Bohužel ne každé dítě má to štěstí, že vyrůstá ve fungující rodině. Pokud se tak neděje, děti jsou umisťovány do náhradní rodinné péče. Jaké jsou její formy a co obnášejí? O formách náhradní rodinné péče Náhradní rodinná péče se zaměřuje na děti, které nemají rodinu nebo na ty, které v ní nemohou být vychováni, protože je pro vývoj (fyzický, sociální či psychický) nevyhovující. Rozlišujeme několik forem náhradní rodinné péče. Jsou jimi osvojení, pěstounská péče, opatrovnictví, poručenství a ústavní péče. Jednotlivé formy zahrnují různé činnosti od hlídání dětí, rozhodování v jejich zájmu až po model, který se nejvíce podobá skutečné rodině, tj. osvojení. Osvojení (= adopce) Adopcí neboli osvojením vzniká mezi osvojitelem a osvojencem stejný vztah jako mezi rodiči a dětmi. Jedná se tedy o nejvyšší formu náhradní péče, která ustanovuje, že příbuzenské vztahy 1 / 5
s původní rodinou zanikají. Osvojitelé jsou zaznamenáni i do rodného listu dítěte. Adopce není možná mezi sourozenci a mezi příbuzným v přímém pokolení. Mezi osvojitelem a osvojencem musí být také patřičný věkový rozdíl, který odpovídá běžnému věkovému rozdílu mezi rodiči a dětmi. Podmínkou osvojení je souhlas zákonného zástupce dítěte. Neprojeví-li rodiče zájem o dítě po dobu třech měsíců, není potřeba jejich souhlasu. Má-li být dítě dáno k osvojení do ciziny, je nutný i souhlas Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí. Je v Brně. Dalšími podmínkami je způsobilost osvojitele k právním úkonům, projev souhlasu dítěte s osvojením (dokáže-li to vzhledem ke svému věku). Adopce je povolená pouze manželům a zkoumá se i jejich zdravotní stav a osobnostní předpoklady. Osvojeno nemůže být dítě, u kterého probíhá řízení o určení otcovství. Důležitou podmínkou je také předadopční péče. Rozlišujeme osvojení zrušitelné a nezrušitelné. Zrušitelné je možné zrušit ze závažných důvodů, které určí soud. Nezrušitelné osvojení nelze realizovat u dítěte do jednoho roku. Předadopční péče Předtím, než soud rozhodne o osvojení, musí být dítě alespoň tři měsíce v péči budoucího osvojitele na jeho náklady. Předadopční péče má sloužit k tomu, aby se noví rodiče i děti adaptovali na novou rodinnou situaci. Osvojitelé si vyzkouší hlídání dětí a vše co s péčí o ně souvisí. Během tří měsíců si osvojitelé zjistí, jestli jsou s dětmi schopni navázat skutečné rodinné vztahy. Pokud nevzniknou žádné potíže, noví rodiče si dítě mohou osvojit. 2 / 5
Pěstounská péče Pěstounská péče je formou náhradní rodinné péče. Při této formě mají biologičtí rodiče zachovanou rodičovskou zodpovědnost v určitém rozsahu. Pěstouni mohou dítě zastupovat pouze v běžných záležitostech. Práva a povinnosti pěstounů jsou zakotvené v soudním rozhodnutí. Pěstounská péče vždy končí zletilostí dítěte. Do pěstounské péče se většinou dávají děti, které z nějakého důvodu nemohou být osvojené, především kvůli nezájmu náhradních rodin. Spadají sem děti se zdravotními omezeními atd. Na rozdíl od osvojení je pěstounská péče placená. Pěstouni dostávají příspěvky na dítě a odměnu za vykonávanou činnost. Pěstounská péče může být zrušená a také se stanovuje na omezenou dobu. Je-li vykonávaná přechodná pěstounská péče, soud jednou za tři měsíce přezkoumává, zda důvody pro svěření dítěte do pěstounské péče trvají. Přechodná pěstounská péče trvá nejdéle jeden rok. Předpěstounská péče Předchází pěstounské péče. V jejím rámci je dítě dočasně svěřeno pěstounům, což musí být osoby, které jsou schopné zajistit hlídání dětí a vše co k péči o ně patří. Pokud dítě není v ústavní výchově, je nutný k předpěstounské péči souhlas rodičů. Pokud je v kojeneckém či dětském domově, souhlas nutný není. Po dobu předpěstounské péče dostávají pěstouni hmotné dávky jako v pěstounské péči. Do tří měsíců musí podat návrh o zahájení řízení o svěření do pěstounské péče. 3 / 5
Opatrovnictví Opatrovnictví je formou náhradní rodinné péče, při které je opatrovníkovi umožněné zastupovat dítě v některých aspektech. To, co smí a nesmí opatrovník dělat, stanovuje soud. Nejčastěji je úkolem opatrovníka rozhodovat o správě majetku dítěte při řízení o osvojení. Hlídání dítěte a péči o něj nemá opatrovník na starosti. Opatrovníkem je často orgán sociálně-právní ochrany dětí. Není zákonným zástupcem dítěte. Poručenství Poručenství je formou náhradní rodinné péče, která dává poručníkovi určitá práva a povinnosti ohledně výchovy dítěte, jeho zastupování a správy jeho majetku. Jejich přesné vymezení určuje soud. Poručník je zákonným zástupcem dítěte. Mezi poručníkem a jím však není takový poměr, jaký vzniká mezi rodičem a dítětem. Poručník je soudem ustanovený v případě, že dítě nemá rodiče (zemřeli) či byli zbaveni rodičovské zodpovědnosti, byl-li pozastaven výkon jejich rodičovské zodpovědnosti či nemají-li způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu. Soud má pravidelný dohled na poručenství. Povinností poručníka je podávat soudu zprávy o dítěti. Rozhodnutí poručníka v podstatných věcech ohledně dítěte musí být schváleno soudem. Pokud poručník osobně pe uje o dítě, má nárok na stejné dávky jako pěstoun. Poručníkem se většinou stává někdo z příbuzných či blízkých osob dítěte. Může jím být jeden člověk či manželé. Je-li to možné a není-li to v rozporu se zájmy dítěte, soud ustanovuje 4 / 5
poručníkem osobu/osoby doporučené rodiči. Je-li poručenství ukončené, poručník má povinnost nejpozději do dvou měsíců předložit závěrečný účet za správu jmění dítěte. Předkládá ho soudu, který může poručníka této povinnosti zprostit. Ústavní péče Dítě může být do ústavní péče svěřené rodiči či je dítěti nařízená ústavní výchova v případě, že je problémové. Ústavní výchovu představuje výchovné opatření, které nařizuje soud v případě, že je výchova dítěte ohrožená či narušená vážným způsobem. Povinností soudu je před nařízením ústavní výchovy zkoumat, jestli výchovu dítěte nelze zajistit jinou cestou (osvojení, pěstounská péče). Ústavní péče je totiž ze všech forem náhradní rodinné péče nejméně vhodná. Má mnohdy své negativní důsledky v podobě horší integrace do spole nosti, vyšší míry kriminality, dosažení nižšího vzdělání atd. Výkon ústavní péče je prováděný v několika typech zařízení dostupných v České republice. Jsou jimi kojenecké ústavy a dětské domovy pro děti do tří let věku, diagnostické ústavy, dětské domovy, dětské domovy se školkou, výchovné ústavy a domovy pro osoby se zdravotním postižením. Kromě toho jsou ještě zařízení pro děti vyžadující neodkladnou pomoc. Patří mezi ně např. Klokánek a SOS dětské vesničky. Jsou na pomezí ústavní výchovy a pěstounské péče. Snaží se co nejvíce přiblížit prostředí běžné rodiny. 5 / 5