MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA BAKALÁŘSKÁ PRÁCE BRNO 2012 JAN SZTURC

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav půdoznalství Rebonitace zemědělského půdního fondu na vybrané lokalitě okresu Frýdek Místek Bakalářská práce Vedoucí práce: Dr. Ing. Vítězslav Hybler Vypracoval: Jan Szturc Brno 2012

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Rebonitace zemědělského půdního fondu na vybraných lokalitách vypracoval(a) samostatně a použil(a) jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. dne podpis bakaláře

Děkuji vedoucímu mé bakalářské práce Dr. Ing. Vítězslavu Hyblerovi za vstřícný přístup, odbornou pomoc a cenné rady, které mi byly poskytnuty v průběhu zpracování bakalářské práce. Děkuji obci Smilovice, pozemkovému úřadu ve Frýdku Místku a Brněnské pobočce VÚMOP, v. v. i. za poskytnutí podkladových materiálu a informací. V neposlední řadě děkuji také rodině a přátelům za podporu a pomoc při studiu.

ANOTACE Hlavním úkolem této práce bylo zhodnocení výchozího a současného stavu BPEJ v katastrálním území Smilovice u Třince, součásti je také zdůvodnění nového kódu. Kvalita zemědělské půdy se v České republice hodnotí prostřednictvím oceňování půdy. Základní jednotkou tohoto oceňování je tzv. BPEJ (bonitovaná půdně ekologická jednotka). V úvodu své práce se zabývám pojmem bonitace, dále se zaměřuji na historický vývoj katastru, komplexní průzkum půd a strukturu kódu BPEJ. Další část práce je věnována metodice vymezování a mapování BPEJ, ve které se snažím popsat postup provádění. Poté následuje část praktická, kde uvádím klimatické, hydrologické, geologické a půdní poměry zájmového území. V závěru práce porovnávám výsledky původního a nově aktualizovaného stavu. Klíčová slova: Smilovice u Třince Bonitovaná půdně ekologická jednotka Rebonitace zemědělského půdního fondu Katastrální území

ANNOTATION The aim of my works is to considerate original and recent state of BPEJ in a cadastral area Smilovice at Třinec. The work also consists of the reason of a new code. The quality of farmland in the Czech republic is evaluated by means of land valuation. The basic valuation unit of land valuation process is so called BPEJ (valuated soil ecological unit) unit is marked by five digit code. At the beginning of my work I focus on the term of a value, further I focus on historical development on cadaster. Entire research of lands and a code structure of BPEJ is also included in my work. Keywords: Smilovice at Třinec Valuated soil ecological unit Re - evaluation of the agricultural land fund Cadaster unit

OBSAH 1. Úvod 10 2. Cíl práce 12 3. Literární přehled 13 3.1 Vývoj klasifikace, bonitace a oceňování pozemků na území České republiky 13 3.1.1 Tereziánský katastr v Čechách a na Moravě 13 3.1.2 Josefský katastr 14 3.1.3 Tereziánsko Josefský katastr 15 3.1.4 Stabilní katastr 16 3.1.5 Genomický průzkum a rajonizace zemědělské výroby 17 3.1.6 Komplexní průzkum půd 18 3.1.7 Soustava přírodních stanovišť 20 3.2 Struktura kódu BPEJ 20 3.2.1 Základní kód bonitované půdně ekologické jednotky 20 3.2.2 Klimatický region (KR) 22 3.2.3 Hlavní půdní jednotka (HPJ) 23 3.2.4 Sklonitost (SL) 23 3.2.5 Expozice 24 3.2.6 Sdružený kód pro kategorizaci sklonitosti a expozice 25 3.2.7 Skeletovitost (K) 25 3.2.8 Hloubka půdy (H) 26 3.2.9 Sdružený kód pro kategorie skeletovitosti a hloubky půdy 27 3.2.10 Zrnitost půdy 27 3.2.11 Výchozy tvrdých hornin a balvanů (B) 29 3.2.12 Sdružený kód kategorií balvanitosti a výskytu antropozemí 30 3.2.13 Výskyt teras (T) 30 3.2.14 Počet lokalit BPEJ v katastrálním území (PL) 31 3.2.15 Nadmořská výška (V) 31 3.3 Základní pojmy klasifikační soustavy bonitace zemědělského půdního fondu 33 3.3.1 Taxonomické jednotky bonitační soustavy 33 3.3.1.1 Půdně ekologická jednotka (PEJ) 33 3.3.1.2 Bonitovaná půdně ekologická jednotka (BPEJ) 33 3.3.1.3 Hlavní půdní jednotka (HPJ) 33

3.3.1.4 Hlavní půdně - klimatická jednotka (HPKJ) 34 3.3.1.5 Klimatický region (KR) 34 3.4 Kategorizace bonitovaných půdně ekologických jednotek 35 4. Postup a provádění 36 4.1 Zásady metodického postupu při vymezování a mapování BPEJ a jejích aktualizaci 36 4.1.1 Přípravné práce 36 4.1.1.1 Předmět mapování, jednotka mapování a cíl aktualizace 36 4.1.1.2 Výchozí podklady pro vymezování a aktualizaci BPEJ 37 4.1.1.3 Příprava map pro terénní průzkum a aktualizaci 37 4.1.2 Terénní práce 38 4.1.2.1 Rekognoskace území 38 4.1.2.2 Terénní bonitační aktualizační průzkum 39 4.1.2.3 Poloha a označení sond 39 4.1.2.4 Okamžitá poloha místa sondy 39 4.1.2.5 Popis půdních profilů 40 4.1.2.6 Přesnost vymezování BPEJ hustota sondáže 40 4.1.2.7 Odběr půdních vzorků, analýzy 41 4.1.2.8 Aktualizace zákresu hranic klimatických regionů KR 42 4.1.3 Vyhodnocovací práce 42 4.1.4 Transformace zákresu BPEJ do měřítka katastrální mapy 43 4.1.5 Vyhotovení kresby návrhu změněné mapy BPEJ 43 4.1.6 Aktualizační karta BPEJ 44 4.1.7 Předání výsledku návrhu aktualizace objednavateli 44 4.1.8 Dokumentace o ukončení aktualizace 44 4.2 Aktualizace bonitovaných půdně ekologických jednotek 44 4.3 Důvody pro aktualizace bonitovaných půdně ekologických jednotek 45 4.4 Aktualizace BPEJ 46 4.5 Vedení BPEJ 48 4.6 Využití BPEJ 48 5. Přírodní podmínky 50 5.1 Charakteristika oblasti 50 5.2 Klimatické poměry 52

5.3 Geologie a morfologie území 54 5.4 Hydrologické poměry 57 5.5 Půdní podmínky 59 6. Závěr 65 6.1 První fáze stav před rebonitaci 65 6.1.1 Vliv přírodních podmínek na vývoj půd 65 6.1.2 Genetická charakteristika půd 67 6.1.3 Planimetrážní listy 74 6.2 Druhá fáze stav po rebonitaci 75 6.2.1 Základní údaje katastrálního území Smilovice 75 6.2.2 Aktualizační karta BPEJ pro k. ú. Smilovice 77 6.2.3 Porovnání BPEJ v k. ú. Smilovice 79 6.2.4 Srovnání průměrných cen zemědělských pozemku 81 6.2.5 Změny v kódech BEPJ 81 7. Seznam použité literatury 83

1 ÚVOD Téma této práce jsem si zvolil proto, že mě zajímalo, jak se změnil původní stav půdy, který byl vyhodnocen na základě komplexního průzkumu půd v 70 letech 20. století oproti aktualizovaným stavům, které začaly být prováděny před několika lety. Pro účely vyhodnocení výsledků jsem si vybral území, které se nachází nedaleko mého bydliště, kde byla také nedávno aktualizace BPEJ provedena. Bonitace a oceňování půdy má na území našeho státu více než dvěstěletou tradici. Původně vznikla a vyvíjela se z potřeby stanovit produkční schopnost zemědělských pozemků, tj. výnosnost půdy pouze pro potřeby státních institucí ke spravedlivému rozdělení pozemkové daně, k odhadním účelům při koupi, prodeji a směně pozemků. Teprve mnohem později se projevila nutnost poznat produkční potenciál půdy v zájmu jeho racionálnějšího využívání a ochrany. Postupně se vzrůstem zkušeností s úrodností půdy byly popisovány znaky nejúrodnějších půd a způsoby zvyšování úrodnosti. S rozvojem přírodních věd počátkem 19. století se zpřesňují znalosti o vlastnostech půdy. Na vývoj působí i faktory společenské a ekonomické. Bonitace zemědělské půdy je ve své současné podobě zatím posledním krokem v mapování, klasifikací a hodnocení zemědělského území z hlediska pedologických a agroekologických. Bonitační klasifikace zemědělské půdy a její ekonomické ocenění umožňují diferencovat produkční schopnost půd v rámci katastrálních území a uvnitř jednotlivých zemědělských podniků. Po zavedení bonitovaných půdně ekologických jednotek (BPEJ) do katastru nemovitosti je možné hodnotit a oceňovat produkční schopnosti i u jednotlivých zemědělských pozemků každého vlastníka půdy. Na základě zpracování výsledku komplexního průzkumu půd bylo vymezeno velké množství základních jednotek, určených genezí a substrátem, a shrnuto do počtu 1818 bonitovaných půdně ekologických jednotek. Po prováděných rebonitací v 90. letech byl konečný počet ustálen na 2199 bonitovaných půdně ekologických jednotek. Každá BPEJ je určena na základě podrobného vyhodnocení parametru klimatu, klasifikačního zařazení půdy, charakteristiky geologických substrátů, zrnitosti, 10

skeletovitosti, vodní a vzdušného režimu půd, hloubky půdních profilů, svažitosti pozemků a jejich expozice. Každý z těchto parametrů má číselný kód, každá BPEJ je definována 5 místným kódem. Za uplynulých asi 20 let došlo v mnoha případech z důvodu necitlivého velkoplošného hospodaření vlivem vodní a větrné eroze k devastaci zemědělských půd. Aktualizace BPEJ je zjištění změn půdních a klimatických podmínek zemědělských pozemků terénním průzkumem a jejich vyhodnocení oproti podmínkám, které charakterizují současně stanovenou BPEJ, např. pokud došlo k razantním změnám (bonita = dobrá jakost, hodnota). (J. Němec, Bonitace a oceňování zemědělské půdy České republiky, Praha, 2001) 11

2 CÍL PRÁCE Hlavním cílem mé bakalářské práce je posouzení původního stavu BPEJ s nově aktualizovaným stavem, součásti je také zdůvodnit jeho nový kód, jeho popis a vliv na cenu dotčených pozemků. Cílem práce je rovněž vyhodnocení veškerých výsledků, které by mohly mít vliv na určení hlavní půdní jednotky (HPJ). 12

3 LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Vývoj klasifikace, bonitace a oceňování pozemků na území ČR 3.1.1 Tereziánský katastr v Čechách a na Moravě Počátky bonitace půdy jsou spojovány vždy s výběrem daně a s tvorbou pozemkového katastru (Mašek 1948). Kvalita zemědělské půdy byla v minulosti více vyjadřována jejich měrami než skutečnými vlastnostmi půdy. Záznamy z roku 1022 svědčí o tom, že daň byla vybírána z lánu (1 lán asi 18 ha). Záznamy z roku 1250 dokládají, že daň byla vybírána z honů i lánu. Výměra lánů byla různá, při stanovení měr zemských v roce 1268 byl stanoven lán královský, kněžský, panský, zemanský, svobodný a selský. Míry pro zjišťování výměry půd nebyly jen dálkové a plošné, ale také duté, jimiž se zjišťovalo množství výsevu a výnosu obilí. Pozemky se rozlišovaly na půdy orné, luční, lesní, křoviny a chrastiny. Podle jakosti se zemědělská půda rozlišovala jako dobrá, prostřední a špatná nebo také dobrá, tučná, prostřední, mdlá, suchá, písčitá, hubená aj. Třicetiletá válka (1618 1638) selský stav hospodářský zničila. Přesto se stavové dohodli, aby hlavní daní byly berně z půdy poddanské - rustikální. Z těchto důvodů bylo nutné veškerou půdu sepsat (evidovat). Evidence byla ukončena v roce 1654 a soupis půdy poddanské rustikální se nazýval katastrem rustikálním nebo také berní rolla (catastrum rollare). Vzhledem k nedokonalostem prvního soupisu poddanské půdy byla v r. 1684 do r. 1748 prováděná revizitace držby, takto upravený katastr se nazývá druhou berní rollou. V roce 1706 se začalo s přípravami pro zakládání soupisu půdy rustikální i dominikální z usnesení Královského sněmu, jelikož dosavadní opatření neuspokojovalo platící poddané tak státní pokladnu. Podle vlastního přiznání výnosu ze statků a vlastnictví pozemků vznikají tzv. fase (přiznání), které se staly podkladem pro vytvoření třetí berní rolly neboli 1. Tereziánský katastr, který je dokončen v r. 1748. 13

I proti tomuto novému daňovému základu byly podávány námitky a stížnosti, proto Marie Terezie nařizuje generální revizitaci všech pozemku. Pro tyto účely byly vydány instrukce k založení katastru, který by spočíval na čistém výnosu vypočítaném pro usedlost. Tato revizitace skončila r. 1753 a výsledkem byla tzv. čtvrtá berní rolla a exaequatorium dominicale první katastr dominikální, který vstoupil v platnost v r. 1757, jedná se zde o soupis pozemků a statků rustikálních i dominikálních. 3.1.2 Josefský katastr Patent Josefa II. ze dne 20. dubna 1785 stanovil, že každá země, každá obec a každý držitel půdy má přispívat podle výtěžku ze svých pozemků na krytí státních vydání. Nařizoval dále, že všechny úrodné pozemky, ať dominikální či rustikální, se musí uvnitř hranic obcí zaměřit a zobrazit a musí se vyšetřit jejich hrubý výnos podle úrodnosti. Držitelé měli přiznat počet svých pozemků a výtěžek z nich, jejich přiznání se měla kontrolovat. Nepřiznaný pozemek propadal a měl jej dostat ten, kdo učinil oznámení u komise, nebo se prodal tomu, kdo nabídl nejvíc. Josefský katastr byl založen podle obcí, pro každou obec, jichž bylo v Čechách 6066, byly vyhotoveny knihy fasí (přiznání jmění) a fasní archy, tabulky a další akta. Pro každý pozemek je v prvním spisu kromě výměry, kultury a výnosu zapsáno jméno držitele gruntu a kusu gruntového, včetně čísla domu. Ve druhém spisu jsou sepsány všechny pozemky vždy pro určitého držitele (v dnešní době je to list vlastnictví). Josefský katastr byl tedy vyhotoven způsobem a podle zásad jako všechny pozdější katastry. Jednotnost v technických pracích zaručovala podrobná instrukce, bylo pamatováno na veřejnost, nestrannost a kontrolu. Práce byly dobře organizovány a skončeny během 4 let a katastr vstoupil v platnost 1. listopadu 1789. Pro mapování měly z operátů josefského katastru největší význam polní náčrty (brouillony), knihy fasí (přiznání), pozemkové topografické archy (fasní archy), úhrnné sestavy plošné výměry kultur a kontrolovaného ročního výtěžku. Polní náčrty, které 14

vyhotovovali většinou vojenští inženýři od různých pluků, jsou uloženy ve válečném archivu ve Vídni. Na krátkost doby, v níž byl josefský katastr vyhotoven, je dílem mnohem dokonalejším, než dřívější katastry, které se napojovaly na pochybný základ věčnými vizitacemi po celá staletí. Rychlost vyhotovení se však nutně musela odrazit v jakosti díla. Chybou bylo, že nebyly všude vyhotoveny řádné náčrty. Pozemky jsou tříděny podle kultur, a to: rola, planiny a kopaniny, rybníky a louky, zahrady, pastviny a kopčiny, křoví nebo houští, vinohrady a lesy. U rolí byl stanoven výnos na zrno v měřících, luk v centnýřích sena a otavy u vinohradů ve vědrech vína a u lesů v sáhách tvrdého a měkkého dříví. Všechny podstatné části tohoto katastru byly psány česky. 3.1.3 Tereziásko Josefský katastr Po smrti Josefa II. zahájili stavové boj proti josefskému katastru a proti urbární úpravě. Touto úpravou zůstalo celkové daňové zatížení zhruba stejné, ale ulevilo se poddaným a značnou část jejich břemen musela převzít vrchnost svoboda její půdy zanikla a zaměřením se dosti přesně určila rozloha pozemků. Nástupce Josefův, Leopold II., zrušil 1. 4. 1791 josefský katastr a urbární úpravu, zavedl opět katastr tereziánský. Avšak výsledky josefského měření, které ukázaly neuvěřitelné rozdíly proti výsledkům dřívějších odhadů, měly za následek, že pro tereziánské ocenění se od r. 1792 vzala za základ výměra půdy z josefského měření a byli zdaněni všichni stejně, poddaní i vrchnosti. Poněvadž dominikální půda byla oceněna v exaequatoriu níže než rustikální ve čtvrté berní rule, trval i nadále určitý rozdíl a nespravedlnost ve zdanění poddaných. Takto upravený katastr se nazýval tereziánsko-josefský. V roce 1792 přišel zřejmě nezasvěcenec na nápad využít josefského katastrálního mapování pro sestavení mapy státu úmysl předem odsouzený k nezdaru. Způsob provádění josefského mapování nestačil ani na sestavení mapy obce, natož na většího 15

územního celku. Hlavní chybou bylo, že se šlo proti geodetické zásadě o postupu z velkého do malého a začalo se s měřením pozemků bez pevné geodetické kostry. Polní náčrty, pokud vůbec byly vyhotoveny, nebyly jednotné a měly různou přesnost. Důsledek toho byl, že takto rychlé provedené měření, je odlišné od úmyslu císaře Josefa II., které se nedalo dále využít. 3.1.4 Stabilní katastr Základy novodobého katastru nemovitostí byly položeny nejvyšším patentem rakouského císaře Františka I. ze dne 23. 12. 1817 o dani pozemkové a vyměření půdy. Jejím základem byl přesný soupis a geodetické vyměření veškeré půdy. Stabilní katastr byl již zcela založen na vědeckých základech velkoměřítkového mapového díla. Hranice všech pozemků byly v přírodě za účasti jejich držitelů řádně vyšetřeny a označeny. Podrobné měření bylo realizováno ve většině případů metodou měřického stolu (grafickým protínáním). Všechny zaměřené pozemky byly zobrazeny a očíslovány jako parcely. Výměra jednotlivých parcel byla určena ze zobrazené plochy v mapě. Z měřického operátu stabilního katastru je dodnes odvozena i většina platných katastrálních map na území České republiky. Takové katastrální mapy (zpravidla v měřítku 1:2880) jsou platné na cca 70 % území dnešního státu. Patent obsahoval ustanovení o zaměření všech pozemků hospodářských obdělávaných i neobdělávaných a to: Geometrickým zaměřením, zobrazením, sepsáním a popsáním Roztříděním podle kultur Zatříděním zemědělských pozemků do bonitačních tříd, a to bez ohledu na vlastnictví selské nebo panské Ve stabilním katastru byly pozemky rozděleny na pozemky zdaňované tj. rola (orná půda), louky, pastviny, chmelnice, vinice a lesy, a na pozemky nezdaňované tj. pozemky hospodářský nepoužitelné, neplodné, skály, veřejné silnice a cesty, řeky, průplavy a hřbitovy. Předmětem zdanění byl čistý výnos. 16

Čistým výnosem se rozuměl výnos, kterým mohl držitel pozemku docílit při obvyklém obhospodařování půdy při dané bonitě, po odečtení všech nutných a v obci obvyklých nákladů na osev, zpracování půd, svážení a ošetřování plodin. Zaměření, zobrazení, sepsáni a popisování pozemků bylo provedené jednotně ve všech zemích Rakouska s výjimkou Maďarska a Slovenska. Pro každou katastrální obec byly zeměměřiči metodou měřického stolu v měřítku 1:2880 zaměřeny a zobrazeny pozemky v jejich poloze a tvaru. Výsledkem měřičských prací stabilního katastru byly originální mapy, které sloužily úřadům pro mnohé obce až do současnosti jako mapy evidenční, dnes katastrální. 3.1.5 Genomický průzkum a rajonizace zemědělské výroby Po druhé světové válce v r. 1948 z pověření Ministerstva zemědělství Československé republiky Svaz výzkumných ústavu zemědělských zahájil práci na genomickém průzkumu katastrálních územích. Tento podrobný průzkum půdně klimatických a ekonomických podmínek měl sloužit pro vypracování rajonizace zemědělské výroby na celém území Československého státu (Hamerník 1959). Rajonizační práce probíhaly ve třech etapách: V první etapě byly prozkoumány půdně klimatické podmínky všech obcí (katastrálních území) na základě rozboru půdních vzorku ze čtyř sond v katastru nebo tam, kde půdní poměry byly rozmanitější, byl počet sond přiměřeně zvýšen genomický průzkum Ve druhé etapě bylo na základě půdně klimatických a ekonomických podmínek zhodnoceno dosavadní rozmístění zemědělské výroby navrženo nové rozmístění Ve třetí etapě, která měla být ukončena koncem padesátých let, měla být vypracována metodika rozmístění okresních rajonizačních globálů do jednotlivých obcí a doplněna o zpracování normativů potřeby mechanizačních 17

prostředků, hnojiv, ochranných prostředků, pracovních sil apod. Za nejcennější část genomického průzkumu můžeme považovat výsledky získané z první etapy, které poprvé jednotně zmapovaly půdně klimatické poměry celého území Československé republiky. Výsledkem této etapy byly přehledné mapy půdních druhů v měřítku 1:200 00, které byly vypracovány na základě materiálu výzkumu přírodních a ekonomických podmínek z map 1:25 000 celé republiky. Současně s tím byly stanoveny a vyměřeny výrobní (genomické) typy a podtypy. Výrobní typy byly charakterizovány reliéfem terénu, nadmořskou výškou, průměrnou roční teplotou, průměrnými ročními srážkami a genetickým půdním typem. Výrobní podtypy jsou kromě toho charakterizovány ještě druhem a hloubkou půdy. Výměra jednotlivých typů a podtypů byla vyčíslena v každém okrese, kraji i v celostátním měřítku. Tyto práce byly koordinovány a zpracovány na našem území Výzkumným ústavem zemědělské ekonomiky v Praze. 3.1.6 Komplexní průzkum půd Komplexní průzkum půd byl prováděn na základě usnesení vlády Československé republiky č. 11 ze dne 4. ledna 1961. Výsledkem tohoto průzkumu jsou první podrobné poznatky o vlastnostech půd na našem území. Komplexní průzkum půd (KKP) představoval souběžně a navzájem zkoordinované řešení dvou průzkumných akcí (Němeček 1967) a to: a) Půdoznalecký průzkum půd, který měl poskytnout nejdůležitější poznatky o geneticko agronomických vlastnostech zemědělských půd. b) Soustavná agronomická šetření ornice, uskutečňována v pětiletých cyklech za účelem agronomické kontroly stavu přípustných živin, půdní reakce a potřeby vápnění. 18

Základní mapovací jednotkou byl zemědělský závod. Teoretickým základem mapování půd je geneticko agronomická klasifikace, tj. klasifikace spočívající na půdotvorném základě, která současně odráží a zdůrazňuje rozhodující, agronomicky důležité znaky a vlastnosti půd a půdních režimů (Damaška 1967). Výsledkem komplexního průzkumu zemědělských půd byly půdní mapy a kartogramy v měřítku 1:10 000 a 1:50 000, stejně jako i průvodní zpráva s návrhem zúrodňováních opatření pro každý zemědělský podnik a na okresní úrovni pro okresní orgány. Základní mapa v měřítku 1:10 000 zobrazovala: půdní celky (celky genetických půdních představitelů nebo jejich komplexu, např. černozemě, hnědozemě, hnědé půdy atd.) půdní okrsky skupin půdotvorných substrátů a hloubky půdy Kartogramy k základní mapě zobrazovaly: zrnitost, skeletovitost a zamokření návrh opatření na zvýšení půdní úrodnosti Pro potřeby okresních orgánů se ještě vypracovaly kartogramy: půdotvorných substrátu agronomicko půdních seskupení a agropůdních skupin doplňkové kartogramy v měřítku 1:200 000 zobrazovaly: - přírodní podmínky okresu (klimatické oblasti, nadmořská výška apod.) - agrochemické vlastnosti ornice (humus, ph, vápnění, přípustný K 2 O a P 2 O 5 ) Komplexní průzkum zemědělských půd ČSSR byl svým plošným rozsahem a vědecko-půdoznaleckým přístupem prvním soustavným moderním průzkumem půd na celém území Čech, Moravy, Slezska a Slovenska (Mařát, Kalenda 1961, Němeček a kol., 1973). KPP byl proveden v relativně krátkém časovém rozmezí, což umožnilo dodržení jednotných metodických zásad. Tento průzkum půd zavedl klasifikaci syntetických jednotek určených charakteristickou kombinaci horizontu půdního profilu, vytvořených v průběhu geneze 19

půdy (půdní typy, subtypy) a to při respektování substrátu, ve kterém se půdy vyvíjela a jeho dílčí vlastnosti (zrnitostí, skeletovitostí, vrstevnatostí). 3.1.7 Soustava přírodních stanovišť Byla vypracována v r. 1966 na základě prvních výsledku komplexního průzkumu půd, genomického průzkumu půd a stanovištního výzkumu. Zpracovatelem této soustavy v ČR byl Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky v Praze. Tato soustava byla využita k diferenciaci sazeb pozemkové daně na jeden hektar zemědělské půdy a ke stanovení diferenciálních příplatků. Na území ČR bylo vymezeno celkem 78 přírodních stanovišť. Jednotlivá stanoviště byla rozdělená do 7 oblastní (černozem teplá, černozem, hnědozem teplá, hnědozem, hnědé půdy pahorkatin, hnědé půdy vrchovin, hnědé a podzolové půdy hor), které charakterizují příslušný souhrn přírodních stanovišť z hlediska klimatických podmínek a z hlediska rozšíření hlavních půdních typů (Dušek, Korbíni, 1966). (J. Němec, Bonitace a oceňování zemědělské půdy České republiky, Praha, 2001) 3.2 Struktura kódu BPEJ 3.2.1 Základní kód bonitované půdně ekologické jednotky Je to pětimístný kód, který vyjadřuje hlavní půdní a klimatické podmínky, které mají vliv na produkční schopnost zemědělské půdy a její ekonomické ohodnocení. Právním předpisem, kterým se stanovuje charakteristika bonitovaných půdně ekologických jednotek a postup pro jejich vedení a aktualizaci je Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 327/1998 Sb. v platném znění (vyhláška 546/2002 Sb.). 20

Význam číslic kódu BPEJ: 1. První číslice kódu BPEJ značí příslušnost ke klimatickému regionu (označeny kódy 0-9), klimatické regiony byly vyčleněny na základě podkladů Českého hydrometeorologického ústavu v Praze výhradně pro účely bonitace zemědělského půdního fondu (ZPF) a zahrnují území s přibližně shodnými klimatickými podmínkami pro růst a vývoj zemědělských plodin. V ČR bylo vymezeno celkem 10 klimatických regionů. 2. Druhá a třetí číslice vymezuje příslušnost k určité hlavní půdní jednotce (01-78). Hlavní půdní jednotka je účelové seskupení půdních forem, příbuzných ekologickými vlastnostmi, které jsou charakterizovány morfogenetickým půdním typem, subtypem, půdotvorným substrátem, zrnitostí a u některých hlavních půdních jednotek výraznou svažitostí, hloubkou půdního profilu a skeletovitostí. 3. Čtvrtá číslice stanoví kombinaci svažitosti a expozice pozemku ke světovým stranám. 4. Pátá číslice určuje kombinaci hloubky půdního profilu a jeho skeletovitosti. Počáteční tři číslice pětimístného kódu označují na mapách a kartách tzv. hlavní půdně klimatickou jednotku (HPKJ) = klimatický region + hlavní půdní jednotka. Označují se takto: x. xx. xx x kód klimatického regionu (0 9) xx kód hlavní půdní jednotky (01 78) xx 1. číslice: sdružený kód svažitosti a expozice (0 9) 2. číslice: sdružený kód skeletovitosti a hloubky půdy (0 9) Pokud v některých výstupech digitálního zpracování výsledků bonitace se pro interní účely uvádí šesti místný, potom šestá číslice označuje stupeň balvanitosti určitého okrsku půd, nebo indikuje výskyt antropogenních půd zařazených do HPJ 21

podle znaků zrnitosti, skeletovitostí, stupně hydromorfnosti apod., přičemž se nerozlišuje, z jakých materiálů antropogenní půda vznikla. 3.2.2 Klimatický region (KR) Zahrnuje území s přibližně shodnými klimatickými podmínkami pro růst a vývoj zemědělských plodin. Klimatický region je vyjádřen první číslicí pětimístného kódu BPEJ v rozmezí 0 9. Tyto regiony byly vyčleněny na základě podkladů Hydrometeorologického ústavu v Praze výhradně pro účely bonitace zemědělského půdního fondu (ZPF). V České republice bylo vymezeno celkem 10 klimatických regionu. Základní kriteria pro vymezení klimatických regionu jsou: sumy průměrných denních teplot vzduchu nad + 10 C průměrné roční teploty a průměrné teploty ve vegetačním období průměrný úhrn ročních srážek ve vegetačním období pravděpodobnost výskytu suchých vegetačních období výpočet vláhové jistoty výpočet hranice sucha ve vegetačním období a další faktory Tab. č. 1 Klimatické regiony v ČR Kód KR Symbol KR Charakteristika regionu 0 VT velmi teplý, suchý 1 T 1 teplý, suchý 2 T 2 teplý, mírně suchý 3 T 3 teplý, mírně vlhký Suma teplot nad 10⁰C 2800 3100 2600 2800 2600 2800 2500 2800 Prům. roční teplota C Průměrný úhrn srážek (mm/rok) Pravděpod. suchých vegetačních období (%) Vláhová jistota (%) 9 10 500 600 30 50 0 3 8 9 < 500 40 60 0 2 8 9 500 600 20 30 2 4 (7)8 9 550 650 (700) 10 20 4 7 22

4 MT 1 mírně teplý, suchý 5 MT 2 mírně teplý, mírně vlhký 6 MT 3 mírně teplý (až teplý), vlhký 7 MT 4 mírně teplý, vlhký 8 MCH mírně chladný, vlhký 9 CH chladný, vlhký 2400 2600 2200 2500 2500 2700 2200 2400 2000 2200 pod 2000 7 8,5 450 550 30 40 0 4 7 8 550 650 (700) 15 30 4 10 7,5 8,5 700 900 0 10 > 10 6 7 650 750 5 15 > 10 5 6 700 800 0 5 > 10 < 5 > 800 0 > 10 3.2.3 Hlavní půdní jednotka (HPJ) Hlavní půdní jednotka je vyjádřena druhým a třetím číslem pětimístného kódu BPEJ, existuje celkem 78 hlavních půdních jednotek (0 78), které jsou rozděleny do 13 skupin podle některých shodných znaků. Jedna se o účelové seskupení půdních forem, příbuzných ekologickými vlastnostmi, které jsou charakterizovány morfogenetickým půdním typem, subtypem, půdotvorným substrátem, zrnitosti a u některých HPJ výraznou svažitostí, hloubkou půdního profilu, skletovitostí a stupněm hydromorfismu. 3.2.4 Sklonitost (SL) Je vyjádřena čtvrtou číslicí pětimístného kódu BPEJ, která je výsledkem kombinace sklonitosti a expozice. SL se označuje ve stupních kvadrantu. Pomocným podkladem pro určení sklonitosti mohou být mapy s přesným výškopisem tak, že stanovíme převýšení terénu na určitou vzdálenost a vypočteme tangentu úhlu. Sklonitost se v terénu stanoví sklonoměrem. Pokud se některými přístroji udává sklonitost v procentech, je 100% sklonu rovno úhlu 45, tj. poměr vzdálenosti převýšení 1:1. 23

Tab. č. 2 Kategorie sklonitosti Kód Kategorie Charakteristika 0 0 1 úplná rovina 1 1 3 rovina 2 3 7 mírný sklon 3 7 12 střední sklon 4 12 17 výrazný sklon 5 17 25 příkrý sklon 6 > 25 sráz 3.2.5 Expozice Vyjadřuje polohu lokality BPEJ vůči světovým stranám. Tab. č. 3 Expozice Kategorie Charakteristika kategorie 0 rovina se všesměrnou expozici (0 1 ) 1 expozice jih (jihozápad až jihovýchod) 2 východ a západ (jihozápad až severozápad, jihovýchod až severovýchod) 3 sever (severozápad až severovýchod) Při praktické vymezování expozice byl vzat prokazatelný vliv expozice na produkční schopnost půd až od třetího stupně sklonitosti (> 7 ), pouze v některých případech (lehké půdy, velmi těžké půdy a další, viz tab.) je uvažován vliv expozice od druhého stupně sklonitosti. 24

3.2.6 Sdružený kód pro kategorie sklonitosti a expozice Vyjadřuje se čtvrtou číslicí kódu BPEJ: Tab. č. 4 Sdružený kód pro kategorie sklonitosti a expozice Sklonitost Expozice ve slovní základní slovní základní Kód stupních charakteristika kategorie charakteristika kategorie 0 0 3 rovina 0 1 bez rozlišení 0 1 3 7 mírný sklon 2 bez rozlišení 0 2 3 7 mírný sklon 2 jih, (JZ -JV) 1 3 3 7 mírný sklon 2 sever, (SZ-SV) 3 4 7 12 střední sklon 3 jih, (JZ -JV) 1 5 7 12 střední sklon 3 sever, (SZ-SV) 3 6 12 17 výrazný sklon 4 jih, (JZ - JV) 1 7 12 17 výrazný sklon 4 sever, (SZ-SV) 3 8 17 25 příkrý sklon až sráz 5 6 jih, (JZ -JV) 1 9 17 25 příkrý sklon až sráz 5 6 sever, (SZ-SV) 3 3.2.7 Skeletovitost (K) Je vyjádřena pátou číslicí číselného kódu, vyjadřuje komplexní hodnocení štěrkovitosti a kamenitosti podle jejich obsahu v ornici a podorničí. Obsah skeletu se uvádí v procentech objemových v půdní hmotě formou zlomku, kde skeletovitost v ornici se značí v čitateli a v podorničí ve jmenovateli. Štěrkem se rozumí pevné částice hornin velikosti 4 až 30 mm, kámen jsou pevné částice velikosti 30 až 300 mm. Nad 300 mm se jedná o balvany. 25

Tab. č. 5 Hodnocení štěrkovitosti (Š) a kamenitosti (K) Obsah štěrku, kamene Stupeň Charakteristika do 10% objemových 0 s příměsí 10 25% 1 slabě štěrkovitá, kamenitá 25 50% 2 středně štěrkovitá, kamenitá nad 50% 3 silně štěrkovitá, kamenitá Tab. č. 6 Hodnocení skeletovitosti v ornici a v podorničí Kategorie skeletovitosti Kombinace stupňů Š a K Symbol Charakteristika 0 sk 0 Bezskeletovitá 1 sk 1 slabě skeletovitá 2 sk 2 středně skeletovitá 3 nebo sk 3 silně skeletovitá 3.2.8 Hloubka půdy (H) Je vyjádřena pátou číslici kódu a charakterizuje mocnost půdního profilu, kterou omezuje v určité hloubce buď pevná skála, či její rozpad nebo silná skeletovitost. Hloubka půdy je posuzována ve 3 kategoriích: Tab. č. 7 Hloubka půdy Kategorie Hloubka půdy Charakteristika kategorie 0 více než 60 cm půda hluboká 26

1 30 až 60 cm půda středně hluboká 2 do 30 cm půda mělká 3.2.9 Sdružený kód pro kategorie skeletovitosti a hloubky půdy Vyznačuje se 5. Číslicí kódu BPEJ Tab. č. 8 Sdružený kód pro kategorie skeletovitosti a hloubky půdy Kód Skeletovitost Hloubka slovní charakteristika základní kategorie slovní charakteristika 0 Bezskeletovitá 0 hluboká 0 bezskeletovitá až slabě 1 skeletovitá 0 1 hluboká až středně hluboká 0 1 základní kategorie 2 slabě skeletovitá 1 hluboká 0 3 středně skeletovitá 2 hluboká 0 4 středně skeletovitá 2 hluboká až středně hluboká 0 1 5 slabě skeletovitá 1 mělká 2 6 středně skeletovitá 2 mělká 2 7 bez - až slabě skeletovitá 0 1 hluboká až středně hluboká 0 1 8 středně až silně skeletovitá 2 3 hluboká až mělká 0 2 9 bez - až silně skeletovitá 0-3 hluboká až mělká 0 2 3.2.10 Zrnitost půdy Posuzuje se na základě obsahu částic menších než 0,01 mm (tzv. jílnaté částice) v rámci sedmičlenné klasifikační stupnice podle prof. V. Nováka, která byla použita při Komplexním průzkumu půd ČR. 27

Tab. č. 9 Zrnitost půdy Kategorie Charakteristika Označení Obsah částic < 0,01mm 1. písčitá p do 10% 2. hlinitopísčitá hp 10 20% 3. písčitohlinitá ph 20 30% 4. hlinitá hp 30 45% 5. jílovitohlinitá jh 45 60% 6. jílovitá jv 60 70% 7. jíl J > 75% Pro účely bonitace půd se pro třídění hlavních jednotek z hlediska zrnitostního rázu půd použilo hodnocení podle trojúhelníkového diagramu, založeného na obsahu tří půdních frakcí: jílu částice < 0,001 mm, jemného a hrubého prachu částice 0,001 0,05 mm a jemného a hrubého písku 0,05 2 mm. Obr. 1 Trojúhelníkový diagram hodnocení zrnitosti 28

Pro bonitaci půd je hodnocení zrnitosti seskupeno do pěti tříd: půdy lehké P, hp půdy lehčí středně těžké ph půdy typické středně těžké H, rh, rjh půdy těžké pjh, jh, rjh půdy velmi těžké pj, rj, J Vysvětlivky symbolu: P H R J p h r j písek hlína prach jíl písčitá hlinitá prachovitá jílovitá 3.2.11 Výchozy tvrdých hornin a balvanů (B) Hodnotí se intenzita výskytu nemapovatelných překážek, které se nacházejí na povrchu nebo v orničním horizontu a představují zvýšenou obtížnost zpracování půdy. Rozlišují se tři kategorie: Tab. č. 10 Intenzita výskytu balvanů Kategorie Charakteristika kategorie 0 bez výskytu nebo ojedinělý výskyt balvanů 1 střední intenzita výskytu balvanů (závad) 2 výrazná intenzita výskytu balvanů (závad) 29

Střední intenzita výskytu je dána počtem 5 20 lokalit na 1 ha zemědělské půdy. Výrazná intenzita výskytu počtem více než 20 lokalit na 1 ha. 3.2.12 Sdružený kód kategorií balvanitosti a výskytu antropozemí V zájmu evidence plošného rozšíření antropozemí se využívá šestého místa kódu BPEJ, který umožní grafický i numerický zachytit lokality těchto půd samostatně, obdobně jako je tomu u výskytu balvanů. Tab. č. 11 Kódování stupně balvanitosti a výskytu antropozemí Šesté číslo kódu BPEJ Stupeň balvanitosti Výskyt antropozemě 0 0 ne 1 1 ne 2 2 ne 7 0 ano 8 1 ano 9 2 ano 3.2.13 Výskyt teras (T) Zaznamenává se do aktualizační karty od sklonitosti 4 a vyšší, eventuálně i při horní hranici sklonitosti 3, kde šíře teras nepřesahuje 50 m. V podhorských oblastech se uvažuje terasování svahů i při nižší sklonitosti a zaznamenáváme terasy do šíře 100 m. Tab. č. 12 Výskyt teras Kód Charakteristika kategorie 0 území bez teras (nekóduje se) 30

1 šíře teras do 5 m 2 šíře teras nad 5 m 3 plánované terasy do šíře 5 m 4 Plánované terasy nad šíří 5 m 3.2.14 Počet lokalit BPEJ v katastrálním území (PL) Zaznamenává se počet lokalit určité BPEJ v mapovém katastrálním území. Tab. č. 13 Počet lokalit BPEJ v katastrálním území Kód Charakteristika kategorie 0 10 lokalit a více 1 1 lokalita 2 2 lokality 3 3 lokality 4 4 lokality 5 5 lokalit 6 6 lokalit 7 7 lokalit 8 8 lokalit 9 9 lokalit 3.2.15 Nadmořská výška (V) Zaznamenává se do aktualizační karty jako dvoumístný kód a označuje plošné převažující nadmořské výšky lokalit BPEJ v katastrálním území. 31

Tab. č. 14 Nadmořská výška Kód Charakteristika kategorie 01 do 150 m 02 151 200 m 03 201 250 m 04 251 300 m 05 301 350 m 06 351 400 m 07 401 500 m 08 501 600 m 09 601 700 m 10 701 800 m 11 801 900 m 12 901 1000 m 13 1001 1200 m 14 Nad 1200 m (K. Mašát a kolektiv, Metodika vymezování a mapování BPEJ, Praha, 2002) 32

3.3 Základní pojmy klasifikační soustavy bonitace zemědělského půdního fondu (ZPF) 3.3.1 Taxonomické jednotky bonitační soustavy 3.3.1.1 Půdně ekologická jednotka PEJ Půdně ekologická jednotka je nejnižší rozlišovací jednotkou ve smyslu ekotopu, která není na mapách BPEJ zobrazována, ekonomicky sledována a popsána. Respektuje půdně klimatické a reliéfové odlišnosti v rámci daných kriterií. 3.3.1.2 Bonitovaná půdně ekologická jednotka BPEJ Je základní mapovací a oceňovací jednotkou bonitační soustavy. Při vyčleňování BPEJ platí zásada, že všechny složky prostředí jsou rovnocenné. Je definována na základě agronomicky zvlášť významných charakteristik půdy, klimatu, reliéfu terénu a vláhového režimu lokalit zemědělského území. Na základě této agronomizace lze k ní přiřadit parametrizované (normativní) údaje o produkční schopnosti hlavních zemědělských plodin a ekonomické efekty, které na daném stanovišti v určitém časovém úseku přináší. Soustava BPEJ pak zobrazuje všechny charakteristické kombinace základních a v krátkodobém až střednědobém časovém horizontu málo proměnlivých vlastností určitých lokalit zemědělského území, které jsou vzájemně odlišné a poskytují i rozdílné produkční a ekonomické efekty. 3.3.1.3 Hlavní půdní jednotka HPJ HPJ je syntetická agronomizována jednotka charakterizována účelovým (agronomickým) seskupením genetických půdních typů, subtypů, půdotvorných substrátů, zrnitosti, hloubky půdy, typem a stupněm hydromorfismu a reliéfem území. Klasifikační soustava bonitace představuje 78 HPJ, které z geneticko agronomického hlediska tvoří 13 základních skupin. 33

3.3.1.4 Hlavní pudně klimatická jednotka HPKJ HPKJ je vyšší taxonomickou jednotkou bonitační soustavy a je charakterizována hlavní půdní jednotkou v kombinaci s příslušným klimatickým regionem. Agronomicky významné vlastnosti, sklonitost, expozice, skeletovitost a hloubka půdy, umožňující členění na úroveň BPEJ. V rámci prováděné podrobné aktualizace vymezení a mapování BPEJ se užívá v současné době asi 300 HPKJ v ČR. 3.3.1.5 Klimatický region KR KR zahrnuje území s přibližně shodnými klimatickými podmínkami pro růst a vývoj zemědělských plodin. Klimatické regiony byly vyčleněny pro účely bonitace zemědělského půdního fondu, i když v mapových podkladech zahrnují veškerou plochu ČR. Kolektiv autorů k vymezení KR použil podklady ČHMÚ pro tento účel specifický vypracované. Mezi rozhodující použitá kritéria patří: roční sumy průměrných denních teplot vzduchu > 10 ⁰C, průměrná roční teplota vzduchu, průměrný roční úhrn srážek, pravděpodobnost výskytu suchých vegetačních období a vláhová jistota ve vegetačním období. Doplňujícími indikátory pak bylo hodnocení nadmořských výšek, fénové jevy, expoziční ráz krajiny, místní údaje literárních pramenů, vztahy k dlouhodobým výnosovým řadám apod. V návaznosti na určený počet míst kódu BPEJ bylo v záměru hodnocení vyčleněno pouze 10 klimatických regionu označených číslem 0-9. (K. Mašát a kolektiv, Metodika vymezování a mapování BPEJ, Praha, 2002) 34

3.4 Kategorizace bonitovaných půdně ekologických jednotek Kategorizace BPEJ do skupin sledující optimální využívání zemědělské půdy vycházela z klimatického regionu, z genetického půdního představitele (včetně půdní zrnitosti a skeletovitosti, výskytu balvanů, hloubky půdy a vláhových poměrů) a ze sklonitosti pozemků, expozice, intenzity eroze, vzdálenosti pozemků od výrobního střediska a z tvaru a polohy pozemků. Podle uvedených kriterií byly BPEJ rozděleny do tří kategorií: orné půdy typické (OP) orné půdy podmíněné (OPP) trvalé travní porosty (TTP) Orné půdy typické jsou podmíněny optimálním komplexem činitelů vhodných pro orbu a další agrotechnické zásahy, proto by se měly využívat jen jako orné půdy. Orné půdy podmíněné sdružují BPEJ využívané v současnosti jako trvalé travní porosty, mající však předpoklady pro zornění. Podmíněnost je dána např. potřebou předcházející rekultivace, odvodnění apod. Půdy vyčleněné pro trvalé travní porosty zahrnují BPEJ nevhodné ke zornění v důsledku nepříznivých podmínek pro orbu spojených např. s mělkosti půdy, se silnou skeletovitostí půdy, s obtížností nebo neúčelnosti odvodnění, s vysokou sklonitostí pozemků apod. (J. Jandák, A. Prax, E. Pokorný, Půdoznalství, MZLU Brno, 2008) 35

4 Postup a provádění 4.1 Zásady metodického postupu při vymezování a mapování BPEJ a jejích aktualizaci Pracovní postup sestává z následujících etap: práce přípravné vlastní terénní práce spojené s vymezováním a mapováním BPEJ práce vyhodnocovací vyhotovení čistopisů změněných map uspořádání podkladů pro archivaci a digitalizaci mapových podkladů 4.1.1 Práce přípravné 4.1.1.1 Předmět mapování, jednotka mapování a cíle aktualizace Předmětem mapování je zemědělská půda podle druhů pozemku, tj. orná půda, trvale travní porosty, chmelnice, vinice, zahrady, ovocné sady vedené v evidenci katastru nemovitosti. Jejich výměra je dána Výpisem údajů z katastru nemovitosti k datu zahájení aktualizace. Předmětem mapování je i evidovaná nezemědělská půda, která je zřetelně zemědělský využívána pro pěstování plodin bez ohledu na to, v jakém druhu pozemku je vedena v katastru nemovitosti. Může se jednat o půdy dlouhodobě ležící ladem, mokřady, polní cesty, remízy, meze, pahorky a různé rekultivované půdy nebo půdy ve vojenských újezdech, které byly dříve půdami zemědělskými. Základní jednotkou pro mapovací práce je katastrální území. Hranice katastrálního území jsou vyznačeny v katastrální mapě eventuálně i v aktuální Státní mapě odvozené 1:5000 (SMO 5). Cílem bonitačního mapování je vymezení BPEJ a zákres do pracovní mapy v čistopise do aktualizační mapy a to nezávisle na dosud vymezených hranicích a vlastnostech určených kódem BPEJ a míře podrobnosti mapování. Výsledkem je vždy podklad pro návrh změněné mapy BPEJ (vyhláška MZe č. 327/1998 Sb., 4, odstavec 2). 36

4.1.1.2 Výchozí podklady pro vymezování a aktualizací BPEJ Jsou to materiály Komplexního průzkumu půd v části popisné, grafické i analytické. Tyto materiály jsou buď v příslušných pozemkových úřadech, nebo jsou k dispozici v archivu VÚMOP Praha. V přípravné části je nutno prostudovat: průvodní zprávu KPP týkající se zájmového katastrálního území. Průvodní zprávy jsou sestaveny podle zemědělských podniků a příslušnost k zájmovému katastru je nutno vyhledat pracovní mapu KPP v měřítku 1:5000, eventuálně 1:10 000 se zákresem genetických půdních představitelů, míst vyhloubených sond a odběry vzorku a dalších záznamu agronomického významu (zrnitost, skeletovitost, zamokření atd.) analýzy odebraných půdních vzorků základních a výběrových sond, a pokud jsou k dispozici i analýzy speciálních sond popisy půdních profilů Z materiálu bonitace je nutno prostudovat: mapu BPEJ v měř. 1:5000 s vymezenými okrsky BPEJ okresní zprávu Bonitace zemědělského půdního fondu, část A, B (ÚZPP Praha, 1980) Dále je vhodné prostudovat geologické a hydrogeologické poměry katastru, popř. dřívější průzkumné práce. 4.1.1.3 Příprava map pro terénní průzkum a aktualizaci Podkladem pro aktualizační mapování jsou: mapa BPEJ v měř. 1:5000 s vyznačenými okrsky BPEJ a jejich označení 37

katastrální mapa (grafická, digitální nebo digitalizovaná) kopie mapy pozemkového katastru v měřítku katastrální mapy (PK mapa) státní mapa odvozená 1:5000 nejnovějšího vydání s aktuálními polohopisnými prvky katastrální mapy a výškopisem soubor mapových podkladů doplňuje i soupis parcel katastrálního území jako podklad pro vymezení druhů pozemků a sumárně zemědělské půdy pokud má příslušný PÚ k dispozici digitální nebo analogové mapy katastrální doplněné výškopisem, lze je s výhodou použít pro terénní mapování fotogrammetrické letecké snímky, pokud jsou v měřítku katastrální mapy, doplněné eventuálně i výškopisem Podmínkou mapového podkladu pro terénní práce zahrnuje i vymezení objektu aktualizace, bez nichž nelze v terénu pracovat. Eventuálně transformace a přepis výškopisu do katastrálních map tvůrčím postupem lze doporučit. Příprava mapového podkladu pro terénní práce zahrnuje i vymezení objektu aktualizace, tj. zemědělské půdy a druhů pozemků. 4.1.2 Terénní práce rekognoskace katastrálního území vlastní terénní bonitační průzkum 4.1.2.1 Rekognoskace území Provádí se po předchozím dodržení legislativních předpisů, tj. po označení o zahájení aktualizace a na základně povolení vstupu na pozemek v době provádění terénního průzkumu. Rekognoskaci provádí odborně zdatný pracovník, který posoudí stav dosud vymezených BPEJ, navrhne nejvhodnější postup aktualizace, stanoví potřebu dobonitace parcel v důsledku nesouladu druhů pozemků evidenčního a skutečnému stavu. V rámci rekognoskace se otevře na exponovaných místech několik 38

sond, polosond nebo vpichů, které budou sloužit jako vzorové sondy při podrobné aktualizaci vymezení BPEJ v určeném území. 4.1.2.2 Terénní bonitační aktualizační průzkum Systematická činnost při podrobném vymezování BPEJ je založena na vyhodnocení jednotlivých dílčích popisů půdních profilů z půdních vpichů, polosond, kopaných polosond, eventuálně i terénních rýh a odkryvů. Soubor sondáží by měl dosahovat hustoty 4 1 sonda na 1 ha zemědělské půdy a to v závislosti na složitosti půdního pokryvu určité lokality. Provádí se především v době, kdy je půda bez nebo se slabým vegetačním krytem v období března až května, srpna až listopadu. Místa sond se zaznamenávají do pracovní mapy křížkem s číslem sondáže tužkou a jsou doprovázena charakteristikami vlastností půdy, které rozhodují o příslušnosti k hlavní půdní jednotce, nebo mají jiný agronomický význam (sklonitost, zrnitost apod.). Popisy půdních profilů s označením genetických půdních horizontů se zaznamenávají do předtištěných formulářů vždy v případě, kdy bonitér mění BPEJ vymezenou v mapě na základě odlišných charakteristik půdního profilu. V tomto případě se místo popsané sondy označuje kroužkem průměru 5 mm. 4.1.2.3 Poloha a označení sondy Lze je poměrně přesně určit a zaznamenat i pomoci zařízení na určování souřadnic x, y, (z) zvolených bodů. 4.1.2.4 Okamžitá poloha místa sondy Lze ji zjistit pomocí ručního laserového dálkoměru s vysokou přesnosti měření (1 m, v nepříznivých podmínkách 3 m na 800 m délky) protínáním dvou pevných bodů. 39

4.1.2.5 Popis půdních profilů Popis půdních profilů a určení genetického půdního představitele (GPP) podle metodiky KPP, nebo určení půdních typů, subtypů a variet podle taxonomické klasifikace je vysokou odbornou činností bonitéra. Popis půdních profilů se provádí na základě stanoveného a zvoleného klasifikačního systému půd. Pro určení půdního představitele (PP) lze použít dva klasifikační systémy: Taxonomický klasifikační systém půd ČR (NĚMEČEK, J. a kol. Praha, 2001), který umožňuje detailně hodnotit půdy na základě chemických a fyzikálně chemických vlastností. Klasifikaci půd podle metodiky Komplexního průzkumu půd (Průzkum zemědělských půd ČSSR, I. díl, NĚMEČEK, J. a kol., MZe 1967), která při popisu půdního profilu umožňuje jemněji diferencovat půdní znaky (např. I, i, (i), nebo H, h, (h), PCa, P(Ca)). Mapující bonitér má možnost zvolit jeden z uvedených systému při dodržení všech charakteristik a diagnostických znaků k určení půdního představitele včetně stanovení potřebných analytických hodnot. 4.1.2.6 Přesnost vymezování BPEJ hustota sondáže Aktualizace vymezení BPEJ by teoreticky měla umožnit vymezení všech odlišností od převládající mapované BPEJ. Vzhledem k měřítku použitých mapových podkladů, časovým limitům a finančním nákladům i praktické účelnosti se plošně vymezují BPEJ soustavy použité v metodice vždy, pokud tato plocha přesáhne 0,5 ha a jedná-li se o půdu nekontrastní. Plochy menší než 0,5 ha se vymezují, pokud jsou mapovatelné v měřítku mapy a jedná-li se o půdy výrazně kontrastní. Za výrazně kontrastní se považuje: rozdílné zařazení půdy do hlavní půdní jednotky (HPJ) odlišná svažitost nejméně o 5 proti průměru kategorie, do které je okolní lokalita BPEJ zařazena 40

skeletovitost odlišná o 2 zrnitost půdy odlišná o 2 v rámci pětistupňové kategorizace zrnitostního rázu použitého v metodice hloubka půdy odlišná o 2 dlouhodobé zamokření proti okolním ekologickým příznivým podmínkám, nebo naopak ekologicky příznivé podmínky proti okolnímu zamokření Z uvedeného vyplývá, že hustota sondáže musí odpovídat předepsaným kriteriím vymezování BPEJ a je závislá na složitosti území. Pro žádoucí přesnost mapování hranic okrsků BPEJ v terénu se vymezují: terénní tvary se zřetelně rozlišitelnými půdami, sníženými, terasy, hranice hydromorfních půd do 10 m rovinný až mírně svažitý terén s jednoduchými půdními a litologickými poměry, zpravidla bez skeletu do 20 m se složitými, především litografickými poměry a postupnými difusními přechody mezi BPEJ do 30 m středně svažitý terén s komplikovanou skeletovitostí a výchozí horniny i sklonitostí, nebo kde polohopis pracovní mapy neumožňuje zřetelnou orientaci v terénu do 30 m Pro plošné nevymezitelné okrsky BPEJ se v pracovní mapě, zejména v SMO 5, použije symbol s odkazem na poznámku na rámu mapy. 4.1.2.7 Odběr půdních vzorků, analýzy Půdní vzorky se odebírají ze sond nebo polosond za účelem doplnění informací pro zařazení půdy do HPJ a jako doplněk k analýzám základních a výběrových sond prováděných při KPP. Doplnění analytických hodnot si vyžaduje i klasifikace podle Taxonomického klasifikačního systému půd ČR (2001). 41

Vzorky půd se odebírají buď z jednotlivých genetických půdních horizontů kopaných sond, nebo z polosond z orničního horizontu a následného horizontu do hloubky 60 cm. Váha vzorku 0,5 1 kg. Rozsah stanovené se určuje podle účelu, protože se jedná o speciální stanovení, měla by být prováděna akreditovanými laboratořemi. 4.1.2.8 Aktualizace zákresu hranic klimatických regionů KR V případě, že hranice KR byly v původním mapování převzaty bez prověření vztahu k terénním tvarům, expozici a sklonitosti území, lze hranice KR upřesnit. To spočívá ve změně hranic KR provedené na základě zhodnocení stanovištních podmínek hodnoceného území s odkazem na mikroklimatické odlišnosti doložené daty, získané místním pozorováním, nebo v případech zřetelně nepřesného zákresu, kdy hranice KR je vedena svahem kolmo na vrstevnice apod. 4.1.3 Vyhodnocovací práce Tyto práce je vhodné provádět v době, kdy vegetační kryt půdy silně omezuje provádění terénního průzkumu na zemědělské půdě (převážné červen, červenec) a v zimním období. Provádí se na podkladu pracovní mapy tvůrčím postupem a spočívá v několika fázích: vyhodnocení výsledků analýz odebraných půdních vzorků porovnání a doplnění nově zjištěných hodnot s údaji základních, výběrových nebo speciálních sond KPP potvrzení nebo nové zařazení půdy k půdnímu typu, subtypu a varietě a jejích následné zařazení do soustavy HPJ a BPEJ vyhodnocení prvků reliéfu, sklonitosti, skeletovitosti i expozice a vymezení hranic BPEJ na pracovní mapě v mezích odpovídající tolerance 42

4.1.4 Transformace zákresu BPEJ do měřítka katastrální mapy Provádí se v těchto případech, kdy terénní mapování a vyhodnocování výsledků je zobrazeno na mapě SMO 5, nebo na mapě jiného měřítka než je katastrální mapa (nebo mapa PK). Lze použít tyto způsoby: Digitalizaci aktualizované mapy a následné vykreslení na fólii v požadovaném měřítku. Fólie se použije jako podložka, na jejímž podkladě se zákres BPEJ promítne a upřesní do jednotlivých mapových listů návrhu změněné mapy. Provede se xerografická zvětšenina aktualizované mapy do měřítka návrhu změněné mapy, které slouží opět jako podložka k promítnutí a upřesnění zákresu BPEJ. Převod zákresu BPEJ do návrhu změněné mapy se provede přesným pantografem (platí pro jednoduché případy řešení). Překreslí se linie BPEJ přímým převodem do polohopisu mapy PK, z map SMO 5 prvního vydání (se zákresem PK parcel) pomocí měřítka. 4.1.5 Vyhodnocení čistokresby návrhu změněné mapy Čistopis mapy se provede podle požadavku příslušného PÚ (po dohodě s příslušným katastrálním úřadem) na jednom z mapovaných podkladů: v katastrální mapě grafickým znázorněním parcel ve zjednodušené evidenci (mapa PK) grafickým znázorněním parcel se zákresem BPEJ v jejich primárním zavedení do KN v mapě zaměřením skutečného stavu v terénu (při KPÚ) 43