MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra speciální pedagogiky Problematika výuky českého znakového jazyka u slyšících Bakalářská práce Brno 2012 Vedoucí práce: PhDr. Radka Horáková, Ph.D. Autor práce: Veronika Nováková
Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně, s využitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů." V Brně dne...... podpis
Poděkování Ráda bych poděkovala vedoucí mé bakalářské práce PhDr. Radce Horákové, Ph.D. za užitečnou pomoc, cenné rady a připomínky. Také bych chtěla poděkovat všem respondentům za jejich spolupráci, bez které by praktická část bakalářské práce nemohla vzniknout.
Obsah Úvod... 6 1. Sluch a sluchové postižení... 7 1.1. Definice sluchového postiţení... 7 1.2. Klasifikace a etiologie sluchových vad... 8 1.3. Anatomie sluchového ústrojí... 12 2 Komunikační systémy osob se sluchovým postižením... 15 2.1. Vymezení pojmu komunikace... 15 2.2. Audioorální komunikační systémy... 16 2.3. Vizuálněmotorické komunikační systémy... 18 2.4. Český znakový jazyk... 20 3 Výzkum problematiky ve výuce českého znakového jazyka... 24 3.1. Stanovení výzkumných cílů a otázek... 24 3.2. Charakteristika zkoumaného vzorku a výzkumných technik... 25 3.3. Interpretace výsledků výzkumného šetření... 25 3.4. Závěrečné shrnutí výzkumného šetření... 38 Závěr... 41 Resumé... 42 Summary... 42 Seznam použité literatury... 43 Hypertextové odkazy... 45 Seznam obrázků, tabulek a grafů... 46 Seznam příloh... 47
Slyšení očima je velmi delikátní umění, jímž může bystré a pozorné oko podle pohybu rtů slyšet i to, co mluví kterákoliv osoba. J. Bulwer, 1648
Úvod Práce se věnuje problematice výuky českého znakového jazyka u slyšících. Český znakový jazyk je jedním ze základních komunikačních systémů neslyšících osob v České republice. Český znakový jazyk je plnohodnotný komunikační systém, který je tvořen specifickými vizuálně-pohybovými prostředky, tj. pohyby rukou, jejich postavením, pozice hlavy, horní části trupu a důleţitou roli hraje mimika. Ze své osobní zkušenosti vím, ţe naučit se český znakový jazyk není vůbec jednoduché, a proto jsem si vybrala právě takovéto téma, abych zjistila, jaké mají slyšící potíţe při výuce českého znakového jazyka. Práce je rozdělena do tří hlavních kapitol, z nichţ dvě jsou teoretické a jedna empirická. První kapitola se zabývá definicí sluchového postiţení. Charakterizujeme si jedince se sluchovým postiţením. V této kapitole bude dále zmíněna klasifikace sluchových vad a anatomie sluchového ústrojí. Druhá kapitola je zaměřena na komunikační systémy osob se sluchových postiţením. Je zde přiblíţen pojem komunikace, popsány jednotlivé komunikační systémy (audioorální a vizuálněmotorickéý) a dále je zde charakterizován český znakový jazyk. Ve třetí výzkumné kapitole je zpracováno výzkumné šetření, které probíhalo ve čtyřech brněnských organizacích pro osoby se sluchovým postiţením, kde se mimo jiné nabízí i výuka českého znakového jazyka. Cílem práce bylo zjistit, jaké potíţe mají slyšící účastníci kurzu při výuce českého znakového jazyka. Zajímalo nás také, jak dlouho se slyšící studenti český znakový jazyk učí a jakou měli představu o výuce. V této kapitole jsou uvedeny výzkumné otázky a cíle, interpretace výsledků výzkumného šetření a na konci kapitoly nelezneme shrnutí celého výzkumného šetření. 6
1. Sluch a sluchové postižení V této kapitole se budeme zabývat definicí sluchového postiţení charakterizujeme jedince se sluchovým postiţením, dále se pak budeme zabývat klasifikacemi jednotlivých sluchových vad a v neposlední řadě také fyziologií ucha. 1.1. Definice sluchového postižení Nikdo z nás si nedovede představit, jaké to vlastně je neslyšet, nebo slyšet jen velice málo. Kaţdý jedinec se sluchovým postiţením je odlišný a netvoří pouze jednu skupinu, kam bychom je všechny mohli zařadit. Souralová, E., Langer, J., (in Renotiérová, 2006) chtějí poukázat na to, ţe jedinci se liší podle hloubky sluchové vady, doby, kdy k postiţení došlo a také celkovou úrovní rozvoje osobnosti a sociokulturními podmínkami, v nichţ probíhala časná i následná surdopedická intervence. Pokud je jedinec postiţen ztrátou sluchu, přichází o moţnost dorozumět se verbálním způsobem (přichází o moţnost předávání informací ve slyšící společnosti). Kaţdý slyšící jedinec potřebuje pro rozvoj mluveného jazyka sluchový vjem, který je nezbytnou součástí přirozené komunikace. (Souralová, E., Langer, J., in Renotiérová, 2006) Pokud se danému jedinci těchto vjemů nedostává, vzniká sluchový handicap, při čemţ si jedinec podle J. Slowíka (2007, str. 71) vytváří: komunikační bariéru deficit v orientačních schopnostech (člověk si nemůţe sluchem doplňovat zrakovou orientaci) psychickou zátěž omezení sítě sociálních vztahů (problémy v komunikaci) negativní vliv na vývoj myšlení (jedincům chybí tzv. vnitřní řeč, která je velmi důleţitá pro rozvoj myšlení). 7
Sluch má bezpečnostní funkci. To znamená, ţe je jediným smyslem, který zůstává aktivní i ve spánku. Pomocí sluchových vjemů můţeme kontrolovat okolí mimo našeho zorného pole a jakýkoliv nebezpečný zvuk vyvolá okamţitě obrannou reakci. Těţce sluchově postiţený člověk se v tomto smyslu stává výrazně zranitelnějším. (Slowík, J., 2007) Sluchové postižení je následkem organické nebo funkční vady (resp. poruchy) v kterékoliv části sluchového analyzátoru, sluchové dráhy a sluchových korových center, příp. funkcionálně percepčních poruch. (Slowík, J., 2007, str. 72) V publikaci J. Slowíka (2007) se také můţeme dočíst, ţe označení osob se sluchovým postiţením se někdy zaměňuje s pojmem neslyšící. Podle zákona č. 384/2008 Sb. (zákon ze dne 23. září 2008, kterým se mění zákon č. 155/1998 Sb., o znakové řeči a o změně dalších zákonů a další související zákony) o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob se za neslyšící považují osoby, které neslyší od narození, nebo ztratily sluch před rozvinutím mluvené řeči, nebo osoby s úplnou či praktickou hluchotou, které ztratily sluch po rozvinutí mluvené řeči, a osoby těžce nedoslýchavé, u nichž rozsah a charakter sluchového postižení neumožňuje plnohodnotně porozumět mluvené řeči sluchem. 1.2. Klasifikace a etiologie sluchových vad Klasifikace sluchových vad Kritéria, podle kterých je moţné sluchové vady dělit, je bezpochyby mnoho. Mně se líbilo dělení, které jsem našla v publikaci od R. Horákové (in Pipeková, 2010, str. 128): podle místa vzniku postiţení podle období vzniku postiţení podle stupně postiţení. 8
Místo vzniku postižení Zde můţeme rozlišit dvě základní skupiny, které se pak dělí do dalších podskupin. A) Periferní nedoslýchavost či hluchota převodní vady (vady vnějšího a středního ucha jedinec špatně slyší, jde o kvantitativní postiţení sluchu) percepční vady (vady vnitřního ucha a CNS jedinec špatně rozumí, jde o kvalitativní postiţení sluchu) smíšené vady (kombinace převodní a percepční vady sluchu) (Slowík, J., 2007, str. 74) B) Centrální nedoslýchavost či hluchota Období vzniku postižení A) vrozené B) získané před fixací řeči do 6. roku života dítěte (prelingválně) (Horáková, R., in Pipeková, 2010, str. 132) - mluva prelingválně neslyšících je velmi nepřirozená, pokud se vůbec mluvit naučí; slyšící můţe brát mnohdy jejich mluvu jako mluvu mentálně postiţených - čtenářské schopnosti bývají velice slabé => můţe za to nejen nedostatek slov, ale i pojmů - ţádná sluchadla nebo kochleární implantáty jim nemohou pomoci, pokud tedy nejsou aplikovány velice brzy a to před 2. rokem ţivota (Hrubý, J., 1997) získané po fixaci řeči po 6. roce života a v průběhu života (postlingválně) (Horáková, R., in Pipeková, 2010 str. 133) 9
- řečový projev nezaniká, ale dochází ke změnám artikulace a prozodie, kdy se můţe změnit hlasitost mluveného projevu, rytmus či intonace (Souralová, E., Langer, J., in Renotiérová, 2006) - příčinou můţe být stáří, poranění v oblasti hlavy a vnitřního ucha, dlouhodobé působení silné hlukové zátěţe (Horáková, R., in Pipeková, 2010) Stupeň sluchového postižení V roce 1980 stanovila Světová zdravotnická organizace (WHO) mezinárodní stupnici, ve které jsou uvedeny stupně sluchového postiţení. Pro lepší představu o tom, kolik různých stupňů postiţení se můţe vyskytnout, uvedeme údaje do následující tabulky: Velikost ztráty sluchu podle WHO Název kategorie ztráty sluchu Název kategorie podle Vyhl. MPSV č. 284/1995 Sb. 0 25 db normální sluch 26 40 db lehká nedoslýchavost lehká nedoslýchavost (jiţ od 20db) 41 55 db střední nedoslýchavost středně těţká nedoslýchavost 56 70 db středně těţké poškození sluchu těţká nedoslýchavost 71 90 db těţké poškození sluchu praktická hluchota více neţ 90 db, ale body v audiogramu i nad 1 khz v audiogramu nejsou ţádné body nad 1 khz velmi závaţné poškození sluchu neslyšící úplná hluchota úplná hluchota Tab. 1: Klasifikace sluchových vad jednotlivé kategorie ztráty sluchu (Krahulcová, B., 2001, str. 73) 10
Lehká nedoslýchavost - lze charakterizovat tak, ţe postiženému jedinci nepřináší nápadnější potíže. Jedinec je schopen komunikovat, sice s jistými komplikacemi (např. v hlučném prostředí, nebo pokud někdo šeptá), ale tato vada nijak zvlášť jedince neovlivňuje. (Potměšil, M., 2003, str. 21) Střední nedoslýchavost - umožňuje jedinci rozumět mluvené řeči, ale pouze ve vzdálenosti jeden až tři metry od ucha mluvícího (Potměšil, M., 2003, str. 21) Etiologie sluchových vad Etiologie sluchových vad je mnohdy neznámá, někteří autoři uvádí, ţe nezjištění příčiny se projevuje aţ u 60% postiţených. Dále se mohou objevit genetické odchylky, které mohou způsobit sluchovou poruchu na základě dědičnosti. (Souralová, E., Langer, J., in Renotiérová, 2006) Etiologii sluchových vad můţeme podle E. Souralové a J. Langera (in Renotiérová, 2006, str. 178) rozdělit, podle období vzniku, do tří skupin: a) prenatální příčiny - jedná se o nemoci matky, které vznikly ještě během těhotenství (např. spalničky, zarděnky, toxoplazmóza atd.) b) perinatální příčiny - poškození sluchového analyzátoru při porodu - jedná se zejména o těţký porod s následným krvácením do mozku, nebo také o nízkou porodní hmotnost c) postnatální příčiny - ke ztrátě sluchu nebo poruchám sluchu došlo po porodu - jedná se například o časté záněty středního ucha, meningitidu, příušnice - mezi moţné nebezpečné faktory lze povaţovat také různá antibiotika, analgetika, antidepresiva atd. 11
1.3. Anatomie sluchového ústrojí Sluchové ústrojí umoţňuje vnímání tónů a různých zvuků. Sluchové ústrojí dělíme podle J. Machové (2002) na: - zevní ucho, - střední ucho, - vnitřní ucho. - Obr. 1: Sluchový orgán ucho (Lejska, M., 2003, str. 15) Zevní ucho Zevní ucho se skládá z boltce a zevního zvukovodu. V publikaci J. Machové (2002, str. 153) se dozvídáme, ţe boltec slouží k zachycování zvukových vln. Podkladem boltce je elastická chrupavka pokrytá kůží, v jejímž podkožním vazivu chybí tuk. Dolní konec boltce tvoří ušní lalůček a do něho chrupavka již nezasahuje. Pokračováním boltce je pak zevní zvukovod. Zvukovod vede dále zvukové vlny aţ k bubínku, kde se rezonancí zesilují. Bubínek tvoří rozhraní mezi zevním a středním uchem a je velice pruţný. Zvukové vlny, které přicházejí zvukovodem, naráţejí na bubínek, který se těmito vlnami následně rozkmitá. (Machová, J., 2002) 12
Střední ucho Střední ucho je tvořeno třemi kůstkami (Obr. 2), které jsou navzájem kloubně spojeny. Nazývají se kladívko, kovadlinka a třmínek. Kladívko leží jedním koncem na bubínku, druhým je kloubně spojeno s kovadlinkou. Kovadlinka je spojena s třmínkem. Báze třmínku je připojena na oválné okénko na rozhraní středního a vnitřního ucha. (Machová, J., 2002, str. 154) R. Pěgřím a A. Valachovič (1972) uvádí, ţe zvukové vlny rozkmitávají bubínek a jsou převáděny sluchovými kůstkami na vnitřní ucho. Napínač bubínku a třmínkový sval mění své napětí a tlumí výkyvy bubínku i sluchových kůstek, zvláště při silných zvucích. Důleţitou roli hraje také Eustachova trubice, která slouţí k vyrovnávání tlaku vzduchu před a za blánou bubínkovou. Vnitřní ucho Vnitřní ucho se nachází v kostěném labyrintu, který je uloţen ve skalní kosti a v jehoţ nitru se vyskytuje blanitý labyrint. Mezi těmito dvěma labyrinty najdeme čirou tekutinu zevní mízu. Kostěný labyrint můţeme rozlišit na tyto části: předsíň (s váčkem vejčitým a kulovitým), tři polokruhové kanálky, hlemýžď. Dále se v kostěné stěně nalézá oválné a okrouhlé okénko. (Machová, J., 2002) 13
Obr. 2: Struktury vnitřního ucha (Lejska, M., 2003, str. 17) V blanitém hlemýţdi nalezneme vlastní smyslové ústrojí vláskové buňky, které jsou uloţeny v Cortiho orgánu. Tyto buňky přeměňují mechanickou energii akustického vlnění v elektrické proudy a nervové podráţdění inervující nervová vlákna sluchového nervu. (Souralová, E., Langer, J., in Renotiérová, 2006) Sluchový nerv zajišťuje převod akustických podnětů z vnitřního ucha prostřednictvím nervových vzruchů sluchovými dráhami až k mozkovým centrům v kůře mozkové. (Souralová, E., Langer, J., in Renotiérová, 2006, str. 176) Obr. 3: Schéma sluchové dráhy (Lejska, M., 2003, str. 19) 14
2 Komunikační systémy osob se sluchovým postižením V této kapitole nalezneme vymezení pojmu komunikace, dozvíme se, jaké jsou dva nejčastější a základní komunikační systémy, se kterými se můţeme setkat při komunikaci s osobami se sluchovým postiţením (audioorální a vizuálněmotorický). Dále se pak budeme zabývat českým znakovým jazykem. 2.1. Vymezení pojmu komunikace Komunikace je vzájemná výměna informací. Člověk informace přijímá a zase vydává svému okolí. Při sdělování informací očekáváme nějakou reakci. Takováto vzájemná výměna informací je důleţitá biologická potřeba člověka. Pokud se dítě vyvíjí normálně, má splněnou potřebu komunikovat a základní psychické potřeby, jako jsou například pocit bezpečí a jistoty. Pokud je narušena některá sloţka komunikačního procesu, jedinec se nemůţe adekvátně vyvíjet, a proto potřebuje speciální péči. (Bulová, A., in Vítková, M., 1998) Sluchové postižení představuje nejtěžší bariéru v komunikaci a následně se odráží do celého vývoje osobnosti. (Bulová, A., in Vítková, M., 1998, str. 63) Pokud se dostanou osoby se sluchovým postiţením do kontaktu se slyšícím člověkem, jsou odkázáni především na vizuální příjem informací (v takovémto případě se jedná o odezírání ze rtů osoby, která mluví). (Souralová, E., Langer, J., 2006) V zákoně o znakové řeči č. 155/1998 Sb., který byl novelizován zákonem č. 384/2008 Sb., o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob je uvedeno, ţe: neslyšící a hluchoslepé osoby mají právo svobodně si zvolit z komunikačních systémů uvedených v tomto zákoně ten, který odpovídá jejich potřebám. Jejich volba musí být v maximální možné míře respektována tak, aby měly možnost rovnoprávného a účinného zapojení do všech oblastí života společnosti i při uplatňování jejich zákonných práv. 15
V publikaci od Bytešníkové, I., Horákové, R., Klenkové, J. (2007) nalezneme dva základní komunikační systémy, se kterými se můţeme setkat při komunikaci s osobami se sluchovým postiţením. Jedná se o tyto: 1) audioorální mluvená hlásková řeč, psaná projev, odezírání, 2) vizuálněmotorický znakový jazyk, znakovaná čeština, prstové abecedy. 2.2. Audioorální komunikační systémy Podle Sobotkové, A. (in Vítková, M., 2004, str. 138) patří do audioorálních komunikačních systémů (zaloţeny na slovní podstatě): mluvená hlásková řeč, psaný projev odezírání. 1) Mluvená hlásková řeč (orální řeč, zvuková řeč) Osoby se sluchovým postiţením jsou schopni, i přes velkou komunikační bariéru, se mluvenou řečí naučit komunikovat, a to i přes to, ţe jejich orální řeč má nějaké nedostatky. (Sobotková, A., in Vítková, M., 2004) Většinou se jedná o dysgramatismus, který vzniká nedostatkem sluchové kontroly vlastní řeči, neslyšící má malou mluvní zkušenost a má omezené moţnosti při zvládání gramatické stránky mateřského jazyka. (Krahulcová-Ţatková, B., 1996) 2) Psaný projev Osvojení psané podoby jazyka je sloţité i pro slyšící, natoţ pro osoby se sluchovým postiţením. Jednak musíme rozumět psanému textu a také se naučit vyjádřit svoje myšlenky písemnou formou. Psaná podoba jazyka není jen 16
jednoduchým převodem mluvené řeči do znaků psaných. (Krahulcová, B., 2003, str. 211) Pro pochopení obsahu mluvené výpovědi se můţeme opřít o různé posunky, gesta a mimiku osoby, která nám něco sděluje. U psané podoby jazyka se toto vyuţít nedá. Písemný projev při komunikaci u osob se sluchovým postiţením je velice důleţitý. Plní různé funkce, které odpovídají věkovým obdobím. Jedná se o tyto: globální čtení v předškolním věku, analytickosyntetické čtení a psaní při výuce osob se sluchovým postiţením a problematika čtení osob se sluchovým postiţením z hlediska celoţivotního vzdělávání. (Krahulcová, B., 2003) 3) Odezírání Odezíráním rozumíme vnímání mluvené řeči zrakem a dále pak její pochopení z pohybu mluvidel, výrazu očí, gestikulace. Odezírání je velmi sloţitý proces a záleţí na kaţdém jedinci, jak tuto schopnost rozvine. Samozřejmě odezírání nemůţe nahradit slyšenou řeč. (Sobotková, A., in Vítková, M., 2004) Vnitřní a vnější podmínky pro odezírání dle Sobotkové, A. (in Vítková, M., 2004, str. 140): Vnitřní podmínky: fyziologické (neporušení zraku a mentální funkce), technické (dostatečný trénink v odezírání), psychické (schopnost udrţení pozornosti, paměťová funkce, vrozené předpoklady pro dorozumívací schopnost), verbální (dosaţený stupeň dorozumívacích schopností před ztrátou sluchu, dostatečná slovní zásoba), neverbální (schopnost vnímat a chápat gesta, postoje a pohyby), věkové (stadium ontogenetického vývoje v době ztráty sluchu), sociální (sociální zralost). Vnější podmínky: navázání dobrého osobního kontaktu, 17
osvětlení (správné osvětlení je velice důleţité, aby mohla osoba se sluchovým postiţením dobře odezírat), vzdálenost a úhel pohledu (hranice do 4 metrů, kdy se dá ještě odezírat a záleţí na kaţdém jedinci a jeho stavu zraku), způsob výslovnosti (výslovnost musí být zřetelná, mělo by být zvoleno volnější tempo, kratší věty a také krátké pomlky mezi jednotlivými větami. Všechny tyto podmínky (zvláště pak ty vnější) dokáţou odezírání velice ovlivnit a usnadnit. (Sobotková, A., in Vítková, M., 2004) 2.3. Vizuálněmotorické komunikační systémy 1) Znakovaná čeština Znakovaná čeština je uměle vytvořený systém, který si vymysleli slyšící, aby se mohli dorozumívat s neslyšícími. Důleţitým aspektem znakované češtiny je to, ţe při ukazování jednotlivých znaků, které jsou vypůjčeny ze slovníku českého znakového jazyka, se ústy vyslovuje česká věta. Znakovaná čeština je závislá na českém jazyce, vyuţívá jeho gramatické prostředky. Při komunikaci s neslyšícími je důleţité, aby neslyšící uměli odezírat. Pokud tomu tak není, neslyšící jsou odkázáni pouze na znaky a většinou tyto znaky, které jsou doprovázeny českou větou, nepochopí. V českém znakovém jazyce nedává taková věta smysl. Pokud neslyšící dokáţe odezírat, znakovaná čeština mu odezírání dokáţe usnadnit. Pro slyšící je mnohem jednodušší se naučit znakovanou češtinu neţ český znakový jazyk, protoţe posloupnost ukazovaných znaků je zaloţena na českém jazyce. (Hrubý, J., 1997) 18
2) Znakový jazyk Znakový jazyk bude podrobně sepsán v následující podkapitole. 3) Prstová abeceda (daktylní abeceda) Prstová abeceda vyuţívá různé polohy a postavení prstů, kterými se vyjádří jednotlivé hlásky nebo písmena. (Krahulcová, B., 2003) Znaky prstové abecedy mohou být jednoruční (nejčastěji se uţívá jako podpůrná metoda pro sluchově postiţené například při výuce čtení) nebo dvouruční, která slouţí sluchově postiţeným především pro slova, která nemají ve znakovém jazyce svůj znak. Prstová abeceda se často se pouţívá při komunikaci se slyšícím okolím. (Souralová, E., Langer, J., 2006) Obr. 4: Česká jednoruční prstová abeceda (www.lorm.cz) Obr. 5: Česká dvouruční prstová abeceda (www.lorm.cz) 19
Výhody prstové abecedy dle B. Krahulcové (2003): - umoţňuje analýzu a syntézu slov na prvky, ze kterých je sestavena (sluchově postiţené dítě lépe slovo pochopí a zapamatuje si jeho strukturu, - prstová abeceda se dá lehce naučit, - nepotřebujeme papír ani tuţku, - je mnohem rychlejší neţ písmo, - usnadňuje vštípení slov do paměti a jeho opětovné vybavení. Nevýhody prstové abecedy dle B. Krahulcové (2003): - jednotlivá slova se hláskují po písmenech, coţ můţe u dětí vést k soustavnému hláskování, - je pomalejší neţ písmo, - nezná ji kaţdý, většinou jen osoby se sluchovým postiţením, - pokud neslyšící také odezírá, prstová abeceda odvádí jeho pozornost. 2.4. Český znakový jazyk Výzkum českého znakového jazyka se u nás začal uskutečňovat roku 1993 a to v Institutu pro neslyšící v Berouně. Legislativně je upraven zákonem o znakové řeči a změně dalších zákonů č. 155/1998 Sb. (Okrouhlíková, L., Slánská Bímová, P., 2008) Tento zákon byl novelizován zákonem č. 384/2008 Sb., o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob. Český znakový jazyk je přirozený a plnohodnotný komunikační systém tvořený specifickými vizuálně-pohybovými prostředky, tj. tvary rukou, jejich postavením a pohyby, mimikou, pozicemi hlavy a horní části trupu. Český znakový jazyk má základní atributy jazyka, tj. znakovost, systémovost, dvojí členění, produktivnost, svébytnost a historický rozměr, a je ustálen po stránce lexikální i gramatické. (Okrouhlíková, L., Slánská Bímová, P. 2008, s. 52) 20
Český znakový jazyk je stejně jako český jazyk a ostatní jazyky nositelem vlastní historie a vyvíjí se často přejímáním slov z cizích jazyků. (Hrubý, J., 1997) Nejmenší jednotkou českého znakového jazyka je znak, který se dělí na dvě sloţky: 1) manuální (jedná se o místo, kde je znak artikulován, různé tvary a pohyby ruky, orientace dlaně a prstů), 2) nemanuální (tato sloţka zahrnuje výrazy obličeje, pozice a pohled hlavy a orální sloţku). (Souralová, E., Langer, J., in Renotiérová, 2006, str. 185) Základní prvky znaků Tak jako slovo i znak má své formativní prvky, přičemž slovo se nemusí rovnat znaku. (Krahulcová-Ţatková, B., 1996, str. 49) Podle Š. Csonky (in Krahulcová-Ţatková, B., 1996, str. 49) má kaţdý znak čtyři rozdílné formativní prvky: 1) tvar rukou, 2) polohu rukou, 3) pohyb rukou, 4) orientaci. Jiná klasifikace formativních prvků je například následující: místo, kde je znak artikulován (TAB), tvar ruky/rukou, která/é artikuluje/í (DEZ), vztah ruky/rukou k tělu: orientace dlaně/í (ORI 1) a orientace prstů (ORI 2), vztah ruky k ruce (u znaků artikulovaných oběma rukama) (HA), pohyb/y ruky/rukou (SIG). (Csonka, Š., in Krahulcová-Ţatková, B., 1996, str. 49) 21
Znakový jazyk vyuţívá pro vytváření znaků prostoru, který je ohraničen temenem, linií boků a upaţenými lokty. Takovýto prostor označujeme jako tzv. znakovací prostor. (Okrouhlíková, L., Slánská Bímová, P. 2008) Tvary ruky/rukou Podle A. Macurové (in Okrouhlíková, L., 2008) jsou písmenové symboly tvarů ruky pro zápis znaků českého znakového jazyka převzaty většinou z české jednoruční prstové abecedy. (viz Obr. 4) Pokud se nějaké tvary ruky v jednoruční prstové abecedě nevyskytují, pouţívají se znaky speciální. Dále A. Macurová (in Okrouhlíková, L., 2008, str. 30) uvádí pět skupin, do kterých je rozčleněno 12 základních tvarů ruky. Jedná se o tyto: 1) zavřená ruka, 2) skrčená ruka, 3) ruka s prsty u sebe, 4) ruka s prsty od sebe, 5) zavřená ruka se vztyčenými prsty. Pohyb Pohyb ruky je jedním z nejdůleţitějších prvků při znakování. Podle P. Slánské Bímové a L. Okrouhlíkové (2008) je pohyb ruky prováděn vţdy následujícím způsobem: 1) charakter pohybu, 2) směr pohybu, 3) další vlastnosti. 22
Dle P. Slánské Bímové a L. Okrouhlíkové (2008, str. 157) jsou jednotlivé pohyby rukou rozděleny dle úrovní do následující tabulky: 1) Charakter pohybu KRUHOVÝ POHYB PŘÍMÝ POHYB NEVÝRAZNÝ POHYB 2) Směr pohybu NAHORU DOLŮ VPŘED VZAD DO STRAN 3) Další vlastnosti STŘÍDAVÝ POHYB POHYB DO PROTISMĚRU POHYB NAHORU A DOLŮ OPAKOVANÝ POHYB Místo, kde je znak artikulován Umístění znaku je moţné do tří základních částí artikulačního prostoru: 1) znaky prováděné na hlavě nebo kolem hlavy, 2) znaky prováděné před tělem, 3) znaky prováděné po stranách. (Okrouhlíková, L., Slánská Bímová, P. 2008, str. 155) 23
3 Výzkum problematiky ve výuce českého znakového jazyka V poslední kapitole se zaměříme na výzkumnou část bakalářské práce. Zde budou uvedeny informace o problematice při výuce českého znakového jazyka u slyšících, které jsem získala během měsíčního výzkumu, které proběhlo v lednu 2011. 3.1. Stanovení výzkumných cílů a otázek Cílem mého výzkumného šetření bylo zjistit, jaké potíţe mají slyšící účastníci kurzu při výuce českého znakového jazyka. Byly stanoveny tyto dílčí cíle: 1. Zjistit, co považují studenti při výuce za složité a nepochopitelné. 2. Zmapovat, jak dlouho se slyšící studenti český znakový jazyk učí. 3. Zjistit, jakou měli studenti představu o výuce. Byly stanoveny tyto výzkumné otázky: Výzkumná otázka 1: Mnoho slyšících lidí si myslí, ţe český znakový jazyk se lze snadno naučit. Výzkumná otázka 2: Mnoho slyšících si myslí, ţe existuje jeden univerzální znakový jazyk. Výzkumná otázka 3: Problémem ve výuce českého znakového jazyka jsou pro slyšící různé regionální odchylky ve znakovém jazyce. 24
3.2. Charakteristika zkoumaného vzorku a výzkumných technik Metodologie výzkumného šetření: Jako přístup k řešení byla zvolena výzkumná technika dotazníkového šetření. Výzkumné šetření se uskutečnilo ve čtyřech vybraných brněnských organizacích pro osoby se sluchovým postiţením, které mimo jiné nabízí výuku českého znakového jazyka. Jednalo se o tato centra: 1) Centrum denních sluţeb pro sluchově postiţené (Vodova 35), 2) Česká unie neslyšících (Údolní 53), 3) Trojrozměr, o.s. (H. Malířové 14) 4) Unie neslyšících (Palackého třída 120). Dotazník byl určen pro slyšící studenty, kteří se chtějí naučit český znakový jazyk. Dotazník obsahoval 19 otázek. Většina otázek byla polootevřená, respondenti volili buď jednu, nebo více nabídnutých moţností anebo mohli vyjádřit svůj vlastní názor. Pro toto výzkumné šetření bylo pouţito 100 dotazníků, které byly distribuovány do čtyř center, ve kterých se český znakový jazyk vyučuje. Z tohoto mnoţství jich bylo 76 vyplněno a vráceno ke zhodnocení. V procentuálním vyjádření hovoříme tedy o 76 %. Návratnost byla tedy vysoká. 3.3. Interpretace výsledků výzkumného šetření V rámci výzkumu bylo získáno mnoho informací, které byly interpretovány do přehledných grafů a tabulek. 25
Otázka č. 1: Pohlaví Graf 1: Pohlaví respondentů Jak vyplývá z grafu, o výuku českého znakového jazyka mají větší zájem ţeny. V procentuálním vyjádření se tedy jedná o 92 % ţen (70 respondentek) a pouze 8% muţů (6 respondentů). Otázka č. 2: Věkové rozmezí Věk Počet Počet v % méně než 20 let 11 14 % 21-25 let 33 44 % 26 30 let 10 13 % 31 40 let 10 13 % 41 50 let 9 12 % více než 50 let 3 4 % Tab. 2: Věk respondentů Cílem této otázky bylo zjistit, jaká věková kategorie navštěvuje kurzy nejvíce. Jak je patrné z grafu a tabulky, jedná se o věkové rozmezí od 21 25 let. Respondenti jsou tedy většinou studenti, ale nemůţe být opomenuta skupina účastníků kurzu ve věku 26 30 let a 31 40 let, kde se nachází v kaţdém 10 kurzistů. Jedná se tedy uţ o pracující, kteří chtějí například nějakou rekvalifikace nebo podobně. 26
Otázka č. 3: Jak dlouho se učíte český znakový jazyk? Graf 2: Délka studia respondentů Z grafu i tabulky je zřejmé, ţe většina dotazovaných respondentů se učí český znakový jazyk méně neţ půl roku a to tedy 29 respondentů, coţ je 38 %. Hned poté následuje délka studia 2 roky 25 respondentů, coţ je 33 % ze všech dotazovaných. Je zde vidět, ţe spousta respondentů s českým znakovým jazykem začíná a ţe jen 6 respondentů se českému znakovému jazyku věnuje jiţ více neţ 3 roky. Otázka č. 4: Kde v Brně navštěvujete kurz českého znakového jazyka? Místo výuky Počet Počet v % Česká unie neslyšících 17 22 % centrum Trojrozměr 16 21 % Unie neslyšících 32 42 % centrum denních služeb pro neslyšící 11 15 % jiné 0 0 % Tab. 3: Místo výuky Kurzy českého znakového jazyka jsou nejvíce navštěvovány v Unii neslyšících na Palackého třídě 120 v Brně. Jedná se skoro o polovinu všech dotazovaných. 27
Otázka č. 5: Proč jste se přihlásil/-la do kurzu českého znakového jazyka? Důvod Počet mám neslyšícího kamaráda 3 mám neslyšícího v rodině 6 chci se s neslyšícími dorozumět 57 pracuji s neslyšícími 10 kurz mi přišel jako zajímavý 42 Jiné 13 Tab. 4: Důvod přihlášení do kurzu V této otázce mohli respondenti zvolit více odpovědí. Nejvíce je zde zmíněno, ţe se dotazovaní chtějí dorozumět s neslyšícími a hned za touto odpovědí následuje odpověď, ţe jim kurz přišel jako zajímavý. Pokud zvolili odpověď jiné, uváděli tyto důvody: - jeden z důvodů byl, ţe respondent má neslyšící dítě, - někteří respondenti studují obor, kde se s tímto komunikačním systémem seznámili, - někteří by chtěli učit neslyšící děti, - dále byla respondenty zvolena odpověď, ţe mají vrozenou lehkou vadu sluchu a chtějí se naučit český znakový jazyk pro případ zhoršení sluchu ve stáří - další odpovědí byla moţnost přínosu ve vzdělání a moţnou výhodu při volbě povolání, - respondenti uvedli, ţe by rádi dělali tlumočníka, - a jako poslední zvolená odpověď byla, ţe by rádi s neslyšícími později pracovali. 28
Otázka č. 6: Setkáváte se pravidelně s neslyšícími? Graf 3: Setkání s neslyšícími Zde bylo zjištěno, kolik dotazovaných se ve skutečnosti setkává s neslyšícími. Z tabulky vyplývá, ţe pouze 15 % všech dotazovaných se s neslyšícími setkává velmi často a celých 50 % pouze občas. Zaujalo mě, ţe celkem vysoký počet účastníků kurzu se sice český znakový jazyk učí, ale s neslyšícími lidmi nejsou v ţádném kontaktu. Otázka č. 7: Lektor Vašeho kurzu je? Lektoři kurzů Počet Počet v % slyšící 0 0 % neslyšící 76 100 % střídají se slyšící a neslyšící 0 0 % Tab. 5: Lektoři kurzů U této otázky bylo na 100 % dokázáno, ţe všichni lektoři kurzů jsou pouze neslyšící. V ţádném ze čtyř vybraných kurzů v Brně se tedy nesetkáte se slyšícím lektorem. 29
Otázka č. 8: Než jste začali chodit do kurzu, měli jste konkrétní představu o tom, co Vás čeká? Graf 4: Představy respondentů o výuce 43 respondentů (57 %) vůbec nemělo konkrétní představu o tom, co je v kurzu českého znakového jazyka čeká. Oproti tomu 25 respondentů (33 %) vědělo, co má od kurzu očekávat. Otázka č. 9: Co Vás na výuce překvapilo? Počet přístup k výuce 23 metoda výuky 37 lektor znakového jazyka je slyšící 0 lektor znakového jazyka je neslyšící 27 Jiné 17 Tab. 6: Překvapení při výuce Spousta respondentů odpověděla, ţe je překvapila metoda výuky (37 dotazovaných), dále pak byli dotazovaní udiveni tím, ţe lektor českého znakového jazyka je neslyšící. Pokud dotazovaní zvolili moţnost jiné, odpovídali takto: - rozdílnost mezi českým znakovým jazykem a jazykem českým, 30
- zpočátku mi to přišlo jednoduché, - samotný český znakový jazyk, - přátelský přístup (toto zodpověděli 4 respondenti), - nic (zodpovězeno celkem 11x). Otázka č. 10: Co od kurzu očekáváte? Graf 5: Očekávání kurzistů Respondenti zodpověděli celkem 66x, ţe se po skončení kurzu českého znakového jazyka budou schopni dorozumět s neslyšícími. V případě, ţe se s neslyšícím setkají a neslyšící bude potřebovat poradit, předpokládají kurzisti celkem 51x, ţe po dokončení kurzu, toto zvládnou. Otázka č. 11: Co Vám přijde, při výuce gramatických jevů, složité? Počet zapamatování si jednotlivých znaků 33 pořádek slov ve větách 16 různé znaky pro jedno slovo 31 tvary prstů a rukou při artikulaci jednotlivých znaků 26 různé regionální odchylky ve znakovém jazyce 48 Jiné 3 Tab. 7: Složitost při výuce gramatických jevů 31
Bylo zjištěno, ţe respondentům při výuce gramatických jevů přijdou sloţité různé regionální odchylky v českém znakovém jazyce. Tato odpověď byla zvolena celkem 48x. Dále následovala, jako nejčastější, odpověď, ţe respondenti mají probém se zapamatováním si jednotlivých znaků (33x). 31 respondentům pak ještě dělají při výuce problémy různé znaky pro jedno slovo. Jako odpověď jiné, bylo účastníky kurzu doplněno, ţe při výuce gramatických jevů mají problém se specifickými znaky a popisem (například popis jednotlivých obrázků). Otázka č. 12: Co Vám přijde, při výuce tématických celků, složité? Počet znaky pro slovesa 45 téma rodina 3 barvy 6 čas 19 popis denního režimu 5 dny v týdnu 3 měsíce 2 části dne 3 jiné 25 Tab. 8: Složitost při výuce tématických celků Jako nejčastější odpověď byla respondenty zvolena moţnost, ţe jim přijdou při výuce tématických celků sloţité znaky pro slovesa. Tuto moţnost zvolilo celkem 45 respondentů. Jako další nejčastější odpověď si respondenti vybrali moţnost jiné, kde svoji odpověď doplnili sami. Jednalo se o odpovědi jako: - škola, - města a státy, - tvary (3x), - vlastnosti (3x), 32
- číslovky (tuto odpověď zvolilo 5 kurzistů), - přídavná jména (4x), - zájmena a spojky, - specifické znaky (2x), - orientace v prostoru (2x), - rychlost, - sloţitost v zápise, - všechno. Z výčtu je zřejmé, ţe se respondenti učí déle číslovky a také přídavná jména. Problémy jim také dělá orientace v prostoru a znaky pro vyjádření vlastností. Otázka č. 13: Co Vám přijde naopak při výuce gramatických jevů jednoduché? Počet zapamatování si jednotlivých znaků 22 pořádek slov ve větách 34 různé znaky pro jedno slovo 5 tvary prstů a rukou při artikulaci jednotlivých znaků 22 různé regionální odchylky ve znakovém jazyce 4 Jiné 6 Tab. 9: Jednoduchost při výuce gramatických jevů Z grafu a tabulky je zřejmé, ţe respondenti povaţují, při výuce gramatických jevů, jednoduchý pořádek slov ve větách (34 respondentů zvolilo tuto moţnost). 22 respondentů odpovědělo, ţe jim přijde snadné zapamatovat si jednotlivé znaky a také, 33
ţe je snadné naučit se a zapamatovat si tvary prstů a rukou při artikulaci jednotlivých znaků. Respondenti, kteří zvolili moţnost jiné, odpovídali takto: - 2 respondenti povaţují za jednoduché znaky, které se podobají běţným gestům, - 3 respondenti nepovaţují za jednoduché nic, - jeden respondent zvolil odpověď, ţe se dají některé znaky logicky odvodit. Otázka č. 14: Co Vám přijde naopak, při výuce tématických celků, jednoduché? Počet znaky pro slovesa 9 téma rodina 43 barvy 49 čas 17 popis denního režimu 12 dny v týdnu 50 měsíce 45 části dne 33 jiné 0 Tab. 10:Jednoduchost při výuce tématických celků Studenti českého znakového jazyka povaţují za nejjednodušší při výuce tématických celků, dny v týdnu, barvy, měsíce a také téma rodina. Dny v týdnu zvolilo celkem 50 studentů, barvy celkem 49 studentů, měsíce 45 studentů a téma rodina celkem 43 studentů. V menším počtu je zastoupena odpověď části dne, která byla zodpovězena celkem 33x. 34
Otázka č. 15: Jak se s neslyšícími dorozumíte ve znakovém jazyce? Graf 6: Dorozumění se s neslyšícími S neslyšícími se dorozumí částečně celých 89 % účastníků kurzu. Překvapující jsou pouze 4 % respondentů, kteří se nedorozumí s neslyšícími vůbec. Zde je zřejmé, ţe výuka českého znakového jazyka je kvalitní a přínosná, proto je většina respondentů schopna se s neslyšícími dorozumět. Otázka č. 16: Mysleli jste si, že se znakový jazyk naučíte snadno? Počet Počet v % ano 10 13 % ne 55 72 % nevím 11 15 % Tab. 11: Snadnost naučení znakového jazyka Z tabulky je zřejmé, ţe 55 respondentů počítalo s tím, ţe naučit se český znakový jazyk nebude jednoduché. Oproti tomu 10 respondentů si myslelo, ţe se český znakový jazyk naučí snadno. 35
Otázka č. 17: Než jste začali navštěvovat kurz českého znakového jazyka, mysleli jste si, že existuje pouze jeden univerzální znakový jazyk, se kterým se dorozumíte všude? Počet Počet v % ano 37 49 % ne 35 46 % nevím 4 5 % celkem 76 100 % Tab. 12: Existence jednoho univerzálního znakvého jazyka pro dorozumění se všude 37 všech respondentů si myslelo, ţe existuje pouze jeden univerzální znakový jazyk, se kterým by se dorozuměli všude. Naproti tomu 35 respondentů si myslelo pravý opak. Otázka č. 18: Myslíte si o předchozí otázce totéž, teď když navštěvujete kurz znakového jazyka? Počet Počet v % ano 29 38 % ne 45 59 % nevím 2 3 % celkem 76 100 % Tab. 13: Existence jednoho univerzálního znakvého jazyka pro dorozumění se všude (při výuce znakového jazyka) Celkem 45 účastníků kurzu odpovědělo, ţe po navštěvování kurzu českého znakového jazyka si jiţ nemyslí, ţe existuje pouze jeden univerzální znakový jazyk, se kterým by se domluvili všude. 36
Otázka č. 19: Splnil kurz českého znakového jazyka Vaše očekávání? Graf 7: Splnění očekávání od kurzu českého znakového jazyka Převáţná většina všech respondentů byla spokojena s výukou českého znakového jazyka. Kurz českého znakového jazyka splnil jejichh očekávání a respondenti by byli ochotni pokračovat v dalším kurzu. Tuto odpověď zvolilo celkem 70 respondentů ze 76 dotazovaných. 37
3.4. Závěrečné shrnutí výzkumného šetření Výzkumná otázka č. 1 Abychom zjistili, zda slyšící respondenti očekávali, ţe bude snadné se český znakový jazyk naučit, dotazovali jsme se na to v otázce č. 16. Z výzkumného šetření vyplynulo, ţe 10 respondentů si myslelo, ţe je snadné se český znakový jazyk naučit, oproti tomu 55 respondentů zodpovědělo opak. 11 respondentů zvolilo odpověď nevím. Na základě výsledků výzkumného šetření bylo zjištěno, ţe převáţná většina respondentů uvedla, ţe český znakový jazyk nebude jednoduché se naučit. Výzkumná otázka č. 2 Tato otázka se týkala informovanosti respondentů, kde se zjišťovalo, zda-li jsou respondenti přesvědčeni, ţe existuje pouze jeden univerzální znakový jazyk, se kterým se dorozumí všude. K této výzkumné otázce se vztahovala otázka č. 17. Z výsledků šetření vyplynulo, ţe 37 respondentů si myslí, ţe univerzální znakový jazyk existuje a 35 respondentů uvedlo, ţe ne. V procentuálním vyjádření se tedy jedná o 49 % respondentů, kteří uvedli, ţe univerzální znakový jazyk existuje a 46 % respondentů, ţe neexistuje. V této výzkumné otázce jsme dospěli k závěru, ţe je více respondentů, kteří si myslí, ţe existuje pouze jeden univerzální znakový jazyk, se kterým by se dorozuměli všude. Respondentů, kteří uvedli opak, bylo jen o něco méně. 38
Výzkumná otázka č. 3 Vztahovala se k problematice obsahu výuky českého znakového jazyka. Konkrétně k tomu, ţe pro slyšící jsou sloţité různé regionální odchylky ve znakovém jazyce. Pro tuto výzkumnou otázku byla pouţita otázka č. 11. Na základě výsledků šetření bylo zjištěno, ţe 48 respondentů se k tomuto faktu přiklání. Dalších 33 respondentů zvolilo, ţe jim dělá problém při výuce českého znakového jazyka zapamatování si jednotlivých znaků. 31 respondentů uvedlo, ţe mají problémy s různými znaky pro jedno slovo. A 26 respondentů zvolilo moţnost, ţe jim dělají problémy tvary prstů a rukou při artikulaci jednotlivých znaků. Na základě výsledků výzkumného šetření bylo stanoveno, ţe převáţná většina respondentů potvrzuje sloţitost různých regionálních odchylek v českém znakovém jazyce. Byly stanoveny tyto dílčí cíle: 1. Zjistit, co považují studenti při výuce za složité a nepochopitelné. Zde byl zjištěn fakt, ţe studentům dělají největší problémy při výuce různé regionální odchylky v českém znakovém jazyce. Toto tvrzení uvedlo 48 respondentů. Pro 33 respondentů je sloţité si zapamatovat jednotlivé znaky a 31 respondentů uvedlo, ţe jim dělají problémy různé znaky mající několik významů. Při výuce tématických celků jsou pro respondenty nejvíce náročné znaky pro slovesa. Poté můţeme mezi problematické celky zařadit také vyjádření času. 2. Zmapovat, jak dlouho se slyšící studenti český znakový jazyk učí. Zajímavým zjištěním byl fakt, ţe slyšící studenti se učí český znakový jazyk méně neţ půl roku. Takto odpovídalo celkem 29 respondentů. 25 respondentů uvedlo, ţe se český znakový jazyk učí 2 roky. Odpověď jeden rok byla zvolena 13 respondenty. V procentuálním vyjádření tedy 38 % respondentů navštěvuje kurz 39
českého znakového jazyka méně neţ půl roku. 33 % respondentů pak navštěvuje kurz 2 roky a 17 % respondentů 1 rok. 3. Zjistit, jakou měli studenti představu o výuce. 66 respondentů uvedlo, ţe jejich představou je, ţe po absolvování kurzu českého znakového jazyka se budou schopni s neslyšícími dorozumět. 51 respondentů předpokládá, ţe po ukončení kurzu českého znakového jazyka dokáţí v případě potřeby neslyšícímu poradit. Mezi další zjištění provedeného výzkumu patří, ţe z 76 respondentů bylo 70 ţen a pouze 6 muţů. Je zřejmé, ţe ţeny mají větší zájem o kurz českého znakového jazyka, ať ho jiţ vyuţijí pro rekvalifikaci v práci nebo by později rády s neslyšícími pracovaly. Co se týče věkového rozmezí, nejvíce respondentů se nachází mezi 21 25 lety. Toto zjištění poukazuje na zájem ze strany studentů speciální pedagogiky, protoţe studují obor, kde se s tímto komunikačním systémem seznamují. Třem respondentům je více neţ 50 let. Otázka č. 14 se týkala jednoduchosti při výuce tématických celků. Nejvíce respondentů odpovídalo, ţe jim nepřipadají sloţité dny v týdnu a barvy, poté následovaly měsíce a téma rodina. Zajímavým zjištěním byl i fakt, ţe kurz českého znakového jazyka splnil očekávání většiny účastníků kurzu a 70 z nich by i nadále chtělo navštěvovat další kurzy. 40
Závěr Bakalářská práce se zaměřuje na problematiku výuky českého znakového jazyka u slyších. Práce obsahuje tři kapitoly, z nichţ dvě jsou teoretické a jedna výzkumná. První kapitola je zaměřena na sluchový orgán, jeho anatomii a je zde zpracována etiologie a klasifikace sluchového postiţení. Dále zde pak nalezneme stupně sluchového postiţení. Druhá kapitola se zabývá komunikačními formami osob se sluchových postiţením. Jsou zde podrobně popsány jednotlivé komunikační systémy (orální řeč, odezírání, znakovaná čeština, prstová abeceda, český znakový jazyk) a vysvětlen pojem komunikace. Ve třetí kapitole je pak popsán vlastní výzkum, stanoveny jednotlivé cíle a výzkumné otázky. Na závěr kapitoly jsou zahrnuty interpretace výsledků a shrnutí celého výzkumného šetření. Hlavním cílem výzkumné části bylo zjistit, jaké potíţe mají slyšící při výuce českého znakového jazyka. Dále nás zajímalo, jak dlouho se slyšící studenti český znakový jazyk učí, jakou měli představu o výuce, zda-li byli přesvědčeni, ţe existuje pouze jeden univerzální znakový jazyk, se kterým by se dorozuměli všude a v neposlední řadě také, zda-li kurz splnil jejich očekávání a chtějí pokračovat ve výuce v dalším kurzu. Z výzkumného šetření vyplývá, ţe převáţná většina účastníků kurzu, počítala s tím, ţe nebude jednoduché se český znakový jazyk naučit. Dále pak bylo potvrzeno, ţe většině účastníků kurzu dělají problémy různé regionální odchylky v českém znakovém jazyce. Dále je pro účastní kurzu sloţité zapamatovat si jednotlivé znaky a poté jim dělaly potíţe různé znaky mající několik významů. Co se týče výuky tematických celků, zde bylo zjištěno, ţe nejvíce náročné znaky jsou znaky pro slovesa a také znaky pro vyjádření času. Na základě výsledků výzkumného šetření bylo dále stanoveno, ţe převáţná většina respondentů počítá s tím, ţe po absolvování kurzu českého znakového jazyka budou schopni se s neslyšícími dorozumět a také jim v případě potřeby poradit. Pro mě potěšujícím zjištěním byl fakt, ţe kurz českého znakového jazyka u většiny splnil jejich očekávání a ţe 70 účastníků kurzu z celkového počtu 76 by i nadále chtělo navštěvovat další kurzy. 41
Resumé Bakalářská práce se zabývá problematikou výuky českého znakového jazyka u slyšících. Teoretická část práce přináší informace o tom, co je to vlastně sluch a sluchové postiţení, jsou zde uvedeny klasifikace sluchových vad a stupně sluchového postiţení. Dále je zde definován pojem komunikace a jaké jsou komunikační systémy osob se sluchovým postiţením. Podrobně je pak popsán český znakový jazyk. Praktická část pak konkrétně pracuje s informacemi získanými z výzkumného šetření, kde bylo zjišťováno, co povaţují studenti při výuce za sloţité, jak dlouho se český znakový jazyk učí a v neposlední řadě také jakou měli studenti představu o výuce. Summary This bachelor thesis deals with the issues of teaching the Czech sign language by a hearing people. The teoretical part comes with a information about hearing in common, hearing impairment, the classification of hearing loss and their grades. There is defined the term communication and are described communication issues of deaf people. The next part is dedicated to the detailed description of the Czech sign language. The practical part works up with information given by the research focused on students' opinions. The aim was to find out what is, according to the asked students, difficult to learn, how long are they studying the sign language and finally what was their idea of learning the sign language like. 42
Seznam použité literatury BYTEŠNÍKOVÁ, I., HORÁKOVÁ, R., KLENKOVÁ, J. Logopedie & surdopedie. Brno: Paido, 2007. 118 s. ISBN 978-80-7315-136-2. HORÁKOVÁ, R. Uvedení do surdopedie. In PIPEKOVÁ, J. (ed.) Kapitoly ze speciální pedagogiky. 2. vyd. Brno: Paido, 2006. 404 s. ISBN 80-7315-120-0. HRUBÝ, J. Velký ilustrovaný průvodce neslyšících a nedoslýchavých po jejich vlastním osudu. 1. díl. 1. vyd. Praha: FRPSP SEPTIMA, 1997. 240 s. ISBN 80-7216-006-0. KRAHULCOVÁ - ŢATKOVÁ, B. Komplexní komunikační systémy těžce sluchově postižených. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1996. 218 s. ISBN 80-7184-239-7. KRAHULCOVÁ, B. Komunikace sluchově postižených. 2. vyd. Praha: Karolinum, 2002. 303 s. ISBN 80-246-0329-2. LEJSKA, M. Poruchy verbální komunikace a foniatrie. Brno: Paido, 2003. 156 s. ISBN 80-7315-038-7. MACHOVÁ, J. Biologie člověka pro učitele. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2002. 269 s. ISBN 80-7184-867-0. OKROUHLÍKOVÁ, L., SLÁNKSÁ BÍMOVÁ, P. Rysy přirozených jazyků Český znakový jazyk jako přirozený jazyk Lexikografie Slovníky českého znakového jazyka. 2. vyd. Praha: Česká komora tlumočníků znakového jazyka, o. s., 2008. 215 s. ISBN 978-80- 87153-91-8. OKROUHLÍKOVÁ, L. Notace - zápis českého znakového jazyka. Vyd. 1. Praha: Česká komora tlumočníků znakového jazyka, 2008. 133 s. ISBN 97880871539321. PĚGŘÍM, R., VALACHOVIČ, A. Anatomie a fyziologie člověka. Praha: Státní zdravotnické nakladatelství Avicenum, 1972. 516 s. ISBN 08-070-72. 43
POTMĚŠIL, M. Čtení k surdopedii. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2003. 217 s. ISBN 80-244-0766-3. RENOTIÉROVÁ, M., LUDÍKOVÁ, L. a kol. Speciální pedagogika. 4. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2006. 313 s. ISBN 80-244-1475-9. SLOWÍK, J. Speciální pedagogika. Praha: Grada Publishing, a.s., 2007. 160 s. ISBN 978-80-247-1733-3. SOBOTKOVÁ, A. Komunikace sluchově postiţených. In VÍTKOVÁ, M. Integrativní speciální pedagogika : integrace školní a sociální. 2. rozš. a přeprac. vyd. Brno: Paido, 2004. 463 s. ISBN 8073150719. VÍTKOVÁ, M. Integrativní speciální pedagogika. Brno: Paido, 1998. 181 s. ISBN 80-85931-51-6.. 44
Hypertextové odkazy PRSTOVÁ ABECEDA PRO JEDNU RUKU [online]. [cit. 2012-01-23]. Dostupné na World Wide Web: <http://www.lorm.cz/download/hmn/obsahcd/komunikace.html#komunikacnisystemy-osob-s-hluchoslepotou >. PRSTOVÁ ABECEDA PRO DVĚ RUCE [online]. [cit. 2012-01-23]. Dostupné na World Wide Web: <http://www.lorm.cz/download/hmn/obsahcd/komunikace.html#komunikacnisystemy-osob-s-hluchoslepotou >. ZÁKONY ČR: ZÁKON Č.384/2008 SB. [on line] [cit. 2011-11-25] Dostupné na World Wide Web: <http://www.asnep.cz/zakony_soubory/www-zakonycr-cz_seznamy_384-2008-sb.pdf> 45
Seznam obrázků, tabulek a grafů Obrázky Obr. 1: Sluchový orgán ucho Obr. 2: Struktury vnitřního ucha Obr. 3: Schéma sluchové dráhy Obr. 4: Česká jednoruční prstová abeceda Obr. 5: Česká dvouruční prstová abeceda Tabulky Tab. 1: Klasifikace sluchových vad jednotlivé kategorie ztráty sluchu Tab. 2: Věk respondentů Tab. 3: Místo výuky Tab. 4: Důvod přihlášení do kurzu Tab. 5: Lektoři kurzů Tab. 6: Překvapení při výuce Tab. 7: Sloţitost při výuce gramatických jevů Tab. 8: Sloţitost při výuce tématických celků Tab. 9: Jednoduchost při výuce gramatických jevů Tab. 10:Jednoduchost při výuce tématických celků Tab. 11: Snadnost naučení znakového jazyka Tab. 12: Existence jednoho univerzálního znakvého jazyka pro dorozumění se všude Tab. 13: Existence jednoho univerzálního znakvého jazyka pro dorozumění se všude (při výuce znakového jazyka) Grafy Graf 1: Pohlaví respondentů Graf 2: Délka studia respondentů Graf 3: Setkání s neslyšícími Graf 4: Představy respondentů o výuce Graf 5: Očekávání kurzistů Graf 6: Dorozumění se s neslyšícími Graf 7: Splnění očekávání od kurzu českého znakového jazyka 46
Seznam příloh Příloha č. 1: Záznamový arch dotazníku 47
Příloha č. 1 Jmenuji se Veronika Nováková a studuji na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity obor Speciální pedagogika. Ve své bakalářské práci se zabývám problematikou výuky českého znakového jazyka u slyšících studentů. Chtěla bych Vás poprosit o vyplnění tohoto dotazníku, jehoţ výsledky vyuţiji v praktické části mé bakalářské práce. V dotazníku naleznete celkem 19 otázek. Pokud u otázek nebude přímo uveden pokyn k vyplnění, zaškrtněte, prosím, vţdy jednu odpověď. Pokud zaškrtnete poloţku jiné, uveďte, prosím, konkrétní odpověď. Předem velmi děkuji za Váš strávený čas nad vyplňováním tohoto dotazníku. 1) Jste: a) muţ b) ţena 2) V jakém rozmezí se pohybuje Váš věk? a) méně neţ 20 let b) 21-25 let c) 26 30 let d) 31 40 let e) 41 50 let f) více neţ 50 let 3) Jak dlouho se učíte český znakový jazyk? a) méně neţ půl roku b) 1 rok c) 2 roky d) 3 roky e) více neţ 3 roky
4) Kde v Brně navštěvujete kurz českého znakového jazyka? a) Česká unie neslyšících (ulice Údolní 53) b) centrum Trojrozměr (ulice H. Malířové 14) c) Unie neslyšících (ulice Palackého třída 120) d) v centru denních sluţeb pro neslyšící (ulice Vodova 35) e) jiné, uveďte:... 5) Proč jste se přihlásil/-la do kurzu českého znakového jazyka? (můţete zakrouţkovat více odpovědí) a) mám neslyšícího kamaráda b) mám neslyšícího v rodině c) chci se s neslyšícími dorozumět d) pracuji s neslyšícími e) kurz mi přišel jako zajímavý f) jiné, uveďte:... 6) Setkáváte se pravidelně s neslyšícími? a) ano, velmi často b) občas c) velmi málo d) ne 7) Lektor Vašeho kurzu je: a) slyšící b) neslyšící c) střídají se slyšící a neslyšící 8) Neţ jste začali chodit do kurzu, měli jste konkrétní představu o tom, co Vás čeká? a) ano b) ne