JEDNOTA TLA KRISTOVA MARTIN KLUSO (Praha, 27. srpna 2003) Vím, že pichází as, kdy Bh bude mít Tlo Kristovo. Nechce se nám hovoit o tom, že bychom mli init vtší vci nebo být slavnjší nebo chodit v tom Tle slavnji, než chodil Ježíš Kristus. Ale tak praví Boží slovo (Jan 14:12) 1, a nám nezbývá nic jiného, než Boží slovo bu pijmout, nebo odmítnout. Sláva, kterou ml Ježíš Kristus, nebyla Jeho vlastní, byla to sláva Otcova. Byla to sláva, kterou pevzal od Otce. Získal ji tím, že neinil nic, než co vidl init svého Otce. A Bh v této dob a v tomto vku povolává lid, který bude mít stejn jako Ježíš Kristus slávu, která nebude jeho, ale Otcova. Protože nebude init nic, co by si usmyslel, ale v každé vci bude init Boží vli. Boží slovo mluví na nkolika místech o tom, že Bh spje k výluné vci v historii ke zrození Božích syn. (ím 8:19) 2 Boží synové jsou lidé, kteí se zrodili z Boha. Nezrodili se z tla, nezrodili se z vle lovka, z vle muže, ale zrodili se z Boha samého, a to tak, že nemilovali své duše až do konce. Položili svj život a pijali život Boží. Boží slovo nám íká, že nemžeme žít obojí. Boží slovo íká, že kdo chce zachovat svoji duši, ten o ni pijde, a kdo ztratí svou duši pro Nj, tak ji získá pro život vný. (Mat 16:25) 3 Naše duše není náš život v tom smyslu, že bychom mli umít a být v hrob. Naše duše je naše mysl, vle, city, naše touhy. Boží slovo íká, že kdo si chce zachovat svoji mysl, tak o ni pijde. Kdo si chce zachovat svoje emoce, svoje touhy a svoji vli, tak o n pijde. Ale pokud ztratíme svou mysl, svoje pemýšlení, svoji vli, city, emoce, svoje touhy, tak je získáme pro vný život. Halelujah! 1 Jan 14:12 Amen, amen pravím vám: Kdož ví ve mne, skutky, kteréž já iním, i on initi bude, a vtší nad ty initi bude; nebo já jdu k Otci svému. 2 ím 8:19 Nebo stvoení peliv jako vyhlídaje, oekává zjevení syn Božích. 3 Mat 16:25 Nebo kdož by chtl duši svou zachovati, ztratí ji; kdož by pak ztratil duši svou pro mne, nalezne ji. 1
Boží slovo nás povolává k tomu, abychom pebývali v jednot. Amen? Abychom se milovali navzájem. (Ef 4:2,3) 4 Vím, že jsme na pokraji Božího asu a Božího naplnní tohoto zámru. Vím, že ten zámr bude slavný práv v tom, že povstane Tlo Kristovo, které bude v jednot. Boží slovo íká, že je blaze tam, kde pebývají brati v jednomyslnosti. (Žalm 133:1) 5 Nezapomeme na to, že jedna mysl je mysl Kristova. To, že pebývají v jednomyslnosti, znamená, že pebývají v mysli Kristov, protože potom mže sestoupit pomazání. Mže sestoupit po celém Tle Kristov až na podolek jeho roucha, až nkam tam, kde je ho možná nejvíc poteba. Halelujah! Milovat se navzájem neznamená, že máme mít jeden druhého v oblib, ale máme usilovat o to, aby ten druhý stál pevn v Kristu Ježíši. Mlo by být naší touhou, naším usilováním lidi nestrhávat k zemi, ale vyvyšovat je ve smyslu vyvádt je výše. Vyvést je výše, aby naerpali nový život. Boží slovo nás nabádá, abychom tam, kde se nám zdá, že jsme duchovní, svoji duchovnost použili k tomu, abychom k ní vedli své spolubratry. (Gal 6:1,2) 6 Naše duchovnost nám nebyla dána proto, abychom se nadýmali nebo vyvyšovali ped druhými, ale proto, abychom se vydali jeden druhému. Nco podobného jsme se snažili uit naše dti na táboe. Víte, ono to bylo v tle. Dti byly rzn staré, byly mezi nimi starší i mladší. Mluvili jsme o tom, že žádné z dtí není povoláno k tomu, aby zstalo mladší, ale k tomu, aby dorostlo do zralosti, do plnosti, do plného vku. Uili jsme je, že jejich obdarování, která mají skrze zralost, napíklad že umí íst, jim nebyly dány proto, aby mohly mít navrch vi tm ostatním. Ale ten, který byl mezi nimi nejvtší, byl služebníkem všem. Halelujah! Mám touhu pistoupit ped Boží trn a slyšet, co Bh praví, a opakovat, co Bh íká, slovo od slova. Nemám žádnou touhu, žádnou ambici mluvit sám ze sebe, a to nejen te na shromáždní, ale kdykoliv a kdekoliv. Vím tomu, že to je touha, která je z Hospodina. Vím, že je to touha, kterou nám Bh klade na srdce, kterou klade na srdce Tla 4 Ef 4:2,3 Se vší pokorou, tichostí, i s snášenlivostí, snášejíce se vespolek v lásce, usilujíce zachovávati jednotu Ducha v svazku pokoje. 5 Žalm 133:1 Aj, jak dobré a jak utšené, když bratí v jednomyslnosti pebývají. 6 Gal 6:1,2 Bratí, by pak byl zachvácen lovk v njakém pádu, vy duchovní napravte takového v duchu tichosti, prohlédaje sám k sob, abys i ty nebyl pokoušín. Jedni druhých bemena neste, a tak pte zákon Kristv. 2
Kristova. Protože to je Tlo Kristovo, které nebude mít žádnou ambici a žádnou touhu dlat svoje vlastní vci, ale bude init vci Hospodinovy. Mám pevnou nadji a pevnou víru, že Bh nás povolal, abychom šli jako ást Tla Kristova. A povolal nás k tomu, abychom pebývali v jednomyslnosti. Kdysi dávno, bylo to na konferenci, urit 10 let zpátky, jsme se jeden veer rozhodli, že pespíme venku. Na té konferenci nebyla z rzných dvod úplná jednota. A já jsem se modlil a íkal jsem: Bože, co máme udlat, abychom byli jedno? Bh mi zjevil obraz, který se m drží do dnešního dne, a skrze tento obraz vykládám a vnímám jednotu. Skrze ten obraz vnímám také ekumenické hnutí a další jiná hnutí a pokusy lidí o sjednocení. Bh mi ukázal všechny hvzdy a ekl mi: To jsou brati, to jsou synové Boží. Jak bys je sjednotil? Nevdl jsem, jak je sjednotit. Asi bych je zaal shromažovat na jedno místo. A Bh íkal: Vidíš tamtu hvzdu, která svítí nejvíc? To jsem Já. Jak bys sjednotil všechny bratry te? Vdl jsem, že tím zpsobem, že každý z nich, každá ta hvzda, se musí dostat ke hvzd, která je Ježíš Kristus. Amen? JEŽÍŠ KRISTUS C D B A 3
Bh mi na toto téma zaal íkat víc vcí. Mluvil o tom, jaká je vzdálenost nejednoty dvou hvzd, jaká je mezi tmi lidmi nejednota. Jak by se dala mit? Pokud bych ji mil vzdáleností, jaká je nejednota A a B? Zdá se, že menší než nejednota C a D. Ale to není pravda, protože jednota se nemí tím, jak moc jsou ti lidé spolu. Tihle jsou možná zdánliv v jednot. Ale Bh íká, že jsou tak daleko od jednoty, jak daleko jsou spolu od Ježíše Krista. Víte, co je to denominace? Víte, co je to ekumenické hnutí? Ekumenické hnutí je taková vc: Máte nkolik lidi, kteí nejsou jednotní, jsou roztroušení. A vy nevíte, že je jeden Bh a že je jedna pravda, a hledáte njaký prseík, jak je sjednotit. Potom se stane, že lidé neusilují o nic jiného, než aby byli sjednoceni. Sjednoceni na nem, co není Bh. Bh mi ekl, jakým zpsobem máme usilovat o jednotu. Tím, že se dostaneme ke Kristu. Zdánliv se od bratra vzdálíme a zvýšíme tu pocitovou propast nejednoty. Zvýšíme rozdlení proto, abychom dosáhli jednoty. To je pemýšlení, které mi tehdy hodn pomohlo, osvobodilo m. Bál jsem se, že moje touha po jednot s Bohem a moje touha po jednot s bratry, kteí mají jinou vzdálenost od Boha, si protieí. Bh mi ekl, že to není pravda, protože moje touha není mít jednotu s lovkem na tom míst, kde se nachází. Moje touha je mít s ním jednotu v Kristu. Proto dlám dv vci: Usiluji o to, abych došel do Krista a získal mysl Kristovu, a usiluji o to, aby každý z mých bratr se postupn dostával do Krista. A to je služba Tla Kristova, kdy se navzájem povzbuzujeme a motivujeme skrze dary Kristovy, které dal do Tla, k tomu, abychom spolen stanuli a mli mysl Kristovu. Když máme mysl Boží, tak jsme naplnili Boží zámr a dospli jsme. To je to, na co eká celé stvoení. Celé stvoení lká a eká na zrození a zjevení Božích syn. (ím 8:19) Bh nás povolal do jednoty. Do jednoty, která je v Kristu Ježíši. Bh nás povolal do jednomyslnosti, která je v Kristu Ježíši. Pokud se mluví o jednot, tak si možná pedstavíte názory. Teologické názory. Ale Bh k nám hovoí o nem víc. Víte, že máme být jednodušní? Bh íká, že máme být jedné duše. (Fil 1:27) 7 Co to znamená? Pojme mluvit 7 Fil 1:27 (NBK) Jenom vete život dstojný Kristova evangelia, abych a už pijdu a uvidím vás, anebo když budu vzdálen, slyšel o vás, že stojíte v jednom duchu, že s jednou myslí (dosl. duší) spolen bojujete ve víe evangelia... 4
o mysli. Jaká je nejednota v našich myslích? To je stejný princip. Pokud se chcete sjednotit se mnou v mysli, tak je to dobré. Ale pamatujte na to, že se se mnou nechcete sjednotit na míst, kde se práv nacházím, ale že se se mnou chcete sjednotit na míst, které je Kristus. Pokud se toužíte se mnou sjednotit v mysli, tak usilujte o to, abyste získali mysl Kristovu, a pomozte mn, abych získal mysl Kristovu. Potom budeme jedno. Nemám žádný zájem a žádnou ambici sjednotit se s kýmkoliv, krom Krista na mysli, která není Kristova. Mám pevnou nadji a víru, že váš zámr a vaše ambice jsou stejné. Stejným zpsobem to funguje s jakoukoliv další ástí naší duše. Pokud máme ve své duši emoce, tak Bh hovoí o tom, že pokud chceme, aby naše emoce plynuly a abychom se na nich shodli, sjednotili, tak musíme jít ke Kristu. Nkdy brati usilují o to, aby plakali s plaícími a radovali se s radujícími, a na základ tohoto verše se snaží sdílet své emoce. Ale je poteba, abychom je sdíleli v Kristu. To znamená plakat s plaícími, když pláe Kristus, a radovat se s radujícími, když se raduje Kristus. Protože jinak se nám mže stát, že se sjednotíme a budeme spolen emotivní, ale nebudeme v Kristu. Bh nám proto dal do Tla Kristova jednu dobrou vc, a to nejednotu a rozdlení. Bh íká, že v Tle musí být rozdlení proto, abychom mohli dozrát. Pokud bychom se totiž všichni shromáždili na jednom míst, tak bychom mli velký problém porozumt tomu, že nejsme jednotní v Kristu. Proto Bh rozesel ty hvzdy porznu dokola. Když budeme usilovat o jednotu se všemi, tak nám nezbývá nic jiného, než abychom se navzájem povzbuzovali. Když se pibližuji ke Kristu, tak iním pokání. Pokání je zmna mojí duše. Zmna mých emocí, zmna mojí vle. Pokud bychom to pirovnali ke zmn zvyk, tak jestli jsem dív jídával brambory a dneska brambory nejídám, inil jsem pokání. Rozumíte mi? Pokání není nutn o tom, že se poplazím po kolenou, abych odinil svj hích, ale je o tom, že pokud jsem byl njaký, tak se rozhoduji a prosím o Boží milost, moudrost a moc, abych mohl být jiný. Pokud se pibližuji a sjednocuji s vámi, tak skrze pokání. Takže vás prosím, abyste inili pokání z vcí, kdy vaše duše není jednotná s mojí duší v Kristu Ježíši. Vím tomu, že Bh nás pivede a pivádí na místo, kde budeme moci plynout. Zakusili jsme uritý díl jednoty a zakusili jsme urité ovoce jednoty. To znamená, že do té míry, do které jsme se sebhli v tu plnou 5
postavu Krista Ježíše, do té míry jsme byli schopni dopustit Boží moci, aby mezi námi psobila. Vím, že se nám to líbilo, že jsme byli nadšení, naplnní, potšení v Bohu. Bh nám však ukazuje, že to byla jenom míra toho, kam bychom mli vstoupit a kde bychom se mli nacházet, abychom mohli uvolnit plnost Božího požehnání a plnost Božího pomazání. Vím tomu, že mezi námi bylo mnoho potebných, kterým bylo pomoženo, kterým bylo odpovzeno. Ale také tomu, že je mezi námi mnohem víc potebných a je teba dotáhnout do konce všechna vysvobození. Amen? Mám pocit, že všechno se to vztahuje k jedné vci. Musíme se rozhodnout: bu budeme dlat Boží vci, nebo budeme dlat svoje vci. Bu budeme mluvit Boží vci, nebo budeme mluvit svoje vci. Bu budeme pemýšlet a vymýšlet svoje vci, nebo budeme pemýšlet a vymýšlet Boží vci. Vím tomu, že nastává as, kdy budeme mít báze init svoje vlastní vci. Možná by to nkdo, pokud by chtl, mohl vykládat jako pílišné puritánství nebo tžké náboženství nebo jakýsi fanatismus. Ale já vím, že ím jsme blíž Bohu, tím vtší máme báze dlat vlastní dílo. Vím, že ti Boží služebníci, kteí byli blízko Bohu, mli daleko menší prostor pro manévrování, než máme mnohdy my a než mají lidé ve svt. Tolerance, která tam byla, byla daleko menší. Když se podíváte na chzi Mojžíše a podíváte se na jeho pestoupení, které zapí- inilo, že nedovedl Boží lid do zaslíbené zem, to nám, myslím, naznauje Boží nekompromisnost. Pokud se dostaneme do Boží pítomnosti, zbavujeme se prostoru pro manévrování v kompromisu a v tlesnosti. Víte, je to taková zvláštní vc. ím více je na shromáždní Boží pítomnosti, ím více si uvdomujete, že máte dar k tomu, abyste ho mohli použít, tím vtší máte báze ho použít. Pokud jste nikdy nemli strach promluvit na shromáždní, tak v tomto smyslu ite pokání. Získejte strach a báze. Strach a báze pijít a pinést svj díl na shromáždní pramení z toho, že si do urité míry uvdomujeme, co se dje, když se sejdeme na shromáždní. My se nescházíme jako lidi, my se scházíme jako Boží nádoby. Scházíme se jako Tlo Kristovo, abychom se posunuli do jednoty, která je v Kristu Ježíši a která vyplývá z toho, že každý z nás usiluje o to, aby zddil a pevzal mysl Kristovu. Z tohoto dvodu doufáme a oekáváme, že tak jako na obrázku Kristus uprosted reprezentuje samého Boha, pichází i na toto místo. A pokud Bh pichází na naše 6
shromáždní, tak co je lovk, aby mluvil? Co je lovk, aby prokazoval svoji tlesnost? Co je lovk, aby picházel a vydával nco, co je on sám, a není to Bh? Pokud chceme init Boží vli, nezbývá nám nic jiného, než abychom ji zkoušeli init. Vím tomu, že když máme isté srdce, uzíme Boha. isté srdce mžeme mít, to není nic nedosažitelného. Je to nco, co nám nabízí Bh, který íká, že blahoslavení jsou istého srdce, nebo ti uzí Boží království a budou moci do nj vstoupit. (Mat 5:8) 8 Vím tomu, že pokud máme isté srdce, istou touhu požehnat jeden druhému a vstoupit na místo, kde jako jeden z úd Tla Kristova budu posouvat bratry do Krista, pokud je toto mj zámr, tak mohu být Bohem použit jako nádoba. Ale musím být pipravený na jednu vc. Musím být pipravený velmi citliv naslouchat Bohu, jestli v tom, co iním, a v tom, co íkám, napluji tento zámr, nebo ho nenapluji. Musím být pipravený init pokání. init pokání, pokud ten zámr nenapluji, protože pokání je zmna. Rozumíte mi? Znamená to, že budu hledat, co zpsobilo mj omyl, pokud jsem zaujal místo nkoho jiného, když ten nkdo jiný byl v tuto chvíli povolaný, aby nás posunoval do Krista. Doufám, že jsem v této vci ve vás vzbudil báze a tlak. lovk se nachází mezi dvma mlýnskými kameny. Ten jeden mlýnský kámen íká, abychom si žehnali navzájem a používali dary, které máme, a druhý mlýnský kámen nám na druhou stranu íká, abychom neinili nic ze sebe. Mžete si zvolit jednu, nebo druhou stranu. Ale to vás nezmní, to vás nedovede k pokání a ke zmn. Mžete si zvolit to, že nepjdete dopedu a nepoužijete svj dar k tomu, abyste žehnali, abyste posouvali lidi, a zstanete tam, kde jste. Nebo si vyvolíte to, že budete používat svj dar, svoje obdarování a svoji touhu pomoci a pozvednout církev nezávisle na tom, co cítíte v duchu a jaká je zptná vazba od Boha. V tu chvíli se také nebudete mnit. Pokud se však rozhodnete pro obojí, nauíte se chodit velmi citliv. A to je to povolání, které máme v Kristu Ježíši. Protože Ježíš mohl o sob vyznat, že neiní nic, než co vidí init svého Otce. (Jan 5:19) 9 Zna- 8 Mat 5:8 Blahoslavení istého srdce, nebo oni Boha vidti budou. 9 Jan 5:19 I odpovdl Ježíš a ekl jim: Amen, amen pravím vám: Nemže Syn sám od sebe nic initi, jediné což vidí, an Otec iní. Nebo cožkoli on iní, to i Syn též podobn iní. 7
mená to, že se musel nauit dívat a vidt v každém okamžiku, co iní Bh. Pokud nevidíte a nevíte, co iní Bh, tak nemžete init vli Boha. Nemžete init Jeho vli. V Písmu je Slovo, které nám íká, jakým zpsobem mžeme vstoupit do Boží slávy. Jakým zpsobem mžeme vstoupit do Boží jednoty, do Božího chrámu, aby Boží sláva sestoupila. Víte, co se musí stát? Aby Bh sestoupil se svojí slávou, se svojí pítomností, musí se stát jedna klíová vc. Je to posvcení. (2Par 5:11-14) 10 Víte, co je to posvcení? To je takové náboženské slovo. Posvcení je oddlení. Posvcení je o tom, že vydáváte urité vci k uritému zámru. To znamená, že bych mohl vzít ást svého majetku a zasvtit jej uritému úelu. Znamená to, že ho nepoužívám na nic jiného. Dokážete tu myšlenku dotáhnout dál? Bh posvtil naši mysl To znamená, že Jeho zámr a Jeho touha je, abychom nemli v mysli nic jiného. Bh nás posvtil sám sob. Pokud chceme, aby vstoupila Boží sláva, Boží moc a autorita na nás a proudila skrze nás, tak potebujeme posvcení. Žádná ást naší duše, žádná ást toho, ím chceme sloužit Bohu, žádná ást našeho daru, naší chze, našich úst nemže patit nikomu jinému než Bohu. Protože jsme jako nádoby byli zasvceni, byli jsme vydáni k jedinému úelu a nesmíme být použiti k žádnému jinému. Nádoby, které byly v Božím stánku, v Božím chrámu, byly posvceny. Byly to nádoby, které nesmly pijít do styku s žádným jiným dílem, s žádným jiným obcováním nebo lidským zamstnáním. Bh nám dal naše tlo, duši, ducha, naše dary, ovoce, rodiny, schopnosti, urité vybavení pro každého z nás. A Bh íká, abychom se posvtili, abychom se oddlili. Tady hovoíme o uritém rozdlení, o uritém oddlení. Potebujeme vdt, že naše nádoba je nádobou, která má sloužit v Božím dom k obtem, k uctívání, ke chvále a ke sloužení Hospodinu, k tomu dílu pi Božích stolech. Pokud jste se vydali jako živá ob Bohu, tak musíte Bohu dopustit, aby udlal ten ez, aby vás skrze pokání vedl k tomu, že budete patit a budete souástí jediného díla, a to Božího díla. To znamená, že by vám na mysl nemlo pijít nic jiného (bume te duchovní) než Bh a Boží vci. 10 2Par 5:11-14 I stalo se, když vycházeli knží z svatyn, (nebo všickni knží, kteíž se koli našli, byli se posvtili,...tedy oblak naplnil dm ten, dm totiž Hospodinv, tak že nemohli knží ostáti a sloužiti pro ten oblak; nebo sláva Hospodinova byla naplnila dm Boží. 8
Pokud toužíte po tom, abychom se shromáždili v jednot, pokud toužíte spolen vytvoit Boží dm, na který sestoupí šekína sláva, tak potebujete uinit jednu vc potebujete se posvtit. Ne posvtit se na shromáždní, ale posvtit se ped shromáždním. Ideální by bylo, kdybyste žili život v posvcení, tak jak nás k tomu nabádá Boží slovo. Pak nepijdete na shromáždní se svými vlastními vcmi a nezanete až tam hledat Hospodina, ale pijdete na shromáždní s tím, že jste vydali svj as a sebe jako nádobu, svou osobu, mysl, duši k jedinému dílu, jedinému zámru. Všechny vaše emoce, city, vle, mysl, tlo budou podízeny tomu, že jste tady, abyste inili Boží vli. U tla je to možná dobe vidt. Bh nám dal naše tlo, které je chrámem Božím. Pokud chcete, aby vaše tlo naplnil Boží duch, aby v nm Bh pebýval ve své plnosti, jak jen mže pebývat, potebujete se posvtit. Potebujete íct: Toto tlo není povoláno k tomu, aby sloužilo híchu nebo jakékoli vci, která není z Hospodina. Mohou to být vci, které absolutn zneiš ují a nií tlo, jako je hích tla, ale i vci, které nejsou z Boha a jsou pohrdáním toho, co Bh posvtil. To je, jako byste mli vzácnou vázu na kvtiny. Zvláštní vázu urenou a vyhrazenou k jedinému úelu. Pedstavte si, že byste ji mli pipravenou a ekali na ten slavný den a okamžik jejího použití, kdy do ní dáte kvtiny a pedáte ji nkomu velmi vzácnému a váženému. A nkdo by tu vázu vzal a použil ji na vylití splašk. Nenašel by žádnou jinou nádobu a vzal by tuhle vaši vzácnou vázu. Bylo by to zneuctní zámru, pro který ta váza byla urena. Sáhl jsem po takovémto píkladu, protože vím, že Bh postavil každého z vás jako vzácné nádoby v Božím dom. Jako nádoby, ze kterých se má sytit Boží Syn. Víte o tom, že se z nás chce Boží Syn sytit? Kde Bh íká, že se z nás chce sytit? ím se sytí Bh? Co jí Bh? Bh jí ovoce ve své zahrad Píse písní. (Pís 4:16) 11 Ježíš byl velmi, velmi nároný ve své strav, v hledání ovoce na strom. O tom se hovoí na nkolika místech a píše se, že pichází do své zahrady, aby se nasytil ze svého ovoce. On je Pánem té zahrady. Bh pichází, aby se sytil. Pichází ke stromu a íká, že se chce nasytit. To není o tom, že se snažíme dostat Boha na rovinu, která je pirozená, lidská. Na rovinu, kde bychom s Ním 11 Pís 4:16 Vj, vtíku plnoní, a pi, vtíku polední, provj zahradu mou, a tekou vonné vci její, a a pijde milý mj do zahrady své, a jí rozkošné ovoce své. 9
mohli kamarádit. Na rovinu, kde bychom Ho dokázali ohraniit njakými lidskými pikázáními, njakými pravidly, jakousi spravedlností, možná dokonce naší legislativou. Bh se velmi snaží, aby se z ní vymanil, aby ekl: Já jsem Bh, který nebude svázán lovkem. Dokonce zákony, které On sám dal a ze kterých farizeové chtli udlat uritý rámec, ve kterém by se dalo chodit, tak aby to mli pod kontrolou, pekonával. Aby jimi nebyl svázán, aby jim nebyl poddán. Chodil a porušoval píkazy o mytí rukou (Mat 15:2) 12, o pstu (Mat 9:14) 13, o sobotách (Mat 12:1-14) 14, o vínu (Luk 7:34) 15. Spoustu tch vcí dlal takovým zpsobem, že boural bariéry a íkal: Já nejsem Bh, který se s vámi bude bavit o tom, kdy a co má init. Víte, nkdy íkáme: Bože, Ty bys neml... A Bh íká: Já jsem Bh. To je nco, co mám rád. Mám rád kapitolu z Joba, kde Bh Joba napomíná a íká mu: Kdo jsi ty, že se mnou chceš diskutovat o tom, co mám init? Jestli já se t rozhodnu potít, udlám to. Já jsem Bh. Kde jsi byl, když jsem tvoil zemi? Kde jsi byl, když jsem oblékal hory? Vezmi udici a ulov velrybu, kterou jsem stvoil. Bh mu ukazuje, kde je Bh a kde je lovk. Tohle bychom mli mít neustále na mysli, když nás Bh zane používat jako svoje nástroje, jako svoje nádoby. Já vím tomu, že Bh je Bohem, který se nenechá omezit lidskými pravidly, tím, kdy a co by ml s námi a skrze nás init. Stejným zpsobem Bh pichází ke stromu a íká: Te pišel as, kdy se chci sytit. Bh neíká, že je omezen. Komu z nás se zdá fér ten píbh, kdy Ježíš pichází k fíkovníku v dob, kdy není as fík, a chce se z nj nasytit? To je píbh, na kterém mnozí zakopávají, protože se neustále snaží hledat rzná teologická a historická vysvtlení a vtsnat Boha do toho, že Bh pece nemže být nefér. Bavili jsme se o tom, že Bh není fér. Bh není fér tím zpsobem, že byste mohli íct: Bože, ale tohle není fér. Bh je spravedlivý, ale 12 Mat 15:2 Pro uedlníci tvoji pestupují ustanovení starších? Nebo neumývají rukou svých, když mají jísti chléb. 13 Mat 9:14 Tehdy pisoupili k nmu uedlníci Janovi, kouce: Pro my a farizeové postíme se asto, uedlníci pak tvoji se nepostí? 14 Mat 12:2 Farizeové pak spativše to, ekli jemu: Hle, uedlníci tvoji iní, ehož nesluší initi v sobotu. 15 Luk 7:34 Pišel Syn lovka, jeda a pije, a pravíte: Aj, lovk žrá a piján vína, pítel publikán a híšník. 10
není fér. Fér ve smyslu našeho pemýšlení. A tak Bh pichází, a my bychom si ekli, že není as, abychom nesli ovoce. Ale Bh pichází v ten as a íká, že pišel, aby se nasytil. Pišel, aby pojedl. Lidé dnes vbec nemají rádi autoritu a svrchovanost autority. Oni by chtli, aby autority byly poddány lidu. Nelíbí se jim, že autorita jede v lepším aut než lid. Mn se to líbí, protože to dokazuje Boží ád a Boží svrchovanost. Rozumíte? Když král rozhodne, že se bude jíst, tak se bude jíst. Když král rozhodne, že se nebude jíst, tak se nebude jíst. Když král svolá hostinu a v polovin se rozhodne, že odejde lovit, tak jde lovit. Protože on se nezodpovídá nikomu jinému než králi. Lid by možná chtl íct, že to není fér. Ale Bh íká, že to nemusí být fér. Protože On se zodpovídá jednomu jedinému, a to je Bh. Víte, že Bh se zodpovídá Bohu? Bh se zodpovídá Božímu charakteru, tomu omezení, které je v Bohu. To, že se setkali kes ané oištní a naplnní Duchem, aby oekávali na Hospodina, a pt z nich nedošlo do Boží pítomnosti, není fér. To není fér. To nebyli nevící. Mnozí se snaží, aby to udlali trošku fér, íkat, že to byli nevící. íkají: To bylo pt bláznivých a pt moudrých panen, a tch pt bláznivých panen bylo nevících. (Mat 25:1-12) Nevím, jak to mže v Bibli, která mluví o žen jako o církvi, znamenat nevící. Zvláš panna, která je istá a je ve svatebním rouchu. Ješt jsem nevidl nevícího, který by se oblékl do svatebního roucha proto, aby ekal na ženicha. Nevím, že by ten píbh byl pitažený za vlasy. Co se tehdy stalo s Noemem, nebylo také pitažené za vlasy. Já jsem nad tím dnes pemýšlel. Jeho píbh je hodn podobný tomu, co se dje dnes. V Novém zákon se píše, že se ženili a vdávaly, jedli a pili a dlali si svoje vlastní vci a nevdli, že nkde vedle se dje Boží dílo. (Mat 24:37-39, Luk 17:26-27) Nebyli schopni ho nijak ovlivnit a zastavit. Bh nastavil as a ten as prost tikal. Bh to ekl všem lidem skrze Noema, protože se píše, že byli neposlušni za doby Noema. (1Petr 3:20) 16 To znamená, že museli být neposlušni kázání. Nemžete být neposlušní bez Božího slova. Skrze Noema byla kázána zvst. (2Petr 2:5) 17 Oni jí neuvili a byli jí neposlušní. To ale nic nezmnilo na tom, že Bh ml 16 1Petr 3:20 (NBK) kdysi neposlušným, když jednou za Noémových dn Boží trplivost vykávala, zatímco se stavla archa, v níž bylo jen nkolik (to jest osm) duší zachránno skrze vodu. 17 2Petr 2:5 (NBK) Neušetil ani ten starý svt, ale jako jednoho z osmi zachoval Noéma, kazatele spravedlnosti, když uvedl potopu na svt bezbožných. 11
svj as. Možná se nám to nezdá fér. Do té lodi vešlo osm lidí a dvee byly zaveny. Mnozí z vás by chtli, aby ty dvee zstaly otevené. Pro se Bh nedokázal tím, že by zaalo pršet? Pro zaalo pršet až po tom, co se zavely dvee? To není fér. Protože když by zaalo pršet, mnozí by uvili a porozumli tomu, co kázal Noe, a byli by spaseni. Bh se však nezodpovídá nám, ale sám sob. Možná pro Boží svatost. On vdl, že pošle Syna Božího, aby kázal i duchm, vzm. (1Petr 3:19) 18 A to je ta spravedlnost. Vím tomu, že bží as a Bh nás ve své spravedlnosti a neférovosti pivádí na místo, kdy vstoupíme, nebo nevstoupíme. Vím, že nás Bh povolává k tomu, abychom se posvtili. Je v tom obrovské odpoinutí. Vy nemusíte dlat vbec nic jiného, než se pidržet Krista. Kristus je ten, který vás dovede na to místo. Ale vy musíte udlat jednu vc: neinit svoje vlastní vci, svoje vlastní dílo. Fascinuje m jedna zvláštní vc. Lidé si myslí, že mžou následovat Ježíše a jít jinudy. Jednou se stalo (je to výborný píklad), že jsme nkam jeli ze shromáždní pti auty. Z njakého dvodu bylo eeno, že pojedu první. Nkteí lidé se zpozdili a já se rozhodl, že budu ekat. Zahnul jsem do uliky, která byla dost rozbitá, byly na ní položené panely. Ti auta se vydala za mnou a zastavili jsme tam. Ale najednou se ta auta rozhodla jet jinudy. Já jsem jel dál po té rozbité cest, ale ve zbývajících autech byli lidé, kteí znali cestu. Te mi odpus te, ale symbolicky jsem byl v roli Ježíše Krista a velmi pesn jsem vdl, kam jedu. Ale ti, kteí ídili, si to nemysleli. Mysleli si, že znají cestu a že m mžou následovat a jet jinudy. Pestože jsem velmi dobe znal cestu a pestože jsme se rozhodli, že m ostatní budou následovat, oni nevili, že tou cestou, kterou jsem se vydal, je nezbytné jet. Pitom to byl nejlepší a nejrychlejší zpsob, jak dojet tam, kam jsme jeli. Já jsem tedy jel, a najednou nikdo za mnou. Je to o tom, že máme následovat Beránka, kamkoliv pjde. Tohle byla taková banální vc, která ke mn mluvila. Vím tomu, že máme stejný problém na vyšší rovin. Chceme následovat Ježíše, ale vydat se jinudy, protože známe cestu. My si nemyslíme, že je nutné projít stejnou cestou, jakou šel On. Známe Boží služebníky, Mojžíše, Eliáše, Petra, Jana, Davida, a známe cestu, kterou prošli. Z njakého dvodu si však 18 1Petr 3:19 Skrze nhož i tm, kteíž jsou v žalái, duchm, pišed, kázal. 12
myslíme, že mžeme dojít na stejné místo, ale jinudy. Není to pesvd- ení, které je v kes anech? Není to pesvdení, které je v nás? Brati, sestry, ite pokání. Víte, musíte si zvolit cíl, tím musíte zaít. Vy si nemžete volit cestu, víte to? Vy si nevolíte cestu, ale volíte si cíl. Cíl je to, kam chcete dojít. Podle cíle potom odvozujete vaši cestu. Nemžete si zvolit cíl a cestu nezávisle na sob. Je jenom jedna cesta, a tou je Ježíš Kristus, a cesta, kterou šel On. Jsou lidé, kteí íkají: Vždy pece dojít do Božího království není tak tžké. Vy to tady kážete strašn tžké. Už jste to nkde slyšeli? Vy poád kážete o tom, že musíme init pokání, kážete o tom, že se musíme modlit, musíme se postit, kážete o tom, že musíme poád umírat... Já pjdu jakoukoli cestou, která m dovede do Božího království, ale nezlobte se na m, mj vzor je Ježíš Kristus. Já tomu rozumím tak, pokud dobe tu Boží slovo, že Ježíš Kristus a ten, který mu upravoval cestu, kázali o tom, že máme init pokání, protože se piblížilo Boží království. To slovo není: veselte se a radujte se, to slovo není: odpoite si, to slovo není: žete se a vdávejte, jezte a pijte, protože se piblížilo Boží království, ale to slovo je: ite pokání, protože se piblížilo Boží království. Nám nezbývá nic jiného. Když pišel Ježíš, Jeho první slova byla: ite pokání, protože se piblížilo Boží království. (Mat 3:2) Mám velkou báze, že pokud nepjdu za Ježíšem, tak netrefím. Proto si netroufám vymýšlet alternativy. Na základ tohoto budu a chci mluvit o tom: ite pokání, nebo se piblížilo Boží království. Jestli máte pocit, že se opakuji, tak je to zámr. Je to zámr, opakovat se po Kristu Ježíši. Jestli Kristus Ježíš dlal urité vci, tak já chci jít stejnou cestou. Jestli On inil to, co vidl u svého Otce, tak se uritým zpsobem taky opakoval. Na tom není nic špatného. Nemusíte být originální. Bh nechce, abyste byli originální, abyste byli svoji. On chce, abyste byli Jeho. Spousta lidí chce být svá, nechtjí se nechat zmanipulovat. Ale jestli chcete zstat svoji, tak Bh íká, že o sebe pijdete. Nevte tomu, že mžete stanout na míst, pro které vás Bh povolal, a jít jinou cestou, než šel Bh. Nkdo si íká: Opravdu se musíme postit a modlit...? Když Ježíš Kristus, Boží Syn, pišel k Jordánu, sestoupil na nj Duch svatý v podob holubice. Na nikoho jiného Bh nesestoupí v podob holubice. Na všechny ostatní sestupuje skrze ohe. To znamená, že Ježíš Kristus byl istý. Byl ohnivzdorný. Boží duch na nj sestoupil v podob holubice 13
a ekl: Ty jsi mj milovaný syn, v tob se mi zalíbilo. (Luk 3:22) 19 Co byste dlali? Pijde Boží duch a zpsob, kterým pijde, ukazuje, že není nic, co by musel propalovat, a ekne: Ty jsi mj milovaný syn, v tob se mi zalíbilo. Co byste dlali? Ježíše ihned Boží duch vedl na pouš, aby se postil. tyicet dní na poušti nepil a nejedl. Pro? Ped chvílí Mu Bh ekl, že je Jeho milovaný syn. Neusilujete o to, aby vám Bh ekl: V tob se mi zalíbilo. Není to vaše usilování a jakoby cíl vcí? Když se toto Ježíšovi stalo, Boží Duch Ho vedl na pouš, aby si podmanil svoje tlo pro službu, která Ho ekala. My si z njakého dvodu myslíme, že mžeme jít jinudy nebo že to povolání, které bylo pro Nj, není pro nás. Vím tomu, že to povolání, které bylo na Kristu, je také na nás. Víte tomu? Nebo jsem sám? S tím velmi zápasíme v církvi, protože teologické uvažování je úpln jinde. íká, že je Bh, Ježíš Kristus, a my lidiky jsme vypadli z poslouchání Hospodina a te se k tomu mžeme skrze kíž vrátit a dál orat na poli, ale už neumeme na vky. To je velmi pízemní evangelium. Urit dostatené k tomu, abychom Bohu uvili a byli spaseni, protože je poád lepší být s Bohem alespo do njaké míry. Já však vím tomu, že Bh nás povolává, abychom byli Jeho synové a abychom tak jako šel On, i my dokonali tu službu tí a pl let. Ti a pl let služby, kdy pjdeme v plnosti vysvobození. Zakusili jsme ást jednoty a ást toho, kdy Boží pomazání a Boží moc na nás mohla sestoupit a mohli jsme sloužit jako Tlo Kristovo. Nebylo to úžasné v té míe, kterou jsme mli? Pes všechny pády a poklesky a pes všechny vci, co se nemly íct, a ekly se, a mly íct, a neekly se, zpsob, jakým se ekly, a pes všechno, co by se dalo vyíst a vidt v Duchu, pes to všechno jsme zažili uritou míru toho, co nás eká v Kristu. Pokud do tohoto chceme vstoupit v plnosti, tak nás Bh nabádá, abychom byli jednotní. Odložte sami sebe. Nechtjte být svoji, prosím vás. Chtjte být Jeho. Pokud usilujete o jednotu se mnou, víte, co je osvobozující? Vbec nemusíte vdt, kde jsem já. Když bychom chtli po A a C z obrázku, aby se sjednotili, tak musí zjiš ovat své souadnice. Kde jsi ty? Kde se nacházíš, abych se k tob mohl pibližovat? A tak nedlají nic jiného, než že zjiš ují souadnice svých bratr. Jak jsi na 19 Luk 3:22 A sstoupil Duch svatý v tlesné zpsob jako holubice na nj, a stal se hlas s nebe, koucí: Ty jsi ten Syn mj milý, v tob mi se zalíbilo. 14
tom? Máš, nemáš, co tvoje vle, emoce...? Chci s tebou být jedno. Jak vidíš tohle a jak vidíš tamto? Mn však není nic po tom, jaké jsou souadnice mé sestry nebo bratra. Já potebuji znát jedny jediné souadnice, a to jsou souadnice Krista Ježíše. Pokud chcete a toužíte být spolu jednotní, dostate se, prosím, do Krista, a tam se potkáte. To je velmi osvobozující, protože víte, co by to bylo za nepíjemnou práci zjiš ovat, jak jste na tom, abychom se mohli sjednotit? Kdysi se nás starších nkdo ptal, jestli jsme ve všem jednotní. My jsme na sebe koukali a íkali, že zcela jist ne. Jenže te zrovna nevíme, v em ne. Kdybychom byli jednotní, tak to znamená bu jednu hodn špatnou vc, nebo jednu hodn dobrou vc. Ta špatná vc (máme pevnou víru a nadji, že to tak není): Jsme jednotní v nem úpln jiném než v Kristu Ježíši. A ta dobrá vc: Naše porozumní je, že jsme tam ješt nedošli. Jsme jednotní v té snaze sjednotit se v Kristu. Jsme jednotní ve všech vcech, kde se nám to už povedlo. Stejn toužíme být jednotní s každým z vás. Moje touha je dostat se do Krista pro tvj užitek, pro tvj (možná i mj) prospch. Usilujte o to, abyste byli v Kristu a aby také ostatní byli v Kristu. Vím, že když budeme takto jedno, že pijde Bh a tu istou nádobu, která bude posvcená, naplní svojí slávou. Já jsem si vždycky myslel, že se budu muset uit jezdit na koni. Když lovk pojede s meem na koni Jezdit po zemi, to umí každý. Ale v oblacích Ješt k tomu me v ruce, bílé roucho Upímn eeno, vždycky jsem vdl, že je to duchovní. íkal jsem si: To by bylo, abych se musel uit jezdit na koni! Stejn tak byste si mohli myslet: Já se musím nauit kázat. Musím se nauit prorokovat, vymítat a dlat zázraky. Jak se to dlá, ty zázraky? To není pravda. Víte, co se stane? Na Boží dm pijde šekína sláva, naplní nádoby a ty nádoby vydají hlas. Amen? Otevete svoje ústa a vydáte hlas. Z vašich bich poplynou vody živé, tak jako plynuly z toho chrámu, který byl ped tím, plynuly z toho chrámu, který byl potom a kterým byl Ježíš Kristus, a poplynou z toho chrámu, který bude, a my budeme jeho souástí. Chci íct, že jsme zakusili míru toho, co Bh iní. A vím, že jsme pošlapali kus áblova království, kus jeho teritoria a vyvádli jsme zajaté. Ne s jeho svolením. Nešli jsme tam s njakým povolením, s tím, že to máme domluveno, a tihle pjdou s námi. Šli jsme na místo, kde byly emeny, kde bylo svázáno a bylo eeno, tohle ne tohle je moje. Šli jsme tam násilím a po cest jsme zabíjeli. Vytáhli jsme me a vyhánli jsme 15
duchy. Vidl jsem nkteré z nich. Skrze násilí jsme vychvacovali áblovi z chtánu to, co by chtl vlastnit. Nejen to. My jsme neustali, vzpomnli jsme si ješt na další generaci a inili jsme Boží dílo a vychvacovali naše dti ze zámru toho zlého. Myslíte, že ml radost? My si možná íkáme, že ábel proti nám povstane. Pedstavujeme si, že pijde nemoc a takové vci. A taky mže, ne, že ne. Ale víte, co také pichází? Pichází trní. To vsáté Slovo má moc nás spasit. Ale pichází trní všedního dne, všedního života, a vy se staráte, pemýšlíte, zaizujete, pracujete a vbec si nevšimnete, že trní, které vzrostlo, zaíná dusit to Slovo, které má moc spasit. Brati, chtl jsem nás vyzvat pro tu jednotu k posvcení. Abychom byli a zstali posvcení, abychom si udrželi a získali více. Bh vám požehnej! Amen. 16