ČESKOSLOVENSKÁ LÉGIA VO FRANCÚZSKU ARRAS VOUZIERS TERRON SUR AISNE CHESTRES VANDY

ČESKOSLOVENSKÁ LÉGIA VO FRANCÚZSKU ARRAS VOUZIERS TERRON SUR AISNE CHESTRES VANDY 1

Francii, matce naši legie a věrné družce v bojích za naši samostatnost. Nechť i v budoucnu obě republiky nikdy nezapomenou svých obětí a svého spojenectví v slavných dobách světové války. A la France, mére de notre légion et fidéle compagne dans notre lutte pour ľ indépendance. Puissent dans ľ avenir les deux Républiques ne jamais oublier leurs sacrifices et leur alliance aux temps glorieux de la guerre mondiale. KRUH FRANCÚZSKYCH LEGIONÁROV 2

PREDSLOV 2007 Pripomínajúc si tohto roku 90. výročie, odkeby prezident francúzskej republiky R. Poincaré, svojim dekrétom povolil samostatné formovanie československej armády a tak vlastne dalo Francúzsko, ako prvé reálny základ a predpoklad pre uznanie Československa, spomenieme si i my, na mená a skutky mužov, bojujúcich za našu slobodu a postavenie rovnoprávneho človeka. Zborník Čs. légie vo Francúzsku, je nemým svedkom týchto mužov, ktorí v zápase dvoch svetov, v zápase dobra a zla, rozhodli sa postaviť na stranu práva! Usmernili svoje životné úsilie, celú svoju energiu za jediný a ten istý spoločný ideál boj za národnú slobodu. V nekonečnom víre myšlienok a otázok, ktoré si kládli navzájom a sami sebe, vyvstala iba tá jediná a jasná odpoveď Budeme bojovať za práva republiky a ľudskosti až do posledného muža a do poslednej kvapky krve. Nemý svedok však prehovorí, ak aj my nájdeme v sebe toľko síl a budeme ochotní obetovať to minimum našej energie a času, aby sme sa začítali a dozvedeli sa o osudoch týchto mužov. Odhálíme tú ohromnú silu, ktorá sa skrýva v každej jednej stránke Zborníka, tú ohromnú duchovnú energiu, ktorá nás vzpruží aj keď sa nám už možno bude zdať, že náš život a všetko naše úsilie prestalo mať zmysel. Zistíme, že bratia, kedysi živí, dnes mŕtvi, v našich myšlienkach ožívajú a sú to práve oni, ktorí nám dodávajú povzbudenia k prekonávaniu ďalších prekážok. Človek v živote môže stratiť všetko, nestratí však nikdy to, čo nosí sám v sebe, o to sa dokáže pripraviť iba on sám. Ja v sebe nosím ideály mužov, ktorí svojím bojom a zápasom o našu slobodu budovali štátnosť prvej Československej republiky. Pretože Republika, to nie su iba právne normy a predpisy, ktoré sa zrodili v hlavách tých najfundovanejších právnikov. Republika, to je to všetko, čo je v nás naše hodnoty, životné postoje a preto my už dnes vieme to, čo vedeli už dávno aj naši bratia pri Arrase, Vouziers, Terrone sur Aisne, Chestres, Vandy, na talianskom Doss Alte či ruskom Síbíri, že Republika, sa rodí v srdciach mužov pevnej vôle! Preto ak sa chceme pýtať, aká bude naša Republika zajtra, o rok o päť či o desať rokov? Bude presne taká, ako to čo je v nás, o nič horšia, ale ani o nič lepšia. Mali by sme preto začať od seba, my sme jednotlivými kvádrámi tejto ohromnej pyramídy, ktorá potrebuje čo najpevnejšie základy. Mali by sme viac pochopiť snahy mužov zapísaných v Zborníku, pretože človek bez poznania vlastnej histórie, je ako krehká vetvička bez koreňov, ktorá sa snaží uchytiť, kde sa len dá. Tým, že budeme svoju národnú identitu pestovať už od útleho veku, malá vetvička, zapustí hlboké korene, ktoré nič a nikto nevyvráti. Nám Slovákom, mohli v boji za národnú slobodu vziať iba život, ale ak by sme zostali naďalej v Uhorsku, Maďari, by nám vzali aj našu dušu. Október 2007. Miroslav BILSKÝ predseda KVH TATRANCI 3

ÚVODEM Druhý náš Sborník vydáváme rok po Národní pouti na francouzská bojiště. Splnili jsme svoji svatou povinnost pokloniti se prachu našich bratří, kteří tam dřimají svůj věčný sen o vítězství a svobodné vlasti. Šli jsme po cestách tisíců a tisíců bojovníkú, po kterých oni šli do ohně. Byly to vlastně cesty celých národů, zbloudivších až sem s té pravé cesty a návrat byl možný jen mořem krve a slzí. Každý krok připomínal nám těžkou daň krve, protbésy, bídu, hlad, slzy, vše, čím národ náš spolu téměr s polovinou lidstva platil za hříchy současné i dřívějších generací. V době pouti byla bojiště zalita sluncem, které jakoby chtělo svými polibky zmírniti bolest Syna Člověka a Matky Země, bolest, která z těchto krajin ještě nevyprchala a statisíce bílých a černých křížů varuje lidstvo před šíleným hříchem nové války, která by tentokráte mohla znamenat soumrak naši civilisace. Přejeme si vroucně, aby tento druhý Sborník prohloubil ještě více úctu k f r a n c o u z s k é m u p o i l u, ubohému a hrdinnému červíčku v uraganu železa a vulkánu ohně, který hynul ve statisících, a l e v y d r ž e l, n e u s t o u p i l, ú t očil a z v í tězil. Přejeme si, aby každá stránka této knihy připomínala čtenáři slávu i utrpení Francie velikost a bídu vítězství, jak praví pére la Victoire C l é m e n c e a u. Nechť se jakkoliv vykládají příčiny světové války, č e s t F r a n c i e j e b e z p o s k v r n y. T a s i l a m eč j e n z p o l o v i n y p r o s v o u o b r a n u, z d r u h é p o l o v i n y p r o o b r a n u l i d s t v a, s e v š e m i j e h o i d e á l y c t i a h u m a n i t y. Strašnou zaplatila cenu za vítězství! Na prach jsou rozmetány kosti desítek tisíců, zmizely beze stopy, pohřbeny přímo v atmosféře. Jako by milosrdný Bůh chtěl je takto rychleji a dokonaleji vzíti k sobě. A přece nad tímto zničením, které rozervalo zemi, zvítězila věčná příroda. První její pionýr, tráva, po několika letech opanovala pole a pokrývá chudým kobercem jízvy země. V druhém Sborníku ukládáme pro historii vylíčení další částí osudů a svého života na francouzské fronte. Snad není forma dokonalá, tím větší je však bezprostřední upřimnost každého pisatele. R u d á n i t k r v a v é m i n u l o s t i s p o j u j e v š e c h n y č l á n k y, b a k a ž d ý ř á d e k v e z b o ž n ý h o l d V l a s t i, N á r o d u, p a d l ý m b r a třím a h r d i n n ý m v o j í nům F r a n c i e. Dojímá nás její vysoký kult mrtvých bojovníků, pečlivé ošetřování všech hrobů, i nepřátelských. Těší nás, že hroby našich hochů jsou většinou na čestných místech a označeny našimi barvami. Bojiště a hřbitovy zarůstají pomalu travnatou zelení. Pro všechny účastníky a pamětníky této Epopeje není však tato zeleň symbolem zapomnění, ale symbolem pevné naděje a víry v lepší budoucnost. Otakar Husák. 4

T. G. Masaryk: V zahajovací řeči při mirové konferenci v Paříži tehdejší president francouzské republiky pověděl, že jsme si své právo na nezávislost vybojovali v Sibiři, ve Francii a v Italii. Pravda, avšak jsme svými díky zavázáni vládám a národům spojeneckým, jež umožnily nám armádu formovat a bojovat po boku jejich vojsk. Avšak účast Francie v našem osvobozenském hnutí byla zcela zvláštní. V Paříži ještě před započetím války naši občané mohli manifestovat proti Rakousko-Uhersku. V Paříži vznikla prvá naše legie. Za války Francie stále se chápala pro nás iniciativy. Ministr Briand na začátku února(februára) r. 1916 prvý prohlášením oficiálním uznal oprávněnost našeho úsilí o samostatnost a našeho programu v reorganisaci střední Evropy. Francouzské vládě děkujeme za to, že v prohlášení válečného programu, daného spojenci presidentu Wilsonovi v lednu (januári) r. 1917, osvobození našeho národa bylo prohlášeno za zvláštní podmínku. Francouzská vláda a její zahraniční orgány od r. 1916 nás podporovaly na Rusku při formování armády. Já sám jsem na Rusku s francouzskými representanty ujednával prvé vojenské smlouvy. Francie, ministerský předseda Clemenceau, v prosinci (decembri) r. 1917 vydal dekret o organisaci naší armády ve Francii. President Poincaré osobně odevzdal našim legiím prapor, a uznal vřelými slovy naše právo na nezávislost. Nasledovalo pak uznání naší zahraniční Národní rady a zatímní vlády. Nevyčerpal jsem tím všech kroků, které Francie pro nás za války podnikla. Kohout galský právě na úsvitě nového období vždycky prvý zazpíval. Francie nám pomohla na konferenci míru a vždy se k nám chovala přátelsky po uzavření míru. Vzpomínám jen pomoci, které nám francouzská vláda tak vydatně poskytuje v organisaci armády a v jiných politických akcích. Avšak jsme vázáni k Francii netoliko politicky, nýbrž také kulturně. Karel IV., syn našeho krále Jana, jenž na francouzské půdě padl za Francii, svým vzděláním Francouz, dovedl naši vlast na vysoký stupeň politické moci a kulturní vyspělosti. On nám povzoru Paříže založil universitu, první ve střední Evropě. Vzpomněl jste, pane presidente, těchto dvou českých králů právem. Francouzská literatura a umění, francouzská věda a filosofie silně na nás působily v době nové. Sám jsem toho živým dokladem. Od svého mládí až podnes sleduji vývoj francouzského myšlení a celé francouzské literatury s pozorností a láskou. Francii jsme povinováni mocnými podněty svého politického a duchovního vývoje. Budu míti milou příležitost navštíviti Slovanský institut, který teď po válce udržuje a organisuje kulturní vzájemnost s naší republikou. S h r n u j i : J s m e F r a n c i i u přimně v děčni a v ž d y c k y zůstaneme. V d o b r é m i v e z l é m n a n á s můžete počítat. (Preslov k p. prezidentovi franc. republiky, prednesený pri oficiálnej návšteve v Paríži v roku 1923). 5

Najvyššie uznanie Francúzska víťazným obráncom: République Française. Les armées et leurs chefs La Gouvernement de la République Le citoyen Georges Clemenceau, Président du Conseil, ministre de la Guerre Le Maréchal Foch Généralissime des armées alliées ONT BIEN MÉRITÉ DE LA PATRIE Loi du 17. Novembre 1918... a dodávame, že zaslúžili sa tiež o našu vlasť Československú. 6

Českoslovenští legionáři z Francie G. Clemenceauovi Pane presidente, Českoslovenští legionáři z Francie přinášejí projev hluboké úcty svého národa padlým ve společném boji za svobodu národů a dovolují si při té příležitosti ujistiti Vás, že Československý národ nikdy nezapomene Vaši velké účasti při jeho osvobození. G e n e r á l H u s á k. Général Husák legionnaire tchécoslovaque Verdun. Longevillevée, 95 17-9-28 Tous mes remerciements et l expression de mes plus vives sympathies. (Telegramy, vymenené pri legionárskej púti do Francúzska v roku 1928.) C l e m e n c e a u. Pán predseda, Maréchal Pétain Praha 26. september 1929. Bol som skutočne dojatý prejavmi pozornosti, ktorých sa mi dostalo od československých legionárov z Francúzska pri mojom príchode do Československa. Zvlášť dojatý som bol, keď som vystupujúc na Wilsonovom nádraží, zazrel značný oddiel legionárov v rovnošate, v ktorej sa preslávili bojujúc na francúzskej fronte. Ďakujem Vám za láskavé venovanie výtlačku Zborníka Československá legie ve Francii 1914 1918 a prosím Vás, aby ste všetkým francúzskym legionárom tlmočil prejav mojej veľmi vernej a srdečnej spomienky. Považujem za veľkú česť, že som mal počas vojny pod svojim velením československých legionárov. Táto kniha, ktorá pripomína ich činy, bude mi cennou upomienkou. Prijmite láskavo, pán predseda, uistenie pocitov mojej oddanosti. P h. P é t a i n. 7

Generál Gouraud 21. septembra 1928 (účastníkom legionárskej púti na nádvorí Invalidovne). Srdečne Vás zdravím. Môj pozdrav platí tiež otcom, matkám a vdovám všetkých, ktorí pomáhali stavať Československú republiku a ktorí pomáhali i nám proti nemeckému vpádu. Keď vidím vaše legionárske rovnošaty, spomínam si na posledné mesiace svetovej vojny a hlavne na dobu, keď som mal ako veliteľ 4. armády pod svojim velením československú brigádu. Spomínam ťažkých bojov pri Vouziers, Terrone, Vandy a Chestres. Vojna je vec krutá, ktorá zabíja a ničí. Ale vojna neplodí iba hrôzy; z utrpenia povstáva tiež niečo krásneho. Spoločne preliatou krvou, bolo spečatené priateľstvo dvoch slobodných národov, francúzskeho a československého. Tomuto priateľstvu a republike Československej volám: Na zdar! Generál Janin, bývalý vrchný veliteľ čs. zahraničnej armády: Serre-Izard, 15. septembra 1928. (Z dopisu predsedovi KFL.)...Doba, keď som bojoval s Čechoslovákmi za dosiahnutie ich slobody, zostala mi nanajvýš drahou......som hrdý, že som vykonal priateľskú povinnosť tým, že som s Vami bojoval za slobodu. G e n e r á l J a n i n. Generál Guillemin, veliteľ 53. pešej divízie vo Francúzsku: Croix-de-Vie, 14. septembra 1928. (Z dopisu predsedovi KFL.)...Keď si spomeniem na československých legionárov, vyslovím iba slová: odvaha, odriekanie a hrdinstvo. Boli to hrdí vojaci, ktorým som mal česť veliť... G e n e r á l G u i l l e m i n. 8

Generál Mittelhauser b ý v a l ý v e l i t eľ I. brigády Marockej divízie a neskorší náčelník h l a v n é h o š t á b u čs. b r a n n e j m o c i. Bayonne bol prvou etapou československých legionárov a možno, že tou najslávnejšou. Pretože práve do Bayonnu prišli koncom septembra 1914 prvý čs. dobrovoľníci, hŕstka 300 statočných, ktorí vstúpili priamo do našej cudzineckej légie, do elitného zboru a prednej stráže, dali príklad nádhernej obetavosti a úplného odriekania. Predchnutí hlbokým citom, že porážka Francúzska by znamenala zničenie civilizácie, zatemnenie pravdy, skon spravodlivosti, prišli bojovať pre rovnaký ideál ľudstva, ktorý už oživoval tradície husitov a ktorý je zahrnutý v hesle: Pravda Víťazí. Tu 12. októbra 1914 zložili prví československí dobrovoľníci svoj sľub: Ve jménu volnosti, rovnosti a bratrství a v důvěře v republiku slibujeme, že budeme bojovati pro práva republiky a lidskosti až do posledního muže a do poslední krůpěje krve. Žiadna nádej na vzkriesenie čs. národa nemohla ešte v tento deň týchto statočných posilovať, žiadny národný egoizmus ich tu neviedol; ich gesto predchádzalo politické výpočty Masaryka a Beneša; nepredvídali nič než nastavajúce obete pre spravodlivosť a právo. Oh! Drahí priatelia, aké veľké nadšenie by ešte poznali hrdinovia roty Nazdar v cudzineckej légii, ako by bol plakal poručík Dostál, keby 9. mája 1915, v okamžiku, keď vyrazili k La Targette a Neuville Saint Vaast, boli mali istotu, že ich obeť pripraví prebudenie čs. národnosti, vzkriesenie československej vlasti a skvelú odplatu za tri storočia útlaku. Ale tiež v temných hodinách r. 1914 až 1915, akú posilu priniesol príklad prvých čs. dobrovoľníkov budúcim tvorcom československých légií na všetkých frontoch, Masarykovi, Štefánikovi, Benešovi. Márny bol krik Rakúšanov, ktorí chceli ujarmiť vašich nešťastných kamarátov, ktorým nešťastná alternatíva nedovoľuje prísť do tábora Práva inak, ako zbehnutím z tábora ujarmenia. Už veľké činy dobrovoľníkov došlých z Bayonnu v rámci marockej divízie hlásali, čo dokáže čs. odvaha spojená s francúzskou chrabrosťou, keď bojujú za pravdu! A rovnako ako toto rozvinutie statočných čs. dobrovoľníkov a starodružníkov od La Targette, Auberive, Belloy en Santerre a prorocký duch geniálneho organizátora prezidenta Masaryka predvídal prísľub budúcej odvety, ktorá sa nazýva Zborov, Terron a Sibírska anabáza... (Preslov pri odhalení pamätnej dosky rote Na zdar v roku 1928 v Bayonne.) Podplukovník v. v. Ciambelli b ý v a l ý v e l i t eľ čs. depa v C o g n a c u. Fronton, 15. septembra 1928....Na jeseň roku 1918 som s oddanou a svornou pomocou československého a francúzskeho personálu organizoval slávnosť na oslavu získania československej nezávislosti. V mojich rozkazoch československého depa tej doby vyjadril som všetky úctivé a vrelé pocity, ktoré som mal pre Československú republiku. Dnes, ako v roku 1918 neubudlo mojim pocitom intenzity, skôr naopak, a som vždy verným a úctivým obdivovateľom československého národa... 9

Generál S. Bláha: Francie ušlechtilá a obětavá Čs. legionáři na francouzské půdě. Probíráme-li se naší beletrií, která literárně zpracovává válečné období našich zahraničních vojsk, jen málo setkáváme se i s menšími pracemi v nichž by byl zachycen život našich vojáků ve Francii. Zdá se jako by právě prostředí této země a náš vniterný vztah k jejímu lidu neposkytovaly dostatek literárně uměleckých námětů. Snad i to, že intensivní vojenský život francouzské legie nepřinášel možnosti meditací ve víru válečných úsilí, a konečne i to, že jsme neměli snad toho štěstí, aby v našem středu vyskytly se vynikající spisovatelské talenty. Kdož ví, v čem tkví tato záhada? Avšak jedním ze závažných důvodů tohto nedostatku literárních prací ze života francouzské legie bude přece jenom pravděpodobně skutečnost, že náš člověk, tak náhle se ocitnuvší ve francouzském prostředí, nemohl se tak brzy orientovati v nových poměrech, a proniknouti tak snadno k jádru duše francouzského národa právě pro větší její komplikovanost. Opravdu proniknouti francouzkou duši a poznati povahu a smysl francouzského života, není tak snadné! I našim lidem, velmi zkušeným v mimočeských poměrech, činilo to mnohé obtíže, a přečasto je to svedlo i k nesprávným a bloudným závěrům. Mnohokrát jsem se i po válce o tom osobně přesvědčil, a vyslechl jsem tak četná doznání i vynikajících lidí, že se velmi dlouho nevyznali v rozpoznávaní poměrů, a že se často i hodně mýlili. A tomu rád věřím! Avšak jedno je jisto. Není snad jednoho francouzského legionáře, který by si byl Francii nezamiloval, který by byl nepocítil během našeho pobytu ve Francii, že jeho srdce je spojeno vřelým poutem s touto zemí a jejím lidem. A nebylo to jistě ze sobectví a vypočítavosti, - proto snad, že tu byl aktuelní zájem, který nás vázal s Francií pro věc našeho národního osvobození. Ta láska vyrostla a prostoupila duše i srdce našich lidí zcela spontánně, jako fluidum hluboké oddané sympatie, a tato páska byla krásným poutem čistě lidským! Po návratu našich legií do vlasti naše myšlenky tak často zalétaly do Francie, a ve vzpomínkách pohroužily se tak mnohdy i v tichý stesk! A byl to přirozeně stesk po tom silném životě legií, po tom duchu opravdového kamarádství, který byl jejich podkladem, oporou i pavézou, byla to reakce po tom vysokém vypětí vší energie, kterou si vyžádala doba bojů za Svobodu, - ale byl to zároveň stesk i po té naší druhé lásce kterou jsme se zaslíbili Francii, jejímu životu a její lidem. Doma narážela na nás vlna běžného života všedního, který nám přinášel staré starosti od nichž jsme se během revolučního období oprostili; počali jsme naše poměry měřiti a srovnávati s cizími, které jsme poznali, přicházeli jsme znovu ve styk s jevy mentality, vyplývající z malosti našich poměrů, musili jsme vésti nový a urputný boj proti vnitřnímu rakušáctví, které proniklo národ a jeho instituce. Tak často jsme vzpomínali Francie, a jejím měřítkem posuzovali jsme tolik věcí u nás doma, novým zrakem pozorovali jsme naše poměry, - a mnohdy se steskem. Ten pocit, myslím, měli všichni, kdo byli za hranicemi. Ale prostředí francouzské, které lze označiti za starší, tradičnější a vyspělejší, než kterékoliv národní prostředí jiné, nám francouzským legionářům poskytlo mnoho užitečných a prospěšných hledisek a pohnutek. Jde o to, abychom toho nezapomínali a se starou láskou a nadšením abychom stále přinášeli do našeho života to dobré a krásné, které jsme poznali ve Francii. Tyto řádky nechť jsou k tomu připomínkou a vybídnutím! 10

Francouzská revoluce vepsala ve svůj štít humanitní hesla a proklamovala práva každého člověka. Z této tradice žila francouzská demokracie. I při vypuknutí války se k nim znovu přihlásila, tím, že francouzská vláda stáhla vojenský kryt svých hranic na 10 km do vnitra své země, aby tím manifestovala defensivní charakter svých úmyslů. Avšak věrnost ideálům lidským nezabránila, aby v zemi nebyla vypěstována ta zvláštní francouzská národní hrdost, která zvláště nás zaujala, kteří jsme přišli do Francie z Ruska. Průměrný Rus byl v podstatě kosmopolitou. Vlast jeho byla tak veliká, že si její hranici ani dobře neuvědomoval, a že mu valně ani o ni nešlo. Tím méně mohl porozuměti evropským neb světovým otázkám, dotýkajícím se národních hranic. V Rusku všecky otázky dotýkaly se spíše vždy jen prestyže cara. Avšak ve Francii zbožňování své vlastní země bylo přímo dětinsky vroucí, ba uchvacující. Staré prapory jejich vojsk, Marseillaisa, ba jen pouhé jméno La France, neb narážka na některou jejich velkou historickou událost, - kolik to budilo milého nadšení opravdového a srdečného u tohto podivuhodného lidu! V rakousko-uherské armádě neb i v německé poznali jsme též nacionalismus. Ten však byl arogantní a egoistický. Vedoucí národy obou těchto říší, podle slov jednoho z jejich vládců, hleděli si zajistiti pro sebe lepší místo na slunci, ale při tom chtěli porobiti Srby a s celou řadou národností jednaly jen jako s druhořadým materiálem a pro jejich národní tradice měly jen úsměšek. Jak jinak jednala Francie! Ta pochopila ihned národní tužby té skrovné hrstky čs. dobrovolníků, a jistě ne proto, že bychom byli nějakou významnou posilou jejich milionové armády a že bychom znamenali pomoc jejich národu ve válce. Ona poznala a vážila si onoho morálního podnětu, který přinášeli naši dobrovolníci velké francouzské myšlence, a v jejich vystoupení po boku Francie viděla pečeť a výraz toho spravedlivého jejich úsilí, pro které krvácelo tisíce jejich synů. A tento smysl a cit pro morální hodnoty byl stejně vlastní francouzské vládě, jako francouzskému lidu. Vzpomeňme si na to, čeho jsme bývali tak často svědky ve francouzských rodinách, když jsme se svěřovali se svými národními tužbami, když jsme objasňovali nesmiřitelnost našeho osvobozovacího boje, když jsme líčívali osudy své neb svých druhů. Jak tito naši posluchači, pod zdánlivě rafinovanou formou, skrývali až dojemné pochopení, ba, co ještě více, upřímný obdiv a lásku pro tuto naši věc. Jak nás to povzbudzovalo a sílilo! Přišli jsme do Francie v tak smutném období světové války, právě v době míru brestlitevského. Často nám samým tanul na mysli úděl politických vyděděnců bez vlasti někde v koloniích, kdyby dopadla věc v neprospěch spojenců. Cítili jsme sice, že za všech okolností musíme pro svoji vlast jíti vstříc každé situaci, a byly chvíle, kdy jsme neviděli budoucnost jen s optimismem! Jakým hojivým balsamem a jakou vzpruhou rozbolené duši našeho dobrovolníka bylo toto pochopení a upřímný obdiv francouzského lidu. Vždyť my, dobrovolníci sami, hnutí srdce cenili jsme jako velikost, a tam jsme pozanli k němu opravdovou úctu francouzského lidu. Bylo to pro nás tím povzbudivějším, když jsme poznali, že tak veliký národ má tolik smyslu pro ušlechtilost našich snah. To byla ta Francie generésní a lidská. Její velikost byla právě v tom, že dovedla vnímati ten čistý záchvěv naší národní duše, bojující za právo svého osvobození. Vždyť od našich sousedů Němců a z Vídně to nebývalo lepší, - byli jsme zvyklí, že jen fysicky ohromné a kolosální věci udivují, a jen hrubá materiální síla získá respektu. A hle, ve Francii stali jsme se velkými a obdivovanými jen tím, co bylo v našich srdcích! Ale naproti tomu poznali jsme jasně, že citovost francouzské povahy vylučuje každé citlivůstkářství a že pochopení ideálů nezbavovalo francouzský národ smyslu pro reálnost a nepodlomilo v něm snad smyslu akce. Mezi oběma těmito mohutnostmi francouzské duše panovala vždy obdivuhodná rovnováha. Důkazy toho ty nejpádnější podal tento národ na bojištích i doma za frontou. 11

Francouzský národ se vytvořil svým způsobem kulturně, a do politiky přijal ideál humanitní, musil však zásady nové svobody hájiti vůči Evropě již za revoluce a byl až do našich dob hradbou západní civilisace proti pruské botě, hrází, která nesměla povoliti pruskému militarismu. Svůj vyšší dějinný úkol v Evropě spojil se jménem Francie, a tento úkol chápal reálně se vší možnou obětavostí a vyšším hodnocením svobody, nežli života svých synů. Měl zkušenost, kolik obezřetnosti vyžaduje hájení demokratických principů, a že bez obětavosti neexistují demokratické vymoženosti a že velké idee lze brániti a ubrániti jenom velkými činy a pevnou rozhodností. Jak často a konkretně jsme viděli vtělenu tuto Francii do života a činů jednotlivců, vojáků na fronte i v rodinách v pozadí bojišť. Bylo již na sklonku r. 1917 kdy jsme prozatimně byli v departementu Charente. Kolik tu bylo již ztrát v každé téměř rodině, a přibývalo jich vždy s každou novou ofensivou. Co tu bylo smutku! Uváží li se, že při nepočetnosti francouzských rodin snad většinou téměř po jednom jen synu, každá ztráta doléhala při hluboké a krásné lásce rodinné tím tíživěji a bolestněji. Neušlo nám, jak postižené rodiny dovedly heroicky a s bolestným klidem snášeti tyto nutné oběti. Nehodlám hodnotiti city našich vlastních lidí, avšak přece jen zmínky zasluhuje, že francouzská matka, žena neb milá měly lví podíl na výchově muže k vědomí povinnosti. Jejich drahý, měl li zůstati drahým, musil si na dovolenou přinésti válečný kříž, svědka zdatnosti, a kdykoliv se u něho na frontě v těžkých chvílích dostavila krise povinnosti, jistě ty drahé oči doma, jež si nyní vybavoval, dávaly mu jasně znáti, jak se zachovati, aby obstál nejen před soudem své vlasti, ale i před soudem svých drahých, i kdyby, žel Bohu, nebylo již návratu a shledání. I my budeme míti své svědomité a obětavé vojíny, budou li francouzské ženy v tomto směru našim ženám vzorem, vždy, - ve válce i v míru. Není pochyby o tom, že nezůstanou za francouzskými, je však třeba, aby poznaly, že i ony v osudových chvílích a vždy, kdy jde o věc celého národního kolektiva, mají své velké poslání, a že i ony musí dovésti obětovat, dovést povzbuditi a v zájmu celku dovést i trpět s odhodláním stoickým. Je li silou bojujících obrana, a ne agresse, - což u nás vždy předpokládáme, dává vojna tolik pohnutek, jak najíti ten pravý a účinný způsob roznítiti vědomí povinnosti a jak posíliti obětavost bojujících. A kde jinde jich hledati, než v našich legiích a ve Francii, kde zápas byl posvěcen cílem, a kde zápal bojujících bude pochopitelný a srozumitelný i našemu modernímu člověku. Francouzský národ měl šťastnou ruku, aby cenil a vyvýšil každou oběť, přinášenou bojovníkem. Tak dojemně na nás působívalo, jak ve francouzských rodinách byl pěstován kult padlých. Když býval prostírán stůl, nechyběl tam i příbor pro toho, který dlel na frontě, nebo i pro toho, koho nebylo lze očekávati již zpátky. A v jakém souzvuku žilo se tam s frontou! I my jsme měli ve Francii své válečné kmotřičky, jež se o nás staraly, vzpomínaly na nás dárky a povzbudily dopisem! Francouzský charakter, který umí vnějšeně zobrazit každé hnutí mysli, veselé i smutné, konal své divy. Dovedl za vojny vyjádřit onu etickou sílu, která se vznášela nade vším a která vše pronikala a která byla hybnou pákou činů na frontě a obětí v zázemí. A duše našich legionářů, které si uvědomovaly ustavičně posvátnost historických chvil, které hloubaly nad podivností osudu, scházely se s duší francouzskou. Kdo by si nezavzpomínal, jak to bývalo na frontě? Musíme to tak prostě říci: Měli jsme se s těmi francouzskými chlupáči upřímně rádi, ať jsme se s nimi setkali kdekoliv. Byli nám, jako maši vlastní bratři! Francouzský národní cit vyvěral z vědomí velikých úkolů Francie, byl opodstatňován vždy cíly ušlechtilými a vznešenými a docházel proto vždy vnějšího výrazu tak překrásného a vytvořil tím též nepoddajnou rasu francouzskou, o níž jsem se zmiňoval. 12

Nesmíme na to zapomínati. Cit zjevně vyznávaný dodá síly kolektivu, jako je národ. A národní tradiční symboly dodávají národu nejen svéráznosti, ale spoluurčují též celkovou jeho schopnost všeobecnou. Snad jsem se příliš zabýval jen vojenskými věcmi. Avšak vždycky síla státní myšlenky občanů jeví se v jejich poměru k potřebám branným. Chtěl bych říci jen ještě několik slov. Mluvíme-li o Francouzích, chce se nám vždy též zmíniti se o té jejich tak zvané ležérnosti. Myslím, že my, francouzští legionáři, upravili jsme si správně názor, jak to s tou francouzskou ležérností, nebo povrchností ve skutečnosti jest. Tento názor rodí se snadno z letmého posudku a podle dojmů, získaných v měste světla, v Paříži. Francouze nutno dlouho a dobrě pozoravat a ne v kosmopolitickém prostředí, jako je Paříž, nýbrž hlavně doma v rodině. Jádro francouzského národa není ani rafinované, ani degenerované. Je to solidní, opravdový a hluboce založený charakter, nadaný inteligencí a duševní pružností, který dovede přiodíti všecko skvělou vnější formou, která je ve Francii velmi uznávanou tak, že se stala takměř národní tradicí. Avšak my jsme očitými svědky toho, že za jejích vnější formou byl též vnitřní obsah. Francouzi mimo to mají dar vtipu a hravé ironie, ale většinou nemají rádi sentimentální tón. V srdci může býti žal, avšak mysl zastře každý vzdech úsměvem. Francie byla pro nás všechny dobrou školou, po stránce opravdové citovosti a chápání vnější formy; byla však i výbornou učitelkou důkladnosti a metodičnosti práce, což dovedeme právě my, aktivní vojáci, zvláště oceniti. Ve Francii byli jsme v prostředí lidsky a kulturně vysokém, tam nemohli jsme se, jak Čechoslováci tak rádi činí, nadnášeti a vynášeti se, a vůbec tam pro uplatňovaní osobnosti platila nevtíravá forma. Myslím proto, že francouzský legionář z takovéhoto prostředí zachoval si správnou míru skromnosti, bez zbytečného gesta domýšlivosti a světobornosti. I ten poměrně krátký pobyt ve Francii stačil, abychom pro posuzování poměrů doma používali západního měřítka a dovedli srovnávati život francouzský s životem naším. Tím francouzský legionář v podstatě ohromně získal. Naproti tomu, podle upřímného posudku Francouzů, náš legionář na francouzské půdě se velmi dobře vyjímal, a to nejen na frontě, nýbrž všude, kamkoliv přišel. Objevení se našich rot na ulicích francouzských bývalo vždy událostí. Rodiny francouzské přijímaly přátelsky i naše vojáčky. Podivil jsem se na příklad tomu při jedné návštěvě Cognacu po válce, jak tam v rodinách věděli všecko o těch, kdo z Čechoslováků padli, a jak dovedli pro ně i truchliti, jako pro vlastní své drahé. V Cognacu tak mnozí z nás okusili francouzského pohostinství, od prosté, až do elitní společenské třídy cognacké. Sdíleli jsme s nimi jejich radosti a žaly, jejich obavy i naděje, jezdívali jsme k nim na dovolenou z fronty téměř jako domů, a cognačtí tak často svými dopisy vyjadřovali nám něhu a přátelství ne menší, nežli svým vlastním lidem. Naproti tomu Čechoslováci vpravovali se do nových poměrů ve Francii a dobře se přizpůsobovali. Francouzské prostředí se tak dobře hodilo za vojny pro duši našeho dobrovolníka; mohli jsme setřásti se sebe střední Evropu, k níž patří naše vlast nejen geograficky, ale také kulturně. Nevím, snad za těch několik let po našem návratu z ciziny stali jsme se tak mnozí zase starými šosáky. Mně alespoň jedna Ruska v Paříži, která znala naše hochy na Sibiři i potom doma, vykládala o tom, jaký byl rozdíl mezi tím, jakými se jevili naši legionáři za hranicemi a doma. Uváděla, že na Sibiři byli, kavaleri kdežto doma zase už knedlíky a pivečko, a naše poměry jim vtiskly bývalý ráz i vzezření klidných pánů a dusily u nich vzlet, který měli za revoluce. Buď jak buď, ale pro nás doba ve Francii ztrávená, která slučovala se s obdobím tak jedinečným v historii národa našeho i francouzského, poskytla těm, kteří válku přežili, tolik 13

šťastného vlivu na další jejich vývin a zanechala v srdcích jejich vřelé a snad nikdy nesmazatelné vzpomínky. A francouzský národ vryl se v duše naše nejhlubším citem opravdové a trvalé bratrskosti. Nos monuments en France La tempête guerriére c est apaisée. Les champs de bataille ont repris peu á peu un caractére de région normale, oú les babitations ont été reconstruites. Lá, oú le sang coulait á flot, les cimetiéres nous émeuvent par leur majesté éloquente. Lá s élévent maints beaux monuments rappelant l héroisme et le dévoument des combattants, hommages de reconnaissance de la génération qui a survécu la guerre. Le pélerin tchécoslovaque en France ne trouvere pas jusqu ici sur les champs de bataille lui reppelant son histoire militaire que trois de ces monuments: le premier futélevé á la Targette prés d Arras on l honneur des volontaires tchécoslovaques de la Légion étrangére par les soins de leurs camarades; le deuxiéme est le monument de la Division marocaine qui s éléve sur le plateau de Vimy et oú une plaque commémorative immortalise les sacrifices des volontaires tchécoslovaques ayant combattu dans les rangs de cette division. Le troisiéme mémorial est le monument des armées de Champagne oú figure le nom de la Brigade tchécoslovaque parmi les autres grandes unités alliées, immortalisées chacune par une inscription. Nous trouverons également un petit monument au cimetiére tchécoslovaque de Chestres prés de Vouziers. Bientôt s éleveront trois nouveaux monuments rappelant nos combats aux côtés des Français: á Paris, á Terron et á Bobot (prés Vouziers). A l occasion de l inauguration des monuments d Artois et de Champagne de brillants discours ont été prononcés par le Colonel Blaha, notre Attaché militaire en France á cette époque. Nous jugeons intéressant de joináre ci-dessous le texte de ces discours. I. Discours prononcé auprés du Monument aux morts de la Division Marocaine le 14. Juin 1925 En ce moment solennel oú on inaugure le Monument destiné á éterniser les faits célébres de la Division Marocaine permettez-moi de concentrer un instant ma pensée sur les volontaires tchécoslovaques qui, combattant dans les rangs de cette division, se sont comportés en béros. Toute la Tchécoslovaquie leur apporte aujourd hui ses sentiments d admiration et la reconnaissance émue de son souvenir. Quand la guerre éclata la colonie tchéque á Paris était fort restreinte mais tous ses membres sains et valides s enrôlérent avec empressement sous les drapeaux de la patrie amie. Et á Bayonne particuliérement se forme, sous le commandement du capitaine Sallé, un détachement dont il assure et surveille lui-même l instruction militaire. Ce détachement fait plus tard parti du bataillon N o i r e t, de la Légion étrangére. Pendant l attaque mémorable du 9. Mai 1915 la premiére vagne d assaut est formée par la compagnie tchécoslovaque, 14

laquelle a pris le nom populaire N a z d a r qui n est autre que le Dieu nous aide des Français. Pendant la percée du front allemand, qui suivit les combats bomérique de Carency les volontaires tchécoslovaques se mettent á l oeuvre avec toute l ardeur de leur âme patriotique. J ai le sentiment qu aujourd hui nous élévons ce Monument de gloire, non seulement aux enfants de la Division Marocaine, mais encore aux enfants de la Tchécoslovaquie qui, concurremment, nous ont laissé un si bel exemple, un si beau souvenir, souvenir qui continue á vibrer en nous. Les actions nobles et bardies, qui s imposent á l admiration des hommes, ne s effacent jamais de leur mémoire et vous en avez la preuve aujourd hui. En effet, si nous considérons attentivement cette plaque, témoignage de gloire et de reconnaissance, qu y trouvons-nous inscrit? D abord tous les noms qui s auréolent sur la pierre même, des soldats de cette vaillante Division Marocaine; ils sont en foule, la Gloire avait choisi de nombreux représentants. Poursuivons notre examen et abaissons notre regard sur un tout petit coin de l éloquente pierre. Lá nous retrouvons dans cet espace modeste cette poignée de volontaires tchécoslovaques qui, ayant apporté leur pierre dans l édifice de la victoire, ont aussi leur place marqué sur la pierre d honneur. Au cours d un voyage au Maroc que j ai eu l occasion de faire l année passée, leur souvenir pieusement conservé vint encore me confirmer qu ils n ont pas fait oeuvre vaine. Je voudrais qu il vous eût été donné d entendre les éloges que leur décernait leur ancien Colonel de la Légion étrangére: Ce sont nos meilleurs mitrailleurs, disait-il. On peut le trouver banal aujourd hui oú l aube de la paix semble éclore, mais dans leur rôle de défenseurs de la patrie et de la civilisation ce fut ne des plus chaudes, une des plus éclatantes consécrations. Et plus tard, á Sidibel-Abbés, dans les salons de réception de ce merveilleux corps qu est la Légion, oú vous êtes enveloppés des souvenirs des campagnes les plus glorieuses du monde, j ai vu, gravé sur une plaque commémorative, le nom de Lieutenant Dostal, tombé non loin d ici, á Carency, á la tête de sa section parvenue trés loin dans les lignes ennemies. N estimez-vous pas avec moi que ces valeureux soldats, avec leurs camarades français, trouvent réellement en ce Monument l incarnation de leur idealisme, la glorification de leur esprit de sacrifice et de leur forte volonté, comme si leur chair désagrégée s était recréée á nouveau en un verbe de flamme patriotique dont l eternelle vie se communiquerait en pieux héritage á tous leurs descendants? Nous avons de la peine á imaginer ce que seront pour les futures générations les tombeaux de guerre. On ne peut que difficilement prévoir l etat d âme de ceux qui viendront dans l avenir lointain sur les lieux oú a coulé si abondamment le sang humain. Mais ce qui est sûr, c est que les souvenirs historiques des grandes actions communes vécues par les peuples sont appelés á jouer un rôle capital dans les relations de nos deux nations. Que de fois on a parlé en France de ce roi de Bohême, Jean l Aveugle, tombé á la bataille de Crécy á côté des Français! Aujourd hui, c est plus qu un roi, c est tout un peuple qui se donne et qui, aprés avoir apporté l offrande de son sang, entend rester fidéle á cet attachement né sur les champs de bataille, et qui veut désornais de toute son âme communier avec sa grande soeur pour la paix et l assainissement mondiaux. Donc, souhaitons ardement que le souvenir des épreuves subies en commun pour le triomphe de la plus belle cause, ravive et rende á jamais durable la fraternité qui doit unir la destinée de nos deux peuples. 15

II. Discours prononcé auprés du Monument aux armées combattantes en Champagne (1925) En l absence de M. le Ministre Osusky, retenu ailleurs par des occupations d ordre politique et en son nom j ai cette tâche, qui m honore qu elle m est agréable, de vous exprimer ici les sentiments de tous les coeurs tchécoslovaques en ce moment solennel qui immortalise les exploits des armées de Champagne et devant ce monument sur lequel la France, toujours pieuse et délicate, a voulu associer á sa gloire la brigade tchécoslovaque qui combattit en Champagne sous le brillant commandement de M. le Général Gouraud. En vous exprimant mes remerdiements, mon Général, d avoir bien voulu rappeler que j étais dans les rangs de celle-lá, j ai la double bonne fortune d être investi aujourd hui de cette mission officielle et de pouvoir, avec tous mes camarades français et américains, si nombreux ici, laisser parler tout baut les souvenirs d un ancien combattant des armées Champagne. Si nous contemplons ce monument dans son ensemble, si nous nous représentons que toutes ces inscriptions de nombreuses divisions et d éléments d armées symbolisent l énormité de l effort qu on a dû déployer pour assurer l avenir et installer la sécurité que tous les peuples ont le droit de souhaiter définitive, il nous faut modestement convenir que dans l immense et ardente mêlée une petite brigade, quelle que soit sa bravoure, pourrait nous paraître jouer un rôle restreint. Cependant la nation tchécoslovaque, synthétisée á l Occident pendant la grande guerre par son Président et son Ministre des Affaires étrangéres actuels, a apporté á ce moment-lá concours le plus largement efficace dont elle ait pu disposer. Nous avions á cette époque trois Divisions de volontaires en Sibérie, deux divisions en Italie et une brigade en France, toutes combattant contre l ennemi commun. Toutes ces unités furent formées des prisonniers de guerre, dont le patriotisme ne se laissait pas fléchir malgré la perspective certaine des représailles qu auraient á subir d un ennemi intraitable et leurs familles et leurs biens. Il ne m est pas permis de m étendre sur cette question, mais il me semble pourtant utile d insister sur le fait qu en 1917, toutes les communications avec la Russie étant coupées par suite de la défection russe, le projet de concentrer nos forces en France et de former une armée suffisante et autonome ne s est pas réalisé, et la brigade composée des 21. et 22. Régiments de chasseurs tchécoslovaques fut la seule á nous représenter en France jusqu au moment oú vint s adjoindre á elle le 23 e Régiment. Et, si je reporte les yeux sur ce monument, je ne puis me défendre contre l émotion qui m envabit, émotion qui j en suis sûre sera ressentie par tous les survivants de ces grands jours, heureux et fiers de voir éterniser le sacrifice de leurs camarades car, quelle que soit la haute valeur de symbole que ce monument renferme pour la France, il revêt pour nous autres une signification non moins symbolique, non moins profonde. Il redira á nos descendants une page d histoire dont la légende s est déjá emparée, ce que je voudrais vous faire apprécier en me permettant une légére digression. Pendant la guerre chez nous les yeux de tous étaient ardemment fixés sur le champ de bataille français, théâtre de la grande conflagration des peuples, oú l art de la guerre fut perfectionné á l extrême, avec des effectifs et un matériel trés puissants. Dans l impossibilité oú l on se trouvait de recevoir les nouvelles directes du front, nouvelles que les Autrichiens interceptaient systématiquement, il ne faut pas s étonner si le peuple, dans une sorte de surexcitation patriotique et dans le désir ardent et impulsif de reconstituer les faits dont il ne 16

pouvait pas être témoin, il ne faut pas s étonner, dis-je si la légende, fille de l illusion et peutêtre aussi de l espérance, enfante de vibrantes et poétiques et chiméres sur les exploits des légions tchécoslovaques. Ěntre autres je me permets de rappeler ce mythe qui fit tomber au Chemin des Dames trente milliers de Tchécoslovaques. Ne condamnons pas ces exagérations quand elles partent de la ferveur exaltée d un peuple qui croit á la victoire et dont la foi cellective est tendue vers une seule idée, la r é a l i s e r á t o u t p r i x. Ces faiblesses lá sont une force. Cette glorification exagérée a produit ceci: c est qu une modeste brigade a servi de point de cristallisation aux aspirations nationales et sa valeur morale en a éte décuplée. Ella aura créé une page d histoire militaire mémorable dans nos annales par la foçon dont elle s est rapidement adaptée aux nécessités de la guerre si techniquement complexes sur le front de l Ouest en face d un enemi difficile á réduire, tâche qui fut largement facilitée par le grand chef qui sut si habilement mettre en valeur ces aptitudes. La Tchécoslovaquie tiendra toujours á grand honneur d avoir vu ce chef éminent intimement lié á l accomplissement de ses destinées militaires. Notre reconnaissance n oubliera pas non plus valeureux officiers français qui partageaient le commandement avec les nôtres. Mais l importance de notre humble collaboration ne s est pas bornée á cela. Ayant servi á M. Masaryk et Beneš á assurer leurs buts politiques elle a pris place aprés guerre dans le domaine de nos relations comme facteur de haute importance. Elle représente toute la fidélité du peuple tchécoslovaque et l auréole que notre nation lui a conférée dans son enthousiasme patriotique ne doit point pâlir et doit servir á resserrer d une maniére durable la communauté de nos intérêts et de nos idéaux. Notre souvenir, revolant au champ de bataille de Champagne, ainsi qu á Arras oú récemment nous avons inauguré un autre monument commémoratif, ne manquera jamais d évoquer avec cette solide fraternité d armes les immenses sacrifices de notre soeur aînée au rôle doublement glorieux, de ce peuple missionnaire profondément républicain, dont le rôle semble être de désigner la voie du progrés, sentinelle avancée de toutes les libertées et de toutes les indépendances, de ce peuple martyr qui sait défendre son territoire et consentir de sanglants sacrifices, le cas échéant, pour la sauvegarde des droits communs des peuples. Je suis sûr d être le porte-parole de mes concitoyens en affirmant ici notre indestructible attachement aux principes créés et consolidées par cette glorieuse et féconde d armes et de coeurs. 17

V. DYK: POZDRAV VRACEJÍCÍM SE FRANCOUZSKÝM LEGIONÁŘŮM Proud dravý vzteku plynul kamsi v moře, ponuře tek. A život náš, ten nebyl nažli hoře a nežli vztek! My zřeli, zpiti slávou náhlé zoře, ŕust vše a kvést. A výkřik zazněl, Jericha zdi boře: Přec máme čest! Vášnivé kletby, příliš těžké vzdechy, sten zoufalý. V bezmezné hanbě pokořené Čechy pěst svíraly. Vám za to dík, ať kterákoli země krev pila ctnou, vám za to dík, že může naše plémě jít s hlavou vztyčenou! Tu v slavné chvíli ve vězení mřížích zasvitl den, tu zřeli jsme, přibiti na svých křížích: svět proměněn. Vám za to dík, kdo jméno svého rodu jste nesli v svět, vám za to dík, kdož padli za svobodu v květu svých let. A uplátáme věnec neuvadlý nesmělou pravicí U hrobu oněch klekáme, kde padli a živým zdravici! XII 1918 18

NIEKOĽKO DOKUMENTOV Z DEJÍN ČESKOSLOVENSKEJ LÉGIE VO FRANCÚZSKU 19

NÁVRH NA VYTVORENIE ČESKOSLOVENSKÉHO VOJSKA VO FRANCÚZSKU, VYPRACOVANÝ NÁRODNOU RADOU ČESKOSLOVENSKOU A. Politická strana otázky. V červnu (júni) 1917. 1. Československé oddíly účastní se činně nynější války po boku Dohody pod vrchním velením francouzským. Tuto vojenskou účast jest pokládati za část hnutí, směřujícího k osvobození československého národa ve shodě s programem Národní rady československé. 2. Pozdější vojsko československé bude utvořeno dekretem presidenta francouzské republiky. Právo rekrutovati a organisovati československé oddíly, složené z Čechů a Slováků, kteří jsou v cizině většinou jako váleční zajatci, patří v dohodě s francouzskými úřady Národní radě československé, jakožto ústřednímu politickému orgánu československých vystěhovalců a válečných zajatců. Národní rada československá vydá prohlášení ke všem Čechoslovákům v zemích spojeneckých, kterým je vyzve, aby vstoupili do vojska. 3. Nejvyšším orgánem československých oddílů s hlediska politického a národního jest Národní rada československá, opírajíci se po stránce exekutivní o Francii. 4. Československé oddíly skládají přísahu československému národu (jehož představitelkou jest Národní rada československá). B. Vojenská strana otázky. I. Nábor. 5. Vstup do československých oddílů ve Francii je dobrovolný a na dobu trvání války. Poznámka. Vyžaduje se písemné příslušné prohlášení, jak bylo povoleno až dosud. 6. Nábor dobrovolníků pro československé oddíly se v Rusku provádí péčí ruské odbočky Národní rady československé podle zásad obsažených v povolení, jež jí udělila ruská vláda, a v doplňovacích ustanoveních ruského štábu, ustanoveních, jejichž účel je ve shodě s novým úkolem. Nábor dobrovolníků pro československé vojsko se provádí ve Francii péčí Národní rady československé podle zásad obsažených v povolení, jež jí udělila vláda francouzská. Odkazy: Zprávy o vytvoření československých oddílů z 24. března (marca) 1917; telegram vrchního velitele z 23. dubna (apríla) 1917, čís. 6190 a generálního štábu z 23. dubna 1917 čís. 16057.*) II. Tvoření oddílů. 7. Československé oddíly ve Francii se tvoří pod vedením francouzských úřadů. 8. Předběžné tvoření oddílů v Rusku, nevyhnutelné se zřetelem k tomu, že mají být poslány do Francie, vyplývá ze zásad oboustranně připuštěných. *) Dátumy sú podľa starého štýlu. 20