Syndrom vyhoření u pracovníků ve zdravotních službách

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra podnikání a oceňování Syndrom vyhoření u pracovníků ve zdravotních službách Bakalářská práce Autor: Štěpánka Průšová Ekonomika a management zdravotních a sociálních služeb Vedoucí práce: PhDr. Ingrid Matoušková, Ph.D. Praha Červen, 2015

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická, s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Praze, 25. června 2015 Štěpánka Průšová

Poděkování Chtěla bych poděkovat, PhDr. Ingrid Matouškové, PhD. vedoucí závěrečné práce za cenné rady, připomínky, které jsem v této práci využila. Mé poděkování patří také všem respondentům, kteří ochotně vyplnili dotazník, a poskytli mi tak potřebné informace pro zpracování této bakalářské práce.

Anotace Tato bakalářská práce pojednává o problematice syndromu vyhoření u pracovníků ve zdravotnictví. Práce je rozdělena na dvě části a to na teoretickou a praktickou. Teoretická část se zabývá vysvětlením základních pojmů syndromu vyhoření, jeho definicí, fázemi, příznaky a rizikovými faktory, které se podílejí na vzniku syndromu vyhoření. Dále práce popisuje možnosti prevence a způsoby zvládnutí tohoto jevu. Tento syndrom se vyskytuje nejčastěji u lidí, kteří pracují v pomáhajících profesích a to ve zdravotnictví. Proto se práce také zaobírá pracovníky ve zdravotních službách a jejich zátěží. V praktické části jsou zpracovány výsledky z dotazníkového šetření, které proběhlo v psychiatrické nemocnici na několika odděleních. Pomocí tohoto dotazníku byla zjišťována míra vyhoření u pracovníků ve zdravotnictví a bylo navrženo preventivní opatření. Klíčová slova: syndrom vyhoření, prevence, výzkum, pracovníci ve zdravotních službách, Annotation This bachelor thesis deals with burnout syndrome of health service workers. The thesis is divided into two parts, theoretical part and practical part. Theoretical part explains basic terms of burnout syndrome, its definition, fazes of the burnout syndrome, symptoms and risk factors that are involved in the burnout syndrome development. Further this work describes possible prevention actions and ways how to handle this effect. This syndrome appears mostly with people works as help stuff in the health service and that is the reason why they and their stress becomes the subject of this thesis. The results of the questionnaire research are processed in the practical part of this thesis. The research took place in the several wards of psychiatric hospital. The extent of burnout was established based on this questionnaire and precaution was suggested. Keywords: a burnout syndrome, precaution, research, health service workers

Obsah Úvod... 7 1 SYNDROM VYHOŘENÍ... 8 1.1 Pojetí a definice syndromu vyhoření... 8 1.2 Syndrom vyhoření v 21. století... 11 1.3 Příčiny a projevy syndromu vyhoření... 12 Rizikové faktory... 12 Vnější rizikové faktory... 12 Vnitřní rizikové faktory... 13 2 Příznaky syndromu vyhoření... 16 Psychické změny... 16 Fyzické změny... 17 Sociální změny... 17 2.1 Fáze syndromu vyhoření... 18 a) Model dle Christiny Maslach... 19 i. Nadšení... 19 ii. Přetížení... 19 iii. Napadání druhých lidí... 19 iv. Proti všem... 20 b) Model dle R. Schwaba... 20 c) Model dle Alfreda Laengle... 20 2.2 Důsledky syndromu vyhoření... 21 a) Důsledky na sebe sama... 21 b) Ekonomické důsledky... 22 c) Důsledky syndromu vyhoření ve zdravotnictví... 23 2.3 Diagnostika syndromu vyhoření... 24 Diagnostika pomocí dotazníku... 24 i. Orientační dotazník... 24 ii. Dotazník MBI Maslach Burnout Inventory... 24 iii. Dotazník BM psychického vyhoření... 25 3 Pracovníci ve zdravotních službách... 26 3.1 Příčiny vzniku u pracovníků ve zdravotních službách... 26 Pracovní podmínky vyvolávající syndrom vyhoření... 27 a) Zatížení zdravotníků... 27 i. Zatížení lékařů... 27 ii. Zatížení zdravotních sester... 29

3.2 Prevence syndromu vyhoření ve zdravotních službách... 30 Humor... 30 Zájem o vlastní zdraví... 30 Relaxace... 31 Supervize... 31 b) Obrana proti syndromu vyhoření... 32 3.3 Léčba syndromu vyhoření... 34 4 Empirické šetření včetně návrhu opatření... 36 a) Metodika výzkumu a technika sběru dat... 36 b) Hypotézy bakalářské práce... 36 c) Charakteristika zkoumaného vzorku... 37 d) Charakteristika zkoumaných oddělení... 37 4.1 Výsledky dotazníkového šetření... 38 4.2 Shrnutí... 59 Závěr... 67 5 Citovaná literatura... 69 6 Internetové zdroje... 70 7 Seznam Grafů... 71 8 Seznam tabulek... 72 9 Přílohy... 73

Úvod Bez práce celý život ztrouchniví, ale když je práce bezduchá, život se dusí a umírá. Albert Camus Syndrom vyhoření není v dnešní době novým pojmem, zájem o tuto problematiku narůstal už na přelomu 70 až 80 let 20. století. Naopak je to stále populárnější téma. Každý den, jsme vystavování velkému množství stresorů a tlaků ať už v osobním životě nebo v tom pracovním. Neovlivňuje jen nás samotné, ale také naše přátelé, rodinné příslušníky a kolegy. Vlastně se dá říci, že Syndrom vyhoření má výrazné negativní dopady na osobnost a snižuje kvalitu našeho života. Ve zdravotnictví se tento syndrom vyskytuje nejčastěji a to nejen u zdravotních sester, ale u všech pracovníků, kteří v této sféře pracují. Ovlivňuje pracovníka po psychické i fyzické stránce natolik, že může dojít i na zhoršení kvality ošetřovatelské péče. Teoretická část práce je zaměřena na všeobecnou charakteristiku této problematiky. Úvodem je seznámení s historií syndromu vyhoření a následně zaměřuje na příčiny, příznaky, fáze a rizikové faktory, které přispívají k jeho vzniku. Část práce je věnována léčbě, a možnostech preventivních opatření, kterými se může jedinec bránit. Popsány jsou také dopady na člověka, které ho mohou postihnout díky syndromu vyhoření. Praktická část je zaměřena na vyhodnocení dat z dotazníkového šetření a představení jeho výsledků. Výzkumného šetření se zúčastnili pracovníci ve zdravotních službách v Psychiatrické nemocnici Bohnice. K získání potřebných informací, byl použit strukturovaný dotazník, který se skládá z části, ke zjištění přítomnosti příznaků syndromu vyhoření u zdravotníků a anamnestické části. Tato metoda, byla použita pro svou časovou a finanční nenáročnost a pro možnost oslovit poměrně velké množství respondentů. Výsledky sběru dat jsou znázorněny, pomocí jednotlivých tabulek a grafů Cílem práce je analyzovat příčiny syndromu vyhoření u zdravotních služeb v současnosti a navrhnout konkrétní preventivní opatření. 7

1 SYNDROM VYHOŘENÍ 1.1 Pojetí a definice syndromu vyhoření Pokud zapálíte oba konce svíčky, získáte tím dvakrát více světla. Svíčka však zároveň dvakrát rychleji vyhoří. 1 Pojem burnout neboli syndrom vyhoření je v dnešní době stále velmi aktuální a diskutované téma. Stále častěji se s ním setkáváme i v běžném životě. Snad je to tím, že žijeme v neustálém presu, a jsou na nás kladeny, čím dál větší požadavky. Lidé se potýkají s náročnými situacemi a často na nich můžeme pozorovat známky vyčerpání a přetížení. Nejčastěji se syndrom vyhoření objevuje u tzv. pomáhajících profesí a lidí, kteří velmi často přicházejí do kontaktu s lidmi. Tyto profese mohou obnášet řadu potíží a problémů. Nepostihuje jen pracovníky pomáhajících profesí, ale přesto se u nich projevuje nejčastěji. Dnes již existuje spousta definic, které nám ujasňuji co to burnout vlastně je a každá pohlíží na tuto problematiku trochu jinak. Definice podle Hartla a Hartlové zní: Syndrom vyhoření je ztráta profesionálního zájmu nebo osobního zaujetí u příslušníka u některé z pomáhajících profesí. Nejčastěji je spojen se ztrátou činorodosti a poslání. Projevuje se pocity zklamání, hořkosti při hodnocení minulosti Jde o stav konečný, ačkoliv vývoj je plíživý a tím nebezpečný. 2 Autorská dvojice Ayala M. Pinesová a Elliot Aronson hovoří o syndromu vyhoření takto: Burnout je formálně definován a subjektivně prožíván jako stav fyzického, emocionálního a mentálního vyčerpání, které je způsobeno dlouhodobím zabýváním se situacemi, jež jsou emocionálně těžké (náročné). Tyto emocionální požadavky jsou nejčastěji způsobeny kombinací velkého očekávání a chronických situačních stresů. 3 Několik dalších výroků psychologů, kteří se syndromem vyhoření dlouhodobě zabývali, nám definuje Křivohlavý: 1 Rush, Myron D. Syndrom vyhoření. 1. vyd. Překlad Miroslava Čejková. Praha: Návrat domů, 2003. s. 7 2 HARTL, Pavel a HARTLOVÁ, Helena. Psychologický slovník. Praha: Portál, 2000. s. 586. 3 KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Hořet, ale nevyhořet. 2., přeprac. vyd., V KNA 1. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2012. s. 66. 8

Cary Cherniss Burnout je reakcí na práci, která člověka mimořádně zatěžuje, Burnout je situací totálního (úplného) vyčerpání sil, Burnout je pocitem člověka, který došel k závěru, že již nemůže jít dále, Burnout je stav, kdy člověk ztratil naději, že se ještě něco může změnit. 4 Carol J. Alexandrová Burnout je stavem totálního odcizení (alienation) a to jak v práci, tak druhým lidem i sama sobě. 5 Shirley Kashoff Burnout je stav člověka, který se podobá vysychání pramenů či vybíjení baterie. Stejně jako stres i burnout není mimo nás, ale v nás. Neznáme ho, dokud se v nás nezabydlí. 6 Evžen Řehulka Burnout je emoční vyprahlost, Burnout je ztrátou smyslu pro zaujetí pracovní činnosti. 7 Edelwich a Richelson Burnout je proces, při němž dochází k vyčerpání fyzických a duševních zdrojů (energií), k vyplenění celého nitra, k utahání se tím, že se člověk nadměrně intenzivně snaží dosáhnout určitých subjektivně stanovených nerealistických očekávání nebo že se snaží uspokojit takováto nerealistická očekávání, která mu někdo jiný stanoví. 8 Takovýchto definic syndromu vyhoření je celá řada. Přehlédneme-li si několik těchto definicí, pak zjistíme, že mají několik společných znaků: 4 Křivohlavý, Jaro. Jak neztratit nadšení. Vyd. 1. Praha: Grada, 199. s. 47. 5 Křivohlavý, Jaro. Jak neztratit nadšení. Vyd. 1. Praha: Grada, 199. s. 47. 6 Křivohlavý, Jaro. Jak neztratit nadšení. Vyd. 1. Praha: Grada, 1998. s. 48. 7 Křivohlavý, Jaro. Jak neztratit nadšení. Vyd. 1. Praha: Grada, 199. s. 48. 8 Křivohlavý, Jaro. Jak neztratit nadšení. Vyd. 1. Praha: Grada, 1998. s. 49. 9

přítomnost negativních emocionálních příznaků jako například deprese, vyčerpání atd, syndrom vyhoření je nejčastěji spojován s určitými druhy povolání, které jsou uváděny jako rizikovější, např. zdravotníci, menší efektivita práce není spojována se špatnými pracovními schopnostmi a dovednostmi, ale naopak s negativními postoji a z nich vyplívajícího chování, důraz je kladen na psychické příznaky a na prvky chování než na provázející tělesné příznaky, syndrom vyhoření se vyskytuje u jinak psychicky zdravých lidí, nesouvisí nijak s psychickou patologií. 9 Již v sedmdesátých letech 20. století se psychologové zabývali stavy psychického vyčerpání, které ovlivňuje názory, výkonnost a profesionální chování jedinců, u nichž se začal projevovat vznik syndromu vyhoření. 10 O tomto pojmu se poprvé zmínil americký psychiatr a psychoanalytik Herbert Freudenberger, který ho publikoval v časopise Journal of Social Issues v roce 1974. Zájem o tuto problematiku, začal narůstat na přelomu 70. a 80. let, u profesí, ve kterých lze předvídat vznik tohoto syndromu. 11 Burnout byl v minulosti spojován s alkoholiky a později i s drogově závislými, kteří měli zájem pouze o drogy, a vše ostatní jim bylo lhostejné. Později se však tento termín začal vyskytovat u lidí závislých na své pracovní činnosti. 12 9 Jeklová, Marta a Reitmayerová, Eva. Syndrom vyhoření. Praha: Vzdělávací institut ochrany dětí, 2006. s. 7. 10 Kebza Vladimír, Šolcová, Iva. Syndrom vyhoření: (informace pro lékaře, psychology a další zájemce o teoretické zdroje, diagnostické a intervenční možnosti tohoto syndromu). 2., rozš. a dopl. vyd. Praha: Státní zdravotní ústav, 2003. s. 3. 11 Kebza Vladimír, Šolcová, Iva. Syndrom vyhoření: (informace pro lékaře, psychology a další zájemce o teoretické zdroje, diagnostické a intervenční možnosti tohoto syndromu). 2., rozš. a dopl. vyd. Praha: Státní zdravotní ústav, 2003. s. 6. 12 Jeklová, Marta a Reitmayerová, Eva. Syndrom vyhoření. Praha : Vzdělávací institut ochrany dětí, 2006. s. 6 10

1.2 Syndrom vyhoření v 21. století Syndrom vyhoření se vyskytuje mezi lidmi už od dávných dob. Avšak v dnešní době výskyt tohoto syndromu ve společnosti vzrostl. Podle Kebzy a Šolcové je to díky zvýšenému životnímu tempu, rostoucím nárokům na ekonomické, sociální a emoční zdroje člověka v dnešní relativně rozvinuté a spotřebně orientované společnosti. 13 Jedná se o aktuální medicínský problém, který kromě psychiky ovlivňuje i kvalitu našeho života. Tento syndrom se dostavuje jako reakce na pracovní stres v podobě tělesného a emocionálního vyčerpání, únavy, pasivity a zklamání, který vzniká v důsledku nadměrných psychických a emocionálních nároků. Nejdříve byl syndrom popisován u osob, které každodenně přicházejí do kontaktu s jinými lidmi nebo u tzv. pomáhajících profesí, později se však ukázalo, že se vyskytuje i u nezaměstnaneckých kategorií, vždy však u osob, které jsou v kontaktu s jinými lidmi. 14 I když jak už bylo výše uvedeno, je to velmi aktuální a diskutované téma, je zřejmé, že lidé v naší společnosti nejsou o riziku výskytu tohoto syndromu ve svém povolání dostatečně informování. A i když se řady z nich týká, nejsou ochotni si tento problém připustit. Dnešní populace si pod pojmem burnout představuje především stres. Vyhoření není totéž co stres. Dochází k němu v důsledku chronického stresu. Stresové faktory coby spouštěče tedy hrají při vzniku burnout syndromu zásadní roli. 15 Lidé se v dnešní době honí za penězi, kariérou a snaží se něco v životě dokázat. Práce se stala jednou z nejdůležitějších hodnot pro většinu lidí. Představuje nejen zdroj finančního zabezpečení, ale dává nám také směr a cíle, které chceme dosáhnout, naplňuje nás pocitem potřebnosti a motivuje nás k dalším a vyšším výkonům. Úkoly, které přijímáme, se mnohdy stupňují, práci věnujeme mnoho času, stává se pro nás nejdůležitější a jedinou činností, které věnujeme pozornost, čas, ve všech případech jí obětujeme své pohodlí, přátelé, rodinu. V neposlední řadě ji obětujeme i své zdravé, psychicky i fyzicky strádáme. 16 V takovém případě práce může představovat hrozbu. Člověk se stává závislým na práci 13 Kebza Vladimír, Šolcová, Iva. Syndrom vyhoření: (informace pro lékaře, psychology a další zájemce o teoretické zdroje, diagnostické a intervenční možnosti tohoto syndromu). 2., rozš. a dopl. vyd. Praha: Státní zdravotní ústav, 2003. s. 8. 14 Kebza Vladimír, Šolcová, Iva. Syndrom vyhoření: (informace pro lékaře, psychology a další zájemce o teoretické zdroje, diagnostické a intervenční možnosti tohoto syndromu). 2., rozš. a dopl. vyd. Praha: Státní zdravotní ústav, 2003. s. 7-8. 15 Stock, Christian. Syndrom vyhoření a jak jej zvládnout. 1. vyd. Překlad Natalie Vrajová. Praha: Grada, 2010. s. 15. 16 Nelátkové závislosti - závislost na práci. [Online] [Citace: 7. červen 2015.], dostupné z www.adiktologie.cz/cz/articles/download/3477/zavislost-na-praci-pdf. 11

stává se workoholikem. Málokdo z nás si toto umí představit a hůře připustit. Výraz workoholik se často používá nepřesně a mohl by v nás vyvolat pocit, že se jedná o tzv. pozitivní závislost. Ale opak je pravdou. 17 Workoholismus chorobná závislost na práci a výkonu. V myšlení i jednání jedince převažuje orientace na práci při současném omezení jiných zájmů a aktivit rodina, zábava apod. Důsledkem je společenská izolace, stavy psychického i fyzického vyčerpání, časté jsou psychosomatické obtíže. Není vzácná kombinace se závislostí na lécích, nikotinu nebo alkoholu, častá je zvýšená konzumace různých stimulačních látek zejm. kofeinu. Přináší-li pracovní úsilí společenský úspěch, zůstává podstata stavu dlouho skrytá a diagnóza je obtížná angl. workoholism uměle složeno z work práce a alcoholism alkoholismus. 18 1.3 Příčiny a projevy syndromu vyhoření Rizikové faktory Jsou lidé, kteří z hlediska své profese jsou ke vzniku psychického vyhoření náchylnější. Ale jenom samotná profese není rozhodující o tom, zda syndrom vznikne nebo ne. Existuji však rizikové faktory, které přímo a nepřímo vyhoření způsobují. Můžeme je rozdělit na vnější a vnitřní rizikové faktory. 19 Vnější rizikové faktory Týkají se situace a kontextu, v němž se ohrožený jedinec nachází. Jedná se o podmínky v zaměstnání, v organizaci, kde pracuje, o situaci v osobním životě jedince, jeho rodinu a širší příbuzenský okruh a v neposlední řadě i o společnost, v níž žijeme, a podmínky, které na nás každodenně klade. 20 17 Nelátkové závislosti - závislost na práci. [Online] [Citace: 7. červen 2015.], dostupné z www.adiktologie.cz/cz/articles/download/3477/zavislost-na-praci-pdf. 18 Velký lékařský slovník[online] [Citace 7. červen 2015], dostupné z http://lekarske.slovniky.cz/pojem/workaholismus 19 Jeklová, Marta a Reitmayerová, Eva. Syndrom vyhoření. Praha : Vzdělávací institut ochrany dětí, 2006. s. 15. 20 Jeklová, Marta a Reitmayerová, Eva. Syndrom vyhoření. Praha: Vzdělávací institut ochrany dětí, 200. s. 15. 12

Zaměstnání a organizace práce Dlouhodobé a opakované jednání s lidmi, nedostatek personálu, času, finančních prostředků, odborných zkušeností, nedostatek odpočinku v průběhu práce, příliš mnoho pracovních úkolů, které mají být zvládnuty, pracovní přetížení, snaha o postup v pracovním žebříčku. 21 Rodina Přehnaná pozornost problémům ostatních, neutěšené bytové či finanční podmínky, nemoc či jiná zátěž v rodině, zvláště dlouhodobá, partnerské problémy a konflikty. 22 Společnost soutěživý charakter naší společnosti vede soutěživé jedince k tomu, aby si stanovovali stále vyšší a vyšší cíle, které jednoho dne začnou překračovat jejich fyzické či emoční možnosti, tempo naší společnosti urychlující se tempo přísunu informací, dopravy atd. si činí nemalé nároky na jedince žijícího v této společnosti, snaha nebýt pozadu za ostatními snaha udržet krok s ostatními kolem nás, po výkonové i finanční stránce. 23 Vnitřní rizikové faktory Vnitřními faktory pak můžeme nazývat různé osobnostní charakteristiky daného člověka, které podporují vznik vyhoření, dále pak stav organismu, především fyzický stav, a následně i způsoby chování a reagování v různých situacích, které jedinec používá. 24 vnitřní tendence k soutěživosti, ke srovnávání s druhými, subjektivní vnímání obtížnosti vlastních životních podmínek, špatné vnitřní sebehodnocení, 21 Jeklová, Marta a Reitmayerová, Eva. Syndrom vyhoření. Praha: Vzdělávací institut ochrany dětí, 2006. s. 16. 22 Jeklová, Marta a Reitmayerová, Eva. Syndrom vyhoření. Praha: Vzdělávací institut ochrany dětí, 2006. s. 16. 23 Jeklová, Marta a Reitmayerová, Eva. Syndrom vyhoření. Praha: Vzdělávací institut ochrany dětí, 2006. s. 16-17. 24 Jeklová, Marta a Reitmayerová, Eva. Syndrom vyhoření. Praha: Vzdělávací institut ochrany dětí, 2006. s. 15. 13

silné vnímání neúspěchu, snaha udělat si všechno sám, potřeba mít vše pod kontrolou, neschopnost aktivního i pasivního odpočinku či relaxace, kladení příliš vysokých nároků na sebe sama. 25 Stock rozdělil rizikové faktory podle osobnosti a jeho typu chování. A to osobnost s chováním typem A a typem B. Jako typ A označujeme jedince s vysokými ambicemi a silně vyvinutým smyslem pro povinnost, kteří se vyznačují soutěživostí, netrpělivostí, perfekcionismem a sklony k agresivitě. Spěch, vznětlivost a podrážděnost jsou pro ně typické. 26 Tito lidé bývají zpočátku úspěšní, později však způsobují konflikty na svém pracovišti a přestává se jim tolik dařit. Pro tyto jedince je typická nadměrná zátěž, kdy si berou nadměrné množství úkolů, které jsou nahuštěny do omezeného času. Jejich nesprávné hodnocení situace To přece zvládnu jejímž výsledkem je nerovnováha mezi vypětím a uvolněním, stresem a zotavením. Teprve po letech vyplýtvané energie, začne docházet k fyzické reakci například vyhoření. 27 Chování typu B je pravým opakem chováním typu A. Vyznačuje se nižší mírou nepřátelského chování, agresivity, soutěživostí a naopak větší trpělivosti, klidem a uvolnění. 28 Lze tedy říci, že jsou chráněni před syndromem vyhoření, avšak nízkým vytížením a uvolněním snižují efektivitu a produktivitu práce. 29 Jedním z dalších možných příčin vzniku syndromu vyhoření může být stres. Hans Selye říká: Stres je nespecifická odpověď organismu na jakýkoliv požadavek (zátěž), který je kladen na organismus. 30 Stres tedy můžeme definovat jako reakci jedince na působení vlivů tzv. stresorů. 25 Jeklová, Marta a Reitmayerová, Eva. Syndrom vyhoření. Praha: Vzdělávací institut ochrany dětí, 2006. s. 17-18. 26 Stock, Christian. Syndrom vyhoření a jak jej zvládnout. 1. vyd. Překlad Natalie Vrajová. Praha: Grada, 2010. s. 42-43. 27 Stock, Christian. Syndrom vyhoření a jak jej zvládnout. 1. vyd. Překlad Natalie Vrajová. Praha: Grada, 2010. s. 43. 28 Stock, Christian. Syndrom vyhoření a jak jej zvládnout. 1. vyd. Překlad Natalie Vrajová. Praha: Grada, 2010. s. 43. 29 Stock, Christian. Syndrom vyhoření a jak jej zvládnout. 1. vyd. Překlad Natalie Vrajová. Praha: Grada, 2010. s. 43-44. 30 CUNGI, Charly. Jak zvládnout stres. Vyd. 1. Praha: Portál, 2001. s. 15. 14

Stres je módní pojem. Celkem rádi se přiznáváme, že jsme přepracovaní, že toho máme hodně nebo že náš život je plný stresu. Poukazujeme tím, tak trochu na svoji statečnost. Daleko těžší je však přiznat odpovědnost a důsledky stresu. Proto většinou nemluvíme o tom, že si nevěříme, že jsme nervózní, podráždění, že máme potíže vyjít s lidmi, plánovat si čas nebo, že trpíme tělesnými potížemi, či dokonce psychickými důsledky stresu. Za to se stydíme. 31 Stresová reakce závisí na dvou základních faktorech: 1. Na stresoru nebo stresorech, na společenském nebo rodinném kontextu, ve kterém působí, 2. Na jedinci samotném. 32 Stresorem může být nepříjemná událost, ale i očekávání nepříjemné nebo dokonce i příjemné události. Stresorem může být také naše myšlenka nebo představa, kterou se obíráme. 33 Stresorem je navozen: 1. Pocit ohrožení, 2. strach, že se něco stane, 3. pocit, že ztrácíme kontrolu. 34 Spouštěče jsou typické situace, které spouští prožívání stresu. Některé jsou výjimečné, dostaví se jednou za čas a asi nebudou hlavním problémem. Problémem jsou situace, které se pravidelně opakují a vedou ke stresovému prožívání. 35 31 Prašková, Hana a Ján, Praško. Proti stresu krok za krokem, [aneb, Jak získat klid a odolnost vůči nepohodě]. Vyd. 1. Praha: Grada, 2001. s. 10. 32 CUNGI, Charly. Jak zvládnout stres. Vyd. 1. Praha: Portál, 2001. s. 19. 33 Prašková, Hana a Ján, Praško. Proti stresu krok za krokem, [aneb, Jak získat klid a odolnost vůči nepohodě]. Vyd. 1. Praha: Grada, 2001. s. 34. 34 Prašková, Hana a Ján, Praško. Proti stresu krok za krokem, [aneb, Jak získat klid a odolnost vůči nepohodě]. Vyd. 1. Praha: Grada, 2001. s. 34. 35 Prašková, Hana a Ján, Praško. Proti stresu krok za krokem, [aneb, Jak získat klid a odolnost vůči nepohodě]. Vyd. 1. Praha: Grada, 2001. s. 15

2 Příznaky syndromu vyhoření Podle Ungera jde o tyto individuální příznaky vyhoření: Fyzické příznaky fyzické vyčerpání, únava, nespavost nebo zesílená potřeba spánku, bolesti hlavy, žaludeční a střevní potíže, vředy, častá a dlouhotrvající nachlazení, úbytek váhy či její růst, vysoký tlak, zvýšená hladina cholesterolu, srdeční onemocnění, omezení řeči, sexuální disfunkce 36 Psychické příznaky ztráta flexibility, netečnost, cynismus, negativismus, emocionální vyčerpání, ztráta kontroly nad emocemi, špatná nálada, pocit nesmyslnosti, ztráta trpělivosti, popudlivost, neschopnost poradit si se stresem, pocit zlosti, zahořklost, odpor, dojem dlouhé chvíle, snižování sebe samého, dehumanizace klienta, generalizování, ztráta ideálů, rozčarování, frustrace, neschopnost učinit rozhodnutí, pocit bezmoci, nedůvěra, paranoia, pocit viny a selhání, deprese, odcizení, přehnaná starostlivost, přehnaná sebedůvěra, tendence riskovat, stagnace, pocit vlastní důležitosti. 37 Psychické změny Člověk, který propadá do stavu psychického vyhoření prožívá celou řadu negativních stavů a těžkých myšlenek. 38 beznaděj, velkou únavu, jak fyzickou, tak psychickou, pesimismus, rozčarování, zklamání, úzkost, obavy a strach, emoční vyčerpání, cítí se prázdný, chladný, v koncích, odstrčení, nemůže sám něco dělat, není motivován, a ostatní jsou rychlejší, výkonnější a spokojenější, stres, neustálé napětí, nízké sebehodnocení, není spokojený sám se sebou, nemá o sobě dobré mínění, 36 MAROON, Istifan. Syndrom vyhoření u sociálních pracovníků: teorie, praxe, kazuistiky. Vyd. 1. Překlad Kateřina Lepičová. Praha: Portál, 2012. s. 33. 37 MAROON, Istifan. Syndrom vyhoření u sociálních pracovníků: teorie, praxe, kazuistiky. Vyd. 1. Překlad Kateřina Lepičová. Praha: Portál, 2012. s. 33-34. 38 Křivohlavý, Jaro. Jak neztratit nadšení. Vyd. 1. Praha: Grada, 1998. s. 16 16

nedostatek energie a síly, i sebemenší problém ho zatěžuje, neví si s ním rady, nedostatek tvořivosti, motivace, plánů. 39 Fyzické změny Lidé, kteří trpí syndromem vyhoření, si často stěžují na fyzické změny, a jsou více náchylní k úrazům a onemocnění. Stav celkové únavy organismu, apatie, ochablost, rychlá unavitelnost, dostavující se po krátkých etapách relativního zotavení, vegetativní obtíže: bolesti u srdce, změny srdeční frekvence, zažívací potíže, dýchací obtíže, a poruchy (nemožnost se dostatečně nadechnout lapání po dechu, atd.), bolesti hlavy, často nespecifikované, poruchy krevního tlaku, poruchy spánku, bolesti ve svalech, přetrvávající celková tenze, zvýšené riziko vzniku závislosti všeho druhu, zásady do rytmu, frekvence a intenzity tělesné aktivity. 40 Sociální změny U těchto lidí můžeme pozorovat negativní postoje k práci, svým úspěchům, k okolí a dokonce i k sobě samému. 41 celkový útlum sociability, nezájem o hodnocení ze strany druhých osob, výrazná tendence redukovat kontakt s klienty, často i s kolegy a všemi osobami, majícími vztah k profesi, zjevná nechuť k vykonávané profesi a všemu, co s ní souvisí (plán či harmonogram práce, zpracování výsledků, dohoda nových či náhradních termínů), 39 Jeklová, Marta a Reitmayerová, Eva. Syndrom vyhoření. Praha: Vzdělávací institut ochrany dětí, 2006. s. 20. 40 Kebza Vladimír, Šolcová, Iva. Syndrom vyhoření: (informace pro lékaře, psychology a další zájemce o teoretické zdroje, diagnostické a intervenční možnosti tohoto syndromu). 2., rozš. a dopl. vyd. Praha: Státní zdravotní ústav, 2003. s. 10. 41 Jeklová, Marta a Reitmayerová, Eva. Syndrom vyhoření. Praha: Vzdělávací institut ochrany dětí, 2006. s. 23. 17

postupné narůstání konfliktů (většinou však nikoli v důsledku jejich aktivního vyvolávání, ale spíše v důsledku nezájmu, lhostejnosti a sociální apatie ve vztahu k okolí), 42 Rush dělí symptomy na vnitřní a vnější: Vnější symptomy: Skutečnost, že aktivita vzrůstá, ale produktivita zůstává zpočátku stejná, podrážděnost, fyzická únava, neochota riskovat. Vnitřní symptomy: ztráta odvahy, ztráta osobní identity a sebeúcty, ztráta objektivnosti, emocionální vyčerpanost, negativní duševní postoj. 43 Mezi důležité příznaky patří také ztráta zájmu o práci a duševní lhostejnost se nakonec projeví ve velkých organizačních problémech jako jsou absentérství, nekvalitní práce a časté změny zaměstnání. Ale co je nejdůležitější, oběť vyhoření může v této situaci stále slábnout a v nejzazší formě může doslova ztratit schopnost pracovat. Pracovní dovednosti mohou zůstat nedotčené, ale vyhoření zanechává svou oběť neschopnou pracovního zapojení. Udusí motivaci. 44 2.1 Fáze syndromu vyhoření Proces syndromu vyhoření trvá i několik let a objevuje se pomalu a nenápadně. Vzniká v důsledku řady okolností. Křivohlavý upozorňuje, že burnout není jevem statickým, 42 Kebza Vladimír, Šolcová, Iva. Syndrom vyhoření: (informace pro lékaře, psychology a další zájemce o teoretické zdroje, diagnostické a intervenční možnosti tohoto syndromu). 2., rozš. a dopl. vyd. Praha: Státní zdravotní ústav, 2003. s. 10. 43 Rush, Myron D. Syndrom vyhoření. 1. vyd. Překlad Miroslava Čejková. Praha: Návrat domů, 2003. s. 40. 44 Potterová, A., Beverly. Jak se bránit pracovnímu vyčerpání. Olomouc : Votobia, 1997. s. 15. 18

ale procesem tj. dějem, který má svůj začátek, průběh a výsledný stav. 45 V tomto procesu, můžeme pozorovat několik fází vývoje syndromu. a) Model dle Christiny Maslach Pojetí fází procesu burnout podle Christiny Maslach: 1. Idealistické nadšení a přetěžování, 2. Emocionální a fyzické vyčerpání, 3. Dehumanizace druhých lidí jako obrany před vyhořením, 4. Terminální stádium: stavění se proti všem a proti všemu a objevení se syndromu burnout v celé jeho pestrosti. 46 i. Nadšení Lidé, kteří nastoupí do nového zaměstnání, obvykle srší elánem. Jsou pro svou práci tzv. zapálení, plní energie, optimismu a nadějí. Svou práci plní s radostí, chutí a ochotně přijímá služby navíc a zanedbává své volnočasové aktivity. Fáze nadšení může dlouhodobá, zvláště tehdy, pokud pracovník dosahuje svých vytyčených cílů, je za práci náležitě odměněn a dostává se mu pochvaly od svých nadřízených. ii. Přetížení Počáteční nadšení upadá a dochází k tzv. vystřízlivění neboli stagnaci. Dotyčný zjišťuje, že není vše tak ideální, jako se z počátku zdálo, začíná šetřit svou energií a měnit své priority. iii. Napadání druhých lidí Tuto fázi můžeme nazvat frustrací. Začínají se objevovat pochybnosti nad smyslem vykonávané práce, které jsou založeny na špatných zkušenostech. Mohou se objevit konflikty s nadřízenými pracovníky, klienty nebo kolegy. 45 Křivohlavý, Jaro. Jak neztratit nadšení. Vyd. 1. Praha: Grada, 1998. s. 60-61. 46 Křivohlavý, Jaro. Jak neztratit nadšení. Vyd. 1. Praha: Grada, 1998. s. 61. 19

iv. Proti všem Jedná se o stav apatie. Pracovník dělá jen to, co musí, jakékoliv jiné vícepráce odmítá, stejně jako práci přesčas. Projevuje se nezájem o okolní svět, snaží se vyhýbat klientům, chová se neochotně cítí se být klienty obtěžován. Svoji práci považuje jen jako zdroj obživy. b) Model dle R. Schwaba V koncepci R. Schwaba vzniká syndrom vyhoření v procesu interakce mezi jedincem a situačními podmínkami a jeho vývoj má 3 fáze: 1. Nerovnováha mezi požadavky zaměstnání (práce) a schopnostmi jedince těmto nárokům dostát (stres), 2. bezprostřední krátkodobá emocionální odpověď na tuto nerovnováhu pocity úzkosti, tenze, únavy a vyčerpání, 3. změny v postojích a chování tendence jednat s klienty neosobně a mechanicky. 47 c) Model dle Alfreda Laengle Poněkud hlubší pohled na průběh syndromu burnout popsal Alfred Laengle, který zde vidí tři fáze, úzce spojené se třemi procesy: První fáze: člověk, který se nadchl pro svou práci, má vytyčené jasné cíle a dělá vše proto, aby jích, co nejdříve dosáhnul. Jeho práce je tedy smysluplná. 48 Druhá fáze: dochází ke změně pohledu na práci. Jedinec již není motivován samotným cílem a prací, ale tzv. vedlejším produktem, který za práci získá například peníze. Jedinec přestává být tím, kým chtěl a čeho chtěl dosáhnout. Dochází k tzv. odcizení. 49 Třetí fáze: Nazývá Alfred Laengle životem v popeli. Dochází ke ztrátě úcty druhých lidí, věcí a cílů. Jedinec postižený syndromem burnout vidí člověka jako věc necitelné chování a neúcta se stávají součástí jeho života. Následuje ztráta úcty k sobě sama, 47 Kebza Vladimír, Šolcová, Iva. Syndrom vyhoření: (informace pro lékaře, psychology a další zájemce o teoretické zdroje, diagnostické a intervenční možnosti tohoto syndromu). 2., rozš. a dopl. vyd. Praha: Státní zdravotní ústav, 2003. s. 14. 48 Křivohlavý, Jaro. Jak neztratit nadšení. Vyd. 1. Praha: Grada, 1998. s. 64. 49 Křivohlavý, Jaro. Jak neztratit nadšení. Vyd. 1. Praha: Grada, 1998. s. 64-65. 20

ztrácí respekt, přesvědčení a nadšení. Vše pro něj ztrácí smysl a ničeho si neváží. Život se stává pouhým vegetováním. 50 2.2 Důsledky syndromu vyhoření Důsledky syndromu vyhoření jsou negativní a ovlivňují nejenom jedince samotného, ale také jeho okolí. Můžeme je rozdělit do 3 rovin a to důsledky fyzické, psychické a sociální. Fyzické důsledky se projevují únavou, bolestmi hlavy, poruchy spánku, zažívací potíže a celkovému vyčerpání organismu. Psychické důsledky se projevují beznadějí, pesimismem, ztrátou pracovního nadšení, radosti ze života, ztrátou osobní identity a sebeúcty. K sociálním důsledkům řadíme nechuť k vykonávané profesy, konflikty s nadřízenými nebo kolegy na pracovišti, ztrátu přátel, pasivní agrese. Myroon D. Rush ve své knize tvrdí: Při pohledu na osobnostní profil výkonných dříčů, nadšenců pro svoji práci je snadné si ujasnit, že jejich nejhoršími nepřáteli jsou oni sami. Jejich osobnostní a povahové rysy jsou hlavní příčinou vzniku syndromu vyhoření 51 Rush také ve své knize popisuje, že už v Bibli byly popsání lidé, kteří trpěli syndromem vyhoření: Velký starozákonní Boží prorok a muž víry Elijáš shrnul konečné důsledky vyhoření pouhými třemi slovy: Mám toho dost 52 a) Důsledky na sebe sama Asi největší negativní dopady na naše zdraví mohou mít kompenzace způsob, kterým se člověk snaží uklidnit po zápřahu v zaměstnání, ať už to znamená sklenku vína, cigaretu či pochutiny nejrůznějších druhů. 50 Křivohlavý, Jaro. Jak neztratit nadšení. Vyd. 1. Praha: Grada, 1998. s. 65-66. 51 Rush, Myron D. Syndrom vyhoření. 1. vyd. Překlad Miroslava Čejková. Praha: Návrat domů, 2003. s. 48. 52 Rush, Myron D. Syndrom vyhoření. 1. vyd. Překlad Miroslava Čejková. Praha: Návrat domů, 2003. s. 48 21

Kompenzace se velice rychle stává zvykem, a ze zvyků se velmi snadno stanou závislosti. Z prvopočátku nás kompenzace uspokojují, ale postupem času se z pocitu spokojenosti stane pocit prázdnoty, který již uspokojit nejde. Lidé trpící syndromem vyhoření na sebe kladli dlouhodobě vysoké nároky a snažili se překračovat svoje hranice. Jakmile tito lidé nedokáží uspokojit své ambice, začínají ztrácet sebedůvěru. Většina lidí se syndromem vyhoření má nízký (pokud vůbec nějaký) pocit vlastní hodnoty. 53 Takový člověk si přestává vážit sám sebe a to má dopad na jeho psychiku. To vše úzce souvisí i s osobním životem a má negativní dopad na vztahy ať, už s rodinnou nebo přáteli. b) Ekonomické důsledky Syndrom vyhoření má nezanedbatelný vliv na ekonomiku firmy. Jak ze strany zaměstnance, tak i ze strany zaměstnavatele. Jako příklady můžeme uvést zameškané pracovní dny (to má vliv, jak na zaměstnavatele, tak na zaměstnance) snížení produktivity firmy, ale taky snížení příjmu zaměstnance. U zaměstnance, který trpí syndromem vyhoření, klesá produktivita. Prodlužuje se čas strávený v zaměstnání, který neodpovídá provedeným výkonům. To vše se odráží i na soukromém životě. Z velké části záleží, jak se k tomuto problému postaví zaměstnavatel, který má několik možností. Může daného zaměstnance přeřadit na jiné oddělení, zadat nějaký jednodušší úkol, poslat jej na dovolenou, nebo jej propustit. S kariérou a jejím budováním souvisí vysoké pracovní nasazení, přepracovanost, stres a únava. Takovéto případy, můžeme nazvat syndromem vyhoření. Tento syndrom má bezpochyby i negativní ekonomické důsledky. Podle několika průzkumů, těmito symptomy prošlo více než polovina manažerů na středních a vysokých pozicích. Například u ředitele, jehož měsíční plat je 70 tisíc korun a více jsou ztráty s jeho náhradou, která jde do řádů milionů a rovněž se sníží výkonnost firmy. Ve spojených státech je tento syndrom klasifikován jako nemoc z povolání již od roku 1974. V tomto roce se byl poprvé popsán psychologem Herbertem Fjorderbergem. V České republice je to desetkrát méně psaná diagnóza než v Německu a Rakousku. V dnešní době se 87% lidí bojí o svou práci. Lidé tráví 53 PRIEß, Mirriam. Jak zvládnout syndrom vyhoření: najděte cestu zpátky k sobě. 1. vyd. Praha: Grada, 2015. s. 88. 22

sice v práci třeba i 14 hodin, ale jejich pracovní výkon odpovídá pouze čtyřem hodinám nebo dokonce dvěma hodinám. Syndromu vyhoření se dá bránit aktivním způsobem života. Každý jedinec si sám musí uvědomit co je ochoten práci obětovat. Dnes již existují programy, které podporují stimulaci paměti, zdokonalování logického myšlení, rozšiřování slovní zásoby a zlepšování vizuálně prostorové orientace. Největší americké korporace typu Microsoft, Facebooku nebo Google mají specialisty, kteří se zabývají vyhledávání a předcházení syndromu vyhoření. V České republice na to nejsou peníze. Terapie syndromu vyhoření může trvat několik týdnů i měsíců. Takovýto jedinec musí opustit pracovní zátěž a doporučuje se tzv. pracovní neschopnost. Dochází k pracovní absenci a zvýšení nákladů ve zdravotnictví. Tyto léčebné náklady jdou do desítek tisíc až statisíců. 54 V minulých letech proběhla také diskuze v psychiatrické nemocnici v Bohnicích, na které se řešil problém vysokého pracovního vytížení, což se později projevuje na ztrátě zájmu o výkon v dané profesi. Podle výzkumů jde především o třicátníky, kteří si nedokážou určit hranici pro práci a odpočinek. Diskutující v bohnické nemocnici tvrdí, že lidé postižení tímto syndromem často sami nevědí, jak se následkům stresu bránit. 55 Důležité je včasné odhalení zaměstnance s potenciálním syndromem vyhoření, protože právě to, může firmě ušetřit obrovské náklady, které souvisí s léčbou nebo náhradou za dotyčného zaměstnance. V případě, že by se jednalo o klíčového zaměstnance firmy, mohlo by dojít až k likvidaci firmy. 56 c) Důsledky syndromu vyhoření ve zdravotnictví Práce ve zdravotnictví představuje značnou psychickou i fyzickou zátěž a lékaři jsou vysoce rizikovou skupinou pro rozvoj syndromu vyhoření. Syndrom vyhoření u nich pak má významný vliv jak na kvalitu práce, tak přístup k pacientům. Syndrom vyhoření negativně ovlivňuje nejen zdraví samotného vyhořelého lékaře, ale v důsledku zhoršení jeho pracovní výkonnosti může zásadě ovlivnit i zdraví pacientů. 57 54 Česká televize. [Online] [Citace: 26. červen 2015.], dostupné z http://www.ceskatelevize.cz/ct24/ekonomika/141912-syndrom-vyhoreni-strasak-moderni-workoholicke-doby/ 55 Česká televize. [Online] [Citace: 26. červen 2015.], dostupné z http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/85268-stres-a-vyhoreni-hrozba-pracujicich-tricatniku/. 56 Idnes. [Online] [Citace: 26. červen 2015.], dostupné z: http://zdechovsky.blog.idnes.cz/c/182915/stale-vice- Cechu-trpi-syndromem-vyhoreni-a-nema-chut-na-sex.html. 57 Kebza, Vladimír a kolektiv. Psychická zátěž, stres a psychohygiena v lékařských profesích. Praha : Grada, 2012. s. 74. 23

2.3 Diagnostika syndromu vyhoření Identifikace syndromu vyhoření vychází jednak z pozorování jednotlivých symptomů u osob, v jejichž chování se burnout začíná projevovat, jednak z prožitku těchto příznaků u postižených osob, jenž lze lépe identifikovat, pokud člověk o charakteristice tohoto syndromu již něco ví, a konečně ze speciálních psychologických metod, jež byly k diagnostice tohoto syndromu zkonstruovány 58 Stejně jako se dá diagnostikovat nemoc, tak s diagnostikou burnout syndromu je to obdobné. Poznávat a přesně určovat (diagnostikovat), že v daném případě jde o stav psychického vyhoření je možno různými způsoby. 59 Identifikovat ho lze různými způsoby, jednak z pozorování jednotlivých symptomů u osob, u kterých se začíná syndrom projevovat, a potom také z prožitku těchto příznaků u postižených osob. Ovšem dnes je nejužívanější metodou dotazník. 60 Diagnostika pomocí dotazníku i. Orientační dotazník Tento dotazník vytvořila čtveřice autorů Dno Hawkins, Frank Minirth, Paul Maier a Chris Thursman. Je to jednoduchý dotazník typu diagnostické samoobsluhy pro poznání blížícího se syndromu burnout. Dotazník má 24 otázek, na které lze odpovídat ano či ne. 61 ii. Dotazník MBI Maslach Burnout Inventory Patří mezi nejvíce používané metody. Škála vyhoření pro pomáhající profese obsahuje 22 různých výpovědí, z nichž devět se vztahuje k emocionálnímu šetření, osm k seberealizaci 58 Kebza Vladimír, Šolcová, Iva. Syndrom vyhoření: (informace pro lékaře, psychology a další zájemce o teoretické zdroje, diagnostické a intervenční možnosti tohoto syndromu). 2., rozš. a dopl. vyd. Praha: Státní zdravotní ústav, 2003. s. 17. 59 Křivohlavý, Jaro. Jak neztratit nadšení. Vyd. 1. Praha: Grada, 1998. s.33. 60 Kebza Vladimír, Šolcová, Iva. Syndrom vyhoření: (informace pro lékaře, psychology a další zájemce o teoretické zdroje, diagnostické a intervenční možnosti tohoto syndromu). 2., rozš. a dopl. vyd. Praha: Státní zdravotní ústav, 2003. 17. 61 Křivohlavý, Jaro. Jak neztratit nadšení. Vyd. 1. Praha: Grada, 1998. s. 33. 24

a pět k odcizení a sestavily ji Maslachová a Jacksonová. Dotazník se dělí na tři metody zkoumání: 62 1. EE emotional exshaustion emocionální vyčerpání: pocit jedinců, že stres, jemuž jsou vystaveni, dosáhl své hranice, nebo ji dokonce překročil. 2. DP depersonalizace proces, v němž má jedinec sklony distancovat se od jiných, osoby začne považovat za objekty. 3. PA personal accomplishment snížení výkonnosti (Křivohlavý J. 1998, Maroon I. 2012) Účelem šetření MBI je zjistit, jak se pracovníci v pomáhajících profesích dívají na svou práci a na osoby, s nimiž denně úzce spolupracují. 63 Maslachové škála vyhoření pro povolání obsahuje 16 výpovědí, z nichž se pět vztahuje k vyčerpání, pět k cynismu a šest k osobní výkonnosti. Účelem je zjistit pohled dotazovaných na jejích práci a postoj k ní. Vychází z dřívějšího MBI a vytvořila ho Maslachová s kolegy v Berkeley Group v roce 1996. Slouží jako nástroj zkoumání tentokrát pro všechna povolání. Zkoumáme jím: Pocit vyčerpání u zaměstnanců pomocí složek únavy a stavů napětí při práci. Cynismus zaměstnance vůči práci, tento bod nahrazuje měření depersonalizace z předchozí škály a vztahuje se k vývoji negativních postojů a odcizení se práci. Osobní výkonnost, která odpovídá měření seberealizace z přechozí škály, ale více zdůrazňuje očekávání, jež má zaměstnanec vůči sobě samému a své práci. 64 iii. Dotazník BM psychického vyhoření Autory dotazníku jsou Ayala Pines a Elliot Aronson. Pomocí tohoto dotazníku si můžete změřit míru svého psychického vyhoření. Je zaměřen na tři různé aspekty: 1. Pocit fyzického vyčerpání 2. Pocit emocionálního vyčerpání 3. Pocit duševního vyčerpání 62 MAROON, Istifan. Syndrom vyhoření u sociálních pracovníků: teorie, praxe, kazuistiky. Vyd. 1. Překlad Kateřina Lepičová. Praha: Portál, 2012. s. 71. 63 MAROON, Istifan. Syndrom vyhoření u sociálních pracovníků: teorie, praxe, kazuistiky. Vyd. 1. Překlad Kateřina Lepičová. Praha: Portál, 2012. s. 72. 64 MAROON, Istifan. Syndrom vyhoření u sociálních pracovníků: teorie, praxe, kazuistiky. Vyd. 1. Překlad Kateřina Lepičová. Praha: Portál, 2012. s. 73-74. 25

Dotazník BM má vysokou míru shody mezi údaji, kdy se člověk měří (hodnotí) sám a kdy ho měří (hodnotí) ten, kdo ho dobře zná. 65 3 Pracovníci ve zdravotních službách Mezi tyto pracovníky, kteří nám poskytují zdravotní péči, patří lékaři, zdravotní sestry a pomocný zdravotnický personál. Pracují v týmech a poskytují nám kompletní zdravotnickou a ošetřovatelskou péči. U lékařů celý proces léčení začíná. Lékař se stará o diagnostiku, doporučuje léčbu, předepisuje farmaceutika a dohlíží také na preventivní opatření. Jeho pravou rukou je zdravotní sestra. Její náplní práce je poskytování komplexní ošetřovatelské péče včetně veškeré dokumentace. Dalo by se říci že, sestra je v kontaktu s pacientem více než lékař. V nemocnicích se pak setkáváme i s pomocným personálem sanitáři. Ti jsou v neustálém přímém kontaktu s pacienty, starají se o hygienickou péči jako je koupání, mytí, převlékání pacientů, stlaní lůžkovin, ale také třeba doprovázejí pacienta na různá vyšetření. 3.1 Příčiny vzniku u pracovníků ve zdravotních službách Zdravotnictví bylo vůbec první, kde se syndrom vyhoření projevil, konkrétně tedy u zdravotních sester. Křivohlavý popisuje, že se jednalo hlavně o zdravotní sestry v hospicech, onkologických odděleních a na oddělení intenzivní péče. Po tomto zjištění, bylo třeba počítat s výskytem tohoto syndromu i na psychiatrii, neurologii, interně i nefrologii. Syndrom burnout se ale nevyhýbá i ostatním zdravotním pracovníkům. 66 Burnout je jedním z hlavních důvodů odchodu ze zaměstnání a změny místa zaměstnání ve zdravotnictví. 67 Možné příčiny vzniku: Nedostatečná příprava na emocionální zátěž Špatné snášení emocionální tíže Nedostatek personálu 65 Křivohlavý, Jaro. Jak neztratit nadšení. Vyd. 1. Praha: Grada, 1998. s. 38. 66 Křivohlavý, Jaro. Jak neztratit nadšení. Vyd. 1. Praha: Grada, 1998. s. 20. 67 Křivohlavý, Jaro. Jak neztratit nadšení. Vyd. 1. Praha: Grada, 199., s. 20. 26

Neschopnost vedení ocenit práci a snahu naopak vedoucí pracovník neustále vznáší kritiku Kdy a proč tedy dochází k psychickému vyhoření v tomto povolání? Anna C. Mullinsová a Ruth E. Bardstonová to popisují v článku nadepsaném Péče o pečovatelky. Zdravotní sestry se snaží zlepšit zdravotní stav pacientů, někteří to chápu a umí práci ocenit a poděkovat. Jiní nedokážou projevit uznání a nepoděkují. Následně se sestry cítí frustrovány neuspokojeny z hlediska základních psychických a sociálně psychologických potřeb. To má vliv na sebehodnocení, sebecenění a celkový postoj sestry k sobě samotné a pacientům. Některé sestry nejvíce vyčerpává poznání bezmoci, když stojí tváří v tvář smrti a umírání, bolesti, od které nedokázaly pacientům pomoci. 68 Pracovní podmínky vyvolávající syndrom vyhoření Ošetřovatelská péče probíhá výrazně asymetricky, to znamená, například že zdravotní sestra více dává, než dostává (práce není oceněna, je málo pochvaly nebo vděku), Nedostatek radost, chybí prožitek úspěchu (např. při péči o staré a umírající lidi), Zdravotní sestra pociťuje málo svobody v rozhodování, cítí se být pod tlakem, Necitlivé vedení, které nepochválí za práci. 69 a) Zatížení zdravotníků Na každém oddělení je jiná míra zatížení. Trochu jinak vypadá zatížení na ambulanci oproti lůžkovým oddělením. Záleží také na typu pracoviště. Jsou pracoviště, které sebou nesou velkou psychickou i fyzickou zátěž. i. Zatížení lékařů Rizikových činitelů v lékařské praxi bohužel není málo. Tyto rizikové faktory se neuplatňují izolovaně, ale vstupují do vzájemných interakcí. 70 68 Křivohlavý, Jaro. Jak neztratit nadšení. Vyd. 1. Praha: Grada, 1998. s. 24. 69 SYNDROM VYHOŘENÍ (BURN-OUT SYNDROM) U ZDRAVOTNÍCH SESTER, [Online] [Citace: 9. červen 2015.], dostupné z http://www.urologiepropraxi.cz/pdfs/uro/2004/06/10.pdf. 70 Nešpor, Karel. www.drnespor.eu. [Online] [Citace: 11. červen 2015.], dostupné z www.drnespor.eu/gpstres9.doc. 27

Patří sem: Kontakt s tabuizovanými oblastmi lidské existence (zkoumání různých tělních dutin, bolest, soukromí pacientů, smrt), styk s negativními emocemi pacientů jakou jsou deprese, vyčerpaní, podrážděnost nebo hněv, velká morální a právní odpovědnost, nejistota při volbě optimálního léčebného postupu., nutnost rozhodovat se i při neúplných informacích, konflikt rolí, např. terapeut versus manažer nebo role otce rodiny nebo matky versus nároky zdravotnické profese, nedostatečná pozornost vlastním neřešeným problémům, které se stykem s nemocnými často aktivují, náročný životní styl. Přesčasové hodiny se uplatňují negativně zvláště za situace, kdy jsou lékařům vnucovány, malá připravenost uspokojovat vlastní psychické potřeby, snadná dostupnost návykových léků a sklon k samoléčení i tam, kde je vhodnější pomoc jiného lékaře, domnělá nebo skutečná profesionální selhání prožívají zdravotníci většinou hůře než jiné profese, zdravotník bývá okolím vnímán přes své povolání, což vede k obtížnějšímu oddělování profese a soukromí, zdravotní rizika (např. riziko infekce nebo riziko napadení opilým pacientem), trojsměnný provoz a noční práce, někdy i spánková deprivace, časové i jiné nároky na průběžné vzdělávání. Nutnost se adaptovat nové situaci a novým přístupům, nároky plynoucí z týmové práce a interpersonálních problémů, nárazový charakter práce, lékař bývá někdy nucen se zabývat příliš mnoha úkoly, které má zvládat v omezeném čase. 71 71 Nešpor, Karel. www.drnespor.eu. [Online] [Citace: 11. červen 2015.], dostupné z www.drnespor.eu/gpstres9.doc. 28

ii. Zatížení zdravotních sester Mezi zátěže zdravotní sestry patří zátěž fyzická, chemická a fyzikální: statické zatížení (stání při práci a asistenci u lůžka, u výkonů, stání u vizity), dynamické zatížení (pocházení, vyřizování, přecházení mezi provozy), zatížení páteře (při zvedání pacientů, polohování, úpravy lůžka), zatížení svalového a kloubního systému, setkávání se s nepříjemnými podněty (exkrementy, otevřené rány, zápach), rizika infekce, narušení spánkového rytmu při směnování nedostatek klidu a času na pravidelnou stravu a dodržování pitného režimu, kontakt s léky, dezinfekční přípravky, pomůckami. 72 Psychická zátěž zdravotních sester Práce sestry, která pracuje na lůžkovém oddělení a nemůže srovnávat s prací, kterou vykonává sestra v ambulanci. Sestra, která pracuje u lůžka, je vystavena daleko vyššímu psychickému zatížení. Je vlastně s pacienty v kontaktu po celou dobu své směny je u toho, když pacient vstává, pomáhá s hygienou a samozřejmě i při jiných odborných úkonech, které sestra provádí. Často je také svědkem různých životních situací pacienta těch dobrých ale i těch špatných. Občas nastane situace, kdy se pacient potřebuje vypovídat a obrací se k sestřičce jako k vrbě, která jim naslouchá. Denně se také setkává s bolestí, utrpením a smrtí pacientů. Důležité je, aby se sestra uměla správně a rychle rozhodovat, za všechny své úkony je plně zodpovědná a proto zodpovídá za svou práci a také nese následky. V současné době jsou také kladeny vysoké nároky na vzdělání zdravotních sester, aby mohli plnohodnotně vykonávat svou práci a byly za ni náležitě ohodnoceny. 72 Bartošíková, Ivana. O syndromu vyhoření pro zdravotní sestry. Vyd. 1. Brno: Národní centrum ošetřovatelství nelékařských zdravotnických oborů, 2006. s. 11. 29

3.2 Prevence syndromu vyhoření ve zdravotních službách V první řadě musíme znát příčiny syndromu vyhoření, protože ty úzce souvisí s prevencí a také s jeho léčbou. Příčiny syndromu vyhoření vyplývají z individuální charakteristiky jedince a prostředí, ve kterém daná osoba žije. Proto, než dojde k výběru nějaké strategie zvládání či předcházení vyhoření, je nezbytné poznat sama sebe, zamyslet se nad celkovou úrovní životní spokojenosti z hlediska těchto dimenzí. 73 Práce a seberealizace, partnerské soužití, rodina, zdravotní stav, ekonomická situace, hlavní životní plány a perspektivy. 74 Existuje několik podnětů, které mohou pomáhat proti syndromu vyhoření: Humor Lidí, kteří nemají smysl pro humor, nebo jej ztratil, jsou náchylnější k vyhoření a vyhoří podstatně rychleji a úplněji, než lidé kteří jej mají a aktivně ho používají. 75 Zájem o vlastní zdraví Někteří lidí se bojí odpočívat, aby v očích druhých lidí nevypadaly jako lenoši, kteří nezvládají svoji práci a neodvádí ji tak, jak by měli. Pravdou ale je, 76 že je třeba udržovat sebe podobně jako třeba auto v provozuschopném stavu. 77. Je potřeba kumulovat energii a sílu, na situace kdy je budeme potřebovat. 78 73 Jeklová, Marta a Reitmayerová, Eva. Syndrom vyhoření. Praha: Vzdělávací institut ochrany dětí, 2006. s. 29. 74 Jeklová, Marta a Reitmayerová, Eva. Syndrom vyhoření. Praha: Vzdělávací institut ochrany dětí, 2006. s. 29 75 Křivohlavý, Jaro. Jak neztratit nadšení. Vyd. 1. Praha: Grada, 1998. s. 113. 76 Křivohlavý, Jaro. Jak neztratit nadšení. Vyd. 1. Praha: Grada, 1998. s. 114. 77 Křivohlavý, Jaro. Jak neztratit nadšení. Vyd. 1. Praha: Grada, 1998. s. 114. 78 Křivohlavý, Jaro. Jak neztratit nadšení. Vyd. 1. Praha: Grada, 1998. s. 114. 30

Relaxace Existuje hromada způsobů, kterými lze relaxovat. Ač se to nezdá tak relaxace je velice důležitá a nezbytná obrana proti syndromu vyhoření a vůbec proti jeho vzniku. Ve chvíli relaxace člověk vypustí všechny stresující myšlenky, které jej zatěžují a snaží se vyčistit si hlavu. Relaxovat se dá prakticky kdekoliv. Každý relaxuje způsobem, který je mu příjemný. V dnešní době existuj spousta odborné literatury jak správně relaxovat. V zásadě existuje šest typů relaxace: Autogenní trénink podle Schultze, Uvolnění svalů podle Jacobsona, Asijské techniky jako jóga, Tai chi, Čchi-kung, (auto)hypnóza, (nenáboženská) meditace, tzv. bdělé snění, Biofeedback, neboli biologická zpětná vazba Tato bohatá škála různých přístupů k relaxaci vám může zpočátku připadat matoucí a obzvlášť exotické východní techniky ve vás, racionálně založených Evropanech, mohou budit nedůvěru. Také pojem hypnóza ve vás může vyvolat smíšené pocity. Všechny tyto metody jsou však důkladně vědecky ověřené a jednoznačně přínosné. 79 Supervize Pojem supervize v nás probouzet pocit nějaké vyšší kontroly. V praxi by tomu tak ale být nemělo. Měla by působit spíše takovou mentorskou funkcí ať už pro jednotlivce či pro tým lidí. Supervizor nám dává zpětnou vazbu a pomáhá nám řešit různé problémy a situace, se kterými si sami nevíme rady. Cílem supervize je zvýšení kvality a efektivity, ale také prevence proti vyhoření. Supervize je pro sociální práci nevýznamnějším procesem, protože supervizor předává supervidovaným a studentům určité vědomosti a schopnosti. Nedostatek podpory ze strany supervizora patří k nejčastějším a nejsilnějším příčinám tlaku, špatné morálky a 79 Stock, Christian. Syndrom vyhoření a jak jej zvládnout. 1. vyd. Překlad Natalie Vrajová. Praha: Grada, 2010. s. 70. 31

vyhoření. Nejčastější forma supervize je založena na neustálé zpětné vazbě vůči supervidovanému a zdůrazňuje kognitivní učení se supervizorem v roli učitele a vychovatele. 80 b) Obrana proti syndromu vyhoření Bylo by možné domnívat se, že k jeho odstranění postačí jedna jediná pilulka na dobro a vše bude v pořádku. Je to však představa falešná. 81 Proti vyhoření popisuje Venglářová širokou škálu postupů prevence a terapie syndromu vyhoření. být připraven na možné riziko syndromu vyprahlosti a byl si vědom rizik ve své práci. Znát problematiku vyhoření a příznaky, které vyhořívání naznačují, mít se rád a věřit v sebe sama, mít k sobě respekt jako jej máme k druhým lidem a vyznávat křesťanské věty slovy milovati budeš bližního svého jako sebe samého, 82 uvědomovat si hranice svých možností a vědět, že požadavky, které jsou na mně v dané situaci kladeny, převyšují kapacitu možností a je třeba požádat někoho jiného o pomoc, pečovat o svou sociální síť (takovou, která chrání provazochodce v případě pádu), upevňovat ji a budovat důvěru v přátelském kruhu, mít dobrého nadřízeného, který rozumí tomu, co dělám a umí ocenit dobře vykonanou práci, nešetří pochvalou, a kterého nezajímá pouze podaný výkon, ale také podmínky, ve kterém jeho podřízení pracují. Venglářová tvrdí: Pokud to nepůjde, změňte zaměstnavatele, 83 sebepoznávání a sebehodnocení o tom říká: Sebepoznávání je neustálé uvědomování si dobrých vlastností, schopností, nedostatků, ale také vlastních pocitů, a to v každé situaci, v níž se nacházíme, 84 mít supervizora, který mě má možnost postupem času poznávat a včas mě upozorní na hrozící nebezpečí, která mi hrozí v pracovním, ale i osobním životě. 80 Maroon, Istifan. Syndrom vyhoření u sociálních pracovníků: teorie, praxe kazuistiky. Praha : Portál, 2012. s. 109-110. 81 Křivohlavý, Jaro. Hořet, ale nevyhořet. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 2012. s.93. 82 Křivohlavý, Jaro. Hořet, ale nevyhořet. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 2012. s.95 83 Křivohlavý, Jaro. Hořet, ale nevyhořet. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 2012. s.96 84 Křivohlavý, Jaro. Hořet, ale nevyhořet. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 2012. s.96 32

mít svůj osobní život i soukromí a ne pouze práci. Pečovat o sebe, své tělo i duši, budovat a rozvíjet své koníčky a zájmy. Pokud máme rodinu, nesmíme zapomínat, že patříme také jí, umět přeladit z pracovního začlenění do soukromého života, umět vypnout a přeladit na odpočinek, relaxaci a nemyslet na práci, nezapomínat na tělesnou aktivitu a odpočívat vždy, když jsme unavení a ne jen když na to máme čas, umět se změnit nezůstat ve svém zaběhnutém stereotypu a umět se adaptovat na změny ať už prostředí nebo životního stylu. 85 Helga Vollmerová ve své knize uvedla dvanáctibodový program prevence, který vypracoval Herbert Freudenberger, který nejenže pomůže identifikovat, zda jste na cestě k vyprahlosti, ale radí, jak vyprahlosti předejít. 1. Přestaňte s popíráním. Spolehněte se na moudrost svého těla. Přiznejte stres a tlaky, které se projevily tělesně, duševně nebo emocionálně, 2. Vyhýbejte se izolovanosti. Nedělejte všechno sama! Navažte nebo obnovte těsné kontakty s přáteli a lidmi, kteří vás mají rádi, 3. Změňte své životní podmínky. Pokud vás vyřídila vaše práce, vaše kontakty, nějaká situace nebo osoba, pokuste se okolnosti změnit nebo odejděte, je-li to nutné, 4. Neangažujte se tolik. Zbavte se oblastí nebo aspektů, v nichž se nejvíce přetěžujete, a usilujte o to, abyste se toho tlaku zbavila, 5. Přestaňte se chovat příliš starostlivě. Pokud se ze zvyku ujímáte problémů a povinností jiných lidí, naučte se zdvořile distancovat. Pokuste se spíš zajistit, aby se někdo staral o vás, 6. Naučte se říkat ne. Budete-li se starat víc o sebe, omezíte vlastní přehnanou angažovanost. Znamená to odmítat dodatečné požadavky nebo nároky na váš čas a city, 7. Začněte se držet zpátky a získávat odstup. Naučte se předávat úkoly jiným nejen na pracovišti, i doma a mezi přáteli. Pokud ustoupíte do pozadí, uchráníte se pro sebe, 85 Křivohlavý, Jaro. Hořet, ale nevyhořet. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 2012. s.95-97 33

8. Vytkněte si nové hodnoty. Pokuste se oddělit významné věci od pomíjivých a pochybných, důležité od nedůležitého. Ušetříte čas i energii a budete se cítit lépe zakotvená, 9. Naučte se určovat své životní tempo. Pokuste se žít vyváženě. Disponujte jen omezeným množstvím energie. Posuďte, co v životě chcete a potřebujete, a pak se pokuste uvést do rovnováhy práci se zábavou a relaxací, 10. Pečujte o své tělo. Nevynechávejte žádná jídla, netrapte se přísnými dietami, dopřejte si spánku podle potřeby, dodržujte termíny návštěv u lékařů. Dbejte na zdravou výživu, 11. Pokuste se být co nejméně ustaraná a úzkostlivá. V co největší míře omezujte starosti, jimž chybí rozumný důvod stejně nic nezměníte. Lépe budete zvládat situaci, když strávíte méně času přemítáním a budete se místo toho starat o své skutečné potřeby, 12. Zachovejte si smysl pro humor! Postarejte se o okamžiky radosti a štěstí ve svém životě. To jsou nejlepší prostředky proti vyprahlosti. 86 3.3 Léčba syndromu vyhoření Jedním z největších problémů při burnout syndromu je skutečnost, že postižený připomíná křečka uvězněného v běhacím kole to znamená, že je zahlcen každodenními povinnostmi, z nichž není snadné se vymanit. Kromě toho je do práce natolik ponořený, že již nevnímá její případné chyby či nedostatky. 87 Prvním krokem je připustit si, že má člověk problém, který není schopen vyřešit sám a tudíž potřebuje pomoc od někoho jiného. Je velmi důležité, aby se dotyčný chtěl léčit, měl motivaci ke změně a následnému uzdravení. Při rozhovoru s lidmi trpícími burnout syndromem je často zmiňovaná metafora s bateriemi. Postižení vysvětlují, že jim došly baterky a potřebují je znovu dobít. 88 Motivátor Buď silný! je třeba vyměnit za: Pro jednou si můžeš dovolit být slabý! 89 86 Vollmerová, Helga. Pryč s únavou. Praha : MOTTO, 1998. s. 164-165. 87 Stock, Christian. Syndrom vyhoření a jak jej zvládnout. 1. vyd. Překlad Natalie Vrajová. Praha: Grada, 2010. s. 59, 88 Stock, Christian. Syndrom vyhoření a jak jej zvládnout. 1. vyd. Překlad Natalie Vrajová. Praha: Grada, 2010. s. 62 34

S tímto vším úzce souvisí i převzetí osobní zodpovědnosti za zotavující proces. 90 Zotavení z vyhoření bude úspěšné pouze natolik, nakolik bude vyhořelý jedinec ochotný být svému poradci osobně zodpovědný. 91 Někteří lidé reagují na syndrom vyhoření tak, že zvolí nejsnazší způsob jak před ním utéct a to změnu zaměstnání úplně mimo svůj obor. Takové rozhodnutí může být člověku prospěšné, ale hrozí riziko, že si to člověk bude připomínat jako svou osobní prohru. 89 Stock, Christian. Syndrom vyhoření a jak jej zvládnout. 1. vyd. Překlad Natalie Vrajová. Praha: Grada, 2010. s. 60. 90 Jeklová, Marta a Reitmayerová, Eva. Syndrom vyhoření. Praha : Vzdělávací institut ochrany dětí, 2006. s. 23. 91 Rush, Myron D. Syndrom vyhoření. 1. vyd. Překlad Miroslava Čejková. Praha: Návrat domů, 2003. s. 33. 35

4 Empirické šetření včetně návrhu opatření V praktické části bakalářské práce zkoumám přítomnost syndromu vyhoření u pracovníků ve zdravotních službách. Výzkum jsem prováděla v Psychiatrické nemocnici Bohnice na několika odděleních a to na akutní péči, geronto-psychiatrii, AT (muži, ženy) a ochranná léčba. K získání dat bylo použito dotazníkové šetření. Jeho výhodou jsou nízké náklady, avšak rizikem je nízká návratnost a) Metodika výzkumu a technika sběru dat Mým cílem bylo získat názory pracovníků ve zdravotních službách. Jako metodu pro sběr těchto dat jsem použila dotazníkové šetření. Je to písemná forma kladení otázek zvoleným respondentům a písemných odpovědí. Dotazník patří mezi nejvíce používané metody pro sběr dat. Výhodou může také být anonymita respondenta. Dotazník je anonymní a skládá se ze dvou částí. První část obsahuje 15 otázek, které se zaměřují na subjektivní pocity a názory jednotlivých respondentů. V druhé části dotazníku jsou otázky, s jejichž pomocí získáme osobní údaje, jako je pohlaví, věk a jiné. Ve svém dotazníku jsem použila uzavřené otázky to jsou otázky, kdy si respondent vybírá z předem daných odpovědí tu, která mu je nejbližší. b) Hypotézy bakalářské práce Hypotézy Hypotéza č. 1: Předpokládám, že větší polovina zdravotníků zažívá v práci stereotyp. Hypotéza č. 2: Předpokládám, že menší část zdravotníků má pocit, že jsou na ně kladeny vysoké pracovní nároky. Hypotéza č. 3: Předpokládám, že zdravotníkům nedostává dostatečné pochvaly a ohodnocení od jejich nadřízených. Hypotéza č. 4: Předpokládám, že u zdravotníků, kteří pracují na oddělení léčby závislosti, je menší výskyt projevu syndromu vyhoření než u zdravotníků z oddělení geronto-psychiatrie. 36

Hypotéza č. 5: Předpokládám, že se menší část pracovníků ve zdravotnictví věnuje nějaké relaxační technice. c) Charakteristika zkoumaného vzorku Mého výzkumného šetření se zúčastnilo celkem 200 respondentů z jedné nemocnice. Zdravotníci pocházejí z různých oddělení, kdy každé z nich je jinak náročné, jsou různých věkových kategorií, jiného vzdělání a pracují na jiné pracovní pozici. Dotazníky byly vyplněny lékaři, zdravotními sestrami, zdravotnickými asistenty, ošetřovatelkami a sanitářkami. d) Charakteristika zkoumaných oddělení Akutní péče neboli centrální příjem pacientů: slouží k příjmu pacientů k léčbě. Ne každý, kdo sem přijde, jako potenciální pacient je do nemocnice přijat. Provoz tohoto oddělení je nepřetržitý. Na tomto oddělení probíhá diagnostika a rozlišení jestli stav pacienta vyžaduje hospitalizaci nebo bude postačující ambulantní léčba. Pokud je pacient přijat k léčbě, je po vyřízení nezbytné administrativě a vyšetření psychiatrem převezen na oddělení, které si jeho stav žádá. Gerontopsychiatrie následná péče: pacienty jsou senioři nad 65 let trpící nějakou duševní poruchou. Nejčastěji jsou to demence. Tito pacienti na toto oddělení přicházejí z oddělení akutní gerontopsychiatrické péče Oddělení závislosti: oddělení je rozděleno na muže a ženy a dělí se na tři části: uzavřené detoxifikační oddělení, otevřené detoxifikační oddělení a režimové oddělení. Příjem pacientů na toto oddělení probíhá ve většině případů dobrovolně, ale v případě ohrožení života pacienta probíhá příjem také nedobrovolně. Oddělení ochranné léčby: pacienti, kteří jsou na tomto oddělení, jsou tu kvůli soudně nařízené ochranné sexuologické léčbě. Je možné však přijmout k léčení i dobrovolné pacienty, kteří mají problém se svou sexualitou a chtějí se léčit. Dětské oddělení: na toto oddělení jsou přijímáni pacienti ve věku od 7 do 18 let. Je zaměřeno na diagnosticko-stabilizační pobyt a důležitá je zde spolupráce s rodinou a individuální přístup. Součástí oddělení je základní škola, zahrada a hřiště. 37

4.1 Výsledky dotazníkového šetření Otázka č. 1 Tabulka 1: Cítíte se být unaveni? Cítíte se být unaveni Absolutní četnost(počet) Relativní četnost % Nikdy 7 3,5 Jednou za čas 20 10 Zřídka kdy 24 12 Někdy 95 47,5 Často 36 18 Vždy 18 9 Celkem 200 100 Graf č. 1 : Cítíte se být unaveni? Cítíte se unaveni 9% 3% 10% Nikdy 18% 12% Jednou za čas Zřídka kdy Někdy Často 48% Vždy Na otázku: Cítíte se být unaveni? Téměř polovina respondentů 48% odpovědělo někdy, 18% odpovědělo často, 12% dotazovaných odpovědělo zřídka kdy, 10% jednou za čas a pouhá 3% odpovědělo nikdy. 38

Otázka č.2 Tabulka 2: Cítíte se psychicky zatíženi? Cítíte se psychicky zatíženi Absolutní četnost(počet) Relativní četnost % Nikdy 3 1,5 Jednou za čas 17 8,5 Zřídka kdy 32 16 Někdy 84 42 Často 57 28,5 Vždy 7 3,5 Celkem 200 100 Graf č. 2: Cítíte se psychicky zatíženi? Cítíte se psychicky zatíženi 29% 4% 1% 8% 42% 16% Nikdy Jednou za čas Zřídka kdy Někdy Často Vždy Zdroj: Vlastní Tato otázka měla zjistit, zda se pracovníci cítí psychicky zatížení. 42% respondentů odpovědělo někdy, 29% odpovědělo často, 16% zřídka kdy, 8% jednou za čas, 4% vždy, pouhé 1% dotazovaných odpovědělo nikdy. 39

Otázka č. 3 Tabulka 3: Máte potíže se spánkem? Máte potíže se spánkem Absolutní četnost(počet) Relativní četnost % Nikdy 48 24 Jednou za čas 35 17,5 Zřídka kdy 61 30,5 Někdy 30 15 Často 22 11 Vždy 4 2 Celkem 200 100 Graf č. 3: Máte potíže se spánkem? Máte potíže se spánkem 15% 11% 2% 24% Nikdy Jednou za čas Zřídka kdy Někdy 17% Často 31% Vždy Zdroj: Vlastní Nespavost úzce souvisí s mírou stresu, kterému jsme vystavováni. 31% respondentů má potíže se spánkem zřídka kdy. Druhou nejčastější odpověď nikdy zvolilo 24%. Jednou za čas odpovědělo 35 dotazovaných což je 17%. Podobných hodnot dosáhla 40

odpověď někdy 15%. Nejméně získala odpověď vždy, kterou zvolili pouze 4 respondenti tudíž 2%. Otázka č. 4 Tabulka 4: Jste nervózní, když máte jít do práce? Jste nervózní, když máte jít do práce Absolutní četnost(počet) Relativní četnost % Nikdy 51 25,5 Jednou za čas 50 25 Zřídka kdy 48 24 Někdy 33 16,5 Často 15 7,5 Vždy 3 1,5 Celkem 200 100 Graf č. 4: Jste nervózní, když máte jít do práce? Jste nervózní, když máte jít do práce 16% 8% 2% 25% Nikdy Jednou za čas Zřídka kdy Někdy 24% 25% Často Vždy 41

Na otázku zda jste nervózní, když máte jít do práce se na prvním místě umístily odpovědi nikdy a jednou za čas obě získaly 25%. 24% získala odpověď zřídka kdy. 33 dotazovaných, to je 16% odpovědělo někdy. 8% často a pouhá 2% označila odpověď vždy. Otázka č. 5 Tabulka 5: Jste spokojení ve vašem zaměstnání? Jste spokojení ve vašem zaměstnání Absolutní četnost(počet) Relativní četnost % Nikdy 5 2,5 Jednou za čas 19 9,5 Zřídka kdy 31 15,5 Někdy 86 43 Často 37 18,5 Vždy 22 11 Celkem 200 100 Graf č. 5: Jste spokojení ve vašem zaměstnání? Jste spokojení ve vašem zaměstnání 11% 2% 9% 19% 16% Nikdy Jednou za čas Zřídka kdy Někdy Často Vždy 43% Naše výkony v zaměstnání úzce souvisí s naší spokojeností na pracovišti. 43% dotazovaných odpovědělo na dotaz spokojenosti v zaměstnání někdy, jako druhá nejčastější 42

odpověď bylo často 19%. zřídka kdy odpovědělo 16%. 11% označilo odpověď vždy, 9% odpovědělo jednou za čas a pouhá 2% nikdy. Otázka č. 6 Tabulka 6: Práce s lidmi je pro mě namáhavá? Práce s lidmi je pro mě namáhavá Absolutní četnost(počet) Relativní četnost % Nikdy 13 6,5 Jednou za čas 40 20,5 Zřídka kdy 20 10 Někdy 77 38,5 Často 40 19,5 Vždy 10 5 Celkem 200 100 Graf č. 6: Práce s lidmi je pro mě namáhavá? Práce s lidmi je pro mě namáhavá 20% 39% 5% 6% 20% 10% Nikdy Jednou za čas Zřídka kdy Někdy Často Vždy Mezi nejčastější označovanou odpověď, kterou respondenti označili 77 krát což tvoří 39% z celkového počtu 200 odpovědí patří někdy. Odpovědi častou a jednou za čas 43

získaly shodně 20%. nikdy označilo 13 z dotazovaných což je 6%. Zbylých 5% dotazovaných odpovědělo vždy. Otázka č. 7 Tabulka 7: Máte pocit, že zažíváte stereotyp? Máte pocit, že zažíváte stereotyp Absolutní četnost(počet) Relativní četnost % Nikdy 8 4 Jednou za čas 29 14,5 Zřídka kdy 18 9 Někdy 79 39,5 Často 48 24 Vždy 18 9 Celkem 200 100 Graf č. 7: Máte pocit, že zažíváte stereotyp? Máte pocit, že zažíváte stereotyp 24% 9% 4% 14% 9% Nikdy Jednou za čas Zřídka kdy Někdy Často Vždy 40% Jestliže člověk zažívá v práci stereotyp, má to určitý vliv na jeho výkony. 40% dotazovaných zažívá stereotyp na pracovišti někdy. 24% odpovědělo často, 14% jednou 44

za čas, stejných hodnot dosáhly odpovědi zřídka kdy a vždy a to 9%. Nejméně respondenti označili odpověď nikdy a to pouhá 4%. Otázka č. 8 Tabulka 8: Ztrácíte trpělivost při jednání s pacienty? Ztrácíte trpělivost při jednání s pacienty Absolutní četnost(počet) Relativní četnost % Nikdy 32 16 Jednou za čas 45 22,5 Zřídka kdy 28 14 Někdy 80 40 Často 10 5 Vždy 5 2,5 Celkem 200 100 Graf č. 8: Ztrácíte trpělivost při jednání s pacienty? 40% Ztrácíte trpělivost při jednání s pacienty 5% 3% 16% 14% 22% Nikdy Jednou za čas Zřídka kdy Někdy Často Z celkového počty 200 zdravotnických pracovníků jich zvolilo odpověď někdy 80, což je 40%. 45 dotazovaných (22%) zvolilo odpověď jednou za čas, 32 dotazovaných 45

(16%) odpovědělo nikdy, 28 dotazovaných (14%) odpovědělo zřídka kdy, 10 dotazovaných (5%) odpovědělo nikdy, zbylých 5 dotazovaných (3%) odpovědělo vždy. Otázka č. 9 Tabulka 9: Míváte v práci konflikty? Míváte v práci konflikty Absolutní četnost(počet) Relativní četnost % Nikdy 6 3 Jednou za čas 95 47,5 Zřídka kdy 40 20 Někdy 42 21 Často 16 8 Vždy 1 0,5 Celkem 200 100 Graf č. 9: Míváte v práci konflikty? Míváte v práci konflikty 21% 20% 8% 1% 3% 47% Nikdy Jednou za čas Zřídka kdy Někdy Často Vždy 47% se rozhodlo pro odpověď jednou za čas, 21% dotázaných zvolilo odpověď někdy, 20% zvolilo zřídka kdy, 8% odpovědělo často, 3% odpověděla nikdy a pouhé 1% zvolilo odpověď vždy. 46

Otázka č. 10 Tabulka 10: Setkali jste se s oceněním za Vaši práci? Setkali jste se s oceněním za Vaši práci Absolutní četnost(počet) Relativní četnost % Nikdy 122 61 Jednou za čas 28 14 Zřídka kdy 17 8,5 Někdy 23 11,5 Často 6 3 Vždy 4 2 Celkem 200 100 Graf č. 10: Setkali jste se s oceněním za Vaši práci? Setkali jste se s oceněním za Vaši práci 8% 14% 12% 3% 2% 61% Nikdy Jednou za čas Zřídka kdy Někdy Často Vždy Více, než polovina zdravotnických pracovníků (61%) se s oceněném za svou práci nesetkalo nikdy, jednou za čas se s oceněním setkalo 14% dotazovaných, někdy odpovědělo 12%, často odpověděli 3% a pouhá 2% dotazovaných odpověděla, že jsou oceňováni vždy. 47

Otázka č. 11 Tabulka 11: Stíháte své povinnosti v práci? Stíháte své povinnosti v práci Absolutní četnost(počet) Relativní četnost % Nikdy 8 4 Jednou za čas 5 2,5 Zřídka kdy 4 2 Někdy 131 65,5 Často 30 15 Vždy 22 11 Celkem 200 100 Graf č. 11: Stíháte své povinnosti v práci? Stíháte své povinnosti v práci 15% 11% 4% 2% 2% Nikdy Jednou za čas Zřídka kdy Někdy Často 66% Vždy Na otázku zda stíháte své povinnosti více jak polovina (66%) respondentů zvolila odpověď někdy, 15% zvolilo možnost často, 11% odpovědělo vždy, 4% odpověděla nikdy a 2 procenta získala odpovědi zřídka kdy a jednou za čas. 48

Otázka č. 12 Tabulka 12: Cítíte se bezmocní v některých situacích? Cítíte se bezmocní v některých situacích Absolutní četnost(počet) Relativní četnost % Nikdy 14 7 Jednou za čas 62 31 Zřídka kdy 65 32,5 Někdy 34 17 Často 23 11,5 Vždy 2 1 Celkem 200 100 Graf č. 12: Cítíte se bezmocní v některých situacích? Cítíte se bezmocní v některých situacích 12% 1% 7% 17% 31% Nikdy Jednou za čas Zřídka kdy Někdy Často Vždy 32% 32% dotazovaných na otázku, zda se cítí v některých situacích bezmocní odpovědělo zřídka kdy, 31% odpovědělo jednou za čas, 17% označili odpověď někdy, 12% odpovědělo často, 7% nikdy a pouhé 1% odpovědělo vždy. 49

Otázka č. 13 Tabulka 13: Jsou na vás kladeny vysoké nároky? Jsou na vás kladeny vysoké nároky Absolutní četnost(počet) Relativní četnost % Nikdy 11 5,5 Jednou za čas 16 8 Zřídka kdy 28 14 Někdy 58 29 Často 84 42 Vždy 3 1,5 Celkem 200 100 Graf č. 13: Jsou na vás kladeny vysoké nároky Jsou na vás kladeny vysoké nároky 42% 2% 5% 8% 14% Nikdy Jednou za čas Zřídka kdy Někdy Často 29% Vždy 42% dotazovaných, na otázku zda jsou na ně kladeny vysoké nároky odpovědělo nikdy, 29% dotázaných odpovědělo někdy, 14% označilo odpověď zřídka kdy, 8% jednou za čas, 5% nikdy, a zbylá 2% odpověděla vždy. 50

Otázka č. 14 Tabulka 14: Zajišťuje Vám zaměstnavatel supervizi? Zajišťuje Vám zaměstnavatel supervizi Absolutní četnost(počet) Relativní četnost % Ano 53 26,5 Ne 72 36 Nevím 75 37,5 Celkem 200 100 Graf č. 14: Zajišťuje Vám zaměstnavatel supervizi? Zajišťuje Vám zaměstnavatel supervizi 38% 26% Ano Ne Nevím 36% 36% respondentů na otázku supervize vybralo zápornou odpověď (ne), 38% respondentů odpovědělo nevím, a zbylých 26% respondentů má ve svém zaměstnání supervizi. 51

Otázka č. 15 Tabulka 15: Provozujete nějaké relaxační techniky? Provozujete nějaké relaxační techniky Absolutní četnost(počet) Relativní četnost % Ano 61 30,5 Ne 83 41,5 Nevím 56 28 Celkem 200 100 Graf č. 15: Provozujete nějaké relaxační techniky? Provozujete nějaké relaxační techniky 28% 30% Ano Ne Nevím 42% 42% respondentů odpovědělo, že neužívají relaxační techniky, 30% odpovědělo ano, a zbylých 28% dotazovaných zvolilo odpověď nevím. 52

Otázka č. 16 Tabulka 16: Pohlaví Pohlaví Absolutní četnost(počet) Relativní četnost % Muž 63 31,5 Žena 137 68,5 Celkem 200 100 Graf č. 16: Pohlaví Pohlaví 31% 69% Muž Žena Z 200 respondentů byla více jak polovina 69% ženy a zbylých 31% byli muži. 53

Otázka č. 17 Tabulka 17: Věk Věk Absolutní četnost(počet) Relativní četnost % 18-25 let 34 17 26-30 let 19 9,5 31-45 let 67 33,5 46-55 let 49 24,5 56 a více let 31 15,5 Celkem 200 100 Graf č. 17: Věk Věk 25% 16% 17% 33% 9% 18-25 let 26-30 let 31-45 let 46-55 let 56 a více let Ukázalo se, že z 200 respondentů jich bylo 67 (33%) ve věku 31-45 let, 49 (25%) 46-55 let, 34 (17%) 18-25 let, 31 (16%) 56 a více let a 19 (9%) 26-30 let. 54

Otázka č. 18 Tabulka 18: Vaše nejvyšší dosažené vzdělání Vaše nejvyšší dosažené vzdělání Absolutní četnost(počet) Relativní četnost % Středoškolské bez maturity 17 8,5 Středoškolské s maturitou 102 51 Vyšší odborné 32 16 Vysokoškolské 49 24,5 Celkem 200 100 Graf č. 18: Vaše nejvyšší dosažené vzdělání Vaše nejvyšší dosažené vzdělání 16% 25% 8% 51% Středoškolské bez maturity Středoškolské s maturitou Vyšší odborné Vysokoškolské Největší počet respondentů 102 to je 51% označilo jako své nejvyšší dosažené vzdělání Středoškolské s maturitou, 49 respondentů (25%) označilo Vysokoškolské, 32 respondentů (16%) má Vyšší odborné vzdělání, pouhých 17 dotazovaných (8%) uvedlo jako nejvyšší dosažené vzdělání Středoškolské bez maturity. 55

Otázka č. 19 Tabulka 19: Pracovní pozice Pracovní pozice Absolutní četnost(počet) Relativní četnost % Sanitář 68 34 Zdravotnický asistent 12 6 Všeobecná sestra 91 45,5 Staniční 9 4,5 Vrchní 5 2,5 Lékaři 15 7,5 Celkem 200 100 Graf č. 19: Pracovní pozice Pracovní pozice 45% 4% 3% 8% 34% 6% Sanitář Zdravotnický asistent Všeobecná sestra Staniční Vrchní Lékaři Z 200 oslovených respondentů jich 45% procuje jako všeobecná sestra, 34% na pozici sanitáře, 8% jako lékaři, 6% jako zdravotnický asistent, 4% oslovených pracují jako Staniční a zbylá 3% označilo odpověď vrchní. 56

Otázka č. 20 Tabulka 20: Oddělení na kterém pracujete? Oddělení na kterém pracujete Absolutní četnost(počet) Relativní četnost % Akutní péče 45 22,5 Geronto-psychiatrie 53 26,5 Dětské oddělení 37 18,5 AT(muži, ženy) 37 18,5 Ochranná léčba 28 14 Celkem 200 100 Graf č. 20: Oddělení na kterém pracujete? Oddělení na kterém pracujete 19% 14% 22% Akutní péče Geronto-psychiatrie Dětské oddělení AT(muži, ženy) 26% Ochranná léčba 19% 26% respondentů odpovědělo, že pracuje na Geronto-psychiatrii, 22% dotazovaných pracuje na oddělení Ambulantní péče, Dětské oddělení a oddělení AT(muži, ženy) označil stejný počet respondentů tedy 19%. Zbylých 14% respondentů označilo za svoje pracoviště oddělení Ochranné léčby. 57

Otázka č. 21 Tabulka 21: Jak dlouho pracujete ve zdravotnictví? Jak dlouho pracujete ve zdravotnictví Absolutní četnost(počet) Relativní četnost % Méně než půl roku 13 6,5 Půl roku až 2 roky 21 10,5 3 až 5 let 76 38 6 až 10 let 59 29,5 11 až 20 let 24 12 21 a více let 7 3,5 Celkem 200 100 Graf č. 21: Jak dlouho pracujete ve zdravotnictví? Jak dlouho pracujete ve zdravotnictví 12% 4% 6% 10% Méně než půl roku Půl roku až 2 roky 3 až 5 let 30% 38% 6 až 10 let 11 až 20 let 21 a více let Největší počet zdravotníků (38%) pracuje ve zdravotnictví 3 až 5 let, 30% respondentů 6 až 10 let, 12% respondentů odpovědělo 11 až 20 let, 10% dotazovaných odpovědělo půl roku až 2 roky, 6% odpovědělo méně než půl roku, a pouhá 4% ve zdravotnictví pracuje 21 a více let. 58

4.2 Shrnutí Hypotéza č. 1: Předpokládám, že větší polovina zdravotníků zažívá v práci stereotyp. K hypotéze č.1 se vztahuje otázka č.7 v dotazníku. 40% (79) respondentů se shodlo na odpovědi někdy, 24% (48) na odpovědi často a 9%(18) respondentů odpovědělo vždy. Z toho vyplývá, více něž polovina respondentů má pocit stereotypu v zaměstnání. Hypotéza potvrzena. Graf č. 22: Máte pocit, že zažíváte stereotyp? Máte pocit, že zažíváte stereotyp 24% 9% 4% 14% 9% Nikdy Jednou za čas Zřídka kdy Někdy Často 40% Vždy 59

Hypotéza č. 2: Předpokládám, že menší část zdravotníků má pocit, že jsou na ně kladeny vysoké pracovní nároky. K hypotéze č.2 se vztahuje otázka č.13 v dotazníku. Jak vyplývá z níže uvedeného grafu pouhých 5%(11) respondentů odpovědělo nikdy, 8%(16) respondentů odpovědělo jednou za čas a 14%(28) respondentů odpovědělo zřídka kdy, můžeme s jistotou říci, že více než polovina respondentů má pocit, že jsou na ne kladeny vysoké nároky. Hypotéza se nepotvrdila. Graf č. 23: Jsou na vás kladeny vysoké nároky? Jsou na vás kladeny vysoké nároky 42% 2% 5% 8% 29% 14% Nikdy Jednou za čas Zřídka kdy Někdy Často Vždy 60

Hypotéza č. 3: Předpokládám, že zdravotníkům nedostává dostatečné pochvaly a ohodnocení od jejich nadřízených. K hypotéze č. 3 se vztahuje otázka č. 10. Z odpovědí vyplývá, že 61% (122) respondentů se s oceněním nikdy nesetkalo, 14ˇ% (28) zdravotníků odpovědělo jednou za čas a 8% (17) dotazovaných odpovědělo zřídka kdy. Můžeme tedy říci, že zdravotníci nejsou dostatečně chváleni a oceňováni za svou práci. Hypotéza se potvrdila. Graf č. 24: Setkali jste se s oceněním za Vaši práci? Setkali jste se s oceněním za Vaši práci 12% 3% 2% Nikdy 8% Jednou za čas 14% 61% Zřídka kdy Někdy Často Vždy 61

Hypotéza č. 4: Předpokládám, že u zdravotníků, kteří pracují na oddělení léčby závislosti, je menší výskyt projevu syndromu vyhoření než u zdravotníků z oddělení geronto-psychiatrie. Abych mohla prokázat nebo vyvrátit hypotézu č.5 vzala jsem dotazníky, rozdělila je podle daného oddělení a použila pouze dotazníky z oddělení gerontopsychiatrie kde pracuje 53 respondentů a oddělení akutní péče kde pracuje 37 respondentů a dané výsledky porovnalal. Gerontopsychiatrie AT (muži, ženy) Graf č. 25: Cítíte se unaveni? Cítíte se unaveni? Graf č. 26: Cítíte se unaveni? Cítíte se unaveni? 13 4 1 9 Nikdy Jednou za čas 11 1 2 5 Nikdy Jednou za čas 18 8 Zřídka kdy Někdy 12 6 Zřídka kdy Někdy Často Často Vždy Vždy Graf č. 27: Cítíte se psychicky zatíženi? Graf č. 28: Cítíte se psychicky zatíženi? 12 Cítíte se psychicky zatíženi? Nikdy 5 0 6 9 Jednou za čas Zřídka kdy Cítíte se psychicky zatíženi? Nikdy 5 0 1 8 Jednou za čas Zřídka kdy 21 Někdy Často Vždy 10 13 Někdy Často Vždy 62

Graf č. 29: Máte potíže se spánkem? Graf č. 30: Máte potíže se spánkem? 7 Máte potíže se spánkem? 6 1 23 5 11 Nikdy Jednou za čas Zřídka kdy Někdy Často Vždy 4 1 2 13 Máte potíže se spánkem? Nikdy 0 17 Jednou za čas Zřídka kdy Někdy Často Vždy Graf č. 31: Jste nervózní, když máte jít do práce? Graf č. 32: Jste nervózní, když máte jít do práce? Jste nervózni když máte jít do práce? 14 5 0 18 9 7 Nikdy Jednou za čas Zřídka kdy Někdy Často Vždy Jste nervózni když máte jít do práce? Nikdy 5 8 1 2 0 21 Jednou za čas Zřídka kdy Někdy Často Vždy Graf č. 33: Práce s lidmi je pro mě namáhavá? Graf č. 34: Práce s lidmi je pro mě namáhavá? Práce s lidmi je pro mě Nikdy namáhavá? 18 5 1 6 13 10 Jednou za čas Zřídka kdy Někdy Často Vždy 4 Práce s lidmi je pro mě namáhavá? 7 6 1 4 15 Nikdy Jednou za čas Zřídka kdy Někdy Často Vždy 63

Graf č. 35: Ztrácíte trpělivost při jednání s pacienty? Graf č. 36: Ztrácíte trpělivost při jednání s pacienty? Ztrácíte trpělivost při jednání s pacienty? 6 29 2 3 9 4 Nikdy Jednou za čas Zřídka kdy Někdy Často Vždy Ztrácíte trpělivost při jednání s pacienty? Nikdy 10 7 0 1 11 8 Jednou za čas Zřídka kdy Někdy Často Graf č. 37: Míváte v práci konflikty? Graf č. 38: Míváte v práci konflikty? Míváte v práci konflikty? 11 13 4 0 1 Nikdy Jednou za čas Zřídka kdy Někdy Často Vždy 24 Míváte v práci konflikty? 6 3 1 0 0 27 Nikdy Jednou za čas Zřídka kdy Někdy Často Vždy Graf č. 39: Setkali jste se s oceněním za Vaši práci? Graf č. 40: Setkali jste se s oceněním za Vaši práci? 3 8 Setkali jste se s oceněním za Vaši práci? 2 0 0 Nikdy Jednou za čas Zřídka kdy Někdy Často Vždy 3 1 6 Setkali jste se s oceněním za Vaši práci? 0 20 Nikdy Jednou za čas Zřídka kdy Někdy Často Vždy 40 7 64

Graf č. 41: Cítíte se bezmocní v některých situacích? 13 Cítíte se bezmocní v některých situacích? 9 1 4 21 5 Nikdy Jednou za čas Zřídka kdy Někdy Často Vždy Graf č. 42: Cítíte se bezmocní v některých situacích? 4 5 Cítíte se bezmocní v některých situacích? 3 0 2 23 Nikdy Jednou za čas Zřídka kdy Někdy Často Vždy Graf č. 43: Jsou na vás kladeny vysoké nároky? Graf č. 44: Jsou na vás kladeny vysoké nároky? 1 Jsou na vás kladeny vysoké nároky? 36 0 3 5 8 Nikdy Jednou za čas Zřídka kdy Někdy Často Vždy Jsou na vás kladeny vysoké nároky? 2 0 18 3 8 6 Nikdy Jednou za čas Zřídka kdy Někdy Často Vždy Z výše uvedených grafů je evidentní, že u zdravotníků pracujících na oddělení gerontopsychiatrie, je větší pravděpodobnost než u zdravotníků pracujících na oddělení AT. Hypotéza se potvrdila. 65

Hypotéza č. 5: Předpokládám, že se menší část pracovníků ve zdravotnictví věnuje nějaké relaxační technice. K hypotéze č. 5 se vztahuje otázka č. 15. Na otázku ohledně relaxačních technik z 200 dotazovaných odpovědělo 28% (56) nevím, 30% (61) respondentů ano a zbylých 42% (83) odpovědělo ne. Je tedy zřejmé, že více něž polovina dotazovaných se buď nevěnuje relaxačním technikám, nebo o nich nic nevědí. Graf č. 45: Provozujete nějaké relaxační techniky? Provozujete nějaké relaxační techniky 28% 30% Ano Ne Nevím 42% Hypotéza se potvrdila. 66