-A-21 U s n e s e n í Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužnice: Jiřina Vaníková, r.č. 525704/325, bytem v Rokycanech, Masarykovo nám. 1, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. -A-7 ze dne 8. září 2009, t a k t o : Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. -A-7 ze dne 8. září 2009 se v bodech II., V. a VI. výroku z r u š u j e a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Plzni usnesením č.j. -A-7 ze dne 8. září 2009 rozhodl v bodě I. výroku, že se zjišťuje úpadek dlužnice, v bodě II. výroku zamítl návrh na povolení oddlužení, v bodě III. výroku ustanovil insolvenčním správcem JUDr. Soňu Ulčovou, v bodě IV. výroku konstatoval, že účinky rozhodnutí o úpadku nastávají okamžikem zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku a v bodě V. výroku prohlásil na majetek dlužnice konkurs, který bude projednáván jako nepatrný (bod VI. výroku), v bodě VII. výroku vyzval věřitele k přihlášení pohledávek, v bodě VIII. výroku vyzval osoby se závazky vůči dlužnici, aby napříště plnění poskytovali insolvenčnímu správci, v bodě IX. vyzval věřitele ke sdělení svých práv na věcech, právech, pohledávkách a jiných majetkových hodnotách dlužnice insolvenčnímu správci, v bodě X. výroku nařídil konání přezkumného jednání na 4. listopad 2009, v bodě XI. výroku svolal schůzi věřitelů bezprostředně po skončení přezkumného jednání a v bodě XII. výroku konstatoval, že rozhodnutí insolvenčního soudu budou zveřejňována v insolvenčním rejstříku. V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že 3. srpna 2009 mu byl doručen insolvenční návrh Jiřiny Vaníkové (dále jen dlužnice) spojený s návrhem na povolení oddlužení. V souladu s 104 z.č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ) dlužnice připojila k insolvenčnímu návrhu zároveň seznam svého majetku, seznam svých závazků s uvedením věřitelů a listiny, které dokládají úpadek. Návrh odůvodnila tvrzením, že se nachází v úpadku, neboť má více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopna plnit. Dále uvedla závazky vůči Home Credit, a. s. ve výši 131.761,- Kč, vůči Citibank, a. s. ve výši 118.663,- Kč, vůči GE Money Bank, a. s. ve výši 89.271,- Kč, vůči PROFI CREDIT Czech, a. s. ve výši 50.637,- Kč, vůči CETELEM ČR, a. s. ve výši 77.567,- Kč, vůči W. B. R. WEST BOHEMIAN REAL, a. s. ve výši 192.500,- Kč
2 a vůči HYPO stavební spořitelna, a. s. ve výši 207.717,30 Kč. Celková výše všech závazků podle vyjádření dlužnice tak činila 868.152,30 Kč. Příjem dlužnice tvoří pouze starobní důchod ve výši 10.334,- Kč měsíčně. Z tvrzení dlužnice tak vyplynulo, že je v úpadku ve smyslu 3 odst. 1, 2 IZ, má více věřitelů s peněžitými závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopna plnit z důvodu platební neschopnosti. Soud proto rozhodl tak, že se zjišťuje úpadek dlužnice. Při rozhodování o návrhu na povolení oddlužení vycházel soud z 395 odst. 1 písm. b) IZ. Vycházeje z tvrzení dlužnice o jejích osobních a majetkových poměrech, podle kterých je vdaná, její příjem je tvořen toliko starobním důchodem ve shora vyčíslené výši a její majetek představují jen věci s hodnotou, která nemůže dosahovat alespoň 30 % výše pohledávek věřitelů (majetek je tvořen oblečením, obuví, kosmetickými a hygienickými potřebami a dále dlužnice spolu se svým manželem má ve společném jmění manželů televizor, kuchyňskou linku a nádobí), soud dospěl k závěru, že návrh dlužnice na povolení oddlužení je neopodstatněný. Při oddlužení plněním splátkového kalendáře by měsíční částka, kterou by dlužnice mohla hradit nezajištěným věřitelům, a která se rovná rozsahu příjmu, v jakém by z ní mohli být věřitelé uspokojováni při výkonu rozhodnutí na přednostních pohledávkách, činila 3.040,- Kč; za 5 let by tudíž dlužnice uhradila věřitelům pouze částku 182.400,- Kč, zákonné kritérium 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů však představuje částku 260.445,65 Kč. Vedle toho by dlužnice ještě měla měsíčně poukazovat insolvenčnímu správci odměnu a náhradu hotových výdajů. Souhlas nezajištěných věřitelů s nižším plněním dlužnice soudu nepředložila. Hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, by byla tudíž nižší než 30 % jejich pohledávek, proto soud návrh na oddlužení zamítl a současně rozhodl o způsobu řešení úpadku konkursem s tím, že ve smyslu 314 odst. 1 písm. a) IZ půjde o konkurs nepatrný, protože dlužnice je fyzickou osobou, která není podnikatelem. Proti výše uvedenému usnesení se dlužnice včas odvolala do bodu II. výroku a uvedla, že požádala o oddlužení, stejně jako její manžel Ladislav Vaník (insolvenční řízení manžela vedeno pod sp. zn. KSPL 27 INS 4965/2009), ale to při hodnocení její schopnosti uhradit závazky, které jsou oběma manželům společné, soud nezohlednil. Domnívá se, že její a manželův insolvenční návrh měly být projednány společně a že soud měl přihlédnout k součtu jejich společných dluhů a příjmů v rámci společného jmění manželů, protože pak by byla minimální hranice uspokojení věřitelů ve výši 30 % jejich pohledávek splněna. Dále uvedla, že její zletilý syn Roman Rychlý je ochoten ji finančně podporovat dobrovolně vykonávanou vyživovací povinností v částce, která by byla spolu s jejími vlastními příjmy dostačující pro uspokojení přednostních pohledávek v rámci výkonu rozhodnutí či exekuce, nejméně v částce 5.600,- Kč, ale soud jí nedal příležitost, aby tuto skutečnost tvrdila. Z výše uvedených důvodů navrhovala napadené usnesení zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:
3 Podle 389 odst. 1 IZ dlužník, který není podnikatelem, může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo hrozící úpadek řešil oddlužením. Podle 392 odst. 3 IZ osoby ochotné zavázat se při povolení oddlužení jako spoludlužníci nebo ručitelé dlužníka musí návrh spolupodepsat. Dále musí návrh podepsat i dlužníkův manžel a výslovně uvést, že s povolením oddlužení souhlasí; to neplatí, jestliže oddlužením nemůže být dotčen majetek z nevypořádaného společného jmění manželů, rozsah vyživovacích povinností dlužníka vůči jeho manželu a nezaopatřeným dětem nebo rozsah vyživovacích povinností dlužníkova manžela. Všechny podpisy musí být úředně ověřeny. Podle 395 odst. 1 IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí. Podle ustanovení 205 odst. 1 a 3 IZ jestliže insolvenční návrh podal dlužník, náleží do majetkové podstaty majetek, který dlužníkovi patřil ke dni zahájení insolvenčního řízení, jakož i majetek, který dlužník nabyl v průběhu insolvenčního řízení. Je-li dlužník spoluvlastníkem majetku podle odstavců 1 a 2, nále ží do majetkové podstaty podíl dlužníka na tomto majetku. Majetek podle odstavců 1 a 2 náleží do majetkové podstaty i tehdy, je-li ve společném jmění dlužníka a jeho manžela (dále též SJM). Z obsahu insolvenčních spisů Krajského soudu v Plzni sp. zn. KSPL 54 INS 4965/2009 a sp. zn. odvolací soud zjistil, že dlužnice, stejně tak jako její manžel Ladislav Vaník, podala insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. Každý z návrhů je opatřen podpisem manžele navrhovatele. Usnesením č.j. KSPL 27 INS 4965/2009-A-7 ze dne 12. listopadu 2009 insolvenční soud zjistil úpadek Ladislava Vaníka a povolil jeho řešení oddlužením. Dle obsahu spisu toto rozhodnutí nebylo odvoláním napadeno. Z obsahu návrhů (a jejich příloh) dlužnice a jejího manžela odvolací soud dále zjistil, že v obou případech jsou tvrzeny závazky, jež spadají do společného jmění manželů (ve smyslu 143a občanského zákoníku nebylo prokázáno zúžení společného jmění manželů ani nebylo tvrzeno, že by společné jmění manželů neexistovalo, proto soud vycházel z domněnky stanovené v 144 občanského zákoníku, podle nějž platí, že pokud není prokázán opak, má se zato, že majetek nabytý a závazky vzniklé za trvání manželství tvoří společné jmění manželů). Rovněž nebylo prokázáno, že by některé závazky vznikly ještě před uzavřením manželství a před vznikem společného jmění manželů. Právní úprava majetkové podstaty v ustanovení 205 IZ stojí na zásadě, že majetek, který je ve společném jmění dlužníka a jeho manžela, náleží do majetkové podstaty, což musí dlužníkův manžel respektovat také v režimu oddlužení, neboť úprava tohoto způsobu řešení dlužníkova úpadku žádného podkladu pro jinou právní konstrukci majetkové podstaty nedává. Není li zjištěn jiný stav věcí, je rozhodující
4 zákonné vymezení společného jmění manželů, z něhož soud v této věci též vychází; i v insolvenčním řízení přiměřeně platí pravidla, která v tomto ohledu stanoví občanský soudní řád v ustanovení 262a odst. 1. Jde li o oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, zpeněžuje se všechen majetek v SJM, který patří podle výše uvedených zásad do majetkové podstaty dlužníka, bez ohledu na to, zda jako dlužníci jsou účastníky jednoho insolvenčního řízení oba manželé. Společné jmění manželů může ovšem tvořit jen majetek již nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství (ustanovení 143 odst. 1 písm. a/ občanského zákoníku). Se zřetelem k tomu soudní praxe v souvislosti s postižením mzdy (platu) manžela povinného dovozuje, že mzdový nárok manžela povinného součástí společného jmění manželů není. Naproti tomu vyplacená mzda nebo plat již je součástí společného jmění manželů a podle okolností ji lze postihnout např. při výkonu rozhodnutí prodejem movité věci (soupisem peněz v hotovosti) anebo typicky přikázáním jiných majetkových práv podle 320 o.s.ř., jestliže by již šlo o vyplacenou mzdu či plat, který má manžel povinného uložený na účtu u banky. Ze stejných zásad je třeba vycházet při posouzení toho, zda a za jakých podmínek mohou (resp. mají být) příjmy manžela, který není dlužníkem, postiženy plněním splátkového kalendáře. V návaznosti na výše uvedené jsou to veškeré příjmy, které náleží dlužníku, popřípadě jsou v SJM dlužníka a jeho manžela, a patří tedy do majetkové podstaty. Smysl oddlužení plněním splátkového kalendáře zadlužených rodin (domácností) je založen na tom, že manželé mohou být po splnění splátkového kalendáře osvobozeni od zbytku svých společných dluhů jedině za předpokladu, že po stanovenou dobu odevzdávali na uspokojení pohledávek věřitelů veškeré své příjmy, vyjma zákonem stanovených částek zaručujících minimální životní úroveň rodiny. Ekonomickou podmínkou úspěšného oddlužení je, že takto se nezajištěným věřitelům musí dostat minimálně 30 % jejich přihlášených a zjištěných pohledávek. Plnění splátkového kalendáře pak probíhá po zákonem stanovenou dobu pěti let, ledaže se dříve dostane věřitelům uvedeným v usnesení podle 406 IZ plné úhrady (100 %) jejich pohledávek s příslušenstvím. Přitom není a ani nemůže být rozdílu v tom, zda společné dluhy manželů se řeší v rámci insolvenčního řízení, jehož účastníkem je jeden z manželů, který podá návrh na povolení oddlužení a druhý k tomuto návrhu připojí svůj podpis, ve srovnání se situací, kdy oba manželé podají jako navrhovatelé a dlužníci společný insolvenční návrh (popřípadě každý z nich samostatně). Jinak řečeno, ať podají manželé insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení společně, nebo každý zvlášť, anebo jen jeden z nich a druhý návrh spolupodepíše, vždy jde o totéž, tedy za jakých podmínek bude majetek v SJM užit pro účely oddlužení. Je namístě v této souvislosti z hlediska procesního k dané problematice doplnit, že lze s ohledem na práva věřitelů pokládat za žádoucí, aby tam, kde insolvenční návrh spojený s návrhem na oddlužení (opatřený ověřeným podpisem manžela navrhovatele) podává jen jeden z manželů, insolvenční soud již ve vyhlášce oznamující zahájení insolvenčního řízení ( 101 odst. 1 IZ) poskytl věřitelům informaci o tom, že oddlužení se bude týkat i dlužníkova manžela (míněno tím společných závazků dlužníka a jeho manžela). Naopak, podá-li návrh každý z manželů samostatně, je zásadně namístě obě řízení spojit ke společnému
5 projednání tak, aby společné jmění manželů náleželo do jedné majetkové podstaty a aby pro oba tyto dlužníky byl ustanoven jeden insolvenční správce. Přitom nelze pouštět ze zřetele ani souvislosti s výkonem rozhodnutí (exekucí). Nelze připustit, aby majetek v SJM, který by podle zásad vyjádřených v 262a o.s.ř. byl k dispozici jednotlivému věřiteli k vymožení jeho peněžité pohledávky jen vůči dlužníku, by nebyl k dispozici všem věřitelům při uspořádání majetkových vztahů k dlužníku cestou oddlužení. Bylo by v rozporu se zásadou spravedlivého insolvenčního řízení, vyjádřenou v 5 písm. a), kdyby ten majetek, který typicky dlužník pořídil za finanční prostředky získané půjčkou či úvěrem (prodejem na splátky), nemohl být zdrojem úhrady pohledávek financujících věřitelů. Jinak řečeno, dlužníku nelze vytvořit právní prostor k tomu, aby mohl dosáhnout osvobození od placení zbytku neuspokojených pohledávek věřitelů podle úpravy v ustanovení 414 IZ jen splácením dluhů ze svých příjmů, ačkoliv plněním i z vyplacených příjmů dlužníkova manžela by věřitelé dosáhli vyšší míru uspokojení svých pohledávek. Významné je, že ani v případném pozdějším individuálním výkonu rozhodnutí nebo exekuci proti manželu povinného by věřitel nemohl dosáhnout uspokojení zbývající části své pohledávky, odpovídající společnému dluhu manželů ve smyslu 262a o.s.ř., která by takto zůstala neuspokojena. Z uvedeného lze dovodit, že svým podpisem na návrhu dlužníka na povolení oddlužení dává manžel dlužníka souhlas, aby pro účely oddlužení byl použit veškerý majetek v SJM jeho a dlužníka, včetně příjmů, které budou v budoucnu vyplaceny. Lhostejno přitom, zda půjde o oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, či plněním splátkového kalendáře. Jestliže dlužníkův manžel svůj podpis a souhlas na návrh na povolení oddlužení nepřipojí ani přes výzvu soudu, soud návrh odmítne podle 393 odst. 3, ledaže bude doloženo, že oddlužením nemůže být dotčen majetek z nevypořádaného společného jmění manželů a rozsah vyživovacích povinností dlužníka vůči jeho manželu a nezaopatřeným dětem. Jde li o oddlužení plněním splátkového kalendáře, zavazuje se dlužníkův manžel svým podpisem poskytnout po celou dobu i veškerou součinnost potřebnou k tomu, aby se věřitelům dostalo prostřednictvím insolvenčního správce z jeho příjmů plnění v rozsahu podle 398 odst. 3 IZ. Nedostatek součinnosti bude zpravidla bránit tomu, aby proces oddlužení byl ve vztahu k oběma manželům (i ke každému z nich zvlášť) úspěšně dovršen rozhodnutím insolvenčního soudu o jejich osvobození od placení zbývající části pohledávek, tedy, podle toho, v jaké fázi řízení vyšel najevo, by tvořil překážku povolení nebo schválení oddlužení, popřípadě by mohl vést ke zrušení již schváleného oddlužení. Takovou překážkou by například mohla být situace, kdy dlužníkův manžel návrh na oddlužení sice podepsal, ale své příjmy či jejich část zatajil, popřípadě neučinil všechny úkony potřebné k tomu, aby se jeho příjem stal v režimu oddlužení zdrojem pro uspokojení věřitelských pohledávek. Naznačená východiska zásadně ovlivňují zkoumání důvodnosti podaného odvolání. Odvolací soud ve smyslu ustanovení 205a odst. 1 písm. f) o.s.ř. vychází z toho, že skutkový stav věci, jenž měl za rozhodný soud prvního stupně, doznal zásadní změny rozhodnutím insolvenčního soudu ve věci sp. zn. KSPL 27 INS 4965/2009. Povolením řešení úpadku manžela dlužnice formou oddlužení došlo k výraznému zásahu do majetkové sféry i jeho manželky. Dlužnice podpisem insolvenčního návrhu Ladislava Vaníka spojeného s návrhem na oddlužení vyjádřila
6 nejenom formální souhlas se zahájením takového řízení vyžadovaný v 392 odst. 3 IZ, ale též tímto kvalifikovaným projevem zároveň souhlasila s tím, aby veškerý majetek tvořící jejich společné jmění manželů byl využit pro potřeby oddlužení jejího manžela, tedy k zapravení výlučných dluhů Ladislava Vaníka, ale stejně tak i závazků ve smyslu 143 odst. 1 písm. b) občanského zákoníku společných. V rozporu se zásadou spravedlivého insolvenčního řízení, i v rozporu se zájmem věřitelů na hospodárném a co nejvyšším uspokojení ( 5 písm.a/ IZ), by bylo, kdyby vedle sebe běžela dvě separátní řízení řešící různým způsobem úpadek každého z obou manželů Vaníkových, jestliže úpadek je v obou případech dán neschopností každého z manželů zapravit závazky společné. Odhlédnuto od faktických komplikací vzniklých v důsledku možných střetů úpravy oddlužení s úpravou konkursu nejeví se rozumným ani účelným odepřít oběma dlužníkůmmanželům možnost sanovat své společné dluhy v jednom řízení, v němž bude možné k úhradě pohledávek věřitelů ve shodném režimu použít veškerých příjmů dosažených za trvání oddlužení každým z nich či oběma společně, k čemuž dali oba manželé Vaníkovi kvalifikovaný souhlas. Z výše uvedeného plyne, že neobstojí závěr insolvenčního soudu o neschopnosti dlužnice uhradit v režimu oddlužení svým věřitelům alespoň 30 % závazků. Takové stanovisko nemůže obstát již proto, že insolvenční soud nezvažoval příjmy Ladislava Vaníka, ohledně nichž byl v jiném řízení přijat následně závěr, že jsou pro potřeby oddlužení stran týchž závazků postačující. Odvolací soud proto podle 219a odst. 2 o.s.ř. usnesení insolvenčního soudu v napadené části výroku o zamítnutí návrhu na oddlužení, jakož i v navazujících bodech o způsobu řešení úpadku, zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Bylo li již pravomocně rozhodnuto o tom, že dlužnice je v úpadku, jakož i o tom, že úpadek jejího manžela bude řešen oddlužením, jeví se být z hlediska procesního optimálním, aby insolvenční soud podle 112 odst. 1 o.s.ř. spojil obě věci ke společnému projednání tak, aby insolvenční řízení bylo nadále vedeno pod sp. zn. KSPL 27 INS 4965/2009 v insolvenční věci Ladislava Vaníka. V jeho rámci soud rozhodne o způsobu řešení zjištěného úpadku dlužnice a bude li úpadek řešen oddlužením plněním splátkového kalendáře, uloží ve výroku svého usnesení povinnosti podle 406 odst. 3 písm. a) IZ jak dlužnici, tak jejímu manželu (resp. plátcům jejich příjmů). V každém případě však jsou dány podmínky pro změnu v osobě insolvenčního správce podle 31 odst. 1 IZ, když ve smyslu již řečeného lze pokládat za žádoucí, aby správu jednoho společného jmění manželů zajišťoval vždy toliko jeden insolvenční správce. Nedozná-li skutkový stav věci změny, nebude důvodu rozhodovat o způsobu řešení úpadku dlužnice jinak, než jak se stalo v případě jejího manžela. Z obsahu spisu plyne, že dlužnice nemá jiné než společné závazky (míněny závazky společné s Ladislavem Vaníkem, které budou uspokojovány v rámci oddlužení v řízení ve věci sp. zn. KSPL 27 INS 4965/2009). Závěry vyslovené shora lze v dané věci beze zbytku aplikovat i za situace, kdy jedním z účinků prohlášení konkursu by měl být ve smyslu 268 odst. 1 IZ zánik společného jmění manželů Vaníkových. Jestliže totiž rozhodnutí o prohlášení konkursu jakožto chybné odklidil svým rozhodnutím odvolací soud, jelikož pro něj nebyly splněny zákonné předpoklady (tedy konkurs nebyl zrušen podle 308 IZ), není rozumného důvodu pokládat účinky zrušeného rozhodnutí stran
7 zániku společného jmění manželů za nevratné (společné jmění manželů Vaníkových tedy za popsaného stavu věci i nadále trvá). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. V Praze dne 15. prosince 2009 JUDr. František Kučera, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Borodáčová