32. Alois a Vilém Mrštíkové: Maryša Vypracovala: PhDr. Miroslava Zajíčková, srpen 2013 Název školy Obchodní akademie a Střední odborné učiliště Veselí nad Moravou Název a číslo OP OP Vzdělávání pro konkurenceschopnost, CZ 1.5 Název šablony klíčové aktivity Číslo šablony, sady a materiálu I/2 Inovace a zkvalitnění výuky směřující k rozvoji čtenářské a informační gramotnosti VY_12_INOVACE_02_01_32 Vzdělávací oblast dle RVP Tematický celek dle ŠVP Předmět, obor, ročník Anotace Estetické vzdělávání Divadlo v kritickém realismu Český jazyk a literatura, OA, 2. a 4. ročník Pracovní list prezentuje základní údaje o životě a práci bratří Mrštíků, součástí je rozbor divadelní hry Maryša. Na práci s ukázkami si žáci ověří porozumění textu, upevní poznatky a prohloubí vědomosti o tomto díle. Pracovní list slouží také pro opakování tématu k maturitní zkoušce. Realizátorem tohoto projektu je Obchodní akademie a Střední odborné učiliště Veselí nad Moravou Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky
Alois a Vilém Mrštíkové (1861 1925), (1863 1912) Literáti, kteří svá díla zaměřili na realistický (až naturalistický) popis života na moravském venkově. K jejich vrcholným společným dílům patří román Rok na vsi, drama Maryša a povídkový soubor Bavlnkova žena. Jejich díla jsou řazena k vrcholům českého naturalismu. Pocházeli ze čtyř sourozenců, otec byl obuvník a matka švadlena. Alois prozaik, představitel českého dramatu 19. století narozen v Jimramově, v roce 1869 se rodina přestěhovala do Ostrovačic, v roce 1874 do Brna vystudoval reálku a učitelský ústav, učil na školách jižní Moravy od roku 1889 působil jako správce školy v Divákách zde poskytl také ubytování svému bratrovi, psal literární díla psal pro časopis Vesna, Národní noviny, Moravská orlice, Lumír, Světozor, Národní listy a další Vilém prozaik, dramatik, překladatel z ruštiny vystudoval gymnázium díky společné aktivitě se Diváky staly kulturním centrem Moravy založili knihovnu přátelili se s Jožou Úprkou Rozbor díla Maryša Žánr: realistická tragédie o 5 jednáních Dějiště: slovácká vesnice na konci 19. století Hlavní myšlenka: autoři chtěli ukázat sociální a majetkové rozdíly na venkově, sílu peněz v životě venkovského lidu, potlačení citu v touze po bohatství a nešvar doby manželství pro peníze z donucení rodičů Postavy: 1. Maryša mladá, citlivá, ale i vzdorovitá dcera sedláka Lízala, která je donucena ke sňatku s mnohem starším vdovcem jenom proto, že je finančně zajištěn, sama nemá sílu vzepřít se rodičům ani opustit nemilovaného muže 2. mlynář Vávra krutý, sobecký, vypočítavý, ale bohatý vdovec se třemi dětmi, který se uchází o Maryšu 3. Francek syn baráčnice, věrný, hrdý s prudkou povahou, milý Maryše 4. sedlák Lízal a jeho žena Lízalka bezcitní rodiče, kterým jde o majetek, ne o štěstí své dcery Kompozice dramatu je uspořádána podle vzoru antické tragédie: strana 1
- expozice nám předkládá základní situaci Lízal a Vávra jednají o věno a zároveň se rekruti (i Francek) loučí - následuje zápletka Maryša odmítá sňatek s Vávrou, hledá radu u babičky, promlouvá i s Vávrou, nakonec souhlasí, ale naznačuje, že to nebude bez následků - následuje krize, která ukazuje návrat Francka z vojny a jeho přemlouvání Maryše k odchodu z domu, spory o věno pokračují - v peripetii otec Lízal začíná Maryšu litovat, Francek ji láká do Brna, Vávra na Francka střílí Maryša se rozhoduje k činu - katastrofou je pak Maryšino rozhodnutí, kdy otráví nemilovaného muže, Vávra umírá a Maryša se přiznává k činu Jazyk: autor použil ve velké míře slovácké nářečí, kterým vystihuje jak prostředí, tak také charakteristiku postav Ukázka č. 1 Francek (Vejde do světla.): Dobré večír. (Vávrová uhne zpět a vejde do světnice.) (Francek za ní.) (Rozára staví lampu na stůl.) (Celkem němá scéna.) Vávrová (S nesmělou výčitkou): Kudys to přišel? Francek (Odkládá čepici): Kudy se chodí. Od silnice bylo zavříno. Rozára mně otevřela od síně. (Vávrová s výčitkou ohlédne se po Rozáře.) (Rozára klopíc provinile hlavu, chce odejít.) Vávrová: Rozáro, zůstaň! Francek (Přistoupí k Rozáře.): Rozáro, jdi. Já musím s pajmámó promluvit. (Rozára odejde.) Vávrová (Vášnivě.):Proboha, chlapče, co myslíš Co tady chceš? Co si lidi o mně pomyslí, jakéch mně to naděláš řečí! Dyť přece víš, že su vdaná Máš jaké rozum? Vystojím aji tak dost vod muža, ešče ty začneš? (Přejde světnici. Zle.) Kde kdo vůlu má, každé na mě jako vosa - - (Uraženě otočí se po Franckovi. Hrdě.) A jaký to roznášíš o mně řeči? Rozáry ses ptal su-li sama doma, a v hospodě měls pré se vyjádřit, jako by ses se mnó scházel. Jak tak můžeš mluvit? Úkoly: 1. Do jakého žánru ukázka spadá? 2. Do jakého literárního směru dílo řadíme? 3. Charakterizujte postavy z ukázky. 4. Vyjmenujte další postavy díla. 5. Označte scénické poznámky, k čemu slouží? 6. Zhodnoťte jazyk ukázky. 7. Najděte v ukázce frazémy. 8. Má Vávrová radost z příchodu Francka? strana 2
Ukázka č. 2 Maryša (Vyjde ze statku.) Copak chcete? Lízal (Probéře se z myšlenek.): Podé mně čagan Tamhle leží. (Maryša podává hůl.) Lízal: Kde je matka? Maryša: V kuchyni poklízí. Bude brzo poledně. (Vyjde do zahrádky a trhá cosi.) Tatínku, co budeme dělat s tó turkyňó? Na poli ju žeró ptáci. Lízal: Nech včil turkyňu turkyňó a poď sem. Něco ti mám říct. Kde seš? (Maryša vyjde ze zahrádky a zavírá za sebou branku.) Lízal (Bere ji za ruku.): Co to máš? Maryša: Petržel. (V celém svém chování jeví bázeň a zlou předtuchu.) Lízal (Pustí jí ruku.) Jakpak, Maryško, což (Měkce.) na vdavky nemáš ešče chuť? Maryša (Utrhne se.): Co by! (Rozhodně.) Já se ešče nechcu vdávat. Lízal: No mlč, máš už čas. Na svatýho Barnabáška už ti bude dvacet let. Maryša (Hodí sebou a ustoupí ke dveřím.): Ech, nechte marnéch řečí. (Má se k odchodu, najednou se obrátí ve dveřích.) A co za ženicha? Keho? Lízal (Krotí se.) No, ani bys neřekla. Hádej! Maryša (Svěsí hlavu a přemýšlí.) Lízal: Néni daleko odtáď (Maryša vzhlédne po Lízalovi.) Lízal: A má mlén. Úkoly: 1. Jakým jazykem promlouvají postavy? 2. Pomocí slovníku vysvětlete význam dnes nepoužívaných slov. 3. Ve které části naší republiky se tento jazyk ještě užívá? 4. Proč zasadili Mrštíkové drama právě do tohoto regionu? 5. Charakterizujte postavy z ukázky. 6. K čemu Lízal sbíral síly? 7. Označte scénické poznámky, k čemu slouží? 8. Jaká je syntax ukázky? Řešení: Ukázka č. 1 1. Literární druh drama, žánr tragédie o pěti jednáních. 2. Realistické drama. 3. Francek syn baráčnice Horačky, věrný, statečný, hrdý s prudkou povahou, paličatý mladý muž. Vávrová = provdaná Maryša - citlivá selská dívka, která se provdala na nátlak rodičů. Je svázána náboženskými tradicemi a předsudky. 4. Další postavy: sedlák Lízal, jeho žena Lízalka, mlynář Vávra. 5. Individuální řešení - scénická poznámka příklad: (Rozára odejde.) Je to režijní poznámka = představy režiséra nebo autora o dění na scéně. strana 3
6. Jazyk: kombinace hanáckého, slováckého a brněnského dialektu, charakterizuje jak postavy, tak prostředí. 7. Příklad frazému: každé na mě jako vosa. 8. Vávrová nemá radost z příchodu Francka. Ukázka č. 2 1. Postavy promlouvají moravským nářečím. 2. Individuální řešení, příklad podé mně čagan = podej mně hůl, s tó turkyňó = s tou kukuřicí, na vdavky = na svatbu 3. Oblast Brněnska, Slovácka a jihu Hané. 4. Je to kraj, kde žili, který důvěrně znali. 5. Maryša mladá, citlivá, ale i vzdorovitá dcera sedláka Lízala, která je donucena ke sňatku s mnohem starším vdovcem jenom proto, že je finančně zajištěn, sama nemá sílu vzepřít se rodičům ani opustit nemilovaného muže. Sedlák Lízal bezcitný otec, kterému jde o majetek, ne o štěstí své dcery. 6. Chtěl Maryšu přemluvit ke sňatku. 7. Scénická poznámka př. (Vyjde ze statku.) Je to režijní poznámka = představy režiséra nebo autora o dění na scéně. 8. Vyskytují se věty jednoduché rozvité, v hojné míře tázací. Literatura: MRŠTÍKOVÉ, Alois a Vilém. Maryša. Praha: SPN, 1958 POLÁŠKOVÁ, Taťána, Ivana DOROVSKÁ a Yvonne KONEČNÁ. Literatura pro 2. ročník středních škol. Vyd. 1. Brno: Didaktis, 2009, 3 sv. ISBN 978-80-7358-131-2. SOCHROVÁ, Marie. Literatura v kostce. Havlíčkův Brod: Fragment, 1998. ISBN 80-85768-95-X. SOCHROVÁ. Čtenářský deník k Literatuře v kostce. Vyd. 1. Praha: Fragment, 1998, 3 sv. ISBN 80-7200- strana 4
strana 5