FAKULTA EKONOMICKO-SPRÁVNÍ ÚSTAV EKONOMIKY A MANAGEMENTU Daně z příjmů fyzických osob a teorie rovné daně DIPLOMOVÁ PRÁCE Autor: Bc. Vladimír Slanina Vedoucí práce: Ing. Libuše Čekanová, Ph.D. 2006 1
UNIVERZITY OF PARDUBICE FAKULTY OF ECONOMY AND ADMINISTRATION INSTITUTE OF ECONOMICS AND MANAGEMENT THE INCOME TAX AND THE THEORY OF FLAT TAX THESIS AUTHOR: Bc. Vladimír Slanina SUPERVISOR: Ing. Libuše Čekanová, Ph.D. 2006 2
3
4
Prohlašuji: Tuto práci jsem vypracoval samostatně. Veškeré literární prameny a informace, které jsem v práci využil, jsou uvedeny v seznamu použité literatury. Byl jsem seznámen s tím, že se na moji práci vztahují práva a povinnosti vyplývající ze zákona č. 121/2000 Sb., autorský zákon, zejména skutečnosti, že Univerzita Pardubice má právo uzavření licenční smlouvy o užití této práce jako školního díla podle 60 odst. 1 autorského zákona, a s tím, že pokud dojde k užití této práce mnou nebo bude poskytnuta licence o užití jinému subjektu, je Univerzita Pardubice oprávněna od mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, které na vytvoření díla vynaložila, a to podle okolností až do jejich skutečné výše. Souhlasím s prezenčním zpřístupněním své práce v Univerzitní knihovně Univerzity Pardubice. V Nové Vsi nad Popelkou 25.7.2006 Bc. Vladimír Slanina 5
Poděkování: Rád bych touto cestou poděkoval vedoucí práce paní Ing. Libuši Čekanové Ph.D. za vedení mé diplomové práce. 6
SOUHRN V diplomové práci jsem se věnoval zpracování problematiky daní z příjmu ve vztahu k fyzickým osobám. Nejprve stručně rozeberu pojem daně obecně, daňové principy a daň jako ekonomickou kategorii. Poté přiblížím daňový systém České republiky se zaměřením na fyzické osoby. V další části se věnuji na jiným způsobům zdanění příjmů, konkrétně rovné dani. V této souvislosti se zaměřím na novelu zákona o dani z příjmů platné od 1.1.2004 na Slovensku a na koncept rovné daně Občanské demokratické strany. V závěru se věnuji dopadům daně z příjmů na obyvatele a veřejnou správu. 7
SUMMARY I focus my work on problems of the income tax in a relation to natural persons. Firstly I present a brief description of a general concept of the tax, the principles of the taxation and the tax as an economic category. Then I bring a closer view of a system of the taxation in the Czech republic with a focus on natural persons. The next part concerns with an alternative taxes methods particulary with the flat tax. In this context I mention a new law valid in Slovakia since 1. 1. 2004 and I introduce a Civil democratic party flat tax concept. In the last part I pursue an impact of the income tax on the population and on the state budget. 8
ៗ勗ITÝC KR T K GR FŮៗ勗 Rៗ勗 KŮ T ៗ勗 K ៗ勗ៗ勗 ៗ勗 ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗 ៗ勗 C R KT RI TIK ៗ勗 ᆧ吇 J K K ICKÉ K T G RI ៗ勗Kៗ勗 ៗ勗 Í ៗ勗 Ň ៗ勗É RI CI ᆧ吇 ៗ勗 ៗ勗 Í Kៗ勗C TRៗ勗 Í K IKᆧ吇 ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ᆧ吇ᆧ吇 ៗ勗ៗ勗ៗ勗 Cᆧ吇 ᆧ吇ᆧ吇 ᆧ吇ᆧ吇 ᆧ吇ᆧ吇ᒇ哗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ᆧ吇 ៗ勗ៗ勗2 lᆧ吇vní funkcᆧ吇 ᆧ吇ᆧ吇níៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗7 ៗ勗ៗ勗3 ៗ勗ᆧ吇ᒇ哗ᆧ吇vá kvóᆧ吇ᆧ吇ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗7 ៗ勗ៗ勗ៗ勗 ៗ勗ᆧ吇ᒇ哗ᆧ吇vé ᆧ吇ᆧ吇ᆧ吇riᆧ吇 ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗8 1.4.1 Daňové principy... 2121 2 ៗ勗 Ň ៗ勗Ý ᆧ吇 TÉ ៗ勗 Č KÉ R ៗ勗IC ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗2ៗ勗 2ៗ勗ៗ勗 ᆧ吇uᒇ哗ᆧ吇ᆧ吇vᆧ吇 ᆧ吇ᆧ吇níៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗2ᒇ哗 2.1.1 Přímé daně...26 2.1.2 Nepřímé daně...27 2ៗ勗2 rávní ᒇ哗ᒇ哗rᆧ吇vᆧ吇 ᆧ吇 ᒇ哗ᒇ哗ᒇ哗ᆧ吇éᒇ哗 ᒇ哗ᆧ吇ᆧ吇nᆷ噷ní fᒇ哗ᒇ哗ických ᆧ吇ᒇ哗ᆧ吇b v ČR ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗28 2.2.1 Zákon č.586/92 Sb., o dani z příjmů...28 2.2.2 Poplatníci daně...30 2.2.3 Předmět daně...31 2.2.4 Příjmy vstupující do základu daně...32 2ៗ勗3 áklᆧ吇ᆧ吇 ᆧ吇ᆧ吇nᆷ噷ៗ勗 ᒇ哗chᆧ吇ᒇ哗ᆧ吇 ᒇ哗ᒇ哗rᆧ吇vᒇ哗 ᒇ哗áklᆧ吇ᆧ吇u ᆧ吇ᆧ吇nᆷ噷 ᒇ哗ři výᒇ哗ᆧ吇თ囇ᆧ吇u ᆧ吇ᆧ吇nᆷ噷 ᒇ哗 ᒇ哗říᆧ吇ᒇ哗ů fᒇ哗ᒇ哗ických ᆧ吇ᒇ哗ᆧ吇bៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗3ៗ勗 2.3.1 Základ daně...344 9
2.3.2 Schema daňového základu...34 2.3.3 Daňové zvýhodnění na vyživované dítě...37 2.3.4 Daňové přiznání...38 2.3.5 Společné zdanění manželů...40 2ៗ勗ៗ勗 ៗ勗ᆧ吇ᒇ哗ᆧ吇vé ᒇ哗nikᒇ哗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗 2.4.1 Daňové úniky neúmyslné...42 2.4.2 Daňové úniky úmyslné...42 3 R ៗ勗 ៗ勗 ៗ勗 Ň ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ᆧ吇 3ៗ勗ៗ勗 Tᆧ吇ᆧ吇riᆧ吇 rᆧ吇vné ᆧ吇ᆧ吇nᆷ噷 ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ᆧ吇 3.1.1 Informace ze zdrojů Občanské demokratické strany...50 3.1.2 Informace ze zdrojů České strany sociálně demokratické...51 3.1.3 Informace ze zdrojů Křesťanské a demokratické unie - České strany lidové...51 3.1.4 Proč vyspělé státy nemají rovnou daň...52 3ៗ勗2 ᒇ哗rávᆧ吇 ᆧ吇 ᒇ哗ᒇ哗ᒇ哗ᆧ吇éᒇ哗 rᆧ吇vné ᆧ吇ᆧ吇nᆷ噷ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ᒇ哗ៗ勗 3.2.1 Rovná daň osobní...56 3.2.2 Rovná daň z podnikání...58 3ៗ勗3 rᆧ吇vnání ᆧ吇ᆧ吇nᆷ噷 ᒇ哗 ᒇ哗říᆧ吇ᒇ哗ů fᒇ哗ᒇ哗ických ᆧ吇ᒇ哗ᆧ吇b ᆧ吇 rᆧ吇vné ᆧ吇ᆧ吇nᆷ噷 ᆧ吇ᒇ哗ᆧ吇bníៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ᆧ吇თ囇 3ៗ勗ៗ勗 lᆧ吇vᆧ吇nᒇ哗ká ᆧ吇ᆧ吇ᒇ哗ᆧ吇vá rᆧ吇fᆧ吇rᒇ哗ᆧ吇ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ᆧ吇ៗ勗 3.4.1 Úkoly slovenské reformy...64 3ៗ勗ᒇ哗 ávrh ៗ勗 ᆧ吇 ᒇ哗ᆧ吇rᆧ吇vnání ᒇ哗ᆧ吇 lᆧ吇vᆧ吇nᒇ哗kᆧ吇ᒇ哗 ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ᆧ吇თ囇 ៗ勗 ៗ勗 ៗ勗ᆧ吇 ៗ勗 F R ៗ勗 É ៗ勗 ᆧ吇ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗7ᒇ哗 ៗ勗ៗ勗ៗ勗 ៗ勗ᆧ吇ᒇ哗ᆧ吇ᆧ吇ᒇ哗 ᆧ吇ᆧ吇nᆷ噷 ᒇ哗 ᒇ哗říᆧ吇ᒇ哗ů fᒇ哗ᒇ哗ických ᆧ吇ᒇ哗ᆧ吇b nᆧ吇 ᆧ吇bᒇ哗vᆧ吇ᆧ吇ᆧ吇lᆧ吇 ᆧ吇 vᆧ吇řᆧ吇ᆧ吇nᆧ吇u ᒇ哗ᒇ哗rávu ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗7ᒇ哗 ៗ勗ៗ勗2 ᆧ吇rᆧ吇vnání ᆧ吇ᆧ吇ᒇ哗ᆧ吇ᆧ吇ů ᆧ吇ᆧ吇nᆷ噷 ᒇ哗 ᒇ哗říᆧ吇ᒇ哗ů fᒇ哗ᒇ哗ických ᆧ吇ᒇ哗ᆧ吇b ᒇ哗 návrhᆧ吇ᒇ哗 rᆧ吇vné ᆧ吇ᆧ吇nᆷ噷 ៗ勗 ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗78 10
ៗ勗ៗ勗3 Kᆧ吇ᆧ吇 ᒇ哗ᆧ吇rᆧ吇ᆧ吇í ᒇ哗ᆧ吇vᆧ吇ᆧ吇ᆧ吇níᒇ哗 rᆧ吇vné ᆧ吇ᆧ吇nᆷ噷 ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗82 ៗ勗ៗ勗ᆧ吇R ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗8ᒇ哗 ៗ勗ITÉ ៗ勗IT R T Rᆧ吇 ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗ៗ勗8თ囇 11
Seznam použitých zkratek ČNR Česká národní rada DAP daňové přiznání DPFO daň z příjmů fyzických osob DPPO daň z příjmů právnických osob DPzZČ daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků DPH daň z přidané hodnoty DZD dílčí základ daně FŘ finanční ředitelství FÚ finanční úřad MF ČR Ministerstvo financí České republiky OSVČ osoba samostatně výdělečně činná ÚFDŘ Ústřední finanční a daňové ředitelství ÚFO Územní finanční orgány ZSDP zákon č.337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů ZDP zákon o dani z příjmu č. 586/92 Sb. ve znění pozdějších předpisů 12
Seznam grafů, obrázků a tabulek Graf č. 1: Vývoj daňové kvóty v ČR (v%)...18 Graf č. 2 Lafferova křivka 1...21 Graf č. 3: Vztah mezi efektivností a spravedlností 1...23 Graf č. 4: Výše DPFO a RDO 15% v závislosti na mzdě...62 Graf č. 5: Efektivní daňová sazba DPFO a RDO 15%...63 Graf č. 6: Počet slov v zákoně o dani z příjmů SR...688 Graf č. 7: Dopady 15% sazby...80 Graf č. 8: Dopady 19% sazby...80 Obrázek č. 1: Přímé daně...26 Obrázek č. 2: Nepřímé daně v ČR...277 Obrázek č. 3: Základní skupiny příjmů osvobozených od DPFO 32 Obrázek č. 4: Schéma výpočtu daně z příjmů fyzických osob.36 Obrázek č. 5: Příklad formuláře osobní daně...57 Obrázek č. 6: Příklad formuláře daně z podnikání...60 Tabulka č. 1: Vývoj sazeb DPFO vletech 1993 2006 (%)...29 Tabulka č. 2: Sazby daně platné v ČR pro rok 2006...30 Tabulka č. 3: Počet subjektů evidovaných na DPFO...33 Tabulka č. 4: Daňová pásma rok 2006...61 Tabulka č. 5: Zdanění měsíční mzdy sazbami DPFO...61 Tabulka č. 6: Zdanění měsíční mzdy rovnou daní 15%...62 Tabulka č. 7: Sazby daně platné v SR do 31.12.2003...66 Tabulka č. 8: Zdanění po zavedení rovné daně na Slovensku.67 Tabulka č. 9: Rodina s vysokými příjmy...71 Tabulka č.10: Rodina se středními příjmy...71 Tabulka č.11: Rodina s nízkými příjmy...72 Tabulka č.12: Postoje k daňovému zatížení podle věku...78 Tabulka č.13: Postoje k daň.zatížení podle daňové povinnosti...78 Tabulka č.14: Podíl zaměstnanců...79 Tabulka č. 15: Úspora poplatníků (ztráta SR)...81 13
ÚVOD Daňové téma není ( s výjimkou období před volbami ) příliš oblíbeným tématem. Na daních vadí veřejnosti obvykle dvě věci. Jednak jejich výše, která je ovšem dána sumou požadavků státního rozpočtu, a dále způsob jejich výběru, který je dán zásadami a principy zakotvenými v procesních předpisech upravujících daňové řízení. Daňová politika je klíčovou součástí fiskální politiky, jejímž prostřednictvím stát v rámci své hospodářské politiky ovlivňuje vývoj ekonomiky, především dynamiku jejího růstu a vývoj inflace. Nesprávnou daňovou politikou může stát napáchat spoustu škod, zejména deformovat tržní prostředí a utlumit ekonomickou aktivitu. Daň z příjmů fyzických osob je nezbytnou součástí každého daňového systému. Pro celou řadu osob je právě ona synonymem pojmu daň. Ve svém životě se s ní dříve či později setká každý a s určitou nadsázkou lze tvrdit, že je daní nejméně oblíbenou. V demokratických státech s fungujícími tržními ekonomikami by měla být transparentní a co nejjednodušší, což následně přispívá i k účinnému sledování a vymáhání daně. Takový však, podle mého názoru, současný daňový systém není. Je naopak velmi komplikovaný a značně nepřehledný. Díky různým druhům výjimek, osvobození, odpočtů a slev umožňuje existenci dnes tak frekventované šedé ekonomiky. Složitost daňového systému, jak byla výše popsána, se promítá i do institutu daňového přiznání. Poplatníci jsou nuceni na jejich zpracování najímat daňové poradce a účetní firmy. Daňové právo, podle kterého se pouze u daně z příjmů řídí bezmála tři miliony subjektů, se tak stalo doménou úzkého okruhu odborníků. 14
Z výše uvedených důvodů jsem cíl diplomové práce zaměřil na principy zdanění příjmů fyzických osob, na typy daňových úniků, způsoby jak tyto daňové úniky a šedou ekonomiku snížit a na jiné systémy zdanění fyzických osob, které by měly být transparentnější a jednodušší pro celou tuto oblast. Konkrétně se jedná koncept rovné daně. Tento daňový systém byl od 1.1.2004 zaveden ve Slovenské republice a v České republice je navrhován Občanskou demokratickou stranou. Před samotným zahájením práce na výše uvedené téma jsem nejprve shromažďoval veškeré dostupné informace a to ze tří základních oblastí. První oblastí bylo samozřejmě mé zaměstnání. Zde jsem se snažil využít znalosti a informace, které jsem za dobu působení na FÚ získal. Další informace a údaje jsem pak získával prostřednictvím konzultací s mými kolegy na jiných FÚ a v neposlední řadě jsem důležité údaje, které jsem např. použil do tabulek, získal od ochotných pracovníků Ministerstva financí ČR. Druhou oblastí bylo studium doporučené literatury, zákonů a také nejrůznějších typů pokynů jak různých FŘ, tak i MF ČR a prostudování různých pramenů souvisejících se zpracovávanou problematikou. Třetí oblastí bylo získávání informací přímo ze sekretariátu ODS a jejich propagačních materiálů. Informace, které jsem touto formou nabyl jsem průběžně porovnával a vyhodnocoval. Výsledkem těchto analýz byly pak konkrétní poznatky, které jsem použil v závěru této práce. 15
1 Charakteristika daně jako ekonomické kategorie a základní daňové principy v podmínkách tržní ekonomiky 1.1 Co je to daň Na tuto otázku by řada z nás váhala, jak tento pojem přesně charakterizovat. Daň je kategorií historickou a souvisí s existencí státu. Spolu s příspěvky na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění tvoří největší skupinu veřejných příjmů. Podle soudobé učebnice veřejných financí 1 je daň definována jako: povinná (nedobrovolná) zákonem stanovená (vynutitelná) platba transfer od obyvatelstva a firem do veřejného rozpočtu. Nedobrovolné placení je přitom pro daně typické. Dobrovolně by nebyly placeny, neboť snižují disponibilní důchody. neekvivalentní platba, což pro poplatníky 2 znamená, že proti úhradě nestojí ekvivalent v podobě konkrétního plnění z veřejných rozpočtů (nemají nárok na protihodnotu odpovídající výši jejich platby). 1 2002. Peková J.: Veřejné finance úvod do problematiky, Praha: ASPI Publishing, 2 Poplatník fyzická nebo právnická osoba, jejíž příjmy, majetek nebo úkony jsou přímo podrobeny dani. 16
platba nenávratná, tzn. je-li daň správně vypočtena nevrací se zpět (vrácení části daně připadá v úvahu, pouze jde-li o přeplatek na dani). 1.2 Hlavní funkce daní V rámci veřejných rozpočtů plní daně tři hlavní funkce : fiskální, tj. zabezpečit potřebné množství finančních prostředků na financování výdajů. redistribuční, tj. přerozdělování příjmů, které se zajišťuje progresivním zdaněním a vyšším zdaněním některého zboží. stabilizační, tj. stabilizace ekonomiky makroekonomických veličin prostřednictvím ovlivňování poptávky. Jedná se zejména o stabilitu zaměstnanosti a stabilitu cenovou. 1.3 Daňová kvóta Pro srovnání nenávratného způsobu přerozdělování části hrubého domácího produktu a daňového zatížení v čase se užívá tzv. daňová kvóta. Daňová kvóta představuje podíl na daní na HDP a udává se v procentech. Do této kvóty se zpravidla zahrnují kromě daní příspěvky na sociální zabezpečení, zdravotní pojištění, cla a místní daně. Získáme tak složenou daňovou kvótu. Někdy se hovoří o míře daňového zatížení. Z níže uvedeného grafu č. 1 je zřejmé, že v roce 2005 složená daňová kvóta dosáhla nejvyšší hodnoty v novodobé české historii. Zlepšení by měl přinést až rok 2006, kdy by měly vstoupit v platnost změny ve zdanění příjmu fyzických 17
osob a dále klesnout sazba daně z příjmu právnických osob. Daňová kvóta by se tak měla vrátit zhruba na úroveň roku 2002. Daně spolu s příspěvky na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění tvoří rozhodující skupinu příjmů v rozpočtových soustavách států. Graf č. 1: Vývoj daňové kvóty v ČR (v%) 40% 35% 30% 25% 20% daňová kvóta ( HDP/daně ) složená daňová kvóta ( HDP/pojistné+daně ) 15% 10% 2000 2001 2002 2003 2004 2005 Zdroj : EUROSTAT 1.4 Daňové teorie V historickém vývoji je vznik daní a daňových soustav úzce spjat se vznikem, postavením a úkoly státu. Mezi nejstarší formy daní patří z období starověku, které byly vybírány z určitých druhů spotřebního zboží. Na ně navázaly z období feudalismu, ty představovaly přímé majetkové daně vybírané hlavně z obdělávaných pozemků. 18
V roce 1789 byly v Evropě poprvé uzákoněny Zásady berní způsobilosti a všeobecnosti zdanění jako součást francouzského prohlášení práv člověka a občana. Podle tohoto prohlášení má každý občan v souladu se svými platebními schopnostmi a svým jměním přispět na udržení státní moci a na výdaje správy státu. Od počátku 19 století pak dávají akcízy a kontribuce základy pro vytváření ucelených daňových soustav pozemkové daně, daně domovní, daně osobní, daně výdělkové, daně důchodové. Daně osobní se postupně uplatňovaly jako ᖗ北 mé d ě, vycházející ze zdanění majetku a příjmů. Daně ᖗ北 mé se vyvinuly z akcízů, kde dominantní úlohu měly daně potravní (daň z lihu piva, cukru, masa apod.) V průběhu vývoje společnosti vznikala řada teorií věnovaných zavádění a konstrukci daní: teorie pojišťovací: daň představuje kolektivně pojaté pojištění života a majetku sjednané mezi státem a občanem. teorie solidarity: daň je chápána jako určitá oběť, kterou musí daňoví poplatníci přinést k uspokojování kolektivních potřeb. Tato oběť může být různě vysoká. Může být buď stejná pro všechny poplatníky, nebo proporcionální, tj. každému poplatníkovi má odčerpat proporcionální část z jeho osobního důchodu. teorie kapacitní: výše daně by měla odpovídat schopnosti platit daň. Princip této daně je nutno spojovat s velikostí příjmu nebo majetku. teorie sociálně politická: daně mají cestou přerozdělování zmírnit rozdíl nerovnoměrného rozdělování důchodu a majetkovou nerovnost. Je předmětem soustavného zájmu politických orgánů státu. teorie optimálního zdanění: podstatou teorie je optimalizace vlivu daní na chování ekonomických 19
subjektů. O optimálním zdanění lze usuzovat z tzv. míry zdanění 1. Patří mezi současně nejvíce respektované daňové teorie. Mezi autory teorií patřili zejména ᖗ北d m ᖗ北m ᖗ北 (1723-1790), ᖗ北 ᖗ北 d ᖗ北 d (1722-1823), ᖗ北 ᖗ北 ᖗ北 ᖗ北 ᖗ北ᖗ北 (1806 1873) a ᖗ北 ᖗ北 ᖗ北 d ᖗ北 ᖗ北 (1883 1946) 3. O rozvoj se zasloužil především Adam Smith zpracováním ucelené soustavy čtyř daňových principů tzv. kánonů představujících požadavky, které by měly daně splňovat. Jedná se zejména o: daňovou spravedlnost, tj. placení daní v takové výši, která odpovídá majetku občanů a příjmům, které užívají pod ochranou státu, do jehož rozpočtu daně plynou. určitost zdanění, tj. daň by měla být přesně stanovena, měl by být určen způsob a lhůty placení daní. výhodnost pro poplatníka, tj. daň by měla být vybírána tehdy a takovým způsobem, kdy to poplatníkovi nejvíce vyhovuje. úspornost (efektivnost), tj. daň by měla být vybírána tak, aby náklady na její správu a výběr byly co nejnižší. Smith, zastánce teorie neviditelné ruky trhu, se zabýval rozborem státních výdajů, jež je třeba uhradit především z daní. Zdůrazňoval, že daně omezují produktivitu soukromého sektoru a akumulaci kapitálu a navrhoval ucelenou 3 Kubátová, K.: Daňová teorie a politika, Praha: Eurolex Bohemia, 2000 20
daňovou soustavu skládající se z různých daní, které by respektovaly daňové principy. 1.4.1 Daňové principy Smithovy kánony se staly ᖗ北 ᖗ北 d m ᖗ北 თ吧 ᖗ北 é ᖗ北 m d ň ᖗ北თ吧 ᖗ北 呗 a vycházejí z nich i základní daňové principy v podmínkách tržní ekonomiky, které představují: princip daňové spravedlnosti: poplatník přispívá na veřejné výdaje adekvátním dílem. Ten by měl odpovídat užitku, který má z veřejného statku a jeho platební schopnosti. Platební schopnost principu má dvě polohy: ᖗ北 ᖗ北 dᖗ北 ᖗ北 ᖗ北 ᖗ北ᖗ北 : zásada progresivního zdanění, poplatníci s vyšší platební kapacitou by měli platit více. Míra progrese (je-li vysoká) však může negativně ovlivnit poplatníka a také celkový daňový výnos. Závislost daňového výnosu na míře zdanění modeluje Lafferova křivka. Graf č. 2 Lafferova křivka 1 21
ᖗ北 ᖗ北 dᖗ北 ᖗ北 ᖗ北 ᖗ北ᖗ北 : poplatníci se stejnou platební kapacitou by měli platit stejně, problémem je najít optimální základnu. Stanovení komplexního kriteria platební schopnosti je ale velmi obtížné, např. daně majetkové schopnost poplatníka platit nerespektují. Uplatnění zásady užitku je v praxi téměř nemožné. Užitek je individuální, tím pádem obtížné ho změřit a v čase se mění. princip efektivnosti: tj. daňový výnos by měl být co nejvyšší a zároveň by náklady na správu a výběr daní měly být co nejnižší. princip průhlednosti a právní perfektnosti: měla by být jasná konstrukce daně, kdo daň platí a z čeho. Perfektní daňové zákony snižují riziko jejich legálního obcházení a nejasností vyplývajících z výkladu zákona. Správci daně pak umožňují účinné provádění daňových kontrol. princip daňové neutrality: daně by neměly působit na poplatníka tak aby omezovaly jeho pracovní aktivity, ochotu přijímat podnikatelské riziko, snahu spořit. Neměly rovněž některé subjekty výrazně znevýhodňovat. 22
princip daňové pružnosti: daňový systém by měl být schopen pružně reagovat na změny v ekonomických podmínkách. princip určité daňové jistoty: zákony by měly platit delší dobu, aby poplatníci daní mohli plánovat své investice a způsob rozdělení svých příjmů. Uváděné daňové principy spolu navzájem souvisejí, ale mohou působit i protichůdně. V praxi je proto velmi obtížné respektovat při tvorbě daňového systému všechny zásady. Největším problémem bývá zpravidla současné uplatnění principu spravedlnosti a efektivnosti. Zpravidla se proto uplatňuje kompromisní řešení. Graf č. 3: Vztah mezi efektivností a spravedlností 1 23
2 Daňový systém v České republice Jedním z nejdůležitějších zákonů státu včetně různých řízených územních uspořádání zabezpečujících jejich chod a životaschopnost je zákon o státním rozpočtu. Jednotlivé státy pro naplnění příjmové stránky státního rozpočtu stanovují závaznými právními normami vymezený daňový a pojistný systém. Povinnost platit daně je nezbytně vymezena zákony i v České republice. Reforma daňové soustavy ČR se začala připravovat hned po roce 1989 a uskutečnila se k 1. lednu 1993. Reforma byla koncipována v souladu se základními aspekty daňových systémů zemí Evropské unie, což se odrazilo zejména ve struktuře daní. Došlo při ní ke změně rozložení daňového břemene přesunem od zdanění příjmů ke zdanění spotřeby. V souladu s procesem harmonizace daňových soustav integrujících se evropských zemí tak byla zavedena daň z přidané hodnoty, spotřební daně zdaňující v podstatě stejné druhy zboží jako v zemích Evropské Unie a univerzální daň z příjmů. Výsledkem bylo rovnoměrnější rozložení daňového břemene na celou společnost a efektivnější správa daní, protože výběr daní ze spotřeby je v zásadě jednodušší než výběr daní z příjmů. V rámci daňové reformy byly také nahrazeny odvody z objemu mezd soustavou povinných plateb na všeobecné zdravotní pojištění, pojistného na nemocenské a důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti (tzv. sociální zabezpečení). Požadavek zákonnosti daní a poplatků je zakotven v Ústavě ČR. Listina základních práv a svobod v čl. 11 stanovuje, že daně a poplatky lze ukládat pouze na základě zákona. Jednotlivé daňové zákony upravují hmotně právní 24
předpisy, kterým je společný procesní zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů. 2.1 Soustava daní Soustavou daní je souhrn všech daní, které se na daném území vybírají. Daň je povinná zákonem stanovená platba do veřejného rozpočtu. Je to platba neúčelová, neekvivalentní a pravidelně se opakující buď v časových intervalech nebo při stejných okolnostech. ( Vančurová, 1998, str.24 ) Výběrem a správou daní jsou pověřeny územní finanční orgány, jejichž konstrukci a mechanismus upravuje zákon č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech v platném znění. Existuje několik hledisek podle kterých jsou jednotlivé daně děleny do skupin. Cílem dělení je postihnout hlavní rozdíly mezi jednotlivými druhy daní, případně označit jejich společné prvky. Jedním ze základních dělení je dělení na daně ᖗ北 mé ᖗ北 mé. 25
2.1.1 Přímé daně Přímé Z příjmů majetkové ᖗ北PPO ᖗ北PFO ᖗ北 ᖗ北 თ吧 děd ᖗ北 m ᖗ北 ᖗ北 d ᖗ北 Obrázek č. 1: Přímé daně ᖗ北 ᖗ北 d m ᖗ北 ᖗ北 Přímými daněmi jsou takové daně, které hradí poplatník na úkor svého příjmu, svého majetku. Jsou tedy adresné, vyměřené konkrétní fyzické nebo právnické osobě. Na rozdíl od daní nepřímých, které se schovají v cenách zboží a služeb, jsou viditelnější a tím i více pociťovány. Není možný jejich legální přenos na jiný subjekt. Nejvýznamnější z nich jsou daně z příjmů a příspěvky na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění (zde tzv. quazi daně), které tvoří podstatnou část příjmů veřejných rozpočtů. Podíl daní z příjmů na daňových příjmech veřejných rozpočtů včetně pojistného vykazoval v ČR roce 2000 25%. V zemích EU představuje tento podíl v průměru asi 35%. Obrázek č. 2 ukazuje přehled přímých daní, užívaných v současné době v daňovém systému ČR. 26
2.1.2 Nepřímé daně Nepřímé daně, nazývané též daně ze spotřeby, dopadají na jejich nositele nepřímo jsou zahrnuty v ceně zboží a služeb placené poplatníkem při jejich koupi. Subjekt který nepřímé daně odvádí se označuje jako plátce 4. Nepřímé selektivní clo Daň spotřební z uhlíkových paliv a maziv z lihu a destilátů z piva z vína z tabáku a tabákových výrobků univerzální DPH Obrázek č. 2: Nepřímé daně v ČR 4 Plátce fyzická nebo právnická osoba, která pod vlastní majetkovou odpovědností odvádí správci daně daň od poplatníka vybranou nebo sraženou, který ji nese. Plátce tak tuto daň zcela legálně přenáší na poplatníka a daň je u něho pouze průběžnou položkou, nijak neovlivňující jeho majetkové poměry. 27
2.2 Právní úprava a systém zdanění fyzických osob v ČR 2.2.1 Zákon č.586/92 Sb., o dani z příjmů Daň z příjmů fyzických osob které v České republice podléhají příjmy jednotlivců, kromě příjmů získaných zděděním nebo darováním, je osobní důchodovou daní zavedenou novou daňovou soustavou roku 1993. Jedná se o univerzální daň, která nahradila tři daně do té doby užívané: daň ze mzdy daň z literární a umělecké činnosti daň z příjmů obyvatelstva Daň z příjmů fyzických osob je legislativně upravena spolu s daní z příjmů právnických osob zákonem č. 586/1992 Sb., o dani z příjmů ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o dani z příjmů ). K uvedeným pozdějším předpisům bych chtěl poznamenat, že právě tyto novelizace s různými výjimkami a úpravami činí dle mého názoru předpis velmi nepřehledný pro široký okruh jeho uživatelů. Od roku 1993 kdy byl uveden v platnost bylo schváleno 76 novelizací! Toto číslo hovoří za vše. Okruh subjektů daně z příjmů fyzických osob se rozšířil na všechny fyzické osoby bez ohledu na zápis do obchodního rejstříku a právní formy podnikání. Stejně tak došlo k rozšíření předmětu zdanění na všechny zdanitelné příjmy, bez ohledu na jejich zdroj, včetně zdanění naturálních požitků. Tím je posílen princip spravedlnosti. Sociální rozměr daně z příjmů fyzických osob byl promítnut především do systému položek snižujících základ daně. 28
Daňové zákony ČR mají v podstatě společnou strukturu, kterou je daňový subjekt, objekt daně, sazba a základ daně, osvobození od daně, přiznání k dani a přechodná a závěrečná ustanovení. Zákon o dani z příjmů není výjimkou. Daň z příjmů fyzických osob má v ČR progresivní sazbu, což je algoritmus zajišťující plynulé zvyšování míry zdanění pro každý přírůstek příjmů. Používají se tzv. pásmové sazby 5. Základ daně je rozdělen do několika pásem podle jeho velikosti a pro každé je stanovena jiná úroveň sazby. Konstrukce daně má zohlednit sociální postavení poplatníka a umožnit redistribuci vytvořeného důchodu od osob s vyššími příjmy osobám s příjmy nižšími. Progresivita daně z příjmů fyzických osob však způsobuje i destimulační efekt, neboť čím více lidé pracují, tím více jim vláda odčerpává v podobě daně. Tabulka č.1: Vývoj sazeb DPFO vletech 1993 2006 (%) Rok 93 94 95 96 97 98 99 00 01 02 03 04 05 06 Počet pásem progrese 6 6 6 5 5 5 5 4 4 4 4 4 4 4 Nejnižší sazba daně 15 15 15 15 15 15 15 15 15 15 15 15 15 12 Nejvyšší sazba daně 47 44 43 40 40 40 40 32 32 32 32 32 32 32 5 16 ZDP 29
Tabulka č. 2: Sazby daně platné v ČR pro rok 2006 Základ daně Daň od Kč do Kč 0 121 200 12% Ze základu přesahujícího 121 200 218 400 14 544 + 19% 121 200 Kč 218 400 331 200 33 012 + 25% 218 400 Kč 331 200 a více 61 212 + 32% 331 200 Kč 2.2.2 Poplatníci daně Poplatníky daně z příjmů fyzických osob můžeme rozdělit do dvou skupin: a) daňový rezident - je daňový subjekt, jehož daňová povinnost je v daném státě neomezená. To znamená, že v daném státě jsou zdaněny veškeré jeho příjmy, bez ohledu na to, zda jejich zdroj je v České republice či ve státech jiných. Rezidentem je fyzická osoba, která má trvalý pobyt na území ČR, popř. se zde zdržuje více jak 183 dní v roce. Výjimkou jsou pouze osoby, které na území ČR pobývají za účelem studia, léčby, nebo zahraniční experti. b) daňový nerezident je daňový subjekt, který v ČR nesplňuje podmínky stanovené pro rezidenta a současně má příjmy ze zdrojů na území ČR. Jeho daňová povinnost se tedy vztahuje pouze na příjmy pocházející z České republiky. 30
2.2.3 Předmět daně Předmětem daně se rozumí ta skutečnost, na kterou se daň váže, která je podrobena zdanění. Předmětem daně může být důchod (příjem), majetek, převod práva, spotřeba apod. Je velmi často obsažen přímo v názvu daně např. daň z příjmů fyzických osob, daň z nemovitostí, daň dědická atd. Předmětem daně z příjmů fyzických osob jsou podle 6 10 zákona o dani z příjmů: příjmy ze závislé činnosti funkční požitky ( 6) příjmy z podnikání a jiné samostatné výdělečné činnosti ( 7) příjmy z kapitálového majetku ( 8) příjmy z pronájmu ( 9) ostatní příjmy ( 10) Dani z příjmů fyzických osob podléhají nejen peněžní příjmy, ale také příjmy naturální, které se oceňují cenou obvyklou místě a čase nabytí a příjmy získané směnou. Dani naopak nepodléhají příjmy vyňaté ze zdanění a dále příjmy od této daně osvobozené. Mezi příjmy ze zdanění vyňaté patří: příjmy z nabytí majetku v rámci restituce, soudní a mimosoudní rehabilitace příjmy získané zděděním a darováním s výjimkou darů nabytých v souvislosti s výkonem zaměstnání nebo podnikání příjmy dočasného charakteru přijaté úvěry a půjčky. 31
Příjmů, které jsou předmětem daně, ale jsou od ní osvobozeny je celá řada. Znamená to, že takové příjmy se do základu daně nezahrnou, ale také se nemohou uplatnit k nim vztahující se výdaje. Na obrázku číslo 4 uvádím nejdůležitější skupiny těchto příjmů. Existuje však celá řada výjimek ze základních pravidel. příjmy osvobozené sociální příjmy transfery náhrady škody pojistná plnění některé příjmy z prodeje majetku některé výhry příjmy související se státní politikou bydlení Obrázek č.3: Základní skupiny příjmů osvobozených od DPFO 2.2.4 Příjmy vstupující do základu daně Příjmy tvořící základ daně z příjmů jsou v zákoně rozčleněny do pěti paragrafů: 6 příjmy za závislé činnosti funkčních požitků jedná se o příjmy z pracovně právního, služebního, členského nebo obdobného poměru, kde je poplatník povinen dbát pokynů plátce. Typickým představitelem těchto příjmů je mzda. 7 příjmy z podnikání a jiné samostatné výdělečné činnosti jsou příjmy z činností vykonávaných na základě povolení, registrace nebo jiného souhlasu příslušného orgánu, je-li takové povolení k činnosti potřeba. Dále se jedná o příjmy z majetku vloženého do obchodního majetku poplatníka, včetně prodejů cenných papírů. Zákon potom podrobněji vymezuje co je pokládáno za příjmy z podnikání a co za příjmy z jiné samostatné výdělečné činnosti. 32
Počet podnikajících a samostatně výdělečně činných subjektů se v předchozích letech zvyšoval. V roce 2005 se však projevují opačné tendence související zejména se zpřísněním a změnou právních předpisů z důvodu vstupu České republiky do EU, ale především zavedením minimálního základu daně 6.Počet podnikajících FO se tak dostal na úroveň roku 2000. Tabulka č. 3: Počet subjektů evidovaných na DPFO Rok 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 Počet 2 306 443 2 514 471 2 685 938 2 853 356 3 054 220 3 202 921 2 477 692 subjektů Pramen: Intranet MF ČR, 23.4.2006 8 příjmy z kapitálového majetku jsou taxativně vymezeny v ustanovení paragrafu. Patří mezi ně podíly na zisku z majetkových účastí na společnostech vymezených zákonem, výnosy z vkladových listů, dávky penzijního připojištění se státním příspěvkem a další. 9 příjmy z pronájmu - těmito příjmy jsou rozuměny vždy příjmy z pronájmů nemovitostí, bytů nebo jejich částí, nebytových prostor a movitých věcí. 10 ostatní příjmy zde se jedná o jiné příjmy, které nejsou vymezeny v předcházejících paragrafech. 10 vymezuje hlavní druhy těchto nahodilých a opakujících se příjmů jako např.: příjmy z příležitostných činností, z příležitostného 6 7c ZDP 33
pronájmu věcí, ze zemědělské výroby která není provozována podnikatelem a další. 2.3 Základ daně, schéma úpravy základu daně při výpočtu daně z příjmů fyzických osob 2.3.1 Základ daně Základem daně z příjmů fyzických osob se rozumí částka, o kterou příjmy plynoucí ve zdaňovacím období poplatníkovi přesahují výdaje prokazatelně vynaložené na jejich dosažení, zajištění a udržení, pokud u jednotlivých druhů příjmů není stanoveno jinak. Zvláštním druhem výdajů jsou odpisy hmotného a nehmotného majetku, jejichž výše a způsob odepisování je stanoven zákonem 7. Jestliže výdaje přesáhnou příjmy, je potom rozdíl ztrátou. Ztrátou se rozumí i případy, kdy poplatník nedosáhl při podnikání příjmů, ale měl pouze výdaje. 2.3.2 Schéma daňového základu Schéma daňového základu daně z příjmů fyzických osob je poměrně složité, což odpovídá mnohotvárnosti forem příjmů 7 26-32a ZDP 34
jednotlivců. Všechny zdanitelné příjmy které tvoří základ daně, jsou rozděleny do pěti dílčích daňových základů podle druhů příjmů. Ne všechny příjmy se však zdaňují v rámci celkového základu daně, některé z nich tvoří samostatné daňové základy, zdaňované zvlášť srážkovou daní u zdroje, tzn. že srážku provádí plátce 4, který příjem vyplácí. Samostatný základ daně se nesnižuje o výdaje ani jiné odpočty. Stanovený základ daně se dále upravuje, obvykle snižuje, pomocí dvou konstrukčních prvků: nezdanitelných částí daně položek odčitatelných od základu daně Po jejich uplatnění vzniká tzv. upravený základ daně. Nezdanitelné části základu daně upravuje 15 zákona 5 a lze je rozdělit na dvě skupiny: I. části jejichž výše je stanovena určitou částkou, jako např.odečet darů II. části jejichž výše závisí na splnění podmínek konkrétní osobou a je tak individuální, např. odečet úroků zaplacených ve zdaňovacím období ze stavebního spoření, zaplacené soukromé životní pojištění aj. Položky odčitatelné od základu daně upravuje 34 zákona a patří sem např. odečet daňové ztráty, nově i 100 % odečet výdajů na projekty výzkumu a vývoje 8 apod. 8 34 odst 4 ZDP 35
poplatník ( 2 ZDP) předmět ( 3 ZDP) není předmětem daně ( 3 odst. 4 ZPD) je osvobozen ( 4 ZDP) zvláštní sazba daně ( 36 ZDP) závislá činnost OSVČ kapitálový pronájem ostatní ( 6 ZDP) ( 7 ZDP) majetek ( 8 ZDP) ( 9 ZDP) ( 10 ZDP) DZD d í l č í z á k l a d y d a n ě D a ň o v é p ř i z n á n í celkový základ daně upravený základ daně (odpočty 15 a 34 ZDP) sazba daně ( 16 ZDP) Daň slevy na dani ( 35a, 35b, 35c, 35ba ZDP) VÝSLEDNÁ DAŇ Obrázek č. 4: Schéma výpočtu daně z příjmů fyzických osob 36
2.3.3 Daňové zvýhodnění na vyživované dítě Novela zákona o daních z příjmů 9 zcela zásadním způsobem změnila systém uplatňování odčitatelné položky na děti. Do roku 2004 si mohl poplatník snížit základ daně o částku danou zákonem na vyživované dítě žijící s ním ve společné domácnosti.po výše uvedené novele zákona o daních z přímů hovoříme o slevě na dani a daňovém bonusu. Poplatník 10 má tak nárok na daňové zvýhodnění na vyživované dítě žijící s ním v domácnosti 11 ( dále jen vyživované dítě ) ve výši 6 000 Kč ročně za každé vyživované dítě 12 000 Kč ročně, pokud jde o dítě, které je držitelem průkazu ZTP/P Toto daňové zvýhodnění si poplatník může uplatnit až po uplynutí zdaňovacího období formou slevy na dani nebo daňovým bonusem ( pokud je nárok poplatníka na daňové zvýhodnění vyšší než jeho vykázaná daňová povinnost. Podmínkou pro poskytnutí bonusu je dosažení alespoň šestinásobku minimální mzdy v daném zdaňovacím období. Pokud poplatník tuto podmínku nesplní, má nárok pouze na slevu na dani,nikoliv na vyplacení daňového bonusu. Tento postup poprvé poplatníci uplatnili za zdaňovací období rok 2005. 9 zákon č.669/2004 Sb. 10 2 ZDP 11 35c odst.1 ZDP 37
2.3.4 Daňové přiznání Nejdůležitějším podáním daňového subjektu je daňové přiznání. Subjekt tím plní svou povinnost ve shodě se zákonem o dani z příjmů. Obecně platí, že daňová povinnost nastává okamžikem, kdy nastaly skutečnosti zakládající její vznik. Pro splnění této povinnosti staví zákon jednak lhůtu pro podání daňového přiznání 12 a jednak lhůtu splatnosti daně, která je shodná se lhůtou pro podání přiznání. Podáním přiznání je zahájeno vyměřovací řízení, jehož výsledkem je stanovení základu daně a daně samotné finančním úřadem. V praxi pak může dojít k situaci, kdy daňový subjekt usoudí, že podle platných předpisů není povinen daňové přiznání podat, nebo tak učinit opomene. Správce daně pak subjekt vyzve k podání přiznání s uvedením lhůty pro podání. Jestliže ani poté daňový subjekt přiznání nepodá, může správce daně stanovit daňovou povinnost i jinými způsoby, které stanoví zákon, např. podle pomůcek 13. Daňové přiznání lze účinně podat jen na tiskopise vydaném ministerstvem nebo na počítačových sestavách, které mají údaje, obsah i uspořádání údajů zcela totožné s tiskopisem vydaným ministerstvem. Podává se nejpozději do tří měsíců po uplynutí zdaňovacího období. Jedná-li se o poplatníka, který má povinnost na základě zákona o účetnictví 12 40 ZSDP 13 44 ZSDP 38
mít účetní závěrku ověřenou auditorem, nebo jehož přiznání zpracovává a předkládá daňový poradce, podává se daňové přiznání nejpozději do šesti měsíců po uplynutí zdaňovacího období. To platí jen, je-li příslušná plná moc k zastupování podána správci daně před uplynutím neprodloužené lhůty. Správce daně může na žádost daňového subjektu nebo daňového poradce a nebo i z vlastního podnětu prodloužit lhůtu pro podání přiznání, a to nejdéle o tři měsíce po uplynutí lhůty pro podání přiznání. Pro daňové subjekty je prodloužení lhůty pro podání daňového přiznání zajímavé hned ze dvou důvodů. Nejen proto, že se přiznání odevzdává později a je tedy více času na jeho kvalitní zpracování, ale zejména proto, že daň je splatná právě ve lhůtě pro podání tohoto přiznání. Pokud žádost podává a přiznání předkládá daňový subjekt, správce daně posuzuje důvody pro prodloužení lhůty pro podání daňového přiznání, které se týkají přímo subjektu. Činí-li tak na základě plné moci daňový poradce, správce daně posuzuje důvody týkající se poradce. V daňovém přiznání je daňový subjekt povinen požadované údaje uvést pravdivě, správně a úplně. Rovněž je povinen uvést v přiznání všechny případné výjimky, osvobození, zvýhodnění, slevy či odpočty. Jak jsem se již výše zmínil, ne všechny daňové subjekty, které jsou evidované na dani z příjmu fyzických osob, podávají daňové přiznání. Daňové přiznání je povinen podat každý, jehož roční příjmy, které jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob, přesáhly 15 000 Kč, pokud se nejedná o příjmy od daně osvobozené, o příjmy, z nichž je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně.daňové přiznání je povinen podat i 39
ten, jehož roční příjmy, které jsou předmětem daně z příjmu fyzických osob, nepřesáhly 15 000 Kč, ale vykazuje daňovou ztrátu. Daňové přiznání není povinen podat poplatník mající příjmy podle 6 ZDP od jednoho nebo postupně od více zaměstnavatelů. Podmínkou je podepsané prohlášení k dani u všech plátců a zároveň tento poplatník nesmí mít příjmy dle 7 10 ZDP vyšší než 6 000 Kč. 2.3.5 Společné zdanění manželů Zcela zásadní změnu ve zdaňování fyzických osob přineslo zavedení institutu společného zdanění manželů 14. Jde o nový nástroj, jehož principem výpočet daně ze společného základu daně obou manželů. Podmínkou pro využití tohoto způsobu zdanění je alespoň jedno vyživované dítě, které s nimi žije v domácnosti. Zákon zároveň taxativně vymezuje případy,kdy nelze společného zdanění manželů využít 15. Jde o případy, kdy např. jeden z manželů má daň stanovenou paušální částkou, má povinnost stanovit minimální základ daně podle 7c ZDP apod. Společný základ daně pak uplatňuje každý z manželů ve svém vlastním daňovém přiznání. Oba manželé přitom musí daňové přiznání podat ve stejné lhůtě. Tento způsob zdanění měli manželé možnost poprvé uplatnit za zdaňovací období rok 2005. Do konce března 2006 14 13a ZDP 15 13a odst. 4 ZDP 40
tuto možnost využilo více než 350 tis. manželských párů, což pro správce daně znamenalo nárůst daňových přiznání cca o 31 % než ve stejném období roku 2005. Do rodinných rozpočtů tak byly vráceny přeplatky ve výši 4 mld. Kč. Toto číslo však ještě není konečné. Další nárůst bude v průběhu měsíce června 2006, kdy lidé na základě plných mocí odložili povinnost podat daňové přiznání do 30.6.2006. Princip společného zdanění manželů je jednoznačně výhodný pro rodiny, kde existují značné rozdíly v příjmech obou manželů. Příkladem je situace, kdy manželka je na mateřské dovolené a manžel je zaměstnán. 2.4 Daňové úniky Všeobecný postoj ke zdanění vychází z národní mentality a tradic. Je formován autoritou státu, jeho vlády, kvalitou a účinností daňového systému. Pro jednotlivce znamená daň a zdanění vůbec jakousi subjektivně určenou psychologickou hranici, do které zdanění respektuje, aniž by došlo k negativní reakci. Je-li však tato hranice překročena, respektive je neúnosná, vyvolává zdanění odpor a v konečné fázi má za následek daňový únik. Daňovým únikem rozumíme minimalizaci až nulaci daňové povinnosti ze strany daňového poplatníka. Nejčastěji rozlišujeme daňové úniky úmyslné a neúmyslné, které se dále dělí na legální a nelegální. 41
2.4.1 Daňové úniky neúmyslné Neúmyslné daňové úniky mají v současné době klesající tendenci. To je podle mého názoru ovlivněno existencí daňových subjektů s delší dobou registrace, u kterých již byly prováděny daňové kontroly a nedochází tak k únikům nevědomosti a neznalosti příslušných zákonů. Projevují se zejména u začínajících podnikatelů, kteří si sami vedou účetnictví. Hlavní příčina je pak právě v neznalosti nebo podcenění daňové a účetní problematiky, k čemuž přispívá i složitá a často se měnící úprava příslušných zákonů. 2.4.2 Daňové úniky úmyslné Úmyslné daňové úniky mají naopak tendenci stoupající. Vzhledem k tomu, že se poměrně velký podíl finančních prostředků převádí do formy daně, jsou pochopitelné snahy poplatníků daň minimalizovat. Řada subjektů již zvládla teoretický a praktický základ a dnes se již samy, nebo za pomoci finančních poradců orientují ve spleti právních předpisů. Tyto daňové úniky lze rozdělit na dvě skupiny: 1. Legální daňové úniky (vyhýbání se placení daní), které představují takové postupy při zdanění, které umožňují krácení daňové povinnosti v mezích zákona. Jsou založeny na vyhledávání a využívání mezer v právních předpisech. Doba využití pak závisí na snaze a rychlosti zákonodárců, než navrhnou, přijmou a schválí opatření k zamezení úniků. Z tohoto pohledu je legislativní proces v ČR pomalý a nedokonalý. 42
2. Nelegální daňové úniky (obcházení daně) jsou otevřeným nebo skrytým porušováním daňových zákonů. Často je doprovází i porušování jiných právních norem např. zákona o účetnictví či práva trestního. Tyto úniky bývají pečlivě promyšleny a připravovány relativně malou skupinou lidí perfektně obeznámenou s problematikou daní a fungováním daňové správy. Subjekty podle potřeby operativně mění své podíly ve společnostech, bydliště či sídla a tím i místní příslušnost k Finančním úřadům a jsou obtížně dostižitelné. Nejčastější nelegální úniky v České republice jsou u daně z přidané hodnoty. Jedná se zejména nadhodnocování daně na vstupu, účetní podvody, úmyslné zaměňování základní a snížené sazby daně, fiktivní vývozy, nebo vývozy zboží s mizivou hodnotou kdy toto zboží je prodáno neexistující firmě v zahraničí. Dále o prodej bez dokladů, prodej pašovaného zboží, prodej na stáncích apod. Nezanedbatelnou položku představují i úniky na spotřební dani. Podle OECD přijde ČR nelegální výrobou a prodejem alkoholu o 3 mld. Kč ročně. V souvislosti s palivy je známá causa z poloviny 90. let kdy docházelo k machinacím s lehkými topnými oleji prodávanými jako motorová nafta (odhad daňových úniků: 20 mld. Kč). Do této oblasti patří i prodej pašovaných tabákových výrobků apod. V oblasti daní z příjmů dochází k únikům při odepisování majetku, kdy se poplatníci snaží vyhnout odepisování nakupováním majetku po částech, jejichž pořizovací hodnota nepřesahuje zákonem stanovenou hranici. Jedná se rovněž o 43
skryté investice a rekonstrukce, které jsou vykazovány jako opravy majetku, viz. příklad: ᖗ北 ᖗ北 თ吧 ᖗ北 d ᖗ北 ᖗ北 ᖗ北 m d ᖗ北 ᖗ北 d ᖗ北 d m ᖗ北თ吧 ě ᖗ北 š ᖗ北თ吧 ᖗ北 d 呗 呗 š é ᖗ北 ᖗ北 ៧哗 é ᖗ北 ᖗ北 d ᖗ北 d ň ᖗ北ě ᖗ北 d ᖗ北 ᖗ北 d呗呗 Případ je typickou ukázkou stavební úpravy, která bývá vydávána ta pouhou opravu. Zateplení však znamená změnu technického parametru a byla překročena zákonem stanovená hranice 40 tis. Kč. Takovýto výdaj je nutné považovat za technické zhodnocení a do nákladů zahrnovat formou odpisů. Velmi však záleží na dokladech a dokumentaci, které bude mít firma k dispozici a použije je v případě daňové kontroly. Mezi další podoby daňových úniků patří: machinace k vytvoření situace, kdy je příjem osvobozen od daně uplatnění neoprávněných slev na dani vyplácení minimální mzdy a zbytek výplaty je dorovnán na ruku a není zdaněn zaměstnávání cizích dělníků, převážně u stavebních firem, za které není placena daň z příjmu, sociální ani zdravotní pojištění. Daňové oázy v zahraničí obecně se jedná o státy (území) jejichž zákony, popřípadě uzavřená soustava smluv o zamezení dvojího zdanění umožňují nízké nebo vůbec žádné zdanění, a to zejména příjmů. V ČR dochází již od konce 90. let k převodům peněžních prostředků a cenných papírů do zahraničí. Z hlediska krácení daní se jedná zejména o platby za poradenství, zprostředkovatelské služby, správu cenných papírů, semináře v zahraničí, pronájmy, poskytování úvěrů a operace bankovního charakteru. Prostřednictvím spřízněné 44
osoby v zahraničí, nebo přímo právnické osoby založené v oáze, zvyšuje osoba či společnost ve své mateřské zemi daňové náklady a příjmy převádí do zahraničí. Z přímého daňového hlediska jde tedy o vytváření nákladů v zemi s velkým daňovým zatížením a výnosy v zemi se zatížením minimálním a to i za cenu fiktivních obchodů. Za daňové oázy jsou považovány např. Kypr, Holandsko, Irsko, Monako, Bahamy, Kajmanské ostrovy, Kostarika, Panama, Uruguay, Hongkong, Singapur. Příčiny daňových úniků jsou velmi rozmanité (sociální, ekonomické, právní, svoji roli hraje i morálka a kultura v níž se subjekty nacházejí). Hlavní příčiny jsou však skryty v daňovém systému, v jeho složitosti, nepřehlednosti a mezerách. 45
3 Rovná daň V každém státě by měli poddaní přispívat na výdaje státu tak, aby to co nejlépe odpovídalo jejich možnostem, tj. úměrně příjmu, kterého pod ochranou státu požívají.... Každá daň by měla být promyšlena tak, aby obyvatelé platili co nejméně nad to, kolik ona skutečně přináší do státní pokladny. Adam Smith, Pojednání o podstatě a původu bohatství národů 3.1 Teorie rovné daně V současnosti má Česká republika, stejně jako mnoho evropských zemí tzv. progresivní zdanění. To má několik pásem, kde daňové zatížení roste s vyšším výdělkem. Toto progresivní zdanění je pozůstatkem válečné ekonomiky, kdy nestandardní ekonomická situace vyžadovala nestandardní příjmy. To konkrétně znamenalo, že např. v hitlerovském Německu byla mezní hranice progresivní daně 94%! V USA to bylo ale v 50. letech srovnatelných 91%! Postupně, když se jednotlivé ekonomiky začaly stabilizovat, snižovaly a sbližovaly v souvislosti s tím i jednotlivá daňová pásma. Ekonomové po celém světě od dob Adama Smithe doporučují rovnou daň jako spravedlivější a méně škodlivý způsob zdanění. Vyhledáme-li na internetu slovní spojení flat tax, získáme velké množství odkazů, článků, knih, studií a argumentů ve prospěch rovné daně. Důvod je prostý: Zdanění, jehož účelem je narušit přirozený princip rovného zdanění a zvýhodnit jedny poplatníky na úkor druhých, se neobejde bez velkých daňových úniků, bez ztrát na hospodářském růstu, bez obrovské 46
byrokracie a bez snah poškozených skupin zanášet do daňového systému protiopatření v podobě dalších úlev, dalších výjimek, dalších odečitatelných položek a dalších zvláštních sazeb. Zavedení rovné daně by zvýšilo daňovou spravedlnost, omezilo by časové a administrativní náklady zdanění a zrychlilo ekonomický růst. Myšlenka rovné daně není novou záležitostí, s jejím konceptem přišli na počátku osmdesátých let, teď již minulého století, ekonomové ze Stanfordské univerzity Robert Hall a Alvin Rabushka. Teorie rovné daně je velmi jednoduchá a zároveň velmi radikální. Při zavedení rovné daně jsou veškeré příjmy fyzických osob i zisky právnických osob zdaněny jednotnou sazbou bez jakýchkoli dalších úlev, výjimek a odčitatelných položek. Podle jejich teorie má rovná daň pouze tři parametry 16 : Základ daně Nezdanitelné minimum Jednotná sazba daně Z jejich konceptu vychází např. legislativní návrh změny amerického daňového systému předložený kongresmanem zákonodárného sboru USA D. Armeyem a senátorem R. Shelbym z roku 1999. Projekt má své zastánce i odpůrce v řadách 16 Široký, J. Daňové terie s praktickou aplikací. Praha: C.H.Beck, 2003, str.116 47
republikánů i demokratů v USA a je zde předmětem politických diskusí. Daňové systémy platné v současné době zahrnují mnoho různých pásem, odpočtů, slev, daňových sazeb a výjimek, které je činí velmi složitými a nepřehlednými. Tato nepřehlednost a netransparentnost má řadu negativních důsledků. Systémy jsou neefektivní, nespravedlivé, vytváří prostor pro daňové úniky a existenci šedých zón. Jednotliví poplatníci se většinou ve změti položek nevyznají a nevědí tak přesně jaké daně vlastně platí. Rovněž vyplnění daňového přiznání je záležitostí poměrně složitou, na kterou je často nutné najímat daňové odborníky. Komplikovanost systému znamená rovněž drahou správu daně pro stát, který je nucen zaměstnávat stále vyšší počet daňových úředníků. Rovná daň znamená, že všechny příjmy jsou zdaňovány stejnou daňovou sazbou se zahrnutím jednotného nezdanitelného minima pro každého poplatníka. Stejná výše příjmu je tedy v tomto systému zdaněna stejně. Rovná daň není ovlivněna tím, jakou činnost poplatník vykonává a neobsahuje proto množství definic různých příjmů všechny jsou posuzovány stejně. Zachovává osobní odčitatelné položky, na poplatníka a osoby na něm závislé. Mezi obecné charakteristiky rovné daně patří: zmírnění překážek které jsou kladeny pracovnímu a podnikatelskému úsilí poplatníků daně, snaha o dlouhodobé zajištění zdrojů potřebných ke kolektivnímu přerozdělení, daně slouží k financování veřejných potřeb a daňový systém nemá být současně nástrojem sociální politiky. Efektivní daňový systém by měl peníze vybírat, aniž by výrazně ovlivňoval rozhodování jednotlivců jak mnoho budou 48