Historie Vyskytné nad Jihlavou

Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích Pedagogická fakulta Oddělení celoživotního vzdělávání Závěrečná práce Historie Vyskytné nad Jihlavou Vypracovala: Mgr. Markéta Böhmová Vedoucí práce: Mgr. Renata Jandová České Budějovice 2016

Prohlášení Prohlašuji, že svoji závěrečnou práci jsem vypracovala samostatně pouze s použitím pramenů a literatury uvedených v seznamu citované literatury. Prohlašuji, že v souladu s 47b zákona č. 111/1998 Sb. v platném znění souhlasím se zveřejněním své závěrečné práce, a to v nezkrácené podobě elektronickou cestou ve veřejně přístupné části databáze STAG provozované Jihočeskou univerzitou v Českých Budějovicích na jejích internetových stránkách, a to se zachováním mého autorského práva k odevzdanému textu této kvalifikační práce. Souhlasím dále s tím, aby toutéž elektronickou cestou byly v souladu s uvedeným ustanovením zákona č. 111/1998 Sb. zveřejněny posudky školitele a oponentů práce i záznam o průběhu a výsledku obhajoby kvalifikační práce. Rovněž souhlasím s porovnáním textu mé kvalifikační práce s databází kvalifikačních prací Theses.cz provozovanou Národním registrem vysokoškolských kvalifikačních prací a systémem na odhalování plagiátů. V Českých Budějovicích dne 5. prosince 2015 Mgr. Markéta Böhmová

Anotace Hlavním obsahem mojí závěrečné práce je představení obce Vyskytná nad Jihlavou v její dávné historii. V obci nejen žiji, ale i učím na místní málotřídní základní škole, proto jsou zde uvedeny konkrétní projekty žáků této školy, zaměřené na samotnou historii obce a okolí, projekty, které vytvářím s žáky v rámci projektového vyučování vlastivědy, výtvarné výchovy, pracovních činností, čímž v souladu se školním vzdělávacím programem dochází k naplnění klíčových kompetencí těchto předmětů, k jejich vzájemnému prolínání a v oblasti Lidé a čas žáci hravou, ale poučnou formou poznávají minulost svého regionu. Práce je doplněna obrazovou přílohou, která úzce souvisí se samotným obsahem práce a doplňuje ho. Abstract The main content of my thesis is introduction of village Vyskytná nad Jihlavou in its ancient history. In this village I not only live, but I also teach in local small class elementary school, that is why there are specific projects of students of the school, focusing on the actual history of the village and its surroundings, the projects, that I create with pupils in project teaching geography, art education, occupations, which according to the school curriculum is the key competencies to fulfill these school subjects, their mutual diffusion and in the sphere "People and time" pupils in a playful, but an instructive form get to know the past of their region. The thesis is accompanied by a picture attachment, that is closely related to the content of the thesis and complements it.

Poděkování Děkuji paní Mgr. Renatě Jandové za cenné rady, které mi poskytla v průběhu psaní mé závěrečné práce, za vstřícný a přátelský přístup. Děkuji též panu Ladislavu Vilímkovi za všechny materiály, které mi ochotně poskytl a bez nichž by práce nemohla vzniknout. Velké poděkování patří mému manželovi Petrovi, který mi byl při psaní závěrečné práce velkou oporou.

Obsah 1. ÚVOD... 7 2. VÍTEJTE NA VYSKYTENSKU... 9 2.1 VYSKYTNÁ NAD JIHLAVOU... 10 2.2 HLÁVKOV... 11 2.3 JIŘÍN... 11 2.4 ROUNEK... 11 3. JIHLAVSKÉ DOLOVÁNÍ... 12 4. ZLOMKY Z HISTORIE VYSKYTNÉ NAD JIHLAVOU... 14 5. DĚJINY KOSTELA SV. VAVŘINCE VE VYSKYTNÉ NAD JIHLAVOU... 18 5.1 SVATÝ VAVŘINEC... 19 6. SVATOVÁCLAVSKÁ STUDÁNKA U VYSKYTNÉ NAD JIHLAVOU... 21 7. HORNICKÝ HRÁDEK ZE 13. STOLETÍ... 24 8. KAPLE SV. ANTONÍNA PADUÁNSKÉHO NAD ROUNKEM... 27 9. HISTORIE VYSKYTNÉ NAD JIHLAVOU JEJÍ ZAČLENĚNÍ DO ŠVP ŠKOLY... 31 9.1 ZAMĚŘENÍ ŠKOLY... 31 9.2 VÝCHOVNÉ A VZDĚLÁVACÍ STRATEGIE... 31 9.3 CHARAKTERISTIKA VYUČOVACÍHO PŘEDMĚTU VLASTIVĚDA... 32 9.4 CHARAKTERISTIKA VYUČOVACÍHO PŘEDMĚTU PRACOVNÍ ČINNOSTI... 34 10. HISTORIE VYSKYTNÉ NAD JIHLAVOU PROJEKTY ŽÁKŮ 4. A 5. TŘÍDY... 36 10.1 MODEL KAPLE SVATÉHO ANTONÍNA PADUÁNSKÉHO VE VYSKYTNÉ NAD JIHLAVOU... 36 10.2 OBECNÍ ZNAK VYSKYTNÉ NAD JIHLAVOU... 40 10.3.1. Anketa o znak obce Vyskytná nad Jihlavou... 44 10.4 VYSKYTENSKÉ POVĚSTI... 45 10.4.1 Studánka Panny Marie... 45 10.4.2 Zakletý důl... 45 10.4.3 Vyskytenská Boží muka... 46 10.4.4 Burgstadl (Hornický hrádek)... 46 10.4.5 Lebka... 48 10.4.6 Ze záhrobí... 49 10.4.7 Peníze v kotlících... 50 10.4.8 Bílá kráva... 50 5

10.4.9 Tři muzikanti... 51 10.4.10 Kaple svatého Antonína... 51 10.4.11 Poklad v hoře sv. Antonína... 52 10.4.12 Pověst o vzniku jména dvora Schieppenhof (dnes nový Rounek)... 53 10.4.13 Tři bratři ze Schieppenhofu... 54 10.4.14 Bílá ovečka (dnešní kovárna u rantířovského mostu)... 55 10.4.15 Švédský kapitán... 55 10.4.16 Víla z Trojanského potoka... 56 10.4.17 Vraní kopec... 56 10.5 VYSKYTNÁ NAD JIHLAVOU VČERA A DNES... 59 10.5.1 Školní výstava... 60 11. ZÁVĚR... 64 12. SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ... 65 13. OBRAZOVÁ PŘÍLOHA... 67 6

1. ÚVOD Proč se zabývat něčím, co už dávno bylo? K čemu je dobré znát historii svého kraje, rodiště a domova? Otázky, které často slýchám od dětí svých i těch ve škole, a vždy se jim snažím vysvětlit, že každý člověk má potřebu zakotvení a kořenů, má touhu znát své předky, chce vědět, jak žili, čím se bavili, co vybudovali. Je třeba vnímat svůj domov jako něco nám blízké a známé, jako něco, co nám tito naši blízcí i vzdálení předkové předali a my toto dílo, nějakým způsobem zvelebené, budeme jednou předávat dál. Cílem této práce je seznámit čtenáře s dávnou minulostí mého domova a rodiště Vyskytné nad Jihlavou, s okolnostmi jejího vzniku v návaznosti na jihlavské stříbrné dolování, představit některé pozůstatky stříbrné horečky na Vyskytensku, pozastavit se u míst duchovního charakteru, kdysi velmi navštěvovaných a uctívaných. V návaznosti na tuto teoretickou část bychom s dětmi pátrali po starých známých i zapomenutých vyskytenských pověstech, zejména z vyprávění pamětníků. Snaha přimět děti naslouchat příběhům, které jim mohou vyprávět jejich babičky i prababičky, dědečkové i pradědečkové, je rovněž cílem této práce. Dále bych chtěla s dětmi vyrobit papírový model kaple sv. Antonína, který byl na žádost starosty obce Vyskytná nad Jihlavou vytvořen v loňském roce jako reakce na generální opravu kapličky v r. 2013. Vyskytná nad Jihlavou nikdy v historii neměla svůj obecní znak. Až pátrání v historii, prohlížení starých fotografií a aktivity žáků naší školy způsobily, že obec v čele se svým starostou Petrem Böhmem vyvinula snahu tímto směrem a v letošním roce znak obce a vlajku slavnostně posvětila. Žáci naší 4. a 5. třídy se mohli pod mým vedením zúčastnit hlasovací ankety o podobu znaku. Jejich favoritem se sice nestala finální a oficiálně vítězná podoba znaku, ale účast v anketě 7

pro ně byla jistě cennou zkušeností. I o tomto bych se v práci ráda podrobněji zmínila. A nakonec velká školní výstava Vyskytná včera a dnes, na které pracujeme s žáky 4. a 5. třídy, fotíme části obce a tyto záběry srovnáváme se starými fotografiemi, které získáváme od samotných občanů našich obcí, od p. archiváře Ladislava Vilímka i z Muzea Vysočiny Jihlava. Výstava je volně přístupná na chodbě naší základní školy a lidé, kteří ji navštíví, mohou srovnávat místa současná s minulými, zjišťovat změny, vzpomínat a poznávat a také vyprávět. Výstava by měla být letos impulsem k vydání prvního historického kalendáře Vyskytné na rok 2016. I toto by měl být cíl této práce. Vnímejme historii jako něco, co je naší součástí, vždyť rodiče i prarodiče nám předávají určité informace, které chtě nechtě přebíráme a které náš život obohacují. Nechme si rádi vyprávět příběhy z minulosti, a dokud je čas, naslouchejme vyprávění starých lidí, kteří prožili jistě velmi bohatý a zajímavý život. Ten čas je totiž neúprosný, ať nikdy nemusíme litovat promarněných šancí. 8

2. VÍTEJTE NA VYSKYTENSKU První písemná zmínka o založení obce pochází z roku 1226, kdy byla představiteli Želivského kláštera založena osada s kostelem. Dřívější název obce byl Deutsch Giesshübel. Převážná část obyvatel byla německé národnosti, po druhé světové válce a odsunutí německých obyvatel se jedná již o Vyskytnou nad Jihlavou. K obci náleží obce (místní části) Hlávkov, Jiřín a Rounek. Vyskytensko se rozkládá 8 km severozápadně od krajského města Jihlavy. Jeho centrem je obec Vyskytná nad Jihlavou, jedna z nejstarších písemně doložených vsí na Jihlavsku. Tehdy patřila do majetku želivského kláštera. V jejím sousedství vznikly později další menší vsi - Jiřín a Hlávkov a osada Rounek. Tím byla ve 13. století kolonizace tohoto území dokončena. Prohlédněme si celou oblast z ptačí perspektivy. Severní hranici Vyskytenska tvoří zalesněná úpatí kopcovitého terénu s nadm. výškou kolem 650 m, kterými protéká Trojanský potok. Západní hranici vymezuje samota Skřivánek a odtud meandrující Maršovský potok, až k soutoku s řekou Jihlavou. Přitom nelze pominout rekreační centrum kolem Maršovského rybníka. Jižní hranici tvoří od nepaměti již zmíněná řeka Jihlava, se kterou se oblast Vyskytenska loučí při soutoku s Bělokamenským 9

potokem kopírujícím téměř polovinu západní hranice oblasti. Zbývající část vyplňují mohutné lesní porosty na úpatí Kamenitého vrchu s nadm. výškou 660 m. Uprostřed Vyskytenska můžeme obdivovat střídající se nedotčené loučky a mokřady s historickou plužinou formovanou do lánových pentlí či kruhových výsečí. Pavoučí síť polních cest a silnic provázejí dominantní staleté lípy, polní kříže, Boží muka a kapličky. Nejvyšší vrch U sv. Antonína (629 m.n.m.), opředený pověstmi, nabízí v každém ročním období procházky zalesněným terénem kolem starých důlních děl, vojenských šancí z roku 1823 a významné poutní kapličky zasvěcené sv. Antonínovi Paduánskému. 2.1 VYSKYTNÁ NAD JIHLAVOU Tvoří střed oblasti a je sídlem Obecního úřadu. V současnosti obec prochází výraznou přeměnou provázenou novou výstavbou rodinných domků. Na návsi stojí barokní kostel sv. Vavřince, jehož historie spolu s farou se započala psát kolem poloviny 13. století. V minulosti býval kostel opevněn. Hradební zeď ohraničuje dodnes užívaný hřbitov s márnicí. Nejdříve slovanská ves, později s převažujícím německým obyvatelstvem, se od 15. století až do roku 1945 psala s přívlastkem Německá, Deutsch Giesshübel. Kamenná Boží muka naproti nákupnímu středisku mají na soklu reliéf s puškou a na vrcholu letopočet 1667. V obci je obecná škola s dlouholetou tradicí. Severně bývalo německé polní letiště luftwaffe. Při jižním okraji katastru, nad bývalým Sieglovým mlýnem, začíná unikátní hornický náhon dlouhý více jak 7 km, kterým byla dodávána voda pro pohon vodotěžných strojů až ve Starých Horách u Jihlavy. Zbudován byl v roce 1315 a jeho suchým korytem je možné uskutečnit krásnou procházku zdejší přírodou. Na katastru je několik dalších míst připomínajících slavnou dobu dolování stříbra na Jihlavsku ve II. polovině 13. století. 10

2.2 HLÁVKOV Obec Hlávkov, kdysi nazývaná Tloukov, má doposud zachovalou podkovovitou historickou náves připomínající tvarem a přiléhající plužinou tzv. lesní návesní ves. Poprvé se v písemných pramenech objevuje v roce 1359. Vedle rybníka na návsi stojí barokní kaple sv. Vojtěcha a památník obětem světových válek. Nedaleko se rozkládá chráněné jalovcové území a staré důlní kutiště. Při toulkách polními cestami může návštěvník objevit klasicistní kapličku sv. Jana Nepomuckého a barokní Boží muka při prastaré cestě do Vyskytné. 2.3 JIŘÍN Při procházkách po okolí obce je dosud dobře patrný historický půdorys tzv. lesní návesní vsi s plužinou ve tvaru paprskovitých záhumenic. První písemná zmínka pochází z roku 1359. Na návsi stojí několikrát přestavěná barokní kaplička a další tzv. Karasovu kapličku naleznou turisté v polích západně od vsi. Za zmínku stojí Trojanský potok, který se po průtoku obcí nazývá Jiřínským, při čemž větší část jeho křišťálově čisté vody je dopravována zvláštním potrubím do Hubenovské vodovodní nádrže zásobující krajské město Jihlavu. 2.4 ROUNEK Na počátku hornická osada. Dodnes je patrný historický půdorys coby ulicovky s rolnickými usedlostmi podél cesty a rybníkem v závěru, dnes uprostřed novodobé zástavby. První písemná zmínka z roku 1359. Mimo barokní Boží muka, starobylé dřevěné kříže a v lesích skrytou kapličku sv. Antonína může návštěvník shlédnout z povzdálí hráz Hubenovské vodovodní nádrže a dochované torzo jiné přehradní nádrže na řece Jihlavě, která v polovině 16. století zásobovala vodou velkou soukenickou valchu pod Rounkem. 11

3. JIHLAVSKÉ DOLOVÁNÍ Ještě ve středověku pokrýval Českomoravskou vrchovinu hvozd, který byl přirozenou hranicí mezi Čechami a Moravou. Divoký, nevlídný kraj dlouho nelákal k trvalému osídlení. Sporadické archeologické nálezy dokládají pouze krátkodobé pobyty člověka. Celistvost nepropustného lesního masivu byla narušena pouze několika málo obchodními stezkami, jejichž význam roste teprve od 2. pol. 12. století v souvislosti s politickými změnami v českém státě. Tak je tomu např. u cesty později zvané uherská, která vedla od sázavského brodu v dnešním Havlíčkově Brodě na Polnou, Kamenici, Třebíč a především u tzv. haberské cesty, přicházející v několika trasách od severozápadu a severu z Čech k brodu na řece Jihlavě na jihozápadním úpatí dnešního Jánského kopečku v Jihlavě. Právě u tohoto brodu vzniká na levé straně řeky ještě před r. 1200 vesnice, která podle řeky dostává jméno. Jejím jádrem byl kostel sv. Jana Křtitele s hospitem, hřbitovem a mýtem. Patrocinium kostela napovídá, že jeho zakladateli by mohli být příslušníci některého militantního řádu, nejspíš johanité. Osada, postavená na výrazné ostrožně levého břehu řeky, se stává centrem zeměpanského velkostatku i farního obvodu. Její význam zvyšuje právo trhu i lokace důležité celnice, když se v prvních desetiletích 13. století posunuje zemská hranice z labsko-dyjského rozvodí na řeku Jihlavu. Pro jihlavskou farnost, původně ležící na Moravě, znamená nová hranice rozdělení na levobřežní, českou, a pravobřežní, moravskou část. Sama vesnice Jihlava byla slovanského založení a poprvé se objevuje v písemných pramenech k roku 1233, a to v souvislosti s prodejem patronátu jánského kostela tehdejšími jeho držiteli řádem německých rytířů želivskému klášteru. Hned v následujícím roce 1234 je jihlavský statek, čítající 9 a půl osady včetně cla, darován markrabětem Přemyslem a královnou Konstancií klášteru Porta Coeli v Předklášteří u Tišnova. Kolonizace kraje byla urychlena exploatací bohatých stříbrných nalezišť v okolí Jihlavy mezi léty 1238 1240. Netušené bohatství nutí krále Václava I. jako majitele horního regálu získat v prosinci 1240 jihlavský majetek zpět do svého vlastnictví. Propuknuvší stříbrná horečka přivádí na Jihlavsko velké množství horníků a 12

kolonistů, především z německy mluvících alpských zemí a Saska. Nález stříbra před rokem 1240 znamenal rozhodující impuls pro založení královského horního města Jihlavy. Podle tradice má jihlavské dolování své počátky ve Starých Horách. Donedávna se zde ukazoval domek č. 11, kde údajně žil legendární hrnčíř. Skutečností je, že severojižním směrem se táhnoucí starohorský šachetní tah - couk byl v prvních dvou staletích jihlavské stříbrné slávy nejvýznamnějším kutištěm jihlavského rudného okrsku. Největší díla na tomto 8 km dlouhém tahu byla mezi dnešní nemocnicí a sídlištěm Na dolině. Ale už od počátku se těžilo prakticky v celém okolí Nové Jihlavy. K roku 1272 se připomínají doly na Eichenbergu a Rudolfbergu, kde těžil Werner Lotig a želivský opat dnes nejdou místa identifikovat. Těžilo se na Rudném, na Pfaffenhofském couku u Reindlerova dvora, pod Hruškovými Dvory, mezi Helenínem a Handlovými Dvory, u Rančířova, na Horách sv. Antonína nad Rounkem, u Bílého Kamene i na předměstí dnešní Jihlavy. Kolem roku 1260 stojí na západní Moravě mocné město, které se řadí mezi nejvýznamnější středověká centra své doby u nás. 13

4. ZLOMKY Z HISTORIE VYSKYTNÉ NAD JIHLAVOU První písemná zmínka o Vyskytné je obsažena v listině papeže Honoria III. z 9. května 1226. Potvrzuje v ní držbu želivského kláštera a ve výčtu vsí uvádí mimo jiné i Wyskitnou, Bradlo, Jesenou, Hodiegou a Genikou. Lze proto předpokládat, že první vyskytenští obyvatelé se tady usadili už před rokem 1200 a stáří vsi proto přesahuje 800 let. Původní osada vznikla jako produkt kolonizace tohoto území klášterem premonstrátů v Želivě někdy v poslední čtvrtině 12. století. Domky prvních osadníků byly zřejmě roztroušeny v údolí kolem stejnojmenné říčky, kde byl vystavěn první mlýn. Říčka, dnes užívá pojmenování Jiřínský potok (též Trojanský potok). V minulosti byl tento potok nazýván Němci Trojansbach, Jesebach nebo Jiasabach. Úplně původně se však jmenoval tento potok Vyskytná a dal tímto svým názvem jméno i stejnojmenné vsi. Tento původní název měl dle etymologů vzniknout jako označení vodního toku plného kamení a pařezů. S přílivem dalších osadníků následovala zástavba kolem kruhové návsi s rybníkem, která je doposud patrná v dolní části obce. Její půdorys napovídá, že se jedná o tzv. lesní návesní ves. Plužina je traťová s dvorovými úseky, zatímco vsi v okolí, Hlávkov či Jiřín, mají plužinu uspořádanou do klínových záhumenic. Lze to vysvětlit následným rychlým příchodem velkého počtu kolonistů z německy hovořících zemí, kteří tady před polovinou 13. století započali s těžbou stříbra a podíleli se jistě i na přerozdělení plužiny. Díky jim se výstavba dalších usedlostí přesunula do horní části vsi kolem kostela, kde vznikla druhá a prostornější obdélníková náves s pravidelně rozloženou zástavbou, s hospodářským dvorem, rychtou a šenkem. Převažující německy hovořící obyvatelstvo pojmenovalo ves Giesshübel. U českého názvu se pak objevil přídomek Německá Vyskytná. Prvním známým vyskytenským obyvatelem byl rychtář Chunradus Konrád který je uveden mezi svědky na želivské listině z r. 1303 a potom znovu v r. 1311 jako iudex de Gyshovel. Další jméno rychtáře Henslina se objevuje až r. 1359. Po 14

něm pak následovali Křišťan 1381, Jakub 1385, Hartman 1387 a Jeklin 1389. Zdejší rychtář získával tehdy obilní úrok z mlýnu v Bradle a držel rovněž masný krám. V letech 1373 1375 je zapsán v jihlavských městských knihách jistý Adam, jako purkrabí z Vyskytné. Z toho lze usuzovat, že ves byla jakýmsi správním střediskem této části klášterního majetku. Roku 1387 se zde objevuje Jindřich, jenž býval prokurátorem želivského opata a svůj majetek odkázal nakonec klášteru. Dlouhou řadu zápisů týkajících se v jihlavských městských knihách přímo Vyskytné zahajují k roku 1360 bratři Ulricus a Henrici (Oldřich a Jindřich). Po nich můžeme číst jména Mikuláš Kutlom (1362), Kunz Gyshybler (1372), plebán Ratmir, jemuž rychtář vyvlastnil masný krám (1374 1393), Sunz, syn rychtáře Křišťana, který byl přijat za jihlavského měsťana (1381), krejčí Mikuláš (1399), Pešek (1413), rychtář Mikuláš se synem Václavem (1414), rychtář Matyáš (1425), rychtář Václav (1438), Langpetr, Hendlin a Václav rybář (1440), Wenzl Rauscher (1450), rychtář Prokop (1452), Mertlin (1466), plebán Petr (1481), Plott či Platt (1488 1512), Koch (1506), Mathes Weber (1520), Aygl (1536), rychtář Nikl a Enderl forman (1562), Urban Pohane, později soukeník v Jihlavě, kde se psal Urban Gyssibler (1563 1577), rychtář Mathes Platt (1662), Veit Strobel (1705). Úplný přehled všech majitelů gruntů nabízí Trčkův urbář z roku 1554. Tehdy se zde hospodařilo na 21 gruntech a 2 dvorech. Rychtářem byl Niklas mající dva lány a šenk. Dalšími byli Andres, Blaziek Egl, Wentz Meppl, Wondra forman, Lorenz, Gira Vlych, Plott, Krzistan Pollir, Urban, Linhart Pirmati, Ssimek Noz, Gira, Toman Fritzu, Partl, Ssteffl Fricz, Wentzl Hob, Anton, Toman Plutt, Wentzl Straneczky, Anderle. Povětšinou se jednalo o láníky. Želivské vrchnosti platili v roce 1384 celkem 10 kop grošů českých ročního úroku. V témže roce zde došlo k rozdělení zdejšího dvora se 4 lány pozemků na tři velké usedlosti, z nichž bylo odváděno po 18 groších úroku a to vždy na sv. Jiří a na sv. 15

Havla a dále 16 grošů zemské berně a cent obilí, asi 60 kg. Obdobnou daň platili vyskytenští za držby Trčků z Lípy, kdy z jednoho lánu odváděli 10 grošů na sv. Jiří a sv. Havla, na Vánoce platili 16 grošů a po džberu žita a ovsa. Držitelé tří velkých statků odváděli navíc ještě desátek. Jeden byl podsedek bez půdy a ten odváděl 7 slepic. Rychtář spravoval rovněž okolní vsi Bílý Kámen, Jiřín, Ježenou, Hlávkov a Rounek. V době husitské byl želivský klášter zničen. Jeho pozemkový majetek však nebyl až na malou výjimku zastaven. Obnova však probíhala jen pomalu a za nedostatku finančních prostředků, takže r. 1468 bylo celé panství zapsáno Burianovi Trčkovi z Lípy. I když král později povolil jeho vyplacení, zůstalo již ve skutečném držení Trčků a r. 1582 jim bylo formálně dědičně prodáno. V roce 1596 však Trčkové prodali Vyskytnou spolu s celým Štockem městu Jihlavě. Tehdy se nakrátko nazývala Vyskytná městečkem, přestože neměla žádná práva na konání výročních trhů. Patrně tím byla více zdůrazněna její velikost. Její začlenění do tehdy rozsáhlého panství prosperující Jihlavy mohlo být teoreticky impulsem pro její další rozvoj, avšak krátká doba do Bílé hory už to neumožnila a následná válečná léta srazila Vyskytnou znovu do jakéhosi průměru. Zůstávala nadále zemědělskou vsí, kde se vyskytovali jen dva mlynáři, rybáři, krejčí, švec a tkadlec. Třicetiletá válka a především švédská okupace Jihlavy v letech 1645 1647 způsobily, že ves byla doslova vydrancována a dřevěné části usedlostí odvezeny do Jihlavy na opravy hradeb a šancí. Z tohoto stavu se vzpamatovávala velmi pomalu. Mnohé je obsaženo v berní rule z roku 1654. Tehdy zde hospodařili rolníci Martin Schaffer, Jakub Aygl, Matěj Aygl, rychtář Martin Siegl vlastnící dolní mlýn o jednom kole, Simeon Pollierer, Tomas Lang, Paul Hoffer, Mathes Pladt, Jan Millner, Kristoff Kschrrhackl a Simon Feytsch. Dále tady byli chalupníci Kristoff Naymann kovář a Kasper Rosenkrantz, který učil zdejší děti. Samostatnou skupinu tvořili zahradníci, 16

Johann Schuster švec, Jan Mlynarz z horního mlýna o jednom kole, Georg Bierrumpel, Jacob Glosser krejčí a Georg Trechmacher šindelář. Rychtář Martin Siegl vlastnící největší část polí a největší počty dobytka měl jako jediný v kraji jednoho koně. Jinak se zde nacházelo celkem 12 zpustlých stavení. Sotva se však započalo s důkladnou obnovou, postihl ves r. 1675 zhoubný požár, kterému padla za oběť většina obytných stavení, kostel, fara, škola i rychta. Teprve krátce po roce 1700 se podařilo škody napravit a dál úspěšně hospodařit. Nejstaršími rody ve vsi, které se udržely až do nové doby, byly Platt či Plott, Eigl a Siegl. Město Jihlava vlastnilo obec až do roku 1848, do zrušení poddanství. Dějiny 20. století jsou pak spjaty s událostmi 1. a především 2. světové války. I tady odcházeli muži do války, bojovali a umírali, ale bohužel na nepřátelské straně. Po 2. sv. válce na základě Benešových dekretů bylo všechno německé obyvatelstvo odsunuto a jejich domy byly přiděleny českým osídlencům. Německá Vyskytná se změnila na Vyskytnou nad Jihlavou a začala tak psát novodobé dějiny. 17

5. DĚJINY KOSTELA SV. VAVŘINCE VE VYSKYTNÉ NAD JIHLAVOU Základy zdejšího kostela pocházejí někdy z počátku první poloviny 13. století. Tomu odpovídá i jeho zasvěcení užívané nejčastěji po roce 1200. Kolem kostela s farními právy křtu, sňatku a pohřbívání byl od počátku hřbitov. V minulosti býval kostel opevněn, hradební zeď ohraničuje dodnes užívaný hřbitov s márnicí. Fara a tím i kostel se připomínají poprvé r. 1352 jako součást děkanství řečického. Patronátní práva ke kostelu vykonával zakladatel, želivský klášter, který sem jako faráře vysílal svoje mnichy. Prvním známým byl Mikuláš, který v r. 1369 z Vyskytné odešel a vystřídal ho Erasmus. Za dalších pět let přišel Ratmir, který se zde dosvědčuje ještě v r. 1393. Ten proslul širokými aktivitami a zdaleka nejen duchovního rázu. Coby podnikavý muž činil četné peněžní i majetkové transakce. Stal se jakousi obecnou autoritou v širokém okolí a několikrát vystoupil jako rozhodčí ve sporech jihlavských měšťanů. V r. 1376 mu zdejší rychtář vyvlastnil masný krám. V letech 1481 1486 tady působil plebán Petr uváděný několikrát v jihlavské městské knize. Zdejších obyvatel se duchovní proudy husitství výrazněji nedotkly. Teprve až luterská reformace změnila jejich víru. Pod vlivem nedaleké Jihlavy sem před polovinou 16. století přicházejí luterští kazatelé. Kulturní úroveň zdejších obyvatel se tehdy nebývale zvýšila. Lze předpokládat, že vzdělaní teologové vyučovali i na místní škole. Z r. 1606 je znám Mathias Petzl, který toho roku ve věku 63 let zemřel. Roku 1607 následoval Johannes Cardinal, který si vzal za manželku Dorotu, dceru vyskytenského Höfera. O čtyři roky později si jeho nástupce Paul Schubert přivedl na zdejší faru Markétu, dceru tehdejšího jihlavského českého notáře, vynikajícího právníka a renesančního polyhistora Jana Hynka z Velínova. Poslední z kazatelů, 18

příslušník významné jihlavské rodiny, Augustin Pauspertl, setrval na zdejší faře až do hořkého konce, když na podzim r. 1623 byl nastupující rekatolizací z Vyskytné a z Jihlavska vypuzen. V letech 1623 1739 nebyla fara obsazena a duchovní správu zajišťovali dominikáni z Jihlavy, kterým patřil statek v sousedním Rantířově. V r. 1739 zde nastoupil první světský kněz Josef Franz Leupold. Prvotní kostelní objekt byla prostá orientovaná stavba o něco málo delší než stávající presbytář, jehož základy a zdivo patří k nejstarší části kostela sv. Vavřince. K rozšíření a prodloužení lodi došlo někdy na počátku 15. století. Právě základy tohoto západního průčelí jištěného jedním opěrným pilířem končily v místě vstupu do krypty a byly objeveny při nedávné rekonstrukci v r.2010. K dalšímu prodloužení lodi a k výstavbě věže došlo v rámci barokní přestavby celého chrámu na počátku 18. století. Stavba byla dokončena r.1709. Menší stavební úpravy proběhly v 19. a 20. století. 5.1 SVATÝ VAVŘINEC Svatý Vavřinec byl muž původem z města Huesca v tehdejší římské provincii Hispánie (dnešní Španělsko), který získal náboženské vzdělání od arcidiákona Sixta v Římě. Když se Sixtus v roce 257 stal papežem, Vavřinec byl ustanoven diakónem a stal se odpovědným za spravování chrámové pokladny a za péči o chudé. Díky této službě je považován za prvního archiváře a pokladníka katolické církve a stal se proto patronem knihovníků. Za perzekuce doby císaře Valeriána v roce 258 zemřelo velké množství kněží a biskupů, zatímco křesťané náležící ke členům senátu byli zbaveni majetku a vyhnáni. Svatý Sixtus II. byl jednou z prvních obětí pronásledování, 6. srpna 258 byl sťat. Legenda citovaná sv. Ambrožem říká, že Vavřinec následoval papeže na jeho cestě k popravě, kde údajně prohlásil "Kam jdeš, můj drahý otče, bez svého syna? Kam spěcháš, svatý knězi, bez svého diákona? Předtím jsi nikdy nepředstoupil před 19

oltář bez svého služebníka, a nyní tak chceš učinit beze mne?" Papež mu údajně odpověděl: "Do tří dnů mě budeš následovat." Svatý Vavřinec byl dle legendy umučen na železném roštu nad horkým uhlím. Během této tortury sv. Vavřinec křičí: Z jedné strany jsem již opečený, pokud mě chcete mít dobře udělaného, je čas mě otočit na druhou stranu. Svatý Vavřinec s nástrojem umučení (roštem) 20

6. SVATOVÁCLAVSKÁ STUDÁNKA U VYSKYTNÉ NAD JIHLAVOU Německá Vyskytná měla dříve dvě části. Jedna ležela v údolí a druhá nahoře na kopci. O prvotním vzniku tohoto sídliště se mnoho neví, vypravují se všelijaké pověsti. Dolní ves je starší a kdysi se jmenovala Studánka (Giessbrunn). Toto jméno jí měla dát studánka pod Prátenpuší (počeštělé německé Breitenbusch široké křoví, široké křoviny). Tímto jménem byl nazýván les nacházející se na svazích vrchu sv. Antonína, táhnoucí se od vrcholu kopce dolů do údolí Trojanského potoka (Jiřínského potoka). Tento pomístní název se objevuje poprvé na rukopisné mapě Vyskytné z roku 1780. Tehdy nebyl tento prostor zalesněný jako dnes, nýbrž se zde táhly dlouhé pásy polí s mezemi. Nad dolní vsí Studánkou (slovanská osada dole u potoka) mělo pak být později založeno horní sídliště okolo nově budovaného kostela po příchodu německých osadníků. Naše studánka Panny Marie (Frauenbrunnen), známá mezi zdejším lidem spíše jako Svatováclavská, se nachází nedaleko Vyskytné nad Jihlavou v lese směrem do Ježené. Má prý léčivou vodu, člověk, kterého voda ze studánky vyléčila z jeho choroby, věnoval na místo pramene obraz Matky Boží, a proto dostala jméno Panenská. Dodnes se traduje, že léčí všechny neduhy, podobně jako voda z pramene na Křemešníku (nedaleký vrch a poutní místo u Pelhřimova). Však také tekla v minulosti v podobných intervalech. Začala se plnit v neděli po Nanebevzetí Páně a vysychala na sv. Václava, stejně jako ta křemešnická. Zdejší lidé věří, že jsou tyto dva prameny spojeny. V nedávné minulosti stával pod kořeny zdejších smrků jen rozpadající se starý dřevěný přístřešek, kde se tu a tam objevila voda. Lidé to přičítali kácení okolních stromů a především melioracím, při nichž byla přímo pod studánkou vyhloubena sběrná šachta, která zázračnou vodu odváděla do blízkého potoka. My se však podíváme hlouběji do historie. Psal se rok 1780, když geometr Johann Nepomuk Krzaupal nakreslil na arch papíru katastrální mapu obce Taitsch Güsshibel či 21

Německé Vyskytné, dnes Vyskytné nad Jihlavou. Sporadicky zalesněná severní stráň vrchu sv. Antonína byla tehdy rozparcelována od shora dolů úzkými pruhy a dost možná čekala na další rekultivaci a přeměnu na tolik potřebná políčka. V jednom místě autor zachytil ladem ležící prostor, kde dodnes můžeme spatřit osm nehlubokých šachet s odvaly, pozůstatek po těžbě stříbra z druhé poloviny 13. století. O tom, že důlní činnost poznamenala celý severní svah, svědčí pomístní název In breiten busch V širokých křovinách. Na vytěžené hlušině se jenom těžko ujímaly vyšší dřeviny a ještě dlouho po odchodu horníků zůstávala kutiště ležet ladem. Také potůček v údolí byl využit k propírání vytěžené horniny a v jeho blízkosti se rozkládala huť na tavení stříbra. Malé pece tu stávaly ještě v polovině 20. století, kdy byly postupně bořeny a plocha přeměněna na louku. V místech Panenské studánky (Frauenbrunnen) stávala kdysi hornická osada. Zatím v těchto místech žádný průzkum neprobíhal a jediným nálezem je pozlacená gotická monstrance objevená náhodně u zaniklé cesty z Vyskytné do Ježené vedoucí v blízkosti kutiště. Překvapující je využití studánky pro napájení čtyř malých bezejmenných rybníčků v trati zvané Lannge Wiessen Dlouhé louky. Zbytky hrází se nedochovaly, ani žádný historik se o nich nezmínil. Podrobný průzkum studánky by mnohé mohl poodhalit. Budování podobných malých rybníčků se nelze divit. Bývalo jich v minulosti mnoho a měly různá využití. Voda nedaleko tekoucího Jiřínského potoka (Trojanského potoka) poháněla vodní kola jednoho z nejstarších mlýnů v kraji už v roce 1226, kdy se Vyskytná vůbec poprvé připomíná na listině papeže Honoria III. Jak zaznamenali kronikáři, voda zdejších potoků byla nestálá a tak mlynáři budovali celé kaskády mlýnských rybníčků, aby si zabezpečili pravidelný chod mlýnských zařízení. 22

Výřez z rukopisné katastrální mapy s vyznačením původní osady zv. Studánka 23

7. HORNICKÝ HRÁDEK ZE 13. STOLETÍ Nevelká kruhová fortifikace (opevnění) typu motte. Jádrem je kruhová plošina o průměru 26 30 m, oproti dnu převýšená o 2 4 m, ohraničena jediným příkopem, hloubka příkopu se pohybuje kolem 1 až 1,5 m a šířka kolem 5 m. Jižně od opevnění je archeologickým průzkumem Muzea Vysočiny v Jihlavě doložena existence hutě na zpracování vytěžené stříbronosné rudy, v opevnění bylo ukládáno stříbro před odvozem do mincovny v Jihlavě. Byl to jakýsi trezor střežený zřejmě ozbrojenou stráží, do něhož se vstupovalo brankou a po padacím můstku přes příkop. Hornický hrádek se nachází v jihovýchodním cípu katastru obce Vyskytná nad Jihlavou, nad pravým břehem Bělokamenského potoka, asi 300 m od bývalého Brandlova mlýna. Nelze opomenout, že v těsné blízkosti probíhá tzv. starohorský vodní náhon. Začíná v jihozápadním cípu katastru Vyskytné, nad dosud stojícím Böhmovým mlýnem, dříve Sieglovým a ještě dříve Rychtářským. Tady byla na Jiřínském potoce (Trojanském potoce) zřízena v roce 1315 malá vodní přehrada, retenční nádrž, a odtud byla voda vedena asi 7 km dlouhým náhonem až do Starých Hor u Jihlavy, kde poháněla vodotěžné stroje v tamních, vodou sužovaných, dolech. Vraťme se zpět k našemu opevnění. Poprvé se o něm dočteme v málo známé pověsti, kterou zaznamenal v roce 1919 kronikář Augustin Siegl. V roce 1920 byla pověst publikována v kalendáři Deutscher Volkskalender für die Iglauer Sprachinsel pod názvem Der Burgstadel. Autor pak užil v textu ještě dalšího výrazu Heustadel, což volně přeloženo může znamenat hrádek nebo seník. Místu věnoval pozornost i německý historik Anton Altrichter v knize Sagen aus der Iglauer Sprachinsel (1920). Zajímavý zápis obsahuje obecní kronika Vyskytné z roku 1928, uložená dnes v jihlavském archivu. V části popisující jihovýchodní hranice obecního katastru neopomněl kronikář Siegl uvést lokalitu hlubokého úvozu, vedoucího od Folthöforova kříže proti Burgstadelu. Z kratičkého zápisu vyplývá, že opevněné místo autor důvěrně znal. Stejně tak je pozoruhodné, že o něm věděla celá řada starousedlíků. Hrádek navštívil i akademický malíř Gustav Krum, rodák z Jihlavy. 24

Podle jeho vyprávění šlo o hrádek, na jehož vyvýšenině stával seník s krmelcem pro lesní zvěř. Obrázky G. Kruma např. provázejí publikaci Listy a obrazy z minulosti Jihlavy od Františka Hoffmana. Na vrcholu uměle navršené kruhové vyvýšeniny, na akropoli, stálo patrně dřevěné opevnění s palisádou, jištěné kolem dokola hlubokým příkopem. Pokud by byl hrádek budován v roce 1315 spolu se zmíněným náhonem a sloužil by jeho potřebám, jistě by byl příkop zaplaven vodou z náhonu. Koryto náhonu se však nachází pod hrádkem, a tak se můžeme právem domnívat, že opevnění bylo zbudováno před tímto datem, někdy ve druhé pol. 13. století, a že souviselo s provozem zdejší hutě. Tu nám přibližuje větší upravená plocha v bezprostřední blízkosti jižně od hrádku, opatřená zčásti nízkým valem. Tady došlo k nálezu střepů, hřebů a strusky coby pozůstatku po hutnění kovů. Lokalitu ve tvaru písmene J zachytil geometr i na nejstarší katastrální mapě Vyskytné z roku 1780 pod parcelním číslem 2918. Tady žhnuly tavící pece a zpod přístřešků pomocných provozů a dílen se ozýval hlahol a hřmot. Kolem procházela dodnes patrná stará cesta z Vyskytné k nedalekému brodu přes řeku Jihlavu směřující dále do Horního Kosova a do Jihlavy. Ještě v 17. století byla běžně užívána, což dokazuje mimo jiné kamenný památníček s popisem neštěstí, které se tady odehrálo v roce 1698. Nad brodem utonuly tři děti jdoucí z návštěvy u příbuzných ve Vyskytné domů do Jihlavy. Opevnění coby kruhová parcela č. 170 bylo vyznačeno pouze na plánu z roku 1780, kdy tato parcela patřila ke gruntu ve Vyskytné čp. 1. Majitelem byl tehdy Mathias Höffer. Důležitý je pomístný název celé této lokality Bei Lamgruben který byl zaznamenán geometry na obou katastrálních plánech. Jde o termín užívaný v hornictví a v doslovném překladu znamená hubené stěny či jámy, jinak řečeno vytěžené místo. Další pomístní název byl zaznamenán severně od hrádku Auf der Ödung Na pustém. Opět jakoby připomínal zdejší vytěžené kutiště. Na plánu z roku 1838 už nebyla okrouhlá parcela vyznačena. Stala se součástí sousedních parcel č. 254 a č. 255, které na počátku 19. století vlastnil Josef Engel 25

vulgo Fatz bydlící ve Vyskytné čp. 32. Zvláštností tohoto plánu je, že spodní část Bělokamenského potoka se tehdy nazývala Preitenhöfer Bach Planderským potokem. Hornický hrádek je v jihlavském rudním revíru zatím ojedinělý. Jemu navlas podobný se nachází ve Štítkách u Želetavy, kde dolování probíhalo kolem roku 1257. Kresba Hornického hrádku u Vyskytné nad Jihlavou od Gustava Kruma 26

8. KAPLE SV. ANTONÍNA PADUÁNSKÉHO NAD ROUNKEM Asi kilometr od osady Rounek na vrchu sv. Antonína v nadmořské výšce 629 m při staré cestě spojující Vyskytnou nad Jihlavou s Ježenou stojí uprostřed lesů barokní kaple zasvěcená sv. Antonínu Paduánskému. Její vnější šířka je 510 cm, délka 595 cm a celková výška 850 cm, vnitřní rozměry jsou 370 x 450 cm, výška klenby je 340 cm. Stěny kaple jsou postaveny z lomového kamene, klenba je z cihlového zdiva. Žulové ostění vstupních dveří je situováno směrem na sever. Dveřní výplň včetně kování a zámku je původní. Osazená mříž respektuje barokní vzhled kaple, byla však zhotovena až v roce 1908. Její autor zanechal na vnitřní straně zámku mosazný štítek s nápisem Gustav Krumm, Maschinist, 17. 6. 1908, IGLAU. Na bočních stěnách jsou půlkruhová okna opatřená mřížemi a okenicemi. Podlahu v kapli tvoří kamenná dlažba. Proti vstupním dveřím, na jižní straně, se nachází oltář z lomového kamene. Menzu tvořila původně hrubě opracovaná kamenná deska ze žuly. Později, kvůli uložení schránky s relikvií, byla menza zhotovena ze dřeva, s vyříznutým otvorem pro schránku z bílého mramoru o rozměrech 30x30x5 cm s inventárním číslem 36. Podle farní kroniky by mohlo jít o ostatky sv. Bonifáce nebo sv. Valentina, které byly zakoupeny pro kaple na Plandrech, v Ježené a pro tuto kapli. Stalo se tak v roce 1931 a kronika uvádí, že jde o zakoupení nových oltářních kamenů. Kdy byl osazen první se neuvádí. Bez zajímavosti není ani uvedené inventární číslo. Svědčí o velkém počtu předmětů uložených v této kapli. Všechny byly odvezeny v šedesátých letech neznámo kam. Dnes tvoří vybavení kaple dva dřevěné svícny, restaurovaný kříž s Kristem a dvě sádrové sošky andělů. Nad oltářem byl umístěn ještě obraz sv. Antonína s Ježíškem v náručí, rovněž restaurovaný, jehož původ nelze určit. Dále je součástí kaple ještě původní pódium před oltářem a dřevěné klekátko. Nyní se vraťme o více jak dvě stě padesát let zpátky. Podle pověsti zaznamenané A. Sieglem šel tudy po cestě pekařský tovaryš. Protože bylo léto, slunce pálilo, ulehl vedle cesty do stínu lesa a usnul. Zdál se mu sen o pokladu, a když pak vstal a odvalil kámen, který měl pod sebou, našel tu opravdu poklad, který zde uschovali lupiči. 27

Ten pak odnesl do blízké vsi a na místě nálezu nechal postavit kapličku. Tolik pověst. Její autor znal obsah farní kroniky ve Vyskytné a jako zdejší kronikář sestavil toto povídání počátkem dvacátých let 20. století. Jedinou pravdou je, že šlo skutečně o pekaře. Jmenoval se Antonín Polesný a měl dům na předměstí Pelhřimova. Když umíral jeho otec Timotheus Polesný, rozhodl se zanechat Antonínovi 100 zlatých. Dokládá to závěť sepsaná dne 13. 5. 1729. Proti obsahu se odvolávají nejen děti zesnulého, ale i jeho žena. Antonín měl ještě sourozence Jana, Justýnu a Rozynu. Uvedený obnos 100 zlatých získal zemřelý T. Polesný po své první ženě Alžbětě. Jeho druhá žena Terezie neměla dostat z této částky nic. Antonín, bezpochyby hluboce věřící katolík, věnoval celou spornou částku na výstavbu kaple. Jen složená fundace činila 50 zlatých. Stavba byla dokončena v roce 1737 a o rok později, 27. května 1738, byla vysvěcena pelhřimovským vikářem J. W. Ungarem za asistence vyskytenského faráře J. Leupolda. A tady začíná historie kaple sv. Antonína Paduánského, jemuž byla zasvěcena. Kolem kaple v době jejího vzniku byla pole patřící do katastru obce Vyskytná. Zalesňování probíhalo až v polovině 19. století. Slavnostní mše se zde slouží vždy v neděli po svátku sv. Antonína. Místní duchovní nesmí požadovat žádnou odměnu, pouze místní učitel má nárok na 50 krejcarů. V roce 1852 byla provedena z milodarů důkladná renovace a kaple byla znovu vysvěcena. Rok 1872 byl pohromou. Vandalové vše rozbili, poškodili a ukradli obraz malovaný údajně v Tyrolsku a pocházející ze 14. století. Byl to dar jihlavského kněze G. Hiltschera. Další opravy proběhly v letech 1901 a 1908. V roce 1916 byl odvezen zdejší zvon pro válečné účely. Nový zvon po 1. sv. válce nebyl pořízen. Současný zvonek, umístěný na starém držáku na levé venkovní zdi, byl zhotoven R. Roubalem z Rounku po 2. sv. válce u firmy Polák a Hopp z německých dělových hlavní. Na okraji je vyraženo písmeno R a letopočet 1946. Při opravě v roce 1971 byla fasáda kaple opatřena červenou barvou. Na počátku devadesátých let byla kaple ve špatném stavu. Při jedné z prohlídek byla zcela náhodně objevena na stěně vedle oltáře malba. Brněnský restaurátor 28

M. Král provedl za asistence L. Vilímka částečný odkryv a po roce trpělivé práce, kdy bylo odstraněno všech sedm přemaleb, se objevila celá malba v interiéru kaple. Jde o iluzivní barokní oltář, vycházející z hranolové oltářní menzy. Středem malby je nedokončený rám pro dnes již neznámý závěsný obraz. Rám je po stranách lemován sloupy a pilastry, které nesou kladí s prolomeným frontonem, na němž spočívají vázy s rostlinami. Pod rámem se nachází zrcadlo v kartuši. V kápi nad oltářem je znázorněna sv. Trojice. Postavy Boha Otce a Syna jsou nedokončené. Po stranách oltáře, v iluzivních nikách, znázornil neznámý umělec asi sv. Jana Nepomuckého, vpravo pak světce, kterého nelze identifikovat vzhledem k narušení malby vzlínající vlhkostí. Nade dveřmi do kaple je kartušový rám bez nápisu. Ve středu klenby vedle otvoru pro lano od zvonu byl květ se žlutými lístky velikosti 30 cm v průměru. Čelní stěnu oltáře tvoří malba imitující červený mramor s monogramem IHS ve středu. V roce 1994 byla provedena oprava venkovní fasády včetně plechové střechy (původně byla střecha šindelová). Při této příležitosti je zajímavé srovnání s údajným stavebním plánkem kaple, který je uložen ve farní kronice. Původně uvažovaná sedlová střecha byla nahrazena helmicovitou, s barokním segmentovým štítem v průčelí. Změnil se i tvar ostění vstupních dveří, které jsou v souladu se skutečností situovány směrem severním. Fasáda vykazuje pilastry zakončené hlavicemi s jednoduchým ornamentem. Hlavní římsa je zalomená a členitá. V orámované části nad vstupem bylo objeveno několik zajímavých vrypů IGNATIVS, ZP 1741 SA, MASA, BRCEK a na římse nad vrypy nápis červenou hrudkou psaný hůlkovým písmem, prakticky nečitelný. Vše bylo ponecháno pod vápennou štukovou omítkou. Snad největším překvapením byla skutečnost, že původní stavba byla situována východ západ. Na východní straně je zcela zřetelně vidět zazděný vstup, na protější straně pak pod otvorem pro okno zazděný překlad z původního úzkého vstupu a v místě dnešního oltáře zazděné okno stejné velikosti jako jsou stávající okna. O tom, že změna vstupu byla provedena již v samé fázi dostavby svědčí i skutečnost, že kolem zazděného okna je omítka opatřená vápenným nátěrem. Takto provedená omítka je i pod malbou iluzivního oltáře v interiéru kaple. O změně orientace kaple svědčí i skutečnost, že na západní straně, 29

v místech původního umístění oltáře, je zemina navršena nebývale vysoko, pouhých 115 cm od stávajícího okna, naproti tomu v místech bývalého vstupu je okno 162 cm nad terénem. Na západní straně byly rovněž vysazeny dvě lípy, což potvrzuje předpoklad, že šlo o zadní stěnu kaple. Podle několika fotografií a výpovědi pamětníků lze předpokládat stáří stromů přes 200 let. Byly pokáceny v šedesátých letech pro údajné destrukční působení na stav objektu. Poslední generální oprava kapličky proběhla v roce 2013. Barevná úprava fasády odpovídá původnímu vzhledu kaple. Římsa a pilastry bílé, základní plocha fasády okrově žlutá. Plechová střecha byla nahrazena střechou šindelovou. Co dodat závěrem? Každý návštěvník má možnost vidět malby, o nichž nevíme, kdo je tvořil, proč nebyly dokončeny a kdysi i zabíleny. Víme jen, že se jejich autor sešel s Antonínem Polesným, který stavbu financoval a mimo jiné umístil v horní části oltáře i erb s houskou jako symbol pekařského cechu. Víme také, že Antonín Polesný neměl na růžích ustláno a ještě v letech 1753 a 1754 měl dluhy, za které ručil svým domem. Určitě ale víme, že pro stavbu kaple nemohl najít lepší místo, než je právě toto. Po staletí sem přicházeli lidé, krajem se nesla jejich modlitba a zpěv. Poutě zde byly hojně navštěvovány věřícími z dalekého okolí. Přišla i doba, kdy se jich při mši sešlo jen něco kolem desítky. I tehdy však znělo Svatý Václave, nedej zahynouti.. Tento chorál zní ve větvích stromů jakoby stále a stále tu bude i kaple, registrovaná jako nemovitá kulturní památka pod číslem 5407. Stavební plánek kaple sv. Antonína z farní kroniky 30

9. HISTORIE VYSKYTNÉ NAD JIHLAVOU JEJÍ ZAČLENĚNÍ DO ŠVP ŠKOLY 9.1 ZAMĚŘENÍ ŠKOLY ZŠ a MŠ Vyskytná nad Jihlavou sídlí v budově, která vznikla v letech 1936-1938 na popud České obce jako protiklad školy německé. V tak malé obci jako je Vyskytná nad Jihlavou má škola své nezastupitelné místo. Snaží se aktivně podílet na životě v obci. Tato vzájemná symbióza by měla být ku prospěchu všech zúčastněných. Vzájemná důvěra a vědomí vzájemné potřebnosti se tak objevuje i v motivačním názvu ŠVP: Naše škola škola dětí, škola dospělých, škola celé obce. Škola není jen budova, kde se děti učí. Je to místo setkávání dětí i dospělých, spoluprožívání, získávání nových přátel, nových hodnot. Naším cílem je vytvořit školu, která v maximální možné míře zhodnotí veškeré výhody plynoucí ze svého umístění na kraji vesnice v blízkosti přírody, rodinného prostředí a z toho plynoucí dokonalé poznání všech přítomných navzájem. Zároveň chceme nabídnout srovnatelné podmínky s plně organizovanými školami a to nejen po stránce vybavenosti školy, ale především v nabídce zájmových aktivit naplňující volný čas žáků a v zařazování nových vyučovacích metod do výuky. U žáků podporujeme a rozvíjíme jejich osobnost a sebevědomí, vedeme je k úctě a toleranci k druhým a respektování práva na jiný názor. Chceme, aby děti poznávaly a chápaly svět v co nejširších souvislostech a uvědomovaly si své místo v něm. Vzhledem ke svému výhodnému umístění je naše škola zaměřena na praktické poznávání přírody, na poznávání svého okolí, na poznávání historie i současného dění v obci a na aktivní zapojení do akcí obce. 9.2 VÝCHOVNÉ A VZDĚLÁVACÍ STRATEGIE Ve škole u žáků 1. 5. ročníku rozvíjíme jednotlivé klíčové kompetence. Kromě 31

kompetence k učení, kompetence k řešení problémů, kompetence sociální a personální a kompetence komunikativní rozvíjíme také kompetence občanské, při nichž si žáci vytváří vztah k místu bydliště, k regionu, k zemi, ve které žijí. Uskutečňujeme s žáky návštěvy muzea, exkurze za památnými místy v okolí, mapujeme zajímavá místa v regionu, zveme zajímavé pamětníky i rodáky obce a okolí na besedy. Další kompetencí je kompetence pracovní, kde se snažíme rozvíjet u žáků schopnost uplatnit získané znalosti a zkušenosti při svých dalších činnostech na základě praktických ukázek, aby si upevnili teoretické znalosti (sběr informací, porovnávání, záznam, uchovávání dat, vytváření sbírek atd.), žáci si dovedou zorganizovat a naplánovat práci, rozvrhnout si pracovní postup, důraz na přípravu a vzájemnou skupinovou spolupráci s úspěšným koncem. 9.3 CHARAKTERISTIKA VYUČOVACÍHO PŘEDMĚTU VLASTIVĚDA Vyučovací předmět vlastivěda vychází ze vzdělávací oblasti (vzdělávacího oboru) Člověk a jeho svět pro 2. vzdělávací období. Ve vyučovacím předmětu vlastivěda dáváme žákům možnost seznámit se s časově i místně vzdálenějšími ději, jevy a osobami. Vybízíme žáky vnímat lidi a vztahy mezi nimi, vztahy v současné společnosti jako výsledek minulosti a východisko budoucnosti. Předkládáme žákům, co nejvíc možností k pochopení a zaznamenání současnosti v průběhu změn ČR. Obsahové vymezení vlastivědy: Vzdělávací obsah vzdělávacího oboru Člověka a jeho svět je rozčleněn do tří vzdělávacích okruhů: 1. Místo, kde žijeme - pochopení organizace života v rodině, škole, v obci a ve společnosti - praktické poznávání místních a regionálních skutečností - žáci poznávají naši Zemi po světadílech, zdůrazňujeme ČR, sousedy ČR a Evropu 32

2. Lidé kolem nás - základy vhodného chování, uvědomění si podstaty tolerance - seznámení se se základními právy a povinnostmi, ale i s problémy soužití lidí - prvotní poznatky a dovednosti budoucího občana demokratického státu 3. Lidé a čas - měření času, chápání událostí v čase - utváření historie lidstva v čase - vyvolávání zájmu o minulost, kulturní bohatství země regionu s poučením pro dnešek Očekávané výstupy: - žák vyhledá typické regionální zvláštnosti osídlení a kultury, jednoduchým způsobem posoudí jejich význam z hlediska historického, politického, správního - žák zprostředkuje ostatním zkušenosti a zážitky z cest, výprav a vycházek do blízkého okolí, po naší vlasti, do jiných zemí - žák rozlišuje hlavní orgány státní moci a některé jejich zástupce, symboly našeho státu a jejich význam - žák poukáže v nejbližším prostředí na změny a problémy a navrhne možnosti zlepšení životního prostředí obce - žák pracuje s časovými údaji a využívá zjištěných údajů k pochopení vztahů mezi ději a jevy - žák využívá archivů, knihoven, sbírek muzeí a galerií jako informačních zdrojů pro pochopení minulosti, zdůvodní základní význam nemovitých i movitých kulturních památek - žák rozeznává současné a minulé a orientuje se v hlavních reáliích minulosti a současnosti naší vlasti s využitím regionálních specifik - žák srovnává a hodnotí na vybraných ukázkách způsob života a práce předků na našem území v minulosti a současnosti s využitím regionálních specifik - žák objasní historické důvody pro zařazení státních svátků a významných dnů. 33

9.4 CHARAKTERISTIKA VYUČOVACÍHO PŘEDMĚTU PRACOVNÍ ČINNOSTI Ve vyučovacím předmětu Pracovní činnosti se žáci seznamují a osvojují si spektrum pracovních činností, technologií a základy uživatelských dovedností v různých oborech lidské činnosti, zaměřují se na praktické pracovní dovednosti a návyky, rozpoznávají a pracují s různými materiály. Učí se samostatně plánovat a pracovat v týmu. Postupně budují systém, který jim pomáhá v dalším profesním zaměření a k dodržování zásad bezpečnosti a hygieny při práci. Obsahové vymezení: Předmět Pracovní činnosti je rozpracován ve čtyřech tematických okruzích: 1. Práce s drobným materiálem - vlastnosti materiálu (přírodniny, modelovací hmota, papír, textil, karton, drát aj.) - pracovní pomůcky a nástroje funkce a užití - jednoduché pracovní operace a postupy užití - lidové zvyky, řemesla, tradice 2. Konstrukční činnosti - stavebnice (plošné, prostorové, sestavování modelů) - práce s návodem, předlohou, náčrtem 3. Pěstitelské práce 4. Příprava pokrmů Očekávané výstupy: - žák vytváří jednoduchými postupy různé předměty z tradičních i netradičních materiálů - žák využívá základní vlastnosti papíru a lepidla, pracuje s nůžkami-žák zvládá techniky překládání, rýhování, vystřihování, nalepování 34