UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PEDAGOGICKÁ FAKULTA. Katedra hudební výchovy. Jiří Kůdela

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra hudební výchovy Jiří Kůdela MUZIKÁL A JEHO MOŽNÉ VYUŽITÍ V EDUKAČNÍM PROCESU MUSICAL AND ITS POTENTIAL USE IN THE EDUCATIONAL PROCESS Bakalářská diplomová práce Vedoucí práce: Doc. Mgr. MgA. Vít Zouhar, Ph.D. Olomouc 2012

Prohlašuji, že jsem tuto seminární práci vypracoval samostatně s užitím uvedených pramenů a na základě konzultací s vedoucím bakalářské práce. V Olomouci dne 30. března 2012...

Poděkování: Na tomto místě bych rád poděkoval Doc. Mgr. MgA. Vítu Zouharovi, Ph.D. za pomoc při výběru tématu a vedení práce, Bc. Ditě Eibenové za cenné rady a připomínky, MgA. Gabriele Petrákové a všem ostatním, kteří se podíleli na vzniku muzikálu Mrazík v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě. Poděkování patří také Lise Mitchell, M. S. z Disney Theatrical Group za zapůjčení materiálů a za zprostředkování zajímavých informací. Dále děkuji Helen Cadbury B. A., P. G. C. E., M. A., Mgr. Haně Foltové a Bc. et Bc. Martině Hladíkové

Obsah Úvod... 6 1 Muzikál... 8 1.1 Muzikál jako hudebně-dramatická forma... 8 1.1.1 Pojem Muzikál... 8 1.1.2 Hlavní znaky muzikálu... 9 1.2 Dějiny muzikálu... 10 1.2.1 Předhistorie muzikálu a žánry spojené s jeho vznikem... 10 1.2.2 Dějiny světového muzikálu... 12 1.2.3 Historie muzikálu u nás... 16 2 Edukační proces... 19 2.1 Základní pojmy... 19 2.1.1 Výchova... 19 2.1.2 Vzdělávání... 19 2.1.3 Vyučování, výuka a učení... 20 2.2 Vzdělávání a výchova na základní škole... 22 2.2.1 Základní vzdělávání... 22 2.2.2 Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání... 23 3 Využití muzikálových představení ve školách... 25 3.1 Výukové balíčky a studijní příručky... 25 3.1.1 Situace v zahraničí... 25 3.1.2 Situace v České republice... 26 3.2 Hudebně-divadelní workshopy... 27

3.2.1 Situace v zahraničí... 27 3.2.2 Situace v České republice... 28 3.3 Školní představení... 28 3.3.1 Situace v zahraničí... 28 3.3.2 Situace v České republice... 31 4 Metodické materiály pro muzikál Mrazík v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě... 33 4.1 Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě... 33 4.2 Muzikál Mrazík... 34 4.2.1 Filmová pohádka Mrazík... 34 4.2.2 Mrazík na ledě... 35 4.2.3 Mrazík v Národním divadle moravskoslezském... 36 4.3 Metodický materiál k muzikálu Mrazík... 37 Závěr... 38 Seznam použité literatury... 39 Monografie... 39 Časopisecké články... 40 Elektronické zdroje... 40

Úvod Téma muzikálu bylo zpracováno již v mnoha publikacích a vědeckých pracích. Téměř žádná se však nezabývá problematikou vzdělávání pomocí muzikálu, které je časté v zahraničí, převážně v Americe, ale i v Evropě, Velké Británii, Německu či Nizozemsku. V těchto zemích patří muzikál již několik desítek let mezi jeden z nejoblíbenějších a nejnavštěvovanějších divadelních žánrů. S muzikály přichází lidé do styku již od útlého věku, mnohdy i mimo prostředí divadla. O muzikálech se ve velkém zmiňují média, ansámbly umělců z muzikálových show jsou pravidelně zvány do televizních pořadů, aby zde předvedly svá vystoupení, témata muzikálů a muzikálová čísla se často objevují a řeší i ve filmech a seriálech. Zahraniční muzikáloví umělci jsou všestranně zaměření a diváci je přijímají jako hvězdy. V České republice tomu takto zdaleka není, u části laické i odborné veřejnosti stále přetrvává názor, že muzikál je triviální umění, líbivý kýč a podobně. Ve výše uvedených zemích je již několik let úspěšně zavedený systém hudebnědivadelně-vzdělávacích aktivit. Ve spojitosti s návštěvou muzikálových představení se žáky jsou to především pracovní listy, metodické materiály pro učitele a podobně, které mají za úkol maximálně využít potenciálu daného představení k získávání a rozvoji různých poznatků, zkušeností, komunikačních dovedností atd. u žáků. Dále se jedná o muzikálové dílny. Se školními skupinami zde pracuje herec, v průběhu workshopu se snaží o co největší prožitek žáků z daného příběhu, společně o inscenaci diskutují, zkouší rozehrávat scénky z představení, nacvičují některé hudební číslo z muzikálu atd. V neposlední řadě jde o žákovská a studentská školní muzikálová představení, díky kterým se žáci mohou nejen učit správnému hereckému projevu, odbourávání trémy atd., ale také zábavnou formou pronikat do hloubky muzikálového příběhu a díky tomu si osvojovat nové vědomosti v různých oborech vztahujícím se k danému tématu muzikálu a podobně. První část této práce teoreticky pojednává o hudebním divadle, jsou zde popsány hlavní znaky a principy muzikálového žánru i jeho historie, v zahraničí a u nás. Dále se práce zabývá problematikou edukačního procesu, tedy výchovou, vzděláváním a vyučováním, popisuje vzdělávání na základní škole, přičemž se opírá o Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání z roku 2005. 6

Druhá, stěžejní část se zaměřuje již na konkrétní dramaticko-vzdělávací prvky a praktiky hudebního divadla, které se dají při výuce využít. Hlavním cílem této práce by mělo být nejen informování a popis jednotlivých divadelně-edukačních činností, ale také pomoc při přenesení podobných aktivit i do České republiky. Vhodné podmínky nyní panují v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě, kde se momentálně snaží zahájit vzdělávací činnosti, spolupráci se školami atd. Proto chce autor práce realizovat svůj záměr a vytvořit metodické materiály pro učitele k muzikálu Mrazík, který bude mít v Ostravě premiéru koncem roku 2011. Pří tvorbě těchto materiálů bude autor vycházet z metodických materiálů k zahraničním muzikálovým inscenacím a dále pak z vlastních zkušeností z pedagogických praxí a podobně. 7

1 Muzikál 1.1 Muzikál jako hudebně-dramatická forma 1.1.1 Pojem Muzikál Muzikál je nejmladší z forem hudebního divadla, mezi které řadíme také operu, operetu, balet nebo revue. Tento žánr se zrodil v Americe, konkrétně na newyorské Broadwayi. Přesto ale je více než jasné, že muzikál by zde nemohl vzniknout bez importu umění a kultury z Evropy. Muzikál je americký vynález, jenž se zrodil na principech evropského divadla, které přetavil po svém, obohatil novými rytmy a jazzovými hudebními postupy a vítězně se vydal na celosvětové tažení, přičemž starý kontinent coby svou pravlast dobyl zvláště velkolepě. (Vaněk, 1998: 6) Současný termín musical, v naší zemi počeštěný na muzikál, vznikl z dvouslovných výrazů musical comedy (hudební komedie) a musical drama (hudební drama). Postupně se však od zdlouhavých, málo úderných pojmenování upustilo a z přídavného jména musical (hudební) se tak stalo označení pro podstatné jméno musical (muzikál). V americké literatuře se termínu muzikál užívá i v širším významu, pokrývajícím celé hudební divadlo [ ]. (Osolsobě, 1996: 7). O muzikálu můžeme hovořit jako o syntéze mluveného slova, hudby a tance. Náš přední divadelní teoretik a znalec hudebního divadla Doc. PhDr. Ivo Osolsobě 1 označuje muzikál jako divadlo, které mluví, zpívá a tančí 2. Přesná a obecně platná definice muzikálu však neexistuje. Vyvíjí se totiž tak rychle, že jej ani nelze zařadit do některého zcela konkrétního šuplíku. [ ] Pravdou ale zcela jistě je to, že jde o stejně pestrou hudebně divadelní formu jakou je kupříkladu opera. Muzikálem totiž může být klasická a tematicky závažná West Side Story stejně jako Pomáda či kupříkladu intelektuálně kabaretní By Jeeves, excentrické dílo Rocky Horror Show stejně jako rocková opera Jesus Christ Superstar či Les Misérables, které bychom v podtitulu mohli označit jako pop operu či operu-muzikál. (Prostějovský, 2008: 21) 1 Narozen 26. března 1928 v Brně. 2 Stejnojmenná publikace Doc. PhDr. Iva Osolsobě vyšla v r. 1974 u vydavatelství Supraphon 8

Náměty pro muzikály čerpají tvůrci z různých zdrojů. Přední inspirací pro autory bývají díla světové literatury. Jmenujme např. muzikály Oliver! 3, podle knihy Oliver Twist nebo Man of La Mancha 4 (Muž z kraje La Mancha, Muž z La Manchy), což je muzikálově zpracovaný příběh Dona Quijota. Další významnou část zaplňují muzikály s historickou tématikou, muzikály pojednávající o skutečných postavách a událostech, např. The Sound Of Music 5 (Za zvuků hudby), Chicago 6 a Evita 7. 1.1.2 Hlavní znaky muzikálu V muzikálu působí tři složky mluvený projev, hudba a tanec. Všechny tyto složky by měly být vyrovnané a vzájemně se doplňovat tak, aby na diváka působily celistvým dojmem. Prvních několik let se tento princip příliš nepraktikoval, šlo spíše o předvedení samostatných pěveckých, tanečních či hereckých čísel. Až během let se začal tento princip integrace využívat více. Základním stavebním kamenem muzikálu je hudební číslo, tedy píseň. Muzikálové postavy sdělují svoje hlavní myšlenky a vnitřní pocity především zpěvem či tancem. Píseň by měla vyplývat z děje a přirozeně nahrazovat mluvenou řeč. Na muzikálové umělce jsou kladeny vysoké nároky, co se týče jejich tělesných dispozic nebo hlasového vybavení atd. Na rozdíl od opery jsou interpreti vybíráni do rolí také podle typu postavy, věku atd. Umělci vystupující v muzikálech by měli být profesionálové po všech stránkách, aby mohl být muzikál u diváků úspěšný. Muzikálový divák se chce totiž především bavit a zároveň být ohromován vším, co se na jevišti děje. Mezi výrazné znaky muzikálu poslední doby patří různé scénické a technické efekty. Jednu skupinu tvoří reálné, hmatatelné prvky, například déšť na jevišti 8, padající lustr 9 nebo např. drak, létající nad hledištěm 10. Dále jsou to hlavně digitální projekce, které dotváří dění na jevišti, hojně se nyní využívá světelných LED panelů atd. Takovéto nákladné efekty by však měly být používány jen tam, kde mohou napomoci lepšímu vyznění příběhu či dané scény. 3 Hudba, texty písní a scénář Lionel Bart; premiéra 20. 6. 1960. 4 Hudba Mitch Liegh, texty písní Joe darion a scénář Dale Wasserman; premiéra 20. 3. 1968. 5 Hudba Richard Rodgers, texty písní Oscar Hammerstein II. a scénář Howard Lindsay a Russel Crowe; premiéra 16. 11. 1959. 6 Hudba John Kander, texty písní a scénář Fred Ebb a Bob Fosse; premiéra 3. 6. 1975. 7 Hudba Andrew Lloyd Webber, texty písní a scénář Tim Rice; premiéra 21. 6. 1978. 8 Muzikál Singing In the Rain (Zpívání v dešti). 9 Muzikál The Phantom of the Opera (Fantom opery). 10 Muzikál Shrek. 9

Hudebně se muzikál významně odlišuje od ostatních hudebně-divadelních forem. Žánrově se muzikály pohybují především na poli populární hudby, díky tomu dochází ke změně role orchestru. Do popředí se dostávají elektronické zvuky syntezátorů, v hudebně se objevují ruchy a hluky, hledají se nové barvy zvuků. Zpěváci také používají při zpěvu mikrofon, což jim umožňuje využívat další množství výrazových prostředků. Z hlediska děje a postav je u muzikálů kladen důraz na vnitřní vývoj postav a vztahy mezi jednotlivými postavami. Jako dramatické dílo inklinuje divadlo, které mluví, zpívá a tančí, zřetelně k melodramatickým příběhům s prudkými zvraty ze štěstí do neštěstí a soustřeďuje se obyčejně kolem kladných hrdinů. (Osolsobě, 2007: 38) V muzikálech nás provází nejen ryze kladní hrdinové. Jako příklad můžeme uvést klasický muzikál The Music Man 11 (Toulavý kapelník), jenž vypráví příběh podvodníka a zloděje Harolda Hilla vydávajícího se za profesora hudby. V muzikálovém thrilleru Sweeney Todd 12 dokonce diváka provází téměř samé negativně laděné postavy - Holič Benjamin Barker alias Sweeney Todd, jenž z pomsty zabíjí svoje zákazníky, paní Lovettová, která masové bochánky plní lidským masem, zlý soudce Turpin věznící Barkerovu dceru Lucy atd. 1.2 Dějiny muzikálu 1.2.1 Předhistorie muzikálu a žánry spojené s jeho vznikem První kořeny budoucího muzikálu můžeme nalézt již v polovině 18. století, kdy v Anglii vznikl nový divadelní žánr zvaný ballad-opera neboli opera z popěvků. 29. ledna 1728 měla v Londýně premiéru The Threepenny Opera (Žebrácká opera) autorů Johanna Christopha Pepusche a Johna Gaye, kteří svoji hrou reagovali na vyumělkované opery italského stylu. Ihned po premiéře se Žebrácká opera stala londýnským hitem, měla zde mnoho repríz a během následujících let se dočkala uvedení v dalších zemích světa. O dvaadvacet let později se tato hra objevila dokonce i v New Yorku. Po tomto úspěchu pak londýnská divadla každý rok uváděla kolem deseti takovýchto ballad-oper. Zlom nastal až v roce 1737, kdy cenzurní zákon uvádění podobných satirických děl zakázal. 11 Hudba, texty písní a scénář Meredith Willson; premiéra 19. 12. 1957. 12 Hudba a texty písní Stephen Sondheim, scénář Hugh Wheeler; premiéra 1. 3. 1979. 10

Významným mezníkem v historii muzikálu a hudebního divadla vůbec se stala událost z roku 1866. Tehdy se v New Yorku připravovala premiéra hry Black Crook 13. Ve stejnou dobu připlul do New Yorku v rámci svého turné francouzský baletní soubor s baletem La Biche au Bois. Když se ovšem tanečnice vylodily, shořela nešťastnou náhodou Academy of Music, ve kterém měly vystupovat. Tehdy přišli bezradní producenti s nápadem obě představení spojit. A tak vzniklo cosi v Evropě nepředstavitelného: na jevišti řádil zloduch, královna deklamovala dlouhé veršované monology, aby vzápětí vtrhly na scénu úsporně přioděné baletky, pak se pro změnu vynořili z propadliště jacísi skřeti a po nich zajódlovaly švýcarské venkovanky v krojích. (Vaněk, 1998: 6) Show vzbudila mezi veřejností značný rozruch. Část publika odcházela z divadla 14 znechucena, proti této hře se ostře ohradila i církev. Jiní naproti tomu byli uneseni výpravností celé show a představení chválili. Brzy si ale americké publikum The Black Crook oblíbilo, show byla uváděna nepřetržitě více než rok a odehrálo se celkem 474 repríz. Tato a další podobné hry 15 se následně dočkaly pojmenování podle reklamního termínu italské divadelní společnosti Ronzani extravaganzas féérie. (Schmidt-Joos, 1968) Mezi muzikálové předchůdce můžeme zařadit i tzv. minstrel shows (minstrelská představení), v nichž se na jeviště dostaly hudba a humor amerických černochů. Za zakladatele tohoto žánru je možné považovat německého hudebníka Johanna Gottlieba Graupnera., který vystupoval s načerněným obličejem a hrál na banjo. První minstrelská improvizovaná představení se objevila v roce 1843. Herec Daniel Emmett tehdy v New Yorku vystupoval se skupinou přátel - všichni měli načerněné tváře, tančili, zpívali, vyprávěli vtipy a různě při tom parodovali černochy, jejich slang atd. Tato díla se stala velmi populárními, a proto se později hrála např. i v Indii nebo v Jižní Americe. Postupem času ale začaly diváky unavovat stále se opakující žerty, proto došlo k postupnému rozpadu minstrelských skupin. Umělci pak našli uplatnění v nově vznikajících formách, ve varieté, revue a hudebních komediích. Na vzniku a dalším vývoji muzikálu se významně podílela opereta. Mezi hlavní znaky operety patří zpěvné, snadno zapamatovatelné melodie a prostý děj, odehrávající se 13 Hudba Giuseppe Operti, texty písní Theodore Kennick, scénář Charles M. Barras, 14 Niblo Gardens Theatre, 537 Broadway. 15 The White Fawn (1868), The Forty Thieves (1869), Sinbad the Sailor (1869), Pippin (1870) a jiné. 11

převážně na evropském kontinentu. Operety, hrané v originále, byly dováženy z Evropy, především z Francie a později z Angliea Vídně. Právě až s komickými operetami W. S. Gilberta a A. Sullivana poznalo americké publikum krásu operety a přestala být zájmem pouze malého okruhu lidí. Dokonce na několik desítek let se udržela na samotném vrcholu popularity. Stále převažoval import operety z Evropy, postupně však v Americe docházelo ke vzniku pravidelných domácích produkcí. Victor Herbert byl jedním z prvních amerických skladatelů, kteří psali operety. Ten se ovšem narodil v Irsku. I ostatní velcí skladatelé amrické operety pocházeli z Evropy Gustav Kerker z Německa, Rudolf Friml z Čech, Sigmund Romberg z Maďarska atd. Proto také byly jejich operety hudebně stále velmi blízké operetám evropským. Poameričtěná opereta zůstává tedy po celou dobu své padesátileté existence (asi 1885-1935) žánrem víc evropským než americkým, jen s tím rozdílem, že zatímco dřív Amerika kupovala a dovážela celá představení nebo alespoň celá díla, teď už se zmohla natolik, že kupuje a dováží rovnou skladatele (Osolsobě, 1967: 12) Na přelomu století se středem pozornosti stala do revue. Revue vychází z anglického názvu review, což znamená přehled. A první americké revue nebyly ničím jiným, než hudebním přehledem newyorských událostí uplynulé sezony. Někteří američtí historikové se drží názoru, že revue vznikla jako protiklad k operetě. Byl odstraněn nadbytečný děj a vzniklo přestavení, které nemělo dějový rámec. (Komendová, 2009: 16) Jednou z prvních revue byla The Passing Show z roku 1894. Šlo o sled písní a scének ve stylu vaudevillu. Podnikateli Florenci Ziegfeldovi se zalíbila pařížská představení a v roce 1907 v New York Theatre uvedl Ziegfeld Follies. Ziegfeld měl se svými programy, ve kterých se snažil se spojovat dohromady prvky předešlých žánrů, velkolepý úspěch. Počátkem 20. let si Amerika zvolila revue za svůj národní divadelní žánr. Revuální forma se pak o několik let stala východiskem pro nově vznikající muzikál. 1.2.2 Dějiny světového muzikálu Dějiny muzikálu jsou dějinami postupné integrace jeho prvků. Trvalo čtvrt století, nežli ze směsi oněch původních forem vznikla americká hudební komedie[ ]. A uplynulo skoro další čtvrtstoletí, než se dalo hovořit o hudební hře a tím o muzikálu jako o svébytném divadelním útvaru. [ ] V průběhu desetiletí muzikál dozrával, měnila se 12

tematika a v tomto vývoji se postupně odráží i dozrávání mentality newyorského obecenstva, měnící se v souvislosti se společenskými poměry. (Schmidt-Joos, 1968: 52-53) Počátek dvacátého století ještě stále patřil revue. Postupně se však začala objevovat díla s prvky jazzu. Představitel tohoto žánru byl např. Irwing Berlin. Ve druhé polovině 20. let dvacátého století vznikl jeden z prvních opravdových muzikálů Show Boat (Loď Komediantů) s hudbou Jeroma Kerna a libretem Oscara Hammerstaina II. Zde už byla patrná snaha o ucelení textu s hudbou. Úspěch budovaný ve 20. letech se začal hroutit náhle v roce 1929, po burzovním krachu na Wall Street. Další problémy majitelům divadel způsobil i vznik zvukového filmu. Došlo k odlivu diváků a více než třetina divadel musela být s finančních důvodů uzavřena. Neodcházeli však pouze diváci, mnoho umělců se z Broadwaye přesunulo do Hollywoodu, který se stal novým kulturním centrem. Producenti z Broadwaye začali přemýšlet, jak by mohli přilákat diváky zpátky, zkoušeli proto vymýšlet a shánět duchaplnější libreta, snažili se o maximální propojení hudby s příběhem. S úspěchem byly přijaty nové muzikály George Gershwina, např. Strike Up the Band! (Kapelo, hraj!) nebo Of Thee I Sing (O tobě zpívám). V roce 1933 vzniklo jedno z Gershwinových nejlepších děl, jazzová opera Porgy a Bess. Dalším významným autorem první poloviny 20. století byl Cole Porter, který se v této době proslavil s muzikály Gay Divorce (Veselý rozvod) a Anything Goes (Všechno jde snáz. Druhý jmenovaný muzikál se ve 30. letech stal vůbec nejúspěšnějším muzikálem. Za zlatou éru muzikálu odborníci považují období 40. až 60. let 20. století. Jedním z prvních velkých muzikálů tohoto šťastného období se stal muzikál autorské dvojice Richard Rodgers a Oscar Hammerstein II. Oklahoma! v roce 1943. Šlo o lovestory zasazenou do westernové krajiny. Rodgers a Hammerstein II. spolu spolupracovali 17 let a z jejich dílny vzešla řada dalších, velmi úspěšných muzikálů Carousel (Kolotoč), South Pacific (Jižní Pacifik), The King and I (Král a já), The Sound of Music a jiné. V této době pokračoval v práci i Cole Porter, z této doby pochází např. muzikály Can-Can a Kiss Me, Kate (Líbej mě, Katko). Další ránu dostala Broadway koncem 40. let s nástupem televize, která se stala velkou konkurencí divadlům i kinům. Také mnoho autorů z Broadwaye odešlo a dalo přednost práci pro televizi. 13

Roku 1944 se na Broadwayi objevil skladatel a dirigent Leonard Bernstein se svým muzikálem On the Town (O městě). Mezi jeho počiny patří např. muzikál Wonderful Town (Úžasné město) a muzikálová opera Candide napsaná podle Voltairovy satirické novely. Nejúspěšnějším dílem Leonarda Bernsteina a jedním z nejúspěšnějších světových muzikálů vůbec je West Side Story z roku 1957. Jedná se o příběh Romea a Julie, který byl přenesen do doby současné Ameriky. V 60. letech začala vzrůstat kvalita libret. Do popředí se nyní takédostali i někteří britští autoři. Skladatel a textař Lionel Bart uvedl roku 1963 svůj muzikál Oliver!, který vznikl na námět Dickensova Olivera Twista. Tento muzikál byl vůbec prvním evropským muzikálem, který se hrál na americké scéně. V Průběhu 60. let vznikla spousta dalších skvostných muzikálů, mezi nimi např. v roce 1964 Fidler on the Roof 16 (Šumař na střeše), ve stejném roce pak ještě Hello, Dolly 17 a o rok později Man of La Mancha 18 (Muž z kraje La Mancha). Všechny výše jmenované muzikály byly během několika následujících let také zfilmovány. Tzv. zlatý věk muzikálu 40. až 60. let ve Spojených státech skončil; nejen proto, že broadwayští skladatelé stáli mimo vývoj a trendy populární a rockové hudby, nýbrž především v důsledku událostí, k nimž v zemi došlo v průběhu 60. let a které silně zapůsobily na psychiku národa. Byly jim především atentáty na prezidenta J. F. Kennedyho, jeho bratra Roberta a na Martina Luthera Kinga, dále válka ve Vietnamu a rasové nepokoje. Tyto události silně ovlivnily i kulturní scénu[ ]. (Prostějovský, 2008: 35) Z tohoto období, konkrétně z roku 1968, pochází slavný rockový muzikál Hair (Vlasy), který pojednává o hnutí hippies. V tomto muzikálu byla také vyslovena ostrá kritika na válku ve Vietnamu. Největší muzikálový vývoj následujících let se začal odehrávat ve Velké Británii. Na přelomu 60. let tu začal působit jeden z nejslavnějších muzikálových skladatelů, Andrew Lloyd Webber. Jedním z jeho prvních muzikálů byl v roce 1698 Joseph and the Amazing Technicolor Dreamcoat (Josef a jeho úžasný pestrobarevný plášť). Libreto k němu napsal Tim Rice. Původně měl muzikál pouze patnáct minut a byl určen pro školní besídku. Teprve v následujících letech se postupně přeměnil na celovečerní muzikál. 16 Hudba Jerry Bock, texty písní Sheldon Harnick a scénář Joseph Stein; premiéra 22, 9. 1964. 17 Hudba a texty písní Jerry Herman, scénář Michael Stewart; premiéra 16. 1. 1964. 18 Hudba Mitch Liegh, texty písní Joe darion a scénář Dale Wasserman; premiéra 20. 3. 1968. 14

Podle biblického námětu vznikl roku 1971 další muzikál této autorské dvojice, rocková opera Jesus Christ Superstar, která pojednávala poslední týden života Ježíše Krista. Kvůli nezájmu producentů však nejprve vznikla nahrávka písní na gramofonové desce a teprve později byl po velkém úspěchu diváků uveden na Broadwayi. Třetím a na dlouhá léta posledním společným projektem Andrewa Lloyda Webbera a Toma Rice byl životopisný muzikál Evita o osudech Evy Evity Perónové z roku 1976. Filmová verze muzikálu byla natočena až po dlouhých dvaceti letech, v hlavní roli se představila zpěvačka Madonna. Námětem na další muzikál se stal dětský příběh o mašinkách, podle kterého Andrew Lloyd Webber napsal Starlight Express. Herci představující vlaky se pohybovalki výhradně na kolečkových bruslích. Na libretu nyní spolupracoval s Richardem Stilgoem. Po Starlight Expressu přišel Lloyd Webber s nápadem zpracovat do muzikálové podoby básnickou sbírku T. S. Eliota o kočkách, a tak vznikl taneční muzikál Cats (Kočky). Muzikál měl pouze rámcový děj bez významnějších dramatických konfliktů. (Prostějovský, 2008: 37) Asi nejslavnějším Lloyd Webberovým muzikálem je The Phantom of The Opera (Fantom Opery) z roku 1986. Muzikál vypráví příběh fantomovi z pařížské Opery a jeho lásce ke sboristce Christine. Fantom Opery se od své premiéry hraje v Lodýně nepřetržitě již téměř 26 let. Andrew Lloyd Webber vytvořil i další muzikály, mezi nimi Whistle Down the Wind (Jen tak si písknout s větrem), komorní muzikál Tell Me On a Sunday (Líp se loučí v neděli), Aspects of Love (Podoba lásky) a jiné. Podobný úspěch jako některé slavné muzikály Andrewa Lloyda Webbera si vysloužil muzikál francouzských autorů, skladatele hudby Clauda-Michaela Schönberha a libretisty Alaina Boublila, Les Misérables (Bídníci), podle stejnojmenného románu Victora Huga. Bídníci se stali jedním z nejhranějších světových muzikálů. Premiéra anglické verze s texty Herberta Kretzmera se konala v roce 1985. Podobně jako Fantom Opery se i Bídníci na londýnském West Endu hrají od své premiéry nepřetržitě bez přestávky. Stejný autorský tým napsal ještě muzikály Miss Saigon a Pirate Queen (Královna pirátů). Mezi další významné tvůrce muzikálu patří Stephen Soundheim s muzikály A Funny Thing Happened on the Way to the Forum (V Římě na place byla legrace), Sweeney Todd, A Little Night Music (Malá noční hudba), dvojice John Kander a Fred Ebb a jejich muzikály Chicago, Kabaret, Zorba či Curtains (Vražda za oponou), Mel Brooks 15

s komediálními muzikály The Producers (Producenti) a Young Frankenstein (Mladý Frankenstein) a další. Za jeden z nejlepších muzikálů posledních let je považován muzikál Wicked (Čarodějky ze země Oz) Stephena Schwartze. Muzikál vznikl podle knihy, kterou napsal Gregory Maguire. Pojednává o tom, co se událo v zemi Oz ještě před tím, než z Kansasu s tornádem přiletěla malá Dorotka. V posledních dvaceti letech vzniklo také množství muzikálů podle divácky úspěšných filmů. Převedení na divadelní prkna se tak dočkaly takové tituly jako např. drama Sunset Boulevard 19, horrorová parodie Tanz der Vampire 20 (Ples upírů), americké komedie Sister Act 21 (Sestra v akci) či Legally Blonde 22 (Pravá Blondýnka) nebo animovaný film Shrek 23. V tomto období došlo i k muzikálovým adaptacím původních hudebních filmů, převážně filmů z dílny Walta Disneyho - Beauty and the Beast 24 (Kráska a zvíře), The Lion King 25 (Lví král), Mary Poppins 26, Tarzan 27 či The Little Mermaid 28 (Malá mořská víla). Na velkých světových muzikálových scénách nyní slaví úspěch také obnovené premiéry klasických muzikálů, tedy muzikálů ze zlaté éry. 29 1.2.3 Historie muzikálu u nás Muzikál se Čech dostal již v roce 1928. Byla to americká hudební komedie No, No, Nanette (Ne, ne, Nanette! 30 ) s libretem Irvinga Caesara a Otto Harbacha a hudbou Vincenta Youmanse. Uváděla se v Národním divadle v Brně a hlavní mužskou roli ztvárnil Oldřich Nový, který hru také sám režíroval. 19 Hudba, texty písní a scénář Don Black a Christopher Hampton; premiéra 12. 7. 1993. 20 Hudba Jim Steinman, Michael Kunze; premiéra 4. 10. 1997. 21 Hudba Alan Menken, texty písní Glenn Slater, scénář Bill a Cherie Steinkellnerovi; premiéra 24. 10. 2006. 22 Hudba a texty písní Nell Benjamin a Laurence O'Keefe, scénář Heather Hach; premiéra 29. 4. 2007. 23 Hudba Jeanine Tesori, texty písní a scénář David Lindsay-Abaire; premiéra 14. 12. 2008. 24 Hudba Alan Menken, texty písní Howard Ashman a Time Rice, scénář Linda Woolverton; premiéra 18. 4. 2004. 25 Hudba Elton John, Lebo M., Mark Mancina a Hans Zimmer, texty písní Time Rice, scénář Roger Allers a Irene Mecchi; premiéra 8. 6. 1997. 26 Původní filmová hudba a texty písní Robert B. Sherman a Richard M. Sherman, nová hudba George Stiles, nové texty písní Anthony Drewe, scénář Julian Fellowes; premiéra18. 9. 2004. 27 Hudba a texty písní Phil Colins, scénář David Henry Hwang.; premiéra10.5. 2006. 28 Hudba Alan Menken, texty písní Howard Ashman a Gleen Slater, scénář Doug Wright; premiéra 10. 1. 2008. 29 Anything Goes (Všechno jde snáz), Crazy for You (Blázen do tebe), How To Succeed In Bussiness Without Really Trying (Jak udělat kariéru snadno a rychle), Singing In the Rain (Zpívání v dešti), The Wizard of Oz (Čaroděj ze země Oz) a další. 30 S počeštěným názvem se hra uváděla až v novém nastudování v roce 1933. 16

Muzikál v pravém slova smyslu se však u nás objevil až o 20 let později. Na jaře roku 1948 uvedli v Praze Jiří Voskovec s Janem Werichem muzikál Divotvorný hrnec. Šlo o českou verzi amerického muzikálu Finian s Rainbow. Čeští diváci znají příběh o Josefu Maršálkovi, který odchází z Čech do Ameriky se svou dcerou Káčou, aby tam zakopal kouzelný hrnec zlata, jež ukradl vodníkovi Čochtanovi. Původní americká verze se ovšem od české liší. Maršálek a Káča jsou v originále irští emigranti Finian McLonergan a Sharon, místo Čochtana je zde skřítek Og. Avšak nešlo jen o povrchní transpozici národnostní, změnila se především poetika představení a jeho celkový duch. (Prostějovský, 2008: 100) Voskovec inscenaci režíroval, Werich se ujal role Čochtana, kterou si upravil sobě na tělo. V červenci 1948 musel být Divotvorný hrnec přesunut na scénu Hudebního divadla v Karlíně. Hra se udržela na repertoáru další dvě sezony, odehráno bylo kolem 300 repríz. (Osolsobě, 1968) V roce 1958 mohli diváci v Karlíně zhlédnout italský muzikál Un paio d'ali 31 (Když je v Římě neděle). Brzy se do Prahy dostaly i velké broadwayské trháky. Roku 1964 se na scéně Hudebního divadla v Karlíně uskutečnila československá premiéra muzikálu My fair lady 32, o dva roky později tu měla premiéru Hello, Dolly 33. Dohazovačku Dolly Leviovou si měla původně zahrát Adina Mandlová, kvůli různým problémům roli převzala její alternantka Nelly Gaierová. Společně s ní v muzikálu vystoupili Otomar Korbelář, Miloš Zavřel, Yvetta Simonová a další. V Hudebním divadle v Karlíně se také odehrála premiéra jednoho z prvních českých muzikálů, muzikálu Gentlemani autorů B. Ondráčka a J. Schneidera v roce 1967. Šlo vlastně o jakousi českou podobu West Side Story. Bernsteinův muzikál West Side Story měl svoji československou premiéru o tři roky později, také na scéně Hudebního divadla v Karlíně. O původní česká díla se pražská divadla snažila, ale moc se jim nedařilo. Ohlas si získal až muzikál Kdyby tisíc klarinetů Divadla Na Zábradlí. Později byl tento muzikál také zfilmován. S muzikálem se potýkal i Jiří Suchý a Jiří Šlitr v divadle Semafor. I když byly jejich hudební hry muzikálu velmi blízké, některé ho dokonce přesahovaly, za dob 31 Scénář a libreto Pietro Garinei a Sandro Giovannini, hudba Gorni Cramer. 32 Hudba Frederick Loewe, texty písní a scénář Alan Jay Lerne; premiéra 15. 3. 1956. 33 Hudba a texty písní Jerry Herman, scénář Michael Stewart; premiéra 16. 1. 1964. 17

největší slávy Semaforu tu však opravdový muzikál nikdy nevznikl. I přesto měli Suchý a Šlitr se svým hudebním divadlem velkolepý úspěch. V roce 1964 se objevili Starci na chmelu. Tento filmový muzikál se okamžitě setkal s ohlasem diváků. Stejní autoři proto později vytvořili další muzikál, s názvem Dáma na kolejích. Muzikál byl nejprve uveden na divadle a ve stejném roce došlo také k jeho zfilmování. Na úspěchu filmové verze mělo velkou zásluhu obsazení herečky Jiřiny Bohdalové do hlavní role Marie Kučerové, řidičky pražské tramvaje. Tento autorský tým se sešel ještě jednou, u muzikálu Šeherezáda. Největšího úspěchu dosáhl v 70. letech filmový muzikál Noc na Karlštejně, podle komedie Jaroslava Vrchlického s působivou hudbou Karla Svobody. Později byl muzikál přenesen i na jeviště, poprvé se tak stalo v červnu roku 2004 na nádvoří Nostického paláce v Praze. V období 70. 90. let se muzikál, světový i český původní, dostal i na scény divadel v Brně, Olomouci, Ostravě, Plzni atd. V 90. letech začal v České republice velký muzikálový boom. Do Prahy se poprvé dostaly velkolepé muzikálové tituly, Les Misérables (Bídníci) v roce 1992 a Jesus Christ Superstar v roce 1994. Po vzoru těchto a podobných muzikálů napsali společně Karel Svoboda, Zdeněk Borovec a Richard Hes muzikál Drácula, ve kterém se představily hvězdy české popmusic, podobně jako již dříve v Bídnících. Drácula odstartoval éru vzniku nových českých muzikálů. 34 34 Vznikly tak muzikály Krysař Daniel Landa, Johanka z Arku Gábina Osvaldová a Ondřej Soukup, Monte Cristo Karel Svoboda a Zdeněk Borovec, Kleopatra Michal Davida, Zdeněk Borovec a Lou Fanánek Hagen a další. 18

2 Edukační proces Edukační proces představuje složitý otevřený systém, jímž se rozumí uspořádaná organizace vzájemně závislých ovlivňujících se prvků, spojených s vnějším prostředím zpětnou vazbou. (Maňák, Švec, 2003: 13) Pojem edukace znamená v širším slova smyslu výchovu a vzdělávání. Cílem edukace je nejen získání určitých poznatků, ale i vytváření postojů a vzdělanostních struktur osobnosti jedince. Potřeba edukace klienta vychází z celoživotní potřeby učit se, nabývat nových poznatků. Výchova a vzdělávání spolu souvisejí a navzájem se doplňují a prolínají. Jejich prvky se v lidské společnosti objevovaly již od samého počátku. V dobách prvobytně pospolné společnosti sloužily jako důležitý nástroj k vlastnímu přežití. Lidé si mezi sebou předávali důležité zkušenosti, poznatky a také osvědčená pravidla chování. 2.1 Základní pojmy 2.1.1 Výchova Výchova je obvykle vymezována jako záměrné a cílevědomé působení na osobnost člověka s cílem dosáhnout pozitivních změn v jejím vývoji. (Šimoník, 2003: 4) Jedná se činnost, která je orientovaná na rozvíjení tělesných i duševních vlastností lidí. Slouží k utváření vztahu k tomu, co prožíváme a poznáváme. Je-li výchova realizována přímým působením pedagoga na vychovávaného jedince, mluvíme o výchově intencionální. Nepřímo realizovaná výchova je označována jako výchova funkcionální. Z moderního hlediska je na výchovu nahlíženo jako na proces cílevědomého a záměrného vytváření takových podmínek, jenž umožní optimální rozvoj každého jedince, přičemž bude vycházeno z jeho individuálních dispozic. 2.1.2 Vzdělávání Podle platné definice z roku 2002 je vzdělávání chápáno jako proces, ve kterém jedinec na základě vnějších podnětů a vlastního chtění získává vědomosti a dovednosti, osvojuje si jisté postoje, hodnoty a normy z oblasti kognitivní, afektivní a psychomotorické. (Kalhoust, Obst, 2002) 19

Proces vzdělávání umožňuje rozvoj vlastní individuality člověka a schopnost orientovat se v množství uvažovaných pohledů. Rozvíjí také zkušenosti jedince, logické myšlení a proniká do sociálních vztahů. Vzdělávání bývá považováno za složitější proces než výchova, která vzdělávání spíše doplňuje a jejíž činnost do vzdělávání přirozeně vstupuje. Je možné mluvit o dvou základních děleních vzdělávání vzdělávání se člení na všeobecné a odborné a dále také na materiální a formální. Vzdělávání dětí a mládeže se realizuje nejčastěji prostřednictvím hromadného vyučování ve škole. 2.1.3 Vyučování, výuka a učení Za jednou ze základních forem výchovy a vzdělávání je považováno vyučování, činnost pedagoga v edukačním procesu. Vyučování je historicky ustálená forma cílevědomého a systematického vzdělávání i výchovy dětí, mládeže a dospělých. Realizuje se především ve školách různých typů a stupňů, v rodině, v různých kurzech a speciálních zařízeních. (Skalková, 2007: 111) Termínem vyučování bývá rozuměna činnost učitele. Proti němu stojí hlavní činnost žáků, učení. Při učení žáci si osvojují nové vědomosti a dovednosti, rozvíjejí své schopnosti a zájmy, utvářejí si názory, postoje a přesvědčení a rozvíjejí svou osobnost. (Šimoník, 2003: 5) Oblastí učení se zabývá pedagogická psychologie. Nejen člověk, ale i všichni ostatní živočichové jsou schopni učení. Nikdo kromě člověka však nedisponuje schopností abstraktního myšlení a zobecňování, tato schopnost úzce souvisí s řečí. Učení ovlivňují různé faktory, mezi nimi vlastní aktivita studující, jeho aktuální psychický a fyzický stav, úroveň dosaženého vzdělání, úroveň intelektu a morálně volních vlastností. (Kohout, 2007) Učení a vyučování jsou navzájem propojené a tvoří základ pedagogické komunikace ve škole. Působí mezi nimi vzájemná interakce, pedagog se žáky si navzájem předávají zpětnou vazbu. Tím je zajištěna dynamika vyučovacího procesu. Za složitější proces je považováno učení, podílejí se na něm paměť, představivost, myšlení a pozornost. Učení společně s vyučováním se realizují hlavně v sociálním prostředí třídy. Spolupráce učitele a žáků se označuje pojmem výuka. Na vyučování a výuku je však možné pohlížet také jako na synonyma. Výuka má přesně daný obsah a je zaměřena na konkrétní cíle. Tyto konkrétní, tzv. nižší cíle vycházejí z cílů obecných, které vyplývají z měnících se potřeb společnosti, a stojí též v těsném spojení s kulturou společnosti daného 20

období. Ve vztahu k obecnému cíli jsou pak ve vyučování vymezeny cíle jednotlivých ročníků i cíle jednotlivých předmětů. Obsažené jsou ve vzdělávacích programech a učebních plánech školy. (Skalková, 2007) Aby bylo dosaženo co největší efektivity vyučování výuky, měly být dodržovány tyto základní principy: Současná výuka by měla vytvářet v daleko větší míře podmínky pro komplexnější rozvoj osobností žáků, vedle kognitivní složky přikládat větší důležitost emoční a sociální dimenzi rozvoje jedince (postoje, perspektivní orientace, změny v sebehodnocení, vztah k druhým atd.); u učebních činností žáků by postupně mělo převažovat samostatné řešení problémů prostřednictvím experimentování, konstruování, manipulováni, pozorování, analýzy a zhodnocování odborného textu, obhajoby vlastních nápadů a polemik s názory druhých atd., měla by být posilována pluralita činností žáků a pluralita využívaných pramenů; kreativní (tvořivá) činnost žáků, jejich spontánní aktivita a pozitivní emoční prožívání průběhu i výsledků učebních činností by měly být pokládány za nepostradatelnou součást výuky; výchovně vzdělávací činnosti by měly být voleny a vykonávány se žáky v souladu s jejich individuálními a věkovými zvláštnostmi; postupně by měl být snižován počet žáků ve třídách; ve výuce by mělo být posilováno volné seskupování žáků a potlačováno frontální vyučování; v průběhu výuky by měly být postupně vytvářeny podmínky pro rozšiřování edukačního (výchovného, vzdělávacího) prostředí nad rámec třídy, mimoškolní prostředí by mělo být využíváno pro výukové záměry; ve větší míře by měly být uplatňovány prvky projektové výuky; mění se pozice a role rodičů ve vztahu ke škole, rodiče by měli být postupně zapojováni jako aktivní pomocníci učitele, měli by se podílet na hodnocení práce školy i jednotlivých učitelů; v průběhu výuky by se měly preferovat partnersko-kooperativní modely řešení konfliktních situací; měly by být uplatňovány formy komunikace s větší mírou partnerství mezi učiteli a žáky i žáky mezi sebou (participace). (Kalhoust, Obst, 2002: 13-14) 21

2.2 Vzdělávání a výchova na základní škole 2.2.1 Základní vzdělávání Nejdůležitější výchovně-vzdělávací institucí u nás je základní škola. Jedná se o jedinou fázi vzdělávání, kterou musí projít všichni žáci bez rozdílu je spojena s povinnou školní docházkou. Základní vzdělávání upravuje 46 a 47 školského zákona. Průběh a veškerá organizace základního vzdělávání jsou vymezeny vyhláškami č. 48/2005 Sb., o základním vzdělávání a některých náležitostech plnění povinné školní docházky a č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných. Základní vzdělávání je v České republice rozděleno do dvou navazujících stupňů. Na 1. stupni pomáhá jednak při přechodu z předškolního vzdělávání ke vzdělávání základnímu, dále vede k rozvíjení individuálních potřeb a tvořivosti žáků. Vzdělávání na 2. stupni je již komplexnější a náročnější, žáci se učí novým vědomostem, dovednostem návykům a také si utváří vlastní žebříček hodnot. Na žáky je v tomto stupni kladena větší míra zodpovědnosti. Základní vzdělávání má žákům pomoci utvářet a postupně rozvíjet klíčové kompetence a poskytnout spolehlivý základ všeobecného vzdělání orientovaného zejména na situace blízké životu a na praktické jednání. V základním vzdělávání se proto usiluje o naplňování těchto cílů: umožnit žákům osvojit si strategie učení a motivovat je pro celoživotní učení podněcovat žáky k tvořivému myšlení, logickému uvažování a k řešení problémů vést žáky k všestranné, účinné a otevřené komunikaci rozvíjet u žáků schopnost spolupracovat a respektovat práci a úspěchy vlastní i druhých připravovat žáky k tomu, aby se projevovali jako svébytné, svobodné a zodpovědné osobnosti, uplatňovali svá práva a naplňovali své povinnosti vytvářet u žáků potřebu projevovat pozitivní city v chování, jednání a v prožívání životních situací; rozvíjet vnímavost a citlivé vztahy k lidem, prostředí i k přírodě učit žáky aktivně rozvíjet a chránit fyzické, duševní a sociální zdraví a být za ně odpovědný 22

vést žáky k toleranci a ohleduplnosti k jiným lidem, jejich kulturám a duchovním hodnotám, učit je žít společně s ostatními lidmi pomáhat žákům poznávat a rozvíjet vlastní schopnosti v souladu s reálnými možnosti a uplatňovat je spolu s osvojenými vědomostmi a dovednostmi při rozhodování o vlastní životní a profesní orientaci (RVP ZV, 2010: 12-13) 2.2.2 Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání Vzdělávací obsah základního vzdělávání je zakotven v Rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání (RVP ZV) z roku 2004. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání spadá společně s ostatními rámcovými vzdělávacími programy 35 pod Národní program vzdělávání. Rámcové vzdělávací programy zajišťují nový systém kurikulárních dokumentů. Tyto dokumenty jsou veřejné, přístupné odborné i laické veřejnosti. K Rámcovému vzdělávacímu programu pro základní vzdělávání patří také příloha Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání upravující vzdělávání žáků s lehkým mentálním postižením. Rámcové vzdělávací programy vychází z koncepce celoživotního učení a soustředí se na uplatňování získaných vědomostí a dovedností v praktickém životě. Ve vzdělávacím obsahu RVP ZV je učivo chápáno jako prostředek k osvojení činnostně zaměřených očekávaných výstupů, které se postupně propojují a vytvářejí předpoklady k účinnému a komplexnímu využívání získaných schopností a dovedností na úrovni klíčových kompetencí. (RVP ZV, 2010: 14) Mezi klíčové kompetence se řadí kompetence k učení, kompetence k řešení problémů, komunikativní kompetence, pracovní kompetence, kompetence sociální a personální a kompetence občanské. Každá z těchto kompetencí je v Rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání podrobně popsána a je zde vždy uvedeno, co by měl žák na konci základního vzdělávání zvládnout a čeho by měl být schopen. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání rozčleňuje vzdělávací obsah základního vzdělávání do devíti výchozích vzdělávacích oblastí: Jazyk a jazyková komunikace (Český jazyk a literatura, Cizí jazyk), Matematika a její aplikace, Informační a 35 Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání (RVP PV), Rámcový vzdělávací program pro gymnaziální vzdělávání (RVP GV), Rámcový vzdělávací program pro střední odborné vzdělávání (RVP SOV) a ostatní rámcové vzdělávací programy Rámcový vzdělávací program pro základní umělecké vzdělávání a Rámcový vzdělávací program pro jazykové vzdělávání. 23

komunikační technologie, Člověk a jeho svět, Člověk a společnost (Dějepis, Výchova k občanství), Člověk a příroda (Fyzika, Chemie, Přírodopis, Zeměpis), Umění a kultura (Hudební výchova, Výtvarná výchova), Člověk a zdraví (Výchova ke zdraví, Tělesná výchova) a Člověk a svět práce. 24

3 Využití muzikálových představení ve školách 3.1 Výukové balíčky a studijní příručky 3.1.1 Situace v zahraničí Pověření pedagogové a divadelníci vytváří k nově vznikajícím divadelním inscenacím metodické brožury pro učitele, kteří se žáky dané inscenace chtějí zhlédnout. V Americe bývají tyto brožury označené jako Study Guide - studijní příručka, ve Velké Británii jako Teaching Resource/Education Pack - výukový balíček. V České republice by mohly být prezentovány pod názvem Metodické materiály. Ve zmíněných materiálech jsou oddíly, s čím by měl pedagog žáky seznámit před návštěvou divadla, jak pracovat bezprostředně po zhlédnutí představení a na co se zaměřit další dny ve škole. Metodické materiály jsou vytvářeny a sestaveny tak, aby si díky uvedeným aktivitám žáci rozvíjeli své vědomosti a schopnosti v různých oblastech ze vzdělávacího programu. Aktivity uvedené v materiálech se zaměřují na oblasti jazyka, historie, hudby, divadla, umění a médií. Pomáhají také prohlubovat a upevňovat poznatky z psychologie, sociologie, mezilidských vztahů apod. Často řeší i témata sociopatologických jevů. Metodické materiály obsahují jednak informace pro vyučující, tedy náměty na činnosti s žáky, rady a postřehy, dále také různé úkoly a aktivity pro děti. U některých materiálů se můžeme setkat s oddělenou částí pro pedagogy a pro žáky. Učitelská část je barevná, obsahuje důležité informace o ději hry, postavách, autorech, klíčových momentech představení atd. V druhé sekci materiálů nalezneme pracovní listy určené žákům. Zde obsažené materiály jsou proto v černobílé podobě, aby vyučující mohl snadno vytvořit libovolný počet kopií. Dále zde nalezneme různé podklady vhodné pro další práci s žáky, např. fotografie, obrázky, úryvky z hlavních dialogů nebo texty či notový záznam některých písní. Tyto publikace si pedagogové mohou stáhnout volně z webových stránek dané hry nebo divadla, kde jsou materiály v elektronické podobě umístěny. Můžeme se setkat i s tištěnými verzemi metodických materiálů, ty učitelé a vychovatelé dostávají při různých propagačních akcích. Jednou z nich je např. Teacher s night ( Učitelský večer ) 36. Na 36 Tyto speciální večery se konají např. v Londýně, zde mj. pod záštitou společnosti SeeTickets. 25

takto označená večerní představení získají pedagogové vstupenky za zvýhodněnou cenu, ke vstupence dále obdrží tištěné metodické materiály. Divadelní společnosti pořádají zmíněná mimořádná představení s prvotním cílem oslovit učitele a vychovatele, kteří se na základě zhlédnuté hry mohou rozhodnout, zda by byla pro jejich žáky vhodná a přínosná. Show pak mohou ve škole doporučit a se studenty divadlo navštívit. Metodické materiály vznikají nejen k muzikálovým a činoherním inscenacím na Broadwayi či West Endu. Např. Metropolitní Opera uveřejňuje na oficiálních webových stránkách 37 ke svým operám vlastní metodické materiály, pracovní listy, náměty na různé poslechové činnosti atd. Veškeré tyto materiály vznikají proto, aby se návštěva divadla pro žáky stala co nejzajímavější a nejefektivnější, a nebyla tak jen nutnou povinností např. jednou ročně absolvovat nějakou kulturní akci. 3.1.2 Situace v České republice Metodické materiály a pracovní listy k muzikálovým a jiným divadelním inscenacím u nás příliš nevznikaly. Byly zaznamenány výjimky, mezi nimi například pražské Divadlo Minor, které na webu v minulosti zveřejnilo několik pracovních listů ke svým inscenacím. Ve větší míře začalo s výchovně vzdělávací činností v této sezoně Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě. Divadlo nově nabízí základním i středním školám vstup na vybraná dopolední představení různých žánrů, většinou se jedná o veřejné generální zkoušky. Vstupné v současné době 38 činí 60 Kč pro žáka či studenta a 20 Kč pro pedagogický doprovod. Vytipované tituly mají návaznost na rámcové vzdělávací programy (literatura, hudební výchova, historie, společenské vědy) a jsou vhodné pro danou věkovou skupinu našich diváků. (Národní divadlo moravskoslezské, 2012, [online]) Pro 1. stupeň základních škol byla v této sezóně vybrána činohra Sůl nad zlato, interaktivní opera Benjamina Brittena Kominíček, baletní pohádka Sněhurka a sedm trpaslíků a muzikál Mrazík. Žákům 2. stupně základních škol jsou určeny činohra Její pastorkyně, opera Romeo a Julie a balet Dáma s kaméliemi. Původně měl být v této sezoně uveden i muzikál Andrewa Lloyda Webbera Josef a jeho úžasný pestrobarevný plášť, 37 http://www.metoperafamily.org/ 38 Situace k 1. 3. 2012. 26

došlo však k posunu premiéry až na začátek sezóny následující 39. Jako příhodné tituly pro studenty středních škol zvolilo Národní divadlo moravskoslezské následující inscenace: životopisné drama Gottland, Bohému Giacoma Pucciniho, balet Padající andělé a muzikál Noc na Karlštejně. K některým z uvedených inscenací, konkrétně k operám Kominíček 40 a Bohéma 41, již vznikly i pracovní listy. Jako součást této bakalářské práce byly vytvořeny také pracovní listy a metodický materiál pro učitele k muzikálu Mrazík. Podrobnější informace k materiálům jsou popsány v následující kapitole. 3.2 Hudebně-divadelní workshopy 3.2.1 Situace v zahraničí Pokud škola či třída navštíví muzikálové představení, má pak také možnost účastnit se přídavných workshopů. Muzikálové dílny staví na podobných základech jako Příručky a jsou určeny nejen pro třídní, ale např. také pracovní kolektivy apod. Workshopy mohou trvat jednu až tři hodiny a také bývají rozlišeny podle věkových kategorií. V zahraničí vedou workshop vždy jeden nebo dva herci, jde buď o umělce přímo z obsazení dané hry, nebo také o najaté herce, kteří v inscenaci nefigurují. Herci se žáky nejprve hrají různé rozehřívací hry a dále se pak zabývají konkrétním představením. Společně rozebírají jednotlivé aspekty muzikálu, podrobněji se baví o ději, jednotlivých postavách a situacích, vysvětlují si případné nejasnosti atd., aby se co nejvíce mohli ponořit do daného příběhu a pochopit všechny souvislosti. Během workshopu dochází také k dramatickému rozehrávání jednotlivých klíčových momentů. Podstatná část těchto dílen je věnovaná nácviku některého z význačných hudebních čísel daného muzikálu. Žáci se nejprve s lektorem učí melodii a text písně. Když mají píseň zvládnutou po této stránce, přichází na řadu nácvik choreografie. Lektor žákům po částech předcvičuje a ti po něm daný úsek opakují. Následně dochází k neustálému opakování. Oba prvky hudebního čísla se pak žáci snaží skloubit dohromady, tedy 39 Termín premiéry je stanoven na 4. 10. 2012. 40 Autorkou je Mgr. Hana Foltová. 41 Autorkou je Mgr.Terezie Dörrerová. 27

současně zpívat i tancovat. Závěrečné vystoupení účastníků workshopu nemusí být pouze ve cvičebním úboru, ale taktéž v zapůjčených divadelních kostýmech 42. Žáci mají tedy možnost komplexně proniknout do příběhu muzikálu a současně na malém prostoru blíže poznat a vyzkoušet si práci muzikálového herce. S workshopy bývají spojené prohlídky jednotlivých divadel, studenti mají možnost prohlédnout si veřejné prostory i zákulisí divadla, případně také setkat se s vybranými zástupci z tvůrčího týmu inscenace či přímo s vystupujícími umělci. 3.2.2 Situace v České republice Výše popsané muzikálové workshopy se v naší republice nerealizují. Národní divadlo moravskoslezské pouze jako bonus k představením nabízí školám volitelnou nabídku doprovodných programů. Pedagogové se svými studenty mají možnost absolvovat šedesátiminutovou komentovanou prohlídku budovy Divadla Antonína Dvořáka či Divadla Jiřího Myrona. Školní skupiny se dále mohou zúčastnit setkání s tvůrčím týmem inscenace, např. režisérem, dirigentem, dramaturgem či některými herci, zpěváky a tanečníky. 3.3 Školní představení 3.3.1 Situace v zahraničí Hlavně v anglicky mluvících zemích je častou praxí, že na různých stupních škol učitelé se studenty nacvičují muzikálové tituly. Aby mohla škola vyprodukovat muzikál, musí si nejprve zajistit licenci. Licence je možné získat od specializovaných společností jako například Music Theatre International, The Really Useful Group nebo R&H Theatricals. Tyto společnosti poskytují licence nejen běžným základním, středním a vysokým školám, ale také všem uměleckým školám, amatérským sdružením a v neposlední řadě profesionálním souborům a soukromým produkcím. Střední a vysoké školy využívají především možnosti uvádět plnohodnotné muzikály, stejně jako profesionální produkce. Na muzikály pro základní školy se orientuje ve velkém společnost Music Theatre International. Ta dává školám na výběr z několika kolekcí muzikálových inscenací. Nejčetnější skupinou jsou muzikály z Broadway Junior 42 Např. londýnský workshop k muzikálu Les Misérables (Bídníci). 28