Obnova jezuitské koleje v Kutné Hofie Jan FROLÍK, Jifií KREJâÍK, Jifiina MUKOVÁ A NOTACE: âlánek pfiedstavuje struãnou historii a v voj jezuitské koleje v Kutné Hofie. Na popis stavebního postupu navazuje archeologick prûzkum uskuteãnûn v letech 1998 2005, jenï pfiinesl mnoho do té doby neznám ch poznatkû, které doplnily stavební historii objektu. Pfiíspûvek uzavírá popis rekonstrukce objektu z let 1998 2011, která si vytkla za cíl vybudovat soudobé muzeum umûní respektující v maximální mífie historickou podstatu objektu. 1 1 2 Historie Jezuitská kolej pfiedstavuje monumentální ranû barokní novostavbu, která byla vystavûna podle jediného projektu. Její realizace v ak trvala pomûrnû dlouho, zapoãala v roce 1667 a v zásadû byla dokonãena aï kolem poloviny 18. století. Vznikla na místû, které nebylo dosud souvisle zastavûno, ve stfiedovûku leïelo za mûstsk mi hradbami. Situaci pfied v stavbou dokládá plán z roku 1734, zachycující stav z doby tûsnû pfied rokem 1667, 2 pfiípadnû star í veduta Jana Willenberga z roku 1602. 3 Zástavba pfiedmûstí zvaného Na cechu patrnû nebyla pfiíli v znamná. Ve svahu pod objektem pozdûj í jezuitské koleje se nacházelo ústí proslulého stfiíbrného dolu Osel, kter zanikl zatopením spodní vodou v letech 1541 1554. Tato pfiedmûstská oblast nabyla nepochybnû na v znamu na sklonku 14. století, kdy na jiïní stranû terasy vzniká katedrála sv. Barbory, kaple BoÏího tûla a fara se kolou. Ke katedrále smûfiovaly z vnitfiního mûsta dvû frekventované cesty; jedna vedla zhruba v místû dne ního v chodního kfiídla od fortny prolomené v hradbû v blízkosti Hrádku, druhá v chodnû od Jobovy fortny napfiíã pozdûj- ím areálem, sledujíc smûr severozápad jihov chod. Obû cesty se na jiïní stranû sbíhaly. Na stranû severní pfiecházely pfies irok pfiíkop související s polohou nûkdej í hradby v blízkosti severního kfiídla pozdûj í koleje. Tyto cesty nepochybnû vedly ke zv ení zájmu o toto území a jeho postupnému zastavování. Situaci lze dnes doloïit jedin m sklepem pozdnû gotického pûvodu nacházejícím se v severní ãásti hloubkového dvorního kfiídla jezuitské koleje, zapojen m do rozvrhu pozdûj ích sklepû. Z jeho polohy se lze domnívat, Ïe náleïel domu, jehoï prûãelí bylo situováno k jihu v místech severní zdi dvorního kfiídla koleje. Je pravdûpodobné, Ïe obû v e uvedené cesty propojovala uliãka ãi cesta procházející napfiíã. V roce 1626 rozhodnutím císafie Ferdinanda II. získal fiád na okraji mûsta rozsáhl pozemek mezi starou hradbou (od Koufiimské brány) ke kostelu sv. Barbory. Chrám sv. Barbory byl poté pfieveden do duchovní správy jezuitského fiádu, coï bylo potvrzeno císafisk m dekretem z 18. dubna 1633. Získané pozemky idomy v této ãástileïící uïívali jezuité jako provizorium. Trvalo dal ích ãtyfiicet let, neï bylo rozhodnuto o novostavbû koleje. Stalo se tak na podzim roku 1666. Zástupci koleje zaãali nepochybnû jednat s praïsk m architektem Giovannim Domenicem Orsim de Orsini, kter do jara pfií tího roku vypracoval plán stavby zfiejmû ve více variantách, z nichï pozdûji investor pfied sepsáním smlouvy vybral koneãnou verzi provede- Obr. 1. J. Hilbert, Kutná Hora, 1842. (âeské muzeum stfiíbra v Kutné Hofie) Obr. 2. Kutná Hora, jezuitská kolej, celkov pohled na v chodní prûãelí. (Foto Katu e Krejãíková, 2010) ní. Tehdy zfiejmû bylo zapoãato s bouráním zástavby nacházející se v místû budoucí stavby, jíï nepochybnû pfiedcházela v razná úprava terénu, kterou navrïená budova vyïadovala. Jedna z neproveden ch variant zûstala zachována ve spisovém materiálu a byla pozdûji publikována Franti kem Roubíkem. 4 Text smlouvy publikovan zároveà s ní se t kal definitivní verze projektu, podle nûhoï se stavûlo. Tato verze na- Poznámky 1 Text pfiíspûvku je sloïen ze tfií samostatn ch ãástí, jejichï autory jsou: Jifiina Muková (historie objektu), Jan Frolík (archeologick v zkum), Jifií Krejãík (rekonstrukce a vyuïití). 2 SÚA Praha, Sbírka map a plánû, sign. B XIV 19/1. 3 Strahovsk klá ter, knihovna, sign. DTI 30. 4 ROUBÍK, Franti ek. Smlouva o stavbû jesuitské koleje v Kutné Hofie z roku 1667. Památky archeologické. 1931, roã. 37, s. 106 107. ISSN 0031-0506. 266
3 4 Obr. 3. Plán areálu pfied stavbou jezuitské koleje (kolem roku 1667), Descriptio Ichnographica, 1734. (SÚA Praha, sbírka map a plánû, sign. B XIV 19/1) Obr. 4. Mappa oder Grundt Rieß des Kuttenberger Collegii Societatis Jesu, 1732. Legenda: A brána a dvífika, B kostel sv. Barbory, C hfibitov a kostel, D kostel BoÏího tûla, E nová kutnohorská kolej Tovary stva JeÏí ova, F cesta ke kostelu sv. Barbory, opatfiená sochami a po obou stranách dláïdûná, G sráz dolû, H Hrádek, kde jsou vidût oblouky sklepu tam postaveného a kolejí odkoupeného mû Èanského domu, I semináfi sv. Rosalie, K Kordulsk dûm, L dva pilífie Kordulského domu, M kostel sv. Jifií, N poslední brána na hfibitovû, O staré pískovny, P jezuitská zahrada, Q stará kolej a staré koly, R prûchod a brána ke kostelu sv. Jifií, S dlouhé staré kamenné schody, T mû Èanská louãka, V pfiíkop s valem, W vefiejná cesta, dláïdûná kameny, procházející mûstskou branou, X mû Èanské domy, Y brána na jezuitsk dvûr, Z star semináfi, nyní mû Èansk dûm. (SÚA Praha, sbírka map a plánû, sign. B XIV 19/2) vrhla jiï objekt v celém jeho rozsahu, tedy s hlavním prûãelím v celkové délce 180 m, nicménû smlouva na provedení stavby, uzavfiená 2. bfiezna 1667, pfiedpokládala provedení pouze ãásti stavby na severní stranû. Plánovan rozsah provedeného prûãelí mûl ãinit od severního dolního nároïí aï ke dvûma osám za stfiedním vstupem 60 sáhû (tedy 107 m), coï je dodnes v souladu se situací zmínûn ch os. Od poãátku stavební sezóny roku 1667 bylo stavûno prûãelí, v chodní kfiídlo pouze v rozsahu 19 os od severov chodního nároïí a zároveà idvû kfiídla boãní severní a stfiední dvorní. Ve stfiedním dvorním kfiídle bylo od poãátku poãítáno s kuchyní, refektáfiem, pfiedsíní, úloïnou nádobí (credentiarium). Samotná kuchynû se pak nacházela v suterénu stfiedního spojovacího kfiídla a byla propojena s dal ími sklepy. V ose traktu kuchynû a dal ích sklepû vedl kanálek ústící ve svahu nad potokem Vrchlicí. Samotná kuchynû byla spojena nekov m schodi tûm s úloïnou nádobí, sklepy pak s horními patry dvouramenn m schodi tûm pod hodinovou vûïí. Obû tato schodi tû byla po zru ení koleje nad terénem zru ena a zachovala se jen ve sklepích. V pûvodním stavu byl trakt sklepû za kuchyní v ose prûchozí. V severním kfiídle koleje se v pfiízemí nacházela knihovna s nároãnû fie enou klenbou a bohatou v zdobou. Knihovny se umísèovaly v této dobû do pfiízemí pfiedev ím z obavy pfied poïárem. Dále zde byla lékárna, která slouïila i pro mûsto, a tudíï musela b t v blízkosti vstupu, aby bûïní obãané neprocházeli prostorami klauzury; podobnû parlatorium, v nûmï knûïí pfiijímali náv tûvy. Tyto prostory byly soustfiedûny pfii severov chodním náro- Ïí, kde byl ve druhé ose severního prûãelí hlavní vstup. Z doby existence koleje ani z doby drïení erárem se nedochovaly Ïádné popisy budovy, proto se o vyuïití dal ích prostor lze jen dohadovat. Umístûní kuchynû, refektáfie s pfiilehl mi prostory, dále knihovny a lékárny má ov em jistou oporu v pramenech. Patrnû po vyzdûní základû poãátkem roku 1667 a zbofiení zb vajících domû ina mûstské stranû hradeb (snad v místû severního kfiídla) byl 8. kvûtna 1667 slavnostnû poloïen základní kámen stavby pod prahem hlavního portálu, tedy v severním prûãelí. Stavba probíhala zvolna, teprve v roce 1678 byly severní a ãást v chodního kfiídla hotovy natolik, Ïe se první jezuité mohli nastûhovat. Kfiídlo refektáfie stálo jen v hrubé stavbû a bez kleneb. Nicménû v roce 1675 publikoval jezuita Jan Kofiínek ve Star ch pamûtech kutnohorsk ch na titulní stranû vedutu se zobrazením celého v chodního prûãelí koleje, coï ov em nebylo tehdy nic neobvyklého. Vedutu údajnû zhotovil Jifií âáslavsk v roce 1674; vycházel pfiitom z veduty Willenbergovy, kterou doplnil o nûkteré detaily tak, aby poskytovala ponûkud nadãasov, novodobûj í obraz mûsta a stala se po urãitou dobu pfiedlohou pro dal í vyobrazení Kutné Hory. Po Orsiho smrti v roce 1679 pfievzal realizaci stavby praïsk podnik Carla Luraga jako tehdej í nejv konnûj í a nejvût í firma v âechách, která osvûdãila své sluïby i na mnoha dal ích jezuitsk ch stavbách. V roce 1679 vedl podnik jiï synovec Francesco Lurago, neboè Carlo Lurago pûsobil v cizinû, zamûstnán nároãn mi úkoly. V mûna stavitele rozhodnû neznamenala zmûnu projektu. V roce 1681 byl v severním nádvofií upravován terén, zapoãato bylo ise zfiizováním zahrady. Okrasnou zahradu s terasami pozdûji zachytil takzvan MannÛv plán z roku 1732. Teprve po roce 1684 byla zahájena v stavba jiïní, men í poloviny v chodního kfiídla, pfiiãemï stále nebyly dokonãeny nûkteré ãásti první etapy (klenby sklepû a refektáfie), coï vedlo aï ke zmûnû profilu kleneb. Postupné dobudovávání interiérû trvalo údajnû aï do roku 1716. PÛsobivá alej soch na parapetu cesty, realizovaná ve druhém desetiletí podél v chodního prûãelí, je dílem laického ãlena fiádu Franti ka Bauguta. Teprve po roce 1720, v poslední etapû dostavby koleje, bylo dokonãováno stfiední dvorní kfiídlo, kde byla tehdy vybudována nová hodinová vûï. Zde do lo po více neï padesáti letech od zahájení stavby ke zmûnû projektu. VûÏ mûla jiï pozdnû barokní charakter, dokonãena byla roku 1733. Souãasnû byl upravován i interiér, vznikl vrcholnû barokní portál do pfiedsínû refektáfie, dnes pfienesen do chodby 1. patra v chodního kfiídla. Autor úprav není znám. Poslední fáze jiï jen dekorativních úprav probûhla aï kolem poloviny 18. století. Dokládá ji kvalitní rokajová v zdoba palet okenních nik velkého refektáfie doplnûná bohatou tukovou v zdobu klenby (jiï z roku 267
5 6 7 8 Obr. 5. Kutná Hora, jezuitská kolej, dolní nádvofií, ãást vedoucí od Koufiimské brány k toaletám v severním kfiídle b valé koleje a dále k b valé lékárnû na úvozové cesty smûfiující z mûsta k jednomu ze stfiedovûk ch domû stojících na místû koleje. Cesta byla zavezena v souvislosti s pfiípravou staveni tû koleje, tedy pfied rokem nice vojákû obãas vyvolaly i statické poruchy stro- severov chodním nároïí. Adaptace koleje na svût- 1667. (Foto Jan Frolík, 2005) pû, napfiíklad nûkdej ího divadla a oratofie nad Obr. 6. Kutná Hora, jezuitská kolej, dolní nádvofií, klenba odvodàovací toly vloïené do zavezeného mûstského pfií- tfiech desetiletích existence generální opravu v - ním. Intenzivnû vyuïívan objekt si vyïádal po kopu, pfied rokem 1667. (Foto Jan Frolík, 2005) mûnu ãásti stropû, napfiíklad 2. patra, kde do lo Obr. 7. Kutná Hora, jezuitská kolej, dolní nádvofií. Kruhov základ ka ny protnut tolou pro vodovodní potrubí. krovû a v mûnu krytiny, z úsporn ch dûvodû ná- k zániku barokních fabionû stropû (1812), opravu V kop pro vodovod pokraãuje vzadu za ka nou smûrem ke hradu plechu na vûïích indelem. Zásadní bylo odstranûní osové vûïe v chodní uliãní fronty a její na- Kremnické ulici, po roce 1667. (Foto Jan Frolík, 2005) Obr. 8. Kutná Hora, jezuitská kolej, horní nádvofií, pohled do interiéru pece na pálení vápna. Vzadu dva klenu- istfiední portál v chodního prûãelí, dále zaslepen hrazení atikou (1842). Tehdy byl patrnû upraven té vstupní otvory, po roce 1667. (Foto Jan Frolík, 2003) jiïní boãní portál v chodního prûãelí a pfiesunut nevhodnû na jiïní stranu. Po celé 19. století byla 1688). K pozdním úpravám patfií také úprava záklenkû oken refektáfie a pfiilehl ch prostorû i de- probûhly v objektu iv druhé polovinû 19. století v budovû vymûàována okna. Podstatné zmûny korace lich ch oken v západním prûãelí téhoï pfiestavûn byl objekt dílen u zadní brány, vznikl kfiídla s bohatû zdoben mi suprafenestrami. patrnû nov krov nad cel m objektem koleje, pfiiãemï tvar stfiechy zûstal zachován. Dal í v raz- Po zru ení jezuitského fiádu a velmi záhy po úplném dokonãení v roce 1773 byla budova kutnohorské jezuitské koleje pfiedána eráru a zfiízena Ïic pfied dvorním prûãelím v chodního kfiídla. nou zmûnou se stala v stavba tfií záchodov ch vûv ní kasárna. To v ak vyïadovalo zásadní promûnu. VÏdyÈ kolej ob valo edesát jezuitû, zatímco livûj í památkáfisk pfiístup k objektu, kter spoãí- S nástupem 20. století se jiï zaãal projevovat cit- do kasáren mûlo nastoupit témûfi tisíc vojákû. val pfiedev ím v údrïbû fasád a nûkter ch kleneb Dispozice musela b t upravena propojováním prostorû na loïnice vojákû, zfiízena byla fiada kuchyní, v ak pokraãovaly zcela nevhodné utilitární zásahy (oãi tûní tukové v zdoby sálu knihovny), zároveà rovnûï hygienická zafiízení nestaãila (pûvodní dva v podobû sniïování podhledû, vkládání pfiíãek, nevhodn ch podlah, v objektu se zaãal v raznû pro- bloky toalet jedny v západním ãele severního kfiídla a druhé v samostatném rizalitu ve dvofie jevovat uïitkov ráz nûkter ch prostorû. v jiïní ãásti v chodního kfiídla). Toalety v severním I pfies tyto mlad í zásahy pfiedstavuje objekt jezuitské koleje mimofiádnû hodnotnou kfiídle dokládá popis kanalizaãní toly z roku 1777 architekturu jak z hlediska urbanistického, tak architektonického i dispoziãního. Jezuitské koleje byly umísèovány v centrech mûst, ãemuï v Kutné Hofie nebylo moïné zcela vyhovût, v mûstském jádru totiï nebylo pro zfiízení velké koleje a kostela vhodné místo. Jeho v bûr patrnû ovlivnil mincmistr Vilém z Vfiesovic, kdyï se v roce 1626 zaslouïil o vyslání jezuitû do Kutné Hory. Rozhodnutím císafie Ferdinanda II. získal fiád velmi rozsáhl prostor sice pfii okraji mûsta, av ak v sousedství chrámu sv. Barbory, kter mu byl svûfien do duchovní správy. Situace v sousedství svatobarborské katedrály dala architektovi G. D. Orsimu pfiíleïitost vytvofiit dal í dominantu, kdy dlouhá fronta v chodního prûãelí byla gradována tfiemi vûïemi, z nichï stfiední, vy í neï obû boãní, byla v polovinû 19. století bohuïel snesena. Jezuitská kolej pfiedstavuje jedno z nejzdafiilej- ích urbanistick ch fie ení raného baroka u nás, kdy bylo dokonale zvládnuto ãlenûní prûãelí. Právû sv m fie ením prûãelí se budova kutnohorské koleje fiadí k nejvyspûlej ím realizacím svého druhu tfietí ãtvrtiny 17. století. Pozoruhodná je i velkorysá osnova horizontálních komunikací, dokonale osvûtlen ch i dimenzovan ch. V interiérech se uplatàují mimofiádnû kvalitní klenuté prostory pfiedev ím v severním kfiídle, dále prostor refektáfie ãi nûkdej í divadelní sál v jiïní ãásti v chodního kfiídla. V znamnû je akcentováno v chodní prûãelí pozdûj ím zfiízením aleje soch. K v bavû objektu patfiila i terasová zahrada na severním nádvofií, která byla souãástí klausury, na západní stranû uzavfiená zdí. Po zru ení fiádu s nástupem eráru zahradní úprava zanikla. Archeologick v zkum v letech 1998 2005 Stavební dominantou jezuitské koleje v Kutné Hofie je samotná kolej na pûdorysu obráceného písmene F. Krátká kfiídla vymezují dvû nádvofií vût í jiïní (horní) a men í severní (dolní). ÚroveÀ obou nádvofií je sníïena oproti rozsáhlému zázemí (takzvané horní plato), na nûmï stojí budova b valé provizorní koleje. V ech tûchto ãástí se dotkl záchrann archeologick v zkum probíhající od roku 1998. PÛvodnû se jednalo o svaïitou plochu, sklonûnou k v chodu a k jihov chodu, tedy do údolí potoka Vrchlice. Je pravdûpodobné, Ïe se na dolním nádvofií nacházela pfiirozená rokle. Pozdûji byla zãásti vyuïita jako mûstsk pfiíkop. Na stopy osídlení star ího neï kolej bylo moïné usuzovat z údaje, Ïe zde stály dva domy, které musely v stavbû koleje ustoupit. 5 Nejstar í stfiedovûké terény datujeme do závûru 13. století a souvisí s hornickou ãinností. Na plo e dolního nádvofií byla registrována ústí tfií achet ze 13. aï 15. století. Ve svahu 268
oddûlujícím dolní nádvofií a horní plato byly zachyceny haldy hlu iny a ãtvercov objekt se stopami pyrotechnologické ãinnosti. Haldy byly navr eny nejspí e ve 14. století. V razn zásah do terénní konfigurace znamenalo vyhloubení mûstského pfiíkopu, procházejícího dolním nádvofiím pravdûpodobnû ve 14. století. Na plo e vnû pfiíkopu vzniklo pfiedmûstí, z nûhoï bylo zachyceno nûkolik staveb. Jedna z nich stála na horním platu. Známa je z ní ãást sklepa z 15. století. Dal í, stejnû stará stavba stála v jejím sousedství. Nejvíce informací bylo získáno o domû, z nûhoï se dochoval sklep v jihov chodním rohu dolního nároïí. Stál na parcele s poãátkem osídlení ve 14. století. Kamenná architektura, doloïená dochovan m sklepem a ãástí dal í místnosti v chodnû od sklepa, byla postavena v 15. století. 6 Zji tûnou situaci mûïeme konfrontovat s plánem z roku 1734, kter má zachycovat stav pfied postavením koleje. DÛm oznaãen ãíslem X je totoïn s objektem, z nûhoï existuje gotick sklep pod kolejí a v zkumem bylo objeveno dal í zdivo a ãást zázemí. Stavbû koleje pfiedcházela pfiíprava staveni tû. Základním poïadavkem bylo získání rovné plochy. Na jiïní stranû byla podstatnû sníïena úroveà terénu a na stranû severní naopak zv ena. Touto úpravou bylo v interiéru budoucí koleje dosaïeno stavební úrovnû (v rozmezí 0,7 0,25 m pod souãasn mi podlahami pfiízemí). Na pfiibliïnû stejnou úroveà bylo sníïeno také budoucí jiïní (horní) nádvofií, tedy aï -5 m od souãasného povrchu. Jinak postupovaly práce na severním (dolním) nádvofií. Zavezen byl mûstsk pfiíkop. Skalní podloïí bylo osekáno tak, Ïe pozvolna stoupalo jiïním smûrem od úrovnû severního kfiídla s refektáfiem ke kfiídlu stfiednímu s refektáfiem letním. Rozdíl obou úrovní dosahoval jednoho podlaïí. Zásah do pûvodního terénu pfiivodil zmûnu hydrologického reïimu. Do zásypu zavezeného pfiíkopu byla vloïena tola, která odvodàovala budoucí severní kfiídlo a budovu po západní stranû dolního nádvofií (takzvaná budova B). Jiná vûtev tol odvádûla povrchovou ipodzemní vodu z budoucího v chodního a stfiedního kfiídla. Tento systém tol byl zaústûn do hlavní toly, která podcházela v chodní kfiídlo koleje a ústila ve svahu nad Vrchlicí. Po vyfie ení problému s pfiebyteãnou vodou byla pozornost vûnována pfiivedení pitné vody. Bylo toho dosaïeno poloïením dfievûného vodovodního potrubí. Vodovod ústil do areálu v místech dne ního vstupu z Kremnické ulice. Vodovod uloïen v hloubce kolem 1 m se dûlil nejménû na dvû vûtve. Jedna smûfiovala do objektu provizorní koleje, dal í k hlavní budovû. Terénní stupeà byl pfiekonán hlubokou vyzdûnou tolou. V ikmé plo e dolního nádvofií se od hlavního fiadu oddûlovaly dvû vûtve, smûfiující severov chodním smûrem. Hlavní vodovodní vûtev ústila u základu ka ny, která mûla stát v jiïní ãásti dolního nádvofií. Vybudováním kanalizaãního a vodovodního systému byly pfiípravné práce skonãeny a byla zahájena stavba vlastní budovy koleje (v roce 1667). JiÏ bûhem v stavby bylo dolní nádvofií pfiemûnûno v zahradu. SvaÏit terén byl rozdûlen do ãtyfi v - kov ch úrovní, a to v stavbou tfií tarasních zídek. Základní osu parkové úpravy tvofiila spojnice mezi vchodem do severního kfiídla a vchodem do kfiídla stfiedního, tedy komunikace mezi obûma refektáfii. Tvofiila ji cesta procházející nejspodnûj í tarasní zídkou. Byly vytvofieny dva prûchody s kamenn mi prahy. V dal ím pokraãování cesta obcházela ka - nu s kruhov m kamenn m základem. Pomocí schodi tû, z nûhoï se dochoval pouze fragment dvou stupàû, pfiekonávala tfietí (cihelnou) tarasní zídku. Prostup nejspodnûj í tarasní zídkou byl v dal í fázi omezen na jedin vchod, komponovan pfiímo na osu vchodu do stfiedního kfiídla. Na tento nov vchod navazovalo schodi tû, doloïené v terénu jen kamenn m podkladem pro tfii schodové stupnû. Na západní stranû byla parková úprava lemována vysokou tarasní zdí z kamenû na maltu, která vyrovnávala v kov rozdíl mezi parkem a úrovní horního plata. Popsanou parkovou úpravu zachycuje plán koleje z roku 1732. Archeologick v zkum zaznamenal také zánik parkové úpravy související se zru ením koleje v roce 1773, kdy ji získala armáda. Stavební úprava probûhla v letech 1776 1777. DÛsledkem pfiemûny bylo nûkolik jam s mnoïstvím zlomkû kamnov ch kachlû stejnû jako pfiímûs tûchto artefaktû v klenebních zásypech prvého patra. Nelze v ak rozhodnout, zda je zánik kamen spojen jiï s úpravami v letech 1776 1777, nebo aï s adaptacemi v letech 1843 1844. Zru ena byla parková úprava s ãlenûním pomocí tarasních zídek. Cel areál byl zplan rován do jednotné plochy beze stop po nûjakém architektonickém fie ení. Dal í zásahy bûhem druhé poloviny 19. a ve 20. století zlikvidovaly i tuto utilitární úpravu. Koneãn m v sledkem byla pfieváïnû asfaltová plocha, pouze podél stfiedního kfiídla byla vytvofiena terasa, svou velikostí navazující (nezámûrnû?) na pûvodní nejvy í ãást jezuitské zahrady. Odli n v voj byl zachycen na velkém (horním) nádvofií. Zmínûno bylo znaãné sníïení pûvodní úrovnû terénu aï o 5 m. Byla tím pfiipravena stavební jáma, zfiejmû pro v stavbu jiïního kfiídla a snad pro plánovanou úpravu nádvofií. Ani jedna z tûchto aktivit se v ak nerealizovala. Stavební jáma dále slouïila k ukládání stavebního odpadu. V její jihozápadní ãásti byly zachyceny pozûstatky pece na pálení vápna. Objeven pûdorys pece má tvar podkovy iroké cca 6 m a dlouhé cca 7 m. Podkovovit plá È pece byl vyzdûn z kamene na maltu, vnitfiní strana byla provedena z cihel. Chod pece zaji Èovaly dva asi 150 cm vysoké a 90 cm iroké klenuté vchody. Pec byla intenzivnû vyuïívána, jak dokládají cihlové vysprávky vût iny dolní partie vnitfiního plá tû. Jednalo se o jednokomorovou pec s pfiím m ohfievem a odtahem spalin v zaniklé horní ãásti. Kusy vápence byly bezprostfiednû smí eny s topivem nebo uloïeny ve vrstvách proloïen ch vrstvami topiva. Není moïné vylouãit, Ïe kromû pálení vápna mohla pec fungovat ina v robu cihel. Pec mohla b t postavena bezprostfiednû po zahájení v stavby koleje (po roce 1667). Její provoz byl udrïován del í dobu. Po jeho ukonãení byla pec zavezena a terén nad ní srovnán do úrovnû vytváfieného nádvofií. Ukonãení provozu nelze z archeologického materiálu urãit, plán z roku 1732 ji nezachycuje. Na velkém nádvofií byla realizována jen jednoduchá zahradní úprava. Po pfiemûnû na kasárna byla nahrazena nádvofiím, ãásteãnû vydláïdûn m. Ostatní plocha byla vy tûrkována a vyznaãovala se velmi ulehl m povrchem. Jezuitská kolej v Kutné Hofie je z archeologického hlediska relativnû mlad objekt. Záchrann archeologick v zkum pfiesto pfiinesl mnoïství nov ch a detailních poznatkû o v stavbû a dal ím v voji v 18. aï 20. století, pfiesahujících svûdectví písemn ch a ikonografick ch pramenû. Rekonstrukce a vyuïití Jak vyuïít potenciál historického odkazu, jak postupovat pfii vyuïití historick ch objektû? Jak je zafiadit zpût do Ïivota, pokud se v prûbûhu generací ztratilo povûdomí o tom, Ïe tu jsou, Ïe jsou jedineãné, kvalitní, v mnoha pfiípadech nenahraditelné, nesoucí odkaz na í historie a doklad o fiemeslné dovednosti na ich pfiedkû? Jak pfiistoupit k obnovû velk ch historick ch komplexû, jak mi jsou napfiíklad b valé klá terní areály? Rozlehlost tûchto budov je tak znaãná, Ïe potenciální zájemci o jejich vyuïití zpravidla odcházejí a fie í své zámûry jinou cestou vyuïitím men ích budov nebo no- Poznámky 5 VLâEK, Pavel; SOMMER, Petr; FOLT N, Du an. Encyklopedie ãesk ch klá terû. Praha : Libri, 1997, s. 324 327. ISBN 80-85983-17-6. 6 BLAÎKOVÁ-DUBSKÁ, Gabriela; FROLÍK, Jan. Architektura odhalená archeologick m v zkumem a problémy s její památkovou ochranou. In Archaeologia Historica 30. Brno : Muzejní a vlastivûdná spoleãnost v Brnû, 2005, s. 29 46. ISSN 0231-5823; ISBN 80-7275-056-9; ISBN 80-86023- 65-6. 269
9 10 Autorkou fotografií 9 14 je Katu e Krejãíková, 2010. Obr. 9. Kutná Hora, jezuitská kolej, pohled z Barborské ulice. Obr. 10. Kutná Hora, jezuitská kolej, 3. nadzemní podlaïí, úprava sálu pro galerii. vostavbou. Toto lze demonstrovat ina pfiíkladu b valé jezuitské koleje v Kutné Hofie. Její impozantní poloha po boku chrámu sv. Barbory vytváfií jedineãnou scenerii kutnohorsk ch Hradãan. Rozmûry této budovy jsou pfiímo ohromující: délka prûãelí 180 m, obestavûn prostor témûfi 100 000 m 2, plocha v ech podlaïí cca 10 000 m 2. Právû tyto parametry mnoho zájemcû o její vyu- Ïití odradily. Z uvaïovan ch zámûrû mûïeme od zaãátku 90. let zmínit napfiíklad snahu Univerzity Karlovy v Praze umístit do prostorû b valé koleje fakultu pro zahraniãní studenty anebo nûkolikrát opakovan zámûr vyuïití koleje jako hotelu. Na základû usnesení vlády âeské republiky bylo dne 18. bfiezna 1998 do katastru nemovitostí zapsáno âeské muzeum v tvarn ch umûní v Praze (dále jen âmvu), dnes Galerie stfiedoãeského kraje (GASK), jako správce rozsáhlého areálu b valé jezuitské koleje v Kutné Hofie. Tím se otevfiela cesta k návratu v znamné památky barokní architektury zpût do Ïivota mûsta. Nebyl to v ak úpln zaãátek nov ch promûn funkce b valé jezuitské koleje. Zru ení jezuitského fiádu papeïem Klimentem XIV. v roce 1773 znamenalo jeho odchod z Kutné Hory a pfievod celého areálu do vojenské správy. Pro tento nov úãel byly budovy upraveny asi v letech 1776 1777. Dal í rozsáhlej í úpravy jsou zaznamenány aï v letech 1843 1844. Nedlouho poté byla snesena vy í a tíhlej í stfiední vûï naru ená povûtrnostními vlivy, na jejímï místû je dnes sníïená plná atika. Obrys budovy, dynamizovan tfiemi vertikálami, byl tak zásadním zpûsobem poru en, zcela proti logice zámûru architekta i stavebníkû. Tehdy byla také ãást b valé koleje uzpûsobena pro úãely vojenského vychovávacího ústavu. Cílem rekonstrukce, kterou jako tehdej í investor pfiipravilo âeské muzeum v tvarn ch umûní v Praze ve spolupráci s ARN studiem z Hradce Králové, bylo vybudovat soudobé muzeum umûní respektující v maximální mífie historickou podstatu budovy. âmvu, které shromáïdilo od svého zaloïení kvalitní a vyrovnanou sbírku ãeského v tvarného umûní 20. století, stálo pfied rozhodnutím, jakou instituci chce v novû získan ch prostorách vlastnû vybudovat. Od poãátku bylo zfiejmé, Ïe nemûïe mít u nás dosud stále pfievaïující podobu statického muzea, vzne eného chrámu umûní, v nûmï se nesmí ani eptat, jehoï pûvod je kdesi v 19. století. Bûhem pfiíprav se ukázalo, Ïe struktura prostor v koleji nedovoluje jinou neï stfiídmou instalaci sbírek moderního a souãasného umûní. Bylo rozhodnuto, Ïe se nebude budovat pouze muzeum v tvarného umûní, ale centrum umûní integrující jeho rûzné projevy. PÛvodní zámûr, kter poãítal s tím, Ïe nic nebude bránit volnému vstupu a pohybu náv tûvníkû, byl ponûkud zkomplikován neãekan m zásadním zkrácením dotace, které zpûsobilo, Ïe bylo nutné projekt pfiehodnotit a nûkteré prostory náv tûvníkûm odepfiít. Pfiesto je stále cel objekt rekonstruován s maximálním ohledem na otevfienost ãi ohledy vûãi náv tûvníkovi, a to i náv tûvníkovi zcela náhodnému. Takto pojaté centrum moderního a souãasného umûní nemûïe b t vázané jen na umístûní ve mûstû zapsaném mezi památky UNESCO ãi na stfiedoãesk region, ale bude od poãátku cílenû budovat své vazby k umûleckému dûní v celé âeské republice i ve svûtû a k partnersk m odborn m institucím doma i v zahraniãí. V poãáteãní fázi se uvaïovalo o spoleãném vyuïívání objektu více zájemci. Hlavní problém pfiedstavovalo zejména to, jak skloubit poïadavky âmvu s moïnostmi, které nabízí památka, a pak také jak skloubit jeho poïadavky s poïadavky dal ích partnerû spoluuïivatelû, ktefií spoleãnû s âmvu do akce vstupovali. Jednalo se napfiíklad o Památník národního písemnictví, Národní muzeum Muzeum hudby, Krátk film Praha, Muzeum loutek, Národní památkov ústav a dal í instituce. Postupnû byla tato verze vylouãena, protoïe tito partnefii projevovali zájem pfiedev ím o zfiízení sv ch depozitáfiû. Areál koleje by tak otevfiel své interiéry vefiejnosti jen z nepatrné ãásti. V sledkem fiady úvah a jednání bylo rozhodnutí, Ïe hlavní budova b valé jezuitské koleje bude vyuïívána v hradnû pro potfieby âmvu, tedy jako jediného uïivatele. Do samostatné budovy u provozního vjezdu pak budou umístûny restaurátorské dílny NPÚ. Za pozitivní závûr tohoto rozhodnutí lze oznaãit to, Ïe byla nalezena kulturní funkce, která není této stavbû cizí, Ïe tato funkce nejde proti stavbû samotné, Ïe ji nedevastuje, nepfietû- Ïuje a nemá potfiebu maximalistického vyuïití. Barokní prostory koleje jako by nás vybízely k opu tûní tradiãních náhledû na fungování pamû- Èové instituce, jejímï jádrem sice zûstává péãe o kolekci ãeského moderního a souãasného v tvarného umûní, její rûznorodé prezentace a její soustavné odborné roz ifiování, ale která se zároveà otevírá mnoha dal ím rozliãn m kulturním aktivitám i spoleãensk m ãinnostem. Rozlehl barokní areál, nepfiístupn pfies 220 let, znovu pozvolna otevírá své brány iroké vefiejnosti. Otevírá se bez bariér fyzick ch i psychick ch, tak aby mohl napl- Àovat velmi rûznorodé potfieby náv tûvníkû. Jednoduchá monumentalita sugestivních barokních prostor vedla k pfiesvûdãení, Ïe je nutné vybudovat takovou instituci, která bude splàovat nejpfiísnûj í soudobá muzejní kritéria a umoïní tak nejen vystavovat díla ãeského v tvarného umûní, ale pfiivádût do Kutné Hory díla umûní evropského i svûtového z v znamn ch muzejních institucí v zahraniãí. ZároveÀ také bude pfiivádût do multifunkãních prostor kvalitní díla z jin ch oblastí kultury. Dá se fiíci, Ïe se tento zámûr dafií v souãasné dobû naplàovat. Galerie stfiedoãeského kraje v Kutné Hofie se stává místem setkávání náv tûvníkû se v emi druhy umûleckého projevu, ale i vzájemného lidského setkávání v místech, kde vede barokní 270
Obr. 11. Kutná Hora, jezuitská kolej, 3. nadzemní podlaïí, úprava chodby pro galerii. Obr. 12. Kutná Hora, jezuitská kolej, restaurovan refektáfi upraven jako víceúãelov sál. Obr. 13. Kutná Hora, jezuitská kolej, podzemní prostory upravené pro technické a provozní zázemí. Obr. 14. Kutná Hora, jezuitská kolej, gotick sklep, pfiístupn z hlavní chodby stfiedního kfiídla. prostor nepfietrïit dialog se souãasn m Ïivotem a jeho nejautentiãtûj ím projevem, totiï s umûním. Galerii se tu nask tá neopakovatelná moïnost stát se vskutku soudob m muzeem otevfien m iroké vefiejnosti. Je k tomu pochopitelnû potfieba nejen velkého pracovního úsilí a odborné erudice, ale nepochybnû je nutn iupfiímn zájem a vstfiícnost politické reprezentace v ech úrovní, jasnû si uvûdomující zcela základní, konstitutivní v znam kultury pro Ïivot demokratické spoleãnosti. Na pfiíkladu b valé jezuitské koleje v Kutné Hofie mûïeme demonstrovat, Ïe v kaïdé historické památce lze objevit vrstevnatost odkazu historick ch epoch. Zdánlivû jednoznaãná záleïitost barokní novostavby koleje v sobû ukr vá etapy pozdûj ího v voje, které nám dávají informaci o více neï 300 letech Ïivota této stavby. Zachovalá ãást sklepení jednoho z gotick ch domû, které stávaly v tûchto místech pfied stavbou koleje, nás dokonale informuje o historické stopû je tû mnohem star í. Barokní koncept Domenica Orsiho nám dává pfiedstavu o velkorysosti zámûru stavebníka i jeho architekta, geometrie prostupující stavbou má své vyvrcholení v rafinované hfie na ãelních fasádách, za jejichï údajnû nadmûrnou zdobnost byli jezuité od svého generála pokáráni. Témûfi 220 let vyuïívání armádou také zanechalo na budovû v raznou stopu v podobû propojování a zvût ování jednotliv ch prostor (z dûvodu vût ího poãtu osob), vût ích poïadavkû na hygienické vybavení a dal í zázemí, které s provozem armády souvisí, ale imen í poïadavky na kulturu a kvalitu prostfiedí, které jsou s provozem armády spojeny rovnûï. Pfiesto se budova zachovala v dobrém stavu a nic na tom nezmûnilo ani poslední vyuïívání ãeskoslovenskou armádou, kdy kolej slouïila jako sklad materiálnû-technického zabezpeãení. Jednotlivé etapy historického odkazu, které jsou v budovû koleje zastoupeny, byly pfii pfiestavbû pro potfieby galerie respektovány a pfiiznávány. Dûlo se tak formou minimalizace zásahû do pûvodních konstrukcí, restaurováním a v robou replik fiemesln ch prvkû stavby, jako jsou napfiíklad okna, dvefie, otopná dvífika, kamenné portály a dal í. Do budovy novû vloïené vyuïití tedy galerie je souãasné, bez historick ch parafrází, od pfiedchozích etap odli ené, a tvofií tak dal í vrstvu 11 12 13 14 pfii vnímání této budovy. Pfiilehlé venkovní prostory se v krátké dobû promûní v park volnû pfiístupzkum. Praha 2006. Archiv NPÚ ÚOP stfiedních âech b valá Jezuitská kolej: doplàující stavebnû-historick prûn vefiejnosti, naplnûn dal ími doprovodn mi v Praze. Ti tûná i elektronická verze. funkcemi a aktivitami. Bude tak zavr en pûvodní POSPÍ IL, Ale. Zmizelá Kutná Hora. Praha ; Litomy l : zámûr maximální otevfienosti a pfiístupnosti tohoto po staletí uzavfieného areálu. ROUBÍK, Franti ek. Smlouva o stavbû jesuitské koleje Paseka, 2009, s. 12 15. ISBN 978-80-7432-013-2. v Kutné Hofie z roku 1667. Památky archeologické. Seznam pouïité literatury: 1931, roã. 37, s. 106 107. ISSN 0031-0506. HORYNA, Mojmír; LANCINGER, Lubo ; MUKOVÁ Jifiina. BLAÎKOVÁ-DUBSKÁ, Gabriela; FROLÍK, Jan. Architektura Kutná Hora ãp. 51 53, b valá Jezuitská kolej : stavebnû- odhalená archeologick m v zkumem a problémy s její -historick prûzkum. Praha 1999. Archiv NPÚ ÚOP památkovou ochranou. In NEKUDA, Vladimír; Mù ÍNSK, stfiedních âech v Praze. Nepublikovan strojopis. Zdenûk; KOU IL, Pavel (eds.). Archaeologia Historica 30. KO ÍNEK, Jan. Staré pamûti kutnohorské. Pod figurou dvacíti drah ch radních kamenû, /jimï horníci hand tány fiíka- s. 29 46. ISSN 0231-5823; ISBN 80-7275-056-9; Brno : Muzejní a vlastivûdná spoleãnost v Brnû, 2005, jí/ vyobrazené a vypodobnûné. 1. vydání, Praha 1675, ISBN 80-86023-65-6. 2. vydání, Praha 1831, 3. vydání, Kutná Hora : Kuttna, VLâEK, Pavel; SOMMER, Petr; FOLT N, Du an. Encyklopedie ãesk ch klá terû. Praha : Libri, 1997. ISBN 80-1997, 4. vydání, Praha : NLN, 2000. ISBN 80-7106-453-X. MUKOVÁ, Jifiina; BLÁHA, Václav. Kutná Hora ãp. 51 53, 85983-17-6. 271