Jana Oružinská ÚVOD DO PSYCHOLOGIE

Jana Oružinská ÚVOD DO PSYCHOLOGIE

Úvod do psychologie Mgr. Jana Oružinská Foto: stock.xchng Ilustrace: Vojtěch Bartoš, Stanislav Kliment Grafická úprava a sazba: Stanislav Kliment Odpovědný redaktor: Roman Bartoš Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být publikována a šířena žádným způsobem a v žádné podobě bez výslovného svolení vydavatele. Copyright istudium.cz, 2009 http://www.istudium.cz 2

OBSAH Kapitola I Předmět psychologie. Význam psychologických poznatků... 5 1.1 Teoretické obory psychologie... 6 1.2 Praktické obory psychologie... 6 1.3 Speciální psychologické disciplíny... 6 1.4 Otázky a úkoly... 7 Kapitola II Vznik lidské psychiky... 8 Kapitola III Vývoj názorů na duševní život člověka... 9 3.1 Behaviorismus... 10 3.2 Neobehaviorismus... 10 3.3 Kognitivní psychologie... 10 3.4 Hlubinná psychologie... 11 3.4.1 Psychoanalýza... 11 3.4.2 Analytická psychologie... 11 3.4.3 Individuální psychologie... 12 3.4.4 Neopsychoanalýza... 12 3.5 Humanistická psychologie... 12 3.6 Transpersonální psychologie... 12 3.7 Otázky a úkoly... 12 Literatura... 13 3

4

Kapitola I PŘEDMĚT PSYCHOLOGIE. VÝZNAM PSYCHOLOGICKÝCH POZNATKŮ P sychologie je věda o psychické regulaci jednání a chování člověka a jeho vlastnostech. Psychologie vychází z popisu lidského chování. To se odvíjí z pozorování, které musí být co možná nejobjektivnější. Nemůžeme říci, že žák je hloupý. Nejdřív můžeme pouze konstatovat, že ten žák neumí zodpovědět základní dotazy. Na základě obecných zákonitostí vysvětlujeme prožívání a chování člověka, tyto odborné zákonitosti čerpáme od psychologů a psychiatrů. Veškeré zákonitosti jsou však vždy pouze pravděpodobné. Když například psycholog vyšetří dítě, které neprospívá ve škole, nemůže suše konstatovat, že je opožděné. Příčiny nezdarů ve škole musí dále zkoumat. (Může to být nedostatek schopností, nevhodné klima doma nebo ve třídě, odlišnost kulturního zázemí, smyslová vada atd.) Cílem psychologie je porozumět chování a prožívání člověka a snažit se ho ovlivnit. Pokud se nám povede upravit podmínky pro studium žáka, je velmi pravděpodobné, že se zlepší i jeho prospěch. Pozor však na možnost negativního ovlivňování lidí! V těchto případech jde o manipulativní techniky. S psychologií se tedy setkáváme na každém kroku; mnohdy se nám stává, že musíme předvídat chování lidí, nebo se například musíme snažit být empatickými. (Empatie je schopnost vcítit se do druhého.) psychologie Věda o psychické regulaci jednání a chování člověka a jeho vlastnostech. empatie Schopnost vcítit se do druhého. Obory v psychologii dělíme na dvě základní skupiny: základní teoretické, aplikované praktické. 5

1.1 Teoretické obory psychologie Obecná psychologie zkoumá podstatu psychiky, lidské vědění, psychické stavy a vlastnosti, Zkrátka vše, co mají lidé společného. Psychologie osobnosti zkoumá vlastnosti člověka a jejich uplatnění (z hlediska psychologie je každý člověk osobnost). Sociální psychologie objasňuje sociální determinaci psychických jevů, vliv společenských činitelů na utváření psychiky. Vývojová (ontogenetická) psychologie zkoumá a objasňuje zákonitosti vývoje člověka od prenatálního období až po stáří. Psychopatologie zkoumá abnormality duševního života. 1.2 Praktické obory psychologie Pedagogická psychologie zkoumá průběh vyučování a výchovy z hlediska psychologického. Klinická psychologie zabývá se diagnostikou různých onemocnění psychického rázu. Psychologie práce objasňuje podmínky ovlivňující pracovní výkon. Psychologie poradenská zahrnuje předmanželské, manželské, školní a výchovné poradenství. Psychologie forenzní (soudní) uplatňuje se v soudní praxi, posuzují se například výpovědi svědků, posuzuje se psychický stav pachatele. Dále existuje například psychologie dopravy, psychologie sportu, trhu, reklamy nebo vojenská psychologie a další. 1.3 Speciální psychologické disciplíny V některých publikacích se vyčleňuje ještě jedna skupina oborů v psychologii, a to skupina speciálních psychologických disciplín. Řadíme sem: zoopsychologii zkoumá psychiku živočichů na různém stupni vývoje; srovnávací psychologii vymezuje individuální psychické zvláštnosti mezi lidmi (např. pohlaví, národ). Znalosti psychologie lze tedy využít pro běžný život; může nám pomoci v oblasti soudnictví, sportu, zdravotnictví, výchovy, vztahů mezi lidmi 6

1.4 Otázky a úkoly 1. Jak byste definovali obor psychologie? 2. Co je cílem psychologie? 3. V čem spatřujete rozdíl mezi teoretickou a praktickou psychologií? 4. Který film či knihu s psychologickou tematikou jste v poslední době viděli, resp. četli? 5. Z kterých odvětví psychologie se uplatní poznatky při výchově a vzdělávání, v dopravě, při sportu, při lékařské praxi, u soudu, v hospodářské oblasti státu? 6. Následující otázky nezodpovídejte, ale zkuste je přiřadit k dané oblasti psychologické praxe (např. Jaké mohou být příčiny žaludeční vředové choroby? klinická psychologie): a) Jaký vliv má klima na pracovišti na výkon? b) Kam je třeba umístit dopravní značku, aby ji řidiči nepřehlédli? c) Jaký je vliv rodinného prostředí na kriminální chování mladého člověka? d) Jak působí emoční stav na výkon atleta? e) Která učebnice je vhodná pro 1. ročník základní školy? 7. Roztřiďte následující výroky dle toho, které teoretické disciplíny v psychologii se jimi zabývají: a) Jaký je vztah mezi myšlením a řečí? b) Co dokáže pětileté dítě? c) Jak dlouho si budeme pamatovat učební látku? d) Je temperament vrozený? e) Existují nějaké specifické rysy jednotlivých národů? f) Co je vrstevnická skupina? 8. Posuďte následující výroky dle toho, zda pouze popisují chování člověka, nebo jej i hodnotí: a) Student zodpověděl 100 úkolů z 200. b) Když ji oslovil, zrudla. c) Třásly se mu ruce, protože měl strach. d) To bude výtržník, neboť má dlouhé vlasy. e) Je to líný žák, vůbec se totiž při vyučování nehlásí. 7

Kapitola II VZNIK LIDSKÉ PSYCHIKY Obr. 2-1: Vývoj lidské ruky Lidská ruka ve srovnání s rukou gorily. Povšimněte si především rozdílu ve vývoji palce. V znik lidské psychiky (a vědomí) umožnily především tyto faktory: Člověk opustil chůzi po čtyřech a začal se pohybovat pouze po nohou. Tento fakt umožnil, aby se uvolnily ruce, které začaly sloužit jako pracovní nástroj. Měnila se taktéž stavba ruky umožnila člověku uchopovat předměty tím, že palec se postavil proti prstům. Jedinci začali zdokonalovat nástroje a zjistili, že je mohou opětovně použít k témuž účelu. Tím poznali obecné znalosti věci a to vedlo k zdokonalování myšlení. Lidé se začali sdružovat do skupin, protože zjistili, že vzájemná pomoc je nevyhnutelná. Došlo k postupné dělbě práce. Lidé si potřebovali sdělovat své myšlenky a postřehy. Tento fakt vedl k vzniku lidské řeči, která vytvořila předpoklad pro vznik lidského vědomí. Lidé si začali předávat informace z generace na generaci a své zkušenosti potřebovali nějakým způsobem zafixovat. Tím vzniklo písmo. Obr. 2-2: Vývoj mozku antropoidních opic a člověka Podstatný je především vývoj přední části velkého mozku. 8

Kapitola III VÝVOJ NÁZORŮ NA DUŠEVNÍ ŽIVOT ČLOVĚKA P rvní zmínky o lidské duši v rámci evropského kontextu pocházejí ze 4. století před Kristem v dílech řeckých učenců. Duše je pojmenována řeckým výrazem psyché. Duše je v té době chápána jako hmotná substance, kterou tvoří částečky nějaké látky, nebo jako nehmotná substance. Zhruba v roce 500 před Kristem řecký učenec ALKMAION založil z dnešního pohledu něco jako experimentální psychologii, v níž zkoumal nervový systém člověka, kam umístil lidskou duši. Do té doby si lidé mysleli, že duše má sídlo v srdci. HIPPOKRATES o něco později zase předpokládal, že centrem duševního života je mozek. Přišel dokonce s tezí, že poškození mozku vede ke změnám v duševním životě. PLATÓN přišel s tezí, že duše má tři složky: rozum, který sídlí v hlavě, cit, ten sídlí v srdci, a žádostivost, ta sídlí v podbřišku. Jediná část duše, která je nesmrtelná, je rozum. ARISTOTELES tvrdil, že duše je entelechií, to znamená, že má nějaký účel, dává životu směr. Tělo je nástrojem (organon) duše. psyché ř duše Hippokrates předpokládal, že centrem duševního života je mozek. Ve středověku přišel SVATÝ AUGUSTIN s tím, že duše představuje tajemné končiny v nás, TOMÁŠ AKVINSKÝ zase tvrdí, že duše vzniká současně s tělem. V novověku vybereme pouze některé myslitele, protože zpravidla platilo, že každý filozof se zabýval více či méně lidskou duší. DESCARTES předpokládal, že vztah mezi tělem a duší je asi jako vztah mezi řidičem a vozidlem z dnešního pohledu. V rozumu existují vrozené ideje, ty si člověk tedy přináší na svět. SPINOZA tvrdí, že tělo a duše jsou dvě stránky téže podstaty. LOCKE zase říká, že člověk se rodí jako nepopsaný kus papíru (tabula rasa) a teprve pomocí smyslů získává nové zkušenosti. Tedy je to opak toho, co tvrdil Descartes. V 19. století se rozvíjejí myšlenky DARWINA o evoluci druhů a později i I. P. PAVLOVA o reflexech (viz behaviorismus). Vědecké období psychologie se začíná datovat od roku 1879 v souvislosti s rozvojem experimentální psychologie na univerzitě v Lipsku. WILHELM WUNDT, hlavní postava vědeckého týmu, vychází z tradice empirismu, který zdůrazňuje zkušenost. 9

Ta je veškerým zdrojem poznání a dojdeme k ní pomocí smyslových orgánů. Vědci dráždili smyslové orgány a sledovali prožitky lidí a to, jak nabývají zkušenosti. 3.1 Behaviorismus Dejte mi na výchovu tucet zdravých dětí a já vám zaručuji, že z každého z nich vychovám takového specialistu, jakého náhodně vyberu lékaře, právníka J. B. WATSON Behaviorismus je směr v psychologii, který klade důraz na chování člověka. Vznikl v USA a je ovlivněn především učením Pavlova, jak organismus reaguje na určité podněty. Je také někdy nazýván S-R psychologií, kdy S značí stimul (podnět) a R značí response (odpověď). Odpovědím se člověk učí v průběhu života a chování je v podstatě sled naučených odpovědí. Prožívání člověka umístili někam do černé skříňky a nebrali je v potaz. Vývoj jedince tedy spočívá v učení se odpovědím na určité podněty. Jak plyne z uvedeného, tato škola přecenila význam učení a výchovy v životě člověka. Toto tvrzení dokládá jasně J. B. WATSON svým tvrzením: Dejte mi na výchovu tucet zdravých dětí a já vám zaručuji, že z každého z nich vychovám takového specialistu, jakého náhodně vyberu lékaře, právníka 3.2 Neobehaviorismus Neobehaviorismus je učení vycházející z behaviorismu, avšak zajímají se taktéž o pochody uzavřené v černé skříňce. 3.3 Kognitivní psychologie Kognitivní psychologie zkoumá především to, co se děje v organismu mezi podnětem a odpovědí. Chování je dle nich vnějším projevem vnitřních psychických jevů. Kognitivní psychologie se nechala inspirovat celostní a tvarovou psychologií (gestaltismus), která tvrdila, že na duševní život je nutné pohlížet jako na celek. Představitelé kognitivní psychologie říkají, že lidské chování je ovlivňováno plánem, jak dosáhnout určitých cílů, seberegulací. Člověk není pasivní, ale aktivně přijímá informace a zpracovává je. Usiluje o poznání. Místo chování tito vědci užívají často termín jednání. Známým představitelem je J. PAIGET, který část svých výzkumů věnoval poznávacím schopnostem dětí. 10

3.4 Hlubinná psychologie K hlubinným psychologiím patří tyto disciplíny: psychoanalýza, analytická psychologie, individuální psychologie, neopsychoanalýza. Hlubinné psychologie tvrdí, že v psychice lidí existuje nějaká hlubší vrstva, která ovlivňuje naše jednání a někdy jej i ovládá. V této vrstvě můžeme najít i dřívější zážitky, které jsme si nepřipustili a potlačili je. Kupříkladu dítě se bojí plakat, aby neztratilo lásku rodičů, potlačit můžeme i společenské konvence různého druhu. 3.4.1 Psychoanalýza Představitelé této školy tvrdí, že lidské projevy jsou souborem vědomých či nevědomých procesů. Psychoanalýzu můžeme rovněž chápat i jako rozbor duše. Jejím zakladatelem byl SIGMUND FREUD, vídeňský psychiatr. Vycházel při svém učení ze své lékařské praxe, při níž léčil pacienty s neurotickými příznaky. Našel souvislost mezi minulou hluboce uloženou zkušeností a symbolickým významem současných příznaků. Upozornil na vliv nevědomých motivů na chování člověka, hlavní roli připisoval pudu sexuálnímu. Osobnost člověka rozdělil do tří vrstev: SIGMUND FREUD (1856 1939) Vídeňský psychiatr. Upozornil na vliv nevědomých motivů na chování člověka, hlavní roli připisoval sexuálnímu pudu. Id je nejhlubší vrstva osobnosti, skládá se z pudů a instinktů, které jsou hybnou silou osobnosti. Superego, další a vnější vrstva osobnosti, je souhrn společenských norem a pravidel, která platí v prostředí, v němž člověk žije. Ego, vrstva mezi vrstvami id a superego, cenzuruje pudy, vyzdvihuje je, nebo naopak potlačuje. Tyto neuplatněné pudy se dostávají do podvědomí člověka, ale neopustí jej, proto člověk může pociťovat neurózy, napětí či komplexy. 3.4.2 Analytická psychologie Hlavním představitele této školy je CARL GUSTAV JUNG. Přijímal roli podvědomí v životě člověka tak, jak jej nastolil Freud, odmítl však jednostranné působení pohlavního pudu. Přišel s termínem kolektivní podvědomí lidstva, které má obsahovat koncentrovanou veškerou zkušenost historie lidstva. Dalším termínem, který s kolektivním podvědomím lidstva souvisí, jsou archetypy (neboli praobrazy), které zná každá kultura, jsou společné všem lidem. Je to např. postava ďábla, anděla, boha atp. CARL GUSTAV JUNG (1875 1961) Přijímal roli podvědomí v životě člověka, odmítl však jednostranné působení pohlavního pudu. archetypy Praobrazy. Jsou společné všem lidem, např. ďábel, anděl nebo bůh. 11

3.4.3 Individuální psychologie Hlavním představitelem této školy je ALFRED ADLER, který zdůrazňoval spíše vědomé myšlenkové procesy než ty nevědomé či dokonce sexuální pud. Přišel s pojmem komplex méněcennosti; tvrdí, že člověk jej může překonat pomocí sebeuplatnění. Člověk je tvor společenský, klade tedy důraz na pocit sounáležitosti. 3.4.4 Neopsychoanalýza Tato škola vychází z psychoanalýzy, částečně bere v potaz podvědomé procesy či rané dětské zkušenosti. Představitelem je ERICH FROMM. 3.5 Humanistická psychologie Tato škola vznikla v USA v polovině 50. let 20. století. Klade důraz na to, jak člověk vnímá sám sebe, jak o sobě uvažuje, jaké si vytváří sebepojetí a prožívá vše, co se kolem něj děje. Člověk by se měl ve svém životě snažit o seberealizaci, která je mu vlastní. Přináší mu větší nezávislost, sebeuspokojení a smysl v životě. Známým představitelem je V. E. FRANKL. Ten prožil trauma v koncentračním táboře a tvrdil, že člověk by měl svému životu propůjčit smysl, stát se restaurátorem sebe sama. Jeho učení je nazýváno logoterapií. 3.6 Transpersonální psychologie Tato škola se zabývá mimořádnými stavy vědomí navozovanými kupříkladu mystickými praktikami, meditací či různými cvičeními. Představitelem je S. GROF. 3.7 Otázky a úkoly 1. Najděte souvislost mezi učením Lockovým a behaviorismem. 2. Co je společné všem hlubinným psychologiím? 3. Kde, kdy a kým byla založena první psychologická laboratoř? 4. Vyberte a popište jednu školu, s jejímiž názory souhlasíte, popř. nesouhlasíte, a vysvětlete proč. 12

LITERATURA [1] ŠTEFANOVIČ, JOZEF: Psychologie pro gymnázia. 1. vyd. Praha, SPN 1987. 256 s. 13