Plazmatické proteiny Proteiny krevní plazmy SFST - 194 zahrnují proteiny krevní plazmy a intersticiální tekutiny Vladimíra Kvasnicová Distribuce v tělních tekutinách protein M r (x 10 3 ) intravaskulárně (%) albumin 66 42 kontinuální přechod z cév do intersticia transferin 80 32 haptoglobin 1-1 85 50 průchod pinocytózou i meziendotel. spoji IgG 144 44 kapilární bazální membrána molekulární síto IgA haptoglobin 2-2 α2-makroglobulin 160 160 720 41 75 92 průchod závisí na velikosti molekuly IgM 971 77 (převzato z knihy: Clinical Laboratory Diagnostics / Lothar Thomas)
Proteiny v intersticiu Plazmatické proteiny podkoží: depozita albuminu lymfa: méně proteinů než plazma likvor: 200x méně než v plazmě patologicky: transsudát < 30 g/l exsudát > 30 g/l většinou jde o glykoproteiny některé skupiny proteinů se klasifikují zvlášť (enzymy, proteohormony) celkový protein ~ více než 300 proteinů Zastoupení jednotlivých proteinů v plazmě chovají se jako amfolyty -COOH -COO - + H + -NH 2 + H + -NH 3 + při fyziologickém ph převažuje v proteinech záporný náboj ANIONTY Obrázek je převzat z http://www.beckmancoulter.com/products/instrument/protein/proteomelab_igy_dcr.asp (únor 2007)
Společné funkce pufrují tělní tekutiny Klasifikace proteinů plazmy podle elektroforetické pohyblivosti udržují onkotický tlak krve některé transportní proteiny mají antioxidační funkci prealbuminy albumin alfa, beta a gamaglobuliny fibrinogen Obrázek je převzat z učebnice: Devlin, T. M. (editor): Textbook of Biochemistry with Clinical Correlations, 4th ed. Wiley-Liss, Inc., New York, 1997. ISBN 0-471-15451-2 Hlavní proteiny jednotlivých frakcí α 2 -makroglobulin haptoglobin imunoglobuliny: IgG, IgA, IgM Obrázek je převzat z učebnice: Devlin, T. M. (editor): Textbook of Biochemistry with Clinical Correlations, 4th ed. Wiley-Liss, Inc., New York, 1997. ISBN 0-471-15451-2 α 1 -antitrypsin orozomukoid transferin C3-komplement
Umístění lipoproteinů při elektroforéze podle specifické funkce transportní proteiny proteiny imunitní odpovědi systém proteáz a antiproteáz proteiny aktivní při hemokoagulaci signální proteiny enzymy Obrázek je převzat z učebnice: Devlin, T. M. (editor): Textbook of Biochemistry with Clinical Correlations, 4th ed. Wiley-Liss, Inc., New York, 1997. ISBN 0-471-15451-2 buněčné proteiny podle klinického využití kardiomarkery tumormarkery reaktanty akutní fáze buněčné enzymy hormony cytokiny Faktory ovlivňující koncentraci celkový protein: 64 83 g/l rychlost syntézy a odbourávání distribuce v tělních tekutinách ztráty do třetího prostoru eliminace z organismu hydratace organismu
ale také zakoncentrování před odběrem krve vliv polohy těla stažení paže skladování biologického materiálu Následky abnormálních koncentrací změna rychlosti sedimentace erytrocytů otoky polyurie zvýšená citlivost k infekcím Fyziologická variabilita vyšší koncentrace v plazmě než v séru (fibrinogen) poloha ve stoje (o 10-15 %) zvýšená svalová aktivita (o 12 %) dehydratace nižší koncentrace děti, těhotné ženy po delším lačnění (albumin, transferin, C3) Lokalizace syntézy játra většina plazmatických proteinů plazmocyty imunoglobuliny ostatní buňky např. β 2 -mikroglobulin Denně je syntetizováno a sekretováno 25 g
Regulace syntézy Katabolismus proteinů ZVÝŠENÍ SNÍŽENÍ lokalizace průběh zánět hypertyroidismus hyperkotizolismus nadprodukce růst.h. deficit železa ztráty proteinů klonální produkce Ig jaterní onemocnění se parench. tkáně nutriční deficit hypotyroidismus diabetes mellitus alkoholismus játra ledviny endotelie ostatní buňky desializace glykoproteinů pinocytóza hydrolýza v lyzozómech využití AMK Biologický poločas Eliminace z organismu závisí na funkci proteinu nejdelší: strukturní proteiny nejkratší: regulační proteiny je ovlivněn distribucí rychlostí katabolismu a eliminace filtrace v ledvinách vyloučení močí fyziolog. ztráty: do 150 mg/den difúze do gastrointestinálního traktu hydrolýza nebo vyloučení stolicí VYUŽITÍ V DIAGNOSTICE ztráty kůží
ZNALOST Využití elektroforézy proteinů k diagnostice nemocí vlastností proteinů metabolismu a funkce distribuce a poločasu rozdělení proteinů do frakcí je za fyziologických podmínek konstantní (poloha, intenzita) zastoupení proteinů v plazmě se při různých onemocněních mění (vzájemný poměr) laboratorní stanovení využití v diagnostice správná interpretace specifický vzhled elektroferogramu (rozložení frakcí nebo píků) Hlavní proteiny jednotlivých frakcí Výsledek ELFO proteinů séra na agarózovém gelu 6 frakcí hypergamaglobulinémie α 2 -makroglobulin haptoglobin imunoglobuliny: IgG, IgA, IgM normální nález α 1 -antitrypsin orozomukoid transferin C3-komplement Obrázek převzat z http://www.sebia-usa.com/products/proteincontrol.html (únor 2007)
Výsledek ELFO proteinů séra na agarózovém gelu 5 frakcí Denzitometrický záznam elektroforézy A. fyziologický nález B. akutní onemocnění C. výskyt paraproteinu D. frakce fibrinogenu při analýze plazmy 60% 3% 9% 12% 16% Obrázky převzaty z http://www.sebia-usa.com/products/hyrys2.html a z http://erl.pathology.iupui.edu/labmed/gener27.htm (únor 2007) Obrázek je převzat z učebnice: Devlin, T. M. (editor): Textbook of Biochemistry with Clinical Correlations, 4th ed. Wiley-Liss, Inc., New York, 1997. ISBN 0-471-15451-2 Obrázek je převzat z učebnice: Devlin, T. M. (editor): Textbook of Biochemistry with Clinical Correlations, 4th ed. Wiley-Liss, Inc., New York, 1997. ISBN 0-471-15451-2
Obrázek převzat z http://www.sebia-usa.com/products/reagents.html (únor 2007) Obrázek převzat z http://www.sebia-usa.com/products/reagents.html (únor 2007) IMUNOFIXACE - určování typu paraproteinu (monoklonálního Ig) Detekované paraproteiny (monoklonální protilátky /myelom ) Obrázek převzat z http://www.sebia-usa.com/products/reagents.html (únor 2007) Obrázek převzat z http://users.rcn.com/jkimball.ma.ultranet/biologypages/b/blood.html#lipids (duben 2007)