TVAROSLOVÍ Mgr. Soňa Bečičková SLOVESA VY_32_INOVACE_CJ_3_17 OPVK 1.5 EU peníze středním školám CZ.1.07/1.500/34.0116 Modernizace výuky na učilišti
Druhy sloves, slovesné kategorie, slovesné tvary určité a neurčité, nepravidelná slovesa
Funkce sloves slova dějového významu, vyjadřují děj: činnost, stavy (ležím), změny stavu (usínám),.ve všech časech časují se, vyjadřují osobu, číslo, způsob, čas, slovesný rod, slovesný vid, třídu a vzor ve větě plní slovesa v určitém tvaru funkci přísudku, ostatní mohou být různými větnými členy
Typy sloves plnovýznamová: mají samostatný věcný význam, bezpředmětová (jít, spát) - předmětná (pomáhat chlapci). pomocná: jsou ve spojení s jinými slovesy plnovýznamovými vlastní: být, mít, mívat, modální: spojují se s infinitivem plnovýznamového slovesa, chtít, muset. fázová: vyjadřují jednotlivé fáze děje významového slovesa, začít, přestat zvratná: spojena s kratším tvarem 4. nebo 3.pádu osobního zájmena zvratného
Slovesný vid schopnost slovesa vyjádřit stejný děj z hlediska jeho průběhu ukončenost x neukončenost děje nedokonavost - děj neohraničený slovesa nedokonavá - vyjadřují budoucnost pomocným slovesem být (budu číst) dokonavost - děj časově ohraničený slovesa dokonavá, nemohou vyjadřovat přítomnost (x gramaticky čas přítomný), ale jen děj dokončený (dočetl jsem) nebo neuskutečněný (dočtu) vidové dvojice viděl x uviděl, jde x vyjde
Slovesné tvary určité - vyjadřují osobu, číslo, čas, způsob, vid, rod neurčité - přechodníky, infinitiv, příčestí minulé a trpné jednoduché - jen tvar plnovýznamového slovesa budoucí čas dokonavého slovesa, imperativ, infinitiv, přechodníky, oznamovací způsob přítomného času, složené - obsahují navíc pomocné sloveso podmiňovací způsob, opisné tvary trpné, oznamovací způsob minulého času
Osoba Mluvnické kategorie sloves 1. = já, my, 2. = ty, vy, 3. = on, ona, oni, ony některá slovesa mají pouze třetí osobu (Prší.) 3.osoba - vyjadřuje i všeobecný podmět. (Povídali, že mu hráli)
Mluvnické kategorie sloves Číslo jednotné X množné autorský plurál = mykání - zeslabení významu 1.os.j.č. použitím množného čísla O tom se ještě zmíníme. plurál majestatikus: zesílení významu My, Karel IV. vykání - vyjadřování úcty onkání - dříve řeč dospělých k mladším, dnes archaické onikání - vyjádření společenské nadřazenosti, dnes archaické
Mluvnické kategorie sloves čas objektivní - = časové zařazení slovesného děje vzhledem k okamžiku promluvy relativní vzhledem k jinému ději předčasnost Viděl, jak spadlo jablko ze stromu. současnost Bylo teplo, ani lístek se nepohnul. následnost Lekl se, že se dítě zadusí. vzhledem k probíhajícímu ději - přítomný, minulý, budoucí přítomný gnómický prézens = mimočasové, obecně platné děje (Lev je šelma.) historický prézens aktualizovaný děj minulý do přítomnosti prézens dramatický Když jsem přišel k parku, někdo z něho vyrazí a volá o pomoc. prézens citový Já se tady dřu a taková odměna mě čeká!
Mluvnické kategorie sloves čas minulý děj se odehrál před okamžikem promluvy tvoří se z příčestí minulého (= kmen minulý + koncovky -l, -la, -lo ) a tvarů přít. času pomocného slovesa být (vezl jsem) zkrácená hovorová podoba: viděls, tys to spletl.
Mluvnické kategorie sloves čas budoucí dvě formy - podle dokonavosti sloves složená jednoduchá vyjadřování nejistoty v přítomném ději - To bude asi pravda výzvy Budeš poslouchat? žádosti Budu prosit jídelníček výtky Ty si budeš ležet a já abych uklízel?
Mluvnické kategorie sloves Způsob = vyjádření vztahu děje ke skutečnosti oznamovací: děj reálný ve všech časech s částicemi vyjadřuje přání (Ať přijde), má význam výzvy (Mlčíš?!) podmiňovací: nereálnost obsahu - podmínka, přání, nejistota vyjadřuje také oslabení děje, vyjádření úcty, zdvořilosti, skromnosti by - slučování se spojkami a, kdy aby, kdyby rozkazovací: výzva, pokyn, rozkaz, rada tři tvary (2.os.j.č., 2.os.mn.č., 1.os.mn.č.) pasivní imperativ (Buďme pozdraveni!)
Mluvnické kategorie sloves Slovesný rod: vztah mezi původcem děje a podmětem věty činný rod: podmět je původce děje trpný rod: s podmětem se něco děje pasivum opisné: pom. sloveso být + příčestí trpné, vyjadřuje stav, výsledek děje pasivum zvratné: sloveso nezvratné + se, vyjadřuje opakovanou činnost užití: 1) ze stylistických důvodů: pasivum opisné, aby nebylo nutno střídat podměty 2) napomáhá srozumitelnosti vyjádření, v projevech psaných 3) pasivum zvratné se používá v obecných předpisech a poučeních, živost
Mluvnické kategorie sloves Slovesné třídy a vzory: I. třída: -e Tvrdé vzory: nese, bere Měkké vzory: maže, peče, tře (umře) II. třída: -ne Vzory: tiskne, mine, začne III. třída: -je Vzory: kryje, kupuje IV. třída: - í Vzory: prosí, trpí, sází V. třída: - á Vzor: dělá
Mluvnické kategorie sloves Nepravidelná slovesa být, mít, jíst, vědět, vidět, chtít, jít Slovesné tvary neurčité přechodníky: infinitiv - slovníková forma slovesa, je nositelem vidu a rodu příčestí - vznik od kmene minulého příčestí činné (dříve minulé) - je vždy jen součástí složeného tvaru nebo kondicionálu (nesl, nesla, neslo ) příčestí trpné - nesen, nesena, neseno podstatné jméno slovesné: patří k substantivům dějovým, tvoří se od příčestí příponou í
Zdroje SOCHROVÁ, Marie. Český jazyk v kostce: pro střední školy. 2. vyd. Praha: Fragment, 2009. ISBN 978-80-253-0950-6. SOCHROVÁ, Marie. Cvičení z českého jazyka v kostce: pro střední školy. 1. vyd. Praha: Fragment, 2008, 196 s. Maturita v kostce. ISBN 978-80-253-0671-0. STYBLÍK, Vlastimil, Marie ČECHOVÁ a Zdeněk HLAVSA. Český jazyk pro I.-IV. ročník středních škol: (mluvnická a stylistická část). 2. vyd. Praha: SPN - pedagogické nakladatelství, 1996. ISBN 80-859-3726-3.