Zpráva o výsledku šetření

I. Hlasový projev úřední osoby při osobním jednání v rámci výkonu sociálně-právní ochrany dětí nelze považovat za projev osobní povahy, a z toho důvodu nelze podmiňovat pořízení zvukového záznamu souhlasem úřední osoby. II. OSPOD není oprávněn zákonnému zástupci zakázat, aby o průběhu jednání se sociálními pracovníky pořizoval zvukový záznam, neboť pro takový postup nemá zákonný podklad (ve smyslu čl. 2 odst. 4 Ústavy a čl. 2. odst. 3 Listiny). V Brně dne 18. července 2012 Sp. zn.: 4796/2011/VOP/AŽ Zpráva o výsledku šetření na základě podnětu MUDr. P.T. ve věci výkonu sociálně-právní ochrany a kolizního opatrovnictví nezl. K. a vyřizování stížností A - Obsah podnětu Na veřejného ochránce práv se obrátil MUDr. P.T. (dále také stěžovatel nebo otec ), otec nezl. K., v záležitosti týkající se výkonu sociálně-právní ochrany a kolizního opatrovnictví, a to se stížností na vyřízení jeho stížnosti Magistrátem města X. (dále také OSPOD nebo magistrát ) a na postup nadřízeného orgánu OSPOD, Krajského úřadu X (dále také KÚ X nebo krajský úřad ). Dle jeho názoru se úřady nedostatečně zabývaly jeho stížností na činnost OSPOD. Z podání vyplývalo, že si otec nezl. stěžoval na postup OSPOD, a to zejména z důvodu neobjektivního a nedůsledného výkonu kolizního opatrovnictví dcery, na vedení spisové dokumentace Om, která dle jeho názoru obsahuje neúplné a zavádějící zápisy, kdy jeho citace jsou vytrženy z kontextu a vyznívají v jeho neprospěch a poškozují jeho dobré jméno. Další výhrady stěžovatele se týkají toho, že OSPOD nevyhotovuje protokoly z jednání v intencích správního řádu a odmítá umožnit stěžovateli pořídit z jednání zvukové a obrazové záznamy. Stěžovatel taktéž vznesl námitky k nevhodnému chování Mgr. S. (vedoucí oddělení sociálně-právní ochrany) v průběhu jednání, jež se uskutečnilo v srpnu 2010, za které nebyla pracovnice sankcionována. Krajskému úřadu byla dne 27. ledna 2011 doručena stížnost stěžovatele na postup OSPOD při výkonu sociálně-právní ochrany a kolizního opatrovnictví nezl., resp. stížnost na vyřízení jeho stížnosti v předmětné záležitosti, jež se obsahově shodovala s podáním ochránci (viz shora). B - Skutková zjištění Na základě výše uvedeného podnětu jsem ve smyslu ustanovení 14 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů (dále jen

zákon o veřejném ochránci práv ), zahájila šetření postupu Magistrátu města X a Krajského úřadu X při vyřizování stížnosti stěžovatele na postup OSPOD. Dle ustanovení 15 odst. 2 písm. a) a b) citovaného zákona jsem si od krajského úřadu vyžádala vyjádření k předmětné záležitosti a zaslání kopií relevantních dokladů ze spisové dokumentace vedené OSPOD ke stížnosti otce nezl. V prosinci 2011 se uskutečnilo na OSPOD místní šetření pověřených zaměstnanců Kanceláře veřejného ochránce práv. Relevantní skutečnosti spisová dokumentace Om a vyjádření OSPOD OSPOD ve svém vyjádření mimo jiné sdělil, že výkon kolizního opatrovnictví nezl. byl z jeho strany vykonáván řádně a zodpovědně, veškeré jeho návrhy a vyjádření byly vždy v zájmu nezl. V současné době již nevykonává funkci kolizního opatrovníka, neboť řízení o úpravě rodičovské zodpovědnosti a úpravě styku byla pravomocně ukončena. Dále jsem byla informována, že se OSPOD vždy zabýval podněty rodičů, řádně je prošetřil a projednal, otci nezl. opakovaně sdělil duplicitně (telefonicky, e-mailem a poté doporučeným dopisem) zprávy, ačkoliv to není jeho povinností. Rodiče se průběžně obrací na OSPOD se svými podněty, kterými se vždy sociální pracovnice zabývají a snaží se je řešit v zájmu nezl. Zejména otec intenzivně koresponduje se sociálními pracovnicemi, dožaduje se stanovisek k různým situacím, často přenáší na OSPOD zodpovědnost ohledně řešení každodenních záležitostí spojených s péčí a výchovou nezl., dožaduje se písemných vyjádření a stanovisek s požadavkem vysvětlení, z jakých zákonů a předpisů OSPOD vychází při sociálněprávní ochraně nezl. dcery. OSPOD se domnívá, že dotazy stěžovatele překračují rámec poradenské činnosti uložené zákonem č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů (dále také ZoSPOD ). Komunikace s otcem nezl. je náročná, což mohlo vyvolat v některých situacích vzájemné nepochopení. Otec připomínkuje vedení záznamů, často využívá institut nahlížení do spisu, včetně pořizování kopií. Má požadavky na doslovné citace z jednání, šetření a v případě, že OSPOD nevyhoví jeho požadavkům, obviňuje OSPOD z polopravd, lží a manipulace se spisem. V rámci vedení spisové dokumentace není v žádném případě cílem poškodit některého z rodičů, ale zachytit skutečnosti, které jsou podstatné pro výkon sociálně-právní ochrany dětí. Tento způsob práce není otec ochoten akceptovat a má tendence direktivně určovat písemnou podobu dokumentace. Nezl. K. není ohrožené dítě ve smyslu ZoSPOD 1, neboť připomínky vznášené otcem nejsou závažného charakteru. K péči matky o nezl. nemá a neměl OSPOD připomínky, nezl. dobře prospívá, má dobrý vztah k oběma rodičům, s otcem se pravidelně stýká. Prostřednictvím OSPOD se rodiče dohodli na rozšíření styku (noc ze soboty na neděli a jarní prázdniny). Pokud v minulosti došlo k problémům při realizaci styku, z pohledu OSPOD se nejednalo ze strany matky o dlouhodobé 1 Ustanovení 6 ZoSPOD příkladmo vymezuje z věcného hlediska okruh dětí, na které se sociálně-právní ochrana vztahuje; jedná se zejména o děti, jejichž rodiče z vážných objektivních nebo subjektivních příčin neplní nebo plní nedostatečně povinnosti plynoucí z rodičovské zodpovědnosti, děti, na kterých byl spáchán závažný trestní čin, nebo děti, které vzhledem ke svému jednání nebo chování zvýšenou ochranu a pomoc potřebují, apod. 2

úmyslné či bezdůvodné bránění v jeho realizaci. Na druhou stranu otec nevyužívá všechny termíny k realizaci styku s nezletilou, což je nepostižitelné, ale matka to vnímá jako nespravedlnost. Komunikace mezi rodiči je poznamenána rozdílnou hodnotovou orientací, negativními zážitky z rozpadu partnerského vztahu, svou roli hraje nedůvěra a osočování. OSPOD považuje matku i otce za kvalitní rodiče a nikdy nezpochybňoval jejich zásadní význam v životě nezletilé. OSPOD uvažoval po celou dobu problematické komunikace o možnosti uložit rodičům povinnost navštívit odborné poradenské zařízení dle ustanovení 12 ZoSPOD. Typy sporů mezi rodiči dle jeho názoru nepředstavují riziko pro nezl., ale jsou přenášeny na pracovníky OSPOD. Kontinuální působení dvou institucí se proto OSPOD jeví jako neúčelné, neboť lze předpokládat, že se rodiče budou v tomto případě i nadále obracet na OSPOD. Též je možno očekávat, že budou vyvolána další soudní jednání, kde bude OSPOD figurovat jako opatrovník. Nelze vyloučit, že v průběhu soudního řízení soud vyhodnotí potřebu uložit rodičům dle občanského soudního řádu účast na mimosoudním smírčím nebo mediačním jednání nebo rodinné terapii. Jelikož otec projevuje značnou nedůvěru a nespokojenost vůči pracovnicím OSPOD, vyvstala také otázka, zda není namístě vznést námitku podjatosti. Přístup otce a jeho neustálé výhrady vyvolávají dlouhodobý tlak, který může ohrozit kvalitu sociální práce. Případem se průběžně zabývaly tři pracovnice OSPOD a všechny musely čelit nepřiměřené kritice ze strany otce nezl. Objektivní náhled by mohla zprostředkovat případová konference, kde by bylo vhodné přizvat nestranné odborníky, které by mohla doporučit i Kancelář veřejného ochránce práv. Pokud se týká výhrad stěžovatele k chování sociální pracovnice OSPOD v průběhu jednání v srpnu 2010, jsem informována, že se otci nezl. dostalo písemné i ústní omluvy za zvýšení hlasu při složitém a emočně vypjatém jednání. OSPOD se od podzimu 2010 opakovaně písemně vyjádřil k požadavku stěžovatele ve věci pořízení zvukového záznamu z jednání na úřadě s odkazem na ustanovení 12 odst. 1 občanského zákoníku, tzn., že s pořízením vyslovil nesouhlas. Stížnost Stížnost na postup OSPOD byla magistrátu doručena dne 11. 10. 2010, písemná odpověď byla stěžovateli zaslána dne 30. 11. 2010. Ohledně námitky stěžovatele týkající se postupu OSPOD jako kolizního opatrovníka nezl. K., který v rámci řízení o úpravě výchovy a výživy neprovedl šetření poměrů nezl., ačkoliv byl k tomuto kroku vyzván soudem, OSPOD otci nezl. sdělil, že neprovedl místní šetření poměrů matky a nezl., neboť z minulosti dobře znal bytové podmínky pronajatých prostor. Dále sdělil, že na společném jednání v únoru 2010 rodiče, resp. otec, nevznesli námitky k podmínkám a poměrům dcery a OSPOD taktéž nezjistil negativní poznatky k péči matky o nezl. Šetření poměrů nezl. pak provedl následně, a to na vyžádání stěžovatele. Šetření potvrdilo, že se jedná o 3

standardní byt, který byl vhodný pro pobyt nezl., v péči matky neshledal OSPOD závady. Na námitku stěžovatele, že zpráva kolizního opatrovníka byla nevypovídající, obecná, nevycházela z objektivně ověřeného stavu a byla vypracována až v červnu 2010, i když soud zaslal výzvu k prošetření poměrů koncem dubna, OSPOD sdělil, že při podání zpráv pro opatrovnický soud není vázán předpisy či instrukcemi, důležitá je vždy obsahová stránka podávané zprávy. Ohledně lhůt k podání zprávy OSPOD sdělil, že lhůty pro vypracování zpráv jsou zpravidla orientační, závazné je předání zprávy před soudním řízením. Na námitku týkající se vedení spisové dokumentace Om OSPOD stěžovateli sdělil, že vedení spisové dokumentace Om je dáno zákonem č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, a instrukcí MPSV. K žádosti stěžovatele, aby byly vedeny protokoly ze všech jednání na OSPOD a ne pouze záznamy, které vyhovují OSPOD a ve kterých je citován, aniž své výroky autorizoval, bylo stěžovateli sděleno, že se protokolace provádí pouze v ojedinělých případech, např. na žádost účastníků jednání. Sociálně-právní ochrana není agendou správní, vyjma několika případů rozhodování ve věci, správní řád se proto na ni vztahuje pouze okrajově. U běžného jednání s rodiči proto není potřeba postupovat v intencích správního řádu. Záznamy z jednání a zprávy podávané opatrovnickému soudu jsou součástí spisové dokumentace Om, zaznamenávají i subjektivní pocity a vjemy nejen zákonných zástupců, ale sociálních pracovníků. Záznamy pak slouží, resp. jsou vodítkem pro další práci s rodinou. K výhradě stěžovatele, že OSPOD uvedl v záznamu z telefonického hovoru špatnou částku dlužného výživného, čímž došlo k poškození jeho dobrého jména, bylo stěžovateli sděleno, že při telefonickém hovoru mohlo dojít k přeslechnutí částky, kterou ovšem OSPOD ihned opravil poté, co obdržel výpis ze stěžovatelova účtu. Ohledně nevhodného chování Mgr. S. v průběhu jednání v srpnu 2010 bylo stěžovateli sděleno, že se jednalo o vypjatou situaci, otec od počátku vytýká a kritizuje veškerou práci sociálních pracovníků, která je často nadstandardní a byla vždy v oprávněném zájmu jeho dcery. Stěžovateli byla vyslovena omluva. Ze spisového materiálu pak zjišťuji, že OSPOD je od založení spisové dokumentace v kontaktu s oběma rodiči, zejména pak se stěžovatelem, který se na něj obrací často, četné připomínky a výhrady, zejména stěžovatele vůči matce, vždy projednal, oba rodiče informoval o výsledcích pohovoru a o jejich právech, ale i povinnostech. Vyjádření krajského úřadu Předmětná stížnost byla doručena krajskému úřadu dne 27. 1. 2011, úřad si vyžádal k jejímu prošetření spisovou dokumentaci nezl. K. K vyřízení stížnosti úřad neprováděl vlastní sociální šetření v bydlišti rodiny, neboť měl za to, že další návštěva sociálních pracovníků není nezbytná a v zájmu dítěte. K objasnění všech bodů stížnosti měl k dispozici údaje uvedené ve spisové dokumentaci a vyjádření stěžovatele, proto nepovažoval za potřebné zjišťovat si další. Odpověď na stížnost 4

byla odeslána datovou schránkou dne 24. 3. 2011 a na základě žádosti stěžovatele doporučeným dopisem ze dne 5. 4. 2011. Úřad se zabýval všemi body stížnosti, ke kterým se podrobně vyjádřil v odpovědi, k vyřízení stížnosti přistupoval objektivně, šetřením dospěl k závěru, že v postupu OSPOD nedošlo k závažnému pochybení, stejně jako při vyřizování stížnosti. Stížnost proto uzavřel konstatováním, že se jedná o složitý případ, kterému OSPOD věnuje náležitou pozornost a jedná v zájmu dítěte. Krajský úřad zaujal ke stížnosti následující stanovisko. Ohledně námitek, jež se týkaly osobního jednání na OSPOD dne 17. 2. 2010 a zprávy OSPOD opatrovnickému soudu z června 2010, kdy stěžovatel uváděl, že soud požádal OSPOD o zjištění, v jakých poměrech nezl. dcera žije a jak je postaráno o její výchovu, přičemž OSPOD zprávu vypracoval, aniž by provedl šetření v místě bydliště matky, úřad sdělil, že v záznamu z jednání z února není uvedeno shodné tvrzení rodičů ohledně výchovy a poměrů každého z nich. Je v něm zaznamenáno sděleni otce nezl., že má výhrady vůči péči matky, přičemž není specifikováno, jaké, a to ani v jeho vyjádřeni k uvedenému záznamu, které podal dne 15. 11. 2010 (první stížnost). Ze spisové dokumentace Om vyplývá, že v době, která předcházela předmětné zprávě OSPOD, byla komunikace rodičů obtížná a styk otce s dcerou provázely problémy. Nikde v těchto dokumentech nejsou uvedeny konkrétní výhrady vůči péči matky o dítě jako takové. Do doby podání předmětné zprávy soudu OSPOD neprovedl sociální šetření v místě bydliště nezl., což krajský úřad nepovažuje za úplné prověření podmínek péče a výchovy dítěte před podáním zprávy k soudu, nicméně dostatečnost podané zprávy pro účely soudního řízení byla na zhodnocení soudu. OSPOD vystupuje u soudního jednání ve věci úpravy poměrů k nezl. v roli opatrovníka, a to na základě usnesení soudu, stal se tedy účastníkem soudního řízení; zprávou z června 2010 OSPOD splnil zadání soudu z konce dubna 2010 a důkazní povinnost účastníka soudního řízeni. Účastníci řízení se mají právo vyjádřit ke všem důkazům, které byly provedeny, stěžovatel svého procesního práva nevyužil. 2 Ani z rozhodnutí soudů (prvostupňového i druhostupňového) nevyplývá, že by zpráva kolizního opatrovníka byla nedostatečná nebo nesprávná. K bodu stížnosti, který řešil otázku vedení spisové dokumentace, pořizování protokolů z osobních jednání, námitek stěžovatele ve věci nepřípustnosti nepravdivých či nepřesných citací uváděných v záznamech, krajský úřad sdělil, že podle ustanovení 1 odst. 2 správního řádu se zákon nebo jeho jednotlivá ustanovení použijí, nestanoví-ii zvláštní zákon jiný postup. Vedení spisové dokumentace orgány sociálně-právní ochrany dětí a její obsah stanoví zvláštní zákon, a to v ustanovení 55 odst. 2 zákona ZoSPOD. Podle něj spisová dokumentace obsahuje mimo jiné záznamy o výsledcích šetření v rodině, záznamy o jednání s rodiči nebo jinými osobami. Právní předpis, ze kterého vyplývá, že orgány sociálně-právní ochrany dětí sepisují především záznamy, nikoli protokoly, je tedy citovaný zákon o sociálně-právní ochraně dětí, který neupravuje bližší podmínky pro psaní záznamů. V tomto smyslu lze odkázat na Instrukci Ministerstva práce a sociálních věcí, kterou se stanoví rozsah evidence dětí a obsah spisové dokumentace, kde či. 6 stanoví pouze to, že záznamy mají být čitelné a mají být opatřeny datem, podpisem a označením funkce toho, kdo je vyhotovil. Tyto náležitosti záznamy založené ve spisové dokumentaci splňují. Jiné náležitosti záznamu v legislativě upraveny nejsou. Pro účely sociální práce je důležité, aby 2 Ustanovení 123 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen OSŘ ). 5

záznamy zachycovaly průběh jednání a podstatné informace, které na něm zazněly. Není povinností zachycovat detailní průběh jednání. Krajský úřad nemůže zhodnotit, zda citace uvedené v záznamech uložených ve spisové dokumentaci odpovídají tomu, co na jednáních zaznělo, neboť nebyl jejich účastníkem. Chybně uvedená částka výživného byla opravena. Krajský úřad shledal, že by bylo vhodné, aby byly pořizovány protokoly z jednání. K dalšímu bodu stížnosti ohledně zamítavého postoje OSPOD k pořizování zvukových a obrazových záznamů z jednání a nevhodného chování (zvýšení hlasu) ze strany Mgr. S. během jednání v srpnu 2010 bylo stěžovateli sděleno, že dle ustanovení 12 občanského zákoníku smějí být pořízeny nebo použity obrazové snímky a obrazové a zvukové záznamy týkající se fyzické osoby nebo jejích projevů osobní povahy jen s jejím svolením. To se vztahuje i na sociální pracovníky. Občanský zákoník neurčuje, že by případné nesvolení k takovému úkonu muselo provázet odůvodnění. K nevhodnému chování Mgr. S. krajský úřad nezaujal stanovisko s odkazem na svoji nepřítomnost při jednání, nevyhověl žádosti o zahájení disciplinárního řízení s ohledem na to, že Mgr. S. není pracovníkem krajského úřadu. C - Právní úprava Nemohu se zabývat tím, co bylo předmětem soudního řízení, proto se nevyjadřuji k postupu a rozhodnutí opatrovnického soudu. Mým úkolem je hodnotit postup OSPOD, vůči němuž bylo zahájeno šetření při výkonu sociálně-právní ochrany a kolizního opatrovnictví nezl. K. Úmluva o právech dítě (dále jen ÚPD ) stanoví v čl. 3 zásadu, že zájem dítěte musí být předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí, ať už uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, soudy, správními nebo zákonodárnými orgány. Čl. 18 ÚPD stanoví zásadu, že oba rodiče mají společnou odpovědnost za výchovu a vývoj dítěte. Čl. 9 ÚPD zakotvuje právo dítěte odděleného od jednoho nebo obou rodičů udržovat pravidelné osobní kontakty s oběma rodiči, ledaže by to bylo v rozporu se zájmy dítěte. Podle čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod je péče o děti a jejich výchova právem rodičů; děti mají právo na rodičovskou výchovu a péči. Práva rodičů mohou být omezena a nezletilé děti mohou být od rodičů odloučeny proti jejich vůli jen rozhodnutím soudu na základě zákona. Podle ustanovení 5 ZoSPOD je předním hlediskem sociálně-právní ochrany dětí zájem a blaho dítěte. Podle ustanovení 9 ZoSPOD má rodič nebo jiná osoba odpovědná za výchovu dítěte právo při výkonu svých práv a povinností požádat o pomoc orgán sociálně-právní ochrany dětí, státní orgány, kterým podle zvláštních právních předpisů přísluší též ochrana práv a oprávněných zájmů dítěte, popřípadě pověřené osoby; tyto orgány v rozsahu své působnosti a pověřené osoby v rozsahu svého pověření jsou tuto pomoc povinny poskytnout. 6

Obecní úřad je podle ustanovení 10 odst. 1 písm. b) a c) ZoSPOD povinen působit na rodiče, aby plnili povinnosti vyplývající z rodičovské zodpovědnosti, a projednat s nimi odstranění nedostatků ve výchově dítěte. Dle ustanovení 11 odst. 1 ZoSPOD má orgán sociálně-právní ochrany pomáhat rodičům při řešení výchovných nebo jiných problémů souvisejících s péčí o dítě a poskytovat nebo zprostředkovávat rodičům poradenství při výchově a vzdělávání dítěte a při péči o dítě zdravotně postižené. Dle ustanovení 12 odst. 1 písm. b) ZoSPOD může OSPOD uložit rodičům povinnost využít pomoc odborného poradenského zařízení, pokud rodiče nejsou schopni řešit problémy spojené s výchovou dítěte bez odborné poradenské pomoci, zejména při sporech o úpravě výchovy dítěte nebo úpravě styku s ním. Dle ustanovení 43 odst. 1 písm. a) zákona o rodině vyžaduje-li to zájem na řádné výchově dítěte, může soud, neučinil-li tak orgán sociálně-právní ochrany dětí, napomenout vhodným způsobem nezletilého, jeho rodiče a osoby, jež narušují jeho řádnou výchovu. OSPOD vykonává i funkci opatrovníka podle zákona o rodině a občanského soudního řádu, případně trestního řádu. Úkolem kolizního opatrovníka je pro určité konkrétní řízení před soudem poskytnout ochranu právům a právem chráněným zájmům nezletilého dítěte, které samo náležitě svá práva a oprávněné zájmy chránit nemůže. V rámci této funkce se tedy pracovníci úřadu osobně zúčastňují řízení u soudů, popř. jiných institucí, kde figurují jako účastníci řízení. Tím požívají veškerá práva stanovená zákonem vyjadřovat se k projednávané věci, dávat návrhy apod. Při jednáních hájí zájmy nezletilých, sociální pracovníci jsou oprávněni, resp. povinni, podávat soudu návrhy a podněty na zahájení řízení, jsou-li v zájmu dětí. Ve vztahu k rodičům, jejichž zájmy jsou v kolizi, musí kolizní opatrovník vystupovat nestranně, neboť jeho jediným hlediskem je zájem a blaho dítěte. Správní řád (zákon č. 500/2004 Sb.) V ustanovení 4 je uvedeno, že veřejná správa je službou veřejnosti. Každý, kdo plní úkoly vyplývající z působnosti správního orgánu, má povinnost se k dotčeným osobám chovat zdvořile a podle možností jim vycházet vstříc. V ustanovení 175 správního řádu, který upravuje stížnosti, je v odst. 1 uvedeno, že dotčené osoby mají právo obracet se na správní orgány se stížnostmi proti nevhodnému chování úředních osob nebo proti postupu správního orgánu, neposkytuje-li tento zákon jiný prostředek ochrany. Správní orgán je podle odst. 4 povinen prošetřit skutečnosti ve stížnosti uvedené. Považuje-li to za vhodné, vyslechne stěžovatele, osoby, proti nimž stížnost směřuje, popřípadě další osoby, které mohou přispět k objasnění věci. Ustanovení 177 odst. 1 stanoví, že základní zásady činnosti správních orgánů uvedených v ustanoveních 2 8 3 se použijí při výkonu veřejné správy 3 Základní zásady činnosti správních orgánů. 7

i v případech, kdy zvláštní zákon stanoví, že se správní řád nepoužije, ale sám úpravu odpovídající těmto zásadám neobsahuje, aby byla zajištěna alespoň elementární právní úprava správního řízení i tam, kde je vyloučena aplikace správního řádu, aby byl naplněn čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR, resp. čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina ) upravující vázanost veřejné moci zákonem. Hodnocení postupu úřadů Ve věci prošetření poměrů nezl. před soudním jednáním a obsahu zprávy z června 2010 zaslané opatrovnickému soudu konstatuji, že úřad, resp. OSPOD jako soudem ustanovený kolizní opatrovník by měl ve svých zprávách podávaných opatrovnickému soudu vždy vycházet z řádně zjištěného a prověřeného stavu 4. Podkladem pro zprávu soudu by měly být zejména pohovory s oběma rodiči nezletilého dítěte, šetření v rodině a pohovor s dítětem, pokud to umožňuje jeho věk a rozumová vyspělost. V případech, že má kolizní opatrovník indicie, že se jedná o ohrožené dítě, popř. rodiče vedou dlouhodobý spor o poměrech dítěte nebo o styk s jedním z rodičů, měl by opatrovník provést šetření poměrů obligatorně a dále by pak měl v rámci zjišťování skutkového stavu oslovit např. lékaře, školku, školu apod. Získané informace o poměrech dítěte pak opatrovník sdělí soudu buď písemně, nebo ústně do protokolu u soudního jednání, popř. obojí. I když se v případě nezl. K. nejednalo o ohrožené dítě a otec do nařízeného soudního řízení a ani v jeho průběhu k poměrům, ve kterých dcera žila, výhrady nikdy nevznesl, styk fungoval na základě dohody, kolizní opatrovník šetření poměrů nezletilého dítěte provést měl, i když znal pronajímané prostory, ve kterých matka s dcerou v té době žila. Fakt je ovšem ten, že otec a ani jeho první zástupce na uvedenou skutečnost nepoukázali, v průběhu soudního jednání nevznesli námitky, popř. dotazy na kolizního opatrovníka. Pokud se týká obsahu předmětné zprávy o poměrech nezl., ta obsahuje standardní informace o poměrech rodičů i dítěte, v závěru zprávy pak opatrovník konkretizoval návrh na úpravu styku nezl. se stěžovatelem. Všichni účastníci soudního řízení, tzn. rodiče a OSPOD, disponují procesními právy, mezi která patří i právo klást otázky účastníkům řízení, vyjadřovat se ke všem důkazům, které byly provedeny. Otec ani jeho právní zástupce ani v tomto případě svých práv nevyužili, předpokládám tedy, že v rozhodné době neměl stěžovatel k obsahu zprávy výhrady. Pokud se týká lhůty k podání zprávy, soud opatrovníkovi může usnesením stanovit termín, dokdy má zprávu soudu vypracovat, resp. zaslat, nebo určí, že ji opatrovník předloží při řízení. V daném případě OSPOD zprávu zaslal s dostatečným časovým předstihem před samotným soudním jednáním. Ohledně vedení spisové dokumentace Om uvádím, že dle ustanovení 54 a 55 ZoSPOD vede orgán sociálně-právní ochrany dětí spisovou dokumentaci, která obsahuje zejména osobní údaje dětí, jejich rodičů, v časovém sledu by do ní měly být založeny záznamy o výsledcích šetření v rodině, záznamy o jednání s rodiči nebo jinými osobami, kopie podání soudům a jiným státním orgánům, písemná vyhotovení rozhodnutí soudů, orgánů činných v trestním řízení a správních orgánů apod. Prováděcím předpisem se stanoví rozsah evidence dětí a obsah spisové dokumentace o dětech vedené orgány sociálně-právní ochrany a obsah spisové 4 Základní zásady správního řádu ustanovení 3. 8

dokumentace o žadatelích o osvojení a o svěření do pěstounské péče. 5 Záznamy, jež sociální pracovník vyhotovuje, by měly obsahovat podstatné informace, např. výpovědi rodičů, doporučení opatrovníka, zprávy ze šetření apod. Po seznámení se se spisovou dokumentací nezl. K. konstatuji, že splňuje uvedená kritéria. Nemohu objektivizovat tvrzení stěžovatele, že jsou záznamy vedeny v jeho neprospěch nebo že jsou jeho citace vytrženy z kontextu. Co se týče požadavku stěžovatele na vyhotovení protokolu z každého jednání v intencích správního řádu, výkon sociálně-právní ochrany dítěte nelze ztotožnit se správním řízením. 6 Z uvedeného tedy vyplývá, že OSPOD protokoly v intencích ustanovení 18 správního řádu 7 z jednání s rodiči obligatorně nevyhotovuje. V případě, že o vyhotovení protokolu z jednání rodič požádá, může úřad jeho žádosti vyhovět. V daném případě mám za to, že by OSPOD z jednání s otcem protokoly pořizovat měl, a to i za cenu značného časového vytížení. Pokud se týká záznamu z jednání rodičů nezl. na OSPOD dne 17. 2. 2010, z jeho obsahu vyplývá, že podstatou jednání a možných problémů byla úprava styku stěžovatele s dcerou a matčiny výhrady k chování syna stěžovatele, které byly jednou z příčin odchodu matky od stěžovatele. Na styku se rodiče dohodli 8, stěžovatel avizoval, že do budoucna bude žádat střídavou péči, s péčí matky o dceru souhlasil. Výhrady stěžovatele vůči péči matky nejsou konkretizovány, nebyly konkretizovány a ani vzneseny v průběhu opatrovnického řízení. Výhrady k péči matky jsem v kontextu zápisu pochopila jako výhrady stěžovatele k bránění ve styku nezl. K. se starším, polorodým bratem, což s ohledem na tehdejší věk nezl. a vstřícnost matky působí nepřesvědčivě, resp. jako vytváření marginálních problémů. I když je spisová dokumentace Om primárně vedena pro potřeby úřadu, nikoliv rodičů, jak jsem již uvedla výše, v daném případě by bylo hodné protokoly vyhotovit, aby se předešlo dalším, často malicherným připomínkám a výtkám stěžovatele k obsahu záznamů. Spisová dokumentace bezesporu patří k nejvýznamnějším důkazním prostředkům v případě přezkoumávání postupu OSPOD nadřízenými orgány a také veřejným ochráncem práv. Protokolací jednání se stěžovatelem by se snad dalo předejít vytěžování státní správy při šetření opakovaných stížností a výhrad. Pokud se týká uvedení nesprávné výše výživného, mám za prokázané, že mylný údaj byl opraven. Zdali bylo skutečně poškozeno dobrého jména stěžovatele, je oprávněn autoritativně rozhodnout pouze soud. 5 Instrukce MPSV čj. 21-12242/2000, ze dne 15. 3. 2000 (změněna směrnicí MPSV čj. 21-42246/2002, ze dne 29. 10. 2002). Úplné znění této Instrukce bylo vyhlášeno ve Věstníku vlády pro orgány krajů a orgány obcí (částka 6 ze dne 28. listopadu 2002). 6 OSPOD postupuje v intencích správního řádu, tzn., že vede správní řízení, např. v případech, kdy rozhoduje ve smyslu ustanovení 12 a 13 ZoSPOD, rozhoduje o predadopční nebo předpěstounské péči, zamítá žádost o nahlédnutí do spisové dokumentace Om apod. 7 Ustanovení 18 správního řádu (protokol), které ve svém odstavci 1 stanoví: O ústním jednání (ustanovení 49) a o ústním podání, výslechu svědka, výslechu znalce, provedení důkazu listinou a ohledání, pokud jsou prováděny mimo ústní jednání, jakož i o jiných úkonech souvisejících s řízením v dané věci, při nichž dochází ke styku s účastníky řízení, se sepisuje protokol. Kromě protokolu lze též pořídit obrazový nebo zvukový záznam. 8 Představu stěžovatele o styku, jenž by se měl uskutečnit 2x týdně, ve středu (po ukončení ambulance po 15:00 hod.) a v sobotu (od 9:00 do 12:00 hod.), matka akceptovala. 9

Tvrzení stěžovatele o nevhodném chování Mgr. S. na jednání v srpnu 2010 nemohu objektivizovat. Jak jsem již uvedla výše, z obsahu spisového materiálu Om vyplývá, že stěžovatel je permanentně nespokojen s jakoukoliv aktivitou OSPOD, která neodpovídá jeho požadavkům, i když je často vyvíjena na základě jeho žádostí a podání, jež jsou mnohdy irelevantní. Omluvu písemnou i ústní považuji za adekvátní. Stěžovatel doplnil své podání. Jeho výhrady se týkaly účasti Fondu ohrožených dětí (dále jen FOD ) při předávání dcery ze styku, resp. toho, že OSPOD komunikoval se zaměstnancem pobočky FOD X a zaslal písemné sdělení stěžovatele o přítomnosti jemu neznámé osoby při předávání dcery, ve kterém vyslovil obavy o bezpečnost dcery. Činnost FOD probíhá i v režimu zákona o sociálně-právní ochrany dětí, a to na základě pověření Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 11. 5. 2001, a FOD spolupracuje mimo jiné i s orgány státní správy, resp. OSPOD. Asistovaná předávání nezl. mohou probíhat na základě žádosti rodičů 9, doporučení sociální pracovnice nebo soudu, a to i bez předchozích setkávání. FOD oslovila matka nezl., což stěžovatel zjistil nahlédnutím do spisu Om. Ze zprávy FOD o asistenci při předávání, kterou zaslal OSPOD, vyplývá, že dne 19. 1. 2011 byl stěžovatel osloven pracovnicí FOD, pí. K., s její asistencí do budoucna souhlasil. Podle ustanovení 51 odst. 4 písm. d) ZoSPOD může OSPOD, resp. obecní úřad obce s rozšířenou působností, poskytovat pověřené osobě (v daném případě FOD) údaje pro zajištění její činnosti. Nepochybně mohla sociální pracovnice OSPOD přetlumočit obsah podání stěžovatele, s ohledem na jeho výhrady k záznamům a zprávám OSPOD (viz shora) chápu, že přeposlala jeho podání k vyjádření p. K., což nepovažuji za pochybení. Z výše uvedeného vyplývá, že mé závěry jsou téměř totožné s vyřízením stížnosti Magistrátem města X i krajským úřadem. Pochybení, za něž jsem označila neúplné prošetření poměrů nezl. K., byly OSPOD krajský úřadem vytknuty, navíc OSPOD před vyřízením stížnosti nadřízeným orgánem poměry prošetřil. Taktéž jsem se ztotožnila s krajským úřadem, který doporučil, aby bylo jednání se stěžovatelem protokolováno v intencích správního řádu, resp. ustanovení 18. Nemám tedy důvod v předmětných případech žádat o přijetí adekvátních opatření k nápravě. Ze spisového materiálu jasně vyplývá, že matka zajišťuje nezl. řádnou péči, styk nezl. s otcem funguje, OSPOD styk vždy podporoval, taktéž se snažil, aby rodiče před rozhodnutím soudu uzavřeli dohodu o styku, opakovaně zprostředkovává předávání informací o nezl. mezi rodiči, rodiče poučil o jejich rodičovských právech, ale i povinnostech. Beru na vědomí postoj OSPOD k postupu úřadu v intencích ustanovení 12 ZoSPOD. Nadhled a velkorysost, zejména ze strany stěžovatele, by zcela jistě přispěly ke zklidnění a intervence ze strany OSPOD, popř. jiných institucí, by nebyla potřebná. Pokud se týká zamítavého postoje OSPOD i krajského úřadu k umožnění pořízení zvukových záznamů o průběhu jednání, uvádím následující. 9 Na základě pověření FOD poskytuje mimo jiné pomoc rodičům při řešení výchovných nebo jiných problémů souvisejících s péčí o dítě, což asistence při styku, resp. při předávání dítěte, bezesporu je. 10

Zákon o sociálně-právní ochraně dětí výslovně neupravuje postup úřadu při jednání se zákonným zástupcem dítěte v rámci výkonu sociálně-právní ochrany dětí. že: Ustanovení 12 občanského zákoníku, na které se úřady odvolávají, stanoví, (1) Písemnosti osobní povahy, podobizny, obrazové snímky a obrazové a zvukové záznamy týkající se fyzické osoby nebo jejích projevů osobní povahy smějí být pořízeny nebo použity jen s jejím svolením. (2) Svolení není třeba, použijí-li se písemnosti osobní povahy, podobizny, obrazové snímky nebo obrazové a zvukové záznamy k účelům úředním na základě zákona. (3) Podobizny, obrazové snímky a obrazové a zvukové záznamy se mohou bez svolení fyzické osoby pořídit nebo použít přiměřeným způsobem též pro vědecké a umělecké účely a pro tiskové, filmové, rozhlasové a televizní zpravodajství. Ani takové použití však nesmí být v rozporu s oprávněnými zájmy fyzické osoby. I kdyby úřad postupoval v intencích ustanovení 18 odst. 1 správního řádu, zákonná licence 10 k pořízení obrazového a zvukového záznamu zmíněná v poslední větě ustanovení 18 odst. 1 správního řádu se vztahuje pouze na správní orgán, který vede správní řízení. [O ústním jednání (ustanovení 49) a o ústním podání, výslechu svědka, výslechu znalce, provedení důkazu listinou a ohledání, pokud jsou prováděny mimo ústní jednání, jakož i o jiných úkonech souvisejících s řízením v dané věci, při nichž dochází ke styku s účastníky řízení, se sepisuje protokol. Kromě protokolu lze též pořídit obrazový nebo zvukový záznam.] Uvedené tedy nasvědčuje závěru, že právo zákonného zástupce pořizovat o průběhu jednání se sociálními pracovníky orgánu sociálně-právní ochrany dětí zvukový a obrazový záznam výslovně v zákoně uvedeno není. Nelze však dovozovat, že není-li v právním předpisu (procesním či jiném) právo účastníka pořizovat zvukový záznam o průběhu jednání výslovně uvedeno, není takové jednání dovoleno. Takový výklad by popíral základní zásadu demokratického právního státu zakotvenou v čl. 2 odst. 4 Ústavy 11 a čl. 2 odst. 3 Listiny 12, totiž že každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. Navíc ve vztahu ke správnímu orgánu platí zcela opačné pravidlo uvedené v čl. 2 odst. 2 Listiny, tj. že státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. Zcela jistě nelze fyzické osoby podílející se na výkonu pravomoci správního orgánu (tj. úřední osoby) vyloučit z působnosti ustanovení 11 a 12 občanského zákoníku. Z textu ustanovení 12 odst. 1 občanského zákoníku nicméně vyplývá, že ochrana je poskytována pouze projevům osobní povahy. V dané souvislosti totiž lze považovat pro možnost zákonného zástupce pořizovat zvukový záznam z jednání za určující, že při osobním jednání zákonného zástupce se sociálním pracovníkem v dané chvíli vystupuje sociální pracovník jako osoba vykonávající působnost orgánu veřejné správy. 10 Ve smyslu ustanovení 12 občanského zákoníku. 11 Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky. 12 Usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky. 11

Obdobnými otázkami se v minulosti zabýval Nejvyšší správní soud, např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2005, sp. zn. 30Cdo 64/2004, kdy Nejvyšší soud uvádí: Ustanovení 11 a 12 občanského zákoníku totiž poskytují ochranu jen těm projevům fyzických osob, jež mají osobní povahu. Osobní povahu proto jak z logiky věci plyne zpravidla nemají projevy, ke kterým dochází při výkonu povolání, při obchodní či veřejné činnosti. Zvukový záznam, který byl v posuzovaném případě soudy přijat jako důkaz, je záznamem jednání společníků obchodní společnosti o problémech dané obchodní společnosti. Za těchto okolností proto nelze projevy účastníků zaznamenávaného hovoru považovat za projevy osobní povahy. Z uvedeného pak vyplývá, že pořízením předmětného zvukového záznamu nemohlo dojít k zásahu do osobnostních práv J. R. ve smyslu ustanovení 12 odst. 1 občanského zákoníku, a důkaz tímto záznamem v občanském soudním řízení proto není, z hlediska způsobu pořízení tohoto důkazu, nepřípustný. Obdobný přístup k výkladu ustanovení 12 odst. 1 občanského zákoníku lze nalézt v usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 2. 2004, sp. zn. I ÚS 28/04: Právo na ochranu před neoprávněnými zásahy do soukromého a rodinného života se zpravidla vztahuje na případy zásahů do soukromé a rodinné sféry, v nichž jednotlivec projevuje svou osobnost svobodně a autonomně. V této sféře se však jedinec neocitá za situace, kdy, ač v prostředí soukromém či rodinném, vystupuje či plní funkce veřejného charakteru, a to zvláště povinnosti vyplývající ze služebního poměru příslušníka Policie ČR. Rovněž pak tajemství zpráv podávaných telefonem nelze vztahovat na úkony, které jsou svou povahou úkony služebními. I když situace popisované v citovaných rozhodnutích nejsou po skutkové stránce shodné s případem stěžovatele, podle mého názoru potvrzují to, že hlasový projev úřední osoby při osobním jednání v rámci výkonu sociálně-právní ochrany dětí nelze považovat za projev osobní povahy, a z toho důvodu nelze podmiňovat pořízení zvukového záznamu jejich souhlasem. Posouzení, zda zákonný zástupce pořízením zvukového záznamu o průběhu jednání neoprávněně zasáhl do osobnostních práv dalších osob, je primárně soukromoprávní otázkou, jejíž řešení přísluší soudu. 13 K tomu, zda počínání stěžovatele, resp. jeho záměr pořídit zvukový záznam o průběhu jednání, respektuje právní úpravu ochrany osobních údajů, konstatuji, že podle čl. 10 odst. 3 Listiny: Každý má právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě. Ochrana osobních údajů se neomezuje pouze na ochranu soukromého a rodinného života fyzické osoby. To je patrné z čl. 1 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES, o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů: 1. Členské státy zajišťují v souladu s touto směrnicí ochranu základních práv a svobod fyzických osob, zejména jejich soukromí, v souvislosti se zpracováním osobních údajů. Podrobnější úprava práv a povinností při zpracovávání osobních údajů (k naplnění čl. 10 odst. 3) je obsažena zejména v zákoně o ochraně osobních údajů. Aby však bylo možné pořizování zvukového záznamu o průběhu pohovoru řadit pod režim zákona o ochraně osobních údajů, musí se jednat o zpracovávání osobních údajů (ustanovení 3 odst. 2 zákona o ochraně osobních údajů). Dle mého názoru tedy pořízení zvukového záznamu 13 Viz ustanovení 7 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. 12

stěžovatelem o průběhu jednání nelze považovat samo o sobě za zpracování osobních údajů ve smyslu zákona o ochraně osobních údajů. O zpracování osobních údajů by šlo až v případě, pokud by dále byly prováděny nějaké systematické operace s osobními údaji ve zvukovém záznamu obsaženými nebo by dokumenty více osob byly řazeny způsobem umožňujícím jednoduše vyhledávat subjekty údajů a třídit osobní údaje v záznamu obsažené. 14 S ohledem na výše uvedené mám tedy za to, že OSPOD ani krajský úřad nejsou oprávněny nepovolit stěžovateli pořízení zvukového záznamu z jednání na OSPOD. Závěrem tedy konstatuji, že pochybení spatřuji pouze v negativním postoji OSPOD a krajského úřadu k umožnění pořízení zvukového záznamu z jednání na úřadě. D - Závěr Z výše uvedených důvodů jsem dospěla k závěru, že postup Magistrátu města X a Krajského úřadu X, který neumožnil stěžovateli pořídit zvukový záznam o průběhu jednání ve věci sociálně-právní ochrany jeho dcery, neměl oporu v zákoně. S ohledem na čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR, čl. 2 odst. 2 Listiny, ale i ustanovení 2 odst. 2 správního řádu byl takový postup nezákonný. Své šetření postupu Magistrátu města X a Krajského úřadu X v předmětné věci končím s tím, že jsem v souladu s ustanovením 18 odst. 1 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů, shledala pochybení blíže specifikované v části C této zprávy, kterým se dotčené orgány dopustily porušení právních předpisům na daném úseku. Tato zpráva shrnuje poznatky ze šetření, které budou podkladem pro vydání mého závěrečného stanoviska. Zpráva bude zaslána primátorovi a tajemnici Magistrátu města X, hejtmanovi a řediteli Krajského úřadu X a stěžovateli. RNDr. Jitka S e i t l o v á zástupkyně veřejného ochránce práv 14 Matoušová, M., Hejlík, L. Osobní údaje a jejich ochrana. 2. vyd. Praha: ASPI, Wolters Kluwer, 2008, str. 96-97. 13