Mendelova univerzita v Brně

Mendelova univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici MOŽNOSTI PĚSTOVÁNÍ RAKYTNÍKU ŘEŠETLÁKOVÉHO V PODMÍNKÁCH ČR Diplomová práce Vedoucí diplomové práce: Vypracovala: Ing. Libor Dokoupil, Ph.D. Bc. Barbora Humešová Lednice 2013

Poděkování: Děkuji vedoucímu své diplomové práce, Ing. Liboru Dokoupilovi Ph.D., za cenné rady, podněty a odborné vedení při zpracovávání diplomové práce. Také děkuji všem, kteří mi poskytli potřebné informace na dané téma, a také své rodině za umožnění a podporu při vzdělávání.

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Možnosti pěstování rakytníku řešetlákového v podmínkách ČR vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Zahradnické fakulty Mendelovy univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům. V Lednici, dne.. Podpis diplomanta

Obsah: SEZNAM OBRÁZKŮ:... 7 SEZNAM TABULEK:... 9 1 ÚVOD... 11 2 CÍL PRÁCE... 13 3 LITERÁRNÍ PŘEHLED:... 14 3.1 HISTORIE A NÁZEV... 14 3.2 PŮVOD A ROZŠÍŘENÍ... 15 3.3 BOTANICKÁ CHARAKTERISTIKA... 16 3.3.1 Klasifikace rodu... 16 3.3.2 Zařazení... 16 3.3.3 Formy rakytníku... 17 3.4 POPIS RAKYTNÍKU... 18 3.4.1 Kořenový systém... 18 3.4.2 Výhony a listy... 19 3.4.3 Květy a pupeny... 19 3.4.4 Plod (Fructus hippophaë)... 20 3.4.4.1 Olej dužniny... 22 3.4.5 Semena... 22 3.4.6 Kůra... 22 3.4.7 Listy... 23 3.5 POUŽITÍ RAKYTNÍKU ŘEŠETLÁKOVÉHO... 25 3.5.1 OLEJ (HIPPOPHAË OLEUM)... 26 3.5.2 KONTRAINDIKACE... 28 3.6 ZPŮSOBY PĚSTOVÁNÍ... 29 3.6.1 NÁROKY NA PROSTŘEDÍ... 29 3.6.1.1 Teplo... 29 3.6.1.2 Půda... 29 3.6.1.3 Světlo... 30 3.6.1.4 Voda... 30 3.7 RŮST A VÝVOJ... 30 3.8 MNOŽENÍ RAKYTNÍKU... 31 3.8.1 Generativní množení... 31 3.8.2 Vegetativní množení... 32 3.8.3 Množení dřevitými řízky... 33 3.8.3.1 Varianta číslo 1... 33 3.8.3.2 Varianta číslo 2... 33 3.8.4 Bylinné řízkování... 33 3.8.5 Tepelná stimulace a zakořeňování dřevitých řízků v termoboxech... 34 3.8.6 Množení rakytníku štěpováním... 34 3.9 VÝSADBA... 34 3.10 OŠETŘOVÁNÍ ZA VEGETACE... 35 3.10 HODNOCENÍ ODRŮD RAKYTNÍKU... 36 Ascola... 37 Botanika... 37 Dar Katuni... 38 Jantarnaja... 38 Masličnaja... 39 Novosť Altaja... 39 Oranževaja... 39 Zolotoj počatok... 40 Zolotistaja... 40 3.11 ODOLNOST PROTI CHOROBÁM A ŠKŮDCŮM... 41 3.11.1 CHOROBY... 41 3.11.1.1 Endomykóza plodů... 41 3.11.1.2 Fuzariové vadnutí... 41 3.11.1.3 Strupovitost rakytníku... 42 4

3.11.2 ŠKŮDCI... 42 3.11.2.1 Mšice rakytníková (Capithophorus hippophaes)... 42 3.11.2.2 Rakytníkový mol... 42 3.11.2.3 Rakytníková moucha... 43 3.12 ZPŮSOBY SKLIZNĚ... 43 3.13 MOŽNOSTI ZPRACOVÁNÍ A DALŠÍ VYUŽITÍ... 44 3.14 DALŠÍ NEKVANTIFIKOVANÉ BIOAKTIVNÍ SLOŽKY... 44 3.15 Složky senzorické jakosti... 45 3.16 HYGIENICKO-TOXIKOLOGICKÁ JAKOST... 45 3.16.1 Obsah nežádoucích přírodních látek... 45 3.18 POŽADAVKY NA JAKOST PODLE STANDARDŮ... 46 3.18.1 Minimální požadavky:... 46 3.18.2 Speciální požadavky... 46 3.18.3 Technologická jakost... 47 3.19 RAKYTNÍK ŘEŠETLÁKOVÝ V ČR A SR... 47 3.19.1 Botanicus... 47 3.19.2 Rakyt... 47 3.19.3 Astrál... 48 3.20 RECEPTY... 49 3.20.1 Šťávy... 49 3.20.1.1 Přírodní šťáva připravená za studena... 50 3.20.1.2 Přírodní šťáva pasterizovaná neslazená... 50 3.20.2 Kompoty... 50 3.20.2.1 Rakytníkový kompot ve směsi... 50 3.20.2.2 Zavařenina z rakytníku... 51 3.20.2.3 Rakytníkovo - mrkvová zavařenina... 51 3.20.2.4 Rakytníková zavařenina s vlašskými ořechy... 51 3.20.3 Džem... 51 3.20.4 Ostatní recepty:... 52 3.20.4.1 Plody rakytníku prosypané cukrem... 52 3.20.4.2 Povzbuzující vitamínový čaj... 52 3.20.4.3 Omáčka pro gurmány... 52 3.20.4.4 Pyré z jablek a rakytníku... 52 3.20.5 Alkoholické nápoje z rakytníku:... 52 3.20.5.1 Víno z rakytníku... 52 3.20.5.2 Rakytníkový likér... 53 3.20.6 Olej... 53 4 MATERIÁL A METODY... 54 4.1 POPIS SLEDOVANÝCH ODRŮD:... 54 4.1.1 Buchlovický 1... 54 4.1.2 Buchlovický 2... 54 4.1.3 Hergo... 54 4.1.4 Leikora... 54 4.1.5 Vitamínová... 55 4.8 POUŽITÉ RECEPTY... 56 4.8.1 RAKYTNÍKOVÁ MARMELÁDA... 56 4.8.2 RAKYTNÍKOVÁ ŠŤÁVA... 57 4.8.3 ČAJ... 57 5 VÝSLEDKY... 58 6 DISKUZE... 70 7 ZÁVĚR... 73 8 SOUHRN A RESUME... 74 8.1 SOUHRN... 74 8.2 RESUME... 74 9 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURA... 75 5

9.1 TIŠTĚNÉ ZDROJE... 75 9.2 ELEKTRONICKÉ ZDROJE... 76 6

Seznam obrázků: Obr. č. 1: Rakytník řešetlákový - keř odrůdy Buchlovický 1 Obr. č. 2: Rakytník řešetlákový - plod odrůdy Buchlovický 1 Obr. č. 3: Rakytník řešetlákový - keř odrůdy Buchlovický 2 Obr. č. 4: Rakytník řešetlákový - plod odrůdy Buchlovický 2 Obr. č. 5: Rakytník řešetlákový - keř odrůdy Vitamínová Obr. č. 6: Rakytník řešetlákový - plod odrůdy Vitamínová Obr. č. 7: Rakytník řešetlákový - keř odrůdy Hergo Obr. č. 8: Rakytník řešetlákový - plod odrůdy Hergo Obr. č. 9: Rakytník řešetlákový - keř odrůdy Leicora Obr. č. 10: Rakytník řešetlákový - plod odrůdy Leicora Obr. č. 11: Rakytník řešetlákový - samčí keř Obr. č. 12: Rakytník řešetlákový - výhon na samčí rostlině Obr. č. 13: Velikost a barva plodů u odrůdy Buchlovický 1 Obr. č. 14: Velikost a barva listů u odrůdy Buchlovický 1 Obr. č. 15: Velikost a barva plodů u odrůdy Buchlovický 2 Obr. č. 16: Velikost a barva listů u odrůdy Buchlovický 2 Obr. č. 17: Velikost a barva plodů u odrůdy Vitamínová Obr. č. 18: Velikost a barva listů u odrůdy Vitamínová Obr. č. 19: Velikost a barva plodů u odrůdy Hergo Obr. č. 20: Velikost a barva listů u odrůdy Hergo Obr. č. 21: Velikost a barva plodů u odrůdy Leicora Obr. č. 22: Velikost a barva listů u odrůdy Leicora Obr. č. 23: Staré plody (odrůda Buchlovický 2) Obr. č. 24: Postavení listů u rakytníku (odrůda Hergo ) Obr. č. 25: Jednoletý výhod u odrůdy Leicora Obr. č. 26: Plodnost u odrůdy Vitamínová Obr. č. 27: Hodnocení barvy plodů Obr. č. 28: Mechanická sklizeň rakytníku Obr. č. 29: Mechanická linka Obr. č. 30: Plody rakytníku sklizené mechanickou linkou Obr. č. 31: Pomůcka pro ruční sběr plodů 7

Obr. č. 32: Rakytníkový kompot s fruktózou Obr. č. 33: Rakytníkový olej 50% Obr. č. 34: Rakytníkový olej Obr. č. 35: Rakytníkové mýdlo 8

Seznam tabulek: Tabulka č. 1: Obsah vody, ethyl - acelátu a hexanu v % v jednotlivým rostlinných orgánech rakytníku řešetlákového. Tabulka č. 2: Látkové složení základní plodů rakytníku. Tabulka č. 3: Látkové složení minerálie plodů rakytníku. Tabulka č. 4: Látkové složení vitaminy plodů rakytníku. Tabulka č. 5: Poměr počtu uhlíků a nenasycených vazeb v MK. Tabulka č. 6: Porovnání obsahových látek oleje ze semen a oleje z dužiny. Tabulka č. 7: Velikost, tvar a barva plodů rakytníku u jednotlivých odrůd. Tabulka č. 8: Analýza variace pro průměrnou hmotnost plodu a průměrnou hmotnost 30 kusů plodů. Tabulka č. 9: Analýza variance pro počet plodů na 100 mm, délku letorostů, délku a šířku plodů. Tabulka č. 10: Průměrná délka letorostu (mm) sledovaných odrůd (průměr, směrodatná chyba průměru, odlišná písmena zobrazují významné rozdíly mezi odrůdami, p = 0,05). Tabulka č. 11: Průměrný počet bobulí na 100 mm (ks) sledovaných odrůd (průměr, směrodatná chyba průměru, odlišná písmena zobrazují významné rozdíly mezi odrůdami, p = 0,05). Tabulka č. 12: Průměrná délka bobulí (mm) sledovaných odrůd (průměr, směrodatná chyba průměru, odlišná písmena zobrazují významné rozdíly mezi odrůdami, p = 0,05). Tabulka č. 13:. Průměrná šířka plodů (mm) sledovaných odrůd (průměr, směrodatná chyba průměru, odlišná písmena zobrazují významné rozdíly mezi odrůdami, p = 0,05). Tabulka č. 14:. Analýza variance pro výnos, kubaturu keře a efektivní výnos u jednotlivých odrůd. Tabulka č. 15: Výnos, kubatura a efektivní výnos u jednotlivých odrůd. Tabulka č. 16: Analýza variance pro hodnoty barva a vzhled, konzistence, vůně, chuť, celkový vzhled a celkem bodů. Tabulka č. 17: Průměrné hodnocení barvy a vzhledu sledovaných odrůd (průměr, směrodatná chyba průměru, odlišná písmena zobrazují významné rozdíly mezi odrůdami, p = 0,05). 9

Tabulka č. 18: Průměrné hodnocení konzistence sledovaných odrůd (průměr, směrodatná chyba průměru, odlišná písmena zobrazují významné rozdíly mezi odrůdami, p = 0,05). Tabulka č. 19: Průměrné hodnocení za celkový vzhled sledovaných odrůd (průměr, směrodatná chyba průměru, odlišná písmena zobrazují významné rozdíly mezi odrůdami, p = 0,05). Tabulka č. 20: Průměrné hodnocení chuti sledovaných výrobků (průměr, směrodatná chyba průměru, odlišná písmena zobrazují významné rozdíly mezi odrůdami, p = 0,05). Tabulka č. 21: Průměrné hodnocení za celkový vzhled sledovaných výrobků (průměr, směrodatná chyba průměru, odlišná písmena zobrazují významné rozdíly mezi odrůdami, p = 0,05). Tabulka č. 22: Průměr z celkového počtu bodů sledovaných odrůd (průměr, směrodatná chyba průměru, odlišná písmena zobrazují významné rozdíly mezi odrůdami, p = 0,05). Tabulka č. 23: Průměrné hodnocení čaje. Tabulka č. 24: Průměrná známka za celkový vzhled a průměr z celkového součtu bodů. 10

1 Úvod Rakytník řešetlákový (Hippophaë rhamnoides) je velice stará rostlina, která se využívala již v tibetské, mongolské i čínské medicíně, kde měl svoje nezastupitelné místo. Svůj název získal rakytník díky koním, kteří okusovali větve s plody a jejich kůže byla lesklá a zdravá (hippos = kůň a phae = světlo, zářivý) (VALÍČEK, HAVELKA, 2008; BAJER, 2008, STAŇKOVÁ KRŐHNOVÁ, 2009). Značného rozmachu se tato rostlina dočkala v období druhé světové války (1941-1945) a v době poválečné. V Rudé armádě se v tomto období rakytník a jeho produkty hojně využívaly k léčení široké škály zranění a nemocí přímo v polních podmínkách. Do ČR se rostlina dostala již v roce 1985, kdy byl rakytník doporučován jako meliorační dřevina před zalesněním. V té době bylo objeveno, že roste a dobře plodí na málo úrodných a písčitých půdách, kde se jiným zemědělských rostlinám nedaří nebo mají malé výnosy. Rostliny byly dováženy pro osazování ploch po odtěženém uhlí na Mostecku (LIEČIVÉ RASTLINY, 4/2008). V roce 1989 se konala první konference Mezinárodní asociace rakytníku (ISA), sdružující organizace Číny, Filipín a Ruska, zabývající se výzkumem, pěstováním a zpracováním rakytníku. V roce 1995 bylo založeno Mezinárodní centrum vědy a výzkumu rakytníku (ICRTS). Mezinárodní konference se konají každé dva roky (ŽIAKOVÁ, 2011). Semena tvoří asi 10% hmotnosti plodu. Škála jejich biologicky účinných látek je nesmírně široká a mezi ostatními rostlinami zcela mimořádná (VALÍČEK, HAVELKA, 2008). Plody rakytníku jsou významné svým obsahem vitamínů C a P. Vitamin P nejenom že posiluje kapiláry cév, ale také svojí přítomností zabraňuje rozkladu vitaminu C a zvyšuje jeho působení. To vysvětluje vysokou odolnost vitaminu C v plodech rakytníku, který se dobře uchovává i při sušení a tepelném zpracování (BAJER, 2008). Rakytníkový olej je unikátní přírodní látka, která z hlediska obsahu biologicky aktivních složek nemá k sobě rovných mezi ostatními rostlinnými oleji, přitom ale nemá prakticky žádné vedlejší účinky. Zvyšuje odolnost organismu, doplňuje nedostatek vitamínu a minerálů v těle, zvláště v jarním a zimním období, kdy je hypovitaminóza a avitaminóza velmi rozšířená. Zlepšuje a urychluje růst vlasů. Využívá se i při zánětech horních cest dýchacích a hltanu. Je efektivní v oftalmologii (oční lékařství) u trachomu 11

(infekční onemocnění oka) a poranění rohovky a její destrukci, slouží pro urychlení léčení zánětu očí (VALÍČEK, HAVELKA, 2008). Velkou výhovou rakytníku řešetlákového je skutečnost, že u nás zatím prakticky netrpí žádnými chorobami (VALÍČEK, HAVELKA, 2008). 12

2 Cíl práce Cílem diplomové práce je studium a zhodnocení možností pěstování rakytníku řešetlákového v České republice, stanovení ekologických nároků na stanovištní podmínky, posouzení růstových a sklizňových vlastností a využití sklizených plodů. 13

3 Literární přehled: 3.1 Historie a název Svůj název získal díky koním, kteří okusovali větve s plody a jejich kůže byla lesklá a zdravá (hippos = kůň a phae = světlo, zářivý) (STAŇKOVÁ KRŐHNOVÁ, 2009). Rakytník se využíval již v tibetské, mongolské i čínské medicíně, kde měl svoje nezastupitelné místo. O léčivých účincích rakytníku se zmiňují i Čtyři knihy léčitelství od čínského autora z let 773-783 n. l. Ale byl také znám ve starém Řecku a Římě. Z písemných záznamů je zřejmé, že vojáci Alexandra Makedonského před více než 2300 lety používali rakytník k obnovení sil svých i sil svých koní. Používali odvary z různých částí této rostliny. Zvířatům se poté leskla srst a odtud i jeho latinský název. V čínské tradiční medicíně jsou první zmínky o léčivých účincích rakytníku z počátku našeho letopočtu (VALÍČEK, HAVELKA, 2008; BAJER, 2008). Pro chuť a vůni plodů nazývá obyvatelstvo východní a západní Sibiře rakytník sibiřským ananasem. Stimulujících účinků plodů se zde využívalo již v minulosti. Do botanické zahrady v Petrohradu se rostliny rakytníku řešetlákového dostaly počátkem 19. století, a to z Horního Altaje. Plody byly běžnou součástí pokrmů na carském stole. První kulturní formy však vyšlechtili až v bývalém SSSR v roce 1934 v Altajské šlechtitelské stanici (VALÍČEK, HAVELKA, 2008). Značného rozmachu se tato rostlina dočkala v období druhé světové války (1941-1945) a v době poválečné. V Rudé armádě se v tomto období rakytník a jeho produkty hojně využívaly k léčení široké škály zranění a nemocí přímo v polních podmínkách. Zajímavostí je rovněž skutečnost, že v roce 1941 se v nacistickém Německu prováděl masový sběr plodů rakytníku pro průmyslové zpracování. První továrna na zpracování rakytníku však byla postavena v SSSR již v roce 1949 v městě Bijsk. Po řadu let se zde rakytník pěstoval ve specializovaných zemědělských podnicích, hlavně na Sibiři, kde se jen v roce 1975 sklidilo v sovchozech (státní statek) Sojuzlekarsporm více než 1000 tun plodů. Ve stejné době měl sovchoz Sibirskij na Altaji asi 620 ha plantáží s mechanizovaným sběrem plodů. V evropské části Ruska, na Sibiři a Dálném východě, je rakytník známý pod názvy dereza, tarnovník, gněc nebo mlečnik, na Kavkaze jako džakudla, ve Střední Asii džidda. Nepřiléhavější ruské jméno je však oblepicha, neboť plody skutečně obklopují (oblepjajut) větvičky (VALÍČEK, HAVELKA, 2008). 14

3.2 Původ a rozšíření Původní vlastí rakytníku je zcela jistě Asie, velmi široký euroasijský areál v různých nadmořských výškách. V závislosti na místě výskytu a podmínkách prostředí se může jednat o keř, 2-3m vysoký, či strom výšky 10-15m, ale také až 18m. Největší rostliny nalezl botanik Wilson v roce 1913 v Číně v Sečuánu. Rakytník se nejvíce rozšířil po poslední době ledové. Po ústupu ledovce ve střední Evropě zcela převládly husté porosty stromů (BAJER, 2008). Oblast rozšíření rakytníku řešetlákového je velmi široká a zahrnuje značnou část Evropy i Asie, prakticky od evropského pobřeží Atlantského oceánu až po západní Čínu. Obecně lze areál vymezit mezi 2-115 východní délky a 27-65 50 severní šířky, i když jeho výskyt je dán konkrétními půdními i klimatickými podmínkami. Světová plocha se odhaduje na 1,5 milionu hektarů, z toho asi 90% roste v Číně, značné plochy jsou však i na Sibiři a ve Střední Asii (VALÍČEK, HAVELKA, 2008). V Evropě se s ním setkáme na mnoha místech, především při mořském pobřeží nebo na písčitých či hlinitopísčitých březích řek, jezer a vodních nádrží. Nejsevernějším místem je pravděpodobně severozápadní část fjordů Norska (téměř 70 severní šířky), kde ho lze nalézt v plazivé formě. Nalezneme jej i ve Švédsku, Polsku, Německu, Belgii a Anglii. Ve Francii se s ním setkáme ve východní části a v oblasti kanálu La Manche, stejně jako na pobřeží jihovýchodního Španělska nebo ve Švýcarsku, Itálii, Rakousku, Maďarsku a v přímořské oblasti Rumunska (VALÍČEK, HAVELKA, 2008). Mnoho z kultivarů zavlečených do Kanady od roku 1990 pochází z čínské formy (H. rhamnoides ssp. chinensis). Tento druh je však považován za velmi náchylné k houbovým chorobám a přinášel významné ztráty pro kanadské zemědělce od roku 1999 (LETCHAMO, MOLNAR, FUNK, 2007). V bývalém SSSR je rakytník rozšířen v mnoha oblastech a někdy tvoří přirozené rozsáhlé plochy, které mají i hospodářský význam. Na severu jsou porosty u Baltského moře, v přímořské části Kaliningradské oblasti, na jihozápadě v deltě Dunaje. Značné plochy jsou i na severním Kavkazu a v Zakavkazí, ve Střední Asii (Uzbekistán, Tádžikistán, Kazachstán a Kyrgyzstán) a hlavně na Sibiři, v Altajském kraji a Irkutské oblasti, v Tuvě (Tuvinské republice) a Burjatsku. Odtud také pocházejí nejlepší formy rakytníku s kvalitními plody a cennými obsahovými látkami. Proto byly také využity k další šlechtitelské práci (VALÍČEK, HAVELKA, 2008). Mimo toho roste rakytník i v Mongolsku, Tibetu, Turecku a jiných zemích. U nás rakytník řešetlákový není původní. Stále se ještě pěstuje omezeně, a tak se ním 15

můžeme setkat především jako s okrasnou rostlinou v parcích, nebo jako s ochranným a zpevňujícím porostem podél silnic a dálnic (VALÍČEK, HAVELKA, 2008). 3.3 Botanická charakteristika 3.3.1 Klasifikace rodu Rod rakytník, Hippopheaë L., z čeledi hlošinovitých (Elaegnaceae), zahrnuje několik rodů opadavých keřů nebo stromů, které pocházejí z Evropy a Asie. Kromě rakytníku řešetlákového roste v oblasti Nepálu na jižních svazích ve výškách 1500-3000m nad mořem ještě rakytník vrbolistý, Hippophaë salicifolia D. Don., který byl poprvé popsán v roce 1825 anglickým botanikem D. Donem (1799-1841). Oproti předcházejícímu druhu má převislé větve bez trnů a listy na líci jsou matně zelené. Je méně odolný vůči mrazu, ale dorůstá výšky až 15 metrů. Pěstuje se místy v Anglii a některých oblastech západní Evropy (VALÍČEK, HAVELKA, 2008). V horách Tibetu až ve výškách 4000m nad mořem se vyskytuje rakytník tibetský, Hippophaë tibetana SCHLECHTD., který byl objeven a popsán v roce 1863 německým botanikem D. F. L. von Schlechtendalem (1794-1866). Jde o keř vysoký 10-80 cm s plazivým vzrůstem (VALÍČEK, HAVELKA, 2008). 3.3.2 Zařazení RAKYTNÍK ŘEŠETLÁKOVÝ (Hippophaë rhamnoides) čeleď: Eleagnaceae (hlošinovité) anglicky: seabuckthorn holandsky: duindoorn německy: sanddorn, haffdorn španělsky: espino de mar francouzky: argousiesier, grisset rusky: oblepicha krušinovidnaja čínsky: sha ji Rakytník řešetlákový (úzkolistý), Hippophaë rhamnoides L. (2n = 12, 24) (synonyma: H. litoralis SALISB., H. fasciculata WALL. ex STEUDEL, H. angustifolia LODD ex DIPPEL, Hippophaë rhamnoideum ST.-LAG, Rhamnoides hippophaë MOENCH (VALÍČEK, HAVELKA, 2008). 16

3.3.3 Formy rakytníku Rakytník řešetlákový je možno rozdělit na několik forem. Východosibiřská, tzv. burtajská forma je charakterizována velkými plody a vysokým procentem samčích rostlin (až 75%) a dosahuje výšky 2 3 metrů. Tunkinská forma se vyskytuje v okolí města Turan (město Tuvinské republiky, Rusko) podél toku Irkutu. Rostliny jsou nízké a dosahují výšky od 0,3 1,2m. Mají velmi málo trnů, které někdy zcela chybí. Přímořská forma rakytníku roste u řek a na mořském pobřeží severských zemí, ale také na pobřeží Anglie, Francie, Španělska i Bulharska. Finský botanik A. Rousi na základě podrobného studia listů, pylu a semen rozdělil v roce 1971 tento druh dokonce na devět poddruhů. Tři z nich jsou evropské, a to: subsp. rhamnoides (řešetlákový) ze severu Evropy subsp. fluviatilis (SOEST) RIVAS MART. (říční) z přímořské písečné oblasti jižní Evropy subsp. rivularis C. C. GMEL. (potoční) ze střední Evropy a alpské oblasti. Pokud jde o asijské poddruhy jde o: subsp. mongolica ROUSI (Mongolsko), subsp. carpatica ROUSI (Karpaty), subsp. caucasica (Kavkaz a Zakavkazí), subsp. turkestanica (ROUSI) TZVELEV (Střední Asie), subsp. yunnanensis ROUSI (Čína), subsp. gyantsensis (ROUSI) Y.S.LIAN (Tibet). U nás z tohoto počtu rostou dva, a to: Hippophaë rhamnoides L. subsp. rhamnoides Rostliny mají uzlovité a zkroucené výhony s krátkými, silně trnitými větvemi a hustým květenstv. Bobule jsou více či méně válcovité. Roste na euroasijském kontinentu na písčitých a kamenitých náplavech a přesypech. U nás je hojný v parcích a v zahradách. Hippophaë rhamnoides L., carpatica subsp. ROUSI 17

Rostliny mají výhony rovné a plody kulovité. Rozšířený je v Evropě, především na pobřežních písčinách v Podunají a v povodí dunajských přítoků (VALÍČEK, HAVELKA, 2008). 3.4 Popis rakytníku Rakytník je obecně považována za mimořádně přizpůsobivou a odolnou rostlinu, které se daří v suchých, polosuchých, nestabilních horských oblastech a dokonce v extrémních teplotám od 40 C do -43 C (LETCHAMO, MOLNAR, FUNK; 2007). Je to hustě větvený keř dorůstající výšky 1,5-6 m. Koruna je různého tvaru s často trnitými větvemi a kůrou od šedé do tmavě hnědé barvy. Mladé výhony jsou zpočátku stříbřité, později rezavě hnědé s trny 0,5-5 cm dlouhými (VALÍČEK, HAVELKA, 2008). Je to velmi plastický druh, který citlivě reaguje na rozdílné půdní, geografické a klimatické podmínky. Tato schopnost spolu s dvoudomostí umožnily vytvoření množství rozdílných forem. Polymorfismus se projevuje rozdílnou výškou rostlin, velikostí a tvarem koruny, zbarvením i charakterem větví, listů a plodů, trnitostí apod. (VALÍČEK, HAVELKA, 2008). 3.4.1 Kořenový systém Kořenový systém je poměrně mělký, neboť většina kořenů se nalézá ve svrchním horizontu půdy v hloubce 10-60 cm. Horizontální kořeny tvoří skelet a slabě se větví, mají šňůrovitý charakter, jsou masité se slabě vyvinutým mechanickým pletivem. Průměr kořenového systému u nízko vzrůstných je až 2,5-3krát větší, u vzrůstných forem převyšuje zpravidla 1,5krát průměr koruny. U vzrůstných forem dokonce některé kořeny pronikají daleko za průměr koruny a vytvářejí kořenové výběžky, kterými se rostlina dále množí. Týká se to především samčích rostlin (VALÍČEK, HAVELKA, 2008). Na kořenech jsou hlízky až velikosti holubího vejce, která obsahují bakterie poutající vzdušný dusík, to znamená, že rostliny v podstatě nepotřebují hnojení dusíkatými hnojivy (VALÍČEK, HAVELKA, 2008). Schopnost fixace dusíku se u semenáčků tvoří 30-40 dní po výsevu a u řízkovanců za 10-15 dní (PAPŠTEIN, 2009). 18

3.4.2 Výhony a listy Výhony jsou z počátku stříbřité, později rezavohnědé, s trny dlouhými 1,5 6 cm. Ale některé ruské odrůdy jsou téměř beztrnné. Listy jsou kopinaté, 3 8 cm dlouhé, 0,5-0,9 cm široké, na svrchní straně temně zelené a lesklé, na rubu mají mnoho hvězdicovitých chlupů, a proto jsou stříbřitě šedé, později hnědočerveně šupinkaté (BAJER, JABLONSKÝ, 2008) (VALÍČEK, HAVELKA, 2008). 3.4.3 Květy a pupeny Rakytník je rostlina dvoudomá. Květy jsou malé a jednopohlavní. Samčí tyčinkovité květy jsou stříbřitě hnědé, pokryté hnědými někdy i bílými šupinkami, uspořádané v krátkých kláscích délky 0,5 0,8 cm, šířky 0,4 0,6 cm. Tyčinky jsou čtyři, s podélnými prašníky na krátkých nitkách. Samičích květů je v listové pochvě 2 5. Jsou žlutavé, bez lístků a pokryté šupinami. Soubor plodolistů je jen jeden. Do začátku plodnosti nebo do založení plodových pupenů se mezi sebou prašníkové a pestíkové rostliny navenek neliší. Od čtvrtého roku v zimním období, lze od sebe velmi dobře rozeznat samčí a samičí pupeny. Samčí pupeny, pylové, jsou výrazně větší, mají více šupin a jsou podobné malým šiškám. Samičí pupeny jsou 2 3krát menší a mají srdcovitý tvar. Na rozdíl od jiných keřovitých rostlin se květní orgány zakládají ve smíšeném pupenu, tj. spolu se základy listů a budoucího prodlužovacího výhonu. Základy květů jsou vždy v úžlabí spodních šupin (u paty budoucího výhonu). Květní pupeny na jaře vytvářejí krátké plodonosné větvičky, 3 5 cm dlouhé, s chomáčky květů. Z nich se po opylení vytvářejí plody, v průměru 2 11. Po dozrání plodů, plodové výhonky odumírají. Rakytník kvete v dubnu při průměrné denní teplotě 7 12 C. Kvést začíná téměř současně s otevíráním listů. Dříve (o 1 2 dny) kvetou kvítky prašníkové. Doba květu se pohybuje za slunečného počasí okolo 7 8 dní, v nepříznivých podmínkách i 10 11 dní. Rakytník je rostlina větrosnubná. Prašníkové květy jsou velmi dobře přizpůsobeny pro šíření pylu. Části okvětí, které jsou na vrcholu spojeny, vytváří klenbu, a ta chrání pyl před rosou a deštěm, ale i umožňuje lepší vyfoukávání pylu přes boční štěrbiny. Pestíkové květy jsou rozmístěny poblíž základů výhonů a velmi dobře se opylují. Poté, co se na soubor plodolistů dostane pyl, jeho růst se zastavuje (BAJER, JABLONSKÝ, 2008). 19

3.4.4 Plod (Fructus hippophaë) Po opylení se vytváří plod, kterým je peckovice okrouhlého, vejčitého nebo válcovitého tvaru. Plody jsou šťavnaté, voňavé, žlutého, oranžovo-žlutého až červeného zabarvení. Někdy mají voskové šupinky a tmavší líčko u stopky (BAJER, JABLONSKÝ, 2008). Jednotlivé kultivary se liší v mnoha aspektech. Barva zralých bobulí je od oranžovo-žluté, přes načervenalou, žlutou a světle žlutou. Značné rozdíly jsou také rozměrech bobulí: délka (5,03-11,1 mm), šířka (4,17-7,75 mm), hmotnost 100 plodů (7,41-24,7 g), objem 100 plodů (8,0-24,0 ml), ph šťávy (0,8-1,5), kyselost (1,4-3,58%), vitamin C (87-1422 mg/100 g), celkový cukr (3,45 až 6,12%), šťáva (56,4-84%), semena (2,0-12,5%), výlisky v % (10,8-42,2). (DWIVEDI, AHMED, 2008) Hmotnost plodu je u kulturních forem 0,5 0,9 g, u divoce rostoucích jen 0,15 0,5 g. Hmotnost 1000 semen (HTS) činí 12 16g. Chuťové vlastnost plodů jsou rozmanité od kyselých s trochou hořkosti až po sladké s příjemnou nakyslostí. Plody jsou rozloženy na větvích velmi hustě, jako by je oblepovaly. Rané odrůdy dozrávají v srpnu a září, pozdní formy dokonce až v říjnu. Plody na keřích lze sbírat po celou zimu, neopadávají, ale nejsou již tak chutné. Když totiž plody přejdou mrazem, olejnaté látky v nich se mění a chuť se stává nepříjemnou. Semena jsou lesklá, šedohnědá nebo tmavá. (BAJER, JABLONSKÝ, 2008) Plody a semeny patří mezi nejcennější produkty rakytníku řešetlákového. Semena tvoří asi 10% hmotnosti plodu. Škála jejich biologicky účinných látek je nesmírně široká a mezi ostatními rostlinami zcela mimořádná. Jeden v prvních rozborů plodů rakytníku provedl v roce 1980 prof. Grégr na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze a stanovil mimo jiné v jejich sušině následující hodnoty (v %) (VALÍČEK, HAVELKA, 2008): - celkový dusík 5,39 - hrubá bílkovina 33,71 - tuk - extrakce dietyléterem 15,40 - extrakce petroléterem 14,80 - průměrný obsah tuku 15,10 Obsahuje mnoho vitamínu C, provitamín A, vitamíny skupiny B (včetně kyseliny listové), vitamíny D, F, K a P rutin, kyseliny, pektiny, třísloviny, draslík, 20

železo, bór, mangan a 7% oleje (viz Tab. č. 2, 3 a 4) (STAŇKOVÁ KRŐHNOVÁ, 2009). Plody rakytníku zasluhují zvláštní pozornost právě díky obsahu vitamínů C a P a zásobení jejich účinků. Vitamin P nejenom že posiluje kapiláry cév, ale také svojí přítomností zabraňuje rozkladu vitaminu C a zvyšuje jeho působení. To vysvětluje vysokou odolnost vitaminu C v plodech rakytníku, který se dobře uchovává i při sušení a tepelném zpracování (BAJER, 2008). Oranžově červené zbarvení plodů je dáno obsahem karotenoidů - vitamínů skupiny A rozpustných v tucích (karoten, kryptoxantin apod.), kterých obsahuje až 40mg ve 100g hmoty, z toho 10-12mg samotného karotenu. Množství karotenu (provitaminu) je několikrát vyšší než v mrkvi a tykvi. Nejvíce ho obsahují plody červených odrůd v plné zralosti, mražením se jeho obsah nesnižuje. Proto je rakytník považován za možnou průmyslovou surovinou pro výrobu karotenu (BAJER, 2008). Plody rakytníku dále obsahují tokoferol - vitamin E (obsahem tohoto vitaminu zaujímá rakytník první místo mezi všemi plodovými rostlinami) (BAJER, 2008). Glukóza, fruktóza a sacharóza jsou hlavní cukry nacházející se v plodech rakytníku. Celkový obsah cukru je vyšší v ssp. Mongolica než v ssp. rhamnoides ovoce. V ssp. Mongolica, vzrostl obsah glukózy během zrání. Obsah cukru je důležitý faktor v zlepšení ovocné chuti, neboť mnoho kultivarů je velmi kyselých. Sacharóza je dominantní cukr (přibližně 70% z celkového počtu) v listech obou poddruhů. To naznačuje, že fotosyntézou je transportován na ovoce jako sacharóza. Přechodné zvýšení titrační kyseliny bylo pozorováno během růstu plodu, ale poté následoval pokles v průběhu zrání (KANAYAMA, OHKAWA, CHIBA, SATO, KANAHANA, 2009). Srovnání nutričního složení dvou poddruhů rakytníku, H. rhamnoides subsp. Mongolica a SSP. rhamnoides, ukázalo, že zralé bobule z obou poddruhů obsahovaly vysoké hladiny beta-karoten (provitamin A) a alfa-tokoferol (vitamin E), ale množství beta-karotenu i alfa-tokoferolu bylo vyšší u bobulí poddruhu ssp. Mongolica (PAPUC, NICORESCU, CRIVINEANU, GORAN, 2009). Obsah karotenoidů a jiných obsahových látek závisí na dni sklizně, druhu a odrůdě rakytníku a skupině karotenoidů. Poměr mezi xantofyly a karoteny klesá s pozdějšími daty sklizně (STAFFAN, ANDERSSON, KIMMO, RUMPUNEN, 2008). 21

3.4.4.1 Olej dužniny Významnou složkou dužniny plodů je olej, jehož obsah je od 4 do 13%. Má oranžovou barvu, neboť obsahuje 180 240mg karotenoidů, z toho 40 100mg karotenů, dále 110 330mg vitaminu E i řadu nenasycených mastných kyselin, především linolovou a linolenovou kyselinu, tvořící základ dříve vitaminu F. Triterpenové kyseliny ursulová a oleanolová jsou charakteristické některými vlastnostmi například protizánětlivost či hojivost ran. Obsahuje i biologicky hodnotné látky, jako jsou cholin (50 100mg), betain a 6 20mg vitamin K 1. Olej v dužině je tedy v podstatě přírodní koncentrát provitaminu A, vitaminů E, K a P. Z ostatních cenných látek obsažených v oleji to je 0,12-0,6% tříslovin, nezastupitelné aminokyseliny, pektin, bioflovanoidy, steroidy aj. (viz Tab. č. 6) (VALÍČEK, HAVELKA, 2008). 3.4.5 Semena Obsahují až 15% oleje, který má hustou konzistenci, specifickou chuť i vůni a má světle žlutou barvu. Jakostí sice předčí většinu potravinářských olejů, ale hlavní význam má ve farmaceutickém průmyslu (VALÍČEK, HAVELKA, 2008). Z největší části (90%) jej tvoří nenasycené mastné kyseliny, a to linolová (47mg), dále linoleová (18mg) a olejová (16mg), ale i nasycená palmitová, které regulují výměnu látkovou v pokožce. Karotenoidů obsahuje až 350mg, vitaminu E 105 160mg. Byl zjištěn i fytohormon ß-sitosterin v množství 0,1 0,28%, který je efektivním prostředkem prevence a léčení aterosklezózy a také 2,3% tříslovin (VALÍČEK, HAVELKA, 2008). Ze semen rakytníku byla izolována důležitá surovina, která se používá k výrobě významného antioxidantu oligoprokyaninu (OPC) jako složky doplňků stravy a kosmetiky (BAJER, 2008). 3.4.6 Kůra V kůře větví je obsaženo asi 10% tříslovin a olej. Byl zde objeven i biogenní amin serotonin v množství 0,3-0,4%. Nejnovější výzkumy prokázaly obsah serotoninu v kůře, který má protinádorové účinky (VALÍČEK, 2008). Látky izolované z větví rakytníku vykazují protizánětlivé účinky (HAE-IN, 2011). 22

3.4.7 Listy Listy obsahují asi 3,8% sacharidů, 0,2% protopekinu, 1% organických kyselin, 170 mg katechinu, dále karotenoid lykopen, bioflavonoidy, kumariny atd. Kromě vitamínu C (až 370 mg) a tříslovin (8%) jsou zastoupeny i cenné minerální látky, hlavně vápník a hořčík. Hořčík je důležitý pro zdraví cév a srdce a také snižuje nebezpečí aterosklerózy, ostatní sloučeniny mají schopnost bránit tvorbě trombů v cévách (VALÍČEK, 2008; BAJER, 2008). Listy obsahují živiny a bioaktivní látky, které zahrnují především flavonoidy, karotenoidy, svobodné a esterifikované steroly, triterpenoly a isoprenoly. (viz Tab. č. 1) Listy jsou rovněž bohatým zdrojem důležitých antioxidantů včetně - karotenu, vitaminu E, katechinu, ferulové kyseliny, kyseliny listové a významných hodnot vápníku, hořčíku a draslíku. Mezi polyfenolickými sloučeninami v listech jsou zastoupeny flavony, tanin (SURYAKUMAR, 2011). Celkový obsah polyfenolů v listech byl stanoven pomocí Folin-Denisovy metody a byl přibližně 425,94 mg/g. Listy této rostliny jsou používány v některých zemích v podobě čajů, krmiv, léčiv a kosmetiky. Je prokázáno, že rakytník má mnoho dalších výhod, včetně preventivních účinků - zejména výtažky z listů rakytníku řešetlákového mají antioxidační, antibakteriální, antivirové, protinádorové a imunostimulační vlastnosti (HAE-IN, 2011). Rakytníkové listy jsou výživné krmivo pro dobytek, ovce a kozy. Jsou bohatým zdrojem bílkovin (18-22%), obsahují 8,76-11,67 hrubé vlákniny, 6,7-8,16% celkového popelu, 0,16-0,23% celkového fosforu, 1,52-2.23% vápníku, 10,028 mg / kg měď, 23,52 mg / kg zinku, 0,18-0,94% kyseliny nerozpustné kyseliny, 8,19 mg/100 g vitaminu E, 1,81% flavonoidů, 495,7 mg / kg železa, tuk (4-5%), a další stopové prvky pro zvířata (DWIVEDI, AHMED, 2008). 23

Tabulka č. 1: Obsah vody, ethyl - acelátu a hexanu v % v jednotlivým rostlinných orgánech rakytníku řešetlákového (MICHEL, 2011). Orgán Voda (%) Ethyl-acetát (%) Hexan (%) List 40,6 20,26 37,6 Stonek 49,75 22,75 30,75 Kořeny 29,75 22,75 25 Semena 34,16 18,75 27,6 Tabulka č. 2: Látkové složení základní plodů rakytníku (g.kg -1 ) (Kopec, 1998). Složka/ Energie kj.kg -1 Voda g.kg -1 Sušina Bílkoviny Lipidy Sacharidy Popeloviny* Vláknina 2100 895 105 12 39 50 6 20 Tabulka č. 3: Látkové složení minerálie plodů rakytníku (mg.kg -1 ) (Kopec, 1998). Složka Ca Fe Na Mg P Cl K Z n J Mn Se S Cu 420 32 30 200 90 2 1330 n n n n n n Tabulka č. 4: Látkové složení vitaminy plodů rakytníku (mg.kg -1 ) (Kopec, 1998). Vitaminy mg.kg -1 A* B1 B2 B6 PP B9 B12 Pantot.* B15 C D E K (P*) U* Kopec 1998 10 0,2 1,2 0,5 n 0,4 n 1 n 1534 n n n n n 24

Tabulka č. 5 : Poměr počtu uhlíků a nenasycených vazeb v MK (HOJEROVÁ, PAŽOUREKOVÁ, 2012). Mastná kyselina Makadamiový Rakytníkový Avelánový Olivový Mandlový (%) olej olej olej olej olej C 16:0 5-10 15-47 3 8-21 4-9 C 16:1 15-30 12-55 33 1-3 1 C 18:0 2-5 0-3,5 3-6 1 C 18:1 45-65 1,5-35 40 53-80 10-30 6 LA C 18:2 6 GLA C 18:3 - - - - - 3 ALA C 18:3 stopy 1-15 stopy stopy stopy AA 1,5-3,5 stopy jiné mononenasycené stopy 23 3.5 Použití rakytníku řešetlákového Plody se používají při hypovitaminóze a avitaminóze, jsou vhodné pro zlepšení zdravotního stavu u pacientů po infekčních chorobách i po chirurgických zákrocích. Mají barteriocidní účinek vůči stafilokokům, bakteriím břišního tyfu, dyzentérii, salmonelóze, stimulují zažívání, zlepšují vylučování trávicích enzymů a žluči, zvyšují počet erytrocytů, zlepšují kvalitu hemoglobinu i fosfolipidů a vedou ke vzrůstu koeficientu albumin/globulin. Bylo prokázáno, že při infekční hepatitidě se vlivem šťávy zmenšuje intenzita dystrofických a nekrotických procesů v jaterních buňkách (VALÍČEK, HAVELKA, 2008). Rakytníková šťáva se používá při žaludečních potížích, při chřipce a infekčních onemocněních, při nedostatku vitamínů a při rekonvalescenci. Léčí plicní, zažívací, jaterní a kloubní potíže, hojí sliznice, rozpouští hleny, reguluje krevní oběh. Rakytník posiluje imunitní systém, odolnost proti stresu, podporuje detoxikaci a působí proti bakteriím a virům (STAŇKOVÁ KRŐHNOVÁ, 2009). Sirupy a džusy jsou nedílnou součástí potravinových doplňků pro děti, řidiče, těžce pracující a sportovce, neboť zvyšuje dlouhodobě výkonnost, zlepšuje paměť při 25

učení, při řízení motorových vozidel a zlepšují koncentraci myšlení (VALÍČEK, HAVELKA, 2008). Droga se používá ve formě nálevu při léčení rýmy. Novější výzkumy prokázaly u kůry, díky obsahu serotoninu, i protinádorovou aktivitu. Listy se v tradiční medicíně užívají při revmatismu a dně. Slouží rovněž k mytí vlasů pro jejich zpevnění a zpomalení procesu vypadávání (VALÍČEK, HAVELKA, 2008). 3.5.1 Olej (Hippophaë oleum) Asi 9 % obsahu plodu tvoří oranžový olej charakteristické chuti a vůně. Podobně jako makadamový, cení se hlavně pro jeho neobvykle vysoký obsah kyseliny palmitové (32 až 43 %) a komplex biologicky aktivních látek, jakými jsou triterpeny sterolového typu (1-3 %, hlavně beta-sitosterol, izoukosterol, stigmasterol, stigmast-8-ene-3-betaol, obtuzioliol, ergosterol, lanosterol, stigmasterol), karotenoidy (0,1-0,5 %), vitamín E (0,1-0,3 %), flavonoidy (kvercetin a rutin), minerální látky (železo, bór, mangan) a jiné (HOJEROVÁ, PAŽOUREKOVÁ, 2012). Rakytníkový olej je unikátní přírodní látka, která z hlediska obsahu biologicky aktivních složek nemá k sobě rovných mezi ostatními rostlinnými oleji, přitom nemá prakticky žádné vedlejší účinky. Zvyšuje odolnost organismu, doplňuje nedostatek vitamínu a minerálů v těle, zvláště v jarním a zimním období, kdy je hypovitaminóza a avitaminóza velmi rozšířená. Zlepšuje a urychluje růst vlasů. Využívá se i při zánětech horních cest dýchacích a hltanu. Je efektivní v oftalmologii u trachomu a poranění rohovky a její destrukci, slouží pro urychlení léčení zánětu očí (VALÍČEK, HAVELKA, 2008). Olej působí jako biogenní stimulátor se schopností tlumit bolest stejně jako analgetika. Rovněž reguluje tkáně, sliznici trávicího a pohlavního ústrojí, léčí popáleniny, křečové žíly, žaludeční a střevní potíže. Semena složí jako projímadlo, olej jako náhražka rybího tuku (VALÍČEK, HAVELKA, 2008). Má unikátní skladku vitaminů a biologicky aktivních látek pro léčbu kardiovaskulárních chorob, zvláště aterosklerózy i dystrofických procesů v myokardu. Celkově zlepšuje zdravotní stav, dochází k omezení stavů stenokardie i cévních poruch, které předcházejí zánětu žil, normalizuje se arteriální tlak (viz Tab. č. 5 a 6) (VALÍČEK, HAVELKA, 2008). Byl zjištěn baktericidní účinek na zlatého stafylokoka, hemolytického streptokoka a bakterie tyfu. Inhibuje sekreci žaludečních šťáv, léčí zánět jícnu, 26

žaludeční a dvanáctníkové vředy i nemoci tlustého střeva. Pozitivně působí i při rakovině zažívací soustavy, lymfatických uzlin, prsu, dělohy a prostaty, a to především po ozařování. Význam má i gynekologii při rakovině, netypickém epitelu a erozi čípku děložního (VALÍČEK, HAVELKA, 2008). Olej regeneruje tkáně epitelu po termických a chemických poškozeních kůže, popálenin nebo omrzlinách, léčí proleženiny. Zevně se užívá na téměř 20 druhů kožních chorob, zvláště uhrovitosti, různých ekzémů a opruzenin. Chrání biologické membrány před poškozením vlivem chemických látek. Patří mezi výborné léčebné prostředky zlepšující granulaci a epitelizaci tkání. Velmi dobrých výsledků bylo dosaženo při léčbě bércových vředů, proleženin a popálenin. Ve všech případech se na poškozené místo nanese rakytníkový olej a zaváže obvazem, který se mění každý den, a to až do doby, kdy dochází ke granulaci pokožky (VALÍČEK, HAVELKA, 2008). 27

Tabulka č. 6 : Porovnání obsahových látek oleje ze semen a oleje z dužiny (http://www.seabuckwonders.com). Činnost obsahové Obsahová látka Olej ze semen Olej z dužiny látky Vitamin E 298-373 iu/ 100g 234-313 iu/100g antioxidant 2755-4400 2755-5511 Vitamin A iu/100g iu/100g zrak atd. vstřebávání a Vitamin D 2mg/100g ukládání vápníku Vitamin K 150mg/100g srážlivost krve Fosfolipidy 0,50% udržování metabolismu zpomalení procesu Karotenoidy 40-55mg/100g 155-244mg/100g stárnutí Palmitová kyselina 10% 25-30% mastná kyselina Palmitolejová zdraví kůže a kyselina (Omega 7) 30-35% buněčné membrány Stearová kyselina 1% mastná kyselina Olejová kyselina nenasycená mastná (omega 9) 20-25% 25-30% kyselina Kyselina linoleová polynenasycená (Omega 6) 29-38% 5-6% mastná kyselina polynenasycená mastná kyselina, Kyselina linolenová (omega 3) 25-30% 2,8-4% často chybí člověku i zvířatům 3.5.2 Kontraindikace U drog připravených z rakytníku řešetlákového nebyly zjištěny žádné nežádoucí účinky, ani není známa žádná kontraindikace. Pouze při požití velkém množství výrobků z plodů mohou způsobit tzv. pálení žáhy. 28

Rakytníkový olej se nemá používat vnitřně při zánětech žlučníku, jater, slinivky břišní a při žlučníkových kamenech. Výjimečně se může projevit nesnášenlivost oleje při vnitřním užití, která se projevuje zvracením, tzv. falešnou nespavostí nebo zvýšenou bolestivostí, např. žaludku. Někdy se u rakytníkového oleje upravuje ph, a to podáním jedlé sody nebo hořčíku, což se týká hlavně dvanácterníkového vředu (VALÍČEK, HAVELKA, 2008). 3.6 Způsoby pěstování Při pěstování rakytníku je nutno brát v úvahu základní biologické zvláštnosti této rostliny. Těmi jsou dvoudomost, větrosnubnost, náročnost na světlo, potřeba dostatečného proudění vzduchu, pozemky s přívodem dostatku vody a s dostatkem organické hmoty i minerálních látek, nejlépe podél řek s průtočnou vodou (VALÍČEK, HAVELKA, 2008). 3.6.1 Nároky na prostředí 3.6.1.1 Teplo Z klimatického hlediska je areál rakytníku velmi rozsáhlý a u nás jej lze pěstovat prakticky všude, s výjimkou vysokohorských oblastí. I když v zimě snáší poměrně nízké teploty (kořenová soustava do -22 C a nadzemní část až do -50 C), často jej poškozují holomrazy. V létě snáší dobře i vyšší teploty, avšak za předpokladu dostatku vody v půdě. V našich klimatických podmínkách mohou rašící pupeny někdy vlivem pozdních jarních mrazíků namrzat i při teplotě -5 C (VALÍČEK, HAVELKA, 2008). Střední letální teplota (LT50) listů rakytníku je mnohem vyšší než u jiných ovocných stromů, jako jsou jablka a hrušky. Také při pokusech se suchem a vysokými teplotami se ukázalo, že rakytník je tolerantní k abiotickým stresům. Jeho listy obsahují vysoké koncentrace kyseliny askorbové, která hraje roli v toleranci při abiotických stresech - funguje jako antioxidant (PAPUC, NICORESCU, CRIVINEANU, GORAN, 2009). 3.6.1.2 Půda Rakytník potřebuje dostatečně propustnou a zároveň vlhkou půdu, spíše lehčí s neutrální půdní reakcí (ph 6,6 7) a dostatkem fosforu. Na kyselých půdách je třeba vápnit. Na značně kyselých půdách (ph 3 4) rakytník vůbec nevytváří hlízkové bakterie a téměř neroste, na středně kyselých (ph 4 5) a slabě kyselých (ph 5 6) 29

vytváří velmi málo hlízek, které jsou špatně vyvinuté a roste špatně. Půda však může mít nízký obsah dusíku, neboť ten rostlina získává ze vzduchu pomocí hlízkových bakterií uložených na kořenech (VALÍČEK, HAVELKA, 2008). Špatně roste na těžkých, hlinito-jílových a zasolených půdách, ale také na chudých písčitých pozemcích. Nevhodné jsou zamokřené a podmáčené půdy se stojící podzemní vodou, i když kořenová soustava snáší po krátké období zamokření. Při pěstování na těžkých půdách je třeba drenáž. Na lehkých písčitých půdách roste velmi dobře pouze při dostatečném doplnění organických i minerálních hnojiv. Nesnáší půdy příliš zasolené (VALÍČEK, HAVELKA, 2008). 3.6.1.3 Světlo Rakytník je světlomilná rostlina a při zastínění jí neprospívá, výhony jsou tenké a velmi slabé, často i hynou. Nesnáší rovněž sousedství stejně vysokých rostlin jiných druhů. Rostliny se celkově oslabují, špatně kvetou a plodí (VALÍČEK, HAVELKA, 2008). 3.6.1.4 Voda Také nároky na vodu jsou poměrně vysoké, hlavně v prvních letech růstu, při jejím nedostatku dochází nejen k opadu listů, ale i květů a plodů. Při extrémním suchu rostliny hynou. V oblastech s nedostatkem vody je třeba zajistit pravidelnou závlahu. Pokud by však byla hladina spodní vody vysoká, je třeba provést částečné odvodnění (VALÍČEK, HAVELKA, 2008). 3.7 Růst a vývoj Rakytník začíná svoji vegetaci, v závislosti na konkrétních klimatických podmínkách, nejčasněji v průběhu dubna. Kvetení začíná před růstem listů nebo krátce před jejich rašením, většinou při průměrné denní teplotě 7-12 C, to znamená koncem dubna nebo počátkem května a prostým okem je nelze téměř zjistit. Asi v polovině července se u úžlabních šupinách pupenů zakládají budoucí květní orgány následujícího roku. Přitom se květy vyvíjejí v tzv. smíšeném pupenu, a to spolu s prodlužovacím výhonem a základy listů. Tyto pupeny na jaře tvoří asi 3 5 cm dlouhé plodonosné větvičky, které po dozrání plodů odumírají (VALÍČEK, HAVELKA, 2008). Jednopohlavné květy jsou větrosnubné. Samčí rostliny často patří mezi první jarní pylovou pastvu včel. Kvetení trvá okolo 10 12 dnů a samčí květy rozkvétají o 1 30

2 dny dříve než květy samičí. Růst výhonů začíná po odkvětu počátkem května a pokračuje až do třetí dekády srpna či začátku září. Plody dozrávají od poloviny července až do září v závislosti na odrůdě i počasí. Jsou neopadavé a zůstávají na větvích až do jara (VALÍČEK, HAVELKA, 2008). Nástup plodnosti je obvykle ve čtvrtém až šestém roce, což také závisí i na způsobu množení. Daleko rychleji plodí rostliny množené vegetativně, než získané ze semen (až o dva roky dříve). Samičí květy se zakládají v úžlabí jednoletých větví v období snížené intenzity růstu (červenec srpen). Po ukončení morfologických formování květních pupenů je již možné prostým okem rozpoznat pohlaví rostliny. Jak již bylo uvedeno, samčí květy mají 2 3krát větší pupeny než květy samičí (VALÍČEK, HAVELKA, 2008). Produkční období trvá 10 12 let a za dobrých podmínek se může prodloužit až na 20 let. Rostliny se dožívají až 80 let věku. Suma teplot za vegetaci je na počátku kvetení 135-150 C, u plodů činí 1300-1500 C (VALÍČEK, HAVELKA, 2008). 3.8 Množení rakytníku Rakytník řešetlákový se velmi dobře množí jak semeny, tak různými vegetativními způsoby, včetně roubování (VALÍČEK, HAVELKA, 2008). 3.8.1 Generativní množení Nevýhoda rozmnožování semeny vychází z dvoudomosti tohoto druhu, neboť až do doby plodnosti nelze spolehlivě rozlišit pohlaví rostliny. Hlavně 80% semenáčků má samčí pohlaví (VALÍČEK, HAVELKA, 2008). Výsev osiva je nejjednodušší způsob rozmnožování. Prakticky zde není potřebné období posklizňového dozrávání - stratifikace. Osivo lze vysévat ihned po sklizni, ale i po určité době skladování (PAPRŠTEJN, 2009). Sklizené plody rozdrtíme za účelem oddělení slupky a dužiny, musíme dát pozor, aby nedošlo k poškození semen, poté několikrát promyjeme vodou a ponecháme volně oschnout. Před výsevem se osivo máčí 6 až 8krát po 24 hodinách ve vodě. Vysévat lze na podzim i na jaře. Na jaře lze vysévat osivo stratifikované se zárukou jednotného a vyrovnaného porostu. Na podzim vyséváme do hloubky 50 mm a z jara mělčeji - 20 mm, zpravidla do řádku s různou vzdáleností od 0,2 0,5 m. Během vegetace semenáčky dorůstají do výšky 0,3 0,5 m, tvoří hlavní i postraní obrost. Kořenový krček dosahuje síly 3 4 mm. Před jarním vyškolkováním zakrátíme 31

nadzemní část, školkujeme na vzdálenost 0,8 x 0,3 m. Ve druhém roce získáme silné keře vhodné pro výsadbu (PAPRŠTEJN, 2009). 3.8.2 Vegetativní množení Pro produkční plochy se tedy volí některý z vegetativních způsobů rozmnožování - množení dřevitými i zelenými řízky, odkopky nebo hřížením (VALÍČEK, HAVELKA, 2008). Je zajištěn geneticky jednotný výsadbový materiál. Nejčastěji se používají různé metody řízkování (polo vyzrálými řízky bylinné řízkování, vyzrálými dřevitými řízky). Podmínky pro zakořenění řízků jsou značně rozsáhlé a jejich splnění podporuje úspěšné zakořenění. Zpravidla se rozdělují na vnitřní a vnější. Mezi vnitřní podmínky jsou řazeny: geneticky podmíněná schopnost kořenění tvorba nativních růstových hormonů podporujících tvorbu adventivních pupenů doba určená k odběru řízků (cyklofýza), místo odběru (topofýza) Schopnost zakořenění se zpravidla snižuje vstupem do endogenní dormance, kdy klesá obsah endogenních giberelinů (opět se zvyšuje při výstupu z dormance (leden, únor)). V jarním období je schopnost rhizogeneze (založení, růst a vývoj kořene u rostlin) vysoká, během května, června klesá a opět se zvyšuje v červenci. Řízky s vegetativními pupeny jsou pro množení vhodnější než řízky s generativními květními pupeny. Čím je pletivo starší, tím hůře tvoří adventivní (přídatné) kořeny. Vyšší stupeň juvenility (stav rostliny, kdy není zralá k vytvoření rozmnožovacích orgánů a buněk) pletiva podporuje regeneraci kořenů. Rozdíly v schopnosti zakořenění řízků získaných z apikálních centrálních i bazálních částí letorostů souvisí s místem iniciace adventivních kořenů a jsou druhově specifické. Často lépe zakořeňují řízky z apikální části letorostů, což souvisí s vyšším obsahem endogenních auxinů. Množení bylinnými a dřevitými řízky vyžaduje založení matečních porostů (matečnice) pro odběr řízků. Mateční keř středního stáří a velikosti poskytuje okolo 50 letorostů či výhonů. Je nutné zajistit dobrý zdravotní stav matečních rostlin (PAPRŠTEJN, 2009). 32

3.8.3 Množení dřevitými řízky Byly navrženy 2 varianty množení rakytníku pomocí dřevitých řízků. 3.8.3.1 Varianta číslo 1 Jednoleté zdřevnatělé výhony se odebírají z matečního porostu v době vegetačního klidu, nejčastěji tedy počátkem zimy. Řízky se tradičně upravují na délku 180 220 mm, poté se svazují po 100 kusech, zakládají do vlhkého písku a uchovávají při teplotě 0 C. Možné je i uchování v PVC pytlích (PAPRŠTEJN, 2009). Vsazujeme co nejdříve na jaře na připravené záhony. Řízky se vysazují vertikálně do půdy, aby nad povrchem půdy zůstaly 2 3 pupeny. Řady bývají vzdálené 0,7 m a v řadách se řízky vysazují na 0,1 0,15 m. Podmínkou úspěšného zakořenění je pravidelná závlaha. ve druhé polovině vegetace dochází k intenzivnímu růstu letorostů z horních dvou až tří pupenů. Délka přírůstku do podzimu dosahuje zpravidla až 0,5 0,6 m. Po vyzvednutí z půdy následuje jarní vyškolkování nebo lze podle délky přírůstků ponechat porost do příštího roku bez přesazování (PAPRŠTEJN, 2009). 3.8.3.2 Varianta číslo 2 Variantou číslo 2 je množení bylinnými řízky v době vegetačního klidu. U dřevitých řízků je snazší manipulace s rostlinným materiálem. Řízky nemají listy a nehrozí nebezpečí uvadání či zapaření. Termín řízkování spadá do delšího časového období. Výhony se připravují z matečních porostů odstřižením co nejblíže bázi výhonu. Nejvhodnější jsou výhony o průměru 7 až 10 mm. Odebírají se od druhé poloviny ledna až do února, poté se svazují do balíků a skladují se v chladírně při teplotě do 5 C do doby řízkování. Délka skladování by neměla přesáhnout 14 dní. Z odebraných výhonů se připravují řízky o délce cca 350 400 mm. Při řízkování se musí zachovat polarita a spodní část výhonu, tzn. že spodní řez je nutno vést co nejblíže bázi výhonu a to asi 5 mm pod nejspodnějším očkem výhonu. Svrchní řez je možno vést kdekoliv bez ohledu na polohu očka (PAPRŠTEJN, 2009). 3.8.4 Bylinné řízkování U bylinných (zelených) řízků vybíráme takové, které nejsou příliš mladé, ale ani příliš dřevnaté (VALÍČEK, HAVELKA, 2008). 33

Jsou vhodné středně silné letorosty, které jsou dobře osvětlené. Termín jejich odběru nelze přesně stanovit určitým termínem, ale úzce souvisí s nástupem jednotlivých fenofází a stavem vývoje letorostů. Zpravidla se jedná o termín od poloviny června do začátku července. Řízky se připravují tradičním způsobem z letorostů odebraných v ranních či dopoledních hodinách, z jednoho letorostu připravíme asi 2 3 řízky o délce 70 100 mm. Po úpravě následuje stimulace bazálních částí řízků. Řízky vysazujeme na množárnu do substrátu na vzdálenost 70 x 30 50 mm do hloubky 40 50 mm. Pro zakořenění řízků následuje otužování a příprava na přezimování (PAPRŠTEJN, 2009). 3.8.5 Tepelná stimulace a zakořeňování dřevitých řízků v termoboxech Řízky jsou v termoboxu umístěny vertikálně a zcela zasypány perlitem. Během stimulace se sleduje teplota bází řízků pomocí půdních teploměrů. Přibližně po 3 týdnech se provede zkušební odběr. Když je na řízcích bohatý bílý kalus, tepelná stimulace se přeruší. Poté se řízky zasypou suchým perlitem a jsou skladovány okolo 2 C. Když nastanou vhodné klimatické podmínky, můžeme řízky vyškolkovat (PAPRŠTEJN, 2009). 3.8.6 Množení rakytníku štěpováním Roubování rakytníku kopulací nebo jazýčkovou kopulací na semenáče v kontejnerech v jarním období přineslo pozitivní výsledky. U třech hodnocených odrůd se pohybovala ujatelnost roubovanců od 73,6 86,3%. Další pěstování spočívá v opakovaném zaštipování letorostů pro požadovanou tvorbu rozvětvení nadzemní části. Štěpovance rakytníku se ve srovnání s řízkovanými jedinci vyznačují vyšší plodností, ale slabším vegetativním růstem (PAPRŠTEJN, 2009). 3.9 Výsadba Před výsadbou je třeba vybrat pozemek, který bude vyhovovat z půdního i klimatického hlediska. V tomto případě není expozice pozemku podstatná, nevhodné jsou pouze svahy exponované na sever ve vyšších polohách a mrazové kotliny. Ale důležitý je přívod dostatku vody na pozemek (VALÍČEK, HAVELKA, 2008). Pozemek je třeba zrýt do hloubky 30-35cm a zároveň do půdy zapravit organické hnojivo, tj. chlévský hnůj nebo kompost v množství 10-15kg na m², které 34