AILD (AIOJ) Lochman I.: Autoprotilátky v diagnostice autoimunitních onemocnění jater. Alergie 2007, 9(4), 342-346 www.tigis.cz www.sekk.cz www.csaki.cz
Atoimunitní onemocnění jater autoimunitní hepatitidy (AIH 1 3) prevalence cca 17/100 000 obyvatel primární biliární cirhóza (PBC) prevalence cca 2-40/100 000 obyvatel primární sklerotizující cholangitida (PSC) prevalence 0,2-14/100 000 obyvatel hepatitida při autoimunitním polyglandulárním syndromu typu 1 (APS 1) prevalence 12-30% u APS 1 překryvné (overlap) syndromy
Protilátky asociované s autoimunitními onemocněními jater onemocnění AIH1 AIH2 AIH3 PBC PSC hepat. při APS1 autoprotilátky ANA (JM aj.), SMA (anti-f-aktin) LKM1, LKM3, LC1 SLA/LP, (SMA, AMA) AMA (M2, M4, M9), ANA (JT, JM, zrn.) GS-ANA (P-ANCA?) LKM (CYP1A2) Jen anti-sla/lp protilátky specifické pro AIH!
Prevalence autoprotilátek u AILD (%) AIH PSC PBC Overlap AIH/PSC Overlap AIH/PBC atyp. panca (IIF) 81 94 31 100 73 ANA (IIF) Sp100 (blot) PML(blot) Gp210 (blot) 61 0 0 0 43 53 21 13 26 78 64 50 50 50 SMA (IIF) 48 (80) 40 9 44 18 anti-lkm (IIF) 5 0 0 0 0 AMA (IIF) 4 0 62 (95) 0 27 anti-m2 (ELISA) 14 0 69/81 0 36 100 anti-sla/lp (ELISA) 17 0 0 11 0 žádné 4 podle: Terjung B. et al: Eur J Med Res 2004, 9: 439-448 Mayer W. et al: In Autoantigens, Autoantibodies, Autoimmunity, Vol 5, 2007 Meda F. et al.: Autoimmunity 2008; 41: 27-34
Mikročipová mozaika pro sérologickou detekci autoprotilátek u PBC / AIH metodou IIF Hep-2 buňky Krysí ledvina Krysí žaludek Opičí játra Krysí játra Opičí srdce (M.illiopsis, VSM47
SMA na mikročipové mozaice pro diagnostiku PBC/AIH Hep-2 buňky Opičí játra Krysí ledvina Krysí játra Krysí žaludek Opičí srdce
Diagnostika SMA na krysí ledvině Bottazzo G.-F. et al.: J.clin.Path 1976; 29: 403-410 SMA-G SMA-V SMA-T Anti-F-actin protilátky v dg AIH1 Villalta D. et al.: Autoimmunity 2008; 41(1): 105-110 dg n % pozitivních VSM 47 SMA G/T ELISA (30AU) ELISA (50AU) ID AIH-1 33 51,5 57,6 63,6 45,5 72,7 AIH-2 8 0 0 25,0 0 25,0 HCV 30 0 0 0 0 10,0 PBC 40 12,5 4,5 25,0 15 20,0 CD 16 0 6,2 12,5 0 18,7 steatóza 10 0 0 0 0 10,0 anti-f-actin Ab na VSM47
Krysí ledvina: VGT obraz SMA
Charakteristika AMA u PBC
AMA M2 AMA-M2 je hlavní sérologický znak u PBC (prevalence 95%) Antigenními terči jsou E2 podjednotky tří různých dehydrogenázových multi-enzymových komplexů Multienzymový komplex E2 podjednotka Prevalence Ab u PBC Pyruvátdehydrogenáza PDC-E2 80-90% Dehydogenáza rozvětvených 2-oxo kyselin 2-Oxo-Glutarát- Dehydrogenáza BCOADC-E2 50-70% OGDC-E2 30-80% AMA M2 u PBC Upraveno podle: Moteki et al., Hepatology, 24, 1996 a Schlumberger W., 2008 AMA BPO (3E) hybrid všech tří dehydogenázových komplexů
Liver Westernblot LC-1, SLA/LP a LKM: všechnyama M2 podjednotky: SLA/LP LC-1 LKM M2 74 kda M2 55 kda M2 51 kda M2 45 kda Reaktivita pacientů s PBC (1-5) s mitochodriemi z hovězího srdce. Vzorek 6, sérum zdravého dárce. 70 kda PDC-E2, 55 kda E3-binding protein (protein X), 52-kDa BCOADC-E2, 48 kda OGDC-E2 a 41 kda PFC-E1α. Podle Leung P.S.C et al.: Manual of Molecular and Clinical Immunology, 7th edition, 2006, pp1082-1090 M2 36 kda
EUROLINE: Autoimmune liver diseases
Prevalence anti-sla/lp AIH Hepatitis B Hepatitis C Anti- LKM žádné ANA nebo ASMA žádné ANA nebo ASMA Anti- LKM žádné ANA nebo ASMA Anti- SLA/LP Lohse et al.; Z. Gastroenterol. 1995; 33: 527 Anti-SLA/LP: jen u AIH odlišení od virové hepatitidy správná léčba
Srovnání diagnostiky SLA/LP a LC1 na krysích játrech SLA/LP Antigen:Protein asociovaný s UGA supresorickou trna Výskyt: těžká forma AIH (3.typ) LC1 Antigen:Formiminotransferáza Cyclodeamináza Výskyt: AIH 2.typu U obou preparátů potvrzeny pozitivity proti uvedeným antigenům ve třídě IgG Obrazy se liší intenzitou barvení v centrilobulární oblasti převzato z:http://www.ii.bham.ac.uk/clinicalimmunology/cisimagelibrary/slalp_ab.htm
Skórovací systém pro dg autoimunitní hepatitidy podle Czaja A.J.: Ann.Intern.Med. 1966;125:588-598, uprav. Alvarez F. et al.: J.Hepatology 1999;31:929 parametr/proměnná skóre parametr/proměnná skóre pohlaví žena muž zvýš. konc. AST a AP (AP <3*norma) a zároveň poměr AP/AST > 3 poměr AP/AST < 1,5 konc. celkových globulinů, γ-globulinů nebo IgG > 2-násobek normálu 1,5-2,0-násobek normálu 1,0-1,5-násobek normálu snížená oproti normálu titr autoprotilátek typu ANA, ASMA nebo LKM1 > 1:80 1:80 1:40 < 1:40 pozitivní AMA (především typ M2) virové markery (VHB,VHC ale i jiné) pozitivní negativní +2 0-2 +2 +3 +2 +1 0 +3 +2 +1 0-4 -3 +3 léky v anamnéze pozitivní negativní požívání alkoholu (průměrná spotřeba) < 25 g/den > 60 g/den přítomnost jiného autoimunitního onemocnění histologie jater: interface hepatitida převážně lymfocytární infiltrace rozetující jaterní buňky nic z výše zmíněného biliární změny jiné změny další použitelné parametry: séropozitivita v jiných definovaných autoab HLA-DR3 nebo DR4 odpověď na terapii úplná relaps -4 +1 +2-2 +2 +3 +1 +1-5 -3-3 +2 +1 +2 +3 Interpretace celkového skóre: (celkem možno získat max. 26 bodů): před léčbou: > 15 jistá dg AIH, 10-15 pravděpodobně AIH po léčbě: > 17 jistá dg AIH, 12-17 pravděpodobně AIH
ANCA ANCA = Anti-Neutrophil Cytoplasm Autoantibodies C-ANCA: granula v cytoplasmě neutrofilní granulocyty P-ANCA: granula okolo jádra (perinuclear) Upraveno podle Lehmann C.: Euroimmun, 2004
Závěry Většina tzv. A-ANCA jsou pravděpodobně GS- ANA nebo protilátky proti cytoplasmatickým antigenům vázaným na jaderné struktury. Nazývat by se proto měly správněji protilátky specifické pro neutrofily (NSA) K jejich diagnostice je zatím použitelná jen metoda IIF na kombinaci několika substrátů (EtOH-GR, form-gr, HEp-2, opičí játra?) Nacházejí-li se společně s ANA, mohou být při vysokých titrech ANA, zvláště homogenního typu, nediagnostikovatelné.
Autoimunitní polyglandulární syndrom 1 (APS 1) APS 1 je vzácné autozomálně recesivní onemocnění způsobené defektem v jediném genu, který se nazývá autoimunitní regulátor (AIRE) a je lokalizován na 21. chromozómu. Poruchy u APS 1 endokrinní prevalence (%) neendokrinní prevalence (%) hypoparathyroidismus 76-93 mukokut. kandidída 73-100 selhání nadledvinek 72-100 alopecie 29-37 IDDM 2-12 vitiligo 8-15 atrofie pariet. buněk 13-15 keratokonjunktivitida 12-35 autoimunitní thyreoidita 2-11 chronická hepatitis 12-20 selhání pohlavních žláz 17-50 střevní malabsorpce 15-22 hypoplasie skloviny 77 dystrofie nehtů 52 Podle Leung P.S.C. et al.: in Rich R.R. et all:clinical Immunology 2nd edit., Mosby, 2001, 88.1-88.11
Autoprotilátky u hepatitidy při APS1 anti-cyp1a2 0% prevalence u pacientů s APS1 bez hepatitidy 50% prevalence u pacientů s APS1 s hepatitidou anti-cyp2a6 10% prevalence u pacientů s APS1 bez hepatitidy 30% prevalence u pacientů s APS1 s hepatitidou anti-aadc 50% prevalence u pacientů s APS1 bez hepatitidy 92% prevalence u pacientů s APS1 s hepatitidou podle Manns M.P. et al.: In Autoantigens and Autoantibodies. Report on the 5th Dresden Symposium on Autoantibodies, Dresden Oct. 18-21, 2000, PABST, str.462-482
Imunofluorescenční charakteristika anti-lkm, AMA a dalších protilátek na trojkombinaci krysích substrátů protilátka játra ledvina žaludek LKM-1 stejná reakce se všemi hepatocyty PT3>PT2>PT1 - LKM-C stejné jako LKM-1, nižší titry LKM-2 převládají centrilobulární hepatocyty (CLH) PT1,PT2>PT3 LKM-3 jako LKM-1 PT2>PT1,PT3 LM, halothan 2 nebo 3 vrstvy CLH - - LM, convuls. 2 vrstvy CLH - - LM,dihydral. 1 vrstva CLH - - AMA-M2 + DT > PT granulární fluorescence PB AMA-M3 + DT > PT hlavní ( chief ) buňky AMA-M5 + PT > DT mucinózní buňky krčku AMA-M6 + DT APUD (enteroendokrinní) buňky LC-1 podobně jako LKM-1 - - ANA + + + SMA + + + retikulin 1 & 2 + + + retikulin Rs:R3:R4 + - - parietální buňky (PB) - - + GBM - + - TBM - + - neuronální - - + heterofilní krysí + + + heterofilní myší - - + PT - proximální tubuly 1., 2. a 3. řádu, DT - distální tubuly, PB - parietální (krycí, oxyntické) buňky, LC-1 - jaterní cytosolový antigen typu 1, GBM - basální membrána glomerulů, TBM - basální membrána tubulů, SMA protilátky proti hladkému svalstvu, ANA - antinukleární protilátky