Zkušenosti škol s přeshraniční spoluprací: V rámci šetření se ukázalo, že 100% dotazovaných českých škol má zkušenosti s přeshraniční spoluprací, což je významný počet, rezultující z výborné práce představitelů české části Euroregionu s touto cílovovu skupinou. V opačném případě dosahuje zkušenost s polsko-českou přeshraniční spoluprací škol pouze 37,5%, nicméně i toto číslo převyšuje úrovně některých jiných euroregionů. Lze říci, že mezi dotazovanými školami převládá historie vzájemné kooperace.
Druh spolupráce Díky v porovnání se zbytkem česko-polské hranice (s výjimkou ER Těšínské Slezsko a Beskydy) menší jazykové bariéře probíhá spolupráce nejčastěji v oblasti vzdělávání (zatímco na jiných úsecích hranice je nečastějším kooperačním tématem kultura či sport). Předpoklady k úspěšné spolupráci v rovině vzdělávání samotného jsou tak v ER Silesia velmi dobré, přičemž jsou rovněž doplňovány sportovně-kulturními akcemi.
Spolupracující cílové skupiny Lze předpokládat, že systematičtější provádění spolupráce bude v případech, kdy spolupracují celé školy, nikoli jednotlivé třídy, jako tomu zatím je v Euroregionu Silesia. Příčinou bude zřejmě povaha grantových programů, kdy zejména výše grantu z fondu mikroprojektů nedovolí rozsáhlejší operace, alternativním důvodem může být i nutnost projekty z FMP předfinancovat což si školy mohou dovolit jen do určité výše.
Co školy motivuje ke spolupráci? Pro české i polské školy je zásadní motivací k přeshraniční spolupráci zejména vzájemné poznávání, v menší míře pak i společné učení. Tyto odpovědi se neliší od jiných euroregionů.
Co pomůže zlepšit přeshraniční spolupráci? Školy z obou stran hranice nejčastěji požadují, aby byly pro zlepšení kvalty přeshraniční spolupráce zjednodušeny procedury získávání a administrace externích finančních grantových prostředků, zejména související s nutností předfinancovávat projekty přeshraniční spolupráce. Na dalším místě by školy finance, které by jim pomáhaly lépe se do přeshraniční spolupráce zapojovat. Tyto odpovědi se neliší od dalších euroregionů.
Budoucnost společných vzdělávacích aktivit Školy z obou stran hranice jednoznačně vidí v organizaci společných vzdělávacích akcí velký potenciál, v čemž se opět neliší od jiných euroregionů.
Autoevaluace jazykových dovedností Výrazně vyšší znalosti polštiny na české straně lze kromě přítomnosti polské menšiny v blízkém okolí přičíst také ostatním faktorům včetně prostého faktu sledování polské televize. Lze říci, že čím západněji se postupuje, tím je znalost jazyka souseda na druhé straně hranice nižší.
Má cenu učit se druhému jazyku? Pro školy z obou stran hranice je primární při učení jazyka souseda utilitární motivace směrem k lepšímu pracovnímu uplatnění.
Úroveň obtížnosti druhého jazyka
Představitelé škol z obou stran hranice vnímají jazyk souseda jako relativně zvládnutelný. Bariéry omezující rozvoj jazykových kompetencí
Zástupci škol z obou stran hranice vnímají jako hlavní bariéru absenci příležitostí k jeho zvládnutí (nedostatek kurzů), více než nedostatek potřeby učit se druhému jazyku akcentovaný v jiných euroregionech. Možné stimuly napomáhající studiu jazyka souseda
Shoda panovala mezi respondenty z obou stran hranice rovněž nad možnými stimuly ke studiu jazyka souseda. Akcentována je zejména potřeba organizace výměn a setkávání žáků škol z obou stran hranice a zdůraznění výhod plynoucích ze studia jazyka, stejně jako v jiných euroregionech. Jak zlepšujete své znalosti jazyka souseda?
Hlavním nástrojem pro rozvíjení jazykových kompetencí je pro české respondenty tradiční sledování televize souseda, pro respondenty z poské strany hranice pak i kontakt se známými z druhé země aktivní používání jazyka při provádění spolupráce. Nezanedbatelná část respondentů pak nevyvíjí žádné aktivity. Stojí zato poznávat identitu sousedů?
Školy z obou stran hranice se při identifikaci kroků potřebných k seznamování se s kulturou a identitou sousedů takřka zcela shodují: považují za důležité udržovat kontakt se sousedy, učit se jazyk a mít povědomí o kultuře sousedů. Tímto se neliší od jiných euroregionů. Jediný rozdíl lze konstatovat u nižší receptivity Čechů směrem k církevním svátkům. Jaký jazyk používáte při kontaktu se sousedy?
Při cestách za hranice respondenti z Čech obvykle spoléhají na svůj mateřský jazyk a polštinu, naproti tomu Poláci preferují angličtinu s polštinou, toto zjištění významně kontrastuje s východnějšími Euroregiony Beskydy a Těšínské Slezsko.
Klíčová zjištění z ankety z Euroregionu Silesia: Lze říci, že mezi dotazovanými školami již převládá historie vzájemné kooperace. Významnou pozitivní roli sehrává sekretariát české části Euroregionu Silesia. Díky v porovnání se zbytkem česko-polské hranice (s výjimkou ER Těšínské Slezsko a Beskydy) menší jazykové bariéře probíhá spolupráce nejčastěji v oblasti vzdělávání Pro české i polské školy je zásadní motivací k přeshraniční spolupráci zejména vzájemné poznávání, v menší míře pak i společné učení. Školy z obou stran hranice jednoznačně vidí v organizaci společných vzdělávacích akcí velký potenciál. Míra znalosti polštiny na české straně (oproti stavu znalosti češtiny v Polsku) již není tak výrazně vyšší jako ve dvou východních euroregionech. Pro školy z obou stran hranice je primární při učení jazyka souseda utilitární motivace směrem k lepšímu pracovnímu uplatnění. Představitelé škol z obou stran hranice vnímají jazyk souseda jako relativně zvládnutelný. Zástupci škol z obou stran hranice vnímají jako hlavní bariéru absenci příležitostí k jeho zvládnutí (nedostatek kurzů), více než nedostatek potřeby učit se druhému jazyku akcentovaný v jiných euroregionech. Primárním chybějícím stimulem ke studiu jazyka souseda je malý počet příležitostí k vzájemnému setkávání se. Školy z obou stran hranice považují za důležité udržovat kontakt se sousedy. Při cestách za hranice respondenti z Čech obvykle spoléhají na svůj mateřský jazyk a polštinu, naproti tomu Poláci preferují angličtinu s polštinou, toto zjištění významně kontrastuje s východnějšími Euroregiony Beskydy a Těšínské Slezsko. Na materiálu pracovali: Mgr. Marta Kmeťová Mgr. Milan Hendrych Mgr. Hynek Böhm, Ph.D.