Obchodní činnost Ekonomika podniku Ing. Marie Oubrechtová Ing. Lukáš Kučera 2013 České Budějovice

Obchodní činnost Ekonomika podniku Ing. Marie Oubrechtová Ing. Lukáš Kučera 2013 České Budějovice 1

Tento učební materiál vznikl v rámci projektu "Integrace a podpora studentů se specifickými vzdělávacími potřebami na Vysoké škole technické a ekonomické v Českých Budějovicích" s registračním číslem CZ.1.07/2.2.00/29.0019. Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. 1. vydání ISBN Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, 2013 Vydala: Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Okružní 10, 370 01 České Budějovice Za obsahovou a jazykovou správnost odpovídají autoři a garanti příslušných předmětů. 2

Obsah Kapitola 1: Význam, vývoj a funkce obchodu... 7 1.1 Vznik a vývoj obchodu... 7 1.2 Funkce obchodu... 8 1.3 Pojetí obchodu... 9 Kapitola 2: Obchodní kategorie... 13 Obchodní kategorie... 13 Kapitola 3: Právní formy obchodního podnikání... 19 3.1 Právní formy podnikání... 19 3.2 Podniky jednotlivce... 20 3.3 Obchodní společnosti... 21 3.4 Družstvo... 23 3.5 Státní podniky... 23 3.6 Neziskové organizace... 23 Kapitola 4: Podnikatelské prostředí a obchod... 26 4.1 Podnikatelské prostředí... 26 4.2 Podnikatelské prostředí v Evropské unii... 27 4.3 Podnikatelské prostředí v České republice... 28 4.3.1 Právní formy podnikání... 29 4.3.2 Daňový systém České republiky... 29 4.3.3 Investiční klima... 29 4.3.4 Klíčové oblasti... 30 Kapitola 5: Maloobchod, maloobchodní síť a její členění, druhy maloobchodních činností... 32 3

5.1 Maloobchod... 32 Kapitola 6: Typologie maloobchodních jednotek... 38 6.1 Specializované prodejny... 39 6.2 Úzce specializované prodejny... 39 6.3 Smíšené prodejny... 40 6.4 Plnosortimentní obchodní domy... 40 6.5 Specializované obchodní domy... 41 6.6 Supermarkety... 41 6.7 Hypermarkety... 41 6.8 Superety... 42 6.9 Diskontní prodejny... 43 6.10 Katalogové prodejny... 43 6.11 Nákupní centra... 43 6.12 Cash&Carry... 44 Kapitola 7: Postavení velkoobchodu, význam, provozní jednotky velkoobchodu... 47 Úvod do velkoobchodních činností... 47 Funkce velkoobchodu... 48 Druhy velkoobchodních činností... 48 7.3.1 Dodávkový velkoobchod... 49 7.3.2 Agenturní (traťový) velkoobchod... 49 7.3.3 Samoobslužný (cash & carry) velkoobchod... 49 7.3.4 Regálový velkoobchod... 50 Kapitola 8: Retailing a vývojové tendence v maloobchodě... 52 4

8.1 Rozvoj maloobchodního prodeje... 52 8.2 Retailing... 53 8.3 Vývojové tendence v maloobchodní síti... 54 Kapitola 9: Kooperace v obchodním podnikání... 58 9.1 Vertikální kooperace... 59 9.1.1 Nákupní družstva a nákupní svazy... 59 9.1.2 Dobrovolné řetězce... 60 9.1.3 Franchisingové řetězce... 60 9.1.4 Nákupní centrály... 60 9.2 Horizontální kooperace... 61 9.2.1 Kooperace v maloobchodě... 62 9.2.2 Regionální nákupní střediska... 62 9.2.3 Kooperace ve velkoobchodě... 62 Kapitola 10: Role spotřebitele v obchodě Ochrana spotřebitele... 64 10.1 Nástroje ochrany spotřebitele... 65 10.2 Instituce ochrany spotřebitele... 66 10.3 Zákon na ochranu spotřebitele... 67 10.4 Reklamační lhůty... 69 Kapitola 11: Družstevní obchod... 72 11.1 Historie spotřebního družstevnictví... 72 11.2 Současné spotřební družstevnictví... 73 Kapitola 12: Obchod a globalizace... 77 Zákazník... 78 5

12.2 Obchod... 78 12.3 Výroba... 79 Kapitola 13: Trvale udržitelný rozvoj v obchodě... 81 Použitá literatura... 85 6

Kapitola 1: Význam, vývoj a funkce obchodu KLÍČOVÉ POJMY Obchod, význam obchodu, vývoj obchodu, funkce obchodu, obchod jako činnost, obchod v institucionálním pojetí, obchod se spotřebním zbožím, obchod se zbožím pro další podnikání, rozsah působnosti obchodu. CÍLE KAPITOLY Vysvětlení pojmu obchod. Vysvětlení vývoje a významu obchodu pro společnost. Vysvětlení funkcí obchodu. Vysvětlení různých hledisek pohledu na obchod. ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU KAPITOLY 4 hodiny VÝKLAD 1.1 Vznik a vývoj obchodu Mulačová, Mulač a kol. (2013) uvádí, že v současné době se v tržním hospodářství nachází celá řada subjektů, které zaujímají různé role a svou činností a svými vzájemnými vztahy formují podobu národní i globální ekonomiky. Obchodní podniky nemohou fungovat samostatně, je nutné, aby se v ekonomice nacházely též podniky výrobní, logistické a podniky služeb. Hlavním důvodem vzniku obchodu je vysoká míra celospolečenské dělby práce. 7

Staňková (2010) spatřuje obchod ve všech ekonomických vztazích, které probíhají v tržní společnosti. Navazuje též na tvrzení Mulačové, Mulače a kol. (2013) a vidí obchod především ve spojení s tzv. druhou společenskou dělbou práce mezi řemeslníky a rolníky. Původní směna byla velmi jednoduchá (zboží za zboží naturální směna, tzv. Barterův obchod) a později se vyvinula výměna realizovaná prostřednictvím peněz. Mulačová, Mulač a kol. (2013) dodávají, že nejprve mezi sebou obchodovali pouze jednotlivci a výrobci. Dále je nutné uvědomit si, že naturální směna měla celou řadu problémů, např. vyžadovala, aby obě strany měly zájem o směnu jimi vlastněného zboží. Formování obchodu jako samostatné disciplíny je spojeno s tzv. třetí společenskou dělbou práce, při níž se odděluje osobnost kupce, jako člověka, jehož hlavním úkolem je zabývat se směnou zboží (Staňková 2010). Mulačová, Mulač a kol. (2013) dodávají, že v dnešní době je specializace na takové úrovni, že mezi výrobcem a zákazníkem (současným i potenciálním) leží časová i prostorová propast. Dnešní doba se též vyznačuje vysokou mírou konkurence, kdy nabídka extrémně převyšuje poptávku to způsobuje, že v současné době je obchod klíčovou součástí každé fungující tržní ekonomiky. 1.2 Funkce obchodu Pražská, Jindra a kol. (2006) definují následující funkce obchodu: 1. Přeměna sortimentu výrobního na sortiment obchodní (tj. sortiment, který odpovídá přáním, potřebám a spotřebním zvyklostem zákazníků). 2. Překlenutí rozdílů mezi místem výroby a spotřeby (obchod zajišťuje prodej zboží na správném místě nebo přinejmenším zajišťuje distribuci na toto místo). 3. Překonání rozdílů mezi časem výroby a spotřeby (obchod zajišťuje včasnost a pohotovost prodeje či dodávek udržuje určitou hladinu zásob, aby nedošlo k nedostatku zboží). 8

4. Zajištění odpovídajícího množství a kvality prodávaných produktů (do této funkce spadají činnosti jako výběr vhodných (tj. kvalitních a spolehlivých) dodavatelů, promptní vyřizování reklamací, v případě potřeby výměna dodavatelů apod.). 5. Ovlivňování nabídky firmy (sortiment, čas, místo i množství, a to prostřednictvím marketingové komunikace). 6. Ovlivňování poptávky prostřednictvím marketingových nástrojů. 7. Zajišťování racionálních distribučních cest. 8. Zajišťování včasné úhrady závazků dodavatelům (v dnešní době je výrazný problém a to díky poměrně vysokému zadlužení řady obchodních i výrobních organizací). 1.3 Pojetí obchodu Dle Mulačové, Mulače a kol. (2013) je slovo obchod v současné době velice rozšířeným pojmem, který lze chápat a na který lze nahlížet v různých úhlech pohledu. Rozlišujeme: a) Obchod jako činnost (v širším pojetí). b) Obchod jako instituci (v užším pojetí). V širším pojetí lze dle Mulačové, Mulače a kol. (2013) pohlížet na obchod jako činnost, která spočívá v nákupu a prodeji zboží. Je jasné, že pokud budeme na obchod pohlížet takto, téměř každý tržní subjekt bude účastníkem těchto vztahů. Budeme-li pohlížet na obchod jen jako na instituci, můžeme říci, že za obchodníky lze považovat ty subjekty, u kterých je obchod převažující činností. Za obchodní instituce jsou pak považovány ty subjekty, které nakupují zboží s cílem ho dále, v nezměnění podobě, prodat. Z tohoto hlediska rozlišujeme: Obchod se spotřebním zbožím. Obchod se zbožím pro další zpracování. 9

Obchodem se spotřebním zbožím rozumíme směnu zboží, která neslouží k dalšímu zpracování, ale uspokojuje potřeby konečných zákazníků - potraviny, oděvy, automobily apod. (Staňková 2010). Za obchod se zbožím pro další podnikání lze považovat obchodování se zbožím, které není určeno pro přímou spotřebu, ale pro další zpracování nebo prodej (zákazníkem mohou být nejen jiné obchodní podniky, ale zejména podniky výrobní). Dalším velmi významným hlediskem členění obchodu je dle Mulačové, Mulače a kol. (2013) členění na: vnitřní obchod, zahraniční obchod, mezinárodní obchod. Vnitřním obchodem rozumíme obchodování se zbožím na území jednoho státu, tj. prodávající a kupující jsou subjekty domácího trhu. Zahraniční obchod je tvořen exportem a importem (tj. vývozem a dovozem). Podnikání v zahraničním obchodě je daleko náročnější, než obchodování v rámci jednoho státu, a to po stránkách organizačních, ekonomických, kompetenčních aj. Význam zahraničního obchodu se neustále zvyšuje a do budoucna lze očekávat další zvyšování jeho významu. Mezinárodní obchod je nadstavbou obchodu zahraničního. Jde o komplexní soubor aktivit v mnoha státech, popř. v rámci celého světa. Klíčovou podmínkou pro efektivní a bezproblémové fungování mezinárodního obchodu je vytvoření a fungování liberálního obchodního prostředí v jednotlivých zemích (Mulačová, Mulač a kol. 2013). 10

STUDIJNÍ MATERIÁLY MULAČOVÁ, V., P. MULAČ a kol., 2013. Obchodní podnikání ve 21. století. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 520 s. ISBN 978-80-247-4780-4. PRAŽSKÁ, L., J. JINDRA a kol., 2006. Obchodní podnikání retail management, 2. přeprac. vyd., Praha, Management Press, 874 s. ISBN 80-7261-059-7. STAŇKOVÁ, P., 2010. Marketing obchodu a služeb: studijní pomůcka pro distanční studium. 2. vyd. Zlín: Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně. ISBN 978-80-7318-927-3.. OTÁZKY A ÚKOLY 1. Pokuste se shrnout význam obchodu v dnešní společnosti. 2. Objasněte základní funkce obchodu. 3. Definujte různá pojetí obchodu. 4. Rozlište vnitřní, zahraniční a mezinárodní obchod. Který z těchto má podle Vás v současné době nejvyšší význam? 5. Odlište obchod se spotřebním zbožím a obchod se zbožím pro další zpracování. 6. Popište, jak probíhal obchod před zavedením mincí jako platidla? KLÍČ K ŘEŠENÍ OTÁZEK 1. viz. výklad 2. viz. výklad 3. viz. výklad 4. viz. výklad 5. viz. výklad 11

6. Obchod probíhal na základě tzv. Barterové směny jednalo se o směnu zboží za zboží. Problémem byla dělitelnost jednotlivých statků a také fakt, že obě strany obchodu museli mít zájem o směňované zboží. Též se dala velmi stěží odhadnout hodnota daného zboží. Nicméně Barterův obchod je využíván dodnes. 12

Kapitola 2: Obchodní kategorie KLÍČOVÉ POJMY Obchodní kategorie, prostředník, zprostředkovatel, maloobchod, velkoobchod, zahraniční obchod, obchodní zástupce, makléř, komisionář, zasilatel speditér, burzy, aukce, veletrhy. CÍLE KAPITOLY Vysvětlení základních obchodních kategorií. Odlišení pojmů obchodní prostředník a zprostředkovatel. Popis jednotlivých typů prostředníků a zprostředkovatelů. ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU KAPITOLY 4 hodiny VÝKLAD Obchodní kategorie Mulačová, Mulač a kol. (2013) uvádí, že obchodní kategorie představují základní modely obchodních vztahů mezi jednotlivými články obchodu. Jde tedy o sledování způsobu pohybu zboží v rámci celého dodavatelského řetězce. V zásadě jsou rozeznávány dvě základní obchodní kategorie: 1. Prostředníci. 2. Zprostředkovatelé. 13

Dle Staňkové (2010) jsou prostředníci obchodní firmy v plném smyslu slova. Tyto subjekty na sebe přebírají vlastnická práva ke zboží, stávají se tedy prostředníky směny mezi prodávajícím a kupujícím z hlediska nabídky zboží, dodání zboží, vyúčtování a dalších činností. Jejich odměnou je marže. Mulačová, Mulač a kol. (2013) dodávají, že tyto subjekty jsou nositeli plného podnikatelského rizika v rámci jejich činnosti může dojít k celé řadě událostí, které mohou způsobit znehodnocení zboží. Tato ztráta jde tedy na jejich vrub. Proto se v praxi často stává, že toto riziko je smluvně přeneseno zpět na dodavatele, kteří jsou nuceni např. akceptovat povinnost zpětného odběru zboží v případě, že se toto zboží neprodá. V případě neakceptování by byl tento dodavatel nahrazen dodavatelem jiným. Do kategorie prostředníků patří (Mulačová, Mulač a kol. 2013): maloobchod, velkoobchod, zahraniční obchod. Maloobchod představuje dle Mulačové a Mulače (2009) činnosti spojené s prodejen zboží nebo služeb konečnému zákazníkovi k jeho osobnímu užití. Zamazalová (2009) uvádí, že maloobchodní podnikání je jakákoliv forma obchodního podnikání, kdy objem prodeje pochází především z maloobchodní činnosti. Mulačová, Mulač a kol. (2013) uvádí, že podstatou velkoobchodní činnosti je nákup zboží ve velkých objemech a jeho následný prodej pouze s nepatrnými úpravami (např. úprava balení). Především v případě spotřebního zboží plní velkoobchod významnou roli prostředníka mezi výrobcem a maloobchodníkem. Zahraniční obchod představuje dle Staňkové (2010) vývoz a dovoz zboží přes hranice jednoho státu. Součástí zahraničního obchodu je jak obchod se spotřebním zbožím, tak též obchod se zbožím určeným pro další zpracování. 14

Mulačová, Mulač a kol. (2013) uvádí, že zprostředkovatelé působí v obchodním podnikání spíše jako určitá doplňková (servisní) složka. Jejich hlavní činností je zajištění efektivní interakce mezi nabídkou a poptávkou. Zprostředkovatelé obvykle nenakupují zboží od dodavatelů, neplatí za něj a nenesou tedy podnikatelské riziko, ale fungují na základě provizního systému, tj. dostávají odměny za úspěšné zprostředkování obchodu. Mezi jejich hlavní činnosti patří: vyhledávání trhů pro nákup a prodej vybraného zboží, vytipování obchodních partnerů, vyjednávání a dojednávání podmínek pro konkrétní obchodní případy, organizace jednotlivých fází obchodního jednání. Pražská, Jindra a kol. (2006) rozeznávají následující typy obchodních zprostředkovatelů: a) Obchodní zástupce samostatný subjekt, který vyvíjí svou činnost jménem podniku, se kterým uzavřel smlouvu o obchodním zastoupení, a na jeho učet. Mezi jeho základní činnosti lze zařadit: vyhledání potenciálních zákazníků, prezentace nabídky zastupovaného podniku a komplexní jednání, jehož cílem je uzavření smlouvy o obchodní spolupráci. Je zřejmé, že k těmto činnostem patří též prezentace zboží, distribuce katalogů, ceníků a vzorků. Velmi důležitá je též následná péče o současné zákazníky. b) Obchodní cestující zaměstnanec podniku, jehož hlavním cílem je zajistit odbyt. Zaměstnanec jedná jménem dodavatele, na jeho účet a podnikatelské riziko. Jeho další činnosti jsou velmi podobné činnostem obchodního zástupce, ale obchodní cestující má pevnější vazby s firmou. c) Obchodní zprostředkovatel (makléř) je subjekt, který je méně spjat s konkrétním podnikem a působí spíše jako nezávislý subjekt, jehož hlavním úkolem je nalézat spojení mezi nabídkou a poptávkou. Z hlediska právního vztahu je jeho činnost podobná obchodnímu zástupci, protože svou činnost koná na cizí účet a cizím 15

jménem, nepřebírá tedy podnikatelské riziko. Typickými oblastmi, ve kterých makléři působí, jsou obchody s cennými papíry, finančnictví, pojišťovnictví či obchod s komoditami. d) Komisionář subjekt, který realizuje nákup a prodej vlastním jménem, ale na cizí účet. Osoba, pro kterou komisionář vyvíjí své aktivity, se nazývá komitent. Právně je tento vztah upraven tzv. komisionářskou smlouvou. Tato kategorie by spíše měla být na pomezí mezi prostředníky a zprostředkovateli, protože komisionář vstupuje do právních vztahů se zákazníky. Oblast působení komisionáře je poměrně široká, a to od zajištění klasického obchodování, až po obchodování s cennými papíry či jinými finančními instrumenty. e) Zasilatel speditér subjekt, který se zabývá zejména přepravou, logistikou a souvisejícími aktivitami. Speditér jedná pod vlastním jménem, ale na účet příkazce. Mezi hlavní činnosti zasilatele (speditéra) lze zařadit komplexní služby v oblasti přepravy: plánování dopravních cest, řízení procesu přepravy, plánování a obstarávání vhodných dopravních prostředků, zajištění skladování a další. V dnešní době je typické, že řada zasilatelských podniků neprovozuje pouze výše uvedené činnosti zprostředkovatele, ale komplexně zajišťují celý proces logistiky (vlastní dopravní prostředky, na vlastní účet a riziko). f) Burza je specifické místo, které slouží k obchodování se specifickým sortimentem. Typickým sortimentem obchodovaným na burze jsou cenné papíry, měny a různé komodity (např. cukr). Obchodováním na burze se typicky zabývají makléři. Většina obchodů na burze má charakter investičních aktivit, spíše než klasické obchodní činnosti. 16

g) Aukce veřejné dražby, v rámci kterých probíhá přímá soutěž zájemců o koupi určitého zboží. Zboží je prodáno zájemci, který nabídne nejvyšší částku (v případě klasického pojetí). V dnešní době mají aukce podobu elektronických soutěží mezi zájemci. h) Veletrh místo, kde dochází ke koncentraci nabídky a poptávky určitého sortimentu na určitém místě a v určitý čas. Organizátoři veletrhů jsou pouze klasickými zprostředkovateli, nerealizují žádné další aktivity. Jednotlivé obchody jsou realizovány pouze mezi prodávajícím a kupujícím. Cílem veletrhů v současné době je především zajištění účinného a adresného marketingu směrem k cílovým skupinám. STUDIJNÍ MATERIÁLY MULAČOVÁ, V. a P. MULAČ, 2009. Obchodní činnost: studijní opora pro kombinované studium. České Budějovice: Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, 35 s. ISBN 978-80-87278-11-6. MULAČOVÁ, V., P. MULAČ a kol., 2013. Obchodní podnikání ve 21. století. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 520 s. ISBN 978-80-247-4780-4. PRAŽSKÁ, L., J. JINDRA a kol., 2006. Obchodní podnikání retail management, 2. přeprac. vyd., Praha, Management Press, 874 s. ISBN 80-7261-059-7. STAŇKOVÁ, P., 2010. Marketing obchodu a služeb: studijní pomůcka pro distanční studium. 2. vyd. Zlín: Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně. ISBN 978-80-7318-927-3. ZAMAZALOVÁ, M., 2009. Marketing obchodní firmy. 1. vyd. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-2049-4. OTÁZKY A ÚKOLY 1. Definujte pojem obchodní kategorie. 2. Odlište obchodní prostředníky a zprostředkovatele. 17

3. Vyjmenujte typy obchodních prostředníků. 4. Vyjmenujte typy obchodních zprostředkovatelů. 5. Pokuste se shrnout význam veletrhů v dnešní době. 6. Znáte nějaký elektronický aukční systém popište způsob, jakým tento systém funguje. 7. Popište, v čem spočívá význam zahraničního obchodu. KLÍČ K ŘEŠENÍ OTÁZEK 1. viz. výklad 2. viz. výklad 3. viz. výklad 4. viz. výklad 5. viz. výklad 6. např. www.e-zak.cz, www.aukro.cz apod. 7. Význam zahraničního obchodu spočívá zejména v obohacení obou stran obchodu, v přístupu států ke zdrojům, které sami nemají, k rozvoji vztahů mezi jednotlivými státy, přístupu k odlišným kulturám, ke zvýšení hrubého domácího produktu země (díky exportu) apod. 18

Kapitola 3: Právní formy obchodního podnikání KLÍČOVÉ POJMY Právní formy podnikání, živnostenské podnikání, obchodní společnosti, družstva, státní podniky, neziskové organizace. CÍLE KAPITOLY Vysvětlení základních právních forem podnikání. Shrnutí jednotlivých znaků právních forem podnikání. ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU KAPITOLY 4 hodiny VÝKLAD 3.1 Právní formy podnikání Dle Synka a kol. (2002) je základním tříděním podniků právní forma podnikání. Mulačová, Mulač a kol. (2013) tvrdí, že kromě podniků existují v ekonomice ještě další subjekty, které jsou taktéž součástí ekonomického prostředí země. Jedná se především o neziskové organizace, jejichž cílem není dosažení zisku, ale např. zajištění přijatelné životní úrovně obyvatel, poskytování vzdělávacích služeb apod. Mulačová a Mulač (2007) rozlišují jednotlivé právní formy podnikání v České republice následujícím způsobem: 1. PODNIKY podniky jednotlivce, obchodní společnosti, 19

družstva, státní podniky. 2. NEZISKOVÉ ORGANIZACE veřejné neziskové organizace, soukromé neziskové organizace. 3.2 Podniky jednotlivce Podnik jednotlivce je dle Synka a kol. (2002) vlastněn jednou osobou. Podniky jednotlivce mají dvě hlavní výhody, a to: k jeho založení není nutný vysoký počáteční kapitál, regulace ze strany státu je nízká. Podniky jednotlivce mají obvykle formu živností. Živnostenské podnikání je upraveno Zákonem č. 455/1991 Sb. o živnostenském podnikání. Dle tohoto zákona se živností rozumí soustavná činnost provozovaná samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku a za podmínek stanovených v živnostenském zákoně. Pro možnost provozovat živnost je nutné splnění následujících podmínek (Mulačová Mulač a kol. 2013): 1. Všeobecné podmínky: dosažení věku 18 let, způsobilost k právním úkonům, bezúhonnost, splnění daňových povinností vůči státu. 2. Zvláštní podmínky: odborná či jiná způsobilost k výkonu živnosti (školení, vzdělání, zkušenosti, praxe apod.). 20

Živnosti se, dle Zákona o živnostenském podnikání dělí na: a) Ohlašovací živnosti. b) Koncesované živnosti. Ohlašovací živnosti vznikají na základě ohlášení místně příslušnému Živnostenskému úřadu a při splnění podmínek pro provozování živnosti je příslušné osobě vydán Živnostenský list. Ohlašovací živnosti ještě dále členíme na: živnosti volné, u kterých je vyžadováno pouze splnění obecných podmínek pro provozování živnosti, živnosti řemeslné, u kterých je, kromě splnění obecných podmínek, nutné doložit vzdělání a praxi v oboru (např. zámečnictví, kadeřnictví, kosmetika, hostinská činnost, pekařství atd.), živnosti vázané, u kterých je také, kromě splnění obecných podmínek, nutné doložit absolvování určitých školení, zkoušek atd. (provozování autoškoly, vedení účetnictví, výroba, montáž a opravy plynových či elektrických zařízení). Koncesované živnosti vznikají dle Mulačové, Mulače a kol. (2013) na základě udělení povolení (koncese). K získání tohoto povolení je nutné mít určité vzdělání a též splnit další podmínky, které vyžaduje legislativa. Mezi koncesované činnosti patří např.: taxislužba, pohřební služba, ostraha majetku, provozování cestovní kanceláře, směnárenská činnost, výroba, prodej a distribuce zbraní apod. Obecně lze říci, že se jedná o činnosti, které by při neodborném provádění mohly způsobit újmu na zdraví či na majetku osob či věcí. 3.3 Obchodní společnosti Obchodní společnosti jsou upraveny v Zákoně č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník. Obchodní společnosti jsou v zákoně definovány jako právnické osoby, které byly založeny za 21

účelem dosažení zisku. Zakládat je mohou jak fyzické, tak i právnické osoby. Obchodní společnosti vznikají dnem zápisu do obchodního rejstříku. Rozlišujeme dvě základní skupiny obchodních společností: a) Osobní obchodní společnosti; b) Kapitálové obchodní společnosti. Synek a kol. (2002) spatřuje základní znaky osobních obchodních společností ve faktu, že jsou vytvořeny a vlastněny minimálně dvěma osobami, které si rozdělují zisk společně a jsou též odpovědní za případnou ztrátu. Společníci osobně participují na podnikání. Znaky osobních obchodních společností značně připomínají podniky jednotlivce navíc tyto společnosti částečně překonávají kapitálovou nedostatečnost podniku jednotlivce i jeho omezenost kvalifikační. Mezi základní dva typy osobních obchodních společností v České republice patří: Veřejná obchodní společnost; Komanditní společnost. Na rozdíl od osobních obchodních společností je u kapitálových obchodních společností vkladová povinnost. Od roku 2014 je díky změně legislativy tato povinnost značně omezena u společnosti s ručením omezeným. Výše vkladu je nyní minimálně 1, Kč, oproti dřívějším 200.000,- Kč. Mulačová, Mulač a kol. (2013) uvádí, že dle výše vkladu se odvozuje velikost obchodního podílu a tím též účast na rozhodování ve společnosti a na jejím zisku. Osobní participace společníka na provozu a řízení obchodní společnosti není vyžadována. Společnosti také povinně vytváří rezervní fond, který vzniká při založení společnosti a ročně je doplňován z čistého zisku. Mezi základní dva typy kapitálových obchodních společností v České republice patří: Společnost s ručením omezeným; Akciová společnost. 22

3.4 Družstvo Družstvo je společenství neuzavřeného počtu osob, které bylo založeno za účelem uspokojování potřeb svých členů. Hlavním cílem družstva tedy není dosahování zisku. Dle Mulačové, Mulače a kol. (2013) jsou povinni členové platit příspěvky pro zajištění základního kapitálu, který je v družstvu min. 50 000,- Kč. Členové za závazky družstva neručí. Založit družstvo může pět fyzických nebo dvě právnické osoby. Typy družstev, dle účelu, ke kterému byly zřízeny, jsou následující: výrobní, spotřební, bytová, zájmová apod. 3.5 Státní podniky Synek a kol. (2002) uvádí, že státními (veřejnými) podniky jsou obecně organizace, které v některých zemích zajišťují významné služby, jako např. železniční přeprava, poštovní služby, rozhlasové a televizní vysílání, letecká přeprava apod. Tyto subjekty jsou buď zcela nebo alespoň zčásti ve vlastnictví státu nebo územně správních celků. Cílem státních podniků je generování zisku. Mulačová, Mulač a kol. (2013) dodávají, že existence státních podniků je ve vyspělých ekonomikách spíše výjimečná. 3.6 Neziskové organizace Synek a kol. (2002) tvrdí, že úkolem státu je zabezpečit i další, nekomerční, služby, jako je obrana státu, bezpečnost, ochrana životního prostředí, vzdělání, zdravotnická péče aj. Tyto aktivity jsou obvykle zajišťovány neziskovými organizacemi. Do neziskových organizací řadíme: rozpočtové organizace, 23

příspěvkové organizace, občanská sdružení, nadace. STUDIJNÍ MATERIÁLY ČESKO. Zákon č. 455/1191 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů. ČESKO. Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. MULAČ, P. a V. MULAČOVÁ, 2007. Podniková ekonomika. 1. vyd. České Budějovice: Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích. ISBN 978-80-903888-0-2. MULAČOVÁ, V., P. MULAČ a kol., 2013. Obchodní podnikání ve 21. století. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 520 s. ISBN 978-80-247-4780-4. SYNEK, M., a kol., 2002. Podniková ekonomika, 3. vyd. Praha: C. H. Beck, 479 s. ISBN 80-7179-736-7. OTÁZKY A ÚKOLY 1. Vyjmenujte základní právní formy podnikání, které lze provozovat na území České republiky. 2. Jaké jsou obecné podmínky pro provozování živnosti? 3. Jaké základní legislativní předpisy upravují podnikání v České republice? 4. Odlište osobní a kapitálové obchodní společnosti. 5. Uveďte příklady státních podniků na území České republiky. 6. Popište znaky veřejné obchodní společnosti. 7. Popište znaky družstva. 24

KLÍČ K ŘEŠENÍ OTÁZEK 1. viz. výklad 2. viz. výklad 3. viz. výklad 4. viz. výklad 5. Česká pošta, s.p., Vojenské lesy a statky ČR, s.p., atd. 6. Veřejná obchodní společnost je společnost, kterou musí založit min. 2 osoby pod svým vlastním jménem, na vlastní zodpovědnost, za účelem dosažení zisku a za podmínek stanovených zákonem o obchodních korporacích. Společnost se zakládá společenskou smlouvou a vzniká dnem zápisu do obchodního rejstříku. Statutárním orgánem veřejné obchodní společnosti může být jeden společník, několik společníků nebo všichni společníci. 7. Zákon o obchodních korporacích definuje družstvo jako společenství neuzavřeného počtu osob, které je založeno za účelem vzájemné podpory svých členů nebo třetích osob případně za účelem podnikání. Obchodní firma družstva může obsahovat označení družstvo. Družstvo musí mít nejméně 3 členy. Základním dokumentem družstva jsou stanovy. Nejvyšším orgánem družstva je členská schůze. Statutárním orgánem družstva je představenstvo, za které navenek většinou může jednat jeho předseda nebo místopředseda. Vznik a zánik družstva je totožný se zápisem do resp. výmazem z obchodního rejstříku. 25

Kapitola 4: Podnikatelské prostředí a obchod KLÍČOVÉ POJMY Podnikatelské prostředí, Evropská unie, Česká republika, investiční klima, daňový systém, strategie Evropa 2020, hospodářský růst. CÍLE KAPITOLY Seznámit s podnikatelským prostředím v podmínkách České republiky a Evropské unie. Seznámit se strategií Evropa 2020. ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU KAPITOLY 4 hodiny VÝKLAD 4.1 Podnikatelské prostředí Mulačová, Mulač a kol. (2013) uvádí, že v rámci všech podnikatelských aktivit je nutné analyzovat faktory, které na tyto aktivity působí. Tyto vlivy jsou označovány jako podnikatelské prostředí. Pro podnikatelské aktivity provozované v České republice není důležité jen místní podnikatelské prostředí, ale také podnikatelské prostředí v rámci celé Evropské unie. Podnikatelské prostředí nelze jednoznačně definovat, ale pokud bychom ho alespoň částečně analyzovali, zjistíme, že se v podstatě jedná o vliv veškerých vnějších a vnitřních vlivů, které působí na podnik. Podnikatelským prostředím se zabývá celé řada podnikových strategických analýz (např. STEP analýza, SWOT analýza, Porterův model pěti sil atd.). Mulačová, Mulač a kol. (2013) uvádí, že v zahraničních, ale i v tuzemských vládních materiálech nalezneme poněkud jiný přístup k definici podnikatelského prostředí jedná se o soubor politik, nástrojů a jiných 26

nástrojů, které slouží ke zlepšení konkurenceschopnosti podniků. Sledují se především tyto faktory: stav podnikání v dané zemi (legislativní podmínky, investiční klima, vzdělání, výzkum a vývoj), charakteristiky podnikání a podmínky trhu (specifika podnikání v jednotlivých oborech, velikost podniků, míra konkurence v odvětví, korupce, šedá a černá ekonomika atd.), politicko-právní prostředí (úroveň legislativy, způsob ochrany investorů apod.), finanční a daňová oblast (úroveň daňového zatížení, dostupnost a obtížnost získání dodatečných finančních prostředků atd.), situace na trhu práce (mzdové náklady, úroveň minimální mzdy, kvalifikace, vzdělanostní struktura atd.), technologická a inovační úroveň, podpůrné služby pro podnikatele (vhodné grantové či jiné podpůrné programy, poradenská činnost atd.). 4.2 Podnikatelské prostředí v Evropské unii Mulačová, Mulač a kol. (2013) uvádí, že v současné době existuje velmi silná globální konkurence a provázanost světového obchodu. Státy popř. jejich integrační uskupení se snaží o žádoucí ovlivnění podnikatelského prostředí. Nedávná ekonomická a finanční krize, ale též problémy Řecka, Španělska, ale i dalších evropských ekonomik, porušují stabilitu podnikatelského prostředí. Hledáním řešení této situace se zabývají nejen jednotlivé státy, ale též Evropská unie jako celek. Jedním z možných řešení je strategie EVROPA 20 Strategie pro inteligentní, udržitelný a začleňující růst. Základní cíle této strategie jsou: zaměstnat 75 % osob ve věkové kategorii od 20 do 64 let, 27