Osobní portfolio žáka

Osobní portfolio žáka Projekt Centra pro zjišťování výsledků vzdělávání realizovaný v rámci projektu Kvalita I. Autorka textu: Kateřina Kubíčková, učitelka třetí třídy programu Začít spolu Základní školy Povrly Asi před 10 lety se na naší škole začal ověřovat program Začít spolu. Jeden z principů výuky bylo sestavení žákovského a učitelského portfolia. Jako každé začátky, byl před námi vyučujícími, před rodiči i dětmi nový a těžký úkol. V našem školství se nikdy nic podobného nedělalo, nikdo z nás nic podobného neučil, nikde nebyla k dispozici metodika, jak na to. A co si budeme povídat, hodně z nás raději využívá, co za nás vymysleli, napsali a vyzkoušeli jiní. Tak proč to měnit? Do programu Začít spolu jsem naskočila jako vychovatelka, a zároveň jako asistentka pro 1. třídu. Můj pohled a zkušenosti se dále rozvinuly, když jsem začala studovat učitelství a v tomto programu jsem dále pokračovala jako učitelka. Dnes působím i jako lektorka pro tento program a setkávám se s vyučujícími, kteří jsou jako já kdysi teprve na startovní čáře. Můj příspěvek má veřejnosti, ale i kolegům a kolegyním ukázat, na jaké potíže mohou narazit v přípravě portfolií, a snad jim také usnadnit jejich vlastní práci tím, že se s nimi podělím o to, co už u nás funguje a co už máme vyzkoušené. Chtěla bych vám zde nastínit, jak to chodí u nás v Povrlech, ale hlavně v mé třídě. Věřím, že spoustu věcí, které zde budu popisovat, sami děláte. Berte prosím tedy můj příspěvek jako jednu z možných kuchařek, nebo receptů, které se dají namíchat přímo pro vás a vaši třídu. Tak tedy dobrou chuť. Seznámení s programem Začít spolu a jeho principy Začít spolu je vzdělávací program s důrazem na individuální přístup k dítěti a na partnerství školy, rodiny a komunity v oblasti výchovy a vzdělávání /v ČR od roku 1994/. Práce v programu Začít spolu je organizována formou center aktivit. Třída je rozčleněná do center aktivit, která jsou různě tematicky zaměřená a vybavená. V 1.-3. třídě je to matematika, český jazyk, prvouka, výtvarná výchova kostičky, dílničky konstruktivní činnost. V 4.-5. třídě je to matematika, český jazyk, přírodověda a vlastivěda. Centra stimulují děti k aktivitě, hře, práci. V centrech aktivit se děti učí přímou zkušeností, mají zde dostatek prostoru pro hru, experimentování, manipulaci a práci s netradičním materiálem. Centra poskytují prostor pro práci individuální, skupinovou, ale vytvářejí i prostor pro učení činnostní. V takto uspořádaném prostředí přechází aktivita z vyučujících na žáky a žákyně. Zadání práce v centrech se děje formou pracovních listů s pokyny. Jde o didaktickou pomůcku, připravenou pro tematický celek, projekt, nebo i jednotlivé učební činnosti ve formě několika zadání úkolů, otázek či informací na předtištěných listech papíru. Práce s pracovními listy vede žáky/ně k aktivnímu a osobnímu přístupu k učivu. Pracovní listy tvoří základ žákovských portfolií. Vzdělávací program Začít školu upřednostňuje projektové vyučování, řešení zadaných úkolů v projektu a v určitých 1

problémových situacích, tedy takový způsob organizace výuky a učení, v němž žáci a žákyně pracují obvykle v týmech a po delší čas řeší komplexní zadání vedoucí k reálnému výsledku. Učící se žáci/kyně pracují v malých kooperativních skupinkách, v nichž dochází k bohatým sociálním interakcím vedoucím k učení. Žáci/kyně jsou vedeni k tomu, aby si dokázali rozdělit sociální role, naplánovali si činnosti, rozdělili mezi sebou úkoly, naučili se spolupracovat, kontrolovat jeden druhého, řešit konflikty, spojovat dílčí výsledky do většího celku, hodnotit práci svoji, ale i ostatních. Takový přístup lze shrnout pod názvem kooperativní učení. Jednou z technik, které využíváme k vybudování lepšího ovzduší ve třídě a k vytvoření důvěry mezi žáky/němi a učitelem/ kou je tzv. komunitní kruh. Jde o techniku, kterou lze využít k průběžnému mapování nebo pročištění problémů, k tréninku komunikace, naslouchání, čtení, navození určitého tématu apod. V závěrečném kruhu, který je na konci dne a necháváme mu dostatečný prostor, žáci/kyně hodnotí svoji práci, mohou zmínit, kdo jim v práci pomáhal, kdo je naopak rušil, čemu nerozumí, kde chybovali, na co si budou dávat příště pozor oni sami, ale i ostatní, se kterými pracovali ve skupině, je zde samozřejmě prostor pro poděkování. Práce s portfolii Smysl zakládání žákovských prací spočívá v tom, že dítě může kdykoliv jít do příslušné přihrádky a podívat se, jak řešilo určitý problém, může používat vlastnoručně vyrobené encyklopedie a pomůcky. Také rodiče mohou kdykoliv do portfolií nahlédnout a udělat si obrázek o tom, jak jejich dítě ve škole pracuje, čím se zabývá Jednou za měsíc by si měli vyučující najít čas a dát dětem prostor, aby si vybraly práce, které si chtějí uložit do svého portfolia. Co se týká mých vlastních zkušeností, tak s dětmi jsme zpočátku v 1. třídě dokázali práce třídit po jednotlivých měsících a secvakávat je k sobě, ale nehodnotili jsme je. Děti si po roce školní docházky portfolia braly domů. Ve 2. třídě byla již práce s portfolii systematičtější. Po každém uplynulém měsíci jsme již práce třídili, vybírali pouze některé společně s dětmi, a poté je secvakávali k sobě a hodnotily. Ve 3. třídě již žáci/kyně třídí a hodnotí svá portfolia sami, o přestávkách si je zdobí a upravují. Portfolio se dá využít i pro diagnostické účely, například jako příloha pro poradnu, neboť v něm lze velmi dobře pozorovat, jak se dítěti v první třídě mění rukopis, které chyby stále opakuje, jak se mu/jí vyvíjí kresba. Při odchodu z 1. stupně všichni dostanou svá pětiletá portfolia zpět a stávají se jejich majetkem. Obsah portfolií Do portfolií se ukládá práce z center. Žáci/yně si do svých přihrádek ukládají práce, na kterých v daném týdnu nebo projek- 2

tu pracovali. Jedná se především o pracovní listy, vlastní tvorbu, básničky, pozorování, měření, pokusy a jejich hypotézy. Pracovní listy vycházejí z předmětů matematika, prvouka, český jazyk, výtvarná výchova. Ve vyšších ročnících se ještě přidávají práce z předmětů vlastivěda a přírodověda. Součástí portfolia jsou také tzv. týdenní plány. Týdenní plán slouží k tomu, abych si mohla naplánovat výuku na celý týden, ujasnit si, co budeme v daném týdnu probírat. Je zde také prostor pro vzájemnou komunikaci mezi školou, rodiči a dětmi. Na zadní stránce týdenního plánu je prostor pro vzkazy rodičů i sebehodnocení dětí. Otázky jsou přiměřené věku a mění se podle toho, co mě právě aktuálně zajímá a potřebuji zjistit. Do portfolií si děti ukládají také testy. Píšeme je každé pondělí, mohu si díky nim ověřit znalosti probraného tématu z minulého týdne a zjistit, jak se děti připravují dle týdenního plánu. Test dostanou děti opravený druhý den a doma pak dělají opravu a dopisují do testu na lísteček hodnocení své práce, např.: Dnes se mi nedařila matematika, protože neumím násobilku. Dnes se mi dařilo, protože jsem si opakoval s mamkou dle plánu. Pokud povedete děti od první třídy a po maličkých krůčcích, uvidíte pokrok v hodnocení, ze začátku slovně, později písemně. Žáci se budou zkoušet vzájemně hodnotit, např. směšounkem (smajlík), budou rok od roku schopnější ohodnotit svoji práci, práci druhých, své úspěchy, ale i nezdary. U nás probíhá hodnocení v rámci ranního a závěrečného kruhu. Toto hodnocení je ústní. Dále v rámci týdenního plánu, kde písemné hodnocení probíhá za spolupráce s rodiči. Součástí portfolií jsou také smlouvy a třídní pravidla. Smlouva se sepisuje se žákem/yní za přítomnosti rodičů a konkrétní/ho vyučující/ho. Ve smlouvě se například žák/yně zavazuje, že bude řešit své zapomínání, že se bude doma připravovat na vyučování, ale navrhne i kroky, které povedou k úspěšné práci a případně i trest za jejich neplnění. 3 Třídní pravidla vytváří žáci/kyně ve spolupráci s vyučující/m. Pravidla třídy se každý rok mění, doplňujeme je podle toho, jaký je ve třídě problém. Všichni ve třídě pravidla podepíší a předem si domluví trest za jejich nedodržení. V pravidlech by neměl být zápor nebudu, nemám apod. Jedno z mnoha pravidel může vypadat například takto: 1.třída Oči sledují, ruka pomáhá, uši naslouchají. 2. třída Pomáhám, ukládám věci na své místo. 5. třída Ve skupině mám svoji roli, za své jednání jsem zodpovědný/á. V portfoliích jsou uloženy také doklady úspěchů žáků a žákyň, například diplomy nebo ukázky z jejich vlastní tvorby, např. básničky, pěkné slohové práce apod.

Osobní a třídní portfolio Všechny zmíněné materiály si děti zakládají buď do osobního portfolia, nebo společného třídního portfolia. Do třídního portfolia zakládám fotky ze společných akcí, výletů, koncertů, soutěží. Zakládám tam i vzkazy od rodičů, protože na spoustu akcí přijdou rodiče a mají tak možnost, zhodnotit průběh výuky a napsat svůj pohled na školu. V třídním portfoliu jsou mimo jiné i novinové články týkající se školy nebo třídy, nebo třeba dotazníky pro rodiče, zkrátka vše, co se týká školy a třídy. Naše škola umožňuje hospitace učitelů ve výuce v jiných třídách, vyučujícím z jiných škol a především dává možnost rodičům zúčastnit se výuky nebo se na ní částečně podílet. Ve třídě máme knihu návštěv, kam příchozí mohou dětem napsat vzkazy a zhodnotit, co viděli. Mohu říct za sebe a za děti, že je to milé pohlazení po duši a určitá odměna za naši práci. Hodnocení a sebehodnocení v Začít spolu Hodnocení žáků v komunitním kruhu prezentace a obhajoba vlastní nebo skupinové práce hodnocení učitele/ky (jak skupina pracovala) sebehodnocení skupiny a jednotlivců vzájemné hodnocení pracovních skupin Sebehodnocení Žáci/kyně při prezentaci hodnotí vlastní práci uvnitř skupiny, tedy jak se jim dařilo společné naplánování úkolů, rozdělení rolí, vyhledávání informací; posuzují, v čem se jako skupina neshodli, kdo se nezapojil do práce, kdo nesplnil svůj úkol apod. V průběhu sebehodnocení motivuji děti okruhem otázek, které vycházejí z probíraného tématu, nebo jimi reaguji na to, co se dělo během práce. Vzájemná hodnocení pracovních skupin Ostatní žáci/kyně z jiných skupin hodnotí vystupování dané skupiny, např. srozumitelnost projevu, hlasitost, projevu, jeho nápaditost, apod. Po skončení připomínek mají děti z dané skupiny možnost reagovat na vznesené připomínky a vysvětlit případné nejasnosti. Vzájemná hodnocení probíhají vždy ústně; pokud žák vytýká chybu druhému žáku, nebo je s něčím nespokojen, funguje u nás princip židle, kdy oba aktéři sedí naproti sobě a z očí do očí si vyříkávají, co mají za problém a zároveň reagují na podněty. Čas od času lepím na zeď fotky dětí nebo jen jejich jména a děti si k nim vzájemně píší vzkazy, nebo hodnotí a chválí své chování a svou práci. Podmínkou je že se snažíme komentáře formulovat pozitivním jazykem a dbáme na to, aby se vzkaz objevil u všech jmen nebo fotografií. 4 Moje hodnocení učitelky Vyučující v programu Začít spolu hodnotí slovně i písemně. Práci žáků/yň ve své třídě neustále sleduji a zaznamenávám si úroveň osvojování dovedností, směřujících k utváření a rozvíjení klíčových dovedností. Výsledky svých pozorování zakládám do svého osobního portfolia, ve kterém mám ke každému dítěti zvláštní složku. Mám tak prostor a čas zapisovat do pracovních listů, zda například konkrétní žákyně pracovala sama, co jí dělalo problém, kde vyhledávala informace, zda spolupracovala, nebo se jen vezla a nechala svoji práci na ostatních členech skupiny. Mám možnost srovnání, jak žákyně pracuje, zda se lepší, porovnávat její výkon s výkonem ostatních dětí. Vidím, zda se žákyně příliš často neobrací na pomoc druhých, zda nechybuje stále ve stejné věci apod. Pozorování dětí během školního roku provádím také tzv. lístečkovou metodou. Na lístečcích popisuji určitou situaci, týkající se konkrétního žáka/yně, ale nehodnotím ji. Na lístečku nikdy nesmí chybět datum a podpis toho, kdo pozorování prováděl. Pozorovat může totiž jakákoliv osoba ve třídě (např. vyučující, návštěva, rodič, kolega/yně apod.) Dítě o pozorování neví. Co tím mohu získat? Na základě průběžného pozorování je možné porovnat např. chování konkrétního žáka nebo žákyně v určitých situacích, jak komunikuje s ostatními, jak řeší problémy. Ve druhé třídě jsem díky pozorování a ukládání lístečků zjistila počáteční hlu-

chost dítěte. Jindy je takto možné vystopovat počátky šikany dítěte. Lístečky z pozorování se také hodí jako podklady pro rodičovské schůzky a pedagogické porady. Několik tipů na závěr Je důležité, najít ve třídě vhodné místo, kam bude možné portfolia ukládat, vybírat opravdu jen některé žákovské práce, určit předem, co v konkrétním roce budete sledovat a na konci roku vše shrnout a zhodnotit se žáky/němi a jejich rodiči. My skladujeme portfolia v šanonech v krabicích a zásuvkách k tomu určených. Řada věcí se může nechat zafoliovat a pak pomocí různých závěsných systémů vystavit ve třídě. Také krabice fungují dobře a případně se může využít i místo v kabinetě. Portfolia se dají uskladňovat i na chodbách, dle podmínek školy a vaší fantasie. V začátcích je potřeba připravit se na to, že nad portfoliem ztratíte spousty času. Je třeba si najít systém, říci si, co chcete v daném roce dokázat, přesvědčit sami sebe, že portfolia jsou potřebná a máte chuť se do nich pustit a přesvědčit ostatní kolegy učitele. Ve dvou se to lépe táhne a problémy a úkoly je možné si mezi sebou rozdělit. Děti pro portfolia nadchnete rychle, rodiče se pak už jen kochají a poradna může pomocí portfolií najít příčinu problémů, poruch nebo postižení. Ti, co své povolání dělají nikoliv jako práci, ale jako poslání, vědí, že nadšený učitel nebo učitelka stráví ve škole mnoho hodin i mimo pracovní dobu a jejich rodiny a přátelé jsou často nuceni žít starostmi a radostmi konkrétní třídy a neustále poslouchat nápady, jak by se ještě dětem dala vylepšit a zpestřit výuka. Když si tohle všechno uvědomíme, nabízí se otázka: Proč ještě navíc ztrácet čas s portfolii, když i tak je práce hodně? Opravdu je to určitá práce navíc, ale pokud překonáte počáteční neúspěchy a v práci vytrváte, odměna stojí za to. Když tak přemýšlím nad tím, co všechno učitelé/ky a naše škola dětem zajišťuje, mám dobrý pocit sama za sebe a za své kolegy. Naši žáci a žákyně poznají sami sebe a dokáží mezi sebou komunikovat a řešit problémy. Samozřejmě ne všichni, ale i to těsto se musí dlouho třít a zadělávat. Pokud jsem tedy alespoň jednoho/jednu z vás přiměla se nad portfolii zamyslet, pak čas, který jsem nad touto soukromou kuchařkou strávila, nebyl zbytečný. Kateřina Kubičková, ZŠ Povrly Text upravila Anna Babanová 5

Interview s dětmi, třetí třída, program Začít spolu, ZŠ Povrly Otázky kladla Anna Babanová, duben 2008. Na diktafon odpovídalo devět dívek a sedm chlapců. Celkem bylo ve třídě 16 dětí. CH (chlapec) D (dívka) Děti sedí v kruhu na zemi, před sebou mají svá portfolia. Kladu jim otázky, děti odpovídají na diktafon, který si mezi sebou posílají. K čemu je podle vás portfolio? CH: Když něco nevíme, třeba něco z týdenního plánu, tak se podívám do toho portfolia a tam to najdu. D: Já mám v portfoliu testy, nebo třeba listy, když jsme zrovna probírali vesmír nebo třeba sluneční soustavu. Jsou tam obrázky, třeba jak jsme si vyškrabávali. Potom jsme tam popisovali mimozemšťana, pak jsme ho kreslili, pak ještě planetu svojí. Třeba u planety svojí, tam máme název... CH: To jsme si vymysleli planetu svojí a název, a pak jsme si jí popsali, jaká je: Moje planeta je barevná a žijí tam malí ufoni, kteří jsou moc hodní, ale lidi se jich bojí, protože vypadají divně. Mají tam i vodu a vzduch. D: Máme portfolium o lidském těle a v tom portfoliu jsme se učili o lidském těle. Tam jsme si taky napsali obsah. Máme všechno v deskách. Rozdělili jsme si to, na jeden papír kosti, tak jsme potom měli všechny listy o kostech. Ty papíry jsme dostávali v centrech, ty jsme si vždycky vypracovali a uložili do těch desek. Potom jsme si třeba taky vymýšleli básničku: Kostra Anna, spala zrána, po dlouhé noční merendě, s kostlivcem Edou od vedle. Ruce nohy, vše ji bolí, hlava se jí ještě točí, zrovna jak na kolotoči. D: Portfolium máme v šanonu, v deskách, a do něj si vždycky ukládáme všechny listy a z nich se pak učíme doma, a tak. Jsou všechna portfolia stejná? CH: Takže portfolia stejný nemáme, protože každý si ho třeba udělá jinak. Co je na portfoliu těžké? D: No, tak zrovna mě třeba dělalo problémy, vymýšlet třeba ty básničky, i o kostře a různě si jako vymýšlet do té knížky, bylo to těžší, než jenom vyplňovat. D: Mně dělalo problém v portfoliu, že jsme v něm občas měli něco, čemu jsem nerozuměla. Je portfolio užitečné? CH: Ten šanon lidského těla je užitečný proto, že si to vždycky můžeme brát domů na víkend a potom se z toho učit na test. Abychom pak všechno věděli. D: Třeba to můžeme využít tak, že se nemusíme ptát paní učitelky. Jenom můžeme vzít ten šanon, a do něj se podívat, a tam to najdeme třeba nebo většinou nějakou radu. CH: Používáme to i na týdenní plány, třeba když tam je napsáno něco o svalech, tak si můžeme vzít domů to lidské tělo a podle toho týdenního plánu si to můžeme napsat do toho portfolia a naučit se to. CH: V našem portfoliu je to jiné než v té encyklopedii, protože tam si to můžeme napsat podle sebe. Já nevím, třeba když je to v encyklopedii nějaké dlouhé, tak my si to můžeme napsat zjednodušeně a potom tomu třeba budeme rozumět lépe. 6

A dokážete říct, v čem jste se za poslední tři měsíce, nebo třeba za poslední měsíc, zlepšily? CH: Já nevím. CH: Taky nevím. D: No, když jsme si prohlíželi svoje portfolia, co jsme dělali dávno, tak jsme vlastně zjistili, třeba když jsme se učili nějaký...třeba sever a jih, tak jsme přemýšleli, jak to bylo předtím těžký a jak to teď umíme a že je to lehčí. Dokážete říct, v čem jste dobří? D: Tak já umím dobře třeba vyjmenovaná slova. D: Já jsem dobrá v matematice (Paní učitelka se ptá, jestli byla dívka tak dobrá v matematice, když přišla na zdejší školu. Dívka odpovídá: Moc ne. Paní učitelka: Ano, měla jsi z ní strach, viď? Dívka: No. Paní učitelka: No, to jsem nadšená, že říkáš, že ti to jde, protože je pravda, že jsi se hrozně zlepšila v matematice). D: No tak já jsem se zlepšila z vyjmenovaných slov. A jde mi dobře matematika. CH: Tak mě jde dobře násobilka. A pak jsem se zlepšil trošku z vyjmenovaných slov. CH: Už jsem se zlepšil v čtení...a už mi jde trošku i násobilka. CH: Tak mě jde trochu...už jsem se zlepšil trochu z prvouky. A taky v tom sčítání pod sebe. CH: Já jsem jako dobrý v malování. CH: Mě jde asi taky to malování spíš. No a matika docela dobře. CH: Mě jde docela dobře matematika. CH: Mě jde dobře...vyjmenovaný slova a matematika. D: Mě jde dobře centrum ateliérů, tam vždycky něco kreslíme, a pak ještě výtvarka. D: Já jsem docela dobrá ve čtení, no, a pak docela dobře mi jde sčítání a odčítání a kreslení. D: Tak já jsem se zlepšila v čtení. No, a to je všechno. D: Zpívání a matematika. D: Tak já jsem docela dobrá...ve čtení a v kecání (smích). A potom mi jde asi vyjmenovat kosti a svaly. D: Tak já jsem se zlepšila ještě ve čtení. Čím chcete být a proč? (Jedna dívka napovídá druhé: Čím chceš být jako dospělá a proč?) D: (Neví, mlčí, posílá diktafon dál.) D: Tak já bych chtěla být archeoložka. (Smích.) Protože se mi prostě líbí dinosauří kosti. D: Nevím. CH: No, tak já chci být automechanikem, protože já vždycky u dědy koukám, jak opravuje auta. CH: Tak já bych chtěl bejt hasičem, no, zachraňovat lidi a tak. To je všechno. CH: Tak já bych chtěl být policajtem, protože skoro nikdo není z naší rodiny policajt, jenom děda byl, kterej už umřel. CH: Tak já bych chtěl bejt malířem, protože mě to baví. CH: No, tak já bych chtěl bejt asi sportovcem, nebo prostě sportovat. Protože mě to baví. CH: No, tak já bych chtěl pracovat u zásahové jednotky, no, protože se mi líbí jak vždycky vlítnou do toho baráku, když tam jsou zloději. CH: Tak já bych chtěl bejt (Být, opakuje po paní učitelce) mistrem bojového umění, a autoopravář, teda automechanik. Protože chci vědět, co jaký auto má jako spoilery a takový. D: Tak já ještě nevím, co bych chtěla být, ale chtěla bych...mít povolání, aby to souviselo s přírodou, jako se zvířaty a tak. D: No, já ještě nevím...(smích.) D: No, tak já chci být doktorkou, protože chci zachraňovat lidi. D: No, já nevím. D: No, tak já teda ještě nejsem úplně rozhodnutá (smích, i okolí), ale tak možná asi bych chtěla bejt sestřičkou v nemocnici. Protože...nevím, mě to prostě baví něco dělat...prostě spolupracovat s někým, jako s doktorkou nebo tak, nevím, no. D: No, tak já bych chtěla mít povolání, jako pracovat, v zoologický zahradě, protože mám ráda zvířata. Napadá vás nějaký způsob, jak by se dala vaše portfolia využít třeba za rok, nebo i později v životě? D: Tak v životě bych chtěla třeba si vzpomenout, co jsem dělala ve škole a podívat se do toho portfolia, co jsme všecko dělali. D: Tak já jsem chtěla říct, že když to portfolio budeme mít už doma a budeme třeba dospělí, tak až to budou třeba dělat naše děti, tak jim to můžeme dát, ukázat jim to. CH: Když to zas budeme brát třeba znovu, třeba za rok, třeba to lidské tělo, tak se do toho můžeme podívat a nemusíme znova všechno psát, můžeme si to připomenout, co jsme už brali. D: (Zatím se odpovědím spíše vyhýbala, paní učitelka ji povzbuzuje k odpovědi různými otázkami, děti jí předávají diktafon, mimo jiné se jí paní učitelka ptá, zda si s rodiči doma prohlíží portfolio. Dívka kroutí hlavou, že ne, a předává diktafon dál.) Chtěl by někdo z vás ještě něco povědět o portfoliích? D: No, já jsem ve druhý třídě tady ještě nebyla a byla jsem v jiný škole a tam jsme tady ty věci vůbec nedělali, vůbec žádný centra, nic. Ani takovýhle prostředí jsme tam neměli. No, a víc jsem se toho naučila tady, protože tady paní učitelka, ona nám vždycky...(rozpačitý smích). V tamté škole jsme si třeba ráno vůbec nepovídali, vůbec nic, tady je to prostě lepší, protože třeba každé ráno si tady povídáme zážitky a takový věci prostě. A hodně mi pomáhají i ty portfolia, protože já jsem nějaký věci, co tady už znali, neznala, protože jsme to v té škole nedělali. Děkuji za rozhovor. 7

Interview s rodiči dvou dívek ve třetí třídě, program Začít spolu, ZŠ Povrly Otázky kladla Anna Babanová, duben 2008. Obě matky jsou od první třídy přítomny několik dní v týdnu ve třídě a pomáhají paní učitelce jako asistentky. A: Matka žákyně ve třetí třídě B: Matka žákyně ve stejné třídě Jak jste se ocitly v této třídě a jaká je zde vaše pozice? A: My jsme tady od první třídy, pomáháme paní učitelce s dětmi v centrech. Dá se říct, že jsme tu obě víceméně každý den. (Smích). B: Ty první dva roky tady jsme byly taková asistence, teď už nás paní učitelka spíš odhání. Protože děti musí být víc samostatné. A: V první a druhé třídě to bylo opravdu potřeba, protože když například paní učitelka pracovala s písmenky, tak jedna z nás byla v matematice a druhá v prvouce. Nejdříve jim vysvětlujete látku, co mají dělat, a druhou hodinu už jedou sami podle vysvětlené látky. B: Paní učitelka se nás vždy zeptá, jestli přijdeme také druhý den a podle toho se zařídí. Když jsme tady, může dětem učivo udělat pestřejší. S jednou skupinkou se mohou dělat pokusy, druhá může jít vyhledávat informace do počítačové učebny. Ale čím jsou děti starší, tím míň jsme tady my. Budu tady s dcerou do té její páté třídy, pak už asi ne. Pak už to na druhém stupni nebude potřeba. A: Já jsem těsně po mateřské. Příští rok mi sem nastoupí druhá dcera, a s tou tady asi budu taky. (Smích). Co je podle vás účelem portfolia? A: Z mého pohledu slouží portfolio k tomu, aby byly děti samostatnější, aby se uměly orientovat v učebnicích, v knížkách, v encyklopediích, můžou se k portfoliu kdykoli vracet. Mají všechno hezky uspořádané, mají v tom přehled. B: Portfolio je především přehledné. Děti se do něj kdykoli můžou podívat a vědí, ve kterých místech asi co mají. Je to pro ně jednodušší. Já jsem ze staré školy, když si na to vzpomenu, tak co jsme měli v učebnici, bylo svaté. Oni tady naopak mohou použít všechno, kde co najdou. Je to pro ně opravdu snazší. A procvičují si samostatnost. Co podle vás děti oceňují na portfoliích nejvíce? A: Podle mě je to tvořivost, učí se tvořit a poznávat nové věci, kreslí si do portfolií obrázky, vymýšlí si spoustu různých věcí, hádanek, křížovek, inspiruje je to, jsou motivované s portfoliem pracovat, zdokonalují se. Chtějí ho mít hezké, aby ho mohly ukázat rodičům nebo jiným dětem. B: Každé portfolio je pro ně originál. Každé dítě si ho dělá podle svých představ a možností. A: Dětem se z něj krásně učí. Vezmou si ho domů, otevřou si ho a přesně vědí, co a jak. Vědí, jak se učit a podle čeho se orientovat. B: Protože si ho píšou samy, už během psaní si něco pamatují. Vědí, kde najít to, co si samy psaly. Je to opravdu jednodušší než učebnice. Učebnice je strašně složitě popsaná a tady si napíšou jen to, co oni sami potřebují. A: Udělají si svoje vlastní výpisky. Takhle si vlastně vyrobí svou vlastní učebnici, ve které se umí orientovat, protože je z jejich hlavy. A na základě samostatně nalezených informací. 8

Co je na portfoliu pro děti nejtěžší? B: Malinkatý problém nastává tehdy, než se děti chytnou. Je to pro ně ze začátku plno informací a než začnou, než si srovnají, kterou tu informaci použít, tak to chvíli trvá. Pak, když už se chytnou a rozjedou, tak už to bývá bez problémů. Velkou roli asi hraje paní učitelka, která je celý systém výpisků musí naučit? A: Ano. B: Určitě, ano. Je podle vás portfolio integrální součástí výuky? A: Ano. B: Ano. Máte zkušenost ze školy, ve které se s portfolii nepracovalo? A: Já se svou dcerou jsem začínala až v této škole, kde se s portfoliem pracuje od začátku, takže nemám srovnání. B: Můj syn loni vyšel ze stejné školy, ale když sem chodil on, teprve se s programem Začít spolu začínalo. Nebylo to ještě tak rozpracované, bylo to v řadě věcí jiné než dnes. Když porovnám stejný ročník syna a stejný ročník dcery, tak je tam hodně velký rozdíl. Tahle třída, kam teď chodí dcera, je mnohem víc vpředu. Oni se daleko lépe orientují. A: Myslím, že za to tak z padesáti procent mohou ta portfolia a z padesáti procent celkově přístup tady v Začít spolu. Portfolio tady patří do výuky. V téhle třídě od září už rozpracovali druhé portfolio. Nejdřív brali Vesmír, teď berou Lidské tělo. B: Já bych klidně i řekla, že se možná dozvědí díky portfoliím víc, než kdyby používaly klasické učebnice. Oni jsou tady zvyklí běžně používat internet, encyklopedie, zkrátka všechno možné. Vysvětlila vám paní učitelka, co to portfolio znamená? Proběhla například nějaká informativní schůzka na začátku školního roku? A: Paní učitelka to pouze vysvětlila dětem. Jak často se svými dětmi doma trávíte čas nad portfoliem? B: Děti, když ten program mají hotový, tak portfolio přinesou domů na ukázku, nebo se to ukazuje na rodičovských schůzkách. Tam máme možnost prohlédnout si, co naše děti vyrobily, jaké to portfolio mají, tam je vidět, jak s tím pracují. Což když si vezmete zase tu klasickou učebnici, tak nevidíte nic, protože se do ní nesmí psát. A: Třeba jednou za týden dcera přijde a řekne, podívej se, co jsme dělali, co jsem si tam založila, jak jsem si to upravila, co jsem si našla. B: Na druhou stranu, když se s tím ty děti chtějí chlubit, tak se chlubí denně. A: Ale v zásadě portfolio podle mě pro rodiče neznamená žádnou extra práci. Je to záznam průběhu vyučování, a pak čas od času to ukážou i doma. Máte pocit, že v této třídě (škole) se děti cvičí také v sebehodnocení? Probírají se s dětmi jejich vlastní učební úspěchy a neúspěchy a jejich příčiny? A: Je pravda, že teď v těch portfoliích jim paní učitelka řekla, aby si tam přilepili papírek, jak hodnotí svůj test. Takže co já vím, tak na tom jednom testu mají sebehodnocení. Samy se ohodnotily a měly napsat, jak se jim test vyvedl nebo nevyvedl. Zdá se vám, že portfolio představuje alternativní formu tradičního hodnocení? B: Ano. A: (souhlasně přikyvuje). Máte pocit, že se vám díky portfoliím mluví s vašimi vlastními dětmi lépe o škole? A: Já se podle portfolia velmi dobře orientuji v tom, co se vlastně ve škole učí. Když se do portfolia podívám, je mi úplně přesně jasné, co celý týden ve škole dělali. Přesně, co dělali v češtině, v matematice, v prvouce. Stejný přehled má i to dítě. Takže, když se na to podívá, nemůže se mu stát, že napíše špatně test. Děkuji za rozhovor. 9