MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA BAKALÁŘSKÁ PRÁCE BRNO 2014 JAN MAYER

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat Produkce jatečného skotu v systému chovu krav bez tržní produkce mléka Bakalářská práce Vedoucí práce: doc. Ing. Radek Filipčík, Ph.D. Vypracoval: Jan Mayer Brno 2014

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem práci: Produkce jatečného skotu v systému chovu krav bez tržní produkce mléka vypracoval samostatně a veškeré použité prameny a informace uvádím v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědom, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle 60 odst. 1 autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity, a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše. V Brně dne:.. podpis

PODĚKOVÁNÍ Tímto děkuji panu doc. Ing. Radku Filipčíkovi, Ph.D. za pomoc při zadávání bakalářské práce, za odborné vedení, cenné rady a trpělivost při jejím zpracování. Dále bych chtěl poděkovat své rodině za podporu při celém studiu.

Abstrakt Tato bakalářská práce se zabývá produkcí jatečného skotu v systému chovu krav bez tržní produkce mléka (KBTPM). Cílem práce je popsat souhrnnou literární informací systém tohoto chovu, který zahrnuje technologii, techniku a organizaci chovu KBTPM. Je zde věnována pozornost také reprodukci zvířat. V práci je dále rozdělení a charakteristika plemen určených pro tento chov, která se chovají v České republice. Další část práce se zaměřuje na faktory, které ovlivňují masnou užitkovost skotu. Jsou zde výsledky růstové schopnosti čistokrevných zvířat masných plemen z kontroly užitkovosti masného skotu, výsledky z pokusů na výkrmnost, jatečnou hodnotu skotu a vliv dvojitého osvalení. V závěru práce se věnuji nástinu diplomové práce, kde bych se chtěl zabývat vlivem plemenné příslušnosti na masnou užitkovost vykrmovaných býků v konkretizovaných podmínkách. Klíčová slova: chov krav bez tržní produkce mléka, masný skot, reprodukce, masná užitkovost Abstract This bachelors project is focused on slaghter beef production within the system of cattle farming without market production of milk. Goal of this project work is to describe overall information about this farming system, which includes technology, equipment and organization of cattle farming CFWMMP. In this part we pay attention on breeding and reproduction as well. Text also includes information about breed characteristics farmed in Czech republic and their classification. Another part of the project work focuses on factors, which affect meat yield of cattle. Includes results of growth ability of purebred meat cattle taken over from Inspection of yield of meat cattle. Includes results of experiments focused on fattening, slaughter value of the cattle and impact of doubled muscling. At the conclusion of the project work I sketch topic of the master s project Breed classes and meat yield of fatten bulls in specified conditions. Key words: cattle farming without market production of milk, suckler cow, meat cattle, breeding and reproduction, meat yield

OBSAH 1 ÚVOD... 9 2 CÍL PRÁCE... 10 3 LITERÁRNÍ PŘEHLED... 11 3.1 Technologie chovu... 11 3.1.1 Ustájení... 12 3.1.2 Výběhy... 13 3.1.3 Krmiště... 13 3.1.4 Napájecí systémy... 14 3.1.5 Oplocení zimoviště... 15 3.2 Technika a organizace chovu... 15 3.2.1 Zapouštění plemenic... 16 3.2.2 Období telení krav... 17 3.2.3 Odstav telat... 19 3.2.4 Obrat základního stáda krav... 20 3.3 Reprodukce masného skotu... 21 3.3.1 Plodnost... 21 3.3.2 Zařazení plemenic do reprodukce... 21 3.3.2.1 Pohlavní dospělost... 21 3.3.2.2 Chovatelská dospělost... 22 3.3.2.3 Tělesná dospělost... 22 3.3.3 Způsoby plemenitby... 22 3.3.3.1 Přirozená plemenitba... 23 3.3.3.2 Umělá inseminace... 23 3.4 Masná plemena skotu... 24 3.4.1 Americko - Anglická plemena středního rámce... 25 2.4.1.1 Aberdeen angus... 25

2.4.1.2 Hereford... 26 3.4.2 Evropská plemena středního rámce... 27 3.4.2.1 Belgické bílo-modré (Blanc blue belge)... 27 3.4.2.2. Limousin... 27 3.4.2.3 Masný simentál... 28 3.4.2.4 Piemontese... 29 3.4.3 Francouzská plemena velkého rámce... 29 3.4.3.1 Blonde d'aquitaine (plavý akvitánský skot)... 29 3.4.3.2 Charolais... 30 3.4.4 Francouzská rustikální plemena... 31 3.4.4.1 Gasconne... 31 3.4.4.2 Salers... 32 3.4.5 Hobby plemena... 32 3.4.5.1 Galloway... 32 3.4.5.2 Highland (skotský náhorní skot)... 33 3.4.6 Další masná plemena chovaná v ČR... 34 3.4.6.1 Aubrac... 34 3.4.6.2 Parthenaise... 35 3.4.6.3 Shorthorn... 35 3.4.6.4 Texas longhorn... 36 3.4.6.5 Bazadaise... 36 3.4.6.6 Wagyu... 36 3.4.6.7 Vosgienne... 37 3.4.6.8 Rouge des Prés... 37 3.4.6.9 Andorrské hnědé... 37 3.4.6.10 Dexter... 38 3.5 Mateřská užitkovost... 38

3.5.1 Samčí plodnost... 40 3.6 Masná užitkovost... 40 3.6.1 Výkrmnost... 41 3.6.2 Jatečná hodnota... 41 3.6.3 Netto přírůstek... 42 3.7 Faktory působící na masnou užitkovost skotu... 44 3.7.1 Plemenná příslušnost... 44 3.7.1.1 Dvojité osvalení svalová hypertrofie... 45 3.7.2 Pohlaví a kastrace... 47 3.7.3 Výživa... 47 3.7.4 Další faktory... 48 4 NÁSTIN POKUSU V NAVAZUJÍCÍ DIPLOMOVÉ PRÁCI... 49 5 ZÁVĚR... 49 6 SEZNAM LITERATURY... 50

1 ÚVOD Chov skotu je jedním z nejvýznamnějších odvětví živočišné výroby v ČR. Skot chovaný bez tržní produkce mléka (BTPM) představuje v současné době téměř 30 % všech chovaných krav v ČR. Za významný přínos chovu krav BTPM lze kromě produkce vysoce kvalitního hovězího masa považovat i funkce související s údržbou krajiny především v horských a podhorských oblastech, neboť systém chovu je založen na maximální míře využívání trvalých travních porostů. Dále příznivě působí na úrodnost půdy a na vytváření a udržení pracovních míst nejen v resortu zemědělství (Kvapilík a kol., 2009). Krávy chované v systému bez tržní produkce mléka reprezentují masná plemena s vlastním šlechtitelským programem. Kromě toho do uvedené kategorie spadají kříženci mezi masnými a dojenými plemeny, případně kříženci mezi masnými plemeny navzájem (Bureš a Bartoň, 2010). Skot BTPM se chová konvečním způsobem a také stále více ekologicky (Toušová a kol., 2008). K 1. dubnu roku 2013 se v České republice stavy krav bez tržní produkce mléka, oproti dojeným kravám, jako i v předchozích čtyřech letech, zvýšily na 184 597 kusů (Roubalová a Vodička, 2013). V současné době je produkce hovězího masa v chovech krav bez tržní produkce mléka mírně zisková vlivem poskytovaných dotací. Většina chovatelů masných plemen realizuje však prodej zástavového skotu mimo ČR z důvodu výhodnějších nákupních cen (Německo, Itálie, Řecko, Chorvatsko). Podle Zjaliće a kol. (2006) přibližně dvě třetiny produkce hovězího masa jsou v Evropské unii přímo nebo nepřímo hrazeny chovem krav BTPM. Nicméně v České republice je největší podíl produkce hovězího masa zajištěna z chovu mléčných a kombinovaných plemen skotu (Filipčík a kol., 2008). Jednou z rozhodujících podmínek úspěšnosti výkrmu je dosáhnout minimální přírůstek živé hmotnosti 1 kg na kus a den. Toho lze dosáhnout při dobré organizaci výkrmu, zvyšování produkčního efektu objemných krmiv a ekonomického vynakládání jadrných krmiv. Důležité je také výkrm provádět do optimálních porážkových hmotností podle plemenné příslušnosti plemenných zvířat a tak dosáhnout dobrého zatřídění dle stupnice SEUROP (Langr, 2009). 9

2 CÍL PRÁCE Bakalářská práce zpracovává literární přehled o chovu skotu v systému bez tržní produkce mléka. Cílem práce bylo uvést systém chovu krav BTPM, charakterizovat masná plemena určená pro tento typ chovu, popsat faktory ovlivňující masnou užitkovost a uvést výsledky masné užitkovosti. 10

3 LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Technologie chovu Technologie, která se uplatňuje v systému chovu krav bez tržní produkce mléka, vyplývá ze skutečnosti, že vlastní chov se realizuje polovinu roku na pastvinách a druhou polovinu roku ve vybudovaných stabilních zařízeních - zimovištích. Celý tento areál zahrnuje zařízení pro ustájení matek s telaty, zpevněné a měkké výběhy, krmiště, systém napájení, zařízení pro manipulaci se zvířaty a oplocení celého areálu, případně sociální zařízení. Důležitou podmínkou v celém areálu je dostatek prostoru pro zvířata. Plemenice přicházejí do zimoviště ve vysokém stupni březosti z pastvin, kde měly neomezený prostor. Při omezeném prostoru v zimovišti, především kolem žlabu, napajedla, při nedostatečném počtu krmných míst, úzkém vchodu do lehárny a podobně může následně docházet k mačkání krav a tím k nepříznivým účinkům na plod a tak dochází ke zmetání a výskytu mrtvě narozených telat, což má negativní dopad na ekonomiku chovu (Teslík a Bureš, 2000). Obrázek 1: Skot BTPM tráví polovinu roku na pastvinách (Foto: Jan Mayer) 11

3.1.1 Ustájení Skot bez tržní produkce mléka se vyznačuje nenáročností na ustájení a ošetřování. Dobrých výsledků v užitkovosti se však dosáhne vytvořením úměrných podmínek. V zimním období se musí především zajistit ochrana před větrem, mokrým sněhem a deštěm, a to zejména matkám v období telení. Pro ustájení, které je v podstatě prostorem (lehárna) pro odpočinek zvířat a ochranou před nepříznivými vlivy počasí, je možné upravit a využít již amortizované stavby nebo vybudovat lehké nezateplené přístřešky, které mohou mít jižní stranu z části, případně celou otevřenou (Teslík, 1995). Účelem není udržení určitého teplotního režimu, jelikož skot má velmi dobrou tepelnou regulaci, ale především ochrana před průvanem a vlhkem. Vlhký vzduch totiž velmi dobře vede teplo, takže dochází k nadměrnému odvodu tepla z povrchu těla zvířete. Zvláště pak u telat dochází k podchlazení s negativními důsledky, jako např. zápal plic a artritida, které v lepším případě snižují užitkovost, v horším pak zapříčiňují úhyn. S ohledem na pracnost i pohodu zvířat je nejvhodnější v lehárnách volné ustájení na hluboké podestýlce. Golda a kol. (1995) uvádí: Volné ustájení je jediným vhodným způsobem pro chov krav bez tržní produkce mléka, kdy na jednu krávu je třeba 6-8 stájové plochy, 30 prostoru a cca 1,5 plochy na 1 tele v oddělení pro telata - školce. Důležité je zajistit velké plochy a to nejen v prostoru lehárny, ale v celém areálu. Prostor lehárny, ale i výběhu a krmiště je vhodné rozdělit, zejména u větších stád, na dvě oddělení. Umožňuje to roztřídit plemenice podle stupně březosti, březí jalovice či matky s horší kondicí. Vzniká tak možnost odlišného krmení jednotlivých skupin a především pak věnování větší pozornosti jalovicím v období telení. V každém oddělení je třeba instalovat kotce o ploše 10-12 pro telení krav, kdy se počítá na jeden kotec 5 až 10 plemenic. Mohou také posloužit jako izolační prostor při onemocnění matky nebo telete. V každém oddělení je nutné vymezit prostor (školku) k odpočinku a přikrmování telat. Tento prostor se snáze udrží čistý a suchý a je tak zajištěno optimální prostředí ke zdravému vývinu telat (Teslík, 2000). Hluboká podestýlka v prostoru lehárny se zakládá zpravidla při sklizni slámy, případně před naskladněním zvířat. Základní vrstva slámy se zakládá ve výšce cca 50 cm, aby měla dostatečnou nasávací schopnost. V průběhu chovu v zimovišti se podle potřeby nastýlá zpravidla jednou za týden až 14 dní. Podestýlku je nutné udržovat v dobrém stavu. Spotřeba stelivové slámy závisí jednak na klimatických podmínkách, ploše lehárny na 1 krávu, velikosti zpevněného výběhu a také na druhu a množství zkrmovaných konzervovaných krmiv. V průměru se spotřeba 12

slámy pohybuje v rozsahu 6-10 kg na matku a den (Teslík, 1995). Správně udržovaná hluboká podestýlka produkuje teplo a tak zvířata mají možnost uléhat na teplé lože. Proto je vhodné podestýlku vyvážet až po vyhnání zvířat na pastvu (Teslík, 2000). Obrázek 2: Zimoviště (Foto: Hubert Herrmann) 3.1.2 Výběhy V návaznosti na stáj - lehárnu se buduje zpevněný výběh s rovným povrchem, který umožňuje mechanické shrnování výkalů, podestýlky a zbytků krmiva. Zpevnění výběhu je nutné, aby nedocházelo před vstupem do stáje k rozbahnění, které by se rozšiřovalo až do lehárny a zvyšovaly by se nároky na množství steliva. Zpevnění se řeší pomocí panelů, vybetonováním, dlážděním nebo položením živičného povrchu. Do výběhu se umísťují zařízení pro napájení zvířat, krmiště a zařízení pro manipulaci se zvířaty. Výběh je také nutné vyspádovat směrem od stavby, ale i krmiště a napajedla. Plocha výběhu by v závislosti na chovaném plemeni a velikosti plochy lehárny měla činit alespoň 10-12 na kus. Do tohoto výběhu se může, zvláště za suchého počasí, nastýlat, čímž se snižuje únava prostředí vstupu do výběhu pastevního. Pastevní výběh má význam pro plynulejší přechod ze zimní krmné dávky na zelené krmení a tím předcházení výskytu zažívacích potíží. Dále si zvířata také navykají na orientaci ve větším prostoru i na elektrický ohradník. Pro zajištění plynulého přechodu ze zimního krmení na pastevní porost se počítá s plochou 1,5 ha a větší podle velikosti stáda (Teslík, 2009). 3.1.3 Krmiště Stabilní zařízení sloužící k předkládání krmiva zvířatům se nazývá krmiště. Je řešeno klasickým krmným stolem, prostorným žlabem se žlabovou zábranou nebo se využívá samokrmení ze silážních žlabů, případně skladů objemné píce. Délka krmného stolu závisí na krmné technice a také na tom, zdali jsou zvířata rohatá či bezrohá. Při 13

adlibitním krmení se počítá s jedním krmným místem na 4 krávy, to znamená délku stolu 25 cm na kus. Při dávkovaném krmení je však nutné počítat s poměrem krmných míst k počtu chovaných zvířat 1:1. Seno a krmnou slámu lze zakládat do pevných či přemístitelných jeslí. Výška dna jeslí by neměla být vyšší než 60 cm. Další alternativou krmení suchých objemných krmiv může být upravený vůz, jehož stěny tvoří krmné zábrany. Při příjmu krmiva zvířata vyloučí až 60 % denního množství výkalů, proto je vhodné situovat krmiště do zpevněného výběhu a tím předcházet únavě prostředí v krytých prostorách, kde zvířata ulehají (Teslík, 2000). 3.1.4 Napájecí systémy Nezbytnou součástí pastevního areálu jsou napajedla, která zajišťují dostatečné množství vody vyhovující jakosti. S napájením zvířat přímo z vodních toků nelze počítat z hygienických důvodů. Zvířata by z místa pastvy k napajedlu neměla překonávat větší vzdálenost než 1500 m. Podle konstrukce se napajedla dělí na žlabová, míčová, napáječkové baterie a mechanické membránové napáječky. Vhodné je zpevnit prostor kolem napajedel a tím zabránit nadměrnému rozbahnění (Žežulka a Herrmann, 2000). Obrázek 3: Míčová napáječka (Foto: Jan Mayer) 14

3.1.5 Oplocení zimoviště Celý areál je třeba zabezpečit pevným ohrazením. Nejvhodnější z hlediska trvanlivosti a pevnosti je oplocení železnou konstrukcí, nicméně je to poněkud nákladnější. Hrazení je tvořeno svislými sloupky vzdálenými od sebe 4-5 m a vodorovnými příčkami ve výšce od země 30, 55, 85 a 120 cm. Hustší hrazení je potřebné, aby nedocházelo k únikům telat ze zimoviště. Vhodným materiálem je také dřevo, které se může pro delší životnost impregnovat. Součástí hrazení jsou vstupní vrata, která musí být dostatečně široká, aby byl umožněn snadný vjezd mechanizačních prostředků. Vjezd může být řešen i tzv. texaskou branou (Teslík, 2009). 3.2 Technika a organizace chovu Chov skotu bez tržní produkce mléka se v porovnání s dojnými plemeny vyznačuje určitými odlišnostmi. Poskytovaná produkce od základního stáda představuje pouze počet zdravě odchovaných telat s dosaženou hmotností. Odpadá tedy tržní produkce mléka, neboť mléko, které matky vyprodukují, je využito k výživě telat sáním (Teslík, 2001). Chov je také v porovnání s dojenými stády všeobecně méně náročný na vstupní investice, ustájení zvířat, krmiva, pracovní síly apod., přesto k dosažení rentability chovu je nutné respektovat určitá pravidla. Hlavním cílem chovu je od každé krávy každoročně zdravě odchované tele. Předpokladem je určení směru, kterým se bude chov ubírat, tzn. produkce čistokrevných zvířat nebo zástavového skotu či vlastní výkrm odstavených telat a produkce kvalitního hovězího masa. Dále musí být zajištěna volba vhodného plemene, dobré podmínky pro zimní ustájení zvířat a telení plemenic, dostatek zimního krmení, vhodný velikostně dostačující pastevní areál, dobrý management celého chovu společně se zainteresovanými pracovníky (Zahrádková, 2009). U krav bez tržní produkce mléka se uplatňuje stádový způsob chovu, kde jsou matky chovány společně s telaty až do jejich odstavu v přibližném věku 7-8 měsíců. Základní stádo je nutné pást od časného jara do pozdního podzimu, což snižuje náklady na chov v zimovišti a nižší spotřebu konzervovaných krmiv. Ve většině stád je uplatňováno sezonní zapouštění a telení plemenic. To umožňuje zvolit podle místních podmínek nejvhodnější roční období pro telení a při prakticky stejném věku telat lze 15

zavést jednodušší techniku chovu. Správná volba období telení je velmi důležitá, neboť má vliv na mortalitu telat z důvodu meteorologických faktorů, zejména chladného vlhkého a větrného počasí. Ve stádech se uplatňuje přirozená plemenitba ve stanoveném období nebo se využívá inseminace (Teslík, 2001). Z hlediska průběhu kalendářního roku je tedy možné chov krav bez tržní produkce mléka rozdělit na určité hlavní úseky: období telení, zapouštění plemenic a odstav telat (Golda a kol., 1995). Tyto úseky jsou náročné především na potřebu pracovní síly a organizaci práce (Zahrádková, 2009). 3.2.1 Zapouštění plemenic Přirozená plemenitba je organizačně nejméně náročná a při optimálním počtu plemenic na jednoho plemeníka se dosahuje vysokého procenta zabřezávání. Golda a kol. (1995) publikoval, že pro dosažení dobrých výsledků plodnosti se počítá na dvouletého býka nejvýše 20 krav a na dospělého plemeníka nejvýše 35 krav na jedno připouštěcí období. Z hlediska požadavku na rychlejší zlepšení genetiky stáda je velmi dobré uplatnění inseminace, která umožňuje využití kladně prověřených býků. V kombinaci s přirozenou plemenitbou pro dokrytí plemenic, které nezabřezly po inseminaci, se pak dosahuje také vysokého procenta zabřezávání se současným zlepšením genetické hodnoty stáda. Inseminace, jako jediná metoda plemenitby, se často využívá hlavně v malých stádech. Bureš a Zahrádková (2009) uváděli: chovatelé, kteří produkují plemenná zvířata a aktivně se zabývají šlechtitelskou prací, se bez inseminace neobejdou. Naproti tomu chovatelé, kteří využívají v chovech užitkové křížení za účelem produkce zástavového či jatečného skotu, uplatňují ve větším rozsahu přirozenou plemenitbu. Jalovice při prvním zapouštění mají dosahovat 60 65 % hmotnosti dospělých krav, což u většiny masných plemen představuje hmotnost 380 420 kg. Věk jalovic při zapouštění závisí na intenzitě jejich odchovu a je podřízen požadavku sezonnosti telení krav. Bureš a Zahrádková (2009) publikovali: U masných plemen skotu je první zařazení plemenic do reprodukce ovlivněno jejich raností. Šlechtitelské programy jednotlivých masných plemen chovaných u nás uvádějí požadovaný věk plemenic při prvním otelení. U plemen aberdeen angus, hereford, masný simentál a piemontese jsou jalovice zapouštěny přibližně v 15 až 19 měsících věku, přičemž zhruba do dvou let 16

věku je u těchto plemen dokončen růst a vývin organismu. Ostatní masná plemena, zejména pak charolais, limousine a blonde d aquitaine, která jsou rámcovější, vyžadují k ukončení svého růstu a vývinu i přes výbornou růstovou schopnost zvířat delší dobu. Obecně jsou jalovice těchto plemen zapouštěny ve věku cca 24 měsíců i vyšším. Zabřezávání plemenic závisí ve značné míře na jejich výživném stavu. U vyhublých krav je stupeň zabřezávání výrazně horší, proto v zimním období telení se doporučuje krátce před zahájením a během zapouštěcího období zlepšit zásobování krav energií přidáváním jadrných krmiv cca 1 kg na krávu a den. V dobře vedených chovech je možné od 100 zapuštěných plemenic očekávat 95 otelení a 90 odchovaných telat. Zásadně mají být do nového produkčního roku převáděny jen březí plemenice (Golda a kol., 1995). Nejvhodnějším termínem pro zapouštění plemenic z hlediska sezonnosti je období od poloviny dubna do 20. června v délce 65 dní. Za toto období mohou u krav proběhnout tři říjové cykly, což postačuje k vysoké březosti ve stádě (Teslík, 2000). 3.2.2 Období telení krav Ve stádě má být období telení krav co nejkratší a nemělo by trvat více jak 10 týdnů. Plemenice, které se otelí více jak o 2 měsíce později, než je hlavní období telení, je zapotřebí ze stáda vyřadit. Delší období telení může mít za následek menší pohodu ve stádě. Nejmladší telata zaostávají v růstu z důvodu vytlačování staršími telaty což má za následek nevyrovnanost hmotností telat při jejich odstavu (Golda a kol., 1995). Zapouštění plemenic v termínu od poloviny dubna do 20. června umožňuje rané sezonní telení v časovém rozpětí od konce ledna do konce března. V tomto období se mohou uskutečnit všechna zootechnická opatření ve stádě včetně dozoru při porodech v zimním období. Zvířata jsou v zimovišti, což umožňuje lepší přehled ve stádě. Plemenice jsou krmeny ze zásob konzervovaných krmiv, čímž může chovatel ovlivnit intenzitu krmné dávky, vytvořit předpoklad pro snadný průběh porodů a zajistit potřebnou produkci mléka matek. V počátku vegetačního období, kdy jsou plemenice s telaty vyháněny na pastvu, reagují plemenice zvýšenou produkcí mléka. Telata, která jsou již ve věku cca 60 dnů a hmotnosti 100 kg, jsou schopna zvýšenou produkci mléka využít. V tomto věku jsou telata schopna také využívat pastevní porost, čímž dosahují maximální přírůstek. V grafu 1 je frekvence telení v průběhu kalendářního roku 2005. V grafu 2 je frekvence telení v průběhu kalendářního roku 2012. Z grafů je patrné, že se telení 17

orientuje čím dál více na období prosinec až březen, nicméně telení v dubnu a květnu je stále poměrně časté. Graf 1 50.0% 45.0% 40.0% 35.0% 30.0% 25.0% 20.0% 15.0% 10.0% 5.0% 0.0% Frekvence telení (%) v průběhu kontrolního roku 2005 2.9% říjen, listopad 13.8% prosinec, leden 42.9% 29.0% únor, březen duben, květen 8.6% červen, červenec 2.7% srpen, září Pramen: Uzávěrky kontroly užitkovosti 2005 (ČSCHMS 2006) Graf 2 50.0% 45.0% 40.0% 35.0% 30.0% 25.0% 20.0% 15.0% 10.0% 5.0% 0.0% Frekvence telení (%) v průběhu kontrolního roku 2012 4.3% 22.6% 44.8% 21.0% říjen, listopad prosinec, leden únor, březen duben, květen 5.2% červen, červenec 2.0% srpen, září Pramen: Uzávěrky kontroly užitkovosti 2012 (ČSCHMS 2013) 18

Úspěšnost uplatnění techniky a organizace chovu současně s vytvářením vhodných podmínek je závislá na kvalitě ošetřovatelské péče a odbornosti zootechnického dozoru. Na bezproblémovém průběhu období telení, které je rozhodující pro výsledek chovu krav bez tržní produkce mléka, se lidský faktor a jeho odbornost podílí významnou měrou. Nároky na kvalifikaci, svědomitost a odpovědnost pracovníků narůstají se zvyšujícím se počtem chovaných krav v zimovišti a tím i větší četností očekávaných porodů. Za předpokladu, že telení se uskutečňuje sezonně a je ukončeno přibližně v období dvou měsíců, je nutné zajistit nepřetržitý dozor v denních i nočních hodinách. Ošetřovatelé musí mít operativní spojení se zootechnickou a veterinární službou, aby v případě potřeby mohli přivolat pomoc (Teslík, 1995). 3.2.3 Odstav telat Odstav telat je stresující záležitostí jak pro telata, tak pro krávy, i když u matek ne tak intenzivní. Odstav býčků a jaloviček by měl proběhnout najednou, nejen z organizačního hlediska a nároků na pracovní síly, ale také z důvodu přetrvávajícího neklidu při odděleném odstavu telat. Veškerá manipulace s telaty, veterinární a další zásahy jako vakcinace, zdravotní zkoušky, kastrování, odrohování, navěšování kroužků býčkům aj. by měly být realizovány ještě v době, kdy jsou telata společně s matkami. Hlasové projevy matek po odstavu telat jsou cca 3 dny velmi intenzivní a hlasité, proto je vhodná prostorová izolace matek a telat a zajistit dobré oplocení (Zahrádková, 2009). Nejvhodnější termín odstavu je třeba volit vzhledem ke stavu pastevních porostů a klimatických podmínek. Většinou jde o období v závěru měsíce září a počátku října. V tomto období se již vlivem zhoršení pastevních podmínek a snižování produkce mléka matek až jejich zaprahávání, snižuje podstatně průměrný denní přírůstek telat. Zatímco od počátku pastevního období do počátku měsíce září se přírůstek pohybuje přes 1000 g, v závěru měsíce a později se přírůstky snižují pouze na úroveň 350 400 g. Pozdější odstav je možný pouze za předpokladu možnosti přikrmování telat, nicméně odstav býčků se musí provést nejpozději do 8 měsíců věku. V tomto období dochází k pohlavnímu dospívání a hrozilo by nebezpečí zapuštění nejstarších jaloviček (Teslík, 2000). Při odstavu by měla být telata zvážena, jelikož jde o důležitý údaj pro posouzení a hodnocení užitkovosti krávy, růstové schopnosti telete a také hospodárnosti chovu. Pro vlastní doplňování stáda mají být vybírány především jalovičky s dobrou hmotností při odstavu (Golda a kol., 1995). 19

3.2.4 Obrat základního stáda krav Principem obratu základního stáda je každoroční obnova - doplnění stáda vysokobřezími jalovicemi, které nahrazují vyřazené krávy. Obrat stáda musí zabezpečit potřebný počet jalovic, ale i potřebný počet býčků pro produkci jatečného skotu. Předpokladem je zajistit dobrou reprodukci stáda a tím dostatečný počet narozených telat, respektive odchovaných telat. Doplňujeme-li základní stádo jalovicemi z vlastního chovu, jde o uzavřený obrat stáda. Jeho výhoda je v zabránění případnému přenosu infekčních onemocnění zvenku. Druhou variantou je otevřený obrat stáda, který znamená nákup některých kategorií skotu (jalovice nebo telata), které jsou odchovávány v jiném podniku. Tento systém umožňuje specializaci a vyšší počet zvířat ve stejném věku. Chov masného skotu je prováděn obvykle na bázi uzavřeného obratu stáda. Golda a kol. (1995) publikoval: krávy bez tržní produkce mléka se obvykle vyznačují delší dlouhověkostí a menší obměnou stáda než chov dojeného skotu. Produkční doba se počítá v průměru 5 6 roků. Roční obměna stáda činí 18 20 % ze stavu plemenic. Pro doplňování stáda se používá cca 40 % odstavených jaloviček příslušného ročníku. K chovu se přednostně vybírají jalovičky s bezproblémovým průběhem porodu, s nadprůměrnou hmotností při odstavu (přepočet na jednotný věk 210 dnů), s klidným temperamentem a od matek s dobrými mateřskými vlastnostmi. Chovatel tak musí vytvořit podmínky ustájení a krmení nejen pro základní stádo, ale i pro ostatní kategorie skotu. Jde zejména o zajištění odchovu odstavených jalovic během zimního období, včetně zabezpečení optimální krmné dávky. Otázka výživy u odstavených jalovic je velmi důležitá, neboť zanedbání tohoto faktoru znamená propad v přírůstcích hmotnosti, jehož důsledky mohou být nenapravitelné. Stejně tak i v případě výkrmu odstavených býčků je důležité mít k dispozici oddělenou stáj se všemi náležitostmi pro úspěšný výkrm. Dále je třeba zajistit ustájení pro plemenného býka (býky), který musí mít mimo připouštěcí období k dispozici prostorné, suché a přistýlané lože s krmištěm, napáječkou a přístupem do venkovního výběhu. Pokud chovatel na své farmě bude praktikovat otevřený obrat stáda, musí zvážit investici na nákup jalovic k doplnění základního stáda krav (Zahrádková, 2009). 20

3.3 Reprodukce masného skotu 3.3.1 Plodnost Plodnost je základní biologickou vlastností živých organismů, ale i vlastností užitkovou. Jedná se o schopnost produkovat životaschopné potomstvo. U skotu ovlivňuje jak mléčnou, tak i masnou užitkovost, proto významně rozhoduje o ekonomických výsledcích chovu. Dědivost ukazatelů plodnosti je velmi nízká, proto o plodnosti ve stádě rozhoduje především chovatel a podmínky chovatelského prostředí. Management reprodukce se zaměřuje na výběr krav a býků z hlediska obtížnosti telení, hmotnosti narozených telat, úhynů telat, růstové schopnosti telat a mateřských vlastností krav (Bureš a Zahrádková, 2009). K hlavním ukazatelům plodnosti patří natalita, která je vyjádřena počtem narozených telat na 100 krav za rok. Také délka mezidobí, která by měla u masného stáda být 365 dní. Tedy kráva by měla porodit každý rok pravidelně tele (Louda a kol., 2007). Za dobrou plodnost se považuje odchov 90 a více telat na 100 krav (Teslík, 1995). V roce 2011 byl počet živě narozených telat krav masných plemen zařazených do kontroly užitkovosti v ČR 78,3 na 100 krav průměrného stavu (Kvapilík a kol., 2013). 3.3.2 Zařazení plemenic do reprodukce 3.3.2.1 Pohlavní dospělost Pohlavní dospělost je období, kdy u jedinců obou pohlaví začínají být v závislosti na sekreci reprodukčních hormonů a endokrinologických změnách v organismu produkovány samčí (spermie) nebo samičí (vajíčka) pohlavní buňky. Louda (2008) publikoval: Tento proces je pozvolný, trvá určité časové období, je mimo jiné doprovázen řadou změn v chování a utváření zevnějšku, nazývá se pubertou. U skotu začíná pohlavní dospělost v 7 až 12 měsících věku, přičemž nástup ovlivňuje plemenná příslušnost zvířat, úroveň výživy, klimatické podmínky apod. Frelich a Dufka (2000) publikovali, že nástup pohlavní dospělosti úzce koleruje se stupněm tělesného vývoje, tj. asi při dosažení 45% hmotnosti dospělé krávy. Z chovného hlediska je nutné včasné rozdělení telat podle pohlaví, aby nedocházelo k předčasnému zabřeznutí jalovic. 21

3.3.2.2 Chovná dospělost Chovná dospělost je období, kdy je možné poprvé býky a jalovice využít v reprodukci, aniž by byl narušen jejich růst a vývin. Jalovice se zařazují do reprodukce v odpovídající hmotnosti a věku, přičemž důležitější je hmotnost zvířat. Hmotnost jalovic při prvním zapouštění by měla být 65 až 75 % živé hmotnosti v dospělosti, kdy se vychází z plemenného standardu krav masných plemen. Zařazení plemenic do reprodukce u masných plemen skotu je ovlivněno jejich raností. Šlechtitelské programy jednotlivých masných plemen uvádějí požadovaný věk při prvním otelení. U raných plemen jako aberdeen angus, hereford, masný siementál a piemontese jsou jalovice zapouštěny v 15 až 19 měsících věku, kdy zhruba do dvou let věku je u těchto plemen dokončen růst a vývin organismu. Ostatní pozdní masná plemena, zejména charolais, limousine a blonde d aquitaine, která mají velký tělesný rámec, potřebují k ukončení svého růstu a vývinu i přes výbornou růstovou schopnost delší dobu. Proto jsou jalovice těchto plemen zapouštěny ve věku cca 24 měsíců i vyšším (Bureš a Zahrádková, 2009). 3.3.2.3 Tělesná dospělost Tělesná dospělost je charakterizována dokončením tělesného růstu a vývoje všech orgánů zvířete. Tělesné rozměry se již nezvětšují, mění se jen v závislosti na výživném stavu. Tělesný růst je ukončen, když se nemění rozměry kostry a dalším ukazatelem je ukončení výměny mléčného chrupu za trvalý. Tělesnou dospělost ovlivňuje plemenná příslušnost, šlechtění, ale i výživa, která příznivě ovlivňuje dosažení chovatelské i tělesné dospělosti. Tělesné dospělosti skot dosahuje ve 4 6 let věku (Louda, 2008). 3.3.3 Způsoby plemenitby V chovu krav bez tržní produkce mléka je možné k zapouštění plemenic využívat jak metodu umělé inseminace, která do stáda přináší určitou genetickou hodnotu, tak býka (býky) působícího v přirozené plemenitbě a zajišťujícího březost ve stádě (Bureš a Zahrádková, 2009). Oba způsoby se nevylučují, naopak se při vhodném použití vzájemně doplňují. Při kvalifikovaném vyhledávání říje plemenic může mít inseminace stejné výsledky zabřezávání jako při přirozené plemenitbě. Při rozhodování o způsobu plemenitby musí chovatel brát ohled na velikost stáda, produkční zaměření, možnosti ustájení, zajištění krmiv, apod. (Frelich a Dufka, 2000). 22

3.3.3.1 Přirozená plemenitba Pro krytí stád v přirozené plemenitbě je vysoká potřeba plemenných býků. Býky působící v přirozené plemenitbě odchovávají a připravují odchovny pověřené svazem chovatelů (OPB), popřípadě je jejich odchov realizován u chovatele. Býci mohou být použiti k plemenitbě až po uznání výběrovou komisí při základních výběrech. Pro býka je vydáno osvědčení k plemenitbě s určením pro přirozenou plemenitbu nebo inseminaci (Frelich a Dufka, 2000). Býk, který je při základním výběru vybrán do plemenitby, může být teoreticky již zhruba ve věku 14 měsíců do plemenitby zařazen. Měl by mu být ponechán však minimální čas na navyknutí si na nové prostředí a poté mu přiřadit 15, maximálně 20 plemenic. Býky francouzských plemen je lépe zařadit do reprodukce po dosažení věku dvou let, aby dokončili svůj růst a vývoj. Dospělý býk v dobrém zdravotním stavu a tělesné kondici zapustí za sezonu 30 až 35 plemenic (Bureš a Zahrádková, 2009). Následkem přetížení býka velkým počtem plemenic dochází ke sníženému zabřezávání plemenic. V polovině připouštěcího období se doporučuje plemenné býky mezi stády téhož chovatele vyměnit pro dosažení lepších výsledků zabřeznutí. Mimo období připouštění jsou plemenní býci ustájeni odděleně. Po dvou letech působení je nutné plemenného býka ve stádě vyměnit, aby nedocházelo k příbuzenské plemenitbě. V případě, že jsou jalovice zapouštěny inseminačně, respektive jiným býkem, je možné vyměnit býka až po třech letech působení (Golda a kol., 1995). 3.3.3.2 Umělá inseminace Umělá inseminace je metoda, kterou může chovatel zlepšit produkční vlastnosti chovaných zvířat. Pomocí inseminačních dávek nejlepších býků lze dosáhnout požadovaných ukazatelů ve stádě. Inseminace umožňuje přenos genetického zisku nejen z domácích, ale i zahraničních populací masných plemen. Dále metoda dovoluje sestavit individuální připařovací plán za použití většího počtu plemeníků, kteří jsou prověřeni kontrolou dědičnosti na bezproblémové porody a užitkové vlastnosti potomstva (Bureš a Zahrádková, 2009). Inseminace se nejvíce používá v plemenných chovech a také v menších stádech (do 15 kusů krav základního stáda), kde plemeník není v přirozené plemenitbě plně využit a jeho celoroční chov se stává ekonomicky náročným. Řízení reprodukce je při inseminaci organizačně náročnější než u přirozené plemenitby. Jde zejména o 23

vyhledávání říjících se krav, jejich fixaci při inseminaci a zjišťování gravidity (Frelich a Dufka, 2000). Vlivem menší potřeby lidské práce při ošetřování krav bez tržní produkce mléka je sledování říje poněkud obtížnější než ve stádech dojených krav a snadno se přehlédne. Třetí měsíc po inseminaci má být plemenice vyšetřena na březost (Golda a kol., 1995). 3.4 Masná plemena skotu Pro chov skotu bez tržní produkce mléka se využívají masná plemena skotu, která můžeme dělit dle několika hledisek: podle původu, podle velikosti tělesného rámce nebo podle intenzity chovu (Zahrádková, 2009). Ve světě je chováno několik desítek masných plemen skotu. V České republice dochází k rozvoji chovu masných plemen od roku 1991 (Zahrádková, 2000). Masný užitkový typ skotu oproti kombinovanému a mléčnému typu představuje nejvýznamnější zdroj masa vzhledem k dobré konverzi živin, vysoké intenzitě růstu, jatečné výtěžnosti a kvalitě masa. Steinhauser a kol. (2000) publikovali, že nejvyšší stavy masných plemen skotu v Evropě jsou ve Francii (asi 4 100 000 zvířat), Velké Británii (asi 1 760 000), Španělsku (cca 1 340 000), Irsku (cca 980 000) a Itálii (cca 726 000). Ve Francii, Velké Británii a v Itálii mnohá dnes chovaná masná plemena vznikla. Základy chovu masných plemen skotu byly položeny v Anglii, odkud se plemena rozšířila do celého světa. Britská plemena jsou menšího až středního tělesného rámce, dále jsou typické svojí raností, z pohledu masné užitkovosti se vyznačují dřívějším ukládáním tuku oproti plemenům velkého tělesného rámce. Skot bez tržní produkce mléka je v současné době v ČR zastoupen 22 masnými plemeny. V tabulce 1 jsou uvedeny počty chovů a krav v kontrole užitkovosti masných plemen chovaných v ČR. 24

Tabulka 1: Stavy krav s podílem 50 100 % masného plemene v kontrole užitkovosti k 30. 9. 2012 Plemeno Počet chovů Počet krav (ks) AA 111 3646 BA 41 820 BB 1 5 BM 10 25 DD 1 5 GA 24 379 GS 16 530 HE 37 903 HI 35 431 CH 158 5842 LI 80 1591 MM 1 4 MS 104 3408 PI 33 595 PP 2 16 SA 13 90 SS 2 12 UU 1 33 VV 1 6 WA 1 2 Pramen: Uzávěrky kontroly užitkovosti za rok 2012 Plemena jsou označena zkratkou plemene: AA - aberdeen angus BA - blonde d' aquitaine BB - bazadaise BM - belgické modrobílé DD - andorrské hnědé GA - galoway GS - gasconne HE - hereford HI - highland CH - charolais LI - limousine MM - rouge des prés MS - masný simentál PI - piemontese PP - parthenaise SA salers SS - shorthorn VV - vosgienne UU - aubrac WA - wagyu 3.4.1 Americko - Anglická plemena středního rámce 2.4.1.1 Aberdeen angus Toto plemeno patří k nejrozšířenějším masným plemenům na světě. Původem je ze severovýchodního Skotska, kde počátkem 18. století v krajích Aberdeenshire a Forfarshire bylo vyšlechtěno z místního skotu. První plemenná kniha byla založena okolo roku 1842 v Anglii (Pozdíšek a kol., 2004). První importy tohoto masného skotu proběhly již roku 1860 do Kanady a posléze do USA (Zahrádková, 2009). Dnes Kanada a USA patří mezi země, které ovlivňují šlechtění a vývoj ve světě. Oproti evropskému rázu se liší především větším tělesným rámcem a sníženou produkcí loje, která umožňuje výkrm býků do vyšší porážkové hmotnosti (Pozdíšek a kol., 2004). 25

Charakteristickými rysy tohoto plemene je genetická bezrohost a plášťově černé (dominantní) nebo plášťově červené (red) zbarvení. Řadí se k plemenům menšího až středního tělesného rámce (Zahrádková, 2009). Hlavní předností plemene je snadný průběh porodů díky nízkým hmotnostem telat při narození (v průměru 36 kg), která jsou velmi životaschopná. Dalšími přednostmi jsou výborné mateřské vlastnosti krav, dobrá plodnost matek, dlouhověkost, pastevní schopnost a snášenlivost k nepříznivým klimatickým podmínkám. Další výhodou plemene je jeho ranost, kdy se jalovice poprvé telí ve 23 až 24 měsících věku. Vzhledem k ranosti plemene je vhodné provádět intenzivní výkrm mladých zvířat, která ve věku 14 15 měsíců díky vysokým přírůstkům dosahují porážkové hmotnosti při vysoké jatečné výtěžnosti (61 %) a mají nízký podíl kostí v jatečně upraveném těle (14 16 %). Maso se vyznačuje vysokým mramorováním, křehkostí, šťavnatostí a specifickou chutí (ČSCHMS, 2013). Dnes je aberdeen angus druhým nejrozšířenějším masným plemenem chovaným v České republice (Zahrádková, 2009). Do Čech bylo importováno v roce 1991 převážně z Kanady (Pozdíšek a kol., 2004). 2.4.1.2 Hereford Herefordský skot patří mezi nejstarší a nejrozšířenější masná plemena na světě. Bylo vyšlechtěno v Anglii v hrabství Herefordsire. Plemenná kniha byla založena v roce 1864. V polovině 19. století byl importován do USA. Vyskytuje se v rohaté a bezrohé formě, kde bezrohá forma převládá. Existují dva typy plemene, které se liší velikostí těla s malým až středním tělesným rámcem a velkým tělesným rámcem typickým hlavně v Severní Americe. Velikost tělesného rámce rozhoduje o míře ukládání tuku. Zabarvení je tmavě červené, kromě hlavy, spodní části krku, hrudi, břicha a ocasu, které jsou bílé (Zahrádková, 2009). Je to plemeno rané, kdy se plemenice poprvé telí ve věku 24 až 28 měsíců. Přednostmi plemene jsou jeho nenáročnost, klidná povaha, dobrá plodnost, mateřské vlastnosti, snadný průběh porodů a dobrá životaschopnost telat. Vzhledem k produkci masa je příznivým aspektem jemnější kostra s poměrně vysokým stupněm osvalení, kdy jatečná výtěžnost přesahuje 60 % při optimálním množství tuku. Maso je jemně mramorované, šťavnaté a chutné. První import byl do České republiky uskutečněn v roce 1974 (Zahrádková, 2000). 26

3.4.2 Evropská plemena středního rámce 3.4.2.1 Belgické bílo-modré (Blanc blue belge) Plemeno bylo vyšlechtěno v Belgii, kdy první zmínky o modře zbarveném skotu sahají do 19. století do oblasti řek Meuse a Escaut. Plemeno vznikalo především za pomoci tehdy populárního plemene shorthorn, později se také křížilo s plemenem charolais. S první šlechtitelskou prací se začínalo okolo roku 1880. Zpočátku bylo šlechtění podle oficiálně schváleného chovného cíle zaměřeno na kombinovanou užitkovost. Obrat ve šlechtění nastal v letech 1950-1960. Na základě ekonomické situace a požadavků trhu se tehdy začalo selektovat dle osvalení. V období let 1960-1970 se šlechtění plnou měrou soustředilo na výraznou masnou užitkovost. Výsledkem šlechtitelské práce je tak 80-85 % zastoupení zvířat s tzv. dvojitou zmasilostí (double muscling) bederního a hýžďového svalstva (ČSCHMS, 2013). Belgické modro-bíle se řadí mezi plemena extenzivní středního tělesného rámce. Zbarvení může být bílé, černostrakaté nebo modro-strakaté s různými odstíny barev. Je to plemeno s nejvyšším stupněm osvalení, poměrně ranější, s efektivním využíváním krmiv. Přednostmi plemene je vysoká jatečná výtěžnost (67 až 75 %) a podíl masa první jakosti, velmi nízký podíl tuku a kostí v jatečném těle. Dále dobré mateřské vlastnosti a velmi dobrá ovladatelnost. K nevýhodám patří, zejména z důvodu nadprůměrného ovalení, vysoký počet obtížných porodů. V čistokrevných chovech, které se uplatňují zejména v zemi původu, se běžně porody realizují císařským řezem. Plemeno nabývá stále většího světového významu především v oblasti užitkového křížení s mléčnými plemeny, kdy nebyl zjištěn zvýšený výskyt obtížných porodů. V České republice je čistokrevný chov zaměřen především na produkci plemenných býků pro domácí trh, kteří se následně využívají v užitkovém křížení (Zahrádková, 2009). 3.4.2.2. Limousin Plemeno pochází z limousinské oblasti v jihozápadní Francii. Tato oblast je klimaticky poměrně drsná, kde nadmořská výška dosahuje až 1000 m. Do první poloviny 20. stolení byla zvířata využívána k tahu (Pozdíšek a kol., 2004). Byl vybírán skot velkého tělesného rámce, s velmi dobře vyvinutou svalovinou a pevným postojem, která byla schopna velké zátěže i přes poměrně jemnou kostru (Zahrádková, 2000). Touto selekcí vzniklo masné plemeno s velkým podílem svaloviny a nízkým podílem tuku, které je dnes druhým nejpočetněji chovaným masným plemenem ve Francii. 27

Zbarvení srsti zvířat je červenožluté se světlejšími plochami v oblasti očí, mulce a na vnitřních stranách končetin (Golda a kol., 1995). Limousine se vyznačuje dobrou chodivostí a dobrými pastevními vlastnostmi při vysoké konverzi objemných krmiv. Krávy mají dobré mateřské vlastnosti a jsou dostatečně mléčné. Mezi přednosti patří také dobrá plodnost s příznivým mezidobím, dlouhověkost a především snadnost telení. Pro tyto vlastnosti je hojně uplatňováno i v užitkovém křížení (Pozdíšek a kol., 2004)). Jatečná zvířata vykazují výbornou zmasilost, vysokou jatečnou výtěžnost (63%) s vysokým podílem cenných zadních partií masa. Maso se vyznačuje jemností, šťavnatostí, křehkostí, ale s nižším mramorováním. První chovy na území ČR byly založeny v roce 1990 na základě importů z Maďarska, další nákupy zvířat pak pocházely z Francie. Inseminací prověřenými býky z Francie se podařilo zvýšit růstovou schopnost telat, která společně s výbornou masnou užitkovostí vzbudila zájem chovatelů o toto plemeno (Zahrádková, 2009). 3.4.2.3 Masný simentál Dnešní simentálský skot pochází z původního rašelinného skotu ve Švýcarsku. Některé literární prameny však uvádí původ ve Skandinávii. Již roku 1759 mluví různá úřední hlášení o kvetoucím chovu skotu v Simmentalu, Saanen a Emmentalu, odkud se prodával skot za vysoké ceny do zahraničí (Pozdíšek a kol., 2004). Šlechtitelská práce byla od počátku zaměřena na kombinovanou produkci, kdy plemenný standard v roce 1950 stanovil 40 50 % na produkci mléka, 35 45 % na produkci masa a 5 25 % na pracovní schopnosti. S rozvojem ostatních masných plemen se díky svému velkému tělesnému rámci a výborné masné užitkovosti začal prosazovat jako plemeno masného užitkového typu. Dnes se chová jak v Severní a Jižní Americe, tak i v Africe, Austrálii, na Novém Zélandu a v Evropě (Zahrádková, 2009). Mezi přednosti plemene patří jeho nenáročnost a dobré mateřské vlastnosti. Velmi dobrá mléčnost matek se příznivě odráží ve vysokých přírůstcích telat s velmi dobrým osvalením. Telata při odstavu dosahují srovnatelné hmotnosti se zvířaty plemene charolais a blonde d aquitaine. Býci ve výkrmu jsou schopni dosahovat 1500 g denního přírůstku a výkrm lze provádět do vyšších porážkových hmotností. Příznivě je hodnocena i jatečná výtěžnost (kolem 60 %), podíl masa z jatečného trupu a také podíl tuku je přiměřený (Zahrádková, 2000). Masný simentál se řadí k raným plemenům a podle úrovně odchovu se věk při prvním otelení pohybuje od 23 do 29 měsíců (Zahrádková, 2009). 28

Způsob výživy březích krav uplatňovaný ve stádech masného skotu nepotvrdil počáteční obavy z výskytu těžších porodů u tohoto plemene. Zanedbatelná ani není geneticky podmíněná bezrohost plemene, která přispívá k většímu klidu ve stádě i lepšímu využití krmných míst (Zahrádková, 2000). První jalovice byly do České republiky dovezeny z Kanady v roce 1993. Ve stejném roce byly importovány jalovice z Dánska, následovaly importy z Německa a Rakouska. Současně s těmito importy byly do chovu zařazovány plemenice s různým podílem krve českého strakatého plemene z rušených dojených stád, které byly inseminovány býky plemene masný simentál. V posledních letech patří toto plemeno k nejrozšířenějším masným plemenům chovaných v ČR (ČSCHMS, 2013). 3.4.2.4 Piemontese Toto plemeno má svůj původ v severozápadní části Itálie v podhůří Savojských Alp. Původně bylo chováno v trojstranné užitkovosti, poté od 20. let 20. století začínala probíhat selekce a šlechtění na masnou užitkovost (ČSCHMS, 2013). Piemontský skot je středního tělesného rámce s hmotností krav cca 600 kg a býků 900 kg. Požadována je jemná kostra a kůže v kombinaci s výrazným osvalením. V populaci se vyskytují také často jedinci s dvojitým osvalením. Dospělá zvířata mají bílé až světle plavé zbarvení, telata se rodí sytě plavá až nahnědlá. Ranost plemene umožňuje první otelení plemenic ve věku 25 až 30 měsíců. Piemontese je nenáročný z hlediska výživy a chovatelských podmínek, přizpůsobivá na různá prostředí, má velmi dobrou pastevní schopnost a konverzi objemných krmiv. Z hlediska masné užitkovosti se cení vysoká jatečná výtěžnost, nízký podíl tuku a kostí v jatečně upraveném těle a nadprůměrné osvalení, především kýty. V ČR byl chov plemene založen v roce 1993. Importy byly realizovány převážně z Itálie, částečně z Holandska, Německa a Dánska. Z počátku byl v chovech pro rozšíření početního stavu uplatňován také embryotransfer (Zahrádková, 2009). 3.4.3 Francouzská plemena velkého rámce 3.4.3.1 Blonde d'aquitaine (plavý akvitánský skot) Toto poměrně mladé plemeno pochází z jihozápadní Francie. Jeho organizovaný chov lze datovat do padesátých let minulého století. Na jeho vzniku se podílela tři místní krajová plemena (guercy, garonnaise a blonde des Pyrénées), která byla 29

využívána kromě produkce masa také k tahu. Šlechtěním těchto plemen vzniklo plemeno velkého tělesného rámce o výjimečné délce těla s pevnou, ale jemnější kostrou, s mimořádně vyvinutým osvalením, s dobrým postojem a utvářením končetin. Dnes je toto plemeno zaměřeno pouze na produkci kvalitního masa a ve Francii je třetím nejpočetnějším masným plemenem (ČSCHMS, 2013). Zbarvení zvířat je plášťové, světle žluté až načervenalé (barvy pšenice). Vzhledem k velikosti těla se řadí mezi plemena s velkým tělesným rámcem. Krávy se vyznačují dlouhověkostí a velmi dobrou plodností, dále také dobrými mateřskými vlastnostmi a mléčností, která umožňuje rychlý růst telat. I přes vyšší porodní hmotnost telat je malý výskyt obtížných porodů, díky tvaru pánve krav a především tělesnou stavbou telat při narození. Podíl komplikovaných porodů se pohybuje na úrovni 7 až 9 %. Jedná se o poněkud pozdnější plemeno, kdy první telení probíhá ve věku 32 měsíců a později (Zahrádková, 2009). Výkrm je možný do vyšších porážkových hmotností (750-800 kg) při malém ukládání tuku a příznivé jatečné výtěžnosti na úrovni 62 až 66 %. V jatečně upraveném těle je vysoký podíl masitých částí, zejména cenných partií a maso je velmi dobré kvality. V České republice byl chov tohoto plemene zahájen v roce 1991 na základě importů z Francie. Dnes se uplatňuje u českých chovatelů především v užitkovém křížení (Zahrádková, 2000). 3.4.3.2 Charolais Toto plemeno vzniklo na přelomu 18. a 19. století z původního francouzského žlutého skotu ve střední Francii. První zmínky o tomto plemeni pochází z roku 1773. Plemenná kniha byla založena v roce 1864. Některé literární prameny mluví o příbuznosti se simentálem. Patří k celosvětově nejrozšířenějším masným plemenům s nejvyšší masnou užitkovostí. V Evropě je to nejpočetněji zastoupené masné plemeno (ČSCHMS, 2013). Jde o plemeno velkého tělesného rámce s mohutnou a silnou kostrou a výrazným osvalením. Charakteristická je krémová až bílá plášťová barva. Charolais je poněkud pozdnější plemeno. První telení krav je převážně směrováno na věk 36 měsíců. V posledních letech se šlechtění zaměřuje na geneticky bezrohá zvířata. V Severní Americe byl založen chov charolais jiného typu než ve Francii. Zvýšila se ranost, kdy se 30

krávy poprvé telí ve věku 24 měsíců, a zavedla se bezrohost. Oproti původnímu francouzskému typu vykazuje horší osvalení při jemnější kostře. Plemeno má výbornou růstovou schopnost a nízké ukládání tuku, což umožňuje intenzivní výkrm do vyšších porážkových hmotností (700 kg). Jatečná výtěžnost pak dosahuje 63 až 65 % (Zahrádková, 2009). Charakteristická je pastevní schopnost s příznivou spotřebou objemných krmiv. Významným faktorem je mléčnost krav, která má za následek vysoké přírůstky telat zejména do 120 dnů věku. Matky se také vyznačují plodností, dlouhověkostí a dobrým zdravím. Hlavním problémem u tohoto jinak vynikajícího plemene je vysoké procento obtížných porodů z důvodu vysoké intenzity růstu telat již v prenatálním období. Rovněž ztráty telat do 30 dnů jsou poměrně vyšší (Golda a kol., 1995). Telata se mohou rodit o hmotnosti až 60 kg. Selekční program je proto zaměřen na snížení obtížnosti porodů, který již přináší pozitivní výsledky. Dnes je plemeno charolais nejchovanějším masným plemen v ČR. První importy do České republiky proběhly v roce 1990 z Maďarska. V dalších letech se importovalo především ze země původu - Francie (Pozdíšek a kol., 2004). 3.4.4 Francouzská rustikální plemena 3.4.4.1 Gasconne Původ tohoto rustikálního plemene se nachází v Gaskoňsku, krajině jižní Francie rozprostírající se od Středních Pyrenejí do Garonské pánve. Původně se využíval jako skot s trojstrannou užitkovostí, především k tahu v lesním hospodářství. Plemenná kniha byla založena v r. 1894. V posledních 30 letech byl šlechtitelský program zaměřen na jednostrannou masnou užitkovost v nepříznivých podmínkách prostředí při zachování vrozené tvrdosti a odolnosti, s velmi dobře utvářenými končetinami a tvrdými paznehty, výbornou konverzí živin z objemných krmiv a snadnou ovladatelností. Zbarvení zvířat je plášťově světle šedé až stříbrné s krátkou srstí. Telata se rodí světle hnědá a během prvního půl roku přebarvují. Skot má černé sliznice, které poskytují toleranci k slunečnímu záření. Plemeno je středního tělesného rámce a vlastnostmi se řadí k rustikálním plemenům. Předností plemene je také snadné telení, dobrá plodnost, dlouhověkost, mateřské vlastnosti, mléčnost matek a vitalita telat. 31