Analýza vývoje produktů vybraných obchodních bank v ČR

Evropský polytechnický institut, s.r.o. v Kunovicích Studijní obor: Finance a daně Analýza vývoje produktů vybraných obchodních bank v ČR (Bakalářská práce) Autor: Hana Vitovská Vedoucí práce: Ing. Ján Jurák Kunovice, Srpen 2009

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně pod vedením Ing. Jána Juráka a uvedla v seznamu literatury všechny použité literární a odborné zdroje. Kunovice, srpen 2009

Děkuji panu Ing. Jánu Jurákovi za velmi užitečnou metodickou pomoc, kterou mi poskytl při zpracování mé bakalářské práce. Kunovice, srpen 2009 Hana Vitovská

ÚVOD... 6 1 HISTORIE BANKOVNICTVÍ... 8 1.1 POČÁTKY VZNIKU BANKOVNICTVÍ... 8 1.2 PRVOPOČÁTKY BANKOVNÍCH PRODUKTŮ... 8 1.3 DALŠÍ VÝVOJ BANKOVNICTVÍ... 9 2 VÝVOJ BANKOVNICTVÍ V ČESKÉ REPUBLICE... 10 2.1 VÝVOJ BANKOVNÍHO SYSTÉMU V BÝVALÉM ČESKOSLOVENSKU... 10 2.2 ANALÝZA PODMÍNEK PRO VÝVOJ BANKOVNÍCH PRODUKTŮ DO ROKU 1989... 12 2.3 BANKOVNICTVÍ V ČESKÉ REPUBLICE PO ROCE 1989... 12 2.4 ANALÝZA PODMÍNEK PRO VZNIK BANKOVNÍCH PRODUKTŮ PO ROCE 1989... 14 3 BANKOVNÍ PRODUKTY... 17 3.1 CHARAKTERISTICKÉ RYSY BANKOVNÍCH PRODUKTŮ... 17 3.2 SYSTEMATIZACE BANKOVNÍCH PRODUKTŮ... 19 3.3 CENA BANKOVNÍCH PRODUKTŮ... 20 3.3.1 Druhy cen bankovních produktů... 21 3.3.2 Způsob stanovení ceny... 21 3.4 KLIENTSKÉ BANKOVNÍ ÚČTY... 22 4 POŠTOVNÍ SPOŘITELNA... 24 4.1 HISTORIE POŠTOVNÍ SPOŘITELNY... 24 4.2 FINANČNÍ SKUPINY... 25 4.3 ZÁKLADNÍ INFORMACE O POŠTOVNÍ SPOŘITELNĚ... 26 4.4 PROFIL POŠTOVNÍ SPOŘITELNY... 27 4.5 PARTNEŘI POŠTOVNÍ SPOŘITELNY... 30 5 PRODUKTY POŠTOVNÍ SPOŘITELNY... 31 5.1 BĚŽNÉ ÚČTY... 32 5.2 SPOŘÍCÍ A INVESTIČNÍ PRODUKTY... 35 5.3 INOVACE PRODUKTŮ POŠTOVNÍ SPOŘITELNY... 36 5.4 ÚVĚRY... 38 5.4.1 Spotřebitelské úvěry... 38 5.4.2 Bankovní registr klientských informací... 40 5.5 PLATEBNÍ A KREDITNÍ KARTY... 40 5.6 ELEKTRONICKÉ BANKOVNICTVÍ... 42 6 ANALÝZA KONKURENCE... 44 ZÁVĚR... 46 RESUMÉ... 49 RÉSUMÉ... 50 SEZNAM ZKRATEK... 54 SEZNAM TABULEK... 56 SEZNAM GRAFŮ... 57

Úvod Tématem mé bakalářské práce je analýza vývoje produktů obchodních bank v ČR. Bankovní prostředí stejně jako většina oblastí moderního života lidí podléhá neustálému vývoji. Bankovnictví a obchod s penězi je po dlouhá staletí velmi výraznou a lukrativní oblastí podnikání. Vzhledem k rostoucí úrovni života lidstva, vznikají ekonomickým subjektům volné prostředky a jsou jimi neustále vyhledávány možnosti jak zajistit, aby tyto dočasně volné prostředky, po dobu nevyužití neztrácely na hodnotě, ale naopak se zhodnocovaly. To je samozřejmě příležitost pro bankovní a jiné finanční instituce, aby vyhověly poptávce a nabízely nové finančně lukrativnější produkty a služby. Zavádění nových produktů a služeb je jedním z nejdůležitějších předpokladů k lepšímu hodnocení banky ze strany klienta, a současně nutností kvůli vysokému počtu bank působících v naší zemi a rychle se rozvíjejícímu konkurenčnímu trhu. Banka je součástí každodenního života a většina lidí určitým způsobem využívá jejich služeb. Průběh posledních deseti let je poznamenán strmým vývojem nových informačních a telekomunikačních technologií ovlivňujících bankovnictví. Moderní banka pokud chce uspokojit a zaujmout nového potencionálního klienta, musí být vždy alespoň krok napřed a využívat všech možných dostupných a nejmodernějších technologií. Bakalářskou práci jsem rozčlenila do šesti základních kapitol historie bankovnictví, vývoj bankovnictví v České republice, bankovní produkty, čtvrtou kapitolu věnuji Poštovní spořitelně, dále popíši vývoj produktů PS a v poslední kapitole se budu zabývat konkurencí. V první části mé práce krátce shrnu historické počátky bankovnictví, které se datují od druhého a třetího tisíciletí před naším letopočtem, až po vznik první centrální banky, která byla založena v roce 1657 ve Švédsku. Dále nastíním první počátky vzniku bankovních produktů. 6

V druhé části mé práce se budu věnovat vývoji bankovnictví v České republice. Nejdříve se zmíním o historickém vývoji bankovního systému na území bývalého Československa a navážu vývojem, který nastal po roce 1989. Zhodnotím podmínky, za kterých vznikaly bankovní produkty před rokem 1989, a následně provedu analýzu podmínek pro vznik bankovních produktů od roku 1989 do současnosti. Ve třetí kapitole se budu zabývat charakteristickými rysy bankovních produktů, pokusím se tyto produkty ve stručnosti systematicky roztřídit, a to podle jejich odrazu v bilanci banky na aktivní, pasivní a neutrální, ale také podle modernějšího hlediska, ve kterém je kladen důraz na pohled klienta. Dále se budu věnovat cenám bankovních produktů jejich druhům a také způsobům, kterými je možné stanovit tyto ceny. V závěru této kapitole popíšu klientské bankovní účty a jejich členění dle účelu jejich použití. Čtvrtou kapitolu věnuji Poštovní spořitelně, bance s nejdelší tradicí na českém trhu. V úvodu se zaměřím na historii Poštovní spořitelny, popíši vztah mezi Poštovní spořitelnou, skupinou ČSOB a Skupinou KBC a navážu na finanční skupiny, kam patří skupina ČSOB. Dále uvedu základní informace, profil a partnery Poštovní spořitelny. V páté kapitole se zaměřím na analýzu vývoje produktů této banky působící na území ČR. Na základě získaných informací popíši nejen samotný vývoj produktů, ale i současnou situaci a možný další vývoj do budoucna. Zaměřím se na běžné účty, spořící a investiční produkty, úvěry, platební a kreditní karty a elektronické bankovnictví. Uvedené grafy jsou důkazem toho, že zájem o tyto produkty neustále roste a počet jejich uživatelů stoupá. V závěrečné kapitole se budu zabývat konkurencí, která jistě patří k nejvýznamnějším vlivům na vývoj bankovních produktů. Na našem trhu působí celá řada bank, které mezi sebou vedou ostrý konkurenční boj a snaží se udržet své postavení na trhu. Jsem si vědoma toho, že se jedná o velmi rozsáhlou problematiku, proto není mým cílem popsat ji v celé její šíři. Zaměřím se pouze na vybrané dílčí oblasti, především na produkty a služby poskytované soukromým klientům. 7

1 HISTORIE BANKOVNICTVÍ 1.1 Počátky vzniku bankovnictví První historické počátky bankovnictví se datují již od druhého a třetího tisíciletí před naším letopočtem. Vznik bankovnictví je spojen s rozvojem výroby, obchodu, peněz a přechodem od naturální směny ke směně peněžní. Činnost bank prošla velkými změnami od doby, kdy se odehrávala na veřejných prostranstvích u obyčejných stolů. Předchůdci dnešních bank a bankéřů se vyvíjeli z nejrůznějších směnárníků a peněžníků a jejich prapůvodních směnárenských a depozitních operací. Opravdový rozvoj nastal až s rozvojem cestování a mezinárodního obchodu, kde tyto drobné operace přerostly ve zprostředkování vnitřního a mezinárodního obchodního a platebního styku. Realizace peněžních funkcí byla podmětem pro rozvoj široké palety dlužnických a věřitelských vztahů a operací. Rozvoj těchto vztahů a operací byl významným činitelem pružnosti obchodního mechanismu a rozvoje ekonomického potencionálu obchodujících zemí. Utvářely se kategorie úvěru, dluhu, úroku a jejich odvozenin a s nimi spojené peněžní instrumentárium.. Základem a zároveň i zdrojem pro úvěrovou činnost se staly depozitní operace směnárníků a úvěrové operace lichvářů. 1.2 Prvopočátky bankovních produktů Předstupni moderního bankovnictví byly různé depozitní a žirové instituce a úvěrová společenství ve 12. až 14. století. Vznikaly téměř souběžně na jihu i severu Evropy, v Benátkách, Janově, Amsterdamu, Hamburku.[1] Tato obchodní města často představovala nejrozvinutější a nejpokročilejší obchodní a finanční centra tehdejší Evropy. Obchody, směňování a depozitní operace tehdejších středověkých peněžních obchodníků byly nepostradatelné na významných místech trhů a křižovatkách obchodních cest, zejména zámořských. 8

Po vzniku základů bankovních produktů byl už jen krůček k dalším bankovním operacím jako uschování depozit za poplatek. Pro zúčastněné zlatníky, peněžníky a směnárníky to znamenalo povinnost disponovat bezpečnostními schránkami. Následujícím krokem bylo půjčování uložených peněžních depozit dalším osobám za úrok. Tyto bankovní operace byly prováděny nejdříve tajně a později se svolením věřitelů, kteří se na úroku podíleli. Jako bankéři fungovali zlatníci ještě v 17. století. 1.3 Další vývoj bankovnictví Banky a úvěrová společenstva, které vznikaly od 12. století, měly také vymanit podnikatele té doby z vlivu lichvářského úvěru, charakterizovaného vysokou úrokovou sazbou (100% i vyšší), což brzdilo produktivní investování. Přestože státy v období absolutní monarchie vydávaly zákony, jimiž omezovaly výši požadovaných úroků z půjček, výsadní postavení lichvářů jako zapůjčovatelů podlamovalo jejich účinnost. Pro rodící se průmyslový kapitál byla lichva překážkou, neboť vysoké úroky pohlcovaly téměř celý zisk, dlužníci se dostávali do závislého postavení vůči věřitelům a byli nuceni přistoupit na jakékoliv jejich podmínky.[1] Od 17. století dochází k výraznějšímu rozvoji bankovnictví. V souvislosti s právem vydávat mince, které si panovníci nejvyspělejších zemí Evropy přivlastňovali, začaly vznikat banky se zvláštními funkcemi a posláním centrální emisní banky. Historie vzniku a rozvoje centrálního bankovnictví v jednotlivých státech se liší jak daty založení, tak i rozdílnými příčinami a podmínkami. První centrální banka byla založena v roce 1657 ve Švédsku (Sweriges Riksbank), druhá v Anglii v roce 1694 (Bank of England),po nich následovaly další [1]. S rozvojem trhu a nárůstem obchodních bankovních operací docházelo ke krizovým projevům, vyplývajících mimo jiné z živelných spekulací obchodních bank a jejich neúměrnému riskování. Státy se začaly postupně angažovat do usměrňování těchto činností a bankovnictví vůbec. 9

2 VÝVOJ BANKOVNICTVÍ V ČESKÉ REPUBLICE 2.1 Vývoj bankovního systému v bývalém Československu Československá bankovní soustava vznikla po rozpadu Rakouska-Uherska. Většina bank byly ve vlastnictví zahraničních majitelů, proto muselo dojít k odkupu a převzetí českými vlastníky. Funkci centrální banky na našem území vykonával Bankovní úřad při ministerstvu financí, což mělo za následek upevnění československé měny a vytvoření určitého řádu v bankovnictví. V roce 1926 byla založena Národní banka československá formou akciové společnosti s ústředím a 134 pobočkami a bankovní úřad ukončil svoji činnost. Národní banka československá začala plnit funkci emisní banky státu. Největšími bankami v tomto období byly: Živnostenská banka Pražská úvěrní banka Česká průmyslová banka Moravská agrární a průmyslová banka Agrární banka V letech německé okupace se z Národní banky československé stala Národní banka pro Čechy a Moravu a na Slovensku byla založena Slovenská národní banka. Část svého kapitálu ukládaly banky povinně do vládních cenných papírů a podléhaly německému vlivu. Československé bankovnictví se mohlo vrátit k původnímu modelu až po skončení druhé světové války v roce 1945. V tomto roce dekretem prezidenta republiky č. 102/1945 došlo ke znárodnění akciových bankovních domů a o tři roky později byly navíc zestátněny také soukromé banky. V té době zajišťovala jednotné vedení Ústřední správa bank. 10

V roce 1950 byla založena Státní banka československá a současně i síť jejích poboček ve všech okresech a krajích. Jako centrální banka začala fungovat na principu jednostupňového bankovního systému. Prováděla emisní funkce, poskytovala provozní úvěry a veškerý zúčtovací styk, a poskytovala další operativně bankovní služby státním a družstevním podnikům. Vedle SBČS působily: Investiční banka byla pověřená financování a úvěrováním investiční výstavby národních podniků a družstev. Živnostenská banka s reprezentací v Londýně zajišťující platební styk se zahraničím Ústavy tzv. lidového peněžnictví v roce 1953 byly změněny na státní spořitelny a podřízeny ministerstvu financí a v roce 1967 vznikl sloučením ústav, přeměněný po federalizaci a Českou státní spořitelnu a Slovenskou státní spořitelnu Československá obchodní banka, a.s. od roku 1965 převzala styk a další činnosti související s devizovým hospodářstvím. Vzhledem k politickým poměrům v zemi v letech 1967-1969 se nepodařilo prosadit plánované bankovní reformy. Změny v českém bankovnictví se podařilo prosadit a realizovat až v druhé polovině 80. let. Byly prosazeny a připraveny principy a návrhy zákonů, které zahrnovaly institucionální oddělení centrálního bankovnictví od bankovnictví obchodního, dále mělo být zrušeno přímé řízení bank státem a možnost vzniku nových bank jako podnikatelských subjektů. Díky těmto změnám bylo bankovnictví ihned schopné a připravené zahájit ekonomické reformy a přijmout mechanismy transformace bankovnictví. Realizace bankovní reformy proběhla až po změně politického režimu v roce 1990. 11

2.2 Analýza podmínek pro vývoj bankovních produktů do roku 1989 Vývoj bankovních produktů na území bývalého Československa před rokem 1989 můžeme charakterizovat takto: Banky nepotřebovaly používat služby zprostředkovatelů. Síť jejich poboček byl způsob distribuce a prodeje jejich produktů a služeb přímo veřejnosti. Většinou zaujímaly velmi pasivní postoj ke klientům, čekaly až k nim klienti sami přijdou. Banky patřily k privilegovanému sektoru s velkou kupní silou. Převaha vyjednávací síly byla na straně bank. Rozhodující slovo měly právě banky. Trh bankovních produktů byl využit v malém rozsahu. Výběr v segmentu pro jednotlivce byl velmi omezený, existovaly pouze vklady a úvěry s určitými omezeními. Představa veřejnosti o bankách nikoho nepotřebují, naopak lidé potřebují banky. Klienti nebyli příliš nároční. Vznik nových produktů byla vzácnost. Banky zpravidla neovlivňovaly klientovo rozhodnutí o výběru určité služby či výběru banky. Konkurence existovala, ale její činnost vzhledem k přísnému dohledu na bankovnictví byla pasivní, což se projevilo a zadrželo rozvoj podnikání. S postupnou liberalizací bankovnictví na počátku 90. let 20. století musely zákonitě přijít i změny v přístupu bank ke klientům. 2.3 Bankovnictví v České republice po roce 1989 Po roce 1989 nastaly v českém bankovnictví výrazné změny. Do konce roku 1990 udělila Státní banka československá licence 23 novým bankám na území celé tehdejší ČSFR, z toho na území České republiky 21 bance a na konci roku 1992 bylo uděleno v ČSFR 57 licencí, z toho v ČR 45[1]. 12

Připravené mechanismy z minulého období byly využity přijetím nových zákonů, kdy došlo k výrazným změnám. K 1. 1. 1990 byly schváleny zákon o Státní bance československé a zákon o bankách a spořitelnách. Další bankovní zákony přijaté k 1.1.1992 již byly na úrovni vyspělých států zákon č. 21/1992 Sb., o bankách a zákon č.22/1992 Sb., o SBČS, které přinesly následující změny: Posun v pojetí Státní banky československé jako nezávislé na výkonné moci státu, zřízení Bankovní rady jako nejvyššího orgánu ČNB, posílení bankovního dohledu, jeho kontrolní funkce a odstranění přímých řídících nástrojů vůči obchodním bankám a rozšíření nástrojů nepřímých. Zpřísnění možnosti vzniku nových obchodních bank. Nutnost získání licencí pro určité skupiny bankovních služeb. Omezení institucionální formy bank na akciové společnosti. Zavedení opatření proti praní špinavých peněz. Možnost vzniku poboček zahraničních bank. Rok 1993 znamenal další významný bod českého bankovnictví, neboť v tomto roce došlo k rozdělení Československé federativní republiky na Českou republiku a Slovenskou republiku. Toto rozdělení přineslo tyto změny: Rozdělení měn nových států. Rozdělení bankovních soustav a Státní banky československé na Českou národní banku a Národní banku Slovenska. Začátek roku 1993 znamenal vznik nové české měny a v následujících letech došlo k zavedení stavebních spořitelen, zvýšení minimální výše základního kapitálu bank, korporativní pojištění vkladů fyzických osob, hypotečního bankovnictví a spořitelních a úvěrových družstev. V roce 1993 vzniká Česká národní banka, která je zřízena Ústavou České republiky a svou činnost vyvíjí v souladu se zákonem č. 6/1993 Sb., o České národní bance a dalšími právními předpisy. 13

Česká národní banka je ústřední bankou České republiky a orgánem vykonávajícím dohled nad finančním trhem. Hlavním cílem ČNB je péče o cenovou stabilitu a v souladu s ním ČNB určuje měnovou politiku, vydává bankovky a mince, řídí peněžní oběh, platební styk a zúčtování bank, vykonává dohled nad bankovním sektorem, kapitálovým trhem, pojišťovnictvím, penzijním připojištěním, družstevními záložnami, institucemi elektronických peněz a devizový dohled. Jako ústřední banka poskytuje ČNB bankovní služby pro stát a veřejný sektor. Má postavení veřejnoprávního subjektu se sídlem v Praze. Jsou jí svěřeny kompetence správního úřadu v rozsahu stanoveném zákonem. Hospodaří samostatně s odbornou péčí s majetkem, který jí byl svěřen státem. Do její činnosti lze zasahovat pouze na základě zákona.[6] 2.4 Analýza podmínek pro vznik bankovních produktů po roce 1989 K transformaci bankovního sektoru došlo počátkem 90. let. U stávajících produktů nebyla nabídka ještě v plné míře rozvinutá. Nové produkty na českém trhu, uváděné jako novinky, byly většinou jen běžnou součástí produktů nabízených v zahraničí. Při hledání nápadů na vznik nových produktů jsme většinou čerpali z široké nabídky bank z vyspělejších zemí. Počátek 90. let byl současně poznamenán závažnými problémy. Z důvodu nekvalitního bankovního personálu a bankovního dohledu byly poskytovány úvěry s následnou nesolventností dlužníků bank. Mezi další negativní faktory můžeme zařadit i nedostatečnou přípravu bankovního sektoru na privatizaci podniků a následné využívání podvodných praktik podnikatelskými subjekty čerpající bankovní úvěry. Období let 1994 1997 můžeme charakterizovat jako rozvojové období pro fungování bankovního dohledu ovlivněné i nadále chybami obchodních bank při poskytování úvěrů a trvajícím podezření z provádění nekalých praktik bankovními managementy.[4] 14

ROK BANKY CELKEM BANKY S ČESKOU ÚČASTÍ Tab. č. 1.: Vývoj bankovního sektoru v ČR v letech 1995-2007 Zdroj: [7], zpracování vlastní BANKY SE ZAHRANIČNÍ ÚČASTÍ 1995 55 32 23 1996 53 30 23 1997 50 26 24 1998 45 20 25 1999 42 15 27 2000 40 14 26 2001 38 12 26 2002 37 11 26 2003 35 9 26 2004 35 9 26 2005 36 9 27 2006 37 9 28 2007 37 8 29 V letech 1998 2003 došlo k procesu standardizace bankovní regulace a dohledu a souběžné harmonizaci bankovních pravidel se zeměmi EU v souvislosti s přípravou vstupu České republiky do evropského společenství. V tomto období došlo k privatizaci velkých obchodních bank a bylo dosaženo další stabilizace a konsolidace bankovního sektoru. V květnu 2004 vstoupila Česká republika do Evropské unie a pokračoval proces stabilizace a zlepšování finančních výsledků. Po vstupu České republiky do EU začíná i u nás platit směrnice EU, týkající se jednotné bankovní licence, což znamená vytvoření mechanismu, jak pro uznávání bankovních licencí vydaných ve státech EU a Evropského hospodářského prostoru na našem území, tak pro uznání našich licencí v zahraničí. Pro subjekty, které nedodržují jednotnou licenci, hrozí možnost udělení sankcí. 15

Se zlepšením finančních výsledků bank a s jejich stabilizací jsou spojeny i lepší podmínky pro vznik nových produktů. Toto období můžeme charakterizovat takto: Banky kladou na první místo uspokojení klienta. Nabízejí klientům široký výběr bankovních produktů a služeb, a to i takové, které tradičně patřily jiným organizacím, jako je např. pojištění. Banky mají pozitivní přístup ke klientům. Poskytují různé výhody, aby přilákaly a udržely si co nejvíce klientů. Vnitřní řízení finanční instituce se orientuje převážně na trh a klienta. Dochází k automatizaci bankovnictví. Velkou roli hrají informační technologie, které umožňují bankám centralizovat důležitá data o klientech. Dochází k fúzím a akvizicím, které mohou znamenat efektivní prostředek k růstu potenciálu organizace a jejímu inovativnímu využívání. Odbourávají se kulturní bariéry. Klienti mají možnost využívat bankovní produkty i od zahraničních poskytovatelů. Internet se stává důležitým obslužním i prodejním komunikačním kanálem. 16

3 BANKOVNÍ PRODUKTY V současné době banky provádí rozsáhlou škálu činností, svou podstatou jsou tyto činnosti zařaditelné jako služby nemateriální povahy. Cílem této kapitoly je popsat charakteristické rysy bankovních produktů a provést základní přehled. V závěrečné části této kapitoly se zmíním o velmi významném faktoru ovlivňující přístup klientů k produktu - jeho cenou. 3.1 Charakteristické rysy bankovních produktů Bankovní produkty jsou v podstatě jednotlivé služby, které banky samostatně nabízí zpravidla za úplatu. Jednotlivé produkty se můžou navzájem odlišovat, mají však tři společné rysy. Společné rysy bankovních produktů Nemateriální charakter Dualismus Vzájemná propojenost a podmíněnost Obr. č. 1.: Společné rysy bankovních produktů Zdroj: [5], zpracování vlastní 1) Nemateriální (nehmotný) charakter Pro bankovní produkty nemateriálního charakteru vyplývají tři významné vlastnosti: nejsou skladovatelné - není tedy možné se jimi předzásobit. Důsledkem toho je požadavek na neustálou připravenost banky reagovat na změny v poptávce klientů 17

jsou abstraktní - nejsou tedy viditelné a pro úspěšnou činnost banky a větší prodej jednotlivých produktů je zapotřebí kvalitní reklama a poradenská činnost, pomocí které banka představí své produkty, vysvětlí jejich přednosti a možnosti využití nejsou patentovatelné - nelze je tedy účinně chránit před napodobitelností od konkurence. Každý nový produkt, který pronikne na trh, má poměrně krátké časové období, než jej nahradí či doplní konkurenční produkt často kvalitnější, neboť již zareagoval na nespokojenost či požadavky zákazníků na originální produkt. 2) Dualismus Je charakteristickým rysem peněžních činností. Jednotlivé produkty v sobě spojují dvě stránky: hodnotová stránka představuje finanční hodnotu, objem bankovního produktu (úvěru, vkladu, bankovního převodu) a je stanoven v peněžních jednotkách věcná stránka je výsledkem působení několika faktorů personálních, technických a materiálních. Věcná stránka může být vyjádřena počtem jednotlivých produktů (např. počet vkladů, počet úvěrů nebo počet bankovních převodů). Rozdělení bankovních produktů na hodnotovou a věcnou stránku je podstatné při rozdělování nákladů. Náklady související s hodnotovou stránkou závisí na výši částky daného produktu, zatímco náklady spojené s věcnou stránkou produktu nejsou závislé na výši peněžní částky. 3) Vzájemná propojenost a podmíněnost Tento rys vyplývá ze samé podstaty bankovních služeb, neboť existence mnohých služeb je podmíněná existencí jiných produktů (např. vedení kontokorentního účtu je podmíněno existencí běžného účtu u téže banky). Na druhé straně, může banka vzájemně propojovat některé produkty s cílem zlepšit své služby pro klienty (např. automatické uložení finančních prostředků do forem s vyššími zisky, pokud hotovost na účtu přesáhne předem dohodnutou výši). 18

Vzájemná propojenost a podmíněnost produktů je pro banku důležitá ze dvou hledisek: Volba struktury nabízených produktů - některé výhodné produkty (např. dobře úročené účty) mohou být pro klienty nezajímavé, pokud s nimi banka nenabízí související produkty (platební karty, elektronické bankovnictví...). Využití při stanovení cen svých produktů - banka může při existenci těsného propojení produktů nabízet určitý produkt velmi levně, aby přilákala klienty (např. bezplatný bezhotovostní platební styk) a u souvisejícího produktu stanoví takové podmínky, aby okryla nižší přínos ze zlevněného produktu (např. nižší úroková sazba vedeného účtu). 3.2 Systematizace bankovních produktů Systematizace bankovních produktů vzhledem k jejich velkému počtu a značné různorodosti není jednoduchou záležitostí[5]. Členění bankovních produktů a volba kritérií se v různých odborných publikacích a bankovní praxi liší. Klasický přístup členění bankovních produktů podle jejich odrazu v bilanci banky dělíme na: Aktivní bankovní obchody - odrážejí se v aktivech bilance banky. Charakteristické je pro ně vystupování banky v pozici věřitele (poskytování úvěrů, nákup dluhopisů) nebo jí vznikají v jejich důsledku určitá vlastnická práva. Pasivní bankovní obchody - odrážejí se v pasivech bilance banky. Zde banka vystupuje jako dlužník, získává cizí zdroje na bázi úvěrů a vznikají jí závazky. Do pasiv patří i vlastní kapitál banky, a proto do této kategorie obchodů patří i operace, které souvisí s vlastním kapitálem banky. Neutrální bankovní obchody - nelze je charakterizovat ani jako aktivní obchody, ani jako pasivní obchody bank, neovlivňují bilanci, banka se nedostává do pozice dlužníka ani věřitele. Tyto obchody se neobjevují v rozvaze banky, jsou rozvahově neutrální. Zařazujeme sem obchody, kterými banka provádí určitou službu pro klienta (např. zprostředkování platebního styku, realizace emise cenných papírů pro klienta, poskytnutí záruky). 19

Moderní přístup k systematizaci bankovních produktů pohlíží na bankovní produkty z hlediska jejich účelu a nikoli jen z hlediska banky a její obchodní bilance. Z hlediska účelu bankovních produktů pro klienta dělíme bankovní produkty do pěti skupin: Finančně úvěrové produkty - z hlediska klienta se jedná o získání finančních prostředků od bank v podobě bankovních úvěrů. Můžeme sem zařadit i různé formy záruk za závazky klienta. Depozitní (vkladové) produkty - umožňují klientům uložit si u banky dočasně volné finanční prostředky, které jsou následně použity k finančnímu investování. Platební produkty - znamenají pro klienty možnost provádět platební a zúčtovací operace prostřednictvím banky a dále možnost využití dalších služeb souvisejících s platebním stykem (např. zajištění proti platební neschopnosti). Produkty investičního bankovnictví - představují pro klienty možnost finančního investování na peněžním i kapitálovém trhu. Do této skupiny produktů patří i služby poradenské, využívané především při realizaci fůzí, akvizic atd. Pokladní a směnárenské produkty - umožňují klientům různé hotovostní transakce a také směnu hotovosti z jedné měny do druhé. 3.3 Cena bankovních produktů Stejně jako ostatní služby, mají i bankovní produkty svoji cenu. Cena bankovních produktů je výsledkem cenové politiky banky, do které můžeme zařadit veškerá rozhodnutí banky týkající se ceny stávajících i nově zaváděných produktů. Důležitost ceny bankovních produktů je dána několika faktory. Především musí být bankovní produkt pro banku dostatečně rentabilní a výše ceny musí být stanovena také s ohledem na konkurenceschopnost na bankovním trhu. V neposlední řadě by měla cena produktu odrážet náklady banky s uvedením produktu na trh, jeho další podporou a obsluhou, rovněž také nároky na kapacitní možnosti banky. 20

3.3.1 Druhy cen bankovních produktů Ceny bankovních produktů se vyskytují v různých formách a jejich přesné vymezení je velmi obtížné, přesto za základní druhy cen můžeme považovat: Úrok - cena za zapůjčení peněz bankou formou úvěru. Provize a prémie - tento druh ceny používají banky zejména u produktů, při kterých na sebe banka přebírá určité riziko (provize za poskytnutí bankovní záruky, prémie za prodej opce). Přímé poplatky - jsou spojovány s provedením určité služby klientovi, se kterou jsou spojeny náklady banky, ale banka nepřebírá žádné riziko, většinou jsou přímo explicitně vyjádřeny (např. poplatky za vedení účtu, za zprostředkování prodeje cenného papíru). Nepřímé poplatky - stejně jako poplatky přímé nejsou spojeny s převzetím rizika bankou. Na rozdíl od přímých poplatků nejsou vyjádřeny explicitně (jako samostatný poplatek), ale jsou skryty v jiné ceně (např. připsání peněz na účet klienta s pozdější valutou, oproti dnu, kdy banka peníze získala). 3.3.2 Způsob stanovení ceny Pro stanovení výsledné ceny bankovního produktu se vychází z následujících možností: Hodnotový objem tento způsob váže cenu k hodnotovým jednotkám a k hodnotovému objemu, např. cena za jednu korunu násobeno hodnotovým objemem daného produktu (skutečně čerpaný objem peněz, úvěrový rámec kontokorentního účtu, výše poskytnuté záruky, obratová provize). Jednotlivý produkt cena je tvořena paušálním poplatkem pro daný konkrétní produkt, resp. činnost banky a výsledná cena je násobena počtem produktů skutečně využívaných klientem (poplatky za platebního příkazu). výběr z bankomatu, poplatky za provedení Hodnotový výsledek cena produktu se odvíjí od dosaženého výsledku sjednaného obchodu (stanovené procento z dosaženého zisku z prodeje cenných papírů). Čas cena je stanovena za časovou jednotku. Je výslednicí součinu jednotkové ceny a délkou časového období, po které byl daný produkt či služba využívána (např. úvěrové produkty). 21

3.4 Klientské bankovní účty Za základní bankovní produkty můžeme považovat klientské bankovní účty, neboť se v nich odráží většina vztahů mezi bankou a klientem. Jedná se o účty závazků a pohledávek banky vůči klientovi vyplývajících z jejich vztahů. Členění bankovních účtů není zcela jednotné. Klientské účty jsou členěny do základních skupin podle svých charakteristik. V běžné praxi jsou tyto skupiny zpravidla kombinovány. DRUHY KLIENTSKÝH BANKOVNÍCH ÚČTŮ Běžné účty Kontokorentní účty Úvěrové účty Vkladové účty Depotní účty Platební styk Čerpání úvěru Uložení peněz Úschova cenných papírů Obr. č. 2. : Základní členění klientských bankovních účtů dle účelu jejich použití Zdroj: [5], zpracování vlastní Běžný účet můžeme považovat za základní bankovní produkt. Důvodem tohoto tvrzení je, že často stojí na počátku vztahu s bankou a někdy je i podmínkou pro využívání řady dalších bankovních produktů. Základním účelem běžných účtů je především přístupné uložení peněz a provádění bezhotovostního platebního styku. Dnes je již naprosto běžné 22

využívání běžných účtů většinou populace v produktivním věku ve vyspělých státech, neboť je již běžnou podmínkou pracovního poměru existující účet pro bezhotovostní platební styk mezi účtem zaměstnavatele a účtem zaměstnance k vyplácení mzdy. Zřízení běžného účtu, a tedy vzniku vztahu mezi klientem a bankou, kdy je klient neustále ve věřitelském postavení vůči bance, je většinou samozřejmostí a dostupnou službou. Ostatní bankovní produkty jsou klientovi dostupné v závislosti na jeho bonitě. Kontokorentní účet je kombinací běžného a úvěrového účtu. /čet tak nabízí možnosti, které jsou běžné při využívání běžného účtu a bezhotovostní platební styk. Doplňkovou funkcí je zde využití účtu jako úvěrový účet a jako klient se dostat do postavení dlužníka vůči bance. Úvěrový účet tyto účty slouží bance k evidenci úvěrů, které banka poskytla svým klientům. Vkladový účet jedná se o účty, které jsou určené k ukládání dočasně volných prostředků klientů. Tyto účty jsou zpravidla sjednávány na dobu určitou a klient se zavazuje bance, že dočasně volné prostředky bance na tuto dobu za úplatu přenechá. Mimo předem určených podmínek, z těchto účtů nelze vybírat vložené peníze a neslouží k platebnímu styku. Jedná se především o termínované vklady a různé spořicí účty. Depotní účty účty určené k vedení cenných papírů klientů, které jsou u banky v úschově či správě. Výše uvedené účty mohou být vedeny jako korunové ( v tuzemské měně) či jako devizové (v cizí měně), přičemž způsob vedení je shodný, pouze některé podmínky, jako poplatky, výše úrokových sazeb apod., mohou být jiné. 23