5. kapitola PODNIKOVÉ ČINNOSTI Obsah kapitoly: Řízení podniku Výrobní činnost Nákupní činnosti Prodejní činnost Personální činnost Financování Investiční činnost
Řízení Vrcholové řízení podniku řeší základní fungování podniku, stanovuje podnikové cíle a vede podnik k jeho realizaci. V rámci všech podnikových činností obvykle rozlišujeme: Strategické řízení: řeší dlouhodobý vývoj tržních trendů, vývoj techniky a technologií, změny ekonomických podmínek, vývoj okolí podniku. Je zaměřeno na dlouhodobý časový horizont Taktické řízení: řeší a hodnotí vývoj konkurence, poptávku po produktu (službě), dosažitelnost vstupních faktorů, finanční situaci podniku. Je zaměřeno na střednědobý časový horizont Operativní řízení: řeší aktuální technologické změny (změny materiálu apod.), změny produktu dle přání odběratelů, změny v časovém plnění dodávek, poruchy ve výrobě či zásobování apod. Je zaměřeno na krátkodobý časový horizont ( denní řízení )
Výrobní činnost podniku V nejobecnějším pojetí jde o přemětu vstupních výrobních faktorů ( inputů ) ve výsledný produkt (službu, output ) Podnik vždy řeší 3 základní ekonomické otázky: CO vyrábět, PRO KOHO vyrábět a JAK vyrábět. Odpověď na tyto otázky souvisí s marketingem Jde-li opravdu o výrobu, rozlišujeme obvykle hlavní, vedlejší a doplňkovou výrobu Objem výroby podniku je dán tzv. výrobní kapacitou, tj. maximální objem produkce, který je podnik schopen vyrobit za dané situace za určité časové období, nejsnáze si lze vyjádřit pomocí tzv. využitelného časového fondu (tj. Čas, kdy může být např. Stroj skutečně v provozu mínus plánované prostoje apod.) a tzv. kapacitní normy výkonnosti (např. Výkon stroje v kusech za 1 hodinu) Příklad: norma výkonnosti stroje je 10 ks výrobků za hodinu. Využitelný roční časový fond (počítáno z 8hodinové pracovní doby a např. 215 pracovních dní v roce) je 1.920 hodin. Výrobní kapacita tedy činí 1920*10 = 19.200 ks výrobků. Pokud bylo za rok skutečně vyrobeno např. 18.000 ks výrobků, znamená to využití výrobní kapacity jen na 93,75 % Propočty využitelnosti výrobní kapacity patří mezi významný nástroj při zvyšování hospodárnosti
Nákupní (zásobovací) činnost Základní funkcní nákupu je zabezpečení všech činností podniku (tj. výrobních i nevýrobních) potřebným materiálem apod. Nákupní činnost musí zohledňovat: - kvalitu nakupovaných materiálů apod. - doplňkové služby poskytovné dodavatelem (předprodejní servis apod.) - dodací a platební podmínky - cenu Při plánování nákupní činnosti se často využívá různých propočtů, např. Norem zásob apod. Optimalizaci nákupní činnosti přináší některé přístupy, např.: (i) metoda ABC: spočívá v rozdělení jednotlivých druhů materiálů do skupin podílu na celoroční spotřebě, skupina A představuje jen asi 5-15 % druhů, ale až 80% podíl na spotřebě, skupina B 15 25 % druhů a 15 25 % podíl na spotřebě, skupina C 60-80% druhů, 5-15% podíl na spotřebě. Je vhodné věnovat těmto skupinám odlišnou pozornost (ii) metoda JUST-IN-TIME: správný výrobek či výkon v přesném čase na správném místě - tj. zajistit, aby např. dodavatel přivezl materiál právě v době, kdy ho podniku potřebuje = nebude jej třeba předem nakupovat Pro zásobovací (nákupní) činnost se často používá pojem logistika
Prodejní činnost Někdy bývá prodejní činnost zužována jen na tzv. marketing Marketing = lidská činnost umožňující zjistit neuspokojené potřeby a přání, přeměnit je do podoby ziskových příležitostí a tento zisk realizovat Z toho plyne, že marketing nepatří jen do prodejní oblasti, ale prolíná všemi ostatními podnikovými činnostmi Prodejní činnost pak pokrývá řadu dílčích činností, zaměřených na: Produkt: jaký produkt podnik nabízí, v jaké jakosti, v jaké technické úrovni, s jakým dopňkovým servisem apod. - vše s ohledem na životní cyklus produktu Partneři: komu bude produkt určen (jakému tržnímu segmentu), jakou formou prodeje (přímý-osobní prodej, prodej v obchodní síti apod.) Komunikace: jaký druh reklamy, jaký druh publicity a podpory prodeje zvolit Cena a smluvní podmínky: jak stanovit cenové podmínky (pronikání, dumping,...), jaké stanovit podmínky splatnosti a dodání
Personální činnost Jde o organizování změn ve struktuře a kvalitě lidských zdrojů v souladu s potřebami podniku, obvykle zahrnuje mnoho činností, např.: Plánování pracovníků: plánuje se počet, kvalifikační a profesní struktura Získávání a výběr pracovníků: jde o výběr pracovníků z vnitřních i vnějších zdrojů vč. využití služeb zprostředkovatelů práce Hodnocení pracovníků: hodnocení pracovníků k výkonu činnosti a plánování osobního rozvoje, hodnocení výkonu pro potřeby odměňování Odměňování: tvorba nástrojů pracovní motivace a podnikových mzdových systémů Vzdělávání: identifikace potřeb vzdělávání a realizace vzdělávacích programů vč. rekvalifikací Kolektivní vyjednávání: zejména jsou-li v podniku přítomny odbory jednání o konkrétních pracovně-právních a mzdových podmínkách Pracovně-právní agendy: dodržování pracovněpráv. předpisů, komunikace s ÚP Sociální péče: organizace či zajišťování sociálních služeb pro zaměstnance, teambuilding
Financování podniku Finanční řízení podniku zahrnuje obvykle čtyři hlavní úkoly: 1. Získávání kapitálu pro běžné i budoucí potřeby podniku, např. formou získání úvěru, upsání akcií či emisí obligací 2. Umis'tování kapitálu: nakupovat majetek, vracet vypůjčené peníze, volné prostředky investovat do výnosných a málo rizikových forem majetku (pozemky, cenné papíry či jiné investice) 3. Rozhodování o rozdělení zisku: výplata podílu na zisku (např. dividend) či reinvestice (zadržení v podniku) 4. Prognózování, plánování, zaznamenávání hospodaření podniku Kapitál podniku se běžně člení na (i) vlastní: podnik jej získává např. Dodatečnými vklady či upsáním akcií a nevrací jej; (ii) cizí: nejrůznější formy půjček a úvěrů vratné, obvykle úročené. Sledování peněžních toků (cash-flow) spočívá v identifikaci, které podnikové činnosti přinášejí peníze a které peníze naopak spotřebovávají. V ČR se obvykle používá nepřímá metoda zjišťování C-F, kdy se účetní hospodářský výsledek (+/-) upravuje o položky, které nepředstavují pohyb peněz, např. odpisy hmotného/nehm. majetku
Investiční činnost Investiční činnosti se tradičně rozumí proces rozhodování o přízení nového dlouhodobého majetku. Tento majetek ( investice ) může mít podobu finanční (např. nakoupené akcie a jiné CP), hmotnou (stroje, dopravní prostředky, inventář,...) a nehmotnou (např. software, průmyslová práva apod.). Dle současné legislativy se pojem investice nepoužívá, známe DFM (dlouhodobý finanční majetek), DNM (dlouhodobý nehmotný majetek) a DHM (dlouhodobý hmotný majetek). Charakteristickým rysem tohoto majetku je, že jeho použitelnost je delší než 1 rok a obvykle u něj dochází k postupnému opotřebovávání, což vyjadřují tzv. odpisy. Neodpisuje se DFM a některé položky DHM (pozemky, umělecká díla) Při investiční činnosti je důležité posuzování efektivnosti investic, která vychází v porovnání nákladů (výdajů) na investici a výnosů (příjmů), které přinese během své životnosti. Vhodným faktorem může být též posuzování doby návratnosti investice. Každá investice (speciálně má-li podobu dlouhodobého finančního majetku) je spojena s rizikem, mělo by platit, že čím vyšší riziko, tím vyšší by měla být výnosnost této investice. Snížení rizika lze docílit tzv. diverzifikací, tj. rozložením vynakládaného kapitálu na více akcí s různou rizikovostí (=tzv. portfolio).