03. 07. 2016 17:53 1/5 Hlavní mezníky při studiu člověka a společnosti ve starověku Hlavní mezníky při studiu člověka a společnosti ve starověku Úvod Má práce má název Hlavní mezníky při studiu člověka a společnosti ve starověku. Nejprve bych se zaměřila na časové vymezení starověku a poté na významné oblasti. V každé oblasti se budu zaměřovat spíše na člověka a společnost, náboženství, přínosy a poznatky, památky apod. Cíl práce Hlavním cílem mé práce je nalézt v období starověku hlavní mezníky pro člověka a společnost. V každé oblasti jsem vymezila nejdůležitější mezníky. Jako nejvýznamnější jsem si vybrala starověké Řecko, kde působili filosofové Sokrates, Platón a Aristoteles, proto jsem i ve své práci přiblížila jejich způsob myšlení a co přinesli lidstvu. Vymezení starověku Časově lze toto období datovat okolo poloviny 4. tisíciletí př. n. l. až 6/7. století. Starověk se označuje jako období vzniku a rozvoje prvních civilizací na Středním východě, Středomoří a jižní a východní Asii. Začíná tedy rozvojem písma a končí rozpadem římské říše, jež nastal v důsledku stěhování národů. 1) Střední východ Patří sem hlavně Mezopotámie a Egypt. Mezopotámie První vyspělá civilizace byla právě v Mezopotámii v sumerských městských státech. Obyvatelé se nazývali sumerové. Kněží měli v tuto dobu veškerou moc. Stavěli se až padesát metrů vysoké stupňovité pyramidy, které sloužily jako paláce kněží a poté i jako hrobky. Sumerská kultura přinesla mnoho poznání. Například v oblasti zemědělství (zavlažovací kanály, vynález motyky), sociální politiky
Last update: 06. 06. 2015-antropo:hlavni_mezniky_pri_studiu_cloveka_a_spolecnosti_ve_staroveku http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/doku.php?id=2015-antropo:hlavni_mezniky_pri_studiu_cloveka_a_spolecnosti_ve_staroveku 2016 10:16 (systém dělby produkce), metrologie (soustava měr a vah), řemesla a obchodu. 2) Egypt Na rozdíl od Sumerů ve starověkém Egyptě došlo již na konci 4. tisíciletí př. n. l. k politickému sjednocení země. Obyvatelé Egypta považovali za sjednotitele faraóna Meniho. Egypťané vyznávali náboženství tím, že uctívali božská zvířata. Silně také věřili v posmrtný život. Stejně jako v Mezopotámii se zde budovaly ohromné pyramidy, které sloužily jako hrobky. Tento stát měl vysoce rozvinutou kulturu (hieroglyfické písmo a umělecká tvorba). Historicky největší rozmach byl za vlády Achnatona, který se snažil zavést náboženské a společenské reformy. Chtěl prosadit monoteistické náboženství slunečního boha Atona. Po smrti Achnatona však toto náboženství přestalo ve starověkém Egyptě fungovat a lidé se vrátili k uctívání starých bohů, jako je například kult boha Amona. 3) Středomoří Hlavními státy středomoří ve starověku jsou Řecko a Řím. Řecko Kulturní vývoj ve starověkém Řecku je datován na přelomu 5. a 6. století př. n. l.. Řecko se vyznačovalo hlubokou nejednotností, která byla překonána z důvodu vnějšího ohrožení státu. Základem řecké literatury byly Homérovy eposy Iliasa Odysseia. Tyto spisy byly považovány za posvátné. Na přelomu 7. a 6. století před Kristem vzniká Mílétská škola, jejíž učenci hledají pralátku, počátek, princip. Mezi učence patří Thalés (pralátka: voda), Anaximandros (pralátka: neurčitelná látka apeiron) a Anaximendes (pralátka: vzduch).významným jménem ve starověkém Řecku je také Herakleitos, pro kterého byl oheň symbolem proměnlivosti světa. Za nejvýznamnější osobnosti starověkého Řecka považuji filosofy Sokrata, Platóna a Aristotela. 4) Sokrates Sokrates se narodil roku 469 př.n.l v Athenách. Svůj zájem soustředil hlavně na člověka a společnost, na rozdíl od jiných filosofů, kteří ho zaměřovali spíše na původ a příčiny světa. Sokrates tvrdil, že lidé místo toho, aby skutečně poznávali tak jednají na základě svých domněnek a nepoužívají svůj rozum. Sokrates také pronesl slavnou větu : Vím, že nic nevím, která znamenala, že věděl o svých omezeních. Snažil se s lidmi komunikovat a tázat se tak, aby si protiřečili a museli potom uznat, že to vlastně určitě nevědí. Založil tedy metodu tázání, při níž jde o vylučování hypotéz. Lepší hypotézu zastáváme a horší hypotézu vylučujeme, tvrdil Sokrates. Děje se to v případě, když vedeme nějaký spor. Nakonec se dojde k názorům, na nichž tato hypotéza stojí a vytváří tak názor člověka na danou otázku. 5) Platón Platon se narodíl roku 427 př.n.l. a byl Sokratovým žákem. Je považován za nevýznamnějšího myslitele. Platon založil svoji filozofickou školu Akademii. Napsal několik spisů, které byly psány formou rozhovoru se svým učitelem Sokratem a dalšími osobami, kterým se Sokrates snaží vyvrátit jejich názory a dospět k lepšímu poznání. Platon tvrdí, že uvnitř člověka se odehrává zápas mezi duší http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/ Printed on 03. 07. 2016 17:53
03. 07. 2016 17:53 3/5 Hlavní mezníky při studiu člověka a společnosti ve starověku a tělem. Žádný z jeho spisů neobsahuje ucelený výklad jeho filosofie. Každý spis řeší jinou otázku. Platonovo myšlení nebylo od začátku stejné ale měnilo se pod různými vlivy. Podle článku Jiřího Chlubného se dají jeho spisy rozdělit na 3 období: V prvním období byl Platon ovlivněn Sokratem a objevuje se zde skepse vůči zdánlivým jistotám. V tomto období Platon hájí Sokratovu památku a představuje tak jeho učení. Patří sem například Lachés - pokus o definici statečnosti, Charmidés - zkoumá statečnost, Lýsis - spis o přátelství a lásce a mnoho dalších. V druhém období vzniká Platonova filozofie idejí. Měl názor o nesmrtelnosti duše a jejím převtělování. Ve svých pracích hledá nalezení konečných jistot. Třetí období je obdobím Platonových spisů, ve kterých doplňoval nebo i odmítal své dřívější názory. Patří sem například dílo Filébos, které je o tom, zda hledat dobro v rozkoši nebo ve ctnosti.4) Za zmínku jistě stojí, že mezi jeho slavná díla patří Obrana Sokratova, která podle mého názoru patří pořád mezi čtená díla a lidé by si z něj měli brát poučení. Sokrates v knize zastává spravedlnost, kterou by měl každý z nás ctít. Platon v knize vypráví o Sokratových činech, o jeho celoživotním poslání, o spravedlnosti a o metodě tázání, kterou chtěl dokázat, že je neprávem obžalovaný. 6) Aristoteles Aristoteles se narodil roku 384 př. n. l. v makedonském měste Stageira. Založil také vlastní filozofickou školu Lykeion. Tato škola se lišila od Platonovi Akademie hlavně svým zaměřením. Aristoteles se soustředil spíše na vědecké a badatelské učení. Aristotelův hlavní přínos pro vědu i filosofii je vytvoření formální logiky - zákony logiky a popis logických kategorií. Vypracoval také učení o dělení pojmů, soudu, úsudku, definici a generalizaci. Aristotelova filosofie řešila jsoucno a přetvořila tak Platonovu teorii idejí. Nejdříve Platona kritizoval a pak jeho teorii přetvořil. Popřel existenci idejí odloučených od vnímatelných věcí. Tvrdil, že ke vzniku konkrétních věcí je třeba látka, tvar, účel a hybná příčina. Za tuto hybnou příčinu považuje boha. 7) Řím Římané navázali na umění Eltrusků. Byli to lidé různého původu, ale byli mezi nimi také umělci a architekti. Eltruskové věřili ve vícero bohů (polyteismus). O přízeň těchto bohů bojovali tím, že ctili jejich pravidla a rituály. Pozdní doba římského císařství je spojena už s křesťanstvím ale zpočátku byli stoupenci křesťanství považovány za sektu, proto se museli scházet tajně. Jižní a východní Asie Patří sem zejména Indie a Čína Indie V polovině 3. tisíciletí vznikly nejstarší městské civilizace harappská kultura. V 18. století došlo k úpadku harappské kultury, v roce 1600 (1800) k jejímu úplnému vymizení. Kolem roku 1500 vnikly do Indie Árjové a Árijové vytvořili nejstarší literární památky (védy). Původně se v Indii uctívaly přírodní síly, potom zde vzniklo náboženství Brahmánismus učení o posmrtném životě a převtělování duší. Na přelomu 6/5. století zde vznikl Buddhismus uvědomil si příčinu lidského utrpení. 8) Čína Čínská filosofie se dělí na dva základní proudy Konfucianismus a Taoismus. Konfucianismus
Last update: 06. 06. 2015-antropo:hlavni_mezniky_pri_studiu_cloveka_a_spolecnosti_ve_staroveku http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/doku.php?id=2015-antropo:hlavni_mezniky_pri_studiu_cloveka_a_spolecnosti_ve_staroveku 2016 10:16 (zakladatel Konfucius) hlásal, že má vládnout více lidí a lidé by měli mít právo svrhnout špatného vládce. Taoismus (zakladatel Lao-c ) dával důraz na nezasahování a přirozenost. Závěr Podle mého názoru nejvíce období starověku ovlivnil Sokrates, který jako první začal studovat člověka a jeho postavení ve společnosti. Zajímala ho inteligence, pocity a důvody jednání člověka. Snažil se zdůvodnit, proč tak lidé jednají a myslím,že převratná byla jeho tzv. metoda tázání, kterou jsem již vysvětlila a popsala v předešlé kapitole. Když se Platon učil od Sokrata, musíme pochopit, že hodně jeho děl bylo o Sokratovi. Na začátku tedy pouze kopíruje Sokrata a snaží se rozvinout jeho poznání. Proto si myslím, že představuje už méně významný mezník v období starověku. Přesto i po tomto období, co hájil názory Sokrata, se začal rozvíjet i sám a samozřejmě lidstvu také přinesl užitečné poznatky o posmrtném životě a o naší duši. V období je to potom hlavně Sumerská říše, která nám přinesla mnoho poznatků, které si ani neuvědomujeme. Seznam použitých zdrojů 1. GASPAROV, Michail Leonovič. Na počátku bylo Řecko: vyprávění o starořecké civilizaci. 1. vyd. Praha: Art slovo, 2004, 275 s. ISBN 80-903278-0-x. 2. GUIDOTTI, Maria Cristina a Valeria CORTESE. Starověký Egypt. 1. vyd. Praha: Sun, 2006, 239 s. ISBN 80-7371-145-1. 3. Chlubný, Jiří. AVONET - Antika.[online].[cit. 2015-04-29] Dostupné z: 4. MAREK, Václav, Pavel OLIVA a Petr CHARVÁT. Encyklopedie dějin starověku. 1. vyd. Praha: Libri, 2008, 535 s. ISBN 978-80-7277-201-8. 5. NOVÁKOVÁ, Nea, Lukáš PECHA a Furat RAHMAN. Dějiny Mezopotámie. Praha: Karolinum, 1998, 266 s. ISBN 80-7184-416-0. 6. PATOČKA, Jan. Sókratés: přednášky z antické filosofie. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1991, 158 s. Na pomoc učitelům (Státní pedagogické nakladatelství). ISBN 8004253830 7. STRNAD, Jaroslav. Dějiny Indie. Vyd. 1., dopl. [i.e. 2. vyd.]. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2008, 1187 s. Dějiny států. ISBN 978-80-7106-630-9. 1) MAREK, Václav, Pavel OLIVA a Petr CHARVÁT. Encyklopedie dějin starověku. 1. vyd. Praha: Libri, 2008, 535 s. ISBN 978-80-7277-201-8. 2) NOVÁKOVÁ, Nea, Lukáš PECHA a Furat RAHMAN. Dějiny Mezopotámie. Praha: Karolinum, 1998, 266 s. ISBN 80-7184-416-0. http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/ Printed on 03. 07. 2016 17:53
03. 07. 2016 17:53 5/5 Hlavní mezníky při studiu člověka a společnosti ve starověku 3) GUIDOTTI, Maria Cristina a Valeria CORTESE. Starověký Egypt. 1. vyd. Praha: Sun, 2006, 239 s. ISBN 80-7371-145-1. 4) GASPAROV, Michail Leonovič. Na počátku bylo Řecko: vyprávění o starořecké civilizaci. 1. vyd. Praha: Art slovo, 2004, 275 s. ISBN 80-903278-0-x. 5) PATOČKA, Jan. Sókratés: přednášky z antické filosofie. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1991, 158 s. Na pomoc učitelům (Státní pedagogické nakladatelství). ISBN 8004253830 6) Chlubný, Jiří. AVONET - Antika. [online].[cit. 2015-04-29] Dostupné z: 7) Chlubný, Jiří. AVONET - Antika.[online].[cit. 2015-04-29] Dostupné z: 8) STRNAD, Jaroslav. Dějiny Indie. Vyd. 1., dopl. [i.e. 2. vyd.]. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2008, 1187 s. Dějiny států. ISBN 978-80-7106-630-9. From: http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/ - Hospodářská a kulturní studia (HKS) Permanent link: http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/doku.php?id=2015-antropo:hlavni_mezniky_pri_studiu_cloveka_a_spolecnosti_ve_staroveku Last update: 06. 06. 2016 10:16