MOŽNOSTI LÉČBY CHRONICKÉHO SELHÁNÍ LEDVIN U GERIATRICKÝCH PACIENTŮ

MOŽNOSTI LÉČBY CHRONICKÉHO SELHÁNÍ LEDVIN U GERIATRICKÝCH PACIENTŮ TREATMENT MODALITY CHOICE FOR THE ELDERLY PATIENTS WITH END-STAGE RENAL DISEASE BARBORA SZONOWSKÁ Interní oddělení Strahov, Všeobecná fakultní nemocnice v Praze ABSTRAKT Poèet pacientù s chronickým selháním ledvin (CHSL) starších 75 let stoupá. Volba nejvhodnìjší léèebné modality CHSL je u geriatrických pacientù s komorbiditami složitá. Vìtšina tìchto pacientù není kandidáty pro transplantaci. Volba je mezi konzervativní léèbou, hemodialýzou a peritoneální dialýzou. Zahájení dialyzaèní léèby v této vìkové skupinì je pomìrnì èasto spojeno se zhoršením funkèního stavu a kvality života. Volba by mìla probíhat jako sdílené rozhodování zasazené do etického rámce. K dispozici jsou klinická skóre umožòující odhad prognózy. Vìtší rozšíøení asistované peritoneální dialýzy mùže pøinést zlepšení kvality života a snížit intruzivnost nároèné léèby u starších pacientù. Klíèová slova: chronické selhání ledvin, geriatrický pacient, konzervativní léèba, hemodialýza, asistovaná peritoneální dialýza, kvalita života, klinické skóre, sdílené rozhodování, etický rámec ABSTRACT The number of elderly patients with end-stage renal disease is growing. The modality choice in this group of patients is difficult. Majority of elderly will not be candidates for transplantation. The choice is between non-dialysis treatment, hemodialysis and peritoneal dialysis. The initiation of dialysis therapy is often met with a decline in functional ability and quality of life. The modality choice should be carried out as shared decision making ethically framed. Clinical scoring systems to predict outcomes are available. The implementation of assisted peritoneal dialysis can improve quality of life and reduce the treatment intrusion in the elderly patients. Key words: end-stage renal disease, elderly patients, non-dialysis treatment, hemodialysis, peritoneal dialysis, quality of life, clinical score, shared decision, ethical frame ÚVOD Poèet pacientù s chronickým selháním ledvin (CHSL) starších 75 let stoupá. Zahájení dialyzaèní léèby v této vìkové skupinì je pomìrnì èasto spojeno se zhoršením funkèního stavu a kvality života (QoL). Oèekávaná délka života seniorù na dialýze vìtšinou nebývá dlouhá. Volba nejvhodnìjší léèebné modality CHSL je u geriatrických pacientù komplikovaná a mìla by být šita na míru (Rosner et al., 2012). PROČ PŘIBÝVÁ GERIATRICKÝCH PACIENTŮ S CHRONICKÝM ONEMOCNĚNÍM LEDVIN? Stárnutí dialyzaèní populace je dùsledkem stárnutí celé populace. Prevalence chronického onemocnìní ledvin (CKD) stoupá s vìkem. S vìkem pøibývá i komorbidit spojených s vyšším rizikem CKD: srdeèní selhání, hypertenze, periferní onemocnìní cév, diabetes mellitus. Souèasnì se významnì zlepšuje prognóza u nìkterých komorbidit, napø. u kardiovaskulárních onemocnìní. Zvyšuje se i výskyt akutního poškození ledvin (AKI) v souvislosti s intervenèními výkony s kontrastní látkou. Dalšími faktory nárùstu jsou široká dostupnost dialyzaèní léèby, pozdní referování pacientù a trend èasného zahájení dialýzy. To vše se v rozvinutých zemích podílí na rychlém nárùstu poètu geriatrických pacientù v dialyzaèním programu (Rosansky et al., 2013). VÝVOJ NÁHRADY FUNKCE LEDVIN U SENIORŮ V letech 2005 2008 vzrostla ve Velké Británii populace dialyzovaných starších 65 let o 29 % oproti 16% nárùstu pacientù ve vìkovém rozmezí 18 65 let (Ansell et al., 2009). Ve Spojených státech amerických je z každé ètveøice pacientù zahajujících dialýzu jeden pacient starší 75 let. Stoupá i poèet velmi starých pacientù, osmdesátníkù a devadesátníkù, mezi roky 1996 2003 se jejich poèet v dialyzaèním programu v USA zdvojnásobil 38 AKTUALITY V NEFROLOGII ROČNÍK 21 2015 ČÍSLO 2

(US Renal Data System, 2010). Situace v ÈR je obdobná (Roèenka dialyzaèní léèby v ÈR, 2013). Ještì v r. 1984 odpovìdìlo 45 % ze vzorku britských nefrologù, že by nezahájili dialýzu u padesátiletého pacienta s ICHS (Challah et al., 1984). O 19 let pozdìji jsou k dispozici první data o pøežívání osmdesátníkù a devadesátníkù na dialýze (Joly et al., 2003). S urèitou licencí se dá øíci, že dialýza starých a vìtšinou køehkých ( frail ) pacientù je relativnì novou léèebnou možností (Brown et al., 2011). MOŽNOSTI LÉČBY CHSL U SENIORŮ Konzervativní léèba: non-dialysis treatment, maximum conservative managment (MCM); Dialyzaèní léèba: hemodialýza (HD), domácí hemodialýza, peritoneální dialýza (PD), asistovaná peritoneální dialýza (apd); Transplantace (TX): žijící dárce, zemøelý dárce. JAKOU LÉČEBNOU MODALITU ZVOLIT? Samotný vìk není kontraindikací pro transplantaci a její dostupnost pro geriatrické pacienty stoupá (Schaeffner et al., 2010). Vìtšina seniorù však má pøidružená onemocnìní, pro která nemohou být transplantováni (Power et al., 2013). Dialyzaèní léèba, pokud je zahájena, je tedy pro tyto pacienty doživotní. Bohužel oèekávaná délka života seniorù po zahájení dialýzy není dlouhá. U velmi starých pacientù (osmdesátníci a devadesátníci) je roèní mortalita 46 % (Kurella et al., 2007). Prodloužení délky života jde èasto na vrub navýšení hospitalizaèních dnù. Velmi starým pacientùm s komorbiditami sice mùže dialýza život prodloužit, ale v øadì pøípadù zhoršuje funkèní stav a kvalitu života (Carson et al., 2009). Nejèastìjší pøíèinou smrti v USA u dialyzovaných pacientù starších 75 let je srdeèní zástava, ukonèení ( withdrawal ) dialýzy a sepse (US Renal Data System, 2010). Zhoršení funkèního stavu a QoL mùže vést k pøání ukonèit dialýzu (Jassal et al., 2009). KONZERVATIVNÍ TERAPIE CHSL, NEBO DIALÝZA? Je potøeba zvážit prospìch, benefit pro pacienta oproti poškození, maleficenci. Pøi rozhodování o dialyzaèní léèbì jsou zranitelnìjší právì senioøi, pacienti s kognitivním deficitem a pacienti z kulturních minorit (Davison et al., 2008). Situace je složitìjší i proto, že evidence je spíše low-grade. Benefity zahájení dialyzaèní léèby u seniorù Všichni pacienti s CHSL mladší i staøí mají relativnì vyšší mortalitu oproti vrstevníkùm bez CHSL. Staøí dialyzovaní pacienti mají nižší nárùst mortality ve srovnání s vrstevníky než mladí dialyzovaní, zejména v prvních tøech letech na dialýze (Villar et al., 2007). Osmdesátníci, kteøí zahájili dialýzu, mìli medián pøežití 29 mìsícù ve srovnání s konzervativnì léèenými, kteøí mìli medián pøežití 9 mìsícù (Joly et al., 2003). Retrospektivní studie u pacientù s CHSL starších 75 let prokázala delší pøežívání u tìch, kteøí dialýzu zahájili (první rok 84 % pøežití vs. 68 %), než u konzervativnì léèených. Výhoda však vymizela pøi vysokém skóre komorbidit, zejména ICHS, a také u neplánovaného zahájení dialýzy (Murtagh et al., 2007). Maleficence zahájení dialyzaèní léèby u seniorù K dispozici jsou data, která samozøejmé zahájení dialyzaèní léèby u komplikovaných geriatrických pacientù problematizují. Ze 3700 pacientù z domovù s peèovatelskou službou 58 % zemøelo v prvním roce dialýzy; pouhých 15 % si zachovalo stejný funkèní stav (Kurella et al., 2009). Ze skupiny 97 pacientù starších 80 let bylo 75 % z nich pøi zahájení dialýzy bez funkèního omezení a žili doma. Bìhem šesti mìsícù 30 % potøebovalo komunitní podporu nebo museli být pøestìhováni do domovù s peèovatelskou službou. Po prvním roce jen 22 % pacientù žilo a bylo funkènì nezávislých (Jassal et al., 2009). Na zhoršení funkèního stavu a QoL se podílí i fakt, že až polovina starých dialyzovaných má neadekvátnì kontrolovanou bolest; pìtina až polovina trpí depresivní symptomatologií a tøetina má závažný kognitivní deficit (Weisboard et al., 2005; Hedayati et al., 2009). Trajektorie CHSL u geriatrických komplikovaných pacientù ukazuje, že maximální konzervativní management mùže déle zachovat stávající funkèní stav pacienta oproti zahájení dialyzaèní léèby (Holley, 2007). INDIVIDUALIZACE VOLBY Každý pacient s chronickým selháním ledvin má právo být dialyzován, pokud je to jeho volba. Samotný vìk není a nemùže být jediným kritériem, je tøeba vyvarovat se ageismu. Významné jsou komorbidity, funkèní stav, pozdní referování a stav nutrice. V eticky a medicínsky komplikovaném rozhodování máme k dispozici èasovì omezenou dialýzu na zkoušku (time-trial dialysis). Nefrologové by mìli reflektovat témata spojená s vyšším vìkem, vysokou prevalencí symptomù, existenciálním utrpením a vysokou mortalitou. Nezbytnými podmínkami zlepšení a individualizace péèe o tyto pacienty jsou: identifikace rizikových pacientù a odhadnutí prognózy, schopnost komunikovat o prognóze s pacienty a jejich blízkými. KOMUNIKACE O PROGNÓZE Dotazníková šetøení v USA ukázala, že vìtšina pacientù s CHSL není informována o oèekávané délce života (Jassal et al., 2010). Pouze 12 % ze 474 dotazovaných dialyzovaných pacientù hovoøilo o své pøedstavì o závìru života ( end of life care, EOL) s lékaøem nebo sociálním pracovníkem (Singh et al., 2013). V kontrastu s tím je jiné dotazníkové šetøení, které ukázalo, že 95 97 % pacientù AKTUALITY V NEFROLOGII ROČNÍK 21 2015 ČÍSLO 2 39

s CHSL by chtìlo znát oèekávanou délku života (Davison et al., 2010). JAK ODHADNOUT PROGNÓZU U GERIATRICKÝCH PACIENTŮ S CHSL? Snahou je identifikovat pacienty s nejvìtším rizikem úmrtí po zahájení dialyzaèní léèby a usnadnit tak rozhovor s pacientem, popø. s jeho blízkými o realistických možnostech léèby. Oèekávaná délka života je u této skupiny pacientù srovnatelná s pacienty s aktivním onkologickým onemocnìním. Odhad prognózy je ale komplikovanìjší, chybìjí zøetelnìjší milníky v trajektorii chronického selhání ledvin. V souèasné dobì jsou již k dispozici prognostické skórovací systémy urèené pro pacienty s CHSL. Klinické skóre predikující 6mìsíèní mortalitu po zahájení dialýzy u pacientù starších 75 let (Couchoud et al., 2009). Na základì registrových dat 2500 pacientù bylo stanoveno devìt rizikových faktorù: BMI pod 18,5 kg/m 2 ; DM; závažnìjší stadia mìstnavého srdeèního selhání; závažnìjší stadia onemocnìní periferních cév; arytmie; aktivní onkologické onemocnìní; závažné poruchy chování; závislost na transportu a neplánované zahájení dialýzy. Samotný vìk nebyl spojen s vyšším rizikem úmrtí. Mortalita kolísala od 8 % ve skupinì s nejmenším rizikem až po 70 % ve skupinì s nejvyšším rizikem. Celková mortalita byla 19 %. Renal Physicians Association (RPA) skóre (Cohen et al., 2010). V tomto skóre se vyhodnocují následující charakteristiky: vìk (pacient starší 75 let); komorbidity (Charlson Comorbidity Index > 8); funkèní stav (Karnofsky < 40); malnutrice (S-albumin < 25 g/l) a tzv. Surprise Question: Byl bych pøekvapen, kdyby tento pacient v prùbìhu pøíštího roku zemøel? Toto skóre je souèástí etického klinického doporuèení RPA. ETICKÝ RÁMEC PRO ROZHODOVÁNÍ O UKONČENÍ A NEZAHÁJENÍ DIALYZAČNÍ LÉČBY Samotné skóre je vždy pouze pomocným nástrojem k urèení rizika a k facilitování rozhovorù o léèebných postupech s pacientem. Etický rámec je nedílnou souèástí rozhodování o nezahájení nebo ukonèení dialýzy. Je prùvodcem nefrologa a pacienta sdíleným rozhodováním. Jako pøíklad mùže sloužit klinické doporuèení amerických nefrologù Renal Physicians Association Shared Decision-Making in the Appropriate Initiation of and Withdrawal from Dialysis (RPA, 2010), které pokrývá celkem devìt oblastí s ohledem na volbu nezahájení a ukonèení dialýzy. Nefrologové, kteøí RPA doporuèení využívají, se lépe a více úèastní rozhodnutí týkajících se ukonèení a nezahájení dialýzy, èastìji využívají možnost èasovì omezené dialýzy na zkoušku a èastìji referují pacienty do hospicové péèe (Holley, 2007). KONZERVATIVNÍ LÉČBA CHSL SHRNUTÍ Konzervativní léèba ve srovnání s dialyzaèní léèbou u pacientù starších 75 let se závažnými komorbiditami a/nebo špatným funkèním stavem je bez rozdílu v pøežívání (Murtagh et al., 2007). Maximální konzervativní management bychom mìli zvažovat jako viabilní léèebnou modalitu u køehkých geriatrických pacientù s vysokým rizikem. Nutným pøedpokladem konzervativní léèby je aktivní multidisciplinární paliativní péèe (Jassal et al., 2010). DIALYZAČNÍ LÉČBA: PERITONEÁLNÍ DIALÝZA A HEMODIALÝZA Oèekávaná délka života dialyzovaných pacientù starších 75 let není dlouhá, medián je 2,5 roku. Podstatná je kvalita zbývajícího života (Brown, 2008). MORTALITA NA PERITONEÁLNÍ DIALÝZE A HEMODIALÝZE U SENIORŮ Mortalitní data nejsou konzistentní. Jsou bias ve volbì modality, v rozdílných komorbiditách a v observaèním charakteru studií. Nìkteré studie ukazují vìtší mortalitu na PD (Jassal et al., 2007). Jiné nenacházejí rozdíl v mortalitì mezi obìma metodami (Lamping et al., 2000). Nìkteré práce uvádìjí lepší pøežívání na PD (Liem et al., 2007). Souhrnnì lze øíci, že zmìny v mortalitì závisí na délce dialýzy a komorbiditách, poèáteèní benefit peritoneální dialýzy postupnì mizí s délkou léèby PD, s vìtším vyjádøením u pacientù s diabetem (Liem et al., 2007). DIALYZAČNÍ MODALITA A KVALITA ŽIVOTA Existují dvì studie srovnávající QoL u starších pacientù na HD a PD: North Thames Dialysis Study z konce 90. let minulého století (Lamping et al., 2000); BOLDE (Broadening Options for Long Term Dialysis in the Elderly) (Brown et al., 2010). North Thames Dialysis Study (NTDS) probìhla v dobì, kdy peritoneální dialýzou bylo v Británii léèeno 40 % dialyzovaných pacientù. Jednalo se o prospektivní studii incidentních a prevalentních pacientù na HD a PD starších 70 let. Tato studie neprokázala rozdíl v pøežívání, poètu hospitalizací a kvalitì života mezi pacienty léèenými HD nebo PD. Cílem studie BOLDE bylo umožnit vìtší èásti starších pacientù možnost volby podle svého pøání za pomoci podložených dat. Multicentrická cross-sectional studie se vìnovala QoL, pøítomnosti deprese, symptomù a míøe intruzivnosti onemocnìní u pacientù starších 65 let na PD ve srovnání s pacienty na HD. Kvalita života byla shodná u obou skupin, pacienti léèení HD pociśovali vìtší intruzivnost onemocnìní. 40 AKTUALITY V NEFROLOGII ROČNÍK 21 2015 ČÍSLO 2

HEMODIALÝZA Hemodialýza je dominující metodou léèby CHSL u pacientù starších 70 let. Prevalence syndromu geriatrické køehkosti u HD pacientù starších 80 let je témìø 80 % (Anand et al., 2010). Tito pacienti jsou více ohroženi intradialyzaèní hypotenzí s hypoperfuzí a zhoršením hemodynamické nestability. Starší pacienti jsou èasto hemodialyzováni cestou centrálního žilního katétru se všemi riziky vèetnì vyšší mortality (Weinhandl et al., 2010). S vìtší mírou intruzivnosti souvisí fakt, že HD pacienti starší 75 let tráví až 47 % svého zbývajícího èasu v nemocnici (Carson et al., 2009). Konvenèní HD mùže vést ke zhoršování funkèního stavu geriatrického pacienta. U tìchto pacientù je nutno vést HD proceduru obezøetnì, na míru pacientovi, s uvážlivì stanovenou suchou váhou a šetrnou ultrafiltrací. Objevují se data o možném pozitivním dopadu pøi kratších a èastìjších HD i v této skupinì pacientù (Cornelis et al., 2011). Přehledné články depresivní symptomy (Belasco et al., 2006). V rámci multidisciplinárního managementu je žádoucí pamatovat i na blízké osoby peèující o pacienta. VLIV EDUKACE NA VOLBU METODY Pøi adekvátní predialyzaèní edukaci velká èást seniorù dává pøednost domácí dialýze, asi 60 % volí PD (Oliver et al., 2007). V kontrastu s tím jsou údaje z ERA-EDTA registru, kde pacienti starší 70 let mají o 56 % menší pravdìpodobnost, že budou léèeni PD, než pacienti ve vìku mezi 20 a 44 roky (Van de Luijtgaarden et al., 2011). V situaci, kdy nejsou k dispozici jednoznaèná data, má být volba metody vedena pacientovou preferencí na základì nepøedpojaté edukace (Couchoud et al., 2015). Volba léèebné metody by mìla být sdíleným rozhodnutím, kdy pacientovy osobní hodnoty jsou spojeny s medicínskými charakteristikami léèby tak, abychom docílili co nejlepší kvality života (Tamura et al., 2012). PERITONEÁLNÍ DIALÝZA Léèba peritoneální dialýzou mùže pøinést výhody spojené s kvalitou života. Pro fit seniory mùže pøedstavovat vìtší nezávislost a aktivnìjší sociální život. I køehcí senioøi mohou z léèby PD profitovat. Jde zejména o pozitivní dùsledky stabilnìjších hemodynamických pomìrù bez vìtších výkyvù a o ménì narušené každodenní aktivity bez nutnosti transportu na HD. Pøekážkou pro léèbu PD bývá vìtší stupeò kognitivního a fyzického deficitu i vìtší stupeò sociální izolace seniorù. Nìkteré státy jsou schopny tyto bariéry pro provádìní PD pøekonat více než jiné, napø. Francie, Kanada, Dánsko. Francie má dlouholetý funkèní program asistované PD (apd), kdy 54 % mužù a 59 % žen starších 70 let je léèeno PD. Ve Francii je tedy peritoneální dialýza dominující dialyzaèní modalitou seniorù (Verger et al., 2011). Pacienti léèení apd mají dobrou QoL (Lobbedez et al., 2006) a nìkteré studie uvádìjí i delší pøežívání (Povlsen et al., 2005). Asistovaná peritoneální dialýza umožòuje pøekonat bariéry a zvyšuje dostupnost PD pro seniory (Oliver et al., 2007). V souèasné dobì probíhá studie FEPOD (Frail Older Patients with End Stage Kidney Disease). Je to longitudinální studie pacientù léèených apd nebo HD. Cílem je porovnat obì skupiny pacientù co se týèe poètu hospitalizací, funkèního stavu, QoL a managementu koneèné fáze života (Brown et al., 2011). DOPADY NA PEČUJÍCÍ BLÍZKÉ OSOBY PŘI DOMÁCÍ DIALÝZE Dialyzaèní léèba má vždy dopady i na peèující blízké osoby. Pøi srovnání QoL osob peèujících o blízké léèené HD v centru a léèené doma peritoneální dialýzou byly horší dopady na kvalitu života u domácí léèby PD. Tito blízcí pociśovali vìtší úzkost, únavu a sociální izolaci. 78 % peèujících byly ženy, 32 % peèujících mìlo AKTUALITY V NEFROLOGII ROČNÍK 21 2015 ČÍSLO 2 ZÁVĚR Stoupající poèet seniorù s CHSL vyžaduje spolupráci mezi nefrology a dalšími specialisty: geriatry, psychology, paliatry, praktickými lékaøi, nutrièními terapeuty, fyzioterapeuty, odborníky ze sociální a domácí péèe. Vèasné referování a dobrá predialyzaèní péèe mùže zachovat funkèní stav a zabránit pøedèasnému zahájení dialýzy. Je nutné otevøenì a srozumitelnì komunikovat s pacientem o možnostech léèby, jejích možných dopadech na funkèní stav a kognitivní funkce. Nemáme prùkazná data o tom, která z léèebných modalit CHSL je pro geriatrické pacienty lepší z hlediska pøežívání. U vysoce rizikových køehkých seniorù s komorbiditami není výhoda v pøežití mezi dialýzou a konzervativní léèbou. HD na støedisku cestou centrálního žilního katétru by nemìla být defaultním øešením. Vìtší rozšíøení asistované PD mùže pøinést zlepšení kvality života a snížit intruzivnost nároèné léèby u starších pacientù. Péèe o geriatrické pacienty by mìla být skuteènì individuální, se zaujetím a porozumìním hodnotám pacienta a s realistickým náhledem na terapeutické cíle. LITERATURA 1. Anand S, Kurella M, Chertow GM. The elderly patiens on hemodialysis. Minerva Urol Nefrol 2010; 62: 87 101. 2. Ansell D, Castledine C, Freehally J et al. UK Renal Registry Report 2009. 3. Belasco A, Barbosa D, Bettencourt AR et al. Quality of life of family caregivers of elderly patients on hemodialysis and peritoenal dialysis. Am J Kidney Dis 2006; 48: 955 963. 4. Brown EA. Peritoneal dialysis for older people: overcoming the barriers. Kidney Int 2008; 73: 68 71. 5. Brown EA, Johansson L, Farrington K et al. Broadening options for long-term dialysis in the elderly (BOLDE): differences in quality of life on peritoneal dialysis compared to hemodialysis for older patients. Nephrol Dial Transplant 2010; 25: 3755 3763. 41

6. Brown EA. How to address barriers to peritoneal dialysis in the elderly. Perit Dial Int 2011; 31(suppl 2): 83 85. 7. Brown EA, Johansson L. Dialysis options for end-stage renal disease in older people. Nephron Clin Pract 2011; 119 (suppl 1): 10 13. 8. Carson RC, Juszczak M, Davenport A et al. Is maximum conservative managment an equivalent treatment option to dialysis for elderly patients with significant comorbid disease? Clin J Am Soc Nephrol 2009; 4: 1611 1619. 9. Challah S, Wing AJ, Bauer R et al. Negative selection of patients for dialysis and transplantation in the United Kingdom. Br Med J 1984; 288: 1119 1122. 10. Cohen LM, Ruthazer R, Moss AH et al. Predicting six-month mortality for patients who are on maintenance hemodialysis. Clin J Am Soc Nephrol 2010; 5: 72 79. 11. Cornelis T, Kotanko P, Goffin E et al. Can intensive hemodialysis prevent los sof functionality in the elderly ESRD patient. Semin Dial 2011; 24: 645 652. 12. Couchoud C, Labeeuw M, Moranne O et al. A clinical score to predict 6-month prognosis in elderly patients starting dialysis for end-stage renal disease. Nephrol Dial Transplant 2009; 24: 1553 1561. 13. Couchoud C, Bolignano D, Nistor I et al. Dialysis modality choice in diabetic patients with end-stage kidney disease: a systematic review of the available evidence. Nephrol Dial Transplant 2015; 30: 310 320. 14. Davison SN. End-of-life care preferences and needs: perceptions of patients with chronic kidney disease. Clin J Am Soc Nephrol 2010; 5: 195 204. 15. Davison SN, Holley JL. Ethical issues in the care of vulnerable chronic kidney disease patients: the elderly, cognitively impaired, and those from different cultural backgrounds. Adv Chronic Kidney Dis 2008; 15: 177 185. 16. Hedayati SS, Minhajuddin AT, Toto RD et al. Prevalence of major depressive episode in CKD. Am J Kidney Dis 2009; 54: 424 432. 17. Holley JL. Palliative care in end-stage renal disease: illness trajectories, communication, and hospice use. Adv Chronic Kidney Dis. 2007; 14(4): 402. 18. Holley JL. Advance Care Planning in CKD/ESRD: An Evolving Process. Clin J Am Soc Nephrol 2012; 7: 1033 1038. 19. Joly D, Anglicheau D, Alberti C et al. Octogenarians reaching end-stage renal disease: kohort study of decision - making and clinical outcomes. J Am Soc Nephrol 2003; 14: 1012 1021. 20. Jassal SV, Chiu E, Hladunewich M. Loss of independence in patients starting dialysis at 80 years of age or older. N Engl J Med 2009; 361: 1612 1613. 21. Jassal SV, Trpeski L, Zhu N et al. Changes in survival among elderly patients initiating dialysis from 1990 to 1999. CMAJ 2007; 177: 1033 1038. 22. Jassal SV, Watson D. Doc, don t rocrastinate. Rehabilitate, palliate and advocate. Am J Kidney Dis 2010; 55: 209 212. 23. Kurella M, Covinsky KE, Collins AJ et al. Octogenarians and nonagenarians starting dialysis in the United States. Ann Intern Med 2007; 146: 177 183. 24. Kurella M, Covinsky KE, Chertow GM et al. Functional status of elderly adults before and after initiation of dialysis. N Engl J Med 2009; 36: 1539 1547. 25. Lamping DL, Constantinovici N, Roderick P et al. Clinical outcomes, quality of life and cosi in the North Thames Dialysis Study of elderly people on dialysis: a prospective kohort study. Lancet 2000; 356: 1543 1550. 26. Liem YS, Wong JB, Hunink MG et al.comparison of hemodialysis and peritoneal dialysis survival in the Netherlands. Kidney Int 2007; 71: 153 158. 27. Lobbedez T, Moldovan R, Lecame M et al. Assisted peritoneal dialysis. Experience in a French renal department. Perit Dial Int 2006; 26: 671 676. 28. Murtagh FE, Marsh JE, Donohoe P et al. Dialysis or not? A comparative survival study of patients over 75 years with chronic kidney disease stage 5. Nephrol Dial Transplant 2007; 22: 1955 1962. 29. Oliver MJ, Quinn RR, Richardson EP et al. Home care assistance and the utilization of peritoneal dialysis. Kidney Int 2007; 71: 673 678. 30. Povlsen JV, Ivarsen P. Assisted automated peritoneal dialysis (AAPD) for the functionally dependent and elderly patient. Perit Dial Int 2005; 25: 60 63. 31. Power A, Brown EA. Optimising Treatment of End-Stage Renal Disease in the Elderly. Nephron Clin Pract 2013; 124: 202 208. 32. Renal Physicians Association. Clinical practice guideline. Shared Decision-Making in the Appropriate Initiation of and Withdrawal from Dialysis. 2nd Ed., Rockville MD, Renal Physician Association, 2010. 33. Roèenka dialyzaèní léèby v ÈR za rok 2013, zdroj www. nefrol.cz. 34. Rosner MH, Ronco C. Dialysis Modality Choice for the Elderly Patient with End-Stage Renal Disease. In Ronco C, Rosner MH, Crepaldi C: Peritoneal Dialysis State-of-the-Art 2012. Karger 2012; 178: 83 88. 35. Rosansky SJ, Clark WF. Has the Yearly Increase in the Renal Replacement Therapy Population Ended? J Am Soc Nephrol 2013; 24: 1367 1370. 36. Schaeffner ES, Rose C, Gill JS et al. Access to kidney translantation among the elderly in the United States: a glass half full, not half empty. Clin J Am Soc Nephrol 2010; 5: 2109 2114. 37. Singh P, Germain MJ, Cohen L et al. The elderly patient on dialysis: geriatric considerations. Nephrol Dial Transplant 2013; 1 8. 38. Tamura MK, Tan JC, O Hara AM. Optimizing renal replacement therapy in older adults: a framework for making individualized decisions. Kidney Int 2012; 82: 261 269. 39. U.S. Renal Data Systém. Incidence, prevalence, patient characteristics and treatment modalities. In: USRDS 2011 Annual Data Report: Atlas of Chronic Kidney Disease and End- -Stage Renal Disease in the United States, National Institutes of Health, National Institute of Diabetes and Digestive and Kidney Diseases, Bethesda, MD, 2011. 40. Van de Luijtgaarden MW, Noordzij M, Stel V et al. Effects of comorbid and demographic factors on dialysis modality choice and related patient survival in Europe. Nephrol Dial Transplant 2011; 26: 2940 2947. 41. Verger C, Ryckelynck JP, Duman M et al. French peritoneal dialysis registry (RDPLF): Outline and main results. Kidney Int Suppl 2006; 103: S12 20. 42. Villar E, Remontet L, Labeeuw M et al. Effect of age, gender and diabetes on excess death in end-stage renal failure. J Am Soc Nephrol 2007; 18: 2125 2134. 43. Weinhandl ED, Foley RN, Gilbertson DT. Propensity-matched mortality comparison of incident hemodialysis and peritoneal dialysis patients. J Am Soc Nephrol 2010; 21: 499 506. 44. Weisbord SD, Fried LF, Arnold RM et al. Prevalence, severity and importance of physical and emotional symptoms in chronic hemodialysis patients. J Am Soc Nephrol 2005; 16: 2487 2494. MUDr. Barbora Szonowská Interní oddìlení Strahov VFN Šermíøská 1921/4 169 00 Praha 6 e- mail: bszonowska@gmail.com 42 AKTUALITY V NEFROLOGII ROČNÍK 21 2015 ČÍSLO 2