Odpovědi k připomínkám a dotazům k bakalářské práci: 1. Otázka: Proč je histamin monoamin odbouráván diaminooxidázou a ne monoaminooxidázou? Odbourávání histaminu v buňkách střevní sliznice diaminooxidasou je uvedeno v literatuře (Fuchs), obecně pak např. Karlson et al. Pathobiochemie, Academia Praha 1987, s. 286. Produktem je postupně imidazolylacetaldehyd a imidazolylacetát. Potřeba diaminooxidasy souvisí se strukturou histaminu, který obsahuje jednu primární a jednu sekundární (v cyklu) aminoskupinu viz vzorec. 2. Otázka: Tabulka 2 čím se liší zelí a rajče (riziko) od ostatních zelenin (bezpečné) Je uvedeno v literatuře (Fuchs): lilek, tykev, rajče, špenát, zelí, česnek a cibule čerstvé a konzervovaná zelenina buď obsahují histamin nebo mají histaminoliberační schopnost. Ostatní čerstvá zelenina (mimo výše uvedené) je na tom lépe, proto je relativně bezpečná. 3. Otázka: Str. 24 jedná se o formu serózní chyba vznikla automatickou opravou v počítači a při poslední kontrole mi to uniklo. 4. Otázka: Přímé srovnání anafylaxe a atopie včetně definic a zdůraznění základních rozdílů. a) Celková alergická reakce je dvojího typu: anafylaktická a anafylaktoidní. Oba typy mají obdobný průběh, liší se mechanismem vzniku. Anafylaktická reakce = reakcí I. typu, je zprostředkována specifickými protilátkami IgE a je spojena s uvolněním specifických látek působících na cévy, hladké svalstvo, krevní srážlivost a funkce leukocytů. Výsledkem je různý stupeň celkového postižení organismu od přechodné kompenzované deregulace až po anafylaktický šok. Vzniká u člověka, který se již s konkrétním alergenem setkal, vytvořil si proti němu protilátky. Příčinou je nadměrná a nekontrolovaná reaktivita organizmu na antigenní podnět. Anafylaktoidní reakce = je zprostředkována jinými mechanizmy než protilátkami typu IgE. Rozdíl: může vzniknout již při prvním setkání s antigenem a jeho opakované podání nemusí vyvolat znovu potíže. Velkou roli zde má predispozice pacienta. b) Atopie 1. obecný výklad: Atopie je vyjádřením genetické dispozice ke tvorbě alergických protilátek izotypu IgE. Může se jednat i o zcela klidový stav. Atopiků je v populaci cca 40% (Fuchs).
2. atopie je chápána jako již rozvinutý chorobný stav imunologicky podmíněná alergie, u které prokazujeme přítomnost protilátek izotypu IgE. Při tomto výkladu se již jedná o manifestovanou alergii. Pokud tedy atopik onemocní atopickou chorobou, stává se atopickým alergikem. c) Alergik je širší pojem. Je to ten, kdo má manifestované definované a diagnostikovatelné alergické onemocnění způsobené buď protilátkami typu IgE (atopie) nebo i jinými imunologickými mechanizmy (non-atopie, non-ige). 5. Otázka: Kdy jsou kontraindikovány prick-testy? Kožní testy jsou používány k potvrzení přecitlivělosti I. typu na pyly, roztoče, alergeny zvířecího původu, plísně, kvasinky, dermatofyty, latex nebo potraviny, předpokládané na základě anamnézy pacienta. Prick test se provádí bodnutím Stallerpointem, sterilní lancetou s hrotem 1 mm skrze kapku koncentrovaného roztoku alergenu na očištěnou pokožku volární strany předloktí. Tlak lancety musí být středně silný a rovnoměrný. Musí být pozorováno stlačení pokožky v rozsahu 2-5 mm. Výsledky se odečítají za 20 minut. Před odečítáním reakce je třeba opět očistit pokožku alkoholem nebo éterem, aby se odstranily zbytky použitého roztoku. Negativní a pozitivní kontrola se provádí za stejných podmínek jako aplikace aktivní látky. Ve snaze snížit riziko falešné pozitivity se doporučuje, aby tyto kontroly byly provedeny dvojmo. Negativní kontrola je roztok obsahující chlorid sodný, glycerol, fenol a vodu na injekce, pozitivní kontrola je 9% roztok kodeinfosfátu (kodeinfosfát, chlorid sodný, glycerol, sterilní čištěná voda) nebo histamindihydrochlorid. Hodnocení citlivosti se provádí srovnáním reakce vyvolané testovaným alergenem a kontrolními roztoky. Test se obecně považuje za negativní, jestliže pupen má průměr menší než 3 mm. Za pozitivní je test považován tehdy, odpovídá-li pupen 3 mm, nebo je větší. Absolutní kontraindikace kožního prick testu: dle výrobce nejsou známy, nedoporučuje se jej však provádět při: - akutním horečnatém nebo zánětlivém onemocnění, - v akutní fázi základního alergického onemocnění a jiných systémových chorob, - při kožních lézích v testované oblasti - v těhotenství. Někdy se používá přímo potravina, jejíž kapku nebo drobek aplikujeme na kůži, provedeme drobný vpich a sledujeme vznik kožního pupenu. Nepoužívají se však vysoce agresivní alergeny např. nativní alergen tropomyozin (více než 10% systémových příznaků). Kožní testy nelze uplatnit u alergií způsobených jinými imunologickými mechanizmy, než je časný typ přecitlivělosti.
6. Tab. 7 na str. 32 patří sem sezam (opět stejný problém jako v bodě 3) 7. Str. 35 samozřejmě do textu patří izotyp IgE (opět problém bodu 3) 8. Otázka: Proč jsou alergenům obilovin věnovány dva řádky? Jejich alergeny možná nejsou nejagresivnější, ale je jich velké množství a alergie se na ně vyskytují poměrně často. Alergeny obilovin se vyskytují se ve 4 typech: A = alergie na lepek zprostředkovaná protilátkami typu IgE B = alergie na lepek zprostředkovaná lymfocyty C = alergie na jiné bílkoviny mouky přes izotop IgE D = alergie na jiné bílkoviny mouky přes lymfocyty Profesní alergie na mouku je poměrně častá (většinou astma bronchiale a ekzém). Alergizace probíhá převážně jinou cestou než přes trávicí trakt.z obilovin je největší alergen žito. Řešeno u nemocí z povolání. Z hlediska klinického jako potravinové alergie nejsou opravdu zásadním problémem nejsou nejagresivnější, alergizují málo (díky tepelné úpravě mouky), eliminační dieta se dá zajistit poměrně snadno (pokud je klient solventní) a má velmi dobré výsledky. 9. Ano, asi jsem chtěla napsat spíše potrava než potraviny. 10. Otázka: Snížil by se podstatně výskyt nejdůležitějších potravinových alergií rezignací na průmyslovou výrobu příslušných potravin? Např. že bílkoviny kravského mléka získají své alergenní vlastnosti až průmyslovým zpracováním mléka? Určitě ne, průmyslové zpracování je spíše rizikové pro alergiky tím, že pokud není zcela důsledně oddělena výroba potravin s alergenem od bezalergenních v čase i místě a není veškerý kontakt potraviny s různými chemikáliemi během výroby označen na obalu, může i stopové množství alergenu vyvolat závažný stav až smrt. O bílkoviny kravského mléka se nejedná. Tam naopak zpracováním lze získat hydrolyzáty mléčných bílkovin, tzn. mléka hypoalergenní se 100% hydrolýzou pro uměle živené kojence a batolata a mléka hypoantigenní s částečnou hydrolýzou pro sourozence těžce alergického pacienta či pro potomka takto postižených rodičů. Problematické průmyslovým zpracováním jsou: Například: veškeré cukrovinky (včetně tzv čisté hořké čokolády na vaření) obsahují upozornění, že mohou být přítomny stopy arašídů, ořechů, Dále téměř ve všech pochutinách sladkých i slaných včetně uzenin a masných výrobků je přítomna v nějaké formě sója apod. Pokud je tedy člověk alergický na sóju, pak jsou všechny tyto potraviny pro něho nebezpečné. Příklad z USA: není možné např. koupit klasický normální tvaroh jako u nás. Existuje pouze trvanlivý a buď ochucený dosladka nebo doslana (informace z praxe). Pacient tedy nemá možnost použít základní potravinu.
Řešení tedy není dle mého názoru v rezignaci na průmyslové zpracování potravin (vždyť o uchování potravin v co nejlepším stavu co nejdelší dobu se snaží lidstvo od nepaměti). Spíše se domnívám, že jde o to, aby spotřebitel věděl přesně co ve výrobku může být tedy znal postup výroby (od prvovýroby až po zabalení a skladování a prodej) nebo se veškeré informace mohl někde k výrobku dočíst. Pak už je to na spotřebiteli. Zdravý člověk, bez alergií a intolerancí, se pak bude řídit (v ideálním případě) zásadami správné životosprávy. No a alergik se vyhne tomu, co by mu mohlo vyvolat alergickou reakci. A též by se neměla opouštět možnost nákupu potravin ve své základní formě tj. bez příchutí, vůní, barviv, nesmíchaných z různých druhů apod. Příklad: nelze koupit čisté mleté maso vždy už je přimíchána rychlosůl, někdy i koření. Z pohledu prodejce je to jasné proč, ale z pohledu zákazníka je možnost jen dvojí: vyžadovat na prodavačce, aby semlela vybrané maso před námi (což většinou odmítá s odůvodněním, že prodávají pouze hotové mleté maso) nebo si koupit to, co potřebujeme a pokorně si doma vše semlít sami. 11. Otázka: Je řešení uváděné v závěru reálné v průmyslově vyspělých zemích s naprostou převahou městského obyvatelstva? Závěr opravdu vyznívá poněkud nemoderně, ale nejúčinnější jsou někdy jednoduchá řešení. Musíme si uvařit sami platí pro lidi s nežádoucími reakcemi na potraviny a mám pro něj z dlouholeté praxe tři dobré důvody. a) Hovořím z praxe sportovního lékaře, kdy bylo nutno výživu maximálně hlídat po stránce energetické i nutriční hodnoty potřebné pro výkon. Nyní jsou samozřejmě k dispozici různé typy komerčních nápojů i energetických tyčinek. Zde je však problém opět s alergiky na ořechy, arašídy a sóju a céliaky. A opět se vracíme k dobám let devadesátých a směsi si připravujeme sami. b) U psů s kožními alergiemi se mezi známými chovateli a psíčkaři nakonec ukázala nejúčinnější doma vařená dieta, nikoliv hypoalergenní granule. c) Nakonec je to 14-letá praxe matky s dětmi s atopickým ekzémem. Většina maminek bude shánět potraviny a je jedno, jestli z konvenčního nebo ekologického zemědělství. Spíše jde o to, že po potravině od tohoto sedláka (nebo z tohoto zdroje) se dítě neosype, pak se dodavatele (výrobce) držíme. Samozřejmě se jedná i o třeba již hotový produkt. Katastrofou je, pokud výrobce udělá inovaci a matka si toho nevšimne, vezme osvědčenou značku a je cca na dva měsíce vystaráno včetně kortikoidů. Většina maminek těchto dětí doma vaří, hotová jídla se zamražují nebo zavařují (přece jenom matky musí chodit do práce). A cukrovinek aby se nelišily od ostatních dětí se též dočkají. Máme za sebou výrobu domácí čokolády z holandského kakaa, výrobu vlastních musli tyčinek i musli směsí, vlastní džemy bez konzervantů, čerstvé kompoty, pomazánky, domácí paštiky, kečupy atd. Babičky by z nás měly radost. A odměna? Klidné, neproškrabané noci. I v městech průmyslově vyspělých zemí jsou mámy a babičky (a chovatelé domácích zvířat), kteří pro své nemocné obětují čas a trochu námahy i vynalézavosti, aby je zbavili útrap, které přinášejí různé alergie a intolerance na potraviny.
12. K použité literatuře: Čerpala jsem především z monografií, hlavně naší největší kapacity přes alergologii a imunologii prof. Špičáka a Panznera. Z vědeckých periodik: Alergologie a imunologie, z knihovny FN USA jsem z hlediska cíle práce uspořádat dosavadní znalosti o problému nenašla významnější odlišnosti proti výše zmíněné monografii, proto ani články neuvádím, fakta souhlasí. Zahraniční literatura: v originále pouze slovenská, 1 anglický článek jsem si nechala přeložit. Jinak jsem použila překlady do češtiny. Práci jsem koncipovala spíše k využití pro klinickou praxi co se děje v organismu a jak tomu čelit. 13. K využití znalostí získaných studiem: Závěrem bych chtěla uvést, že studium na MZLU mi významným způsobem umožnilo zjistit, jakými procesy prochází naše potrava od prvovýroby přes různé zpracování až do fáze, kdy se dostane na náš stůl. K mnohým těmto informacím se jinak nelze ani dostat. Z hlediska bezpečnosti našich potravin obecně (dle informací získaných při studiu) je situace celkem dobrá, rozhodně mi nehrozí tzv. ekosyndrom, popisovaný profesorem Špičákem. A možnosti jak řešit potravinové alergie a intolerance asi budou kromě medicínské cesty hlavně cestou potravinářských technologií, bez kterých se současná doba neobejde. Nezastupitelný význam má však řádné značení a popis výrobků.