Baseline). Velikost měníme pouze tahem za pravý horní roh, jedině tak zachováme proporce vytvořeného znaku. Výšku minusek pak stanovuje střední dotažnice (x-height). Jedná-li se o písmena jako b, d nebo h, výška je určena verzálkovou dotažnicí, která je zde pojmenována jako CapHeight. U těchto písmen jsou horní dotahy krátké, proto používáme verzálkovou dotažnici, v důsledku toho jsou stejně velká jako velká písmena. U velkých písmen určujeme výšku horní dotažnice pomocí WinAscent. Poslední vodorovnou linií je dolní dotažnice (WinDescent). Na této úrovni končí dolní dotahy písmen y, j, g. Každé písmeno může mít jinou šířku znaku, tuto šířku upravujeme posunem svislých čar pomocí značek pod horním pravítkem. Je nutné, aby všechna písmena byla nastavena přesně ve všech omezujících liniích. Když písmeno přesahuje svislou čáru, při psaní by se jednotlivá písmena překrývala.

Rekonstrukce Karolínské minuskule 35 Obrázek 19 Editační okno V editačním okně písmena využíváme dva režimy zobrazení (View Mode Contour/Point). Contour mode umožňuje měnit umístění znaku vůči řádku a rozměry celého znaku a také rotovat znakem podle horizontální i vertikální osy. Point mode je zobrazení znaku s body na obvodu, po označení těchto bodů je možné měnit jejich vlastnosti. 5.2.1 Majuskule Aby bylo možné výsledný font prakticky využít, je nutné vytvořit velká písmena. Ve vybrané předloze jsou k dispozici pouze minuskule, proto budeme postupovat tak, že pro vytvoření majuskule vybereme minuskuli, tu nakopírujeme do editačního okna majuskule a stanovíme její tvar (výšku, šířku) dle proporcí požadovaných pro velké písmeno. Opět bude potřeba nastavit svislé omezující linie, tím převod končí. 5.2.2 Číslice a další znaky Pro správnou funkčnost bylo také třeba navrhnout a vytvořit číslice a znaky s diakritikou. 5.2.3 Testování fontu Vzhled a funkčnost jednotlivých znaků můžeme zkontrolovat v editačním okně Test Font vybráním Font Test nebo klávesovou zkratkou F5.

Rekonstrukce Karolínské minuskule 36 Obrázek 20 Okno "Test Font" 5.2.4 Tvorba ligatur V teoretických východiscích práce je uvedeno, že korektní font obsahuje ligatury (slitky), proto byly do výsledného fontu také importovány. Jednalo se o ligatury fl, fi, ffi, ffl, st, ff. Ligatura vznikne generováním nového glyfu (Insert Glyphs), jméno glyfu můžeme nastavit nebo nechat automaticky vygenerovat. 5.2.5 Kerning Vyrovnáváme vzdálenosti mezi sousedními znaky takovým způsobem, aby nám nevznikaly mezery, které by při četbě působily rušivě. Tato vlastnost je určena šířkou, kterou mají nastavenu jednotlivé znaky. V programu FontCreator postupujeme Format Kerning nebo také automatický Tools AutoKern. Po tomto kroku přistoupíme k definování vzájemného postavení písmen, u kterých toto základní nastavení nevyhovuje. V práci nevyhovovalo základní nastavení dvojicím znaků fa, dy, my, ny, ra, rn, va, wa. 5.2.6 Nastavení metriky V tomto souboru s definicemi rozměrů jednotlivých znaků nastavujeme šířku znaku, základní dotažnici, levý a pravý okraj a postranní pásmo, které určuje velikost mezery od dalšího znaku. Ve FontCreator je v hlavní nabídce k dispozici automatický nástroj Tools AutoMetrics. 5.2.7 Hinting Určíme, jak mají znaky vypadat v nízkém rozlišení. V programu FontCreator se hinting nastavuje v hlavním menu Format Grayscale. Pro různé velikosti lze nastavovat, zda budou glyfy renderovány ve stupních šedi (Grayscale rendering) nebo se použije hinting (Gridfitting). 5.2.8 Generování fontu a jeho instalace FontCreator umožňuje také instalaci vytvořeného písma. Vybráním Font Install se nám zobrazí průvodce instalací nebo také jednoduše zkopírováním souboru (v našem případě Karolinka.ttf ) do složky C:\WINDOWS\Fonts. Program FontCreator umožňuje generování fontu pouze do formátu TrueType. Vy-

Rekonstrukce Karolínské minuskule 37 tvořené písmo (Karolinka.ttf) bylo testováno i odladěno pro platformu Windows. Obrázek 21 Instalace fontu

Rekonstrukce Karolínské minuskule 38 6 Závěr Při práci s počítačem lze používat řadu druhů písma, přičemž volbu správného písma ovlivňují různé faktory. Proto se zaměřujeme na to, komu a za jakým účelem je písemnost určena. Vytvořený font, Karolínská minuskule, je možné použít jako akcidenční písmo, to znamená pro sazbu příležitostných osobních, společenských, hospodářsko-administrativních nebo propagačních tiskovin. Mezi společenské patří vizitka, svatební oznámení, novoročenka a promoční oznámení. Společenské se týkají pozvánek, diplomů, vysvědčení a jídelních nebo nápojových lístků. Hospodářsko-administrativní zahrnují firemní obálku nebo formulář. Propagační tiskoviny zahrnují letáky, plakáty, inzeráty, etikety, kalendáře a reklamní tisky. V těchto čtyřech hlavních oblastech akcidenčních tiskovin lze písmo Karolínská minuskule využívat.

Rekonstrukce Karolínské minuskule 39 7 Literatura HORNÝ, S. Dtp. 1, Počítačová sazba a typografie. Praha: Vysoká škola ekonomická, 1995. 187 s. ISBN 80-7079-977-3. DANČO, V. Kapesní průvodce [počítačovou] typografií. Praha: Via Vestra, 1995. 135 s. ISBN 80-85935-00-7. BERAN, V. Typografický manuál. Náchod: Manuál, 1994. 134 s. ISBN 80-901824-0-2. RYBIČKA, J. Programové vybavení počítačů: (zpracování textů počítačem). Brno: Vysoká škola zemědělská, 1992. 110 s. ISBN 80-7157-040-0. HRUBÝ, J. Úvod do počítačové typografie. Praha: Federace rodičů a přátel sluchově postižených, 2003. 269 s. ISBN 80-86792-02-1. VOSTROVSKÝ, V. DTP počítačová typografie. Praha: Credit, 2000. 97 s. ISBN 80-213-0633-5. RYBIČKA, J. Základy zpracování textů počítačem. Brno: Konvoj, 2000. ISBN 80-7302-003-3. HAVELKA, J. Ami Pro: úvod do české počítačové grafiky. Praha: Grada, 1992. ISBN 80-85623-03-X. KOČIČKA, P., BLAŽEK, F. Praktická typografie. Vyd. 2. Brno: Computer Press, 2004. ISBN 80-722-6385-4. High-Logic. FontCreator Comparison Chart. [online]. 2010 [cit. 20. 12. 2010]. Dostupný z WWW: <http://www.highlogic.com/fontcreator/comparisonchart.html>. KRČ, J. Osm století lomených písem: malý historický přehled. [online]. 2004 [cit. 15. 9. 2010] Dostupný z WWW: <http://www.svettisku.cz/buxus/generate_page.php?page_id=1014>. TYPO. Československá klasifikace Jana Solpery. [online]. 2009 [cit. 30.10.2010] Dostupný z WWW: <http://www.typo.cz/databaze/pravidla-anazvoslovi/klasifikace-pisem/ceskoslovenska-klasifikace/>. LUKEŠ, V. METAFONT Jak kreslit obrázky. [online]. 1999 [cit. 20.10.2010] Dostupný z WWW: <http://www.kiv.zcu.cz/~herout/html_sbo/metafont/1.htm>.

Rekonstrukce Karolínské minuskule 40 FontLAB. FontLab Studio Font Editor for Font Professionals. [online]. 2010 [cit. 20. 12. 2010] Dostupný z WWW: <http://www.fontlab.com/fonteditor/fontlab-studio/>. NĚMEC, L. FontCreator 5.6: editor vektorových písem. [online]. 2007 [cit. 12. 10. 2010] Dostupný z WWW: <http://www.grafika.cz/art/sazba/fontcreator-5-6-editor-vektorovych-pisem.html>.

Přílohy 41 Přílohy

Přílohy 42 A Pozvánka Na tomto obrázku je znázorněn příklad použití fontu Karolínská minuskule na fiktivní pozvánce. Obrázek 22 Pozvánka

Přílohy 43 B Přání Zde je Karolínská minuskule aplikována na přání. Obrázek 23 Přání