Technologický rozvoj, výzkum a vývoj a související kvalifikační požadavky v podnikatelské sféře

Projekt programu Moderní společnost a její proměny MS-07-03 Vzdělávání, výzkum a vývoj jako klíčové faktory rozvoje společnosti a ekonomiky II. komponenta Technologický rozvoj, výzkum a vývoj a související kvalifikační požadavky v podnikatelské sféře Odpovědný řešitel: Doc. ing. Anna Kadeřábková, Ph.D. 1

Při zpracování byly použity následující podkladové studie a materiály (ostatní prameny jsou uvedeny v seznamu použité literatury): Doc. ing. Jaromír Gottvald, CSc., Doc. ing. Milan Šimek, Ph.D.: Profesní mobilita a zaměstnanost skupiny KZAM2 Ing. Karel Mráček, CSc.: Mezinárodní trendy v tvorbě politiky, opatření a systémové podpory konkurenceschopnosti a jejich vyhodnocení z hlediska aplikace v České republice Doc. PhDr. Karel Müller, CSc.: Spolupráce podniků v oblasti výzkumu a vývoje Doc. PhDr. Karel Müller, CSc.: Výzkum a vývoj jako faktor konkurenceschopnosti Jana Vacíková: Nástroje a opatření inovační politiky Ing. Daniela Vykysalá: Podpora výzkumu a vývoje v České republice MEDIAN: Šetření pracovních sil 1, Šetření pracovní sil 2 TREXIMA: Vývoj počtu a mzdové úrovně absolventů a skupiny KZAM2 2

OBSAH Úvod... 4 1. KONTEXTOVÁ ANALÝZA... 6 1.1 Znalostně založená ekonomika a společnost... 6 1.2 Ekonomická výkonnost a konkurenceschopnost... 8 1.3 Předpoklady přechodu na znalostně založenou ekonomiku... 18 2. VÝZKUM, VÝVOJ A INOVACE... 30 2.1 Vývoj institucionálního rámce vědy a výzkumu... 30 2.2 Výdaje na výzkum a vývoj... 32 2.3 Inovační aktivity firem... 46 3. LIDSKÉ ZDROJE VE VÝZKUMU A VÝVOJI... 54 3.1 Pracovníci ve výzkumu a vývoji... 54 3.2 Vědečtí a odborní duševní pracovníci (KZAM2)... 64 3.3 Lidské zdroje pro vědu a technologie... 69 4. ROZVOJ LIDSKÝCH ZDROJŮ V PODNICÍCH... 75 4.1 Kvalifikační potřeby a vzdělávání... 75 4.2 Rozvoj lidských zdrojů ve skupině odborných pracovníků (KZAM2)... 85 4.3 Inovační aktivity podniků... 90 4.4 Lidské zdroje pro inovační aktivity... 95 5. KONKURENCESCHOPNOST A INOVAČNÍ POLITIKA... 99 5.1 Rámec politik na podporu konkurenceschopnosti... 99 5.2 Trendy v oblasti inovační politiky... 103 5.3 Nástroje výzkumné a inovační politiky... 110 5.4 Inovační profil a profil inovační politiky v České republice... 116 6. SHRNUTÍ A DOPORUČENÍ... 121 6.1 Shrnutí poznatků studie... 121 6.2 Doporučení v oblasti inovační politiky v České republice... 132 Použitá literatura... 140 Příloha: Přehled nástrojů a opatření inovační politiky... 143 3

Úvod Předkládaná studie si v návaznosti na zadání klade za cíl (1) nalézt hlavní bariéry z hlediska kvalifikací, které brání podnikatelské sféře v realizaci vlastního výzkumu a vývoje, rozvoji a zavádění nových technologií a inovací, a nastínit možnosti odstraňování těchto bariér, (2) identifikovat základní kvalifikační požadavky, které by umožnily podnikatelské sféře rozvíjet vlastní výzkum a vývoj, rozvíjet a zavádět nové technologie a inovace, (3) formulovat doporučení pro politiku v oblasti rozvoje lidských zdrojů. Řešení uvedeného zadání je provedeno v širším kontextu výzev, které pro Českou republiku představuje proces přechodu na znalostně založenou ekonomiku a společnost. Tyto výzvy vyplývají z cílů formulovaných Lisabonskou strategií pro stávající i nové členské země Evropské unie, tj. zvýšení konkurenceschopnosti a dynamiky hospodářského růstu v podmínkách odpovídající makroekonomické stability, sociální koheze a enviromentální udržitelnosti. Jako klíčový předpoklad dosažení cílů Lisabonské strategie je zdůrazňováno zvyšování kvality domácího faktorového vybavení, tedy vytváření a šíření technologické změny prostřednictvím intenzivnějších výzkumných a inovačních aktivit a zvyšování (komplexně pojímané) kvality lidských zdrojů. Rozhodující je v této souvislosti zejména výkonnost a kvalitativní (technologická a kvalifikační) náročnost aktivit podnikového sektoru. Nezastupitelnou úlohu však sehrává i aktivní vládní politika, zejména při vytváření příznivých rámcových podmínek a účinných pobídkových mechanismů, které ovlivňují rozhodování, výkonnost a participaci všech aktérů národního inovačního systému V uvedeném kontextu a ve vazbě na stanovené cíle předkládaná studie hodnotí pozici České republiky (v širším mezinárodním srovnání) a české podnikové sféry. Studie je rozdělena do šesti kapitol, jejichž záběr postupuje od analýzy kontextových charakteristik (kap. 1) pomocí vybraných strukturálních ukazatelů. Pozornost je soustředěna zejména na výzkumné a inovační aktivity a kvalitu lidských zdrojů. Tato analýza je zasazena do rámce ekonomické výkonnosti a konkurenceschopnosti, se zvláštním zřetelem k její kvalifikační náročnosti. Otázkou je, v jakých sledovaných kvalitativních předpokladech v přechodu na znalostně založenou ekonomiku Česká republika nejvýrazněji zaostává za ostatními zeměmi. Na kontextovou analýzu navazuje podrobnější přehled ukazatelů aktivit výzkumu a vývoje a inovací (kap. 2). Srovnání provedené podle širokého spektra strukturálních charakteristik identifikuje nejzávažnější slabá místa a představuje výchozí rámec pro následné hodnocení v oblasti lidských zdrojů. Charakterizována je v této souvislosti i pozice podnikového sektoru ve srovnání s ostatními aktéry národního inovačního systému. Hodnoceny jsou zejména výdaje na výzkum a vývoj a mezinárodní vztahy v této oblasti a charakteristiky inovujících podniků z hlediska zdrojů a výsledků inovací a rovněž pociťovaných překážek inovačních aktivit. Otázkou je, zda rozsah a intenzita aktivit výzkumu a vývoje a inovačních aktivit v České republice představují odpovídající tlak na poptávku po kvalifikovaných pracovnících. Na charakteristiky lidských zdrojů ve výzkumu a vývoji se podrobněji zaměřuje samostatná kapitola (kap. 3). Analýza postupuje od užší skupiny pracovníků přímo působících ve výzkumu a vývoji. Vedle základních strukturálních charakteristik (podle standardně sledovaných ukazatelů) je pozornost věnována zejména meziodvětvovým odlišnostem. V širším záběru je podrobněji hodnocena pozice profesní skupiny vědeckých a odborných duševních pracovníků (KZAM2) ve vztahu ke skupině zaměstnání s vysokou kvalifikační 4

náročností a k dalším, kvalifikačně odlišeným profesním skupinám. Vybrané strukturální charakteristiky skupiny KZAM2 jsou prezentovány i v širším mezinárodním srovnání. Komplexnější předpoklady pro odpovídající nabídku lidských zdrojů pro skupinu KZAM2 a v užším vymezení pro aktivity výzkumu a vývoje charakterizují ukazatele pro soubor profesí pro vědu a technologie (KZAM2 a 3). Hodnocení těchto předpokladů v širším pojetí zahrnuje i inovační potenciál trhu práce, tj. vzdělanostní úrovně zaměstnanosti (v návaznosti na vzdělanostní úroveň populace). Otázkou v tomto případě je, do jaké míry představuje kvalita nabídky kvalifikovaných pracovníků (a populace) omezení pro nabídku lidských zdrojů pro vysoce kvalifikované profese a v jejich rámci pro aktivity výzkumu a vývoje. Specifická pozornost je věnována problematice lidských zdrojů v podnicích (kap. 4), které jsou hodnoceny s využitím výsledků podnikových šetření. Charakteristiky lidských zdrojů jsou sledovány ve vztahu k aktivitám výzkumu a vývoje a inovačním aktivitám ze čtyř základních hledisek. Nejprve jsou rozlišeny přístupy podniků podle kritéria ne/realizace aktivit výzkumu a vývoje s cílem zjistit případné odlišnosti a jejich rozsah. Pozornost je věnována vedle vstupních strukturálních a výkonnostních charakteristik obou skupin podniků především specifikám kvalifikačních potřeb, přístupu ke vzdělávání a rozvoji pracovníků a intenzitě aktivit ve vztahu k vnějšímu prostředí. Druhé hledisko zahrnuje charakteristiky rozvoje podnikových lidských zdrojů ve skupině vědeckých a odborných duševních pracovníků (KZAM2) s identifikací jejích specifik (ve srovnání s ostatními profesními skupinami) v oblasti kvalifikačních potřeb a vzdělávání. V podskupině subjektů realizujících aktivity výzkumu a vývoje je třetí hledisko založeno na podrobnějším zkoumání charakteristik inovačních aktivit podniků v širším spektru ukazatelů, které hodnotí zejména jejich intenzitu, rozsah a výsledky. Pozornost je věnována rovněž významu vnější spolupráce v oblasti inovačních aktivit a dále rozsahu využití vnější podpory a pociťovaným překážkám při realizaci. Navazující čtvrté hledisko v uvedené podskupině podniků se zaměřuje na charakteristiky lidských zdrojů pro inovační aktivity, zejména na kvalitu pracovníků pro výzkum a vývoj a specifika jejich vzdělávání. Pozornost se v tomto případě zaměřuje na problémy se získáváním a udržením této skupiny lidských zdrojů v odpovídající kvalitě a struktuře a na vztah mezi rozsahem a intenzitou inovačních aktivit a kvalifikačními potřebami podniků. Na komplexní analýzu struktury a kvality lidských zdrojů pro výzkum a vývoj a inovace navazuje samostatná kapitola hodnotící vývoj priorit a přístupů v souvisejících oblastech výzkumné a inovační politiky ve vyspělých zemích a v České republice v kontextu politik zaměřených na podporu konkurenceschopnosti (kap. 5). Po vstupní charakteristice jejich širšího rámce v návaznosti na priority Lisabonské strategie jsou podrobněji hodnoceny trendy v oblasti inovační politiky s odlišením aktuálních přístupů. Navazuje prezentace nejnovějších nástrojů výzkumné a inovační politiky v jednotlivých prioritních oblastech a poté charakteristika inovačního profilu a profilu inovační politiky v České republice. Otázkou této kapitoly je, do jaké míry vývoj přístupů v dané oblasti v ČR odpovídá současné praxi a proponované koncepci vývoje ve vyspělejších zemích, zejména z hlediska záměru rozvoje inovační politiky třetí generace. Poslední kapitola studie (kap. 6) obsahuje shrnutí nejvýznamnějších poznatků jednotlivých kapitol a doporučení pro formulaci moderní inovační politiky v České republice. Studii doplňuje samostatná příloha, která obsahuje přehled používaných nástrojů a opatření v jednotlivých oblastech inovační politiky ve stávajících a nových členských zemích EU. 5

1. KONTEXTOVÁ ANALÝZA Následující kapitola hodnotí pozici České republiky (v širším mezinárodním srovnání s ostatními přistupujícími zeměmi a stávajícími členskými zeměmi EU) z hlediska předpokladů pro přechod ke znalostně založené ekonomice na pozadí vykazované ekonomické výkonnosti a (kvalitativně založené) konkurenceschopnosti. Po úvodní charakteristice trendů charakterizujících rozvoj znalostně založené ekonomiky a společnosti (1.1) následuje analýza ekonomické a výkonnosti a konkurenceschopnosti s důrazem na její kvalitativní charakteristiky ve vztahu k technologické a kvalifikační náročnosti (1.2). Právě v kvalitativně založené konkurenceschopnosti je spatřován základní zdroj dlouhodobě udržitelné ekonomické výkonnosti a tím i přibližování k ekonomické úrovni vyspělejších zemí. Rozvoj znalostně založené ekonomiky rozhodující měrou závisí především na kvalitě domácího faktorového vybavení, která je průřezově hodnocena souborem strukturálních ukazatelů v intencích priorit formulovaných Lisabonskou strategií v roce 2000 pro země EU (1.3). Strukturální ukazatele publikované EUROSTATem jsou případně doplněny i o další související charakteristiky. 1.1 Znalostně založená ekonomika a společnost Na prahu 21. století je evropská ekonomika konfrontována s řadou výzev v prostředí charakterizovaném procesy globalizace a technologické změny. V globalizovaném ekonomickém prostoru soutěží podniky, regiony, země a jejich skupiny o zdroje investice, lidský kapitál a technologie a úspěšnost v této soutěži rostoucí měrou závisí na podmínkách ovlivňujících konkurenceschopnost a růstovou výkonnost. Jejich klíčovým faktorem se stávají znalosti a nové formy jejich vytváření, akumulace a šíření, které charakterizují přechod ke znalostně založené ekonomice a společnosti. Vznik nového, znalostně založeného paradigmatu provází změna životních a pracovních podmínek, restrukturalizace trhů a institucí a rozšiřování možností pro výměnu informací. Znalosti se stávají hlavním zdrojem bohatství lidí, podniků, regionů a zemí, mohou však rovněž přispívat k prohlubování nerovností mezi nimi a snižování sociální koheze ve společnosti. Od počátku 70. let procházejí vyspělé země strukturální změnou, v jejímž rámci se mění i význam zdrojů dlouhodobé růstové výkonnosti a konkurenceschopnosti oproti tradičním výrobním faktorům typu pracovních, materiálových a hmotných kapitálových vstupů nabývají na významu stále výrazněji investice do vytváření, šíření a využívání nových znalostí, které se stávají svébytným výrobním faktorem a rovněž zvyšují výnosy a akumulaci ostatních typů investic. V tomto novém typu produkční funkce sehrává zásadní úlohu kvalita lidského kapitálu a dostupnost specializovaných kvalifikací (EC DGR 2003). Nové znalosti a jejich úspěšné využívání jako klíčový zdroj ekonomického pokroku charakterizují období rozvoje moderní společnosti, které je datováno od druhé poloviny 19. století. Tato charakteristika se projevuje v soustavném nárůstu příspěvku nehmotných investic ke zvyšování produktivity práce (Maddison 2001, 2003). V procesu přechodu ke znalostně založené ekonomice se však výrazně zrychluje tvorba a šíření znalostí a zásadně se mění i podoba souvisejících procesů s řadou implikací přesahujících čistě technický a ekonomický rámec. Transformaci na znalostně založenou ekonomiku lze charakterizovat třemi základními hledisky (Archibugi, Lundvall 2001, Rodrigues 2002, Soete 2002): 6

dopad nových klíčových technologií na proces vzniku, akumulace a šíření znalostí a následně i na hospodářský růst, intenzifikace vytváření, šíření a zavádění technologických, organizačních a institucionálních inovací, široký dopad této transformace na téměř všechny aspekty společnosti. Nové technologie a jejich úspěšné šíření měly vždy významný dopad na ekonomiku a společnost. Za klíčové jsou dnes v procesu přechodu ke znalostně založené ekonomice považovány tři nové technologie informační a komunikační technologie, biotechnologie a nanotechnologie. Z technického hlediska je za klíčovou považována technologie, která je zdrojem nových technologií a současně významně ovlivňuje technologie stávající, tedy má horizontální dopad na ostatní odvětví s řadou přímých a zprostředkovaných dopadů na celou ekonomiku a společnost. Rozmach využívání zmíněných klíčových technologií významně mění i vnímání charakteru inovačního procesu. Inovační schopnost je rostoucí měrou hodnocena podle schopnosti systematicky využívat poznatky, které vznikají z nových kombinací v rámci stávající zásoby znalostí. Právě přístup k této zásobě umožňuje inovátorům čerpat z výsledků práce jejich kolegů. Ve znalostně založené ekonomice se systém vědy a technologií současně vyvíjí do komplexnější struktury, kde se oslabuje dřívější rozdělení na subjekty vytvářející a využívající nové znalosti a obě funkce se propojují v tzv. učících se organizacích. Vznik znalostně založené ekonomiky je dále charakterizován širokým záběrem procesu intenzifikace inovační aktivity. Tento proces probíhá nejen napříč ekonomickými sektory a odvětvími v podobě technologické změny, ale zahrnuje i institucionální a organizační inovace. Díky otevírání nových možností výměny a využívání znalostí dochází ke změně charakteristik prostředí, v nichž působí podniky, instituce a trhy. Management znalostí se stává klíčovou složkou strategického managementu, aktivizuje vztah mezi marketingem, výzkumem a výrobou a mění způsob fungování organizací. Klíčovou institucionální inovací se od 90. let stává rozšíření ochrany intelektuálního vlastnictví na nové typy aktérů a znalostí, které zvyšuje přitažlivost investic do nových, technologicky vysoce náročných produktů a firem. Rostoucí měrou je využíván nástroj rizikového kapitálu zejména při mobilizaci investic soukromého sektoru do znalostně založených aktivit. Přechod ke znalostně založené ekonomice je rovněž spojen s významnými celospolečenskými dopady, jde tedy o proces velmi komplexní. Vyžaduje nové znalosti a dovednosti, mění pracovní a životní podmínky a ovlivňuje i nerovnost mezi skupinami obyvatelstva. V této souvislosti je zdůrazňován vedle přechodu ke znalostně založené ekonomice také aspekt přechodu ke znalostně založené společnosti. V ekonomice tažené znalostmi sehrává klíčovou úlohu dostupnost kvalitního lidského kapitálu. Vybavenost informačními a komunikačními technologiemi sice představuje významnou příležitost pro získání znalostí (jako zdrojů konkurenceschopnosti), přetrvávají však značné rozdíly mezi zeměmi, regiony, odvětvími, organizacemi i jednotlivci v přístupu k těmto příležitostem, ve schopnosti pochopení dostupných informací a jejich využívání. Nové technologie obecně umožňují přechod na novou růstovou trajektorii pouze za předpokladu, že jsou provázeny dlouhodobou dostupností vysoce kvalifikované pracovní síly, a to nejen skupiny vědců a techniků, ale v širším významu tzv. znalostních pracovníků (knowledge workers). Nedostatečné investice do lidských zdrojů se často stávají omezujícím faktorem inovačního a ekonomického úspěchu. 7

Potřeba vyšších investic od lidských zdrojů však přesahuje obecný trend zvyšování úrovně kvalifikací či rekvalifikací. Na významu nabývá rozvoj specifických forem (nových) znalostí a nových kombinací nehmotných aktiv, nových kvalifikací a dovedností digitální znalosti, sociální a manažerské dovednosti, orientace na kvalitu a kreativitu. Současně se zvyšuje tlak na přizpůsobení. Mění se způsob organizace práce a roste nestabilita pracovního prostředí. Pracovní síla je soustavně konfrontována s novými úkoly a problémy a je mnohem častěji nucena rozvíjet nové kvalifikace a dovednosti. Předpokladem soustavného učení se stává schopnost učit se. Rostoucí tlak na schopnost přizpůsobení má dva zásadní dopady (EC DGR 2003). V prvé řadě dochází k větší individualizaci práce v pracovním procesu, čímž se zvyšuje pružnost a pestrost pracovních podmínek. Tyto trendy vyžadují nová pracovní uspořádání, která mohou zlepšit kvalitu života pracovníků, ale současně mohou vést k větší nejistotě pracovního místa. Uvedený nový, do značné míry protikladný vztah mezi pružností a nejistotou pracovních míst představuje nové výzvy pro politiky zaměstnanosti. Za druhé, objevuje se nebezpečí rostoucího sociálního vyloučení. Protože především vzdělání a znalosti poskytují lidem přístup k bohatství a zvyšují jejich schopnost přizpůsobení soustavně probíhajícím změnám, jsou rozdíly v úrovni vybavenosti těmito zdroji také příčinou nerovností mezi lidmi. Skupiny s horšími předpoklady pro učení, zejména s nízkými kvalifikacemi, handicapovaní a starší, budou obtížněji držet krok s novými a rychlejšími změnami. 1.2 Ekonomická výkonnost a konkurenceschopnost Ekonomická výkonnost Výzvy přechodu ke znalostně založené ekonomice jsou úzce propojeny s potřebou udržení, resp. zvýšení dlouhodobé ekonomické výkonnosti prostřednictvím nárůstu produktivity a zaměstnanosti. Zdrojem nárůstu produktivity jsou především kvalitativní změny faktorového vybavení vznik a zavádění nových technologií, procesní a produktové inovace, zvyšování kvality lidského kapitálu. K podpoře těchto změn nepochybně významně přispívají hospodářsko politické priority vlády i strategie soukromých subjektů ve formě zvýšení výdajů na související oblasti. Dostupnost potřebných zdrojů je však opět bezprostředně vázána na vykazovanou ekonomickou výkonnost, samozřejmě ve spojení se soustavným zvyšováním efektivnosti vynakládaných zdrojů a tedy i systémovými reformami. Význam nárůstu produktivity populace v produktivním věku (a zvýšení míry její participace) pro dlouhodobě udržitelnou ekonomickou výkonnost podtrhují v prvé řadě trendy evropského demografického vývoje, zejména dopady stárnutí populace. Evropa vykazuje nejen nejvyšší podíl obyvatelstva staršího 65 let, ale dlouhodobé prognózy předpokládají i jeho nejrychlejší nárůst v příštích desetiletích. Podle odhadů OSN se podíl této skupiny do roku 2050 zdvojnásobí z dnešních 14 % na 28 % (EC DGR 2003). Většina přistupujících zemí a v jejich rámci i Česká republika vykazuje velmi nepříznivé demografické charakteristiky, zejména nízké míry porodnosti, nižší očekávanou střední délku života ve srovnání se stávajícími členskými zeměmi EU. Kolem roku 2040 je přepokládáno, že koeficient závislosti starší populace (vyjádřený jako podíl populace 65leté a starší na populaci v produktivním věku, tj. 15-64leté) v přistupujících zemích převýší úroveň dnešní EU. Slovinsko a Česká republika vykazují ze srovnávaných zemí nejvyšší předpokládaný (absolutní i relativní) nárůst hodnoty koeficientu závislosti starší populace (Tab. 1). 8

Tabulka 1: Koeficient závislosti starší populace CZ CY EE HU LV LT MT PL SK SI EU 2000 20 18 21 21 22 20 18 18 17 20 24 2025 36 29 30 33 31 29 37 31 27 38 36 2050 61 39 47 51 50 51 47 50 50 66 49 Změna abs. 41 21 26 30 28 31 28 32 33 46 24 2000/50 % 207 119 122 139 128 156 154 180 200 233 100 Poznámka: Koeficient závislosti je vypočítán jako podíl počtu osob 65+ a počtu osob v produktivním věku (15-64). Pramen: EPC 2003, s. 26. Prognózovaný pokles velikosti populace v produktivním věku představuje závažné ohrožení hospodářského růstu i za předpokladu zvýšení souhrnné produktivity faktorů. V Lisabonské strategii je proto cíl vyšší produktivity faktorů sledován souběžně s cílem zvýšení participace a zaměstnanosti. Právě vyšší míry participace mužů a žen (zvláště ve starších věkových skupinách) a nižší míry nezaměstnanosti mohou přispět ke zmírnění dopadů stárnutí populace. Tabulka 2: Míry zaměstnanosti (v % specifických věkových skupin) Míra zaměstnanosti (15-64) Míra zaměstnanosti (55-64) Míra nezaměstn. CEL Ž M CEL Ž M CEL Ž M 1997 2001 1997 2001 1997 2001 1997 2001 1997 2001 1997 2001 2002 EU15 60,7 64,1 50,8 55,0 70,6 73,1 36,4 38,8 26,1 29,1 47,3 48,8 7,7 8,7 6,9 DK 74,9 76,2 69,1 72,0 80,5 80,2 51,7 58,0 40,3 49,7 62,7 65,5 7,3 8,2 6,6 NL 68,1 74,1 57,4 65,2 78,5 82,8 32,0 39,6 19,9 28,0 44,2 51,1 4,5 4,6 4,4 S 69,5 74,1 67,7 72,4 71,2 75,7 62,5 66,8 60,5 64,1 64,5 69,4 4,9 4,5 5,3 E 49,3 57,7 34,4 43,0 64,4 72,4 34,1 39,2 18,2 21,8 51,3 57,9 9,1 9,1 9,1 EL 55,1 55,4 39,3 40,9 72,1 70,8 41,0 38,0 24,6 22,5 59,1 55,0 4,9 4,5 5,3 I 51,3 54,9 36,4 41,1 66,3 68,6 28,1 28,1 14,8 16,2 42,3 40,7 5,1 4,5 5,6 CZ 68,6 65,1 60,1 57,0 77,2 73,3 38,2 37,1 23,7 23,2 54,6 52,6 7,3 9,0 5,9 SI 62,6 63,8 58,0 58,8 67,0 68,6 21,8 25,5 14,6 15,8 29,4 35,9 9,1 8,4 9,8 EE 64,7 61,3 60,3 57,3 69,8 65,5 49,0 48,4 40,5 42,1 60,6 56,6 5,6 5,1 6,0 LT 63,2 60,1.. 58,5.. 61,9.. 41,6.. 33,9.. 51,8 13,1 13,0 13,3 LV 58,9 58,7.. 55,7.. 61,9.. 36,9.. 30,0.. 46,2 12,8 11,8 13,7 SK.. 56,8.. 51,8.. 62,0.. 22,4.. 9,8.. 37,7 19,9 20,9 19,1 HU 52,4 56,5 45,4 49,8 59,7 63,4 17,7 24,1 10,3 15,3 27,0 34,9 6,0 6,4 5,7 PL.. 55,0.. 48,9.. 61,2.. 28,4.. 21,4.. 36,7 18,6 18,8 18,4 Poznámka: Země jsou seřazeny sestupně podle míry celkové zaměstnanosti populace v produktivním věku 15-64letých za rok 2001. Ze zemí EU jsou uvedeny první tři země s nejlepšími, resp. nejhoršími výsledky. Pramen: EUROSTAT Structural indicators (data k 14. 10. 2003) z výběrového šetření pracovních sil. V kvantitativním vyjádření stanovuje Lisabonská strategie ohledně míry celkové zaměstnanosti cíl 70 % (u žen 60 %) a pro věkovou skupinu 55-64letých 50 % pro rok 2010 (ve střednědobém horizontu v roce 2005 je to pro celkovou zaměstnanost 67 % a pro ženy 57 %). V širším mezinárodním srovnání vykazuje Česká republika dosud příznivější hodnoty oproti EU (Tab. 2), 1 kromě zaměstnanosti žen ve starší věkové skupině. V souhrnu však (s výjimkou Slovinska) dochází v přistupujících tranzitivních zemích ve srovnání s rokem 1997 k soustavnému poklesu míry zaměstnanosti a míra nezaměstnanosti je ve většině případů 1 V rámci EU jsou však zřejmé značné rozdíly mezi stávajícími členskými zeměmi, což platí o všech kvalitativních (strukturálních) ukazatelích. To se projevuje ve značném rozptylu mezi maximálními a minimálními hodnotami. Srovnání s průměrnými hodnotami za EU-15 je proto vhodné doplnit o údaje za země s nejlepšími, resp. nejhoršími výsledky ve sledovaných ukazatelích. Rozdíly jsou v řadě případů značné i mezi přistupujícími (tranzitivními) zeměmi. 9

vyšší oproti EU. Zvláště závažný problém představuje v České republice podobně jako i v dalších přistupujících tranzitivních zemích (i ve srovnání s průměrem EU) rozsah dlouhodobé nezaměstnanosti, která je především projevem strukturálních (institucionálních) nepružností trhu práce. Z řady ekonomických a sociálních dopadů provázejících proces stárnutí populace je v současné době silně pociťován zejména tlak na veřejné finance v oblasti výdajů na sociální zabezpečení. Tento tlak je zvláště závažný při rostoucím důrazu na udržení odpovídající fiskální stability (ve vztahu ke zmírňování deficitů veřejných rozpočtů a poklesu zadluženosti, Tab. 3). Z přistupujících tranzitivních zemí došlo k výraznému prohloubení fiskálních nerovnováh zejména v České republice, Maďarsku a na Slovensku. V České republice současně představují ze sledovaných zemí (z hlediska podílu na HDP) nejvýznamnější položku běžných rozpočtových výdajů dotace a transfery (téměř 29 % v roce 2000), a to i ve srovnání s průměrem EU (20 %). V této souvislosti je nutno zdůraznit, že přetrvávající či dokonce rostoucí fiskální nerovnováhy představují (vedle řady dalších dopadů) značné omezení při snaze o změnu zaměření výdajové politiky ve prospěch podpory zvýšení kvality domácího faktorového vybavení (viz dále). Tabulka 3: Bilance veřejných rozpočtů a hrubý vládní dluh (v % HDP) BIL EU15 FIN DK S P F D EE LT SI LV PL CZ SK HU 1997-2,4-1,5 0,4-1,5-3,0-3,0-2,7 2,0-1,1-2,3-0,7-4,3-2,6-5,5-6,8 2002-1,9 4,2 2,1 1,3-2,7-3,1-3,5 1,3-2,0-2,6-3,0-4,1-6,5-7,2-9,2 DLU EU15 IRL UK FIN EL B I EE LV LT CZ SI PL SK HU 1997 70,9 65,0 50,8 54,1 108,2 124,8 120,2 6,9 10,6 15,6 12,9 25,1 46,9 28,6 64,2 2002 62,3 32,4 38,5 42,7 104,7 105,8 106,7 5,8 15,2 22,7 27,1 28,3 41,8 42,6 56,3 Poznámka: Země jsou seřazeny sestupně podle údajů za rok 2002. Ze zemí EU jsou uvedeny první tři země s nejlepšími, resp. nejhoršími výsledky (do srovnání není zahrnuto Lucembursko). Polsko a Lotyšsko rok 1998. Pramen: EUROSTAT Structural indicators (data k 14. 10. 2003). Nezbytnost nárůstu produktivity populace v produktivním věku vyžaduje výrazné přesuny zdrojů do dvou, vzájemně propojených oblastí vytváření a využívání nových znalostí jako klíčového zdroje budoucí konkurenceschopnosti a vzdělávání a zvyšování kvalifikace lidského kapitálu. Na potřebu restrukturalizace výdajů směrem ke zvýšení relativního významu akumulace fyzického a lidského kapitálu a podpoře vzdělávání, výzkumu a vývoje, inovací a informačních technologií poukazují i dokumenty Lisabonské strategie (hodnocení sledovaných zemí v uvedených oblastech zahrnuje následující subkapitola). Zvýšení vynakládaných zdrojů je však podmínkou nutnou, nikoli postačující pro odpovídající nárůst produkční výkonnosti. Důraz je nutno klást i na zvýšení efektivnosti jejich využití prostřednictvím zlepšení spolupráce a koordinace mezi soukromým a veřejným sektorem ve vědeckém a technologickém výzkumu a strukturální reorganizace vzdělávacích systémů zejména s důrazem na jejich rozšíření na celou profesní kariéru (prostřednictvím celoživotního učení). Z politického hlediska bude uvedená alokace zdrojů ovlivněna tlakem stárnoucího voličstva upřednostňujícího výdaje na penzijní a zdravotní programy spíše než na vzdělávání mladé generace nebo výzkumné a inovační aktivity. Význam zvýšení ekonomické výkonnosti a konkurenceschopnosti nabývá v případě Evropské unie na závažnosti v souvislosti s rozšířením o nové členské země v roce 2004. Tyto země vykazují dlouhodobě vyšší hospodářský růst oproti průměru EU, jejich ekonomická úroveň (vyjádřena HDP na obyvatele) je však nižší. Na národní úrovni lze budoucí EU-25 rozdělit na tři skupiny zemí. Nejrozvinutější skupina zahrnuje 12 současných členských zemí (s 71 % 10

obyvatel) s nadprůměrnou úrovní důchodu, druhá skupina zahrnuje 7 zemí (s 13 % obyvatel) s důchodem na obyvatele na 80 % průměru EU-25 (Španělsko, Portugalsko, Řecko, Kypr, Malta, Slovinsko a Česká republika), třetí skupina zahrnuje 6 zbývajících nových členských zemí (Estonsko, Maďarsko, Lotyšsko, Litva, Polsko, Slovensko) s úrovní důchodu kolem 40 % průměru EU-25. Rozšíření tedy povede ke zvýšení ekonomických a sociálních rozdílů v rámci EU. Při stávající úrovni důchodu v nových členských zemích a podle zkušeností s vývojem v rámci EU se předpokládá dosažení konvergence v rozšířené Unii v horizontu nejméně dvou generací (za předpokladu, že bude probíhat stejným tempem). V současné době dosahuje HDP na obyvatele v přistupujících zemích kolem 45 % průměru EU. Rozdíly mezi zeměmi jsou však značné od 74 % na Kypru po 35 % v Lotyšsku. Pozice České republiky je v tomto srovnání nepříznivá zejména oproti výchozímu roku. V ČR jako v jediné z přistupujících zemí se ekonomická úroveň vůči průměru EU ve srovnání s rokem 1995 snížila, a to poměrně výrazně (ještě výraznější je tento pokles ve srovnání s rokem 1996). Česká republika také v uvedeném srovnání vykazuje z přistupujících zemí nejnižší průměrný roční růst mezi lety 1995 a 2002 (vyššího růstu dosahuje i EU, 2,3 %). Nárůst úrovně produktivity práce (HDP na pracovníka) byl v ČR rovněž nejnižší (při současném poklesu zaměstnanosti), a to dokonce ze všech zemí zahrnutých do srovnání, tj. včetně členů EU. Tyto výkonnostní charakteristiky (Tab. 4) je nutno hodnotit jako výrazně omezující faktor při přechodu na znalostně založenou ekonomiku zejména v souvislosti se zmíněnou nutností výdajových úspor v důsledku řešení fiskálních nerovnováh. Tabulka 4: Ekonomická úroveň (HDP na obyvatele) a produktivita (HDP na pracovníka) a jejich změna (v PPS, EU-15=100, změna v p.b.), průměrný roční růst HDP 1995-2002 (s.c. roku 1995) OBY IRL DK NL E P EL SI CZ HU SK EE PL LT LV 1995 93,1 117,7 109,1 78,2 69,6 64,7 64,5 62,0 46,1 47,1 32,9 36,0 29,1 24,8 2002 125,5 114,5 112,7 84,3 68,7 65,9 73,8 59,9 56,6 47,3 41,8 39,4 39,1 35,2 ZM 32,4-3,2 3,6 6,1-0,9 1,2 9,3-2,1 10,5 0,2 8,9 3,4 10,0 10,4 PRO IRL B F UK EL P SI HU CZ SK PL EE LT LV 1995 109,7 124,4 114,1 87,0 77,8 60,8 61,5 55,2 54,3 49,5 39,6 31,3 27,0 26,7 2002 123,5 120,0 112,2 92,8 82,5 62,6 72,7 66,1 56,0 52,3 48,3 43,3 43,1 37,0 ZM 13,8-4,4-1,9 5,8 4,7 1,8 11,2 10,9 1,7 2,8 8,7 12,0 16,1 10,3 Prům. IRL FIN EL A I D PL EE LT LV SK SI HU CZ růst 9,0 3,8 3,4 2,2 1,8 1,5 5,8 5,2 5,0 4,8 4,1 3,9 3,6 2,1 Poznámka: Země jsou seřazeny sestupně podle údajů za rok 2002, resp. podle průměrného ročního růstu. Ze zemí EU jsou uvedeny první tři země s nejlepšími, resp. nejhoršími výsledky (do srovnání není zahrnuto Lucembursko). Pramen: EUROSTAT Structural indicators (data k 14. 10. 2003). Z hlediska struktury ekonomických aktivit je pro výchozí ilustraci vyjádřen podíl tzv. znalostně založených odvětví na přidané hodnotě. Tato odvětví zahrnují vysoké a vyšší technologie ve zpracovatelském průmyslu a vybraná odvětví tržních a netržních služeb. Odvětví vysokých technologií jsou nejvýznamnějšími tvůrci technologických znalostí, ostatní odvětví velmi intenzivně tyto znalosti využívají a/nebo zaměstnávají vysoce kvalifikovanou pracovní sílu nezbytnou k plnému využití technologických inovací. Údaje o struktuře přidané hodnoty podle podílu znalostně založených odvětví jsou k dispozici jen pro omezený počet zemí, nicméně uváděné mezinárodní srovnání výstižně charakterizuje pozici České republiky ve srovnání s členskými zeměmi EU (Tab. 5). V tomto srovnání patří podíl znalostně založených odvětví v ČR k nejnižším. Za průměrem EU zaostává ČR v podílu vysokých technologií (podíl vyšších technologií je naopak větší) a zejména v podílu podnikových služeb a znalostně založených netržních služeb. 11

Tabulka 5: Podíly znalostně založených odvětví na přidané hodnotě, 2000 (v %, z b.c.) Zpracovat. průmysl Tržní služby Netržní sl. Vysoké Vyšší Pošty, Finanč., Podnik. Celkem Vzděláv., Celkem technolog. technolog. telekom. pojišťovn. služby zdrav. S 3,7 7,1 2,8 3,8 10,0 27,4 14,8 42,2 D 2,4 9,3 2,3 4,5 13,2 31,7 10,2 41,9 UK 3,0 4,3 2,9 5,2 12,7 28,2 12,1 40,2 F 2,4 5,1 2,2 5,0 13,4 28,0 11,4 39,4 NL 6,0 2,4 6,4 12,0 26,8 11,5 38,3 EU 2,3 6,0 2,4 5,3 11,0 27,0 11,0 38,0 HU 11,8 3,8 3,9 8,6 28,1 9,2 37,3 DK 2,3 3,9 2,4 5,0 8,1 21,7 15,2 36,9 FIN 6,1 5,0 3,2 3,8 6,1 24,3 12,2 36,5 I 1,9 5,6 2,3 6,2 9,1 25,0 9,7 34,7 A 2,1 5,4 2,0 6,8 7,9 24,2 9,8 34,0 CZ 1,7 8,3 4,3 4,5 6,9 25,7 7,1 32,8 E 1,2 4,8 2,6 5,2 5,9 19,8 10,2 29,9 SK 7,7 2,7 3,6 6,0 20,0 7,4 27,5 EL 0,5 1,2 3,3 5,0 7,0 17,1 10,1 27,2 Poznámka: Země jsou seřazeny sestupně podle celkového podílu znalostně založených odvětví. Slovensko rok 1999. Pramen: OECD (2003), s. 141. Kvalitativní konkurenceschopnost V souvislosti s přechodem na znalostně založenou ekonomiku je vedle významu dlouhodobé růstové výkonnosti (a makroekonomické stability) podrobněji hodnocena konkurenceschopnost zemí podle jejích kvalitativních charakteristik. Její úroveň a vývoj v čase lze přiblížit strukturou (zpracovatelských) vývozů podle hledisek technologické a kvalifikační náročnosti 2 mezi lety 1995 a 2001. Dosavadní poznatky ukazují na úspěšné kvalitativní dohánění vývozní struktury většiny přistupujících (tranzitivních) zemí zvláště od druhé poloviny 90. let (Kadeřábková 2003, 2003a). Je však nutno zdůraznit jejich dosud omezenou pozici v globálních produkčních řetězcích (nadnárodních firem), na níž je toto dohánění založeno. V rámci kvalitativně náročných odvětví jsou proto v tranzitivních ekonomikách realizovány spíše kvalitativně méně náročné segmenty, převážně typu montážních operací, při dosud nízkých vlastních inovačních schopnostech (viz následující subkapitola). Při srovnání struktury zpracovatelských vývozů do EU podle použitých hledisek kvalitativní náročnosti (Obr. 1) jsou ve skupině přistupujících tranzitivních zemí (CT) v roce 2001 nejvýznamněji zastoupena odvětví s vyšší technologickou a nízkou kvalifikační náročností, oproti roku 1995 nejvýrazněji vzrostl podíl odvětví s vyšší technologickou a s nižší kvalifikační náročností. 2 Hledisko technologické (resp. kvalifikační) náročnosti rozlišuje čtyři úrovně vysokou (H), vyšší (MH), nižší (ML) a nízkou (L) náročnost. Technologická náročnost odvětví je stanovena podle VaV intenzity (podílu výdajů na výzkum a vývoj na přidané hodnotě), kvalifikační náročnost podle podílu pracovníků v profesních skupinách tzv. bílých a modrých límečků a nízkých a vysokých kvalifikací. 12

Obrázek 1: Podíly odvětvových skupin na vývozech do EU, 2001 (v %), a jejich změna, 1995-2001 (v p.b.) 45 CTex CTex* EUex 25 5-15 H MH ML L H MH ML L Technologická náročnost Kvalifikační náročnost CTex 13,5 42,0 19,4 25,1 13,1 27,5 28,5 30,8 CTex* 8,7 9,7-8,8-9,5 3,4 3,8 7,4-14,7 EUex 22,0 40,7 16,1 21,3 22,6 30,1 20,3 27,0 Poznámka: CTex, EUex podíly na zpracovatelských vývozech, CTex* změna. Pramen: Vlastní výpočty z databáze COMEXT 2002. Oproti vývozní struktuře EU vykazuje skupina sledovaných přistupujících zemí z hlediska technologické náročnosti dosud větší podíl odvětví s nízkou a nižší technologickou úrovní a naopak malý podíl odvětví vysokých technologií. V případě odvětví s vyšší technologickou náročností však již podíl na vývozech převyšuje hodnoty vykazované EU. V případě kvalifikační intenzity je srovnání s EU méně příznivé. Podíly odvětví s vysokou a vyšší kvalifikační náročností za hodnotami vykazovanými EU stále zaostávají, naopak výrazná je převaha zvláště u odvětví s nižší kvalifikační úrovní. Na úrovni zemí v rámci CT (Tab. 6) z hlediska technologické náročnosti zaostává v roce 2001 Česká republika v podílu vysokých technologií za Estonskem a Maďarskem, k velmi výraznému nárůstu došlo oproti roku 1995 u odvětví vyšších technologií. Naopak podíl technologicky méně náročných odvětví se značně snížil, i když méně výrazně ve srovnání s Maďarskem. Velmi vysoký je v ČR naopak podíl odvětví s nižší technologickou náročností. Z hlediska kvalifikační náročnosti je struktura vývozů ČR méně příznivá oproti hledisku technologické náročnosti. Podíl odvětví s vysokou kvalifikační intenzitou je sice větší ve srovnání s hlediskem technologické náročnosti, ale v dalších odvětvových skupinách jsou výsledky výrazně horší. Pro širší srovnání je uvedena i kvalitativní struktura vývozů zemí EU v roce 2001 podle hledisek technologické a kvalifikační náročnosti (Tab. 7). Tabulka 6: Podíly odvětvových skupin podle kvalitativní náročnosti na vývozech CT do EU, 2001 (v %) a jejich změna, 1995-2001 (v p.b.) Technologická náročnost (TN) Kvalifikační náročnost (KN) 1995 2001 1995 2001 H MH ML L H MH ML L H MH ML L H MH ML L CZ 5,2 35,5 30,4 28,8 11,3 48,1 21,9 18,7 13,0 24,4 21,0 41,6 17,9 25,2 29,5 27,4 HU 8,5 42,3 21,4 27,9 28,4 45,9 10,3 15,4 10,5 28,5 21,5 39,4 15,5 36,2 28,2 20,1 SK 2,0 35,7 33,0 29,3 5,5 49,7 22,4 22,4 7,6 25,4 20,8 46,3 11,7 24,9 31,7 31,8 SI 5,0 38,3 20,3 36,4 5,6 45,0 21,5 28,0 14,6 19,6 25,4 40,4 15,6 20,4 27,5 36,5 PL 3,0 24,8 29,9 42,3 6,1 37,5 22,6 33,8 6,7 19,1 20,6 53,7 8,8 22,5 29,1 39,6 EE 10,6 14,1 29,2 46,0 29,3 12,8 18,5 39,4 10,8 22,9 15,8 50,5 4,3 44,3 19,0 32,5 LV 0,3 7,6 54,2 37,9 1,3 6,3 24,1 68,3 1,1 41,3 19,8 37,7 2,6 16,9 41,4 39,1 LT 3,6 19,6 33,5 43,3 4,6 14,3 31,3 49,9 1,5 34,4 12,2 52,0 2,8 33,9 11,8 51,6 Poznámka: Zvýrazněny jsou hodnoty pro odvětví, které jsou vyšší (H, MHH), resp. nižší (ML, L) než v EU. Pramen: Vlastní výpočty z databáze COMEXT 2002. 13

Tabulka 7: Podíly odvětvových skupin podle kvalitativní náročnosti na vývozech do EU, 2001 (v %) TN KN F BL NL D I UK IRL DK EL P E S FIN A H 21,2 14,2 31,6 18,8 12,0 36,2 45,1 20,5 14,3 22,9 10,6 18,3 22,5 15,7 MH 44,2 42,3 28,2 50,0 39,8 35,0 36,8 26,1 10,4 28,4 50,5 36,0 18,1 39,8 ML 15,2 20,5 16,7 15,3 18,9 15,4 3,2 13,3 25,7 10,3 16,4 18,8 18,2 18,9 L 19,4 22,9 23,5 16,0 29,4 13,5 14,9 40,1 49,6 38,4 22,5 26,9 41,1 25,7 H 21,9 15,6 23,7 22,7 25,1 30,4 39,6 23,0 15,2 19,6 12,4 20,1 10,6 16,4 MH 26,2 29,5 39,6 27,7 18,7 36,4 43,0 25,3 14,5 21,5 20,6 39,1 63,5 27,4 ML 24,9 21,2 8,7 27,0 17,3 13,5 2,6 7,6 2,7 21,1 36,0 22,4 10,0 25,9 L 27,0 33,7 28,1 22,6 38,9 19,7 14,8 44,1 67,7 37,8 31,0 18,5 15,9 30,2 Poznámka: Zvýrazněny jsou hodnoty pro odvětví, které jsou vyšší (H, MHH), resp. nižší (ML, L) než v EU. Pramen: Vlastní výpočty z databáze COMEXT 2002. Srovnání vývoje kvalitativní náročnosti vývozů podle kvalifikačního a technologického hlediska, které je u řady odvětví odlišné, umožňuje rozlišit míru technologického a kvalifikačního posunu (tj. zda technologické dohánění provází i zvyšování kvalifikační náročnosti). Význam vztahu obou hledisek kvalitativní náročnosti vychází z předpokladu, že podmínkou zvýšení produktivity je propojení kvalitního lidského kapitálu s technologickou úrovní produkce a inovačními schopnostmi. Na druhé straně vyšší technologická úroveň produkce nemusí vyžadovat vyšší úroveň kvalifikací, ani vlastní inovační schopnosti, pokud zahrnuje standardizované výrobní postupy v rámci zapojení do globálního produkčního řetězce. Tato charakteristika platí zvláště v případě odvětví řazených k technologicky náročnějším, jejichž skutečná výzkumná a vývojová intenzita je však v přistupujících tranzitivních zemích na výrazně nižší úrovni oproti vyspělým zemím. Pozici zemí podle technologické a kvalifikační intenzity vývozů do EU v širším mezinárodním srovnání vyjadřují hodnoty průměrné kvalifikační a technologické náročnosti v letech 1995 a 2001 (Obr. 2). Pozice zemí CT je v roce 2001 příznivější z hlediska technologické náročnosti vývozů, za níž výrazně zaostává kvalifikační náročnost, což platí i pro změnu kvalitativní pozice oproti roku 1995. Obrázek 2: Průměrná technologická a kvalifikační náročnost vývozů do EU, 1995, 2001 40 35 30 25 20 15 10 5 TN 95 TN 01 KN 95 KN 01 IRL UK HU D NL F EU CZ E B S A CT P SK EE I DK SI FIN PL EL LT LV TN 95 29 29 21 27 24 25 25 19 24 22 22 23 17 14 17 14 21 19 18 15 14 8 13 10 TN 01 37 33 32 29 28 28 27 25 25 24 24 24 24 23 22 22 22 21 21 20 19 15 11 6 KN 95 30 28 18 24 25 22 23 18 16 18 26 21 16 14 15 15 20 21 17 27 12 6 14 17 KN 01 38 31 24 25 28 24 25 21 17 21 27 21 19 20 18 20 22 23 18 29 15 14 15 10 Poznámka: Průměrná technologická (TN), resp. kvalifikační náročnost (KN) vývozů je vypočítána jako vážený průměr s vahami: H = 8, MH = 5, ML = 1, L = 0. Země jsou seřazeny sestupně podle hodnot průměrné technologické náročnosti v roce 2001. Pramen: Vlastní výpočty z databáze COMEXT 2002. 14

Odlišný rozsah zlepšení kvalitativní náročnosti vývozů podle uvedených odvětvových hledisek je zřejmý i ze srovnání rozdílů hodnot na počátku a na konci sledovaného období. V roce 1995 jsou rozdíly obou průměrných kvalitativních náročností v CT poměrně malé, do roku 2001 se však výrazně prohloubily. Ve srovnání s EU je pozice CT v roce 2001 méně příznivá v případě kvalifikační náročnosti. V souhrnu tedy za výrazným technologickým doháněním v CT dosud zaostává zlepšování úrovně kvalifikační náročnosti. Na úrovni zemí v případě technologické náročnosti vykazuje největší zlepšení pozice Maďarsko a Estonsko, pouze v Maďarsku však v roce 2001 hodnota převyšuje (a to dosti výrazně) úroveň agregátu EU, Česká republika se jí alespoň značně přiblížila. V případě kvalifikační náročnosti žádná ze zemí CT nedosahuje v roce 2001 hodnoty agregátu EU, nejvýraznější zlepšení oproti roku 1995 vykazuje opět Maďarsko, dále Estonsko a Česká republika. Výše zmíněné rozdíly v obou typech kvalitativního dohánění jsou zřejmé i na úrovni zemí. Zatímco v případě průměrné technologické náročnosti zaujímá Česká republika v roce 2001 v širším mezinárodním srovnání (z 22 sledovaných zemí) 7. pozici, v případě průměrné kvalifikační náročnosti až 11. pozici (v obou případech došlo ke zlepšení z výchozí 13. pozice v roce 1995). S využitím hodnot průměrné kvalitativní náročnosti je nárůst z hlediska technologické úrovně v ČR oproti roku 1995 dvojnásobný ve srovnání s nárůstem kvalifikační náročnosti. Kvalifikační náročnost konkurenceschopnosti Odvětvové klasifikace používané při hodnocení kvalitativních charakteristik konkurenceschopnosti nezohledňují odlišnosti specializace podle fází produkčního řetězce. Hodnocení uvedených příznivých změn ve většině přistupujících zemí z hlediska nárůstu kvalitativní konkurenceschopnosti je proto nutno doplnit o ukazatele skutečně vykazované technologické a kvalifikační intenzity. Dostupnost údajů o technologické náročnosti (vyjádřené podílem výdajů na výzkum a vývoj na přidané hodnotě) je na odvětvové úrovni dosud omezená. Hodnocení se tedy soustřeďuje na charakteristiky kvalifikační intenzity vyjádřené kvalitativní strukturou zaměstnaných v technologicky odlišených odvětvových skupinách. 3 Kvalitativní struktura je hodnocena podle hledisek vzdělanostní úrovně pracovníků (ISCED) a kvalifikační náročnosti zaměstnání, která vykonávají (ISCO-KZAM). 4 Podle hlediska dosažené vzdělanostní úrovně (ISCED) ukazuje srovnání (Obr. 3) především poměrně malé rozdíly v podílech pracovníků v technologicky odlišených odvětvových skupinách v agregátu CT. 5 V EU činil v roce 2001 rozdíl mezi podílem pracovníků s vysokou vzdělanostní úrovní (H) v odvětvích vysokých technologií (HT) a v odvětvích nízkých technologií (LT) více než 20 p.b., v CT pouze necelé 2 p.b. V případě pracovníků s nízkou 3 Klasifikace odvětví podle technologické náročnosti je provedena pouze na dvojmístné úrovni OKEČ, rozlišení je tedy méně přesné oproti klasifikaci OECD (2003) u odvětví s vysokou a vyšší technologickou náročností. Tuto úpravu klasifikace vyžaduje nedostupnost údajů o zaměstnanosti na trojmístné úrovni OKEČ v některých zemích. 4 ISCED-97 (International Standard Classification of Education) rozlišuje 7 úrovní (0 až 6): ISCED 1,2 - základní vzdělání prvního a druhého stupně, 3 - sekundární vzdělání, 4 - postsekundární (neterciární) vzdělání, 5,6 terciární vzdělání. Mezinárodní srovnatelnost údajů o úrovni dosaženého vzdělání podle ISCED je však zkreslena odlišnostmi v charakteristikách vzdělávacích programů řazených v jednotlivých zemích do příslušných úrovní. Podle ISCO-88 (International Standard Classification of Occupations) je rozlišeno 9 skupin zaměstnání: 1) zákonodárci, vedoucí a řídící pracovníci, 2) vědečtí a odborní duševní pracovníci, 3) techničtí, zdravotničtí a pedagogičtí pracovníci, 4) nižší administrativní pracovníci (úředníci), 5) provozní pracovníci ve službách a obchodě, 6) kvalifikovaní dělníci v zemědělství a lesnictví, 7) řemeslníci a kvalifikovaní výrobci, zpracovatelé a opraváři, 8) obsluha strojů a zařízení, 9) pomocní a nekvalifikovaní pracovníci. 5 V CT není zahrnuto Polsko, kde nejsou k dispozici údaje pro zpracovatelský průmysl v odvětvovém členění. 15

vzdělanostní úrovní (L) činí tento rozdíl (mezi LT a HT) v EU 27 p.b., v CT opět necelé 2 p.b. Podobně rozdíl mezi podílem pracovníků s vysokou a nízkou vzdělanostní úrovní v EU v odvětvové skupině HT činí 15 p.b., v CT pouze necelých 5 p.b. (v opačném směru). Obrázek 3: Struktura zaměstnaných ve zpracovatelském průmyslu podle vzdělanostní úrovně (ISCED), 2001 (v %) 80 60 H M L 40 20 0 HT MHT MLT LT HT MHT MLT LT EU CT H 32,8 22,3 12,5 12,2 11,9 10,7 7,7 10,4 M 49,6 51,4 49,2 43,3 71,8 76,1 78,2 71,6 L 17,6 26,3 38,3 44,5 16,4 13,2 14,1 18,0 Poznámka: Dosažené vzdělání (ISCED): H 5-6, M 3-4, L 1-2. Technologická úroveň: HT vysoká, MHT vyšší, MLT nižší, LT nízká. Hodnoty za CT bez Polska. Pramen: Vlastní výpočty z databáze New Cronos (Labour Force Survey) k 31. 7. 2003. Odlišnosti v náročnosti odvětvových skupin na vzdělanostní úroveň pracovníků jsou tedy v CT (ve srovnání s EU) malé a jejich struktura v podstatě odráží strukturu zaměstnanosti zpracovatelského průmyslu. Jinými slovy, rozdíly v technologické náročnosti odvětvových skupin (vymezených podle odvětvové klasifikace použité při hodnocení kvalitativní konkurenceschopnosti) se v CT výrazněji nepromítají do rozdílů vzdělanostní úrovně jejich pracovníků. Tato charakteristika ukazuje, že skutečně vykazovaná kvalitativní náročnost zpracovatelského průmyslu je v CT na podobné úrovni napříč technologicky odlišenými odvětvovými skupinami a v souhrnu na nižší úrovni oproti EU. Podle hlediska kvalifikační náročnosti zaměstnání (ISCO) je již struktura pracovníků v technologicky odlišených odvětvových skupinách pestřejší i v agregátu CT (Obr. 4), kvalitativní charakteristiky zaměstnaných v technologicky náročných odvětvích jsou však ve srovnání s EU stále nepříznivé. V případě nemanuálních pracovníků vykazuje skupina CT jejich výrazně menší (o 26 p.b.) podíl oproti EU u odvětví vysokých technologií (HT) a značně menší je i jejich podíl v ostatních odvětvových skupinách. Téměř 40 % pracovníků v odvětvích HT tvoří v CT skupina s nízkou kvalifikační náročností zaměstnání (L), což je největší hodnota ze všech odvětvových skupin, a podíl pracovníků s vysokou kvalifikační náročností zaměstnání (H) je výrazně menší (o 20 p.b.) oproti EU. Podíl pracovníků se střední kvalifikační náročností (M) je v CT na podobné úrovni jako v EU, ale výrazněji je zastoupena podskupina modrých límečků (tato charakteristika platí i pro další odvětvové skupiny). U odvětví s vyšší technologickou intenzitou (MHT) je kvalitativní struktura zaměstnaných v CT mírně příznivější díky podílu pracovníků v zaměstnáních se střední kvalifikační náročností, který se pohybuje na podobné úrovni jako v EU. Podíl pracovníků v zaměstnáních s vysokou náročností je však oproti EU menší a podíl pracovníků v zaměstnáních s nízkou náročností naopak větší. Charakteristiky kvalitativní struktury zaměstnaných v odvětvích s nižší (MLT) a nízkou technologickou náročností (LT) jsou v CT velmi podobné a ve všech skupinách zaměstnání jsou buď horší či jen mírně lepší oproti průměru EU. 16

Obrázek 4: Struktura pracovníků ve zpracovatelském průmyslu podle kvalifikační náročnosti zaměstnání (ISCO), 2001 (v %) 60 50 40 30 20 10 H M L ML NEM HT MHT MLT LT HT MHT MLT LT EU CT H 48,2 33,2 20,4 20,2 28,9 26,7 19,8 17,6 M 33,7 40,4 43,5 47,9 32,6 41,0 44,0 46,9 L 18,1 26,4 36,0 31,9 38,5 32,3 36,2 35,5 ML 20,4 28,5 33,0 33,8 26,6 34,0 37,4 39,9 NEM 61,5 45,1 30,9 34,3 34,8 33,7 26,4 24,6 Poznámka: Skupiny zaměstnání (ISCO): H 1-3, M 4-7, ML 6-7, L 8-9. Technologická úroveň: HT vysoká, MHT vyšší, MLT nižší, LT nízká. NEM nemanuální pracovníci (ISCO 1-5). Hodnoty za CT bez Polska. Pramen: Vlastní výpočty z databáze New Cronos (Labour Force Survey) k 31. 7. 2003. Na úrovni zemí jsou porovnány podíly zaměstnaných podle vzdělanostní úrovně a kvalifikační náročností zaměstnání v technologicky náročných odvětvích (HT, MHT), Tab. 8. V případě odvětví HT zaujímá Česká republika spolu se Slovinskem a Maďarskem jedno z posledních míst mezi sledovanými zeměmi podle podílu pracovníků s vysokou vzdělanostní úrovní (výrazně menší je však podíl pracovníků s nízkou vzdělanostní úrovní). Tabulka 8: Struktura zaměstnaných v technologicky náročnějších odvětvích podle vzdělanostní úrovně (ISCED) a kvalifikační náročnosti zaměstnání (ISCO), 2001 (v %) ISCED B FIN E UK F LT IRL D NL DK S EE A P SK I CZ SI HU HT H 50 50 46 39 37 36 35 33 32 32 30 29 20 15 12 11 11 10 9 L 15 10 31 9 19 19 18 14 24 20 10 3 17 57 8 33 10 24 23 ISCO B S UK F IN F E I D NL A DK CZ IRL SI SK P EE HU LT N M 78 70 70 67 65 61 60 58 58 54 48 45 43 41 40 39 35 28 16 HT H 68 53 52 64 55 45 42 46 46 41 41 39 33 35 35 25 35 21 13 L 13 15 17 20 22 24 20 11 17 16 35 35 47 37 43 44 59 39 43 ISCED LT E EE UK B FIN IRL D F DK NL S A CZ HU SK I SI P MHT H 39 34 32 27 27 27 25 25 23 21 17 15 14 9 8 8 8 7 7 L 4 46 16 13 31 21 24 16 27 22 32 20 17 9 20 6 49 26 75 ISCO UK NL B D S F DK I FIN IRL CZ A P SI E S K EE HU LT N M 53 49 48 47 46 44 44 42 41 40 38 38 34 34 34 33 30 28 25 MHT H 39 38 37 36 34 35 32 24 35 28 31 25 22 25 26 27 29 21 21 L 28 20 34 18 27 31 25 31 18 41 30 21 36 47 37 36 30 31 21 Poznámka: Skupiny zaměstnán í (ISCO): H 1-3, L 8-9. NM nemanuální pracovníci (ISCO 1-5). Dosažené vzd ělání (ISCED): H 5-6, L 1-2. Technologická úroveň: H T vysoká, MHT vyšší. Země jsou seř azeny sestupně podle podílu nemanuálních pracovníků (ISCO), resp. podílu pracovníků s vysokou vzdělanostní úrovní (ISCED). Pramen: Vlastní výpočty z databáze New Cronos (Labour Force Survey) k 31. 7. 2003. 17

Pozice ČR je mírně příznivější podle hlediska kvalifikační náročnosti zaměstnání, patří však k zemím se značným podílem pracovníků v zaměstnáních s nízkou náročností. V případě odvětví s vyšší technologickou intenzitou je pozice České republiky z hlediska vzdělanostní úrovně podobná jako u vysokých technologií. Z hlediska kvalifikační náročnosti zaměstnání již nejsou vykazované hodnoty tak výrazně odlišné od vyspělejších zemí jako u vysokých technologií, rozsah zaostávání však zůstává značný. Nicméně v rámci zemí CT je pozice České republiky podle kvalifikační náročnosti zaměstnání nejpříznivější. Uvedené charakteristiky ukazují, že nárůst konkurenceschopnosti technologicky náročných odvětví prostřednictvím zapojení do nadnárodních produkčních řetězců je v přistupujících tranzitivních zemích zatím založen spíše na kvalitativně méně náročných segmentech s vysokými podíly pracovníků v zaměstnáních s nízkou kvalifikační intenzitou. Jak přitom naznačuje srovnání struktury pracovníků podle hledisek ISCED a ISCO, je odpovídající nabídka kvalifikací (z hlediska vzdělanostní úrovně) pro zvýšení kvalitativní intenzity konkurenceschopnosti podmínkou nutnou, nikoli však postačující. Významnou úlohu sehrává i kvalita poptávky po kvalifikačně náročnějších zaměstnáních, která odráží zejména úroveň rozvoje aktivit založených na vlastních inovačních schopnostech či na tvůrčím využití technologického transferu z vyspělejších zemí, tj. na předpokladech přechodu na znalostně založenou ekonomiku a jejího rozvoje. 1.3 Předpoklady přechodu na znalostně založenou ekonomiku L isabonská strategie Přechod ke znalostně založené ekonomice (společnosti) je součástí zásadní strukturální (kvalitativní) změny, jejíž hlavní oblasti pro Evropskou unii definuje Lisabonská strategie z března roku 2000. Tyto oblasti zahrnují zaměstnanost, produktové a finanční trhy, výzkum a inovace, sociální kohezi a enviromentální udržitelnost (v prostředí růstové výkonnosti, konkurenceschopnosti a makroekonomické stability). Pokrok v jednotlivých oblastech hodnotí každoroční jarní zpráva Evropské komise připravovaná pro summity Evropské rady pomocí souboru strukturálních ukazatelů pro členské a přistupující země. Z hlediska reforem, na něž se zaměřují hospodářsko politické cíle Lisabonské strategie, je při hodnocení přistupujících zemí zdůrazňován problém dosud nedokončené strukturální transformace (EPC 2003). Vedle některých aspektů souvisejících se zvýšením efektivnosti produktových trhů (privatizace, regulované ceny a faktory ovlivňující sektorové složení ekonomiky) a úrovně kvality institucionálního rámce a podnikatelského prostředí jsou to zejména právě předpoklady k přechodu na znalostně založenou ekonomiku výkonnost vzdělávacích systémů, aktivit výzkumu a vývoje a inovační výkonnost. Následující přehled (Tab. 9) ilustruje pozici zemí EU a přistupujících tranzitivních zemí vůči EU v uvedených hlavních oblastech Lisabonské strategie. Hodnocení je založeno na šetření v rámci Zprávy o globální konkurenceschopnosti Světového ekonomického fóra (WEF 2003, 2003a), tj. na měkkých datech. Uvedený přehled proto poskytuje pouze výchozí průřezovou představu ve vztahu k cílům Lisabonské strategie, vlastní předpoklady k přechodu na znalostně založenou ekonomiku jsou následně podrobně hodnoceny na souboru dílčích ukazatelů založených na tvrdých datech. 18

Přehled uvádí pozici EU ve sledovaných ukazatelích a dále rozdíl hodnot pro tři nejlepší a čtyři nejhorší členské země vůči průměru EU, v případě přistupujících zemí jsou uváděny rozdíly hodnot za celou skupinu CT a rozdíly hodnot za tři nejlepší země vůči průměru EU a vůči čtyřem nejhorším členským zemím. Toto srovnání názorně ukazuje míru zaostávání či naopak náskoku a rovněž rozdíly v rámci skupin zemí EU a CT. Mezi trojicí nejlepších zemí EU se nejčastěji objevují skandinávské země a Velká Británie. Naopak čtveřice nejhorších zemí nejčastěji zahrnuje Portugalsko, Španělsko, Itálii a Řecko. Tabulka 9: Hodnocení pozice zemí EU a CT z hlediska cílů Lisabonské strategie Tři nejlepší Čtyři nejhorší 3EU/ 4EU/ Tři nejlepší CT/ 3CT/ 3CT/ EU v EU (3EU) v EU (4EU) EU EU v CT (3CC) EU EU 4EU Inform. společnost FIN, S, UK EL, I, E, IRL 5,4 0,6-0,5 EE, HU,CZ -0,9 0,1 0,6 Inovace, VaV FIN, D, S, EL, I, P, E 5,2 0,5-0,7 CZ, SI, HU -1,3-0,6 0,1 Liberalizace 4,8 0,6-0,5-1,3-0,6-0,1 Sjednocení trhu S, UK, FIN EL, I, E, P 5,2 0,5-0,6 SI, HU, EE -1,4-0,8-0,2 Státní pomoc FIN, UK, IRL EL, I, E, F 4,4 0,7-0,4 SI, HU, EE -1,2-0,3 0,1 Síťová odvětví 5,3 1,0-0,5-0,8 0,0 0,5 Telekomunikace FIN, S, UK EL, IRL, I, E 5,3 0,9-0,2 EE, CZ, HU -0,5 0,4 0,5 Energ. a doprava D, FIN, DK EL, IRL, I, E 5,3 1,2-0,8 SI, CZ, EE -1,1-0,4 0,5 Ef. a int. fin. trhy UK, FIN, DK EL, I, E, B 5,1 0,6-0,4 EE, SI, HU -1,8-0,4 0,0 Podnikové prostř. 3,5 0,9-0,5-0,4 0,2 0,7 Začínající podniky FIN, UK, IRL EL, I, F, E 4,2 0,9-0,6 EE, SI, HU -0,8-0,1 0,5 Regulační břemeno FIN, UK, IRL I, EL, F, B 2,8 0,9-0,3 EE, HU, SI -0,1 0,6 0,9 Sociální začlenění 4,9 1,2-1,0-1,0 0,1 1,1 Celoživotní vzděl. NL, FIN, B EL, P, I, E 5,2 0,7-0,6 CZ, HU, SK -0,8-0,1 0,5 Mod. sociální ochr. B, DK, FIN IRL, EL, P, UK 4,5 1,7-1,4 CZ, SI, SK -1,3 0,3 1,7 Udržitelný rozvoj 5,5 0,6-0,9-1,3-0,6 0,4 Životní prostředí FIN, NL, D EL, I, IRL, E 4,8 0,7-0,7 SI, CZ, EE -0,9-0,4 0,3 Klimatická změna FIN, D, NL EL, E, IRL, I 6,1 0,6-1,2 CZ, SI, HU -1,7-0,8 0,4 Pramen: WEF (2003b), s. 5, 10, vlastní úpravy. P řistupující země jako celek výrazně zaostávají v uvedeném srovnání za průměrem EU, největší rozdíly kvalitativní úrovně se objevují v oblastech finančních služeb, udržitelného rozvoje, inovací a výzkumu a vývoje a liberalizace. Při srovnání pozice tří nejlepších zemí v jednotlivých oblastech je situace příznivější, dokonce dosahují lepších výsledků oproti EU v oblastech informační společnosti, podnikového prostředí a sociálního začlenění. Oproti proměnlivému složení nejlepších trojic v EU se ve skupině CT mezi nejlepšími objevují pouze čtyři země Estonsko, Maďarsko, Česká republika a Slovinsko. Pozice nejlepších zemí skupiny CT je poměrně velmi příznivá ve srovnání s nejhoršími zeměmi EU, téměř ve všech ukazatelích (s výjimkou liberalizace) je jejich hodnocení lepší. Pozici přistupujících zemí ve srovnání se stávajícími členy EU podle úrovně předpokladů pro rozvoj znalostně založené ekonomiky lze souhrnně hodnotit podle skupiny strukturálních ukazatelů v oblasti výzkumu a inovací, které jsou doplněny o ukazatele charakterizující kvalitu lidských zdrojů. Uvedení hodnocení představuje výchozí charakteristiku faktorů sledovaných podrobněji v následujících kapitolách. Vedle současného stavu (s využitím údajů za poslední dostupný rok) je hodnocen i vývojový trend za předchozí období (v závislosti na dostupnosti údajů). 19

Kvalita lidského kapitálu Investice do vzdělávání a zvyšování kvalifikací jsou vyjadřovány nejčastěji v podílu souvisejících veřejných výdajů na HDP (Obr. 5). 6 V případě skupiny EU se objevuje klesající trend tohoto poměru v posledních letech, podobný vývoj vykazují i údaje pro přistupující tranzitivní země. Mezi sledovanými zeměmi se však objevují v podílech výdajů na vzdělávání a jejich vývoji v čase výrazné rozdíly. V obou skupinách zemí vykazují nejvyšší hodnoty severské ekonomiky skandinávské a pobaltské země, výrazně nad průměrem EU. Obrázek 5: Veřejné výdaje na vzdělávání (v % HDP), 1995, 2000-2002 9,0 8,0 7,0 6,0 5,0 4,0 3,0 2,0 2001 1995 DK S EE LV FIN LT A P F B PL NL EU I HU D CZ E UK IRL SK EL 2001 8,4 7,3 7,3 6,4 6,2 6,0 5,7 5,7 5,7 5,2 5,1 5,0 4,9 4,5 4,5 4,5 4,4 4,4 4,4 4,4 4,1 3,5 1995 7,7 7,5 7,0 7,0 6,9 5,6 6,2 5,4 6,0 5,2 5,5 5,0 5,2 4,9 5,0 4,7 4,9 4,7 5,0 5,5 5,0 2,9 Po známka: Země jsou seřazeny sestupně podle hodnot v roce 2000-2002. Pramen: Databáze Structural Indicators (EUROSTAT), data z 14. 10. 2003. Oproti roku 1995 se podíl veřejných výdajů na vzdělávání zvýšil pouze v Dánsku, Estonsku, Litvě, Portugalsku a Řecku. Česká republika zaujímá spolu se Slovenskem v rámci přistupujících zemí poslední místa při současně významném poklesu podílu výdajů na vzdělávání na HDP ve srovnání s rokem 1995. Tento trend je nutno považovat za obecně velmi nepříznivý z hlediska naplňování cílů Lisabonské strategie a za zvláště nepříznivý v případě zemí s nízkou vzdělanostní úrovní (podle podílu populace s terciárním vzděláním), k nimž patří právě Česká republika (a Slovensko). 7 V souhrnu je v případě přistupujících tranzitivních zemí zdůrazňován i problém efektivnosti výdajů na vzdělávání, zejména z hlediska nákladové neefektivnosti (nadměrných personálních kapacit, duplicit zařízení, příliš vysokých režijních nákladů), a dále kvality vzdělávacích systémů, např. ve vztahu k zastaralosti studijních programů, nedostatečnému naplnění potřeb 8 soukromého sektoru a obecněji trhu práce apod. 6 Ukazatel podílu veřejných výdajů na HDP neposkytuje úplnou informaci o rozsahu zdrojů vydávaných na oblast vzdělávání a zvyšování kvalifikací, protože nezahrnuje výdaje firem a domácností. Dostupnost údajů v této oblasti je však dosud omezená. 7 V České republice navíc došlo ve srovnání s rokem 1995 k poměrně výraznému nárůstu počtu studujících na vysokých školách, což se projevilo ve značném poklesu výdajů v přepočtu na studenta při pouze mírném nárůstu celkových výdajů na vysokoškolské vzdělávání (OECD 2003). 8 Je však nutno zdůraznit, že dostupnost mezinárodně srovnatelných ukazatelů kvality vzdělávacích systémů je velmi omezená, resp. tuto kvalitu lze hodnotit pouze nepřímo. 20