Obsah: Úvod...3 1 Vymezení okruhu osob....4 1.1 Vymezení pojmu postižení.....4 1.2 Klasifikace pohybových vad.6 1.3 Dětská mozková obrna.....8 1.4 Dětská mozková obrna jako kombinované postižení.....10 2 Výchova a vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami...15 2.1 Školská legislativa.....15 2.2 Vzdělávací program základní školy speciální....21 2.3 Integrace a školský systém...25 3. Integrační program základní školy speciální.....26 3.1 Formy integrace Speciální základní školy Svitavy....26 3.2 Metody, techniky a cíle šetření.......30 3.3 Zhodnocení programu...34 Závěr.....35 Resume Seznam literatury Přílohy
ÚVOD Ne každé dítě mělo štěstí, aby se narodilo zdravé a mohlo prožít plnohodnotný život. Je mezi námi mnoho dětí, které toto štěstí neměly a celý svůj život se musí potýkat se svým zdravotním handicapem. Mnohdy jsou mu kladeny překážky ze strany společnosti, které není lehké překonávat. V minulých letech se často na zdravotně postižené děti a jedince zapomínalo. Byla jim většinou poskytnuta ústavní výchova, kde se mnozí z nich nemohli seberealizovat a naučit se žít ve společnosti. I veřejnost přijímala tyto lidi s určitým respektem i nepochopením.v současné době je hlavním cílem naší společnosti integrace osob se zdravotním postižením do společnosti a společenského života. Došlo k závratným změnám ve vzdělávání těchto dětí, kdy zákon říká, že každé dítě má právo na vzdělávání bez rozdílu. Obsah bakalářské práce se zabývá problematikou dětí s kombinovanými vadami, vymezením základních pojmů, které se týkají konkrétních vad a postižení. Dále se zaměřuje na systém vzdělávání těchto dětí, popisuje změny, které přinesl nový školský zákon. Jsou v něm využity praktické zkušenosti ze speciální základní školy. Dalším tématem obsahu je koncepce konkrétní školy a její integrační program. Teoretické poznatky jsou čerpány z odborné literatury a školské legislativy. Cílem práce je zhodnocení a analýza integračního programu ve vzdělávání žáků se zdravotním postižením, hlavně jeho klady a zápory. Hlavním cílem je pohled na integraci těchto dětí ze strany rodičů a učitelů. Ne každá integrace postiženého dítěte na běžnou školu je úspěšná. Integrační program umožňuje vzdělávání ve speciální základní škole, jejíž podmínky individuálně vyhovují danému dítěti. Bez problémů začleňuje děti do všech společenských, kulturních akcí, rozvíjí se spolupráce s běžnými školami, kde se děti vzájemně setkávají, navazují vztahy a dokonce si pomáhají. mu pomoci. Ať už má člověk postižení jakéhokoli druhu, vždy se najde mnoho možností, jak Susan Kerrová
1 VYMEZENÍ OKRUHU OSOB 1.1 Vymezení pojmu postižení Těžké postižení představuje komplex omezení člověka jako celku ve všech jeho prožitkových sférách a výrazových možnostech. Jsou podstatně omezeny a změněny schopnosti emocionální, kognitivní, tělesné, ale také sociální a komunikační. Jedná se o postižení celistvosti člověka v jeho životních výkonech. Těžké postižení představuje pro jedince omezení, které stěžuje základní kontakt mezi dvěma lidmi a zapojení do plnohodnotného společenského života (Vítková, 2004). Postižením rozumíme omezení vznikající v důsledku somatické vady nebo nemoci promítnutím do psychosociálního fungování člověka. Termín zdravotní postižení původně označoval osoby s tělesným postižením, nemocné a zdravotně oslabené. Dnes se pod tento termín zahrnují i ostatní typy zdravotního postižení, tzn. zrakové, sluchové, mentální, atd. (Valenta, 2003). Postižení charakterizuje definice WHO z roku 1980: porucha medicínsky definovaný stav nebo nemoc; postižení ztráta nebo abnormalita psychické, fyziologické nebo anatomické struktury či funkce; omezení schopností každé omezení nebo ztráta schopnosti (plynoucí z postižení) provádět činnost, která je pokládána za normální pro lidskou bytost (nemožnost chůze); handicap vliv poruchy nebo postižení na práci člověka či dosažení cílů, které si přeje nebo jsou od něj společností očekávány (nemožnost přístupu do veřejných budov, nemožnost přijmout povolání z důvodu zdravotního stavu). Tato definice ukazuje nutnost chápat postižení v celé jeho šíři s ohledem na všechna terapeutická opatření od medicínské intervence přes rehabilitaci, výchovu a vzdělávání až k sociální péči (Květoňová-Švecová, 2004).
Každé zdravotní znevýhodnění znamená zásah do osobnostního a sociálního vývoje člověka. Každý handicap i každou nemoc lze chápat jako krizi celé rodiny. Ta se musí vyrovnat s reakcemi a s chováním širšího okolí, které bývají nevzdělané stejně jako vstřícné a sympatizující. Pobyt handicapovaného v přirozeném prostředí bez větších problémů je jedním z významných sociálně rehabilitačních faktorů. S ohledem na komplexní rozvoj dítěte a současný pohled na výchovné strategie se místo pojmu zdravotně či jinak postižené dítě přikláníme k označení dítě se specifickými vzdělávacími a výchovnými potřebami (Novotná, Kremličková, 1997). Jednotlivé poruchy postižení můžeme dělit podle systémů, které postihují na: tělesné postižení postihuje pohybový aparát, mohou to být kostní a svalové poruchy (deformace, amputace, svalové dystrofie), ale i funkční poruchy související s postižením periferní a centrální nervové soustavy; smyslové postižení dochází k poruše na orgánech zraku, sluchu, řeči, případně dalších smyslů; mentální postižení porucha myšlení, kognitivních funkcí souvisí s postižením v oblasti CNS, duševní poruchy; kombinované postižení výskyt postižení v různých kombinacích, nejčastěji tělesné a mentální postižení, souvisí většinou s postižením CNS (Květoňová- Švecová, 2004). Obecné příčiny postižení zahrnují celou řadu genetických, chromozomálních, metabolických, neurologických a traumatických příčin. Platí to pro období prenatální, perinatální i postnatální, ale škodlivé vlivy mohou způsobit těžké postižení v každém věku. Velká část dětí s těžkým postižením má v anamnéze předčasné narození. Jde o děti s nízkou porodní hmotností. Ale také děti s normálním průběhem těhotenství a porodu se objevují ve skupině těžce postižených, důvodem jsou prodělané těžké úrazy traumata lebky a mozku, stavy po tonutí. Popsané následky mohou způsobit i špatně kontrolované infekční choroby. Snahou pedagogicko-terapeutických postupů je přistupovat k dítěti s těžkým postižením jako k individuální osobnosti a zohledňovat celou jeho osobnost. Známe děti, které žijí téměř bez možností samostatně se pohybovat, ale vykazují duševní schopnosti
v rovině komunikační a sociální. Jsou schopny s námi navázat kontakt i bez použití řeči. Některé děti projevují zvědavost a radost z objevů kolem sebe, jiné jsou uzavřené do sebe a svět kolem nich je nezajímá. Společným znakem pro okruh těchto osob je poškození centrálních funkcí, tzn. narušení a ztráta koordinujících centrálních systémů, které řídí a realizují vnímání, pohyb a jejich zpracování (Vítková, 2004). 1.2 Klasifikace pohybových vad Pohybové vady postihují dítě v celé jeho osobnosti, je omezené ve svých možnostech, aby mohlo získávat vlastní zkušenosti ze svého prostředí, a tak se optimálně rozvíjet. Pohybové vady se mohou dělit podle různých kritérií. Rozlišují se dvě základní skupiny, k nimž patří poruchy vrozené včetně dědičných a poruchy získané. Všechny pohybové vady mohou být různého stupně. Podle postižené části těla se rozeznávají skupiny obrn centrálních a periferních, deformace, malformace a amputace (Monatová, 1994). Pohybové vady Název Charakteristika Deformace Získané deformace Mohou nastat jako důsledek vadného držení těla skoliózy a kyfózy, příčiny vnitřní růstové, dědičné vlivy, příčiny vnější nedostatek pohybu, obezita, spaní na měkkém lůžku, atd. Nesprávný vývoj kyčelního kloubu Vrozený nedostatečný vývoj kyčelního kloubu, popř. úplné nebo částečné vykloubení, důležitá je prevence u kojenců Perthesova choroba Je postižena hlavice stehenní kosti, příčinou je poškození cév, které vyživují kloubní hlavici, dlouhodobá léčba Progresivní svalová dystrofie Dědičné onemocnění svalů, forma postihující ramenní nebo pánevní pletenec Malformace a amputace Malformace Rozumíme tím patologické vyvinutí částí těla, nejčastěji končetin, patří do vrozených vývojových vad Amputace Umělé odstranění části končetiny od trupu, příčinou jsou úrazy, cévní onemocnění (trombóza), zhoubné nádory na končetinách, infekce
Název Obrny centrální a periferní Dětská mozková obrna Dětská obrna Pohybové vady Charakteristika Vzniká před narozením, při porodu nebo brzy po něm, projevy tělesná neobratnost, zvýšená pohyblivost a neklid, opožděný vývoj, vady řeči, atd. Infekční onemocnění první příznaky jako chřipková infekce, následek ochrnutí svalů na končetinách Mozkové záněty Jsou vyvolávány mikrobiálními činiteli, 1.fáze horečka, bolest hlavy, 2.fáze vysoké teploty, třes, ochrnutí končetin, epileptické záchvaty Mozkové nádory Mozkové příhody a embolie Traumatické obrny Obrna míchy Rozštěp páteře Degenerativní onemocnění mozku Mozečková heredoataxie Roztroušená skleróza mozkomíšní Degenerativní onemocnění míchy Friedrichova heredoataxie Obrna periferních nervů Mohou po operaci zanechat následky v pohybové oblasti i v oblasti řeči V důsledku krvácení do mozku, nedokrevností a odumřením tkáně, hemiparéza, hemiplegie, postihují jedince staršího věku Při úrazu otevřené nebo uzavření poranění hlavy, otřes mozku (komoce), stlačení mozku (komprese), zhmoždění mozku (kontuse) Příčinou je úraz páteře s poraněním míchy Vrozené postižení nesprávné uzavření páteřního kanálu, částečná až úplná obrna DK a svěračů V průběhu života, proces rozpadu a zániku nervových buněk Ložiskové změny mozku a míchy, u mladších dospělých, poruchy pohybového aparátu, zraku a řeči, později demence Mezi 6. 10. rokem, spastická obrna DK, nepříznivá prognóza Dochází k ní při úrazu horní či dolní končetiny, kdy dojde k přerušení nebo zhmoždění nervu Schopnost výkonu a způsob chování člověka s tělesným postižením k okolí jsou určeny souhrnem všech tělesných, duševních vlastností a znaků organismu. Mezi možnosti jak těmto lidem pomoci začlenit se do plnohodnotného života patří například: úprava školního nábytku, pomůcek, bezbariérové stavby, užívání ortopedických a technických pomůcek, adaptace dopravních prostředků, vytváření pracovních míst pro postižené apod. (Vítková, 1998).
1.3 Dětská mozková obrna Dětská mozková obrna (dříve perinatální encefalopatie) je raně vzniklé poškození mozku, vzniklé před porodem, za porodu nebo krátce po něm, projevující se převážně v poruchách vývoje hybnosti (Lesný, 1989). Dřívější označení perinatální encefalopatie se nadále používá pro souhrn všech druhů a stupňů raného poškození mozku v perinatálním období, které může mít za následek: těžké poruchy hybnosti dětskou mozkovou obrnu; poruchy psychomotoriky lehkou mozkovou dysfunkci; poruchy psychiky, intelektu mentální retardaci; poruchy vědomí epileptické záchvaty (Kábele, 1988). Příčiny DMO mají různý charakter a mohou se kombinovat. Jsou to příčiny: prenatální anoxie (nedostatečné okysličení tkání), infekce a virová onemocnění v časném těhotenství, nezralost; perinatální dlouhý porod spojený s nedostatečným zásobením plodu kyslíkem, poruchy pupeční šňůry, předčasné odloučení placenty, krvácení do mozku vlivem zranitelnosti mozkových cév u nedonošenců, užití množství analgetik, anestetik; postnatální úrazy hlavy, infekce CNS, bronchopneumonie, atd. Klinický obraz DMO se utváří během prvního roku života dítěte, proto diagnóza z neurologického hlediska je jasná až ke konci prvního roku, u některých forem i později (Opatřilová, 2003). Formy dětské mozkové obrny: 1/ Spastické formy porucha aktivní volní hybnosti, svalová hypertonie, stereotypní pohyby, psychické ladění se vyznačuje úzkostí, nejistotou a nedostatkem sebedůvěry: hemiparetická forma spastická obrna horní i dolní končetiny jedné poloviny těla s převážným postižením horní končetiny, která bývá ohnuta v lokti a dolní končetina je napjata postižený došlapuje na špičky;
diparetická forma spastická (křečovitá) obrna, kdy jsou postiženy dolní končetiny; kvadruparetická forma obrna všech čtyř končetin. 2/ Nespastické formy absence svalového napětí: hypotonická forma výraznější na dolních končetinách, vyskytuje se v kojeneckém věku, později se mění ve formu spastickou nebo dyskinetickou, pokud setrvává, je doprovázena mentální retardací; dyskinetická forma nepotlačitelné mimovolní pohyby, které doprovázejí každý pokus o pohyb, pohyby atetotické (vlnité, pomalé pohyby v klidu i v činnosti), choreatické (drobné rychlé pohyby), balistické (prudké pohyby), myoklonické (drobné trvalé záškuby svalstva); mozečková forma snížené svalové napětí a těžké poruchy pohybové koordinace a hlubokým narušením intelektu (Kábele,1988, Lesný, 1989). 3/ Lehká mozková dysfunkce je projevem časného, méně rozsáhlého a závažného poškození mozku, které se klinicky projevuje mírnějšími příznaky než DMO, i když jejich etiologie a patogeneze jsou stejné. Je považována za nejlehčí formu DMO. Někdy jde pouze o poruchu rovnoměrného psychomotorického vývoje ve srovnání se zdravou populací. Klinické projevy jsou: poruchy motoriky celková neobratnost, problematická pohybová koordinace (problémy v tělesné výchově); poruchy psychiky snížená pozornost, nesoustředěnost, poruchy paměti, citová nevyrovnanost, změny osobnosti; poruchy chování neklid, hyperaktivita až nezvladatelnost, někdy i agresivita; specifické poruchy učení dyslexie, dysgrafie, dysortografie, dyskalkulie (Šlapal, 2002). Péče o pacienty s DMO představuje výzvu pro celý zdravotní systém. K základní péči patří tyto obory: pediatrie, rehabilitace, neurologie, ortopedie, pracovní terapie, logopedie, psychologie, sociální péče a pedagogika. Kromě zdravotní péče vyžadují pacienti s DMO i odpovídající výuku, je to úloha pro speciální pedagogiku. U dětí s DMO je nutné pravidelné hodnocení zdravotního stavu, které má obsahovat srovnání činností a vývoje s očekávanou věkovou normou. Hodnocení zahrnuje posouzení všech
charakteristik vývoje: hrubé i jemné hybnosti, zraku, sluchu, mluvení a řeči, sociální a emoční vývoj. Toto hodnocení je důležité pro sestavení plánu léčebného programu (Kraus, 2005). 1.4 DMO jako kombinované postižení Poruchy hybnosti Nejčastější a nejzávažnější jsou u dětí s dětskou mozkovou obrnou poruchy hybnosti, a to motoriky pohybové i mluvní. V neurologické charakteristice se uvádějí tyto poruchy: spasticita pohyby jsou omezovány až znemožňovány trvale zvýšeným napětím svalstva, svalový tonus i reflexy jsou zvýšeny; hypotonie je stav sníženého svalového tonusu, reflexy jsou snížené až vyhaslé, držení končetin je ochablé až bezvládné, vzniká pouze v kojeneckém věku, později se mění v jiné syndromy spastický nebo dyskinetický; dyskinezie projevuje se mimovolními pohyby atetotickými, choreatickými, balistickými, myoklonickými, popřípadě rigiditou (svalová ztuhlost); syndrom hypokinetický projevuje se hypomimií až amimií (tj.nedostatkem mimiky), obličej postiženého dítěte je bezvýrazný, mimické svaly jsou bez pohybu: smích, pláč, hněv ani jiné výrazy nejsou doprovázeny obvyklými mimickými pohyby; syndrom atetotický projevuje se vlnitými, hadovitými pohyby, které vznikají při každém malém podnětu, ale i spontánně samy od sebe, pohyby ruší volní pohybovou činnost tak, že někdy znemožňuje i chůzi; syndrom choreatický prudké, trhavé pohyby malého rozsahu, značné intenzity, někdy i pohybový neklid, tyto pohyby ruší a znesnadňují volní pohyby; syndrom balistický projevuje se rychlými pohyby celých končetin; syndrom myoklonický projevuje se drobnými trhavými záškuby svalstva (Kábele, 1988).
Uvedené poruchy hybnosti se objevují při jednotlivých formách v různém stupni a kombinacích, při všech formách se objevuje opožděný vývoj hybnosti. Často je vývoj hybnosti opožděn nebo omezen současně s opožděním nebo omezením vývoje rozumového (Vítková, 1998). Mentální retardace Mentální retardace je trvalé snížení rozumových schopností, které vzniklo v důsledku organického poškození mozku. Dítě postižené mentální retardací má nízkou úroveň rozumových schopností, která se projevuje hlavně nedostatečným rozvojem myšlení, omezenou schopností učení a ztíženou sociální přizpůsobivostí na běžné životní podmínky. Jedná se o stav trvalý (Švarcová, 2000). Příčiny mentální retardace jsou různé, hovoří se o příčinách vnitřních (endogenních) a vnějších (exogenních), o mentální retardaci vrozené či získané, o vlivech prenatálních, perinatálních a postnatálních. V prenatálním období hrají důležitou roli vlivy dědičné hereditární řadíme sem zděděné nemoci, nedostatečné vlohy k určité činnosti. Převažujícím faktorem pro vznik mentální retardace jsou genetické příčiny genomové mutace, dědičná metabolická onemocnění typu fenylketonurie, změna počtu chromozomů. Další skupiny prenatálních vlivů tvoří enviromentální faktory onemocnění matky, intoxikace plodu, alkoholismus matky, nedostatečná výživa. K perinatálním faktorům patří mechanické poškození mozku při porodu, nedostatek kyslíku, předčasný porod a nízká porodní váha dítěte, nefyziologická těžká novorozenecká žloutenka. V době po narození může způsobit mentální retardaci mnoho vlivů zánět mozku, mechanické vlivy (traumata), nádorová onemocnění, krvácení do mozku. Snížení intelektových schopností může zapříčinit i senzorická, citová a sociokulturní deprivace dětí vyrůstajících v nepřátelském, odcizeném, nepodnětném rodinném prostředí (Valenta, Müller, 2003). Podle závažnosti se podle 10. revize Mezinárodní klasifikace nemocí rozlišuje: lehká mentální retardace (IQ 50-69), středně těžká mentální retardace (IQ 35-49), těžká mentální retardace (IQ 20-34),
Hluboká mentální retardace (IQ pod 20). Stanovení sníženého inteligenčního kvocientu je považováno za orientační diagnostické kritérium. K určení diagnózy je třeba hodnotit i ostatní schopnosti retardované osoby, její sociální přizpůsobivost, kulturální a národnostní zázemí. Dalším důležitým diagnostickým vodítkem je vývojové období, ve kterém se porucha projevila. Pokud vzniká v raném dětství, užívá se diagnóza mentální retardace, pro pozdější výskyt, do tří let života, se užívá termín demence (Zvolský a kol., 2001). Každé mentálně postižené dítě je jedinečnou osobností s charakteristickými osobnostními rysy. Přesto se u značné části z nich projevují určité společné klinické projevy, které závisí na druhu mentální retardace, na nerovnoměrném vývoji psychiky a duševního vývoje. Nejčastější klinické projevy jsou: zpomalená chápavost a konkrétnost úsudků, snížená schopnost vyvozování logických vztahů, snížená paměť, snížená pozornost, nedostatečná slovní zásoba, poruchy řeči, porucha pohybové koordinace, hyperaktivita nebo zpomalené chování, citová nerovnoměrnost, zvýšená potřeba uspokojení a bezpečí, poruchy ve skupinových vztazích a v komunikaci, snížená přizpůsobivost k sociálním požadavkům (Švarcová, 2000). Epilepsie Epilepsie je chronické onemocnění provázené nervovými záchvaty, jež jsou způsobeny poruchami v činnosti mozku, v němž dochází k náhlým výbojům nervových buněk (Novotná, Kremličková, 1997).
Epilepsie je záchvatová a přechodná porucha mozkové funkce, která se projevuje stereotypními poruchami chování, obvykle spojenými s poruchami vědomí. Stupeň poruchy vědomí může být lehký krátkodobý, až těžký dlouhodobý. Klinické typy záchvatů jsou: Grand mal velký záchvat, je náhlý s hlubokým bezvědomím, které vede k pádu pacienta, objevuje se křeč se zástavou dechu, zblednutí v obličeji, zornice se rozšíří a nereagují na osvit, dále může dojít k opakovaným svalovým stahům, slinění, pomočení, pokousání jazyka, pacient má po záchvatu amnesii, bolí ho hlava, je vyčerpaný, usíná; Petit mal malý záchvat, objevuje se v raném dětství, je charakteristický myoklonickými záškuby se změnou svalového tonu a s případným pádem, ve školním věku se objevuje ve formě epileptické absence dítě se zahledí, mohou se objevit záškuby mimického svalstva, dítě je ve strnulé poloze, nevnímá, trvá několik vteřin až půl minuty (Zvolský a kol., 2001). Epileptický záchvat je náhlé a prudké zatížení nervové soustavy dítěte. Po záchvatu bývá dítě unavené, vyčerpané. K psychosociálním problémům patří zařazení dítěte do pedagogického procesu a obtíže s volbou povolání. Jedinec s epilepsií nemůže vykonávat práci, při níž hrozí větší riziko úrazu, nesmí vlastnit řidičský průkaz (Šlapal, 2002). Smyslové vady a vady řeči Dětská mozková obrna může být doprovázena dalšími poruchami zraku, sluchu i řeči. Jednou z nejčastějších vad zraku je šilhání. Je to stav, kdy osy obou očí nejsou při pohledu vpřed rovnoběžné. Je nutné včas zahájit léčbu, protože jinak může dojít ke vzniku tupozrakosti. Tupozraké oko má sníženou zrakovou ostrost, která se nedá korigovat brýlemi. Jednou z příčin slabozrakosti až slepoty je retinopatie nedonošených. Je to onemocnění předčasně narozených dětí, kdy je nutný pobyt v inkubátorech se zvýšeným přívodem kyslíku. Po jeho vysazení začínají v sítnici oka bujet cévy, objevuje se krvácení, které proniká do sklivce. Oko se hojí tvorbou vaziva, dochází ke svraštění sítnice, což je příčinou ztráty vidění (Vítková, Řehůřek, Květoňová-Švecová, Madlener, 1999).
Poruchy sluchu vznikají poškozením sluchové dráhy nebo přímo mozkové kůry spánkového laloku. Sluchové vady dělíme na vrozené (dědičné dispozice, nemoc matky, RTG záření) a získané (úrazy hlavy, infekční choroby, zánět mozkových blan). Rozeznáváme tři stupně sluchových vad: nedoslýchavost, hluchota, ohluchlost. Nejčastěji se vyskytují u dyskinetických forem DMO. U více než poloviny dětí s DMO se vyskytují poruchy řeči různého stupně: od lehkých poruch artikulace až po úplnou neschopnost artikulace. Charakteristickou poruchou řeči je dysartrie (Vítková, 1998). Dysartrie je narušení artikulace jako celku vznikající při organickém poškození centrálního nervového systému. Kromě poruchy hláskování jsou přítomny i poruchy respirace a fonace. V případě lehké až těžké poruchy celkové artikulace se užívá termín dysartrie, při úplné neschopnosti artikulovat se používá termín anartrie. Příznaky dysartrie závisejí na lokalizaci a rozsahu, na charakteru základního neurologického onemocnění (Lechta a kol., 2003). Kombinované postižení Kombinované postižení vzniká ve spojení dvou či více postižení druhu: zrakové postižení, poruchy chování, sluchové postižení, mentální postižení, tělesné a chronické onemocnění. Chápe se jako komplexní syndrom, jehož dílčí aspekt mentální postižení se vyskytuje ve spojení se slepotou, vysokým stupněm výchovných obtíží, s hluchotou, tělesným postižením a chronickým onemocněním (Vítková, 2004).
2 VÝCHOVA A VZDĚLÁVÁNÍ ŽÁKŮ SE SPECIÁLNÍMI VZDĚLÁVACÍMI POTŘEBAMI Vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami se dělí podle věku žáků na předškolní, školní a střední: předškolní vzdělávání: mateřská škola, speciální třída při mateřské škole, mateřská škola speciální, přípravná třída základní školy; školní vzdělávání: přípravný stupeň základní školy speciální, základní škola praktická, základní škola speciální, základní škola; střední vzdělávání: střední škola, odborné učiliště, praktická škola, kurz pro získání základů vzdělání. 2.1 Školská legislativa Mezi legislativu, která se zabývá výchovou a vzděláváním žáků se speciálními vzdělávacími potřebami patří mimo jiné: Zákon 561/2004 Školský zákon, Vyhláška 72/2005 Sb. O poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízení, podmínky integrace, Vyhláška 73/2005 Sb. O vzdělávání dětí, žáků, studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných, Vyhláška 48/2005 Sb.O základním vzdělávání a některých náležitostech plnění povinné školní docházky, Bílá kniha, Listina práv a svobod. Školský zákon 561/2004 o předškolním, základním, středním, vyšším, odborném vzdělávání ze dne 24.9.2004 Vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami Jedná se o osoby se zdravotním postižením, zdravotním a sociálním znevýhodněním.
Speciální vzdělávací potřeby dětí, žáků a studentů zajišťuje školské poradenské zařízení. Děti, žáci a studenti se speciálními vzdělávacími potřebami mají právo na vzdělávání, jehož obsah, formy a metody odpovídají jejich vzdělávacím potřebám a možnostem, na vytvoření nezbytných podmínek, na poradenskou pomoc školy a školského poradenského zařízení. Při přijímání ke vzdělávání a jeho ukončování stanoví vhodné podmínky odpovídající jejich potřebám. Při hodnocení žáků se speciálními vzdělávacími potřebami se přihlíží k povaze postižení nebo znevýhodnění. Délku středního a vyššího odborného vzdělávání může ředitel školy jednotlivým žákům nebo studentům se zdravotním postižením prodloužit až o dva školní roky. Děti, žáci a studenti se zdravotním postižením mají právo bezplatně užívat při vzdělávání speciální učebnice a speciální didaktické a kompenzační učební pomůcky poskytované školou. Dětem, žákům a studentům, kteří nemohou vnímat řeč sluchem, se zajišťuje právo na bezplatné vzdělávání prostřednictvím znakové řeči. Dětem, žákům a studentům, kteří nemohou číst písmo zrakem, se zajišťuje právo na vzdělávání s použitím Braillova hmatového písma. Dětem, žákům a studentům, kteří se nemohou dorozumívat mluvenou řečí, se zajišťuje právo na bezplatné vzdělávání pomocí nebo prostřednictvím náhradních způsobů dorozumívání. Pro žáky a studenty se zdravotním postižením lze zřídit školy, v rámci školy jednotlivé třídy, oddělení nebo studijní skupiny s upravenými vzdělávacími programy. Žáci s těžkým mentálním postižením, žáci s více vadami a žáci s autismem mají právo vzdělávat se v základní škole speciální. Ředitel má právo zřídit funkci asistenta pedagoga ve třídě, kde se vzdělává žák se speciálním vzdělávacími potřebami. V případě dětí, žáků a studentů se zdravotním postižením a znevýhodněním je nezbytné vyjádření školského poradenského zařízení.
Předškolní vzdělávání Předškolní vzdělávání podporuje rozvoj osobnosti dítěte předškolního věku. Hlavní cíle: podílí se na jeho zdravém citovém, rozumovém a tělesném rozvoji; podílí se na osvojení základních pravidel chování, základních životních hodnot a mezilidských vztahů; vytváří základní předpoklady pro pokračování ve vzdělávání; napomáhá vyrovnávat nerovnoměrnosti vývoje před vstupem do základního vzdělávání; poskytuje speciálně pedagogickou péči dětem se speciálními vzdělávacími potřebami. Povinnost školní docházky Školní docházka je povinná po dobu 9 školních roků. Odklad povinné školní docházky pokud je žádost rodičů doložena doporučujícím posouzením školského poradenského zařízení a odborného lékaře. Jiný způsob plnění povinné školní docházky individuální vzdělávání (pouze na 1.stupni), vzdělávání žáků s hlubokým mentálním postižením vzdělávání odpovídá duševním a fyzickým možnostem dítěte. Žáci s těžkým mentálním postižením, s více vadami, a žáci s autismem se mohou vzdělávat v základní škole speciální a to se souhlasem zákonné zástupce, na doporučení odborného lékaře a školského poradenského zařízení. Ředitel může ze zdravotních důvodů uvolnit žáka z vyučování některého předmětu náhradní způsob vzdělávání. Hodnocení výsledků vzdělávání žáka na vysvědčení je vyjádřeno klasifikačním stupněm, slovně nebo kombinací. Cíle základního vzdělávání:
osvojení potřebných strategií učení, motivace k celoživotnímu učení, tvořivé myšlení, řešení přiměřených problémů, komunikace a spolupráce, chránit své duševní i fyzické zdraví, hodnoty a životní prostředí, ohleduplnost a tolerantnost k jiným lidem, k odlišným a duchovním hodnotám; poznávat své schopnosti a reálné možnosti rozhodování o další životní dráze a svém profesním uplatnění. Vyhláška 72/2005 o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních Centrum pro žáky s tělesným postižením : budování a rozvoj komunikativních, lokomočních, manipulačních dovedností žáků; vývojový screening, diagnostika zrání CNS; školní věk metodika návrhu čtení a psaní (grafomotorika po obsahové a technické stránce, alternativní metody, atd.); speciální nácvik práce s počítačem jako prostředkem komunikace a získávání informací; logopedická péče (využití speciálních metod augmentativní a alternativní komunikace makaton, znak do řeči, sociální čtení); využití specifických forem terapie (muzikoterapie, hipoterapie, atd.). Centrum pro žáky s mentálním postižením: smyslová výchova dětí předškolního věku s mentálním postižením; rozvoj hrubé a jemné motoriky, nácvik sebeobsluhy a sociálních vztahů; rozvoj estetického vnímání; hudební činnosti, výtvarné a pohybové činnosti; příprava na zařazení do výchovně vzdělávacího procesu; rozvoj grafomotoriky, slovní zásoby, dílčích výukových funkcí; logopedická péče AAK piktogramy,znak do řeči, komunikační tabulky, sociální čtení a počty; netradiční formy výuky žáků s MP;
nácvik prvního čtení a čtení hůlkového písma; hůlková písanka, psaní hůlkovým písmem, využití PC nebo psacího stroje; alternativní formy čtení; využití arteterapie, muzikoterapie. Centrum poskytující služby žákům s více vadami, jejich zákonným zástupcům a školám vzdělávajícím tyto žáky použijí činností speciální podle typu zdravotního postižení žáky Vyhláška 73/2005 o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných Podpůrná opatření Při speciálním vzdělávání žáků se využívá: speciální metody, postupy, formy a prostředky; kompenzační, rehabilitační a reedukační pomůcky; speciální učebnice, didaktické materiály; zařazení vyučovacích předmětů speciálně pedagogické péče; poskytování poradenských služeb; zajištění služeb asistenta pedagoga; snížení počtu žáků ve třídě, oddělení nebo studijní skupině. Speciální vzdělávání Cílem je vzdělávání žáků a dosažení nejvyššího možného stupně vzdělání a zvýšení kvality jejich života. Speciální vzdělávání se poskytuje žákům: se speciálními vzdělávacími potřebami diagnostikované školským poradenským zařízením, žákům zařazených do škol při školských zařízeních pro výkon ústavní a ochranné výchovy, zdravotně oslabeným nebo dlouhodobě nemocným. Žák s těžkým zdravotním postižením
Patří sem: žáci nevidomí, neslyšící, nemluvící, hluchoslepí; žáci s více vadami, s autismem; žáci s těžkým tělesným nebo mentálním postižením; forma speciálního vzdělávání individuální integrace (v běžné škole, ve speciální škole pro žáky s jiným ZP), skupinová integrace (třída, oddělení zřízené pro žáky se ZP, v běžné škole, ve vybraných předmětech), ve škole speciální, kombinace forem. Školní vzdělávací program Podle konkrétních žáků obsahuje: znakový jazyk, zdravotní tělesná výchova, komunikační dovednosti, sociální dovednosti, prostorová orientace a samotný pohyb zrakově postižených, zraková stimulace, práce s optickými a elektronickými kompenzačními pomůckami. Individuální vzdělávací plán IVP je závazný dokument pro zajištění speciálních potřeb žáka, je součástí osobní dokumentace. Zpracovává se ve spolupráci rodičů, poradenského zařízení a lékaře. Obsah: rozsah, průběh a způsob poskytování individuální spec.pedagog. péče, údaje o cíli vzdělávání, časové a obsahové rozvržení učiva, způsob hodnocení, seznam kompenzačních a rehabilitačních, speciálních učebních pomůcek, jmenovité určení pracovníka školského poradenského zařízení, navýšení finančních prostředků, závěry speciálního pedagoga, popř.psychologických vyšetření. Asistent pedagoga Náplň práce asistenta stanoví ředitel školy. Pomáhá žákům při přizpůsobení se školnímu prostředí.
Pomáhá pedagogickým pracovníkům při edukaci, při komunikaci se žáky, při spolupráci s rodiči. Organizace speciálního vzdělávání Pro stanovení formy a obsahu speciálního vzdělávání žáka a míry podpůrných opatření je určující rozsah speciálních vzdělávacích potřeb žáka. Vzdělávání a podpůrná opatření zajišťuje škola ve spolupráci se školským poradenským zařízením. Výuku předmětů speciální pedagogické péče zajišťuje speciální pedagog. Ve třídách pro žáky s těžkým zdravotním postižením, ve třídách škol při dětských psychiatrických zařízeních mohou souběžně působit 3 pedagogičtí pracovníci, z toho jeden asistent pedagoga. Pro přípravu na vzdělávání dětí s těžkým mentálním postižením, s více vadami, s autismem, lze zřídit při základní škole přípravný stupeň. 2. 2 Vzdělávací program základní školy speciální V souvislosti se změnami ve školské legislativě se původní název pomocná škola změnil na základní školu speciální. Žáci v této škole jsou vzděláváni podle Vzdělávacího programu pomocné školy a přípravného stupně pomocné školy z roku 1997. Nový program, který nabyl účinnosti dne 1. září 2003 se jmenuje Rehabilitační vzdělávací program pomocné školy. V základní škole speciální se vzdělávají žáci s takovou úrovní rozvoje rozumových schopností, která jim nedovoluje prospívat na základní škole ani na základní škole praktické. Tato jejich úroveň jim umožňuje, aby si ve vhodně upravených podmínkách a při odborné speciálně pedagogické péči osvojovali základní vědomosti,
dovednosti a návyky, potřebné k orientaci v okolním světě, k dosažení maximální možné míry samostatnosti a nezávislosti na péči druhých osob a k zapojení do společenského života (Švarcová, 1997). Cíle a prostředky výchovné a vzdělávací práce základní školy praktické Cílem školy je rozvíjet psychické i fyzické schopnosti a předpoklady žáků a vybavit je vědomostmi, dovednostmi a návyky, které jim umožní zapojení do plnohodnotného života. Na tom záleží i jejich vztah k ostatním lidem, jejich schopnost komunikovat a navazovat vztahy, osobní vlastnosti, povahové rysy a úroveň chování. Žáci s mentálním postižením neprojevují spontánní zájem o získávání nových poznatků a většinou nejsou schopni soustředěně sledovat průběh vyučování. Je obtížně žáky dovést k odpovědnosti za výsledky školní práce a za jejich vlastní chování a jednání. Vyžaduje to velkou trpělivost učitelů, jejich pedagogickou tvořivost a stále nové motivační činitele. Mnozí z žáků jsou velmi citově vnímaví a citlivě reagují na své okolí vůči své osobě. Důležité je navázání dobrých citových vztahů mezi žákem a jeho učitelem, které vedou k úspěšné školní práci. Jedním z hlavních úkolů školy je vybavit žáky triviem základních vědomostí a dovedností, to znamená učit je základům čtení, psaní a počítání. Aby se mohli žáci dobře uplatnit v jednoduchých pracovních činnostech v chráněných dílnách, v rodině při domácích pracích, potřebují získat mnoho využitelných dovedností a návyků z oblasti pracovní výchovy. Velký význam má také tělesná a pohybová výchova, pomáhá rozvíjet motoriku, překonávat neobratnost a zlepšuje pohybovou koordinaci. Všemu, čemu se naučí, zvýší jejich soběstačnost, samostatnost a usnadní jim i jejich okolí společné soužití. Jedním z úkolů školy je i rozvíjet estetické cítění, vkus a tvořivost žáků. Nedílnou součástí je i hudební vzdělávání, protože všichni postižení žáci mají rádi hudbu, mají
smysl pro rytmus, dokáží si osvojit velké množství odreagovat od svých problémů, potíží a špatné nálady. písniček. Hudbou se dovedou Obsah jednotlivých vzdělávacích předmětů a výchovných složek se vzájemně překrývá. Počet hodin věnovaných jednotlivým předmětům je pouze orientační, také délku vyučovací hodiny lze přizpůsobit. Záleží na situaci ve třídě, stavu pozornosti a fyzické únavě žáků. Na základní škole speciální je třeba vzdělávací požadavky přizpůsobovat individuálním schopnostem a možnostem žáků. Organizace školy Docházka do školy je desetiletá, organizačně se člení na čtyři stupně : nižší 3 roky, střední 3 roky, vyšší 2 roky, pracovní 2 roky. Počty žáků ve třídách se naplňují od 4 do 6 žáků. Učební plán školy Předmět Počet hodin týdně Nižší stupeň Střední stupeň Vyšší stupeň Pracovní stupeň Čtení 2 2 3 2 Psaní 1 2 2 1 Počty 1 3 3 2 Věcné učení 2 2 2 2 Smyslová výchova 2 - - - Pracovní a výtvarná v. 4 5 6 11 Tělesná výchova 5 5 5 5 Hudební výchova 2 2 2 2 Řečová výchova 1 1 1 1 Celkem 20 22 24 26
Učební plán může ředitel školy až do výše 30 % přizpůsobit psychickým a fyzickým možnostem a potřebám žáků. Řečová výchova zahrnuje rozvoj komunikačních dovedností a individuální logopedickou péči, předmět není klasifikován. Prospěch žáka se v jednotlivých předmětech hodnotí formou slovního hodnocení. Jedním z nutných předpokladů úspěšného vzdělávání žáků je vzájemná důvěra, spolupráce rodiny a školy. Na rozdíl od speciálních pedagogů a učitelů, kteří si svou práci s postiženými dětmi zvolili, rodiče postižených dětí na tuto svoji celoživotní náročnou roli připraveni nebyli. Rodiče jsou velmi citliví, snadno zranitelní a těžko snášejí stížnosti, týkající se chování a prospěchu svého dítěte. Učitelé by měli respektovat skutečnost, že rodiče tráví se svými dětmi spoustu času, znají je nejlépe. Přípravný stupeň pomocné školy Je to forma vzdělávání žáků se závažnějším mentálním postižením. Má za úkol umožnit školní vzdělávání žákům, kteří nejsou schopni prospívat ani na nižším stupni základní školy praktické. Výchovně vzdělávací činnost je rozdělena do několika základních tematických okruhů, které se v průběhu vyučování pravidelně střídají, prolínají a doplňují rozumová a smyslová výchova, pracovní a výtvarná výchova, hudební výchova, tělesná výchova. Přípravný stupeň je zpravidla tříletý s tím, že žák má možnost po splnění určitých kritérií v každém z ročníků přejít do nižšího stupně. Důležité je vhodné prostorové vybavení, kdy kromě vlastní učebny by měli mít žáci k dispozici relaxační místnost určenou k odpočinku i k individuální práci. Učební osnovy umožňují pracovat s každým žákem podle jeho možností a schopností. Po splnění vzdělávacího programu přípravného stupně by žák měl být přeřazen do nižšího stupně. Týdenní dotace je dvacet hodin, žáci jsou hodnoceni slovně formou osvědčení. Rehabilitační vzdělávací program pomocné školy Podle Rehabilitačního vzdělávacího programu pomocné školy se vzdělávají žáci s tak závažným mentálním postižením, které jim znemožňuje vzdělávání na úrovni základní školy praktické a speciální. Umožňuje jim, aby si v přizpůsobených podmínkách
a za odborného speciálně pedagogického vedení osvojovali některé elementární vědomosti, dovednosti a návyky, které jim umožní získat určitou míru soběstačnosti, najít vhodnou formu komunikace s jejich okolím a budou napomáhat rozvoji jejich motoriky. Rehabilitační vzdělávací program pomocné školy umožňuje žákům s těžkým mentálním postižením, případně žákům s více vadami, uplatnit jejich ústavou garantované právo na vzdělání a realizovat jejich rozvojový tělesný i duševní potenciál. U většiny žáků nelze počítat se zvládnutím trivia. Lze u nich rozvíjet komunikační dovednosti formami alternativní a augmentativní komunikace a hledat cesty, jak pro každého ze žáků najít vhodnou formu dorozumění s jeho okolím. Rozvíjí se nejvyšší možná míra pohybové samostatnosti a sebeobsluhy, využívají se kompenzační pomůcky. Týdenní dotace je dvacet hodin a vyučuje se: rozumová a smyslová výchova, pracovní a výtvarná výchova, hudební a pohybová výchova, rehabilitační tělesná výchova. V tomto programu si žák plní povinnou školní docházku, která je desetiletá, hodnocení je slovní. 2.2 Integrace a školský systém Z hlediska vlivu důsledků integrace na jedince, skupinu nebo komunitu lze integraci chápat ve dvojím slova smyslu jako proces začleňování a stav začlenění do integrální society. Aktuální snahou speciální pedagogiky je pozitivní integrace zdravotně postižených žáků do society školského systému. Je nutná připravenost rodiny i samotného žáka a to po všech stránkách. Postiženému žákovi musí být jeho škola a třída dostupná, materiální vybavení by mělo být na dobré úrovni. Důležitým faktorem je i připravenost učitele a příprava třídního kolektivu před příchodem zdravotně postiženého žáka. Je nutné, aby se postižený žák nestal terčem verbálních a agresivních útoků ze strany spolužáků, aby nezůstal sociálně izolován, aby s ním nebylo zacházeno soucitně a aby se nestal kuriozitou třídy. Nepřípustný je i druhý extrém, kdy se učitel věnuje zdravotně postiženému žákovi natolik plně, že má na zbytek třídy minimum času.
Relativně snadno se začleňují ty děti, které s ostatními komunikují, mají komunikační předpoklady. Ze smyslových vad jsou na tom o poznání lépe zrakově postižení, u somatických defektů dominují překážky technického rázu. Hůře jsou na tom mentálně postižení, u nichž je žádoucí a možná integrace sociální, zatímco vzdělávání bude s ohledem na specifické výukové metody probíhat odděleně. Školní integraci chápeme jako prostředek k dosažení sociální integrace (Vítková, 2004).
3. INTEGRAČNÍ PROGRAM ZÁKLADNÍ ŠKOLY SPECIÁLNÍ V základní škole speciální se vzdělávají žáci se speciálními vzdělávacími potřebami, u kterých jsou diagnostikovány poruchy neurologického, zrakového, sluchového i somatického charakteru, logopedické vady, stupně mentální retardace, autismus. Děti si mohou, ve vhodně upravených podmínkách školy, osvojit základní vědomosti, dovednosti a návyky potřebné k orientaci kolem sebe a možnost integrace do společenského života. Mezi tyto podmínky patří například malý počet žáků ve třídě, speciální učebnice a pracovní sešity, klidné školní prostředí, asistenční služba, používání kompenzačních pomůcek atd. Důležitou součástí výchovně vzdělávací práce je integrační program, který je každý rok důkladně vypracováván s ohledem na zdravotní a individuální zvláštnosti dětí. Probíhá v rámci vzdělávání a výchovy mezi školou a veřejností. Cílem je zařazení a zapojení všech dětí do kolektivu bez rozdílu, přičemž je velmi důležitá spolupráce s rodiči. 3.1 Formy integrace Speciální základní školy Svitavy Speciální základní škola Svitavy se skládá z několika zařízení: přípravná třída pro děti ze sociálně znevýhodněného prostředí, základní škola praktická, základní škola speciální a základní škola při nemocnici. Hlavní úkoly zařízení: zabezpečit po stránce organizační, personální a obsahové přípravu školního roku; zabezpečovat pravidelnou metodickou a kontrolní činnost výchovně vzdělávací práce; usilovat i zpříjemnění výuky žáků (metody, formy, vztahy, prostředí); pokračovat v rozvoji mimotřídní a mimoškolní výchovy;
spolupracovat s učiteli základních škol při zápisech dětí do prvních tříd význam pro poznávání budoucích prvňáčků a propojenost speciálního školství se školstvím základním; spolupráce s Gymnáziem Svitavy seznámení studentů s problematikou speciálního školství, s přístupem k dětem, příprava studentů na budoucí povolání, provázanost v mezilidských vztazích z pohledu na handicapované, spolupráce v kulturní oblasti; prohloubit informovanost veřejnosti o práci speciální základní školy (internetové stránky, novinové články); důsledně postupovat při naplňování drogového programu a EVVO ve výchovně vzdělávacím procesu a v rámci mimoškolní činnosti, především u potencionálně ohrožených dětí; rozvoj integračního programu u dětí handicapovaných mentálně, smyslově, tělesně i sociálně v rámci vzdělávání a výchovy speciální základní školy. V současné době se v základní škole speciální vzdělává 24 žáků, z toho 8 žáků s kombinovanými vadami, 4 žáci s autismem. Všechny děti pracují dle vzdělávacích a individuálních plánů, na kterých se podílí ve spolupráci s učiteli rodiče, lékaři, logoped, pedagogicko-psychologická poradna a speciálně pedagogické centrum. Mezi hlavní úkoly školy patří rozvoj integračního programu mezi jednotlivými zařízeními a veřejností. Program obsahuje různé formy a způsoby, jak přirozeně začlenit handicapované děti do společenského a sociálního života. Spolupráce s gymnáziem Škola klade velký důraz na informovanost a na praktické možnosti seznámení se s obsahem její práce. Vzhledem k tomu, že široká veřejnost stále málo ví o tom, co speciální školství obnáší, vsadilo se na mládí. Začala spolupráce s Gymnáziem Svitavy. Studenti gymnázia jsou přítomni ve vyučování žáků, sledují práci žáka s asistentem, kolektivní zaměstnání dětí i práci ve školní družině. Dle svých možností se účastní všech akcí Speciální základní školy Svitavy, podílí se na vytváření programu kulturních a sportovních akcích (Den dětí, Mikulášská a vánoční besídka, karneval,
turistické výlety, ). Probíhají vzájemné návštěvy obou zařízení, kdy studenti i jejich profesoři vždy připraví zajímavý program pro handicapované děti, který je pro ně silným zážitkem. Velkým přínosem pro pedagogy i samotné žáky je pomoc při akcích ve škole i mimo ni, hlavně žákům na invalidních vozících. Další možností spolupráce jsou vzájemné konzultace učitelů speciální základní školy a gymnázia, besedy pro studenty na téma výchova a vzdělávání, integrace žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Cílem této formy spolupráce je, aby mladá generace byla seznámena s tím, že jsou děti, které to nemají v životě lehké a i přes svůj handicap se dokáží smát a radovat z maličkostí. Je důležité, aby poznali těžkou úlohu rodičů i práci učitelů, kteří se o zdravotně postižené děti starají. Hlavním cílem ale je, aby si k těmto dětem našli kladný vztah a pochopili jejich situaci. Ozdravný reedukační pobyt Jedná se o třídenní pobyt žáků a jejich pedagogů, osobních asistentů. Tím, že se účastní pobytu bez rodičů, odpoutají se od stereotypu. Získají samostatnost a jistotu v sebe-obsluze (oblékání, stolování, hygienické návyky). Významným prvkem je relaxace, zejména vycházky do přírody s cílem získat nové poznatky a rozhled v okolním světě. Nenásilnou a vhodnou formou je plněn program environmentálního vzdělávání, který se týká přírody, životního prostředí a jejich ochrany. Ozdravný pobyt je pro děti velká zkušenost a zážitek, neboť někteří z nich nemají (ze sociálních, rodinných i zdravotních důvodů) možnost zúčastnit se těchto pobytů mimo rámec školní výuky. V rámci integrace se pobytu účastní děti z přípravné třídy, základní školy speciální a praktické. Pobyt je i příspěvkem v oblasti sociální prevence. Svým působením se snažíme snižovat počet dětí, které vlivem svého sociálního a finančního postavení nejsou schopny plnit základní požadavky. Cílem pobytu je zlepšení psychického a fyzického stavu dětí. Obě složky jsou spjaty s rozvojem rozumových schopností romských i handicapovaných dětí a dětí ze
sociálně znevýhodněného prostředí. Pobyt má vliv na zdravotní stav, který ovlivňuje jejich emocionální ladění. Škola v přírodě Škola v přírodě na rozdíl od ozdravného pobytu trvá 5 dnů a společně s žáky a učiteli odjíždí i rodiče dětí. Program je podobný ozdravnému pobytu, dopoledne se dětem věnují učitelé a asistenti, odpoledne probíhá společné zaměstnání pro všechny účastníky. Velkou zajímavostí je, že zatím na všech školách v přírodě ochotně jeden z rodičů zajišťoval rekreační jízdu na koni. Obětavě s sebou vozil svého koníka a 2krát denně s dětmi za pomocí učitelů jezdil. Jízdy se zúčastnili všichni bez rozdílu. Důležité je pro školy v přírodě i pobyty vybírat vhodná zařízení s ohledem na speciální potřeby žáků. Někdy je těžké takové zařízení najít, aby splnilo požadované podmínky a bylo hlavně finančně přístupné pro všechny. Klade se důraz na to, aby se těchto akcí zúčastňovali všichni žáci, protože jsou velmi vhodné a přínosné pro další rozvoj osobnosti dětí. Cílem je rozvoj samostatnosti, orientace v cizím prostředí a přizpůsobivost ke změnám. Důležitým prvkem je i rozvoj dobrých mezilidských vztahů a spolupráce mezi učiteli a rodiči dětí, kdy nás mohou seznámit s jejich charakterovými zvláštnostmi i zdravotními problémy, což přispívá ke zkvalitnění výchovy a vzdělávání dětí. Společné akce školy Mezi akce, které se konají každý rok patří: besídky dle příležitostí, karneval, abilympiáda, školní výlety, návštěvy kulturních a filmových představení, velikonoční a vánoční výstavy. Všech těchto akcí se účastní žáci celé školy, jejich rodiče a příbuzní, studenti gymnázia, v poslední době i děti z okolních základních škol. Cílem je integrace do společenského a veřejného života. Muzikoterapie
Je to forma psychoterapie pomocí hudby a to pomocí poslechu nebo aktivního zapojení. Hudba redukuje stavy úzkosti, povzbuzuje sebevědomí, pozitivně ovlivňuje srdeční a dechový rytmus, působí jako stimulátor aktivity, k uklidnění, k odstranění a zmírnění agrese, k odstranění napětí. Muzikoterapie se provádí ve skupině. Děti se uvolní a jejich projevy jsou výraznější než při jiných činnostech. A to je cílem této terapie. Při muzikoterapii se setkávají děti ze základní školy speciální a přípravné třídy, vzájemně si vyměňují zkušenosti a nápady. Práce na počítači V rámci výuky smyslové, rozumové výchovy a věcného učení žáci pracují na počítači. Jsou využívány dětské výukové programy. Děti se učí základní úkony na PC jako práce s myší a klávesnicí, procvičují si probrané učivo. Na PC pracují i děti z přípravné třídy, kdy je výuka zaměřena na předškolní vzdělávání. Žáci ze základní školy praktické si procvičují učivo z českého jazyka a matematiky. Při práci na PC jsou využívány kompenzační pomůcky jako speciální kryt na klávesnici a dotykový monitor. Cílem je vhodně motivované opakování učiva, učení formou hry. Pro některé děti je to jediná forma komunikace, žáci se učí práci ve skupině a vzájemné toleranci. V neposlední řadě jsou děti, které k PC nemají přístup a tato forma výuky je pro ně silným motivačním prostředkem. 3.2 Metody, techniky a cíle šetření Obsahem šetření je zjišťování názorů na využívání forem, metod a způsobů integrace při edukaci žáků v základní škole speciální. Zjištěné skutečnosti mohou vést ke zlepšení výchovně vzdělávací práce a k odstranění nedostatků. Cílem tohoto šetření je zhodnocení kladů a záporů integračního programu, názor a pohled na integraci ze strany rodičů a učitelů. Ke zjišťování skutečností byl využit rozhovor, pozorování, analýza.
Rozhovor pro rodiče žáků základní školy speciální Otázka číslo 1: Myslíte si, že by mělo být Vaše dítě integrováno na běžnou základní školu? Odpověď: Paní K: Ne, protože podle zkušeností s pomocnou školou bych ho na základní školu nedala, syn by se trápil a nemá na to. Navíc má odbornou péči, učitelé dětem rozumí. Paní S: Základní školu by nezvládla, tady je spokojená, je zde dobrá komunikace s dětmi. Pan B: Ne, škola speciální mu vyhovuje. Otázka číslo 2: Která forma integračního programu Vás nejvíce zaujala a vyhovuje Vašemu dítěti a proč? Odpověď: Paní K: Školy v přírodě a ozdravné pobyty, protože si vzájemně od sebe odpočineme, syn je v kolektivu dětí a učitelů, které zná, seznámí se s novým prostředím. Paní S: Škola v přírodě, ozdravný pobyt, návštěvy jiných škol, protože se naučí nové věci. Pan B: Ozdravné pobyty, protože se děti někam podívají, je to pro ně změna a my si odpočineme. Otázka číslo 3: Co by se mělo v integračním programu zlepšit? Odpověď: Paní K: Nic mě nenapadá, mám někdy problém s finanční stránkou, ale s tím se nedá nic dělat. Paní S: Nevím. Pan B: Pobyty by mohly být delší: Rozhovor s paní učitelkou, která pracuje ve třídě, kde jsou žáci s kombinovanými vadami Otázka číslo 1: Myslíte si, že by některý žák z Vaší třídy mohl být integrován na základní školu?