S T A r F INDEXICKÉ VÝRAZY (II) Rostislav NIEDERLE. 4. Individuové a prostorové indexické v razy Fregovské principy (i) 1

S T A r F INDEXICKÉ VÝRAZY (II) Rostislav NIEDERLE The goal of this article is a general inspection of indexicals as a specific phenomenon of natural language on the one side, and a consideration of "semantization" of indexicals on the other side. The term "semantization" represents a criterion on the basis of which various approaches to relevant solutions are valuated: if, according to Frege's view, all language expressions should express their senses, what kind of senses could be expressed in the case of indexicals? First, indexicals are explicated as a specific sort of language expressions. Second, how some contemporary philosophers deal with indexical puzzles is briefly propounded. It takes for granted that a comparison of various philosophers' approaches makes their pro et contra clear. By that way the article can acquire a parameter of basic synopsis. In certain passages of the text, summaries of the issues dealt with are included. The article is divided into three parts, dividing idexicals into temporal, individual and spatial, and demonstratives. The second part of this article deals with individual and spatial indexicals. An additional problem is introduced in this way: do proper names refer through some fregean sense or do they not? The approaches of Russell, Kripke, Searle, Kaplan, Tichý, Materna and Quine are evaluated with reference to "semantization". In general the problem is again presented in a way that proper names can refer either directly or through some fregean sense. A problem arises as to the sort of that sense - if it is a bunch of descriptions or something else displayable. 4. Individuové a prostorové indexické v razy Fregovské principy (i) 1 a (ii) by mïly splúovat i indexické v razy, které majì referovat k individuìm. Tyto indexické v razy naz vám individuové" a v souvislosti s nimi se objevuje problém singulárnìch propozic: denotujì vïty, jejichû subjektov m termìnem je zájmeno Ëi vlastnì jméno, urëitou propozici? Z t Ìdy individuov ch indexick ch v raz budou v tomto Ëlánku analyzována vlastnì jména, osobnì zájmeno,já", a ukazovacì zájmeno (demonstrativum) toto" (jak bylo uvedeno v seznamu ( ") na zaëátku Ëlánku). V kapitole o demonstrativech budou téû pojednány v razy oznaëujìcì mìsta. 1 U principu (i) lze vznést oprávnïnou námitku: skuteënï vyjad uje vïta Prokop Buben je nejlepöì Ëesk bubenìk" p i kaûdém konkrétnìm pouûitì rozdìlné myölenky? Z ejmï nikoli. VlastnÌ jména tedy nejsou indexy podle fregovské citace (Fl)? V oddìle o vlastnìch jménech p jde právï o to, v Ëem spoëìvá (údajn?) indexick rys tïchto v raz, tedy o to, ËÌm p ispìvajì tyto v razy myölenkám, jeû je obsahujì. ORGANON F 9 (2002), No. 2, 121-156 Copyright Filozofick ústav X4 V, Bratislava

122 Roslislav NIEDERLE 4.1 VlastnÌ j ména StruËn obsah toho, co Frege Ìká o sémantice vlastnìch jmen ve stati Myölenka", jiû byl nastìnïn. Protoûe jsou vöak v této vïci otvìrány nové a nové diskuse", uvedu z Myölenky to, co povaûuji za nejd leûitïjöì. Frcge nabìzì situaci, v nìû vystupujì t i osoby, Lauben, Peter a Lingens. Lauben pronese: (&),,[Já] Byl jsem zranïn ". Peter to slyöì a pozdïji Lingensovi ekne: (&&) Dr. Gustav Lauben byl zranïn ". Fregeho problém po mém soudu znì: za jak ch epistemick ch (resp. pragmatick ch) podmìnek ty dvï vïty denotujì stejnou myölenku? Za jak ch podmìnek lze Ìci, ûe v razy já" a vlastnì jméno XY" referujì ke stejné entitï? Problém sémantiky vlastnìch jmen se zde ocitnul jaksi mimochodem: Je dost moûné, ûe jen nemnozì spojuji s vïtou Dr. Lauben byl zranïn " urëitou myölenku. K. úplnému poznánì v tomto p ÌpadÏ pat Ì znalost v razu Dr. Gustav Lauben". Jestliûe tedy oba, Leo Peter a Rudolf Lingens, rozumïjì pod jménem Dr. Gustav Lauben" léka e, kter jako jedin bydlì v bytï, kter oba znajì, pak oba rozumïjì vïtï Dr. Gustav Lauben byl zranïn " stejnï; spojujì s nì tutéû myölenku. Je ale moûné, ûe Rudolf Lingens nezná Dr. Laubena osobnï a nevì, ûe to byl právï tento Dr. Lauben, kter nedávno pronesl vïtu [Já] Byl jsem zranïn ". V tomto p ÌpadÏ nem ûe Rudolf Lingens vïdït, ûe jde o jednu a tutéû danost. V tomto p ÌpadÏ proto konstatuji: myölenka, kterou oznamuje Leo Peter nenì táû, jako myölenka, kterou pronesl Dr. Lauben. 3 Frege podle tohoto citátu spojuje s vlastnìm jménem smysl (deskripci). Jak jinak, má-li vyhovït vyööìmu principu" (ii), podle kterého vöechny v razy, tedy vëetnï vlastnìch jmen, p ispìvajì vïtám, ve kter ch se vyskytujì, sv mi smysly. Problém vlastnìch jmen se tak u Frega a jeho následovnìk zamï uje na otázku, jak p imï enï sémanticky tento smysl explikovat, protoûe pokud jde o vlastnì jména, se znalostì jazyka je to zvláötnì vïc" 4. 2 Naposledy se rozho ela mezinárodnì" polemika mezi P. SousedÌkem a M. Zouharem. Viz SousedÌk, Prokop, MajÌ vlastnì jména smysl?. F» 2/98, 245-260 versus Zouhar, Marián, Sousedi k a Frege o vlastn ch menách. F» 6/98, 1015 1023 a SousedÌkova odpovïô Zouharovi tamtéû, 1024-1032. 3 Viz [12], 38-39; slovensk p eklad 268. 4 Ibid., 38, resp. 268.

INDEXICKÉ V RAZY (II) 123 Frege v uvedené ukázce explicitnï p ipomìná indexick rys vlastnìch jmen: 5 jen málo lidì spojì s vïtou nap Ìklad Prokop Buben je nejlepöì Ëesk bubenìk" urëitou myölenku (propozici). Zdá se ale, ûe u Frega nejde v prvnì adï o problém sémantiky, n brû epistemologie. Neboù co vlastnï Frege Ìká: smysl vlastnìho jména se explikuje jako urëitá deskripce, které má urëité individuum vyhovovat (Dr. Gustav Lauben = jedin ËlovÏk, kter se narodil 13. zá Ì 1875 v N. N.). Jestliûe tedy úëastnìci rozhovoru náhodou ztotoûnì referované individuum se stejnou deskripcì, pak je komunikace úspïöná. VöimnÏme si ale, ûe levá strana takové rovnosti modálnï neodpovìdá stranï pravé této rovnosti. Neboù Lauben nem ûe neb t Laubenem, ale m ûe neb t nïk m, kdo se náhodou narodil tehdy a tam. ÿeëeno intenzionálnì terminologiì (to je ovöem v p Ìsném smyslu slova nefregovská licence): levá a pravá strana této rovnosti nejsou typovï totoûné - zatìmco jméno Dr. Gustav Lauben referuje ve vöech svïtech a Ëasech k individuu, m ûe referovat urëitá deskripce na pravé stranï rovnosti v r zn ch svïtech a Ëasech k r zn m individuìm. Na potìûe s fregovsk mi smysly vlastnìch jmen upozorúuje Searle: Jestliûe [Frege] tvrdì, ûe kaûdé vlastnì jméno má smysl, pak je legitimnì se ptát:,jak je jeho smysl?'. TvrdÌ-li, ûe vlastnì jméno je jakousi tïsnopisnou deskripcì, pak bychom mïli b t schopni touto deskripcì nahradit p Ìsluöné vlastnì jméno. Jak to m áme provést? ZkusÌme-li uvést úplnou deskripci objektu j ako smyslu vlastnìho jména, vyplynou z toho podivné konsekvence, nap Ìklad ta, û e b y libovolné pravdivé tvrzenì o objektu, které pouûije j méno na mìstï subjektu, b ylo analytické, libovolné nepravdivé tvrzenì b y b ylo kontradiktornì, dále û e v znam vlastnìho j ména (a moûná, û e i identita objektu) b y s e kaûd m okamûikem mïnil, [...] û e j méno b y pro rozdìlné lidi mïlo rozdìlné v znamy atd.' 1 5 Zde se nebudu zab vat degenerovan mi" vlastnìmi jmény, jako jsou nap Ìklad Mount Everest", Bili Clinton" nebo Monika Lewinská". P Ìvlastek denenerovaná" má naznaëit (nikoli pejorativnï), ûe tato jména jsou obecnï známá, coû o jménech Gustav Lauben" nebo Prokop Buben" jistï Ìci nelze. Degenerovaná vlastnì jména jsou taková, která zná kaûd pr mïrnï informovan mluvëì daného jazyka. Znalost urëitého poëtu tïchto jmen tvo Ì souëást jeho jazykové kompetence, Ëili je organickou souëástì daného p irozeného jazyka". Obvykle do takové t Ìdy jmen pat Ì jména geografická (Mali, Aljaöka), astronomická jména (Slunce), jména historick ch osobnostì (Havel, Stalin), jména fiktivnìch entit (Hamlet, Cimrman). Tato jména z ejmï nemajì s problémem index mnoho spoleëného, protoûe, za p edpokladu, ûe nejsou dvojznaëná, fungujì zepistemického hlediska tak, ûe jejich referent je obecnï znám. Samotné rozliöenì na jména degenerovaná/paradigmatická pocházì od Kripka. 6 Viz [46], 92.

124 Rostislav NIEDERLE Nelze proto sémanticky explikovat smysl vlastnìho jména jako urëitou deskripci? Neni moûné tuto rovnost chápat jako presémantické zavedenì vlastnìho jména s tìm, ûe dál uû fungujì obï strany rovnosti samostatnï? Vypadá to tak, ûe náhodné p i azenì urëité deskripce vlastnìmu jménu je doménou teorie komunikace: U vlastnìho jména jde tedy o to, jak j e dáno to, co se jìm oznaëuje. To se m ûe dìt r zn mi zp soby a kaûdému zp sobu odpovìdá zvláötnì smysl vïty, která toto vlastnì jméno obsahuje. 7 Stejn problém - vyjad uje vlastnì jméno implicitnï zp sob danosti toho, k Ëemu referuje? Kdybychom totiû byli nuceni empiricky tento zp sob danosti konkrétnìho vlastnìho jména dohledávat, ocitli bychom se tìm mimo oblast sémantiky. Úkolem sémantiky je p ece vysvïtlit fungovánì v tomto p ÌpadÏ vlastnìho jména tak, jak je, bez vnïjöìch (empirick ch) informacì o objektu, ke kterému má dané jméno referovat. PodÌvejme se, co Frege Ìká jinde: K vöestrannému poznánì v znamu [vlastnìch jmen] pat Ì, abychom o kaûdém daném smyslu mohli Ìci, zda tento v znam [jimi je u Frega referent] k nïmu pat Ì. To se nám vöak neda Ì nikdy. [...] T û smysl majì [...] r zné v razy. [...1 Gramaticky správnï utvo en v raz, zastupujìcì nïjaké vlastnì jméno, má vûdy smysl. 8 Frege to demonstruje p Ìkladem, ve kterém vysvïtluje informativnost tvrzenì o rovnosti typu Jit enka je (=) VeËernice". Jeho eöenì je známé: jednotliv m jmén m odpovìdajì p Ìsluöné deskripce (smysly) nejjasnïjöì objekt na rannì obloze" a nejjasnïjöì objekt na veëernì obloze", p iëemû znak rovnosti je tïmto smysl m p i azen empiricky - jako závïr, uëinïn po urëit ch astronomick ch pozorovánìch. Je tedy moûné Ìci obecnï, ûe zkoumánì fregovské rovnosti, ve které na obou stranách vystupujì vlastnì jména, nenì záleûitost sémantiky? MyslÌm, ûe ne. SpÌöe lze Ìci, ûc empirické bádánì zde pouze p ispïlo k objevu nïëeho, co samo empirick charakter nemá. Vypadá to totiû tak, ûe v öe uvedené v razy,já" a nïjaké vlastnì jméno XY, jsou-li ve vïtï v pozici subjektu, vyjad ujì stejnou propozici nikoli obecnï, ale pouze na základï vnïjöìch, pragmatick ch, informacì: musìme prostï vïdït, kdo pronesl ono já Zde se vöak budu zab vat pouze problémy v znamu vlastnìch jmen: pokusìm se nalézt p imï en smysl, jìmû by vlastnì 7 Viz [12], 39; slovensk p eklad 269. 8 Viz [13], 36, 38.

INDEXICKÉ V RAZY (II) 125 jména p ispìvala fregovsk m myölenkám, a zodpovïdït, zda jde v p ÌpadÏ vlastnìch jmen o indexické v razy. 9 4.1.1 ReferujÌ vlastnì jména nezprost edkovanï? M ûe b t, ûe vlastnì jména referujì p Ìmo, bez toho, ûe by vyjad ovala smysl. NenÌ d vodu takovou hypotézu p edem odmìtat. Co bychom ale mohli v takovém p ÌpadÏ chápat jako v znam v p ÌpadÏ, ûe oznaëená osoba neexistuje? Nap Ìklad vïta Josef Stalin byl bolöevick diktátor" by byla prostï bez v znamu a za p edpokladu, ûe v znam je to, dìk Ëemu vïtï rozumìme, bychom té vïtï prostï nerozumëli. M lì se tedy Mill, podle nïhoû je jedinou sémantickou funkcì vlastnìho jména referovat k individuu (resp. k p edstavï individua)? 10 MyslÌm, ûe s tìmto názorem lze souhlasit: ovöem s d saûnou rekvalifikacì, podle které reference k aktuálnìmu(!) individuu nebude funkcì sémantickou, ale pragmatickou. DalöÌ vïcì, která by mïla b t v souvislosti s teoriì p Ìmé reference (PR) zmìnïna je, ûe implikuje sémantick extenzionalismus: neboù na otázku, co jméno osoby XY" znamená, odpovì teoretik PR poukazem na samotnou osobu XY. V krajnìm p ÌpadÏ by stoupenec PR musel p ipustit, ûe to jméno nemá ûádn v znam v tom smyslu, ûe selhává ve své referenci. To vöak nevysvïtluje, proë rozumìme vïtám, ve kter ch se v pozici subjektu vyskytuje vlastnì jméno neexistujìcì osoby. Takûe bude t eba hrub extenzionalismus PR nïjak m zp sobem modifikovat tak, aby teze, podle které je vlastnì jméno pouze label existujìcì osoby, vysvïtlovala i p Ìpady, kdy jde o referenty jakkoli epistcmicky nedosaûitelné: zem elì, fiktivnì atd. Znám m teoretikem PR je Kripke. Podle jeho názoru jsou vlastnì jména zavádïna do komunikaënìho etïzce (chain of communication) rituálem iniciaënìho pojmenovánì:" tìmto rituálem m ûe b t k est, ostenzivnì zavedenì 9 Na rozdìl od ukazovacìch zájmen referuje vlastnì jméno bez toho, ûe by p edpokládalo nïjakou scénu nebo zvláötnì kontextuálnì podmìnky, jeû by urëovaly pouûìvánì toho slova. Na rozdìl od urëit ch deskripcì obvykle nespecifikujì v bec ûádné charakteristiky objekt, ke kter m referujì..scotù referuje ke stejnému objektu jako,autor Waverleyho', avöak,scott nespecifikuje ûádnou z jeho charakteristik, zatìmco.autor Waverleyho' referuje pouze pomocì faktu, ûe specifikuje nïjakou charakteristiku." Viz [46J, 93. MÌli eöì problém reference k neexistujìcìm individuìm tak, ûe psychologisticky umìstì 10 individuum nikoli do fyzického, Ëty rozmïrného svïta, ale do mysli toho, kdo referuje. Konflikt s Fregovou platónskou ontologiì je zde z ejm. Z toho d vodu nepovaûuji MÌliovu teorii vlastnìch jmen z hlediska cìle tohoto Ëlánku za p Ìnosnou, i kdyû je sama o sobï jistï zajìmavá - viz rozliöenì konotace x denotace, analogické Fregovu rozliöenì smysl (Sinn) x v znam (Bedeutung). Viz [32], kap. 2, 1-5. " Viz 122], 91-96. 117 a na jin ch mìstech.

126 Rostislav NIEDERLE jména nebo v öe zmìnïné zavedenì jména pomocì urëité deskripce. Takto zavedená jména objekt jsou öì ena uvnit (vágnì) jazykové komunity a po jistém Ëase se uûìvánì jména konsoliduje, p iëemû spojitost jména s referentem je postupem Ëasu garantována kauzálnìm p edávánìm návodu pro uûìvánì mezi uûivateli tohoto jména. Pokud tedy mluvëì spoleëenstvì uûìvajì dané jméno tak, ûe referuje k individuu, které bylo podrobeno iniciaënìmu k tu, je komunikaënì etïzec neporuöen a jméno je pouûìváno správnï. KonkrétnÏ - jeötï na konci XX. stoletì stále jeötï tïûìme z ob adu iniciaënìho pojmenovánì Ìkejme mu,platón"', které se událo p ed mnoha stovkami let v antick ch Aténách. Protoûe referuje v kaûdém moûném svïtï k aktuálnìmu individuu, je v raz pro vlastnì jméno v KripkovÏ smyslu rigidnìm designátorem, nikoli indexick m v razem. Nerad bych tuto vïc jakkoli simplifikoval - jak Ìká Kaplan ti, kdo naznaëujì, ûe vlastnì jména jsou prostï indexick mi v razy, podceúujì sìlu a tajemstvì teorie kauzálnìho etïzce" 12. Aniû bych p edpokládal, ûe vlastnì jména indexick mi v razy jsou, vykazuje teorie kauzálnìho etïzce váûné trhliny: nemáme p Ìstup ke kauzálnìmu etïzci v kaûdém aktu p edánì uûìvánì daného jména, tudìû nelze ani principiálnï ovï it, zda se jméno uûìvá v souëasnosti správnï. Dále: referujeme p i kaûdém ad hoc poûitì jména daného individua k tomuto individuu, nebo k etïzci, nebo k aktu p edánì návodu pouûìvánì, nebo k aktu zavedenì jména? Ta vïc nenì jasná. Co je vöak nejd leûitïjöì: Kripkova anal za nenì ani zdaleka ËistÏ sémantická. I kdyû p ipustìme, ûe se takto jména zavádì (takto nebo podobnï se mohou zavádït i jiné v razy), nenì tìm vysvïtleno, jak tato jména ve skuteënosti sémanticky fungujì. Kripke se zkrátka, p i uveden ch potìûìch teorie PR, uchyluje k presémantick m a extrasémantick m vysvïtlenìm tam, kde jeho sémantika selhává. VlastnÌ jména ze sémantického hlediska z ejmï nejsou kripkovsk mi rigidnìmi designátory. Proto uzavìrám, ûe teorie PR ve své striktnì - kripkovské - podobï je nevyhovujìcì. TvrzenÌ, ûe vlastnì jména nejsou indexické v razy, nenì v KripkovÏ teorii kauzálnìho etïzce podep eno pádn mi argumenty. Na to upozorúuje Tich, kdyû Ìká, ûe na Kripkovu teorii lze pouûìt tytéû argumenty, které pouûil Kripke proti fregovsk m,deskriptivnìm' teoriìm. Tich nabìzì p Ìklad: 13 Dejme tomu, ûe Aristoteles mïl prostopáöného jmenovce, kter byl sukniëká a pijan a nikdy nenapsal ani ádek. Jména obou muû byly p edávána z osoby na osobu a z generace na generaci. Avöak v temn ch dobách upadl Aristoteles-filosof zcela do zapomnïnì. Vöechny 12 Viz [17], 563. 13 Viz [57], 267-270.

INDEXICKÉ V RAZY (II) 127 komunikaënì etïzce s nìm spojené se tak ztratily. A tak se etïzce vrátily zpït k Aristotelovi-playbojovi a znovu se rozöì ily kripkovskou cestou. O Aristotelovi a jeho ûivotnìm stylu pak kolovaly protireëivé öeptandy a legendy. Tak to trvalo aû do rané renesance, kdy byl v aténském vinném sklìpku objeven svazek spis muûe jménem, Aristoteles' spolu se zevrubn m popisem autorova ûivota. TeÔ uû by nikdo nepochyboval jak ûe to ËlovÏk vlastnï Aristoteles byl. Vöichni by se p esvïdëili, ûe to byl filosof v jimeëného talentu a pracovitosti. Aristotclská uëenost by zaëala vzkvétat. Tichého závïr vöak je, ûe celá aristotelská literatura by v tomto p ÌpadÏ byla o Aristotelovi-playbojovi. Neboù vöechny reference aristotelsk ch badatel by konëily u Aristotela-sukniËká e a pijana. V p ÌpadÏ, ûe má Kripke pravdu, by se zaëalo správnï referovat aû se zmìnïn m objevem z vinného sklepa, a bylo by nutné vöe, co bylo do té doby na téma Aristoteles" napsáno, odvolat jako nepravdivé. Byl zmìnïn problém s neexistujìcìmi nositeli vlastnìch jmen. Jak by se mïla v KripkovÏ teorii chápat vïta jako je nap Ìklad (') Aristoteles nikdy neexistoval, jejìû subjektov termìn je jméno jednotlivého individua? Jestliûe tento termìn referuje v kripkovském etïzci komunikace úspïönï, je (') nepravdivá. Jestliûe nereferuje úspïönï, pak je (') rovnïû nepravdivá, resp. nemá ûádnou pravdivostnì hodnotu. Jak uvádì Tich, jedin zp sob, jak tuto vïtu chápat kripkovsky, je ËÌst ji jako zkratku za (") KomunikaËnÌ etïzec spjat se jménem, Aristoteles' nás nevede zpït k ûádnému jednotlivému individuu. To je vöak v p Ìkrém rozporu s duchem Kripkovy teorie: podle Kripka totiû slouûì komunikaënì etïzec k fixovánì reference daného jména, nikoli k tomu aby jméno spojil s v znamem. VÏta, která obsahuje nïjaké jméno, mluvì v hradnï o referentu tohoto jména, nikoli o jménu samotném nebo jeho historii. VÏta (") vöak mluvì v hradnï o jménu,aristoteles' ajeho historii. 4.1.1.1 Russell o vlastnìch jménech Russellovy anal zy jsou natolik známy, ûe se omezìm jen na krátkou poznámku. AutorstvÌ komunikaënìho (u Russella kauzálnìho") etïzce vlastnìho jména se obvykle p ipisuje Kripkovi. Stejnou metodu sémantického vysvïtlenì dlouho p ed nìm ovöem pouûil Russell: V okamûiku k tu se knïz rozhodl, ûe pojmenuje jménem Napoleon" urëitou malou oblast v jeho blìzkosti, která má vìceménï lidskou podobu, a zároveú ûe se má aplikovat na jiné budoucì oblasti s touto oblastì spojené - nejen

128 Rostislav NtEDERLE kontinuálnï, coû nestaëì k zajiötïnì hmotné identity, ale kauzálnìmi zákony, totiû tïmi, které nás vedou k tomu, abychom ve dvou p Ìpadech povaûovali nïjaké tïleso za tutéû osobu. 14 Russellovi jde o to, aby, navazuje na Carnapa, pojednal vlastnì jména tak, ûe oznaëujì jist jednoznaënï lokalizovateln soubor kvalit. Podle jeho názoru jsou carnapovské Ëasoprostorové oblasti ve skuteënosti substance. Nemáme-li p ipustit problematickou substanci, musìme jednotlivé Ëasoprostorové oblasti rozliöovat pomocì vlastnostì: jisté mìsto, t eba to, které zabìrá objekt pojmenovan Napoleon", tedy Russell chápe jako komplexy vlastnostì a deskripcì. 15 Podle Russella je jedin m v znamem jména jeho nositel. To plyne z toho, ûe kaûdé jméno se vztahuje na urëit Ëasoprostorov (aktuálnì) úsek. Sokrates" tedy podle Russella pravdïpodobnï jméno je. Hamlet" (ve svém referenënìm uûitì) uû nikoli: vïta Hamlet miloval Ofélii" nenì ani pravdivá, ani nepravdivá. Z toho je patrné, jak Russellova anal za lpì na extenzionálnìch základech. ZjevnÏ náleûì mezi teorie PR: Podle tïchto (i kdyû v detailech r zn ch) teoriì vlastnì jména indexické v razy nejsou. P ispìvajì vïtï p Ìmo referovan m Ëty rozmïrn m objektem, coû je pro ontologii /epistemologii Fregovy myölenky nep ijatelné. Z toho d vodu nenabìzì teorie PR v p ÌpadÏ vlastnìch jmen vhodné kandidáty pro zaplnïnì indexick ch mezer" ve fregovsk ch myölenkách. ShrnutÌ Russelovy anal zy sémantiky vlastnìch jmen si vyp jëìm ze sekundárnì literatury. Baker a Hacker resumujì takto: pravá vlastnì jména jsou, podle Russella, charakterizována následujìcìmi rysy: (i) majì samostatn v znam (nejsou to neúplné symboly - indexické v razy); (ii) zastupujì jednotliviny; (iii) ta jednotlivina, kterou dané jméno zastupuje, je jeho v znamem; (vidïli jsme, ûe touto Jednotlivinou" je objekt fyzikálnìho svïta) (iv) jeho v znamem je jednoduch objekt, logicky nezávisl na ostatnìch existujìcìch objektech; (zde je mnï ponïkud nejasn p Ìvlastek, logicky' ve spojenì s nezávislostì: v jakém smyslu jsem já jako fyzická jednotlivina nezávisl na své matce?) (v) vlastnì jména jsou jednoduché symboly; (vì) nemohou se vyskytovat ve vïtách formy existuje". 16 14 [43], 90-91. 15 Ibid., 91. 16 Viz [4], 223.

LNDEXICKÉ V RAZY (II) 129 Je z ejmé, ûe Russellova sémantika vlastnìch jnien osciluje mezi prìmou referencì a urëitou svébytnou verzì deskriptivnì teorie. 4.1.2 DeskriptivnÌ teorie vlastnìch jmen DeskriptivnÌ teorii vlastnìch jmen, na základï Fregeho poznámek, rozvinuli Russell, Strawson a Searle. 17 Teorie tohoto typu tvrdì, ûe vlastnì jména jsou prostï nominálnì definice tak, jak o tom byla eë v öe. Kaûdé jméno je spojeno s urëitou (mnoûinou) deskripcì, na základï kter ch je vyëlenïn vhodn referent. Jméno tedy referuje ke svému nositeli via deskripce. Nap Ìklad jméno Prokop Buben" je tïsnopisná zkratka za nïkoho, kdo byl náhodou Masarykov m ûákem, náhodou uëitelem Beneöov m atd. OdpovÌdá to vöak p irozenému chápánì toho, jak vlastnì jména sémanticky pracujì? Z ejmï ano: neboù urëité deskripce skuteënï pomáhajì vyëleúovat jednotlivé objekty - na otázku (Ot) Kdo je Prokop Buben?" existuje p irozená odpovïô (Od) éák Masaryk v a uëitel Beneö v". Pravdou je, ûe bez takové doplúkové informace bychom sotva vïdïli, o kterou osobu jde. Jestliûe vlastnì jméno nedisponuje ûádnou vlastnostì Ëi podmìnkou, jejìû pomocì bychom byli schopni vyëlenit referent, pak urëité deskripce takov návod na vyëlenïnì referentu nabìzejì. Takto to eöì Frege, kdyû narazì na problém, jak vysvïtlit informativnost rovnosti a = b, kde a i b jsou vlastnì jména: tato jména jsou podle nïj ve skuteënosti tïsnopisné zkratky za dvï r zné urëité deskripce (smysly), které se k nim váûì. VlastnÌ jméno je u Frega jméno individua - vïöáku na (z ejmï urëitou) deskripci. 18 TÌm by se vysvïtlila i typová nerovnost na obou stranách nominálnì definice nap Ìklad Prokop Buben (individuum) = ûák Masaryk v (nap. u Tichého role, tedy nïco, ËÌm individuum m ûe, ale nemusì b t). Co se, z epistemického hlediska, dïje v p ÌpadÏ poloûenì otázky (Ot)? NejspÌöe se tìm iniciuje proces hledánì referentu pomocì urëenì jisté urëité deskripce (mezi nimiû m ûe figurovat i ta z odpovïdi (Od). K takovému urëenì vöak jsou t eba exìrasémantické aposteriornì znalosti (zde: nositele deskripcì). Ze sémantického hlediska vöak taková znalost, chápaná obecnï, implikuje znalost aktuálnìho svïta. Neboù návod pro nalezenì takového referentu jistï aktuálnì svït obsahuje: Kdo je Prokop Buben? Vezmi aktuálnì svït, p Ìtomn Ëasov okamûik a najdeö individuum (nazvané 17 Viz [43], 87-99 a On Denoting. Mind 14, 479^Í93, Ëesky Russell, Bertrand, O oznaëenì, in [44] 19-36; [51]; [46]. Pro Russella jsou vlastnì jména na prvnì pohled gramatikou kamuflované urëité deskripce. 18 Z ejmï tedy jednu urëitou deskripci. Co j e touto deskripcì ve FregovÏ slavném p Ìkladu? Z ejmï nejjasnïjöì objekt na veëernìm nebi = nejjasnöjöì objekt na rannìm nebi". Na t û vïöák, jak bude uvedeno v citátu dále, vïöì Searle cel hrozen urëit ch Ëi neurëit ch deskripcì.

130 Rostislav NIEDERLE,Prokop Buben'), které je aktuálnï ûákem Masarykov m a uëitelem Beneöov m!" Tento p edpis bohuûel nelze pouûìt: znalost aktuálnìho svïta p edpokládá znalost vöech nekoneënï mnoha v daném okamûiku pravdiv ch propozic, coû se lidskému kognitivnìmu potenciálu jistï vymyká. Takové vysvïtlenì by vlastnï deskripce pouûilo k tomu, aby nakonec sdïlilo, ûe je dìky znalosti aktuálnìho svïta kognitivnï nepot ebujeme a zcela si vystaëìme s pouh mi jmény. Neboù bychom v kaûdém okamûiku znali aktuálnì pravdivostnì hodnotu vöech kontingentnìch nominálnìch p i azenì A = B, kde A je jméno a B nïjaká deskripce: takûe bychom mohli tyto deskripce pominout, byly by v komunikaci zbyteëné. Je tedy moûno uzav Ìt, ûe fregovská dcskriptivnì teorie je rovnïû skrytï extenzionálnì. Znalost aktuálnì hodnoty deskripce implikuje nesplniteln kognitivnì poûadavek, takûe vlastnì jméno v p ÌpadÏ fregovské anal zy jistï nemá indexick charakter: indexické v razy jsou spjaty s neznalosti hodnoty daného v razu, fregovská teorie z ejmï pro vlastnì jména postuluje znalost aktuálnìho svïta, tedy vöevïdoucnost. Fregeho p Ìliö silnou epistemickou podmìnku se pokusil zmìrnit Searle. Podle nïj je vlastnì jméno inherentnï spjato s (inkluzìvnì) disjunkcì urëit ch Ëi neurëit ch deskripcì. 1 '' Referentem daného jména pak je takové individuum, které splúuje urëit, p edem nestanoven, poëet tïchto deskripcì. Searle Ìká: 20 Podle Strawsona"' lze Ìci, ûe referenënì pouûìvánì jak vlastnìch jmen, tak urëit ch deskripcì p edpokládá existenci jednoho a pouze jednoho objektu, ke kterému je referováno. Jestliûe vöak vlastnì jméno obvykle nespecifikuje ûádné charakteristiky objektu, ke kterému referuje, jak potom m ûe b t ta reference úspïöná? Jak se stanovuje spojenì mezi jménem a objektem? [...] PokusÌm se odpovïdït poukazem na to, ûe aëkoli vlastnì jména bïûnï nespecifikujì ûádné charakteristiky, jejich pouûìvánì pro referenci nicménï p edpokládá, ûe objekt, ke kterému referujì, jisté charakteristiky má. Ale jaké? Poûádejme uûivatele jména.aristoteles' 22 aby uvedli, co povaûujì za jistá esenciálnì a ustavujìcì fakta o Aristotelovi. Jejich odpovïdi by mohly b t mnoûinou jedineënï referujìcìch deskriptivnìch tvrzenì. Já nynì tvrdìm, ûe deskriptivnì sìla v razu,toto je Aristoteles' spoëìvá v tom, ûe 19»Ìm se odliöujì urëité deskripce od neurëit ch? NeurËit popis je fráze formy.rïjaké takové-a-takové' a urëit popis je fráze formy,to takové-a-takové"'. Viz (44], 37. 20 Viz [46], 93-94. 21 Viz [51], 320-344. Searle zde pouûìvá jako p Ìklad jméno, které jsem (podle Kripkova kritéria) za adil v öe mezi jména degenerovaná. Searlova úvaha vöak po mém soudu platì i pro vlastnì jména paradigmatická.

INDEXICKÉ V RAZY (II) 131 postaëujìcì, i kdyû doposud nespecifikovan, poëet z tïchto tvrzenì j e o tomto objektu pravdiv. A tak referenënì pouûìvánì jména,aristoteles' p edpokládá existenci objektu, jehoû postaëujìcì, dosud vöak nespecifikovan poëet z tïchto tvrzenì j e pravdiv. PouûÌvat vlastnì jméno referenënï znamená p edpokládat pravdivost jist ch jedineënï referujìcìch deskriptivnìch tvrzenì, nenì vöak obvyklé tato tvrzenì uvádït explicitnï Ëi udávat, která p esnï se p edpokládajì. Zde spoëìvá ta nejvïtöì potìû. Otázka, co zakládá kritéria pro.aristoteles' z stává otev ená a b vá kladena vcelku z Ìdka, a kdyû uû se tak stane, jsme to my, uûivatelé toho jména, kdo vìceménï arbitrárnï rozhoduje, jaká ta kritéria budou. Jestliûe se nap Ìklad dohodneme na jist ch charakteristikách, ûe jsou pravdivé o Aristotelovi a polovina z nich se ukáûe b t pravdivá o jednom muûi a polovina o jiném, kterou polovinou bychom mluvili o Aristotelovi? Ani jednou? Ta otázka pro nás nenì rozhodnuta p edem. [...] Instituce vlastnìch jmen j e tu k tomu, abychom rozliöili vlastnì jména od deskripcì. Kdyby byla kritéria pro vlastnì jména vûdy zcela rigidnì a specifická, pak by vlastnì jméno nebylo niëìm vìce neûli tïsnopisnou zkratkou za tato kritéria a vlastnì jméno by tak fungovalo právï jako urëitá, d kladnï vypracovaná, deskripce. Avöak tato jedineëná a úûasná pragmatická v hodnost vlastnìch jmen v naöem jazyce spoëìvá právï v tom, ûe nám umoûúujì ve ejnï referovat k objekt m bez toho, ûe bychom byli nuceni se dohadovat o tom, jaké p esnï deskriptivnì charakteristiky konstituujì identitu p Ìsluöného objektu. FungujÌ nikoli jako deskripce, ale jako vïöák na deskripce. Takûe prázdnost kritériì pro vlastnì jména j e nutnou podmìnkou pro odliöenì referenënì funkce jazyka od funkce popisné. I proti takto upravené deskriptivnì teorii lze vznést stejnou námitku: referované individuum nemusì splúovat ûádnou z deskripcì. Co potom Ìci: ûe dané vlastnì jméno nemá smysl, nebo ûe nemá v znam, nebo...? NavÌc se domnìvám, ûe p edpis pro nalezenì referentu je v takové teorii t û jako v öe: p edpokládá znalost aktuálnìho svïta: to je d sledek toho, ûe tato Searlova anal za pracuje s hodnotou deskripcì: P edpis znì takto: vezmi svït w,, vezmi Ëas t p pak vyëleú individuum k splúujìcì alespoú jednu z podmìnek-deskripcì {Pi,..., P n ). Z toho je patrné, ûe Searlova anal za, protoûe konëì u aktuálnìch individuì, p edpokládá vöevïdoucnost. Mimochodem - co by tato teorie ekla v p ÌpadÏ, ûe osoba X p i adì jménu Prokop Buben chybné deskripce a p esto referuje úspïönï? Dále: zmiúuje jméno Prokop Buben jakoukoliv deskripci a priori? Jestliûe ne, pak - je-li sémantika naukou o apriornìch relacìch znakov ch soustav - lze Ìci, ûe jeho v znam zjistìme prost edky sémantiky? Z uvedeného plyne, ûe si deskriptivnì teorie z ejmï klade p Ìliö silnou podmìnku: totiû dospït k aktuálnìmu referentu jména, resp. úspïönï referovat

132 Rostislav NIEDERLE ke konkrétnìm individuìm. Vypadá to. jako by se taková teorie pokouöela zodpovïdït problém prost edky ze zcela odliöné oblasti. Vypadá to, jako by ölo o empirick ' problém (vyëlenïni aktuálnìho referentu), eöen prost edky sémantiky. P i vïdomì toho je nutné poznamenat, ûe v öe uvedená teorie PR je reakcì na problémy spojené s deskriptivnìmi teoriemi. ée majì vlastnì jména pragmatické rysy (coû vöak pro nïj neznamená, ûe to musì b t indexické v razy) si uvïdomil D. Kaplan, kter vyvinul velice sofistikovanou teorii demonstrativ, jejìû závïry jsou platné i pro vlastnì jména. V této kapitole Kaplanovu teorii jen struënï naznaëìm, aby bylo z ejmé, proë ne adì vlastnì jména mezi indexické v razy. ZevrubnÏ pak jeho teorii demonstrativ vyloûìm v p Ìsluöné kapitole. Takûe pro vlastnì jména jen zbïûnï. Podle Kaplana závisì referent indexického v razu na kontextu: 23 pronesou-li r znì lidé já", referujì k rozdìln m osobám; indexické v razy, jejichû paradigmatem je,já", jsou p Ìmo referenënì (takûe by se zdálo, ûe zmìnka o tomto autorovi by mïla pat it do kapitoly teoriì PR; je to vöak sloûitïjöì)." 4 Paradigmatem p Ìmo referenënìch v raz v umïlé notaci je volná promïnná a prvnìm v znamem promïnné je jejì hodnota - referent.»ìm p ispìvá nap Ìklad v raz já" vïtï Já mám ûìzeú"? Fyzick m individuem, totiû mluvëìm, kter tuto vïtu pronáöì. Takûe se pravdivostnì hodnota toho, co se Ìká, m ûe mïnit. A to, co se Ìká, je podle Kaplana obsah. Obsahem má Kaplan na mysli (podle mého názoru) to, Ëemu Frege Ìká myölenka 25 a slouûì jako druhá úroveú v znamu. Takov obsah majì podle Kaplana i jednotlivé sloûky vïty, tedy i indexické v razy. Obsahem (afirmativnì) vïty je (p eneseme-li se do sémantiky moûn ch svït ) propozice. A v tom je háëek: vïty obsahujìcì indexické v razy v jejich relevantnìm v skytu" 6 denotujì v r zn ch pouûitìch r zné propozice, resp. jak Ìká Kaplan, obsah oznaëen tïmito vïtami nenì fixovan. Takûe pronesou-li nap Ìklad Karel: (x) Já mám hlad" a Josef: (xx) Já mám hlad", Tento termìn bude objasnïn dále, v kapitole o demonstrativech. ProzatÌm postaëì intuitivnì" chápánì v znamu tohoto termìnu. Viz Kaplanova poznámka: Kdyû ekneme, ûe nïjaké slovo je p Ìmo referenënì, Ìkáme tìm. ûe jeho v znamem je jeho reference (jeho jedin m v znamem j e jeho reference, jeho v znamem nenì nic vìc neû jeho reference)? JistÏûe ne. (Zde vidìme stinnou stránku termìnu,p Ìmé reference'. ChybnÏ naznaëuje, ûe reference nenì zprost edkována v znamem, coû je. V znam (charakter) je se slovem spojen p Ìmo konvencì...). [17], 521. 25 Ibid., 500. Tedy nikoli nap. v jejich anaforickém pouûitì, kde jsou vä~an mi promïnn mi.

INDEXICKÉ V RAZY (III 133 ÌkajÌ rozdìlné vïci (chronologie pravdivostnìch hodnot (x) a (xx) je nepravidelné modálnï a temporálnï rozloûena). P esto vöak majì podle Kaplana nïco spoleëného, totiû charakter a ten je t etì úrovnì v znamu v jeho teorii: charakter nïjakého v razu je mnoûina jazykov ch konvencì, které determinujì obsah (viz) tohoto v razu v kaûdém kontextu. Jin mi slovy, jde o konvenënì gramatick návod na vyëlenïnì referentu jakoûto chybïjìcì sloûky pro fixovánì obsahu (propozice). NynÌ tedy lze poloûit otázku: splúujì v razy pro vlastnì jména tato Kaplanova kritéria pro indexické v razy? Podle nïj nikoli: kripkovsk akt pojmenovánì objektu jednou provûdy zajiöùuje tomuto objektu stabilnì charakter (a tedy stabilnì obsah, kter m je referent). Je-li tomu tak, pak jsou vlastnì jména rigidnì designátory - v kaûdém svïtï oznaëujì totéû (v daném svïtï existujìcì) individuum: [...] Kdyû nïkdo uvede jméno, dejme tomu,bozo', vnïjakém kontextu c* tak, ûe ekne ÿìkejme öéfovi,bozo"', máme tak kontextem opat enou definici formy A = a, kde A j e nïjaká konstanta (zde,bozo') a a j e nïjak termìn, jehoû denotace závisì na kontextu (zde,öéf'). D vod pro takové p idïlovánì jmen spoëìvá pravdïpodobnï v zavedenì sémantické rovnosti: pro vöechna c, {A}^Cf= {a f. Taková rovnost dává A stabilnì Charakter. Opat enì kontextem j e vyûádáno faktem, ûe se Obsah a (tj.,definiens') m ûe od kontextu ke kontextu mïnit. Takûe stejné sémantické rovnosti nedosáhneme tak, ûe zavedeme buô A=a, anebo,4=dthat a, jako axiom. 27 Definice, jako je ta uvedená v citaci, hrajì p i v voji jazyka zanedbatelnou roli. Jejich úlohou je zavádïnì öiroké zásobárny jmen (pomocì úzké t Ìdy demonstrativ). Podle Kaplana ani nejde o definice v pravém slova smyslu, neboù podstatnï obohacujì expresivitu jazyka: kdyû ekne bezejmenn ËlovÏk Já mám hlaô', nenì moûné jìm denotovanou propozici denotovat v epistemicky nep Ìstupn ch kontextech (nep Ìtomnost mluvëìho, kdy nelze pouûìt demonstrativum on" atd.). jakmile se vöak p edstavì: ÿìkejte mi Bozo!", je ta propozice obecnï p Ìstupná. " 7 Viz [17], 551. Formule (resp. hornì a dolnì indexy, které se zde vyskytujì) této citace se stanou jasn mi v kapitole o demonstrativech, p ÌpadnÏ lze nahlédnout do.dodatku', kter obsahuje úpln formálnì systém Kaplanovy teorie demonstrativ. Dthat" bude vys\ïtleno v následujìcì kapitole. Kaplan v textu nïkdy pìöe slovo Charakter" s velk m pìsmenem. Toho se nedrûìm, mám za to, ûe odliönost od téhoû v razu, kter oznaëuje jisté mravnì kvality, je z ejmá. Pro v klad Kaplanovy teorie vlastnìch jmen je zde,jeho"charakter vyloûen struënï: detailnïjöì rozbor charakteru bude proveden v kapitole o demonstrativech.

134 Rostislav NIEDERLE Kaplan v charakter by se mohl pouûìt pro vysvïtlenì Searlova" problému. Ten klade fregovsk problém rovnosti koextenzìvnìch v raz v p ÌpadÏ vlastnìch jmen taktor 8 (a) Tullius = Tullius" je analytická vïta. Je vöak syntetická vïta (b) Tullius = Cicero"? S pouûitìm charakteru nynì lze Ìci, ûe pravidla pro pouûìvánì (= charakter) jména Tullius" jsou táû jako pravidla pro pouûìvánì jména Cicero". ProË? Pravidla pro pouûìvánì vlastnìch jmen ÌkajÌ, ûe vlastnì jména jsou tu k tomu, aby referovala k individuìm. A protoûe jméno Tullius" i jméno Cicero" referujì v kaûdém kontextu k témuû individuu (Kripke!), lze Ìci, ûe informativnost (b) je vysvïtlena pomocì jazykov ch pravidel. Takûe charakter je fixován jak v p ÌpadÏ (a), triviálnï, tak i (b), netriviálnï - synteticky, v kantovské terminologii. Fixovan charakter (reference k témuû ve vöech svïtech) se v obou p Ìpadech kryje s obsahem. Ergo: v razy pro vlastnì jména nejsou podle Kaplana indexické v razy: 1 kdyû je pravda, ûe dvï pronesenì slova.aristoteles' v odliön cli kontextech m ûe mìt odliöné obsahy, mám sklon p ipisovat tuto diferenci faktu, ûe byla pouûita odliöná homonymnì slova spìöe neû senzitivitï na kontext v charakteru jedineëného slova.aristoteles'. Na rozdìl od index jako je v raz já' jsou vlastnì jména skuteënï mnohoznaëná. 29 KauzálnÌ teorie reference nám Ìká, pomocì kontextuálnìch charakteristik (vëetnï mluvëìho intence), která slova se v dané promluvï majì pouûìt. Kaûdé takové slovo je p Ìmo referenënì (neboli má fixovan obsah) a má fixovan charakter. TudÌû, v p ÌpadÏ slov pro vlastnì jména, vöechny tyto druhy v znamu - referent, obsah a charakter - kolabujì. V tom jsou slova pro vlastnì jméno jedineëná. MajÌ p Ìmou referenci index, ale nejsou senzitivnì na kontext. Slova pro vlastnì jména jsou jako indexy, které m ûete vytrhnout zjejich p vodnìho kontextu, aniû by to mëlo vliv na jejich obsah. PrávÏ z d vodu kolapsu charakteru, obsahu a referentu nenì o vlastnìch jménech nep irozené Ìci, ûe nemajì ûádn jin v znam, neû je jejich referent. (KurzÌva R. N.) 30 (Dále se ukazuje, ûe pomocì kaplanovského charakteru lze vysvïtlit i Fregovu poznámku (Fl); dokonce tato Fregova poznámka sama o sobï, chápána jako imperativ - tedy pravidlo pouûitì - je tìm kaplanovsk m charak- 2 8 2 9 Viz [46], 89. Kolik ûe je v telefonnìch seznamech v Ëesk ch zemìch Jan Novák? 3 0 Viz [17], 562.

INDEXICKÉ V RAZY (II) 135 tcrcm, kter vysvetli koextenzìvnost dvojice vït s údajn mi (podtrûen mi) indexick mi v razy 31..Dnes v BrnÏ pröì" a VËera v BrnÏ pröelo", totiû chceö-li dnes Ìci to, co vyjád il vëera pouûitìm slova.dnes', nahraô toto slovo slovem,vëera'!". K zajiötïnì koextenzìvnosti tïchto vït je ovöem t eba dodat pragmatickou informaci: ûe ta druhá vïta je pronesena následujìcì den, kdy v BrnÏ pröelo. Samy o sobï ty dvï vïty ovöem denotujì odliöné propozice: je moûné, ûe ta prvnì vïta je pravdivá, i kdyû v p edchozì den pronesenì této vïty v BrnÏ nepröelo, zatìmco ta druhá vïta je pravdivá tehdy a jen tehdy, jestliûe v den p edcházejìcì dni pronesenì této vïty v BrnÏ pröelo. JejÌ temporálnì pravdivostnì podmìnky se liöì. Mohou-Ii se tedy liöit v pravdivostnì hodnotï, staëì to na ukázku, ûe je odliöné to, co ty dvï vïty ÌkajÌ: majì-li Ìkat ad hoc totéû, je t eba vzìt v úvahu, resp. pouûìt, pragmatické pravidlo o pouûìvánì indexick ch v raz, které ty vïty obsahujì - tzn. jejich charakter. Analogicky pro vïty obsahujìcì zájmeno,já". Kaplanovsk charakter je tedy návod pro vyëlenïnì aktuálnìho referentu. A protoûe je urëenì referentu aposteriornì záleûitostì zkoumánì aktuálnìho stavu vïcì, je charakter nïco, co je mimo sémantiku.) JeötÏ jedna vïc, na kterou upozornil E. Zalta: 3 " protoûe je kaplanovsk charakter funkce z kontextu do obsahu (jak bude vyloûeno dále), p iëemû obsahem vlastnìho jména je jeho referent, musì mìt nedvojznaëná koreferen- ËnÌ jména, která majì ve vöech kontextech stejnou denotaci, t û konstantnì charakter (pravidlo pro pouûitì v r zn ch kontextech), jak uû zde bylo ukázáno. MusÌ tedy mìt i stejnou kognitivnì signifikanci (fregovsk smysl), oproti Fregovu p edpokladu. Jak je ale potom rozdìl v kognitivnì hodnotï mezi,a = a' a,a = b\ kde,a' a,b' jsou vlastnì jména? Kaplan v charakter, jakoûto pravidlo pouûitì, Ìká, ûe jde o dvï labels právï jednoho individua. Jak ale m ûe takovou vïc stanovit pravidlo? Platnost rovnosti Tullius = Cicero (nebo pro paradigmatická jména Franta Sádra alias Prokop Buben) p ece nestanovuje abstraktnì pravidlo pouûitì! Jestliûe tedy selhává Kaplan v charakter a on odmìtne fregovsk smysl (nebo nïco, co jako takov smysl funguje), kter má tuto rovnost vysvïtlit, pak má jen jednu moûnost: postulovat p Ìmou, niëìm nezprost edkovanou referenci k aktuálnìmu referentu, kter je tak v znamem daného jména. Co kdyû se ale zeptáme: jak je ".Údajn mi' proto, - pro p ipomenutì - ûe jde o temporálnì indexické v razy, vesrrïs sémantizovatelné tïmi intenzionálnìmi logikami, které pracujì stypem Ëasov ch okamûik. Viz kapitola o rigidnìch designátorech. 32 Viz [63J, 455-480.

136 Rostislav NIEDERLE kaplanovsk v znam jména Jára Cimrman? Jak je v znam jmen Prokop Buben nebo Franta Sádra? V p ÌpadÏ fiktivnìch postav, historick ch osob, jakoû i osob epistemicky nedosaûiteln ch nenabìzì Kaplanova sémantika moûnost, jak stanovit v znam jmen, která je majì p Ìmo oznaëovat. Zalta, aby tento problém vy eöil, si bere na pomoc Kaplan v deskriptìvni operátor dthat". 4.1.3 Kaplan v operátor dthat" Kaplan navrhuje operátor, kter by pracoval tak, ûe libovoln singulárnì termìn (vëetnï jmenn ch popis ) zmïnil na p Ìmo referenënì' 3. Uvaûuje ostenzivnì demonstrace, které jsou pot eba pro,kompletaci' deskripcì (obecnost jeho teze vyûaduje aplikovatelnost i na vlastnì jména), jako deskripce sui generis. Deskripce (resp. vlastnì jméno) se tak stává p Ìmo referenënìm termìnem, jehoû referentem je demonstratum (epistemicky dosaûitelné individuum) p ipojené demonstrace. Deskripce (vlastnì jména) takto Kaplan povaûuje za obecnï potenciálnì demonstrace a zavádì zvláötnì demonstrativum, které vyûaduje kompletaci deskripcì (vlastnìm jménem) a které je p Ìmo referenënì termìn, jehoû referentem je denotace p ipojené deskripce. Kaplan tuto operaci (syntaktickou, sémantickou,...?) oznaëil takto: dthat [a] 34 kde a je jakákoliv deskripce Ëi jak koliv singulárnì termìn (vl. jméno). Dthat" je tak demonstrativum that" s následujìcìm singulárnìm termìnem fungujìcìm jako demonstrace. Jak je v této koncepci v znam jména, nap Ìklad Prokop Buben? Z ejmï Prokop Buben" = dthat [p Ìtomné individuum jménem Prokop Buben"]". Zdá se, ûe tento Kaplan v operátor Ìká jinak totéû, co v öe uvedená fixace v znamu vlastnìho jména pro kaûd kontext - kripkovské p idïlovánì 13 Viz [17], 521-522. Definice operátoru.dthaù viz [16], def. Ë. 11. 14 That" je v angliëtinï ukazovacì zájmeno, které se do Ëeötiny normálnï p ekládá jako tamto". P ekládat v raz-operátor dthat" ovöem postrádá dobr smysl, neboù je za prvé mezinárodnï zavedenou kaplanovskou visaëkou ve své anglické podobï a za druhé by poëeöùovánì tohoto termìnu zavánïlo jazykov m purismem typu knihovtipnìk"(= student"). Jak by mohla vypadat Ëeská podoba? NejspÌöe dtamto".»emu by to pomohlo? JeöÃ poznámka k v slovnosti: Kaplan uvádì (ibid., pozn. pod Ëarou 45), ûe aëkoli je v slovnost od samostatného that" odliöná, p esnï rozliöit to dokáûe pouze rodil mluvëì. P i v slovnosti dthat", na rozdìl od that" se m á podle Kaplana drûet jazyk za zuby" (volnï p evedeno z the tongue begins behind the teeth").

INDEXICKÉ V RAZY (II) 137 jmen: {A} 9 \./ = { a } r \* f. To vöak podle Kaplana neplatì, protoûe operátor dthat nepracuje s fixovan m obsahem - obsah a je zde dán aû v p ÌpadÏ aktuálnì demonstrace. Je zjevné, ûe Kaplan se neustále pokouöì nabourat" sémantiku do aktuálnìho stavu vïcì. Proto jeho operátor, ostatnï to sám p iznává, náleûì do teorie promluv (pragmatiky), nejde o sémantick (takov, kter pracuje pouze s apriornìmi relacemi) operátor. D sledky kontaminace sémantiky pragmatikou byly diskutovány v öe (p edevöìm vöevïdoucnost). P esnï ta tuto vïc upozorúuje P. Materna, kdyû Ìká: (...] Nem ûeme,objevit' aktuálnì hodnotu intenze nïjak m lingvistick m trikem. Hezk m p Ìkladem takové iluze je Kaplanovo clthal. Kaplanovu iluzi lze formulovat následovnï: abychom vytvo ili nïjakou funkci, která má dïlat nïco, co dïlat nem ûe, staëì definovat nïjak,kouzeln operátor', kter tohoto cìle dosáhne,con forza' 35. Pouûijeme-li parodii, pak je to, jako bychom nebyli spokojeni s tvrd m faktem, ûe dïlenì nulou nevracì ûádné ËÌslo a pokouöeli se,opraviù tento fakt definovánìm nïjakého operátoru, t eba Div z., kter by, aplikován na libovolné ËÌslo n, ve v sledku vracel nïjaké urëité ËÌslo jako v sledek dïlenì n nulou. UrËitá deskripce denotuje (pomocì p Ìsluöného pojmu) Ì r(u -objekt. Moûná hodnota této funkce v aktuálnìm svïtï(-ëase) nenì nic, co by mohla urëit sémantika: nem ûe to udïlat, protoûe sémantika nem ûe urëit, kter zmoûn ch svït je aktuálnì. Takûe Kaplanovo dthat se pokouöì udïlat nïco, co sémantika samotná udïlat nem ûe a co je urëeno stavem svïta, Ëi, epistemologicky, zkuöenostì/ 1 Co Ìká Materna o urëit ch deskripcìch, platì mutatis mutandis z ejmï i pro vlastnì jména: jak jinak bychom vysvïtlili sémantickou funkci vlastnìch jmen, která majì referovat k aktuálnï nep Ìtomn m individuìm, neûli tak, ûe ta jména vyjad ujì abstraktnì pojmy, resp. nïco na zp sob fregovského smyslu? P jde tedy o to zjistit, co je onìm pojmem, kter je vyjád en vlastnìm jménem. NynÌ se vydáme tìmto smïrem. 4.1.4 Tichého primitivnì smysly"jednotlivin PodÌvejme se nynì, jak sémantiku vlastnìch jmen eöì Tich. Jak uû bylo naznaëeno, Tichého sémantika je revidovan Frege. Co Frege Ìká, volnï: má-li b t myölenka (Tichého konstrukce) mentálnï uchopitelná, musì b t vöechny jejì sloûky smysly. Ne-determinátory, jako osoby, hory a jiná konkrétnì individua jsou jako taková mysli nep Ìstupná, takûe je myölenky (konstrukce) neobsahujì. Frege argumentuje znám m, zde jiû uveden m, 35 Wagnerián Materna pouûìvá hudebnì terminologii: con forza - násilnï, silou. 3 6 Viz [29], 35, pozn. pod Ëarou 59.

138 Roslislav NIEDERLE p Ìkladem s Etnou. NicménÏ Frege byl individuov esencialista: ona sopka podle nëj musì mìt jisté netriviálnì vlastnosti, které konstituujì jejì identitu (b t z lávy atd.). Tich odhaluje zdroj tohoto Fregova názoru v jeho amodálnìm názoru a jeho nep átelstvì v Ëi pojmu abstrakce: abstrahujeme-li, pak je myslitelné, ûe Etna m ûe vöechny netriviálnì vlastnosti postrádat, resp. b t spojena s odliön mi netriviálnìmi vlastnostmi, aniû by proto p estala b t Etnou. ' 7 Etna jistï nenì z jistého materiálu nutnï, n brû nahodile, jistï nemá tvar, jak má, nutnï, ale nahodile atd. Tyto vlastnosti proto nemohou b t konstitutivnìmi vlastnostmi zmìnïného individua. To souvisì s v öe uvedenou argumentacì proti deskriptìvni teorii vlastnìch jmen: na pravé stranï tvrzenì tvaru (jméno) je (deskripce nebo soubor deskripcì) je vûdy vlastnost, kterou má dané individuum pouze nahodile; kdyby tomu lak nebylo, byla by vöechna taková tvrzenì triviálnï analytická, coû zjevnï nejsou. Jak smysl by mïlo zkoumat, zda individuum nïjakou netriviálnì vlastnost má, kdyû podle esencialismu bychom nïkteré tyto vlastnosti p isoudili tomuto individuu a priori? ZjevnÏ m ûeme individuum uvaûovat tak, ûe od netriviálnìch vlastnostì odhlìûìme - abstrahujeme je. Proto m ûeme empiricky opakovanï zkoumat, zda nap Ìklad Etna má jisté chemické sloûenì, zda se nezmïnila jejì v öka, zda je jiû vyhaslou sopkou atd. Jestliûe takto abstrahujeme vöechny netriviálnì, empirické, vlastnosti, p esto v raz pro vlastnì jméno referuje: k holému (bare) individuu, které disponuje jedinou, triviálnì, vlastnostì - numerickou identitou (a = a) : Etna by mohla myslitelnï postrádat jakoukoliv z [netriviálnìch] vlastnostì, aniû by se tak stala numericky odliön m individuem. Pouze triviálnì vlastnosti, jako j e jejì numerická identita, jsou rysy, které Etna nem ûe postrádat, f...] Etna jako taková j e holé individuum. [... J TÌmto hol m individuem p ispìvá Etna myölence ûe Etna j e vyööi neû Vesuv. [...] Aby porozumïl této myölence, ËlovÏk nemusì nic vïdït ani o chemickém sloûenì Etny, ani o jejì geologické historii. Vöe, co ËlovÏk pot ebuje znát, j e jejì numerická identita. [...] Fregeho chyba j e v tom, ûe nevidì, ûe úëel abstrakce nenì vtom, zbavit individuum jeho vlastnostì, n brû v pojmovém oddïlenì individua od vlastnostì. Abychom konceptuálne zbavili individuum vlastnosti, kterou má ve skuteënosti, staëì uvaûovat moûn stav vïcì, ve kterém totéû individuum tuto vlastnost postrádá. NenÌ nutné vïdët, kter stav vïcì j e aktuálnì, jak Frege patrnï p edpokládal. 38 "Viz [57], 209, 210. 18 Ibid., 210, 211.

INDEXICKÉ V RAZY (II) 139»Ìm tedy podle Tichého p ispìvá vïtï v raz pro vlastnì jméno? Hol m individuem, resp. designátorem, kter vyëleúuje individuum - Ëist m (pure) individuátorem". Aby bylo vyhovïno Fregov m epistemicko-ontologick m poûadavk m pro mentálnì uchopenì v znamu vlastnìho jména, nezb vá podle Tichého (po vöem, co zde bylo eëeno) neû uznat, ûe jde o mentálnì uchopenì numerické identity, tedy znalost, o které individuum jde. PodÌvejme se, co k tomu Tich Ìká jinde. Individua oznaëená vlastnìmi jmény jsou podle nïj vybìrána nikoli p Ìmo, nezprost edkovanï, n brû pomocì primitivnìch smysl. To si ûádá zevrubn v klad. Tich : Smysl budu naz vat primitivnìm, jestliûe je jednoduch (to znamená, ûe nenì sloûen z jin ch smysl ), a jestliûe nahodilá fakta nesouvisì s tìm, jakou jedineënou entitu tento smysl vybìrá. Frege bezpochyby jednoduché smysly uznával. Nap Ìklad smysly termìn,pravda' a,nepravda' jsou jistï jednoduché. Pravda", Ìká Frege, je z ejmï nïco natolik jednoduchého, ûe nenì moûné ji p evést na nïco jeötï jednoduööìho". [...] V kaûdém p ÌpadÏ j e jasné, ûe kdyby neexistovaly ûádné jednoduché smysly, kdyby kaûd smysl obsahoval jiné smysly jako dìlëì smysly, pak by mïl kaûd smysl nekoneënï mnoho sloûek a bylo by nemoûné podat vyëerpávajìcì anal zu jakéhokoliv smyslu. 3 '' Tich naráûì na Freg v v klad v souvislosti s vlastnìmi jmény. Podle Frega se kaûd presentuje sám sobï zvláötnìm a primitivnìm zp sobem, jak m se nepresentuje nikomu jinému. Kdyû dr. Lauben myslì, ûe byl ranïn, pravdïpodobnï se opìrá o tento primitivnì smysl, kter m se presentuje sám sobï." 40 Tich je p esvïdëen, ûe Frege by p ijal definici primitivnìho smyslu tak, jak jej prezentuje ve v öe uvedené. Charakteristiky primitivnìho smyslu jsou následujìcì: (a) dva rozdìlné primitivnì smysly nemohou vyëleúovat stejnou entitu, (b) kaûdá entita je vyëleúována právï jednìm primitivnìm smyslem. Tichého ontologie zakládá tak ÌkajÌc kognitivnì potenciál": vöe, od poslednìho kvarku Ëi hadronu aû po Ëty icát vous Josefa ämajse je p ipraveno k epistemickému odhalenì", pojmenovánì a referenci k nim prost ednictvìm smysl, které jsou jejich v luën m a nezciziteln m vlastnictvìm. Pokud jde o (a), jsou d vody, proë nelze rozliöit dva primitivnì smysly, které by vybìraly stejnou entitu: protoûe poloûku vybìrajì p Ìmo, bez toho, ûe by se dovolávaly jin ch poloûek, nelze je rozliöit pomocì reference k tïmto jin m poloûkám. Mohou b t rozliöeny pomocì reference k tomu, co by vyëleúovaly, kdyby se nahodilá fakta liöila od fakt, která ty smysly aktuálnï vybìrajì? Ne, 3 9 4 0 Viz [55], 35. Viz [12], 39; slovensk p eklad 269.

140 Rostislav NIEDERLE protoûe fakta podle (v öe podtrûené) definice nemajì vliv na to, co primitivnì smysl vybìrá. Ad (b): Je evidentnì, ûe kaûd ËlovÏk si osvojuje pouze omezen repertoár jmen, která vyjad ujì primitivnì smysly a kaûd p irozen jazyk nabìzì pouze omezen repertoár jmen, která vyjad ujì primitivnì smysly. Fregovská ontologie vöak vyûaduje, aby smysly byly objektivnì, aby tedy, co do své existence, nebyly závislé na tom, jsou-li v bec nïk m chápány Ëi jazykovï vyjád eny; lidské kognitivnì hranice nemajì vliv na to, které smysly existujì. Podle Tichého Frege p ipouötì existenci primitivnìch smysl pro abstraktnì - matematické a logické - entity, zdráhá se vöak uëinit totéû u entit aktuálnìch: jednotliv ch osob Ëi hmotn ch tïles. Podle Frega, jak uû bylo nïkolikrát eëeno, je náö kognitivnì p Ìstup k materiálnìm objekt m a osobám nep im : Jedin zp sob, jak m se m ûeme zamï it na vïc vnïjöìho svïta, je prost ednictvìm vlastnostì, které ta vïc náhodou má. Obvykle myslìme na Gustava Laubena jako na doktora, kter bydlì na Kaiserstrasse 21, N.N., to znamená pomocì smyslu, kter tohoto dûentlmena vybìrá. Protoûe vöak jsou rysy, které jsou v tomto smyslu zahrnuty, normálnï nahodilé, nebude obvykle takov smysl primitivnì." 41 Z tohoto pravidla vöak Frege p ipouötì v jimku. Existuje osoba, která má k Laubenovi p Ìm, privilegovan kognitivnì p Ìstup, totiû samotn Lauben. Kdyû Lauben Ìká Lauben" nebo já" (o já" v jedné z dalöìch kapitol), referuje k sobï sama prost ednictvìm právï primitivnìho smyslu. Tichého koncepce je tìm, co Ìká o primitivnìch smyslech, zavázána uznat existenci jedno-jednoznaëného zobrazenì ze smysl do referent a vice versa, známého spìöe jako zpïtná cesta od reference ke smysl m. 42 Tento Tichého návrh je z ejmï sluëiteln s Fregovou teoriì, nicménï se pot ká se t emi problémy: za prvé jeho návrh z ejmï platì pouze pro jména degenerovaná, ta, která jsou organickou souëástì daného jazyka", zatìmco paradigmatické Prokop Buben" spadá jistï do pragmatiky, protoûe v této koncepci by (paradigmatické) vlastnì jméno prima facie muselo primárnï referovat k hic et nunc p Ìtomnému individuu, sekundárnï (myöleno nikoli jako Ëasová následnost) pak k primitivnìmu smyslu, kter se s tak a tak pojmenovan m individuem spojuje. Nejen v Laubenov ch ústech by, podle Tichého, jméno Lauben" vyjad ovalo jedineënou rigidnì (v Tichého smyslu: nezávislou na faktech) presentaci *Lauben, která vybìrá Laubena jako to jediné individuum splúujìcì podmìnku b t identick s Laubenem. Samoz ejmï za podmìnky, ûe toto jméno je organickou souëástì daného jazyka. PrimitivnÌ presentace *XY 41 42 Viz [55J. Ibid.