Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav výživy zvířat a pícninářství. Zásady výživy krav v tranzitním období Bakalářská práce

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav výživy zvířat a pícninářství Zásady výživy krav v tranzitním období Bakalářská práce Vedoucí práce: prof. MVDr. Ing. Petr Doležal, CSc. Vypracoval: Jiří Vojkovský Brno 2014

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem práci Zásady výživy krav v tranzitním období vypracoval samostatně a veškeré použité prameny a informace uvádím v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s 47b zákona č. 111/1998 Sb.,o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědom, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle 60 odst. 1 autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity, a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše. V Brně dne:.... podpis

PODĚKOVÁNÍ Na tomto místě bych chtěl poděkovat především panu prof. MVDr. Ing. Petru Doležalovi, CSc. za věnovaný čas, odborné vedení bakalářské práce a poskytnuté materiály.

ABSTRAKT Tato bakalářská práce s názvem Zásady výživy krav v tranzitním období je zaměřena na popis základních požadavků dojnic na složení krmné dávky, zejména koncentraci energie, minerálních prvků a vitamínů. První kapitola je věnována rozdělení živin a jejich významu pro přežvýkavce. V následující části jsou popsány hlavní zásady při krmení dojnic směsnými krmnými dávkami v předporodním a poporodním období. Další oddíl se zabývá preventivními nutričními faktory s ohledem na omezení rizika výskytu poporodních komplikací u krav. V poslední části je popsán význam nežádoucích mikroorganizmů v objemných krmivech a jejich negativní vliv na organizmus. Klíčová slova: živiny, tranzitní období, směsná krmná dávka, metabolické poruchy, mykotoxiny ABSTRACT This bachelor thesis titled Principles of cow nutrition in transition period is focused on description of basic cows requirements for composition of ration, especially energy density, mineral elements and vitamins. The first chapter deals with dividing of nutrients and their importance for ruminants. In the following part there are subscribed basic principles of feeding dairy cows with total mixed rations prepartum and postpartum. The next part is focused on preventive nutritional factors with regard to the restrictions of the risk of postpartum disorders in cows. In the last part there is described the meaning of undesirable microorganisms in bulk feed and their negative influence on the organism. Keywords: nutrients, transition period, total mixed ration, metabolic disorders, mycotoxins

OBSAH 1 ÚVOD...7 2 CÍL PRÁCE...8 3 LITERÁRNÍ PŘEHLED...9 3.1 Živiny a jejich rozdělení...9 3.1.1 Voda...9 3.1.1.1 Příjem vody... 10 3.1.2 Sušina... 11 3.1.2.1 Faktory ovlivňující příjem sušiny... 11 3.1.2.2 Sacharidy... 15 3.1.2.3 Tuky... 19 3.1.2.4 Dusíkaté látky... 21 3.1.2.5 Energie... 22 3.1.2.6 Vitaminy... 23 3.1.2.7 Minerální látky... 24 3.2 Tranzitní období... 26 3.2.1 Období stání na sucho... 26 3.2.1.1 Délka období stání na sucho... 27 3.2.2 Výživa dojnic v tranzitním období... 29 3.2.2.1 Výživa dojnic prepartum... 30 3.2.2.2 Výživa dojnic postpartum... 32 3.3 Preventivní nutriční faktory významné pro eliminaci poporodních komplikací... 34 3.3.1 Poporodní paréza (mléčná horečka, hypokalcémie)... 34 3.3.1.1 DCAD... 36 3.3.2 Ketóza... 37 3.3.3 Steatóza jater... 39 3.3.4 Bachorová acidóza... 40 3.3.5 Dislokace slezu... 42 3.3.6 Retence plodových obalů... 43 3.4 Negativní působení objemných krmiv na bachorové trávení a užitkovost... 45 3.4.1 Nežádoucí mikroorganizmy v silážích... 45 3.4.1.1 Klostridie... 45 3.4.1.2 Enterobakterie... 46 3.4.1.3 Kvasinky... 46

3.4.1.4 Plísně... 47 3.4.1.5 Listerie... 51 4 ZÁVĚR... 53 5 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY... 54 6 SEZNAM SCHÉMAT, GRAFŮ A TABULEK... 63 6.1 Seznam schémat... 63 6.2 Seznam grafů... 63 6.3 Seznam tabulek... 63 7 SEZNAM ZKRATEK... 64

1 ÚVOD Dostatečný příjem živin zvířaty a zejména jejich optimální zastoupení v krmné dávce je základním předpokladem pro zdravý fyziologický vývoj, růst a odpovídající reprodukční a užitkové vlastnosti. Neadekvátní výživa může způsobit celou řadu problémů, ať už se jedná o zdravotní stránku, či následné ekonomické ztráty, které mohou být tak vysoké, že se chov stává nerentabilním. Vzhledem k tomu, že se nejvíce zdravotních komplikací vyskytuje v souvislosti s porodem, je nutné věnovat zvýšenou pozornost právě tomuto období, tj. období tranzitnímu. Tranzitní období začíná tři týdny před otelením a zahrnuje i období rozdojování po porodu. Výsledkem správného řízení stáda dojnic by měla být adaptace jejich bachorových mikroorganizmů na krmné dávky s vyšším obsahem energie podávaných v době po porodu, kdy rapidně stoupá mléčná užitkovost. Management stáda by také měl být zaměřen na snížení výskytu poporodních komplikací, často spojených s negativní energetickou bilancí a nesprávnou krmnou technikou v tranzitním období. Jakékoli nedostatky či chyby se promítnou ve snížení mléčné užitkovosti, zhoršení reprodukčních ukazatelů a zdraví zvířat. Mezi nejčastější zdravotní poruchy vyskytující se po porodu řadíme poporodní parézu, ketózy, bachorové acidózy, steatózy jaterního parenchymu, dislokaci slezu a zadržení plodových obalů. Vzhledem k tomu, že objemná krmiva tvoří značnou část krmných dávek pro dojnice, a v některých případech jsou nezastupitelná, je potřeba věnovat jejich přípravě a skladování zvláštní pozornost. Nesprávně připravené siláže mohou způsobit plemenicím řadu zdravotních problémů a stejně jako u komplikací způsobených neadekvátní výživou v předporodním období, i tyto zdravotní problémy způsobují snížení užitkovosti vedoucí k ekonomickým ztrátám. Protože ekonomika chovu je určujícím faktorem živočišné výroby, je vhodné se vyvarovat veškerým zdravotním komplikacím, které navyšují náklady na chov a také zhoršují welfare dojnic, které by nemělo být nikdy opomenuto. 7

2 CÍL PRÁCE Cílem této bakalářské práce je zhodnotit požadavky dojnic na složení krmné dávky v tranzitním období, zejména na zastoupení jednotlivých komponentů, charakterizovat zdravotní komplikace vyskytující se u dojnic v poporodním období a preventivní nutriční faktory omezující jejich výskyt. Dále je cílem popsat negativní působení objemných krmiv na bachorové trávení a jejich dopad na užitkovost. 8

3 LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Živiny a jejich rozdělení Živiny jsou látky organického i anorganického původu, které jsou obsaženy v krmivech, slouží k výživě zvířat a jsou po přijetí a natrávení zvířetem v organizmu metabolizovány (KUDRNA et al., 1998). Živiny jsou nezbytné pro zajištění jak bazálních potřeb organismu, tak i produkčních funkcí zvířat. Jsou obsaženy v sušině, která je vedle obsahu vody součástí každého krmiva (tab. č. 1). Tab. č. 1 Chemické rozdělení živin, převzato od ZEMAN et al. (2006) voda sušina N-látky bílkoviny nebílkovinné látky Lipidy tuky vosky jiné Sacharidy Vláknina celulóza hemicelulóza lignin BNVL polysacharidy monosacharidy Popeloviny makroprvky mikroprvky 3.1.1 Voda Vzhledem k tomu, že mléko obsahuje přibližně 87 % vody, mléčná produkce je závislá na dostatečném příjmu vody (ONDARZA, 2000a). Je známo, že na 1 l mléka kráva potřebuje přijmout 4 4,5 l vody. Voda v těle je důležitá pro řadu dalších funkcí, slouží k transportu živin, k vylučování metabolitů z těla (moč, pot, výkaly), podílí se na udržování osmotické rovnováhy a zajišťuje optimální podmínky pro vyvíjející se plod (MUSIL, 2007). Voda hraje také významnou roli v regulaci tělesné teploty (McDO- NALD et al., 2011). Obsah vody v těle mléčného skotu je variabilní, pohybuje se v rozmezí od 56 do 81 %. Liší se v průběhu laktace, na počátku laktace činí obsah 69 %, v období zaprahování 62 % hmotnosti (MUSIL, 2007). Rozdíl je také u narozeného telete a dospělého zvířete, kdy zastoupení vody v těle telete činí 75 80 %, zatímco u starých, protučnělých 9

zvířat je to pouze okolo 50 % (McDONALD et al., 2011). Ztráta více než 20 % z obsahu vody v těle má za následek smrt (JELÍNEK et al., 2003). Největší množství vody v těle se nachází ve formě intracelulární tekutiny, zaujímá více než 40 % tělesné hmotnosti, nejvíce této vody se nachází ve svalech a kůži, méně pak v ostatních tkáních. Extracelulární voda (1/3 celkového obsahu vody v těle), kterou nacházíme v mezibuněčných prostorech, v krevní plazmě, lymfě a dalších tělních tekutinách, je druhým nejzastoupenějším druhem vody v těle (CHURCH a POND, 1988). K vylučování vody z organizmu zvířat dochází především produkcí mléka, močí, výkaly, potem a evaporací sliznicemi dýchacího traktu. Ztráty vody také způsobují další faktory sušina a složení krmné dávky (KD). Platí zásada, že čím je vyšší obsah píce v KD, tím bude úbytek vody vyšší. Vylučování vody potem, slinami a výparem tvoří asi 18 % z celkových ztrát (MUSIL, 2007). 3.1.1.1 Příjem vody Zhruba 83 % z celkového množství přijaté vody získává zvíře pitím. Zbytek, tedy 17 %, tvoří voda z krmiva, voda z metabolizmu živin, voda uvolněná v průběhu polymerázových reakcí (např. kondenzace aminokyselin na peptidy) a voda uvolněná při katabolismu tělesných tkání v období negativní energetické bilance (MUSIL, 2007; CHURCH a POND, 1988). Při krátkodobém nedostatku tekutin z exogenních zdrojů (pití, krmivo) dochází k redukci objemu vylučované vody z ledvin a k úhradě potřeby endogenní vodou (KOUDELA a LABUDA et al., 1964). Endogenní voda vzniká oxidací organických živin obsahujících vodík (McDONALD et al., 2011). Množství vzniklé endogenní vody se liší u různých živin. Z jednoho gramu bílkovin se uvolní 0,413 g vody, u tuku je to 1,071 g a ze škrobu vzniká 0,555 g endogenní vody (JELÍNEK et al., 2003). Dlouhodobý nedostatek v příjmu exogenní vody způsobuje intenzivní štěpení tuků a bílkovin, u zvířat dochází k nechutenství, krev se zahušťuje a v těle jsou zadržovány metabolity přeměny látek v takové míře, že mohou způsobit i smrt zvířete otravou (KOUDELA a LABUDA, 1964). Mezi faktory ovlivňující příjem vody patří věk, příjem sušiny, užitkovost zvířat, složení sušiny krmné dávky, teplota prostředí, mikroklima ve stáji a další (MUSIL, 2007). Množství přijaté vody na jeden kilogram sušiny odpovídá u skotu 4 6 litrům. Výzkum provedený ve Velké Británii ukázal, že při snížení denního příjmu vody o 0,5 1,0 l dojde k redukci v příjmu sušiny o 1,0 2,5 kg (COOPER, 2014). Při vysokém obsahu elektrolytů, dusíkatých látek (NL) a tuků v KD dochází ke zvyšování potřeby vody (JELÍNEK et al., 2003). 10

3.1.2 Sušina Množství vody obsažené v různých krmivech je velice variabilní, pohybuje se v rozmezí od 6 % u koncentrovaných krmiv až po 90 % např. u krmné řepy. Z důvodu této vysoké rozmanitosti v obsahu vody je složení krmiv vyjádřeno v množství sušiny pro lepší porovnání zastoupení jednotlivých živin (McDONALD et al., 2011). Sušina krmiva je rozdělena na organickou a anorganickou část. Organická část sušiny je převážně tvořena látkami, z nichž je uvolňována energie. Jedná se o dusíkaté látky, sacharidy a lipidy. Dalšími biologicky aktivními organickými složkami jsou vitamíny. Anorganickou část sušiny tvoří popeloviny, a to v podobě makro a mikroprvků (KUDRNA et al., 1998) Regulační mechanismus příjmu krmiva u hospodářských zvířat funguje na třech úrovních. Na úrovni metabolismu, kde koncentrace živin v KD, metabolity látkové přeměny nebo hormony stimulují nervový systém a tím pak i příjem krmiv (McDO- NALD et al., 2011). U přežvýkavců se uplatňuje především lipostatická hypotéza, kdy je kontrolní mechanismus organismu nastaven na určitý obsah tuku ve tkáních. V případě překročení hladiny lipidů v tukové tkáni dojde ke zvýšení lipolýzy s následným snížením příjmu krmiva. Na druhou stranu, při nižším obsahu lipidů pod určitou úroveň, se vyskytuje zvýšená lipogeneze a vyšší příjem krmiva (JELÍNEK et al., 2003). Druhým faktorem je trávicí systém a jeho naplněnost, kdy množství krmiva v trávicím traktu může ovlivňovat, zda zvíře příjme více krmiva či nikoli. Velký význam také mají externí vlivy, které působí na příjem krmiva a ovlivňují jeho množství, jako například klimatické podmínky (McDONALD et al., 2011). 3.1.2.1 Faktory ovlivňující příjem sušiny Celkový příjem konkrétních živin zvířetem souvisí s množstvím přijatého krmiva, proto je schopnost přijímat dostatečné množství krmiv základním předpokladem správné výživy, která odpovídá normám potřeby živin a energie. (KUDRNA et al., 1998). Existují 4 hlavní faktory ovlivňující příjem sušiny z KD: 1. Zvíře Celkový objem přijaté sušiny závisí na hmotnosti a velikosti zvířete a s ním spojena velikost předžaludku. Negativně na příjem sušiny může například působit gravidita, zejména v poslední fázi, kdy se vyvíjející plod rychle zvětšuje a tím dochází k redukci v efektivním objemu břišní dutiny a následně k depresi v příjmu krmiva 11

(SOMMER, 1985). Dojnice přijme za den průměrné množství sušiny odpovídající 1,7 4,2 % živé hmotnosti, vysokoužitkové dojnice až 4,5 %. Významnou roli zde hraje fáze mezidobí (tab. č. 2), pořadí laktace a mléčná užitkovost (KUDRNA et al., 1998; BOUŠKA et al., 2006). Každý kilogram sušiny, který dojnice přijme navíc, přinese zvýšení užitkovosti o 2 až 2,5 kg mléka denně (PADRŮNĚK, 2004). Největší potřeba energie je u dojnic v období vrcholu produkce mléka, tzn. 30. 50. den laktace. V tomto období se však vyskytuje nesoulad mezi maximální užitkovostí a vrcholem v příjmu sušiny, který nastává až 70. 85. den laktace. Dojnici se proto nedostává potřebné množství energie, organismus dojnic se nachází v negativní energetické bilanci (NEB) a dochází k vyššímu využívání energie z tělesných rezerv (BOUŠKA et al., 2006). V důsledku toho dochází ke snižování živé hmotnosti zvířat. Příjem sušiny se zvyšuje i s věkem, nejmarkantnější rozdíly můžeme zaznamenat u prvotelek, které přijímají při stejné produkci mléka o 10 15 % sušiny méně než dojnice na 2. a další laktaci (SOM- MER, 1985, KUDRNA et al., 1998). Tab. č. 2: Příjem sušiny v období mezidobí, převzato od PADRŮNĚK (2004) Dojnice Příjem sušiny (v % živé hmotnosti) suchostojné 2,0 před porodem 1,7-2,0 rozdojování 3,0-3,5 vrchol laktace 4,0-4,5 střed laktace 3,5 závěr laktace 2,5-3,0 2. Krmiva Nejdůležitějším faktorem určujícím výživnou hodnotu krmiva a jeho využitelnost je stravitelnost. Úroveň stravitelnosti podstatně ovlivňuje množství využitelné energie ze sušiny KD. Stravitelnost krmiva je závislá na mnoha faktorech; u objemných krmiv se jedná o zejména vegetační stadium a s tím související stupeň lignifikace rostlin v době sklizně, technologii sklizně a způsob konzervace a uskladnění objemné píce. K další faktorům, které ovlivňují stravitelnost krmiv, patří věk zvířat, úroveň výživy, metabolizmus bachoru a hodnota ph bachorového prostředí (KUDRNA et al., 1998; BOUŠKA et al., 2006). Úpravou krmiv, např. šrotováním, mačkáním, granulováním, 12

vločkováním a jinými zásahy můžeme pozitivně ovlivnit stravitelnost krmiv, snížit množství antinutričních látek a změnit obsah sušiny krmiva (KUDRNA et al., 1998). Pokud je KD tvořena ze 40 50 % sušinou z objemných krmiv, je dosahováno nejvyššího příjmu sušiny. Zbytek sušiny pak doplňují jadrná krmiva (BOUŠKA et al., 2006). KUDRNA et al. (1998) uvádějí, že s vyšším podílem jadrných krmiv se celkový příjem sušiny zvyšuje, ale na druhou stranu klesá příjem sušiny z objemných krmiv z důvodu její vytěsňování. Základní chemickou složkou krmiva ovlivňující jeho trávení je neutrálně detergentní vláknina (NDF), která určuje obsah buněčných stěn (McDONALD et al., 2011). Obecně platí, že čím je vyšší obsah NDF v krmivu, tím nižší je příjem sušiny zvířetem (BOUŠKA et al., 2006). Optimální množství NDF by se mělo pohybovat v rozmezí 28 33 % v sušině KD, přičemž 70 75 % z celkového obsahu NDF musí být dodáno z objemné píce (DREVJANY, 2004a). Pro zajištění správné funkce motoriky předžaludku a optimální funkci jejich mikroorganizmů je potřeba zajistit dostatečné množství strukturního krmiva, tj. krmiva, které je náročnější na přežvykování a v jeho důsledku je produkováno dostatečné množství slin s pufrujícími látkami zajišťujícími optimální ph v bachoru (KUDRNA et al., 1998). HULSEN (2011) uvádí jako efektivní vlákninu částice krmiv delší než 0,6 cm, přičemž cílem je délka částic u objemných krmiv až 4 cm. Přerušení, či dokonce úplné zastavení pohybů předžaludku způsobuje poruchy v trávení a často má za následek i smrt zvířete (JELÍNEK et al., 2003). Pro měření délky částic krmiva byl zaveden pojem fyzikálně efektivní NDF (DREVJANY, 2004a). 3. Technika krmení Nemalý vliv na příjem sušiny má také technika krmení zahrnující počet krmení, dobu a intervaly mezi krmeními a vyrovnanost KD (KUDRNA et al., 1998). Dojnice by měly mít přístup ke krmivu téměř neomezený, tj. minimálně po dobu 20 hodin denně z důvodu zajištění kontinuální fermentace v bachoru. Výhodnější je vzhledem k vyššímu příjmu sušiny zakládání krmiva minimálně dvakrát za den s pravidelným přihrnováním, čímž se předchází kolísání živin v bachorovém obsahu mezi jednotlivými krmeními (DREVJANY, 2004a). Aby nedocházelo ke snižování příjmu sušiny, je nutné se vyvarovat některým dalším faktorům, které BOUŠKA et al. (2006) charakterizují 13

jako zdravotně závadná, nekvalitní a nechutná krmiva. Nesmíme zkrmovat plesnivá či sekundární fermentací znehodnocená konzervovaná krmiva. Na příjem sušiny má vliv i čerstvost krmiv a vybírání zbytků ze žlabů alespoň jedenkrát denně, nejlépe však před každým zakládáním krmiva. Nedožerky by měly tvořit cca 5 10 % denní dávky krmiv. Při hodnocení příjmu sušiny je důležité brát zřetel také na způsob ustájení a pohodlí zvířat. Dojnice by měly přijímat krmivo z krmného stolu bez zvýšených tlaků na zábrany (BOUŠKA et al., 2006). Skot je stádové zvíře, což se projevuje i u krmení, kdy krávy preferují krmení jako aktivitu celé skupiny. Proto by u krmného stolu mělo být při podávání krmiva ad libitum místo alespoň pro 80 % dojnic krmených v jednom čase s dostatečným prostorem pro každé zvíře. Požadavky na krmný prostor se mohou lišit v průběhu mezidobí, jak je patrné v tabulce 3 (COOPER, 2014). Tabulka č. 3: Požadavky na prostor u krmeného stolu, převzato od COOPER, (2014). Stadium mezidobí Doporučený krmný prostor na krávu (v cm) Počáteční stadium stání na sucho 80 Tranzitní období 85 100 Laktační období 70 85 4. Nenutriční faktory Teplota prostředí výrazně ovlivňuje příjem krmiva. Při teplotách nižších, než je termoneutrální zóna skotu se příjem zvyšuje. Naopak, u teplot vyšších dochází k depresi v příjmu sušiny o 10 30 % (McDONALD et al., 2011, OHNSTAD, 2014). OHNSTAD (2014) uvádí jako termoneutrální zónu pro dojnice rozmezí teplot od 5 do 25 o C. Při teplotách vyšších než 25 o C mají dojnice sklony k příjmu většího množství jadrných krmiv, z čehož vyplývá nedostatek vlákniny v bachoru, a to může vést až k rozvoji acidózy. Při fermentaci objemných krmiv totiž vzniká v bachoru teplo, které ještě více zatěžuje organismus zvířete (SVOBODA, 2012). Některé studie poukazují na to, že vliv na příjem sušiny u dojnic může mít i délka světelného dne. U dojnic, které byly vystaveny působení světla po dobu 16 hodin 14

a 8 hodin tmy, se zvýšil příjem krmiva a mléčná užitkovost o 6 % ve srovnání s délkou přirozeného světelného dne během podzimu a zimy (BROUK a SMITH, 2000). Z toho vyplývá, že vyšší příjem krmiv je v letních měsících, ovšem za předpokladu teplot pohybujících se v rozmezí termoneutrální zóny pro dojnice. Jak již bylo uvedeno výše, složení sušiny má význam nejen z hlediska zdroje stavebních živin ale také z důvodu obsahu energie. Hlavními zdroji energie pro organizmus zvířete jsou sacharidy a také tuky. Zastoupení tuku v KD pro přežvýkavce nemá takovou roli jako u zvířat nepřežvýkavých. Z hlediska dietetiky a fyziologie trávení je vhodné, aby se zastoupení tuku v KD skotu pohybovalo pod úrovní 5 %. Jakožto zdroj energie pro přežvýkavce mají větší význam sacharidy (CHURCH, POND, 1988). 3.1.2.2 Sacharidy Sacharidy jsou primárním a hlavním zdrojem energie pro bachorové mikroorganizmy a tvoří z 60 70 % hlavní složku KD dojnic. Sacharidy lze rozdělit na strukturní, pocházející z buněčných stěn (celulóza, hemicelulóza, pektiny) a nestrukturní, které zastupují intracelulární obsah rostlinných buněk (škroby, cukry, fruktany, organické kyseliny (ISHLER, VARGA, 2001). Pro správný průběh bachorového trávení a následné fermentace musí být obě tyto složky polysacharidů v optimálním zastoupení (SU- CHÝ et al., 2011). Štěpení celulózy a dalších polysacharidů je nejdůležitější trávicí proces probíhající v bachoru. Nezastupitelnou úlohu v tomto procesu hrají bachorové mikroorganizmy. Důležité je také zmínit velikost bachoru, jehož obsah může tvořit 10 20 % hmotnosti zvířete, a který umožňuje uložení velkého množství krmiv. Přijaté krmivo zde přetrvává dobu potřebnou pro rozklad celulózy (McDONALD et al., 2011). Doba trávení krmiv v bachoru závisí na jeho složení, zejména na koncentraci vlákniny. S rostoucí koncentrací vlákniny se pobyt tráveniny v bachoru prodlužuje. ZEMAN et al. (2006) uvádějí jako nejdůležitější sacharidy ve výživě hospodářských zvířat z hlediska jejich významu a množství především škroby, cukry a celulózu. Mezi nejvýznamnější energetické zdroje, zejména u přežvýkavců, pak řadíme polysacharidy, zvláště škrob a celulózu. 15

Rostlinné sacharidy Buněčný obsah Buněčné stěny Organické kyseliny Cukry Škroby Fruktany Pektiny β-glukany Galaktany Hemicelulóza Celulóza NDF rozpustná Neutrálně detergentní rozpustné sacharidy NDF ADF Schéma č. 1: Strukturální a nestrukturální rostlinné sacharidy převzato od ISHLER a VARGA (2001) 3.1.2.2.1 Strukturní sacharidy (vláknina) Vláknina je zdrojem komplexních sacharidů, které mají vliv na rychlost trávení, ph bachoru, ale také na tučnost mléka (KUDRNA et al, 1998). Vlákninu v KD lze rozčlenit na neutrálně detergentní vlákninu (NDF), acido detergentní vlákninu (ADF) a acido detergentní lignin (ADL) (PADRŮNĚK, 2004; SUCHÝ et al., 2011). NDF je tvořena hemicelulózou, celulózou a ligninem, ADF zastupuje celulózu a lignin a ADL samotný lignin (McDONALD et al., 2011, SUCHÝ et al., 2011). Z hlediska výživy má velký význam především NDF, která při vysokých dávkách může negativně ovlivňovat příjem sušiny. Stravitelnost NDF v KD se pohybuje na úrovni 50 %, přičemž zvýšení stravitelnosti vede k růstu mléčné produkce (SUCHÝ et al., 2011). Minimální množství vlákniny, které by mělo být podáváno vysokoužitkovým dojnicím v laktaci, odpovídá 15-18 % ze sušiny KD; u dojnic s nižší užitkovostí až 22 % v 1 kg sušiny KD (KUDR- NA et al., 1998) a může dosahovat až 26 % ze sušiny (ZEMAN et al., 2006), primárně u krav stojících na sucho. Zastoupení vlákniny nižší než 13 % ze sušiny KD způsobuje fyziologické poruchy v trávení. V bachoru klesá produkce kyseliny octové ve prospěch kyseliny propionové a máselné za současného snížení tučnosti mléka (KUDRNA et al., 1998). Při větším nedostatku obsahu vlákniny dochází k vzniku bachorové acidózy. 16

Rozdělení strukturních sacharidů: 1. Celulóza Jedná se o nejvíce rozšířený polymer v rostlinné říši, který tvoří základní struktury buněčných stěn (McDONALD et al., 2011). Celulóza je v rostlinách zastoupena 20 45 %. Vlákna celulózy tvoří svazky (protofibrily), které jsou obaleny slabou vrstvou hemicelulózy a ligninu. Trávení v bachoru je zajištěno různými druhy celulolytických bakteríí a bachorovými anaerobními houbami. Celulóza je štěpena až na glukózu, která je finálním produktem trávení oligosacharidů a polysacharidů (JELÍNEK et al., 2003; KUDRNA et al., 1998), která následně podléhá mikrobiální fermentaci na těkavé mastné kyseliny (TMK). Za jeden den se v bachoru dojnice vytvoří zhruba 4,5 kg těchto kyselin, hlavně kyseliny octové (65% zastoupení), propionové (20 %) a máselné (15 %). TMK slouží jako zdroj energie a dokáží pokrýt až 70 % její potřeby (JELÍNEK et al., 2003). 2. Hemicelulóza Hemicelulóza je definována jako necelulózový polysacharid buněčných stěn (KOUKOLOVÁ et al., 2010), která vytváří tmel mezi protofibrilami celulózy (KUDR- NA et al., 1998). Patří k významným zdrojům energie. 3. Lignin Lignin je pro bachorové mikroorganizmy téměř nestravitelný. Pravděpodobně se tak děje kvůli nízkému obsahu kyslíku a jeho zhuštěné struktuře, která znemožňuje hydrolýzu (McDONALD et al., 2011). Obsah ligninu má negativní vliv na stravitelnost celulózy a ostatních organických živin. Se vzrůstajícím stupněm lignifikace píce klesá její stravitelnost (JELÍNEK et al., 2003). U rostlin obsahujících 50 g ligninu/kg sušiny může být stráveno 80 % celulózy, u starších rostlin se 100 g ligninu na kg sušiny už je stravitelnost pouze 60 % (McDONALD et al., 2011). 4. Pektiny Přestože pektiny jsou součástí buněčných stěn, jsou považovány za nestrukturní sacharidy z důvodu jejich kompletní a rychlé fermentace v bachoru (McDONALD et al., 2011). Pektiny patří k významným bachorovým modulátorům trávení a stimulátorům ruminálního prostředí. 17

3.1.2.2.2 Nestrukturní sacharidy Do této kategorie sacharidů řadíme cukry, škroby, pektiny, β-glukany, galaktany, fruktany a organické kyseliny. Cukry, škroby a organické kyseliny vytvářejí skupinu bezdusíkatých látek výtažkových (ZEMAN et al., 2006). Energie je z nestrukturních sacharidů uvolňována různou rychlostí. Rozpustné cukry jsou využity téměř okamžitě, zatímco škrob je štěpen pomaleji (BOUŠKA et al., 2006), přesto rychleji než vláknina. Nejvýznamnější složkou nestrukturních sacharidů jsou škroby, které jsou součástí obilovin (pšenice, ječmen) a v menší míře i okopanin, které se zde vyskytují ve formě škrobových zrn (SUCHÝ et al., 2010, JELÍNEK et al., 2003). Z hlediska výživy je nutné znát také rychlost bachorové degradovatelnosti škrobu. Ta je ovlivněna nejen množstvím škrobu v dietě, ale také složením škrobu (podíl amylosy a amylopektinu), popř. úpravou KD. Škroby rozdělujeme na degradovatelné a nedegradovatelné. Škroby z obilnin (pšenice, ječmen, triticale, oves) jsou rychleji degradovatelné než škrob z kukuřice či čiroku (KOPČEKOVÁ, 2002). POLÁKOVÁ et al. (2007) upozorňují na skutečnost, že při krmení skotu kukuřičnou siláží se dostává větší podíl škrobu do tenkého střeva, což je energeticky příznivější a efektivnější pro vlastní metabolismus sacharidů. Podle DOLEŽALA (in ZEMAN et al., 2006) se hodnota bachorové degradovatelnosti škrobu kukuřičné siláže za 12 hodin pohybuje na úrovni 45,9 %. TOMÁNKO- VÁ a HOMOLKA (2009) uvádějí hodnotu bachorové degradovatelnosti škrobu v rozmezí 50 95 %, což koresponduje s výsledky uváděné POLÁKOVOU et al. (2007), které se pohybovaly v rozmezí 51 93 %. POLÁKOVÁ et al. (2007) dále uvádějí, že pomalejší degradace škrobu má sice pozitivní vliv na stabilizaci fermentačních procesů v bachoru, na druhé straně však může zapříčinit i nedostatečné zásobení bachorových mikroorganismů energií. Podobné konstatování potvrzuje také CLARK (2001), který dává do souvislosti vliv degradovatelnosti škrobu a intenzitu syntézy mikrobiálního proteinu. Větší intenzita mikrobiální syntézy proteinu byla sledována při synchronizaci zdrojů proteinu a škrobu v krmné dávce z hlediska rychlosti jejich degradace. Z degradovatelného škrobu vzniká bachorovou fermentací především kyselina propionová. Nedostatek této frakce škrobu způsobuje sníženou mléčnou užitkovost, jelikož kyselina propionová je prekurzorem glukózy, ze které je syntetizován mléčný cukr (laktóza). Nadbytek má za následek výskyt akutní acidózy (SUCHÝ et al., 2010). Nedegradovatelný škrob nepodléhá mikrobiální fermentaci v bachoru a přechází v nestrávené podobě do tenkého střeva, kde je enzymaticky štěpen a resorbován v podobě glukózy, 18

která přispívá k syntéze jak laktózy, tak i mléčné bílkoviny (SUCHÝ et al., 2010). Požadavek dojnic na množství glukózy se pohybuje v rozmezí 1,7 4,5 kilogramů za den. Nedostačující syntéza glukózy má za následek vznik ketózového onemocnění (BOUŠ- KA et al., 2006). Přebytek nedegradovatelného škrobu způsobuje nadměrný příjem glukózy organizmem, dochází ke zvýšení sekrece inzulínu, lipogenezi a tučnění zvířat. Při překrmování dojnic nedegradovatelným škrobem nad resorpční kapacitu je přebytečný škrob vyloučen výkaly, což je z chovatelského hlediska nerentabilní (SUCHÝ et al., 2010). Na druhou stranu, nedostatečná tvorba glukózy v tenkém střevě je jednou z hlavních příčin výskytu ketózy, stearózy jater a jaterního kómatu (BOUŠKA et al., 2006). V KD by měly být strukturní a nestrukturní sacharidy zastoupeny v optimálním poměru. Optimální množství NDF představuje 28 33 % ze sušiny KD (DREVJANY, 2004a; BOUŠKA et al., 2006), pro stanovení je však také důležitá fáze mezidobí. Obsah ADF by měl představovat 19 21 % ze sušiny (DREVJANY, 2004a; BOUŠKA et al., 2006, KOUKOLOVÁ et al., 2010) a nestrukturní sacharidy přibližně 40 % ze sušiny (DREVJANY 2004a; KUDRNA et al., 1998; ONDARZA, 2000c). Příliš vysoké zastoupení škrobů způsobuje snížení stravitelnosti vlákniny, klesá ph v bachoru a dochází k rozvoji amylolytických bakteríí na úkor celulolytických. Tento problém lze vyřešit přidáním močoviny do KD. K množení celulolytických bakterií totiž dochází při zastoupení alespoň 5% množství dusíkatých látek v KD (JELÍNEK et al., 2003). 3.1.2.3 Tuky V případě, že sacharidy plně nepokrývají potřebu energie, obvykle je do KD přidán tuk, aby byly splněny všechny nutriční požadavky dojnic na energii (ONDARZA, 2000d). Přídavek tuku do KD má smysl v případě denního nádoje překračujícího 30 litrů mléka (DREVJANY, 2004a). Nutričně nejvýznamnější skupinou lipidů ve výživě skotu jsou acylglyceroly, především pak triacylglyceroly. Acylglyceroly jsou energeticky nejbohatší složkou v KD. Při oxidaci jednoho gramu se uvolní energie odpovídající 38 kj. V případě, že energie z tuků není využita k okamžité spotřebě, dochází ke zpětné přeměně na acylglycerol, který je následně ukládán ve tkáních organizmu (KUDRNA et al, 1998). Množství tuku v KD by nemělo přesáhnout 5 % ze sušiny. V případě použití zdroje chráněného tuku může dávka obsahovat až 7,5 % tuku v 1 kg sušiny (DREVJA- 19

NY, 2004a). Případné předávkování způsobuje snížené trávení vlákniny v bachorovém prostředí, což následně způsobuje depresi příjmu krmiva a nižší syntézu mléčných složek, zejména tuku a bílkovin (BOUŠKA et al., 2006). Tuky v KD by měly mít různý původ. Zhruba třetina by měla pocházet z tuků krmiv obsažených v dávce (obiloviny, olejnatá krmiva a vedlejší produkty), druhá třetina by měla být zastoupena olejnatými semeny (celé sójové boby, bavlníkové semeno) a poslední část chráněným tukem, který nepodléhá štěpení bachorovými mikroorganizmy (DREVJANY, 2004; BOUŠKA et al., 2006). BOUŠKA et al., (2006) uvádějí jako vhodný tukový doplněk bavlníkové semeno, a to zdůvodu vysokého obsahu tuku (20 %) a NDF (44 %). Při jeho zkrmování nedochází k uvolňování velkého množství tepla, proto je vhodné jako doplněk především při vysokých teplotách prostředí. Tuky ze semen olejnin (len, sója, řepka) jsou zdrojem esenciálních nenasycených mastných kyselin v mléce včetně konjugované kyseliny linolové (CLA), která je specifická pro produkty skotu. CLA mají antisklerotické a antikarcinogenní účinky (BOUŠKA et al., 2006). Tuky se z velké části skládají z mastných kyselin (MK). MK můžeme rozdělit na nasycené, tzn. ty, které ve svém řetězci neobsahují ani jednu dvojnou vazbu, a na nenasycené, obsahující alespoň jednu dvojnou vazbu ve své struktuře. Nasycené mastné kyseliny (SFA) slouží organizmu hlavně jako pohotový zdroj energie. SFA řadíme mezi neesenciální MK. V organizmu se především vyskytují tyto SFA: kyselina laurová (C 12:0), myristová (C 14:0), palmitová (C 16:0) a kyselina stearová (C 18:0) (McDO- NALD et al., 2011, ZEMAN et al., 2006). ZEMAN et al. (2006) rozdělují nenasycené mastné kyseliny na monoenové, které obsahují jednu dvojnou vazbu a jsou pro organizmus neesenciální. Mezi nenasycené mastné kyseliny monoenové řadíme kyselinu palmitoolejovou (C 16:1) a olejovou (C 18:1). Další skupinou jsou nenasycené mastné kyseliny polyenové, označované také jako polynenasycené mastné kyseliny (PUFA), obsahující ve své struktuře 2 a více dvojných vazeb. Jsou to látky esenciální a v organizmu je přítomno pět hlavních polyenových mastných kyselin: kyselina linolová (C 18:2), arachidonová (C 20:4), linolenová (C 18:3), eicosapentaenová (C 20:5) a docosahexaenová (C 22:6). 20

3.1.2.4 Dusíkaté látky Dusíkaté látky (NL) slouží hlavně jako stavební materiál buněk, v některých případech však mohou být i zdrojem energie (KUDRNA et al., 1998). Základním zdrojem NL pro zvíře je krmivo obsahující především bílkoviny, nukleové kyseliny, volné aminokyseliny, močovinu, amonné soli, aj. (JELÍNEK et al., 2003, KUDRNA et al., 1998). Všechny NL však nemohou být využity přímo zvířetem močovina a amonné soli, tedy NL nebílkovinné povahy, jsou štěpeny a využívány populací bachorových mikroorganizmů pro stavbu jejich vlastních těl (KUDRNA et al., 1998). Rozdělení NL (KUDRNA a HOMOLKA, 2009) 1. Degradovatelné NL látky, které jsou fermentovány bachorovými mikroorganizmy. Část z nich je využita k tvorbě mikrobiálního proteinu, většina je však přeměněna na amoniak. 2. Nedegradovatelné NL dusíkaté látky nepodléhající mikrobiálnímu štěpení v bachoru, které jsou tráveny až v tenkém střevě pomocí enzymů. Označuje se také jako by pass protein. 3. Rozpustné NL jedná se o látky rozpustné v bachorové tekutině 4. Nerozpustné NL látky nerozpustné v bachorové tekutině 5. Bakteriální NL produkt bachorových mikroorganizmů získaný z degradovatelných NL 6. Stravitelné NL NL, které jsou vstřebávány v tenkém střevě Dojnice by měly přijímat pouze takové množství NL, které je nezbytné pro záchovu, mléčnou produkci, růst plodu a optimální růst mikroorganizmů v předžaludku (KUDRNA a HOMOLKA, 2009). KD s obsahem NL vyšším než 18 % v 1 kg sušiny sice vedou ke zvýšení mléčné produkce, ale mohou také být spojeny se zhoršením reprodukčních ukazatelů. Přebytek degradovatelných NL v bachoru (RDP) vede k nadměrné tvorbě amoniaku, který nejsou mikroorganizmy schopny využít v plné míře. Nevyužitý amoniak přechází přes krevní řečiště do jater, kde dochází k detoxikaci na močovinu. Nadměrná produkce močoviny zatěžuje játra a vyžaduje další energii pro detoxikaci, což v konečném důsledku vede k prohlubování negativní energetické bilance (NEB) a snížení mléčné užitkovosti (HAYTON et al., 2012). 21

KD pro dojnice by měla obsahovat tři druhy RDP, a to s nízkou (45 70 %), střední (70 80 %) a rychlou degradovatelností (80 90 %), aby byla zajištěna kontinuita degradace NL v bachoru, která vede k rozvoji bachorové mikroflóry (BOUŠKA et al., 2006; KUDRNA a HOMOLKA, 2009). Bachorové mikroorganizmy poskytují dojnici kvalitní protein, který je tráven v tenkém střevě za předpokladu, že je zvířeti dodán RDP nebo nebílkovinné NL s dostatečným množstvím energie (HAYTON et al., 2012). 3.1.2.5 Energie Energie je po vodě druhou nejdůležitější živinou pro dojnice a je limitujícím faktorem jejich vysoké užitkovosti (ONDARZA, 2000e; KUDRNA et al., 1998). Požadavky na množství energie se liší v závislosti na stádiu laktace, užitkovosti, věku a způsobu ustájení. U některých kategorií zvířat je potřeba dodat zvýšené množství energie. Jedná se např. o březí krávy nebo jalovice přídavek na březost, a u krav na 1. a 2. laktaci přídavek na dokončení růstu (KUDRNA et al., 1998). Jednotkou energie je joule (J). Brutto energie (BE) energie uvolněná jako teplo při spálení hmoty Energie ve výkalech z krmiva a energie endogenního původu Stravitelná energie (SE) energie získaná trávením živin (BE energie výkalů) Energie v moči z krmiva a energie endogenního původu, methan Metabolizovatelná energie (ME) energie dostupná pro metabolismus (SE (moč + plyny)) Fermentační teplo a teplo vytvářené při metabolizmu živin Netto energie laktace (NEL) energie dostupná pro záchovu a produkci Schéma č. 2: Využití energie, převzato od ONDARZA (2000e) 3.1.2.5.1 Energie pro záchovu Jedná se o energii potřebnou pro zajištění energetické rovnováhy zvířete a zachování základních životních funkcí (ONDARZA, 2000e; ZELENKA et al., 2003). Zhruba 35 50 % přijaté energie na záchovu je spotřebováno na funkci krevního oběhu, respiraci, funkci jater, ledvin a nervového systému. Dalších 30 50 % energie je vyžadováno pro správnou funkci buněk, transport iontů (především Na a Ca), metabolismus bílkovin a tuků. (CHURCH a POUND, 1988). Snahou chovatelů skotu je snížení potřeby energie na záchovu, ta může být redukována správným řízením chovu. Požadavky mohou být ovlivňovány například teplo- 22

tou prostředí. Při teplotách pohybujících se mimo termoneutrální zónu zvířat, resp. při nižších teplotách, dochází ke zrychlování metabolizmu a zvyšují se požadavky na energii potřebnou pro udržení tělesné teploty, a tím je méně energie dostupné pro požadovanou produkci. Mezi další faktory, které ovlivňují nároky zvířat na energii potřebnou pro záchovu, můžeme zahrnout mikroklima ve stáji, věk zvířat, hmotnost, velikost tělesného rámce a jiné. 3.1.2.5.2 Energie pro produkci Energie pro produkci je přídavek energie nad rámec záchovné potřeby slouží zvířeti pro produkci (KUDRNA et al., 1998). Dodávky energie potřebné pro produkci jsou závislé především na užitkovosti zvířat. U dojnic, které produkují více než 12 14 litrů mléka za den, je nutný přídavek energie na produkci mléka ve formě doplňkové směsi. Množství přídavku odpovídá 0,5 kg jadrných krmiv na každý kilogram mléka vyprodukovaný nad tuto hranici. Doplňkové produkční směsi jsou vyráběny z obilovin, extrahovaných šrotů, sladového květu, mlýnských zbytků a minerálních a vitaminových doplňků (ZEMAN et al., 2006). Jako příklad pro potřebu energie na záchovu si uvedeme 700 kg vážící holštýnskou krávu, která vyžaduje přibližně 80 MJ denně. Na každý litr vyprodukovaného mléka je pak navíc požadováno 5,5 MJ energie. V součtu to znamená, že kráva produkující 45 l mléka denně vyžaduje 325 MJ NEL (HAYTON et al. 2012). 3.1.2.6 Vitaminy Jedná se o esenciální látky, které působí v organizmu jako biokatalyzátory. Vitaminy nejsou zdrojem energie ani neplní stavební funkci, ale jsou nezbytné pro zdraví, růst a reprodukci zvířat. Živočichové musí vitaminy přijímat v potravě buď v hotové formě nebo jako provitaminy, jelikož vitaminy dokážou syntetizovat pouze autotrofní organizmy (VODRÁŽKA, 2002; BALLET et al., 2000). Výjimku tvoří přežvýkavci, kteří jsou díky degradaci a fermentaci krmiv mikroorganizmy bachoru schopni pokrýt potřebu ve vodě rozpustných vitaminů skupiny B a lipofilního vitamínu K. Dalšími vitaminy, které jsou syntetizovány v těle organizmu jsou L-askorbát tvořený z glukózy a galaktózy a vitamin D vytvářen za přispění UV záření. To je zachyceno steroly umístěnými v kůži zvířat. Speciální požadavky jsou tedy kladeny především na dotaci lipofilních vitaminů A a E v KD (BALLET et al., 2000). U vysokoužitkových dojnic je však potřeba doplnění vitamínů v KD rozsáhlejší. Probíhající syntéza vitaminů totiž 23

nemusí dostatečně pokrývat jejich potřeby. Jedná se o niacin, thiamin, cholin a v případě nedostatečného příjmu kobaltu také vitamín B 12 (KUDRNA et al., 2006). Syntéza vitaminů je mimo jiné závislá na způsobu chovu a složení KD. Zvířata umístěná ve stájích nebo krmena vysokými dávkami koncentrovaných krmiv nejsou schopna vyprodukovat dostatečně množství vitaminů D a B 1 thiamin (BALLET et al., 2000). Deficience vitaminu D může také být způsobena zvýšeným příjmem vápníku z KD. Při vysokém obsahu soli v krmivu je vyžadován zvýšený příjem vitaminu C (ZEMAN et. al., 2006). Na potřebu vitaminů mají vliv i další faktory, například věk zvířat, pohlaví, fyziologický stav, stupeň a intenzita metabolizmu a úroveň produkce (ZEMAN et al., 2006; JELÍNEK et al., 2003). 3.1.2.7 Minerální látky Veškeré minerální látky v těle zvířete tvoří 4 5 % jejich hmotnosti. Nejvíce minerálních látek je uloženo v kostech (83 %), zbývající část v ostatních tkáních těla. Prvky, které jsou pro život nezbytné, jsou nazývány prvky biogenními. Ty lze členit na látky organické a minerální. Minerální látky mohou být dále rozčleněny na makroelementy, které jsou v organizmu zastoupeny v relativně velkém množství (vápník, fosfor, sodík, hořčík, draslík, síra, chlór) a mikroelementy, taktéž nazývané stopové prvky (železo, měď, zinek, mangan, kobalt, jód, selen, molybden) (ZEMAN et al., 2006; JELÍ- NEK et al., 2003). Mezi nejzastoupenější prvky v těle dojnice patří vápník (56 %), následuje fosfor (31 %) a draslík se šesti procenty ze všech základních makroprvků (ZE- MAN et al., 2006). Podle UNDERWOOD a SUTTLE (1999) a JELÍNKA et al., (2003) plní minerální látky v těle organizmu 4 základní funce: 1. Strukturní prvky tvoří strukturní složky orgánů a tkání. 2. Fyziologickou minerální látky se vyskytují v tělních tekutinách a tkáních jako elektrolyty podílející se na udržení osmotické rovnováhy, acido-bazické rovnováhy, propustnosti membrán a přenosu nervových impulzů. 3. Katalytickou minerální látky mohou působit jako katalyzátory v enzymatických a endokrinních systémech jako nedílná součást enzymů a hormonů nebo jako jejich aktivátory (koenzymy). 24

4. Regulační látky regulují replikaci a diferenciaci buněk. Jak karence, tak i přebytek nebo nesprávný poměr minerálních látek v organizmu působí nepříznivě. Nedostatečné množství mikroelementů způsobuje subklinické poruchy s negativními vlivy na konverzi živin, růst, produkci a reprodukci. U dojnic se nejčastěji vyskytuje nedostatek mědi, manganu, selenu a zinku. Obecně nedostatek mikroprvků je v KD založené na kukuřičné siláži (BOUŠKA et al., 2006). Na druhou stranu, vysoká koncentrace některých prvků může v těle způsobovat intoxikaci. Jedná se například o selen a zinek (ZEMAN et al., 2006). Absorpce mikroelementů se pohybuje od 1 do 10 %. Vyšší absorpce může být dosaženo v případě organických sloučenin, kdy jsou mikroelementy navázány na peptidy a aminokyseliny v podobě chelátů. Tyto komplexy se nazývají bioplexy (BOUŠKA et al., 2006). Při normování minerálních látek v KD je důležité nejen jejich množství, ale také vzájemný poměr, zejména vztah mezi alkalickými (K, Na, Ca a Mg) a acidogenními prvky (S, Cl a P) (ZEMAN et al., 2006). Požadavkům na jednotlivé živiny, minerální látky a vitamíny ve výživě dojnic v tranzitním období a v první třetině laktace je věnována následující kapitola. 25

3.2 Tranzitní období Mezidobí, tj. období od porodu do následujícího porodu, lze rozdělit do dvou úseků, a to na období laktace a období stání na sucho. Laktační fázi dále dělíme u vysokoužitkových dojnic na tři úseky: 1. Období od otelení do doby vrcholu příjmu sušiny, tj. přibližně ve stém dni laktace 2. Stadium střední laktace od 100. do 200. dne laktace 3. Období od 200. dne laktace do zaprahnutí (délka normované laktace činí 305 dní) Dnem zaprahnutí začíná období na sucho, které lze rozčlenit na dva úseky, a to na: 4. Počáteční stadium trvající od doby zaprahnutí do 21. dne před porodem 5. Předporodní (tranzitní), tj. od 21. dne před porodem do otelení, do tohoto období lze zahrnout i první tři týdny laktace, tzv. rozdojovací období Aby byly dostatečně zabezpečeny fyziologické potřeby dojnic, je nutné vytvářet co nejvyrovnanější skupiny zvířat v průběhu mezidobí nejen s ohledem na fázi mezidobí, ale také z hlediska užitkovosti. V případě skupinového krmení dojnic směsnými krmnými dávkami (TMR total mixed ration) může totiž v nevyrovnaných skupinách docházet k překrmování dojnic s nižší užitkovostí než je průměr stáda, nebo v opačném případě k nedokrmování dojnic s vyšší užitkovostí. Ve většině případů dochází k rozdělení dojnic do skupin na základě doby otelení, vhodnější s ohledem na krmení je však rozdělení podle užitkovosti (KUDRNA et al., 1998). 3.2.1 Období stání na sucho Stání na sucho je obdobím od konce laktace do porodu. Jedná se o jednu z nejdůležitější částí laktačního cyklu, kdy dochází ke změnám v požadavcích na výživu, metabolismu zvířete a v mléčné žláze. Tyto změny mají významný vliv nejen na následující laktaci a zdravotní stav, ale také na budoucí celoživotní produkci (HOUGH, 2013; DINGWELL et al., 2001). V mléčné žláze dochází k výrazným změnám především u sekrečních epitelových buněk. Po zaprahnutí dojnic dochází k regresi epitelových buněk a celého parenchymu. Snižuje se tak aktivita mléčné žlázy až do nástupu tranzitního období. Toto období se vyznačuje rychlou diferenciací sekreční tkáně, intenzivním růstem, ukládáním tuku, bílkovin a kolostra (DINGWELL et al., 2001). Důležité 26

také je, aby došlo k regeneraci trávicího traktu, zejména bachoru, a to k posílení jeho svalů. (BOUŠKA et al., 2006). Bachorové papily a mikroflora se musí adaptovat na změnu krmné dávky z energeticky bohaté na konci laktace na dávku s nízkým obsahem energie v době zaprahnutí a poté opět během tranzitního období zpět na dávku pro laktující dojnice (DINGWELL, et al., 2001). Vzhledem k tomu, že růst plodu je nejintenzivnější v poslední fázi březosti, je nutné zajistit adekvátní výživu jak pro krávu samotnou, tak pro zabezpečení růstu a vývoje plodu (ZEMAN et al., 2006; KOUDELA a LABUDA, 1964). Významnou úlohu v tomto období hraje management stáda zaprahlých dojnic. Optimální řízení stáda je základem pro rentabilní produkci mléka. Naopak, pokud je management nedostatečný, zvyšuje se riziko výskytu metabolických poruch, produkce mléka neodpovídá genetickým předpokladům zvířat a zhoršují se reprodukční ukazatelé (HOUGH, 2013). 3.2.1.1 Délka období stání na sucho 3.2.1.1.1 Tradiční Za optimum, které zajišťuje nejvyšší užitkovost v následné laktaci, je považováno 45 60 dní délky stání na sucho. K plné regeneraci tkání v mléčné žláze u krav dochází za 5 6 týdnů. Při období delším než 60 dní dochází k tučnění krav a zhoršení BCS (WALDNER, 2009). Důsledkem krátkého období nebo dokonce absence stání na sucho je snížení počtu sekrečních buněk ve vemeni a tím i snížení mléčné užitkovosti v následující laktaci (AMARAL-PHILLIPS a FRANKLIN, 1999). V případě konvenčního (nezkráceného 60denního) období stání na sucho je z důvodu rozdílných nároků na výživu toto období rozděleno na dvě fáze, a to na počáteční a předporodní. Během těchto fází by krávy měly být odděleny, řízeny a krmeny jako dvě různé skupiny. Toto rozdělení umožňuje lépe a přesněji zajišťovat potřeby krav a připravit je na následující laktaci (AMARAL-PHILLIPS a FRANKLIN, 1999; DREVJANY, 2004c). 3.2.1.1.1.1 Počáteční stadium Jedná se o období od zaprahnutí do 21 dnů před očekávaným datem otelení. Během tohoto stádia by mělo především dojít k udržování tělesné kondice, svalových rezerv, obnově stěny bachoru a k dotaci potřebných minerálů a vitamínů (ONDARZA, 27

2004). V průběhu této etapy je důležitý dostatečný příjem kvalitní vlákniny, která zajistí potřeby energie a živin (CUNNINGHAM et al., 2005). 3.2.1.1.1.2 Předporodní stadium (tranzitní) Požadavky krav na zastoupení jednotlivých živin v KD se zvyšují, zatímco příjem sušiny klesá (viz graf č. 1). Z uvedeného důvodu musí být zvýšena koncentrace energie, bachorové mikroorganismy a papily proto musejí být adaptovány na vyšší příjem koncentrovaných krmiv (ONDARZA, 2004). 3.2.1.1.2 Zkrácené Zkrácené období stání na sucho nebo jeho absence má pozitivní vliv na dojnice. V dnešní době mnoho dojnic produkuje značné množství mléka i 60 dní před otelením, proto může dojít k zaprahnutí i okolo 35. dne před porodem. Mimo snížené produkce mléka nemá tento způsob zaprahování jiný významný negativní dopad na následnou laktaci. Navíc chovatel těží z toho, že dojnice o 25 dní déle produkuje mléko v probíhající laktaci. (SULLIVAN, 2005). Mezi hlavní výhody zkráceného období stání na sucho patří: lepší energetická bilance větší živá hmotnost lepší perzistence laktace zvýšená odolnost zvířat nižší riziko výskytu zdravotních poruch zlepšení reprodukčních ukazatelů zlepšená činnost bachoru Zkrácené období má však i svá negativa, mezi něž patří snížení užitkovosti, zvýšení počtu somatických buněk v mléce, horší kvalita mleziva a porody telat s menší hmotností (ČERMÁKOVÁ et al., 2013). Rozdíl mezi tradičním a zkráceným obdobím stání na sucho spočívá v tom, že krávy při zkráceném stání na sucho nejsou krmeny KD s nízkým obsahem energie pro dojnice v počátečním stádiu, ale od zaprahnutí je jim podávána dávka pro dojnice v předporodním stádiu, a to po celou dobu až do porodu (LEFEBVRE a SANTSCHI, 2012). 28

3.2.2 Výživa dojnic v tranzitním období Nejvhodnějším způsobem krmení dojnic, a to po celou dobu mezidobí, tedy nejen v tranzitním období, je za použití směsných krmných dávek (TMR). Hlavní předností TMR je při dodržování základních pravidel stabilní složení KD, jež nezpůsobuje výkyvy v bachorovém prostředí. Krmivo je tak bachorovou mikroflórou lépe využíváno, což se pozitivně projeví na mléčné užitkovosti (BOUŠKA et al., 2006). Nevýhodou pak je nemožnost krmit dojnice individuálně podle jejich potřeb. Tento problém může být alespoň z části vyřešen rozdělením dojnic do více skupin podle užitkovosti s uplatněním fázové výživy (ONDARZA, 2000b). Pro správnou funkčnost TMR je důležitá kvalita mísení. Naprosto nevyhovující je porušení struktury a separace jednotlivých komponentů nadměrným mícháním. Stejně tak je nevhodné nedostatečné promíchání, kdy všechny komponenty nejsou dostatečně promíseny a KD je velice nestabilní. Principem TMR je právě to, aby každé sousto, které dojnice přijme, mělo stejné složení (BOUŠKA et al., 2006). Vysokého příjmu krmiv a tím i zajištění optimální mléčné užitkovosti je dosaženo při obsahu sušiny KD mezi 50 60 % a ph 5,5 6,0. V případě, že siláže používané k výrobě TMR jsou příliš kyselé, lze tento problém řešit přidáním pufru (BOUŠKA et al., 2006). Sodu nebo jiné pufry přidáváme v množství odpovídající 0,75 % sušiny KD (DREVJANY, 2004a). Pro správnou funkci bachoru je potřeba dojnicím zajistit dostatečné množství strukturální vlákniny. Zda je TMR z tohoto hlediska vyhovující, zjistíme pomocí separátoru, který je tvořen soustavou tří sít. Jednotlivá síta mají různé průměry ok, 19, 8 a 4 mm v průměru. Největší síto bylo navrženo tak, aby zde bylo zadrženo krmivo, které podporuje přežvykování a tím i dostatečnou tvorbu pufrů ve slinách. Na tomto sítě by mělo zůstat 2 8 % TMR pro dojnice v laktaci (HEINRICHS, 2013). Na druhém sítě zůstávají částice krmiv o velikosti 8 19 mm. Jedná se o krmivo, které již je rychleji fermentovatelné, ale s nižší pufrační schopností. Optimální zastoupení této frakce činí pro laktující dojnice 30 50 % TMR. Obsah třetího síta s frakcemi od 4 do 8 mm, by měl být zastoupen 10 20 %. Částice menší než 4 mm jsou často zastoupeny velmi rychle degradovatelnými sacharidy a jejich podíl činí přibližně 30 40 % z TMR (HEINRICHS, 2013). Vysoké zastoupení krmiv s velikostí částic menších než 8 mm může mít za následek výskyt závažných poruch, jako například acidózy bachoru. 29