MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA BAKALÁŘSKÁ PRÁCE BRNO 2008 LUKÁŠ PRANTL
Mendlova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Zootechnická analýza chovu masného stáda skotu Bakalářská práce Vedoucí práce: Prof. Ing. Jan Šubrt, CSc. Vypracoval: Lukáš Prantl Brno 2008 2
PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Zootechnická analýza chovu masného stáda skotu vypracoval samostatně a použil jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a děkana AF MZLU v Brně. Dne... Podpis... 3
PODĚKOVÁNÍ Dovoluji si touto cestou poděkovat vedoucímu bakalářské práce Prof. Ing. Janu Šubrtovi, CSc. za odborné vedení, cenné rady a ochotnou spolupráci při zpracování této bakalářské práce. Lukáš Prantl 4
ANNOTATION This bachelor thesis focuses on zootechny work in the herd of beef-cattle, including the organization of his breeding, reproduction and growth. There is detailed characteristic of utility properties several breeds of beef-cattle, which are in Czech republic breeding. Below is described methodology of utility inspection for beef cattle inclusive of results for year 2006 and the methodology of description and classification of exterior. ABSTRAKT Tato bakalářská práce se zabývá zootechnickou činností ve stádě masného skotu, zahrnující organizaci jeho chovu, reprodukci a růst. Je zde podrobná charakteristika užitkových vlastností jednotlivých masných plemen skotu chovaných v České republice. Dále je popsána také metodika kontroly užitkovosti masných plemen včetně výsledků za rok 2006 a metodika popisu a hodnocení zevnějšku. 5
Obsah 1. Současný stav chovu skotu v ČR... 7 2. Cíl bakalářské práce... 8 3. Masná plemena skotu chovaná v ČR... 9 3.1. Aberdeen angus... 9 3.2. Limousine... 10 3.3. Belgické modrobílé... 11 3.4. Blonde d aquitaine... 12 3.5. Charolais... 12 3.6. Hereford... 13 3.7. Salers... 14 3.8. Piemontese... 14 3.9. Masný simentál... 15 3.10. Highland... 16 3.11. Gasconne... 16 3.12. Galloway... 16 4. Organizace chovu masného skotu... 19 4.1. Výživa... 20 4.2. Pastva... 22 4.3. Reprodukce... 24 4.3.1. Plodnost... 24 4.3.2. Reprodukční ukazatele... 25 4.3.3. Pohlavní dospělost... 27 4.3.4. Chovná dospělost... 27 4.3.5. Vyřazování krav... 29 4.4. Růst... 30 4.5. Masná užitkovost a vlivy jí ovlivňující... 31 4.5.1. Plemenná příslušnost... 32 4.5.2. Pohlaví a kastrace... 32 4.5.3. Výživa... 32 4.5.4. Další faktory... 33 4.6. Kontrola užitkovosti masných plemen skotu... 33 4.6.1. Výsledky kontroly užitkovosti masných plemen za rok 2006... 36 4.6.2. Testování vlastní užitkovosti masných býků... 38 4.7. Hodnocení zevnějšku... 39 4.7.1. Charakteristika popisovaných znaků... 39 4.8. Welfare v chovu skotu... 41 5. Charakteristika zemědělského podniku... 43 6. Seznam použitých zdrojů... 44 6
1. Současný stav chovu skotu v ČR Současné období v chovu skotu je charakterizováno nízkou stabilitou výroby a velkým kolísáním cen u všech produktů jak v průběhu roku, tak i v meziročních porovnáních. Tyto uvedené skutečnosti mají zřetelný vliv na stálý pokles stavů skotu, zejména krav. Tento negativní trend je rovněž úzce spojen se zvyšující se mléčnou užitkovostí krav v dojeném systému chovu, zavedením kvotace mléka v ČR a snížením spotřeby hovězího masa. Vzhledem k tomu, že stavy skotu pro produkci mléka budou zřejmě nadále klesat v závislosti na zvyšující se užitkovosti, bude nabývat na významu chov plemen skotu s kombinovanou užitkovostí a chov krav bez tržní produkce mléka. Údržba kulturní krajiny a trvale udržitelné zemědělství vyžaduje nutnost efektivního využití trvalých travních porostů v LFA, a to zejména pastvou. Systému pastvy jako majoritního zdroje krmiva pro dojnice je však možné využívat pouze do určité výše mléčné užitkovosti skotu, což zvýhodňuje kombinovaná plemena. Do České republiky byla v průběhu minulých sedmnácti let dovezena stáda 12 masných plemen, která jsou chována v čistokrevné plemenitbě. Býci těchto plemen jsou využíváni pro křížení s plemenicemi Českého strakatého plemene převáděnými do systému bez tržní produkce mléka. Při tomto křížení je využíváno heterózního efektu nepříbuzných plemen, který se projevuje vyšší životaschopností potomstva a lepšími parametry růstu. Rozšiřování chovu krav bez tržní produkce mléka je ovlivňováno dosahovanou užitkovostí mléčných stád v podhorských a horských oblastech a tím také ekonomikou jeho výroby, ale rovněž vztahem chovatele k jednotlivým plemenům. Významnou roli v rozvoji tohoto systému chovu skotu sehrává i solidní a stabilní podpora ze strany státu ve formě dotací (BJELKA a kol., 2007). Podle SLAVÍKA a ILLEKA (2007) je v současné době v České republice chováno asi 141 tisíc kusů skotu bez tržní produkce mléka. Do kontroly užitkovosti bylo v roce 2005 zařazeno 25 680 krav, což například v porovnání s rokem 2002 představuje nárůst o 18 %. ŠIMEK (2008) uvádí, že v loňském roce každý z nás zkonzumoval v průměru necelých 11 kilogramů hovězího masa, zatímco průměr EU činil zhruba 18 kilogramů. Za poklesem zájmu spotřebitelů byla po roce 1990 především cena hovězího, které se po liberalizaci stalo nejdražším druhem masa. Nepříznivý dopad měla také aféra kolem BSE, na níž lidé reagovali snížením poptávky po hovězím. Od té doby se skot vyšetřuje a důvěru spotřebitelů se podle producentů podařilo obnovit. Spotřeba hovězího masa se ale přes mírný vzestup na předchozí úroveň již nevrátila. 7
2. Cíl bakalářské práce Cílem práce bylo vypracovat souhrnný kompilační spis z oblasti zootechnické práce se specializovaným masným stádem skotu. Práce zahrnuje oblast plemenné skladby stáda, reprodukce, růstu a výsledků kontroly užitkovosti v podmínkách České republiky. Na bakalářskou práci bude navazovat diplomová práce analyzující chov masného skotu v podmínkách zemědělského podniku Dolňácko a.s. se sídlem v Hluku. 8
3. Masná plemena skotu chovaná v ČR 3.1. Aberdeen angus Domovem jednoho z nejrozšířenějších masných plemen skotu na světě je severovýchodní Skotsko. Již na počátku 18. století se v krajích Aberdeenshire a Forfarshire podařilo vyšlechtit masný užitkový typ skotu, který v první polovině 19. století chovatel Hugh Watson přikřížením plemene shorthorn sjednotil a položil tak základ tohoto plemene. Ve čtyřicátých letech 19. století byla založena v Anglii první plemenná kniha a již v roce 1860 se uskutečnil první import zvířat do Kanady a později do USA. Rozvoj chovu anguse na severoamerickém kontinentě přinesl tomuto plemeni zvětšení tělesného rámce a sníženou produkci loje, která umožňuje výkrm býků do vyšší porážkové hmotnosti. Postupně se chov aberdeen anguse mimo Evropu a Severní Ameriku rozšířil i na Jižní Ameriku, Austrálii, Nový Zéland a Afriku. Aberdeen angus je moderní masné plemeno, které vyniká dobrou plodností matek a snadnými porody. Maso z jatečných zvířat se vyznačuje vysokým mramorováním, křehkostí, šťavnatostí a specifickou chutí. Příznivá je u poražených zvířat jatečná výtěžnost 61 % a vzhledem k jemné kostře i nízký podíl kostí v jatečně opracovaném těle 14-16 %. Jedním z charakteristických znaků plemene je kromě bezrohosti i celoplášťové černé, případně červené (red) zbarvení. První telata aberdeen angus se v naší republice narodila již v roce 1992. Mimo ojedinělé importy z Maďarska, Dánska a SRN, byl náš chov založen především na importu jalovic z Kanady. V roce 1995 byla do republiky importována zvířata v červeném zbarvení "red angus". Zhora uvedené vlastnosti plemene, které se v našich podmínkách potvrdily, jsou asi hlavním důvodem, proč toto plemeno zaznamenalo v poměrně krátké době takové rozšíření. Ostatně to dokumentuje i zájem dalších chovatelů o nákup plemenných zvířat. Aberdeen angus si v krátké době získal pověst i jako vynikající masné plemeno. Této pověsti přispělo zejména to, že plemeno aberdeen angus bylo prvním masným plemenem v naší republice u kterého se podařilo chovatelům realizovat prodej jatečných zvířat prostřednictvím značkového masa "Český angus". Maso vhodné ke kulinářskému zpracování dává tomuto plemeni určité záruky i do budoucna a zároveň i ukazuje cestu pro jiná plemena (ANONYM 1, 2008). 9
3.2. Limousine Plemeno limousin se vyvíjelo v limousinské oblasti v jihozápadní Francii. Je to oblast klimaticky poměrně drsná, se starou granitovou a kyselou půdou, chudou na minerálie. Nadmořská výška oblasti dosahuje až 1 000 m nad mořem. Střídají se zde přírodní luka se suchopáry a lesy. Teplotní rozdíly se pohybují od -15 do +30 C, vyskytují se zde časté námrazy a sníh v této oblasti vydrží i několik měsíců. Až do první poloviny 20. století se plemeno limousin využívalo k tahu. K této práci vybírali chovatelé zvířata velkého formátu, s velmi dobře vyvinutou svalovinou a pevným postojem, schopná velké zátěže i přes poměrně jemnou kostru. Tento výběr vytvořil předpoklady pro vývoj typicky masného plemene s velkým podílem svaloviny a nízkým podílem tuku. Tyto vlastnosti se staly základem pro vysokou produktivitu tohoto dnes velmi populárního plemene skotu, které se z Francie rozšířilo do celého světa. Limousin je jednobarevný skot červené až plavé barvy se světlejším odstínem srsti okolo mulce, očí a na distálních koncích končetin. Krávy dosahují hmotnosti 650 kg a býci 1000 kg, jsou dostatečně mléčné a celá produkce slouží k výživě telete, které zůstává u matky po celou pastevní sezónu do podzimního odstavu. Býci se používají v křížení s ostatními plemeny pro zvyšování kvality masa a zároveň pro svojí dobrou vlastnost - snižují u těchto plemen riziko obtížných porodů. Maso plemene limousin je vynikající kvality, je jemnovláknité, dobře vybarvené, křehké a šťavnaté. V kategorii "mladé hovězí" je ve světě prakticky bez konkurence. Chovatelé daného plemene odstavují ročně 93% telat na sto krav zařazených do chovu. Důležitá je délka produktivního života krav. Nejsou vzácností krávy staré 17 až 18 let, které daly za život 14 nebo 15 telat. Pro producenty masa jsou důležité denní přírůstky čisté svaloviny, které patří k nejvyšším a činí 620 g/den. Průměrný přírůstek u býčků je podle krmné dávky 1150 až 1450 gramů na den. Je to dáno i pozoruhodnou schopností transformace krmiv na svalovinu. Tato schopnost je pro producenta masa důležitá, neboť náklady na krmiva jsou určujícím faktorem konečného zisku (TESLÍK, 1995). 10
3.3. Belgické modrobílé Plemeno belgické modrobílé se řadí mezi extenzivní plemena středního tělesného rámce. Plemeno nabývá stále většího světového významu především v oblasti užitkového křížení s mléčnými plemeny. Svoji oblibu si získalo především díky vynikající masné užitkovosti. V čistokrevné formě jsou zvířata chována ve velké míře pouze v zemi původu, v ostatních zemích se čistokrevné chovy vyskytují spíše pro účely šlechtění a produkci plemenného materiálu. Populace v Belgii čítá kolem 1,5 mil. zvířat, což představuje 45 % skotu chovaného v celé Belgii. Do České republiky bylo toto plemeno importováno v čistokrevné formě poprvé v roce 1994 do VÚŽV Uhřiněves. V posledních letech se projevuje velký zájem o toto plemeno, především pro využití v užitkovém křížení. Plemeno je poměrně rané - průměrný věk při prvním telení je 32 měsíců, v posledních letech se však hranice v mnoha chovech snižuje až na 24 měsíců. Krávy jsou březí v průměru 283 dnů u samčích plodů, resp. 282 dnů u samičích. Porodní hmotnost telat se pohybuje okolo 45-55 kg, avšak telata vážící 65-70 kg nejsou výjimkou. Vzhledem k poměrně úzkým porodním cestám matek se na 60-90 % chovů uplatňuje automaticky telení pomocí císařského řezu; na některých farmách takto přijde na svět plných 100 % telat. Cena ani úkon samotný nejsou pro belgické chovatele důvodem riskovat možnou ztrátu telete či dokonce matky. Výzkumy i praxe ukazují, že při užitkovém křížení se při použití vhodného býka na dobře vyvinutou krávu větší problémy nevyskytují a procento těžkých porodů dosahuje hodnoty 3 až 6 %. Na farmách silně extenzivně zaměřených, se velmi často se praktikuje systém okamžitého odstavu telat, aby se nebránilo dalšímu růstu matky. Krávy jsou vyřazovány z chovu zhruba po 3 telatech. Není to však způsobeno neschopností krávy znovu zabřeznout či snést další císařský řez, ale ekonomickými důvody, jelikož masná užitkovost takto vyřazených krav je ještě na velmi vysoké úrovni. Masná užitkovost je největší předností plemene belgické modré. Vysoká výtěžnost je způsobena hypertrofií hýžďového svalstva (double muscling), která se projevuje u 80-85 % zvířat. Zvířata vykazují velmi dobré výkrmnosti, která je dána hlavně velmi nízkým ukládáním tuku. Býci jsou zpravidla vykrmováni do porážkové hmotnosti 600-750 kg, kterou obvykle dosahují ve věku 15-17 měsíců. Stejně dobré výsledky vykazují také býčci vykrmováni v systémech baby beef. Výrazné osvalení, vysoký podíl masa 1. jakosti, nízký podíl kostí, tuku a nervstva se projevují ve velmi vysokém ohodnocení býků i krav, kdy jsou zařazováni zpravidla jen do tříd S a E. Jatečná výtěžnost se pohybuje mezi 67-75 %. Vysoká 11
kvalita a jemnost masa je dána především vysokým obsahem bílkovin a naopak nízkým obsahem tuku a cholesterolu, jehož obsah je dokonce nižší než u masa drůbežího (ANONYM 2, 2008). 3.4. Blonde d aquitaine Toto plemeno je poměrně mladé. Jeho organizovaný chov lze datovat do padesátých let. Pochází z jihozápadní Francie. Na jeho vzniku se podílí tři místní krajová plemena skotu - Guercy, Garonnaise a Blonde des Pyrénées, která byla využívána mimo jiné i k tahu, ale především k produkci masa. Jejich šlechtěním vzniklo plemeno velkého tělesného rámce o výjimečné délce těla s pevnou, ale jemnější kostrou a s mimořádně vyvinutým osvalením. Dnes je plemeno zaměřeno pouze na produkci kvalitního masa. Vykazuje velmi dobrou plodnost. Tělesná stavba telat, která je charakterizována především jemnou kostrou, menší hlavou, plošším a delším tělem, umožňuje snadný průchod porodními cestami. I přes vyšší porodní hmotnost je u tohoto plemene oproti plemeni belgické modrobílé nižší výskyt obtížných porodů. Tato vlastnost je velmi dobře využitelná též při užitkovém křížení s dojnými plemeny. Zvířata se velmi dobře adaptují ve všech klimatických podmínkách a velmi úspěšně se proto šíří i do ostatních zemí jako plemeno s vysokou růstovou schopností a špičkovou jatečnou hodnotou. Výkrm je možný do vysokých porážkových hmotností (750 až 800 kg), u býků neovlivňuje negativně množství loje, jatečná výtěžnost dosahuje i v těchto hmotnostech 63 až 65 %. Stejně jako u plemene charolais je třeba věnovat pozornost průběhu porodů. Podíl komplikovaných porodů se dlouhodobě pohybuje na úrovni 7 až 9 %. Vynikající masná užitkovost, nízký obsah tuku u jatečných zvířat, který umožňuje výkrm do vysokých porážkových hmotností, nachází zájem našich chovatelů i o toto plemeno, a to především v užitkovém křížení (POZDÍŠEK, 2004). 3.5. Charolais Plemeno vzniklo na přelomu 18. a 19. století z původního žlutého skotu chovaného v té době ve Francii. Některé literární prameny hovoří o blízké příbuznosti se simentálem. První zmínky o tomto plemeni pochází z roku 1773. Hlavní oblastí chovu byla střední Francie v oblasti mezi řekami Seinou, Loirou, Rhonou a Alier. V podmínkách dobré výživy a příznivých klimatických podmínek byl prováděn pozitivní výběr jedinců, kteří vynikali raností a především extrémně vyjádřeným masným užitkovým typem. Pro zlepšení ranosti a jemnosti masa byl v některých oblastech použit údajně i shorthorn. Plemenná kniha byla založena v roce 1864. 12
Plemeno Charolais příznivými růstovými schopnostmi a jatečnou kvalitou vykrmovaných zvířat má využití nejen v čistokrevné plemenitbě, ale především v užitkovém křížení s ostatními plemeny skotu. Jatečná zvířata vynikají velmi dobrou výkrmností, vysokým přírůstkem do vyšší porážkové hmotnosti a především nízkým podílem tuku. Charakteristická je pastevní schopnost s příznivou spotřebou objemných krmiv. Krávy vynikají dobrou mléčností, vyjádřenou intenzivním růstem telat, především do věku 120 dnů. Významnou vlastností je plodnost, dlouhověkost a dobré zdraví, bez geneticky podmíněných poruch. Díky vysoké plodnosti a růstovým schopnostem potomstva, produkuje plemeno Charolais nejvyšší živou hmotnost telat na krávu a rok. S tím souvisí i výskyt vyššího procenta obtížných porodů, který zejména v minulosti významně snižoval zájem chovatelů o toto plemeno. Snížení podílu obtížných porodů v populaci se stalo v osmdesátých a devadesátých letech jedním z hlavních selekčních kriterií. I v současné době je tento produkční ukazatel důležitým selekčním kriteriem. První importy se uskutečnily již v roce 1990 z Maďarska. V dalších letech se na importech podílela již v rozhodující míře země původu - Francie. V ojedinělých případech byla některá stáda budována na importu jalovic z Běloruska, Dánska a SRN. V roce 1992 byl na základě importu z Kanady založen i první chov bezrohého Charolais. V prvních letech se na rozšiřování chovu významně podílelo uplatnění embryotransferu. Kvalitu chovu ovlivňuje používání špičkových býků, kteří jsou prověření v kontrole dědičnosti ve Francii (ANONYM 3, 2008). 3.6. Hereford Plemeno pochází z anglického hrabství Hereford Shire. Hereford je nejrozšířenější masné plemeno na světě. V současnosti se chová přes 5 milionů čistokrevných zvířat tohoto plemene ve více než 50 zemích. Plemeno je chováno v bezrohé i rohaté formě. Do ČR byl Hereford dovezen v roce 1974 a do roku 1990 byl jediným u nás chovaným masným plemenem. Je jemnější kostry s velmi dobrým osvalením. Kohoutková výška krav dosahuje úrovně 128 cm, při živé hmotnosti až 600 kg. U býků je kohoutková výška na úrovni až 145 cm s hmotností až 1000 kg. K přednostem plemene patří vysoká odolnost zvířat, bezproblémový průběh porodů, dobrá plodnost a mateřské vlastnosti krav, vynikající pastevní schopnost, klidný temperament a ranost zvířat (ANONYM 4, 2008). Podle TESLÍKA (2000) se Hereford vyznačuje harmonickou stavbou těla, středním tělesným rámcem, dobrou délkou těla, jemnou kostrou a vysokým stupněm osvalení. Jatečná zvířata dosahují při optimálním množství tuku produkci masa přesahující 60 % jatečné výtěžnosti. Maso je jemně mramorované s dobrou šťavnatostí a chutností. Cílem šlechtění je 13
zlepšování mléčnosti matek a tělesného rámce, při zachování dobrého osvalení jatečných zvířat. Naplnění tohoto cíle by nemělo zvýšit procento těžkých porodů. Zlepšení růstové schopnosti umožní plné využití ranosti plemene. První otelení jalovice je požadováno do věku 28 měsíců. Je žádoucí i dlouhověkost krav při pravidelné produkci telat (minimálně 6 telat) při průměrném mezidobí 365 až 400 dnů. 3.7. Salers Salers pochází z oblasti centrální Francie, jméno je odvozeno od názvu městečka Salers. Původní chovatelská oblast se vyznačuje nadmořskou výškou 600 až 1300 metrů nad mořem, příkře svažitým reliéfem, velkými změnami teploty během roku a šestiměsíční až sedmiměsíční zimou. Ve Francii je toto plemeno chováno přes léto v horských oblastech a na zimu jsou zvířata přeháněna do nižších nadmořských výšek. Zvířata se živí výlučně travním porostem, pastvou v létě, senem v zimě. Plemeno je proto velmi odolné a nenáročné, k jeho přednostem patří mimo jiné přizpůsobivost a snadná manipulace. Jedinci plemene Salers jsou velmi silně osrstěni. V letních až tropických dnech proto mohou mít problémy s termoregulací. Plemeno se vyznačuje dlouhými rohy a plášťovým červeným zbarvením. Rohovina je černá, velmi odolná, proto není plemeno náročné na ošetřování paznehtů. Krávy dosahují hmotnosti až 850 kg, býci až 1200 kg. Průměrný denní přírůstek je mezi 1000 a 1300 g a jatečná výtěžnost okolo 60 %. Přednostmi plemene jsou bezproblémový průběh porodu (široký pánevní otvor), velmi dobrá mléčnost krav a nenáročnost. Ve Francii je tradiční kombinování odchovu telat pod matkou s dojením a výrobou vynikajících sýrů. V ČR toto plemeno patří k méně chovaným. Je nenáročné na kvalitu pastvy a dobře snáší i tužší zimy, proto se výborně hodí pro pastevní chov v horských oblastech. V zimě se ovšem doporučuje příkrm senem. V létě je naopak nutné zajistit dostatek vody a stinná místa (ČECHÁČEK, 2008). 3.8. Piemontese Jedním z masných plemen pro extenzivní způsob chovu s maximálním využitím pastvy se ukazuje jako velmi výhodný piemontský skot chovaný v Itálii v podhůří Alp. Jeho předností jsou hlavně nenáročnost z hlediska chovu i výživy, adaptabilita a zároveň masná výtěžnost okolo 67 % s nejnižším obsahem cholesterolu. Díky těmto vlastnostem se toto plemeno z původně malé oblasti severní Itálie rozšiřuje v dalších částech Evropy, v Severní a Jižní Americe, Austrálii, Novém Zélandě, Číně a pod. 14
Plemeno má předpoklad pro produkci masa, charakterizovanou odpovídajícím somatickým vývojem, má dobrý denní přírůstek váhy a dobrou přizpůsobivost na různá prostředí, dokonce i ve skromnějších krmných podmínkách. Konečně má také dobrou produkci mléka pro odchov telat. Má široký a svalnatá hrudník, širokou plec, dlouhý trup, svalnatá bedra a dobrý svalový vývoj zádi a stehen. Porážený skot obsahuje jen malé množství tuku a malý podíl kostí. Jeho maso má vynikající kvalitu (TESLÍK, 1995). 3.9. Masný simentál Původ simentálského plemene je ve Švýcarsku. Již v roce 1759 mluví různá úřední hlášení o kvetoucím chovu v oblasti Simmentalu, Saanen a Emmentalu. Původní barva simentálského skotu byla červená a bílá, příčemž sytě červená až hnědočervená převládala a byla rušena jen bílými odznaky. Postupem doby přibývalo bílých odznaků a barva se stávala světlejší. Popis exteriéru z roku 1859 říká, že barva simentálského skotu je červenostrakatá, světle a nebo žemlově červená s bílým čelem a nosem. Světlejšímu, nebo žemlovému zbarvení byla dávána přednost. Zároveň byl kladen důraz na co největší tělesný rámec a kapacitu těla. Výborný tělesný rámec a výborná masná užitkovost simentálského skotu způsobily, že se v řadě zemí začalo toto plemeno chovat jako plemeno masného užitkového typu. Dnes je takto chováno jak v Severní a Jižní Americe, tak i v Africe, Austrálií, Novém Zélandě a Evropě. Po roce 1990 se začal chovat i v tradičních zemích s chovem červenostrakatého skotu s kombinovanou užitkovostí jako jsou Německo a Rakousko. V těchto zemích se chov Masného simentála (Fleisch fleckvieh) začal rozvíjet v souvislosti s dotační politikou EU. Šlechtění simentálského skotu na jednostranně masnou užitkovost při využití původně kombinovaných vlastností tohoto skotu přineslo výsledky, které jsou srovnatelné s výsledky ostatních masných plemen skotu. První jalovice MS byly do ČR dovezeny z Kanady v roce 1993. Ve stejném roce byly importovány jalovice z Dánska, jalovice Fleckvieh z Německa a Rakouska. Současně s těmito importy byly do chovu MS zařazovány plemenice z různým podílem krve českého strakatého plemene z rušených dojených stád, které byly inseminovány býky plemene MS. V posledních letech patří toto plemeno mezi nejrozšířenější masné plemeno chované v ČR (ANONYM 5, 2008). 15
3.10. Highland O tomto plemeni SAMBRAUS (2006) píše, že se původně chovalo v západním a středním Skotsku a na Hebridách. Od doby, kdy se ve Velké Británii uplatňuje záměrné šlechtění skotu, tj. 200 let, zůstává plemeno highland v nezměněné formě a bez přikřížení cizí krve. V roce 1884 byl založen chovatelský svaz náhorního skotu a v následujícím roce 1885 byla registrována první zvířata v plemenné knize. Od roku 1978 se chová také v Německu, kde byl v roce 1983 založen svaz chovatelů plemene highland. Německo je největším chovatelem plemene highland na evropském kontinentu. Do České republiky se uskutečnily první dovozy v roce 1991. Zvířata jsou malého tělesného rámce, červenohnědého, tmavě hnědého nebo žlutavého zbarvení s dlouhou a neuspořádanou srstí. Jsou konstitučně pevná, nenáročná, otužilá vůči povětrnosti, dlouhověká a pozdě dospívající. Krávy se vyznačují dobrými mateřskými vlastnostmi a lehkými porody. Kvalita masa je velmi dobrá. Plemeno nachází uplatnění při péči o udržení krajiny (SAMBRAUS, 2006). 3.11. Gasconne Gasconne je plemenem, které pochází z oblasti Pyrenejí na Francouzské straně. Bylo stejně jako piemontese využíváno pro trojstrannou užitkovost. Zvířata jsou šedě zbarvena. Plemeno je konstitučně velmi pevné, není náchylné na nemoci a je přizpůsobivé pasení se v horských a podhorských oblastech. Býci dosahují hmotnosti až 1000 kg a krávy až 650 kg. První importy do ČR byly uskutečněny v roce 1994 (STANĚK, 2008). 3.12. Galloway Plemeno Galloway patří mezi extenzivní masná plemena. Jedná se o staré původní plemeno, které má svoji domovinu v jihozápadním Skotsku. Toto plemeno nebylo v minulosti ovlivněno intenzivním šlechtěním a proto se příliš nezměnil ani jeho typ. Vyznačuje se malým tělesným rámcem a dobrým osvalením. Země původu dala tomuto plemeni značnou přizpůsobivost k drsnějším klimatickým podmínkám. Předností plemene jsou lehké porody, výborná stádová soudržnost a velmi dobré mateřské vlastnosti. Maso z jatečných zvířat je lehce mramorované, šťavnaté se specifickou chutí. Nenáročnost plemene umožňuje celoroční pobyt zvířat na pastvinách. Vynikající mateřské vlastnosti, vitalita telat a jejich nízké ztráty během odchovu předurčují toto plemeno k extenzivnímu chovu v horských oblastech (TESLÍK, 2000). 16
Tab.: Vlastnosti jednotlivých plemen (MIKŠÍK a ŽIŽLAVSKÝ, 1997) Rámec hmotnost Osvalení Jemnost kostí Denní přírůstek Výtěžnost Temperament charakter Mléčnost Snadnost otelení Plodnost dlouhověkost Charolais ++ - ++ + Limousin Blonde d Aquitane Piemontese Belgický modrý Aberdeen Angus Hereford Galloway Highland ++ ++ - + - - - + - - + ++ ++ ++ ++ + + - - + + - - + + + + + + + + + - - + + - + ++ - velmi dobře ++ dobře + dostatečný - nedostatečný 17
Tab.: Plemenné standardy masných plemen (POZDÍŠEK, 2004) Plemeno narození býčci jalovičky Hmotnost telat v kg ve věku 120 dní 210 dní býčci jalovičky býčci jalovičky 365 dní býčci jalovičky Výška v kříži v cm u krav po 3. otelení Výška v kříži v cm u býků v 5. letech Hmotnost krav po 3. otelení (kg) Hmotnost býků v 5. letech (kg) Galloway 25-28 22-25 120 110 175 160 285 240 125 130 500 750 Highland 22-25 20-22 110 100 175 160 285 240 120 125 400 650 Hereford 34-40 30-38 150 140 240 230 430 330 139 150 580 1 050 Aberdeen angus 34-40 30-38 170 160 280 250 460 360 138 150 640 1 050 18 Gasconne 38-42 36-40 155 145 245 225 415 330 139 150 660 1 000 Salers 38-45 36-42 170 150 265 240 450 370 141 155 650 1 100 Masný simentál 40-50 38-45 180 165 295 265 480 420 142 152 700 1 150 Charolais 40-50 38-45 180 165 295 265 480 420 142 152 700 1 150 Blonde d Aquitaine 40-50 38-45 180 170 290 250 470 380 141 155 750 1 100 Limousine 34-40 30-37 175 160 275 235 445 345 138 145 630 1 000 Belgické modrobílé 40-50 40-45 155 145 260 230 450 330 135 147 690 1 000 Piemontese 38-50 35-42 135 120 240 215 375 295 123 135 550 1 150
4. Organizace chovu masného skotu Technologie chovu krav bez tržní produkce mléka předpokládá jejich každoroční telení, produkci telete a jeho následné využití pro reprodukci stáda, nebo k výkrmu a později k jatečným účelům. Mléko vyprodukované kravami je spotřebováváno sáním telaty v prodlouženém období mléčné výživy. Vzhledem k tomu, že při tomto způsobu chovu je hlavním produktem tele, je nutné celý produkční systém zjednodušit tak, aby nebyl nákladný. Proto je doporučováno využívat v letním krmném období laciného zdroje krmiv, kterým je pastva. Přes zimní období pak úsporného chovu v nenákladných ustájeních při úsporné zimní krmné dávce. Jadrná krmiva se celoročně používají omezeně pouze pro rostoucí zvířata, výjimečně pro krávy (MIKŠÍK a ŽIŽLAVSKÝ, 1997). TESLÍK (2001) uvádí, že v chovu masných plemen skotu se uplatňuje stádový způsob chovu, při kterém jsou matky chovány společně s telaty až do odstavu ve věku 7-8 měsíců. Základní stádo je nutné pást od časného jara do pozdního podzimu, což částečně sníží náklady na chov zkrácením zimního období a tím sníží spotřebu konzervovaných krmiv. Ve stádech je uplatňováno sezonní zapouštění a telení plemenic, které umožňuje zvolit podle místních podmínek pro telení nejvhodnější roční období a při prakticky stejném věku telat je možné zavést jednodušší techniku chovu. Správná volba období telení je velmi důležitá, neboť byl potvrzen vliv meteorologických faktorů na mortalitu telat, zejména chladného, vlhkého a větrného počasí. TESLÍK (2001) dále píše, že chov je běžně řešen s uzavřeným obratem stáda. Je proto nezbytné vytvořit podmínky pro chov několika kategorií. V zimním období je třeba chovat krávy s vysokobřezími jalovicemi odděleně od jaloviček připravovaných pro zařazení do reprodukce. Odděleně od stáda je nutné zajistit chov plemenných býků, kteří jsou s plemenicemi základního stáda pouze v připouštěcím období. 19
4.1. Výživa Skot jako přežvýkavec je schopen za pomocí mikroflóry předžaludků využívat živiny z objemných krmiv. Obsazení předžaludků mikroorganismy je závislé především na druhu a kvalitě podávaných krmiv, na jejich výživné hodnotě, době a pořadí zkrmování v průběhu dne. Významné je rovněž vyvážení krmné dávky ve všech živinách včetně minerálních látek a vitamínů vzhledem k očekávané užitkovosti. Změny pouze jednoho komponentu krmné dávky vedou k poklesu obsazení předžaludků mikroflórou, což se zákonitě projeví ve snižování užitkovosti. Mikroflóra u dospělého skotu vytvoří více než 1 kg bílkovin za 24 hodin. Tyto bílkoviny pak hostitelský organismus využije pro vlastní metabolismus živin. Je důležité dodržovat optimální poměr mezi jednoduchými cukry a strukturální vlákninou 1 : 2,3 až 3,4. Aktivní činnost mikroflóry lze příznivým směrem ovlivnit použitím speciálních kvasinkových kultur, speciálních oligosacharidů nebo používáním ionoforů jako součástí krmných směsí nebo ve formě bonusů. Uplatňují se také přirozené stimulační látky zlepšující zmasilost a chuť masa. Úroveň stravitelnosti živin daná procentem stravitelnosti organické hmoty se mění podle živé hmotnosti zvířat. Při hmotnosti 100 kg je stravitelnost organické hmoty v průměru 84 %, při hmotnosti 500 kg je to pouze 66 %. Sestavování krmných dávek je složité a dnes již nemyslitelné bez použití výpočetní techniky. Ve výkrmu je používán systém hodnocení energie v netto energii pro výkrm (NEV), mimo systému hodnocení dusíkatých látek je používán odvozený systém PDI. Velmi významným ukazatelem při třídění a hodnocení krmiv je koncentrace živin a energie, vyjadřující obsah jednotlivé živiny a energie v 1 kg sušiny krmiva, respektive krmné dávky. Množství přijatých živin je funkcí příjmu sušiny a jejich koncentrace v podávaných krmivech. To znamená, že čím nižší bude příjem sušiny, tím vyšší bude koncentrace živin a opačně. Nebílkovinné dusíkaté látky mohou hradit v tradičních krmných dávkách do 30 % potřeby dusíkatých látek (ŠIMEK, 2008). TESLÍK (1995) uvádí, že základní stádo je nutné udržovat v dobré chovné kondici zvláště v období před otelením a v připouštěcím období. Snížená úroveň výživy v době březosti, zejména u mladých krav a jalovic má za následek vyšší procento mrtvě narozených telat, jejich nižší hmotnost a životaschopnost a vede k vyššímu úhynu telat především v raném věku. Současně se projeví nízká mléčnost matek, která má za následek snížení přírůstků telat a jejich nižší hmotnost při odstavu. Nízký příjem živin před otelením má rovněž vliv na reprodukci. Říje po otelení se dostavují později, jsou nevýrazné, což se projeví ve snížené březosti stáda. V některých případech se u podvyživených krav nemusí říje v připouštěcím období dostavit vůbec. Tyto krávy, pokud nejsou vyřazeny, je možné zapustit až když se 20
při zlepšené výživě většinou na pastvě dostanou do odpovídající kondice. Věk telat při odstavu je pak nízký, rovněž tak jejich hmotnost. Naopak, jsou-li krávy před otelením krmeny nadměrně, dochází až k nadměrnému růstu plodu a tím se zvyšuje množství obtížných porodů, dochází k častým poraněním porodních cest a nezřídka musí být plod vybaven císařským řezem. Tlusté krávy a jalovice rovněž velice obtížně zabřezávají. Pokud chovatel zvolí pastevní způsob chovu se sezónním telením, měl by počítat s tím, že na zimní období bude nutné rozdělit základní stádo na minimálně dvě skupiny podle požadavků na úroveň výživy. Do jedné zařadit matky v dobré kondici, které budou krmeny pouze základní krmnou dávkou a do druhé zvířata, která budou vyžadovat k základní krmné dávce ještě přídavek, většinou jadrná krmiva. ŠIMKEK (2008) doporučuje, aby obsah vlákniny v sušině dávek neklesal pod 18 %. Současně je potřeba zohlednit strukturální účinnost krmiv. Zejména mladý pastevní porost vykazuje špatnou strukturální účinnost, což může způsobit trávicí potíže strukturálního původu. Zvířata reagují průjmovými stavy. V těchto případech je potřeba dokrmovat seno, zavadlé siláže (3 až 5 kg), resp. krmnou slámu. Pro nerušený průběh trávicích procesů se u krav za minimální příjem strukturálně účinné vlákniny považuje 400 g na 100 kg živé hmotnosti a den. Z toho vyplývá, že zvíře o průměrné živé hmotnosti 600 až 650 kg přijme denně okolo 2,5 kg strukturálně účinné vlákniny. Pro odchov mladého skotu ve věku jednoho roku stačí více než 300 g, později více než 400 g strukturální vlákniny na 100 kg živé hmotnosti a den. Ke správné funkci bazálního metabolismu, k růstu a vývoji plodu, na produkci mléka a masa je potřeba určité množství chemických prvků, které zvíře získává z krmiv. V některých krmných dávkách však může být minerálních látek nedostatek, nebo tyto látky nemusí být ve využitelné formě. Pak je nutné určité prvky do krmné dávky přidávat. Nejběžnější formou dodání deficitních minerálních látek jsou minerální krmné přísady vmíchávané do krmných směsí. Při pastevním odchovu se využívá minerálních lizů. Jejich nevýhodou je možnost pouze nízkého příjmu minerálních látek zvířetem, takže jich nelze použít v případech větších deficiencí. Pravděpodobně nejúčinnější formou aplikace minerálních látek je použití bolů - schránek s obsahem přesně specifikovaných deficitních prvků, které jsou zaváděny sondou do bachoru, kde se z nich postupně prvky uvolňují (TESLÍK, 2000). 21
4.2. Pastva Pastevní porost z kulturních pastvin zabezpečuje při správné organizaci pastvy optimální výživu. Poskytuje velmi chutnou a dobře stravitelnou píci a pobyt zvířat na pastvině má příznivý vliv na pohodu zvířat, produkci, zdraví, růst a vývoj (ILLEK, 2008). Úspěšnost pastevního chovu masného skotu vyžaduje vybudování vhodných pastevních areálů, které mimo kvalitního pastevního porostu mají také komplex dalších potřebných zařízení pro organizaci pastvy, jako je hrazení oplůtků, vhodná příkrmiště v odpočívadle, stínoviště, napájení, zařízení pro nahánění a fixaci zvířat a další. Pastevní období trvá 140-180 dní a závisí především na délce vegetačního období pastevních porostů v jednotlivých výrobních oblastech. Velikost pastevního areálu je odvislá od počtu pasených jalovic a způsobu pastvy (ŽIŽLAVSKÝ, 1997). POZDÍŠEK (2004) uvádí, že rozdílné stanovištní podmínky vyžadují i použití rozdílných způsobů využití trvalých travních porostů. Z tohoto hlediska se rozlišují tři základní systémy pastvy, a to: Pastva volná je extenzivním způsobem využití pastevních ploch, kdy zvířata spásají celou plochu. Užívá se ke spásání méně přístupných terénů, lesních enkláv a zejména horských oblastí, mechanizačně nedostupných nebo se zvláštním režimem ochrany. Pastva honová je pastva na plochách s přirozeným ohraničením, nebo plochách rozdělených do technicky vyhovujících celků, obvodově oplocených, s různým způsobem využití dle výrobních a hospodářských podmínek zemědělských podniků. Pastva oplůtková je vhodná pro intenzivnější oblasti, spočívá v rozdělení oplocených honů na více oplůtků s jejich postupným využíváním v rámci jednotlivých pastevních cyklů. V rámci jednoho oplůtků se podle počtu zvířat, resp. intenzity využití, uplatňuje pastva plošná, dávková (polodenní - celodenní) nebo pásová. Podle TESLÍKA (1995) je základem úspěšné pastvy celodenní pohyb zvířat na pastvině. Zvířata musí mít možnost pást se během dne a noci podle libosti a to v krátkých časových intervalech. To dává optimální podmínky pro práci zažívacího traktu a omezuje to možnost nadmutí. Celodenní pohyb zvířat na pastvině omezuje pohyb zvířat a neklid. To je důležité při pastvě krav s telaty. Přehánění stád a to zejména velkých stád znamená odloučení krav od telat a narušení navyklého režimu. Pokud jsou matky a telata v klidu, telata si 22
vyhledají společné místo k odpočinku a vrací se k matkám, aby sála a společně se pásla. Je prospěšné, když mají telata k dispozici školku, kam mají přístup jen ona, ale pro krávy je vstup příliš malý. Může to být malý přístřešek nebo ohrada s podestýlkou a podobně. Obdobně se to řeší i ve volných stájích pro zimní ustájení. V průběhu pastvy se setkáváme s řadou onemocnění, která s pastvou přímo souvisí. Nejvíce zdravotních problémů se vyskytuje na počátku pastvy a pak v závěru pastevního období, kdy již pastevní porost nemá dostatečnou koncentraci živin. V průběhu celého pastevního období se můžeme setkat s různými poruchami zdravotního stavu, a to jak v subklinických, tak i klinických formách. Za závažná onemocnění skotu v průběhu pastvy lze považovat indigesce, především alkalózu bachorového obsahu, akutní tympanii, pastevní tetanii, methemoglobinemii a parazitární onemocnění ILLEK (2008). Složení pastevního porostu dlouhodobě ovlivníme systémem výživy (hnojením) a systémem využívání porostu. Jestliže porost spásáme nízko, nevadí ani vysoké dávky dusíku rozvoji nízkých trav a jetele plazivého. Jakmile ale hnojíme vysokými dávkami dusíku a porost necháváme narůst, podpoříme tím vzrůstné druhy a ty potlačí nižší druhy, které jsou konkurenčně méně schopné. Pro vytváření optimálního pastevního porostu je vhodné zařadit i kosení, a to buď pro sklizeň a pro konzervaci nebo jako sesekávání nedopasků. Často se doporučuje systém střídavého kosení a spásání pastviny během roku. To je systém velmi náročný na organizaci a v praxi, a to zejména ve velkovýrobě, nemá naději na rozšíření. Snáze se zajistí střídavé kosení části pastvin na jaře, kdy je přebytek pastevní píce a část porostů se musí kosit. Obvykle je to 30 40 % pastvin. Ty plochy, které se jen spásají, je vhodné aspoň jednou za pastevní sezónu přesekat a odstranit nedopasky. Sekáním výrazně omezujeme rozšíření plevelných druhů, které zvířata nespásají jako jsou kopřiva dvoudomá, bodlák obecný, šťovíky a podobně (TESLÍK, 1995). 23
4.3. Reprodukce 4.3.1. Plodnost Jediným tržním produktem chovu krav bez TPM jsou (kromě vyřazovaných jatečných krav) odchovaná telata. Proto jednou z nejdůležitějších podmínek jejich úspěšného chovu je vysoká plodnost krav. Za dobrou plodnost se považuje odchov 90 a více telat na 100 krav. V případě nezabřeznutí krávy nebo úhynu telete se téměř nesníží náklady na její chov, přičemž však nejsou realizovány žádné tržby (TESLÍK, 1995). HROUZ a ŠUBRT (2000) uvádějí, že plodnost patří do skupiny vlastností vyznačujících se nízkým koeficientem heritability. To znamená, že k udržení optimálních ukazatelů plodnosti je třeba věnovat značnou pozornost zabezpečení vhodných podmínek prostředí. Z negenetických (vnějších) faktorů ovlivňujících plodnost má nejdůležitější význam výživa zvířat, a to jak z hlediska kvantitativního, tak i kvalitativního. Dlouhodobější nedostatky ve výživě způsobují u samic poruchy pohlavního cyklu a snížení plodnosti. U samců mají nedostatky ve výživě vliv na složení semenné plazmy a objem ejakulátu. Menší vliv mají na koncentraci spermií. Nadměrný přísun živin v krmné dávce vede k ukládání tuku v těle zvířat, což může nepříznivě ovlivnit reprodukční funkce samic prostřednictvím tukové degenerace vaječníků a u samců často dochází ke snížení až ztrátě "sex libida". Z kvalitativního hlediska se negativně projevuje nedostatek bílkovin a některých aminokyselin v krmné dávce. Obdobně může negativně ovlivnit plodnost nedostatek určitých minerálních látek, vitamínů a jejich nevhodný vzájemný poměr. Podle MIKŠÍKA a ŽIŽLAVSKÉHO (1997) se nedostatečná výživa plemenic skotu projeví tichými a nepravidelnými říjemi, prodlužováním doby involuce dělohy a embryonální mortalitou. Podnebí a roční období ovlivňuje plodnost především druhotně prostřednictvím kolísající výživy během roku. Vysoké teploty působí však negativně na spermiogenezi býků a na jejich pohlavní aktivitu. Vliv klimatických faktorů na plodnost lze vhodným ustájením podstatně snížit. Prostřednictvím poruch reprodukce u samců a samic nepříznivě působí na plodnost rovněž nevhodné technologie vyvolávající u zvířat stresy. Za velmi významný faktor působící na výsledky plodnosti je považován věk zvířat při prvním použití v plemenitbě, což souvisí s dosažením chovné dospělosti. S postupujícím věkem hospodářských zvířat se jejich plodnost snižuje. Mezi negenetické faktory působící příznivě na výsledky plodnosti zvířat lze zařadit inseminaci, embryotransfer a další biotechnické metody využívané v reprodukci zvířat (HROUZ a ŠUBRT, 2000). 24
Středně až silně geneticky podmíněné jsou některé anomálie vývinu některých pohlavních orgánů a jejich funkcí. Jejich výskyt v populaci je však nízký. Patří sem například nízká koncentrace spermií v ejakulátu býků, hypoplazie pohlavních orgánů a další vady. Ke geneticky podmíněným příčinám poruch plodnosti patří i chromosomové aberace (MIKŠÍK a ŽIŽLAVSKÝ, 1997). 4.3.2. Reprodukční ukazatele 1. NR test 28 nebo 56 (test nepřeběhlých plemenic) je způsob orientačního hodnocení úspěšnosti inseminace. Vyjadřuje se procentem nepřeběhlých prvně inseminovaných plemenic ve 28 a 56 dnech od inseminace. Tento ukazatel má význam i pro sledování zabřezávání po jednotlivých býcích. 2. Zabřezávání po 1. inseminaci vyjadřuje procentický podíl zabřezlých plemenic po I.inseminaci. Správné je hodnotit tento ukazatel ve vztahu k intervalu. Vyšší zabřezávání po I.inseminaci předurčuje optimální délku servis periody, dále omezuje náklady na opakované inseminace. 3. Zabřezávání po všech inseminacích je procentický podíl plemenic zabřezlých po všech tj. prvních i opakovaných inseminacích. Tento ukazatel je důležitý jako doplňující pro hodnocení březosti po první inseminaci. Pro kvalitní rozbor je důležité hodnotit zabřezávání i podle pořadí inseminace (ŘÍHA, 2003). 4. Interval vyjadřuje počet dnů, které uplynuly od porodu do dne, kdy byly plemenice po porodu poprvé inseminovány. Jeho délka závisí především na průběhu involuce pohlavních orgánů po porodu, na obnovení plnohodnotných ovariálních cyklů a projevu říje. Toto období trvá u většiny plemenic 5 až 6 týdnů, u vysoce užitkových dojnic i déle. Plemenice, u nichž se pohlavní cyklus neobnoví do 60 dnů po porodu mají být vyšetřeny a ošetřeny. Interval nad 60 dnů v chovech s průměrnou užitkovostí je nevyhovující. 5. Servis perioda (SP) je jedním z ekonomicky nejvýznamnějších ukazatelů a vyjadřuje se počtem dnů, které uplynuly mezi porodem a inseminaci, po které zabřezla. V chovech s průměrnou užitkovostí je vyhovující servis perioda do 80 dnů, uspokojivá do 90 dnů. Tento ukazatel nebere do úvahy ekonomické ztráty, které vznikají u plemenic, které se dlouhodobě přebíhají, nezabřezly, případně byly vyřazeny. Tento ukazatel je regulovatelný brakací. 25
6. Inseminační index se stanoví tak, že počet všech provedených inseminaci u zabřezlých plemenic se dělí počtem zabřezlých. Inseminace s následnou reinseminací se započítává jedničkou. 7. Natalita krav se vyjadřuje objektivně počtem telat narozených za jeden rok od 100 krav ve stádu a do této hodnoty nelze zařazovat telata narozená od jalovic. 8. Počet živě odchovaných telat od 100 krav je nejobjektivnějším ukazatelem úrovně reprodukce stáda. Hodnoty tohoto ukazatele by neměly být pod dolní hranicí ukazatelů natality krav (ŘÍHA, 2004). 9. Mezidobí se vypočítá jako aritmetický průměr délky mezi dvěma porody všech krav včetně vyřazených. 10. Interinseminační intervaly by měly být shodné s délkou říjových cyklů u přebíhajících se plemenic a stanoví se tak, že součet počtu dnů v hodnocených interinseminačních intervalech se dělí do následujících skupin: zkrácené cykly pod 18 dnů normální cykly 18-24 dnů prodloužené cykly nad 25 dnů Vyšší frekvence zkrácených cyklů pod 18 dnů může svědčit o častějším výskytu folikulárních cyst a o poruchách hormonální funkce nebo o poruchách zpětných vazeb. Frekvence nepravidelných cyklů nad 24 dny vyšší než 25 % poukazuje na výskyt embryonální mortality. Pokud frekvence prodloužených cyklů překročí hranici 40 %, je nutné tuto situaci řešit kompletní analýzou a odstraněním rozhodujících příčin. Pokud se vyskytne vyšší frekvence dvojnásobných cyklů (nad 10 %), svědčí to o nedostatečném sledování říjí (BURDYCH a VŠETEČKA, 2004). Plodnost plemenných býků se hodnotí podle koncepce krav ve stádě, podle použití spermatu jednotlivých plemeníků - vlastní oplozovací schopnost. V současné době je hodnocena vlastní plodnost býků na základě plodnosti jejich dcer. 26
Tab.: Hodnocení úrovně reprodukce: (ŘÍHA, 2004) Ukazatel Zabřezávání - po 1. inseminacích % - po všech inseminacích % Interval (dnů) Servis perioda (dnů) Inseminační index Mezidobí Natalita krav (telat) Živě odchovaná telata Plodnost (úroveň reprodukce) výborná dobrá průměrná (vyhovující) nad 60 nad 60 do 57 do 80 do 1,2 do 365 nad 95 nad 95 50-60 do 60 58-66 81-90 1,3-1,6 366-380 91 95 do 91 40-50 do 50 66-76 91 110 1,7-2,0 381-400 81 90 do 81 špatná do 40 do 40 nad 77 nad 110 nad 2,0 nad 401 pod 80 pod 80 4.3.3. Pohlavní dospělost Nástup pohlavní dospělosti je ovlivněn plemennou příslušností, úrovní výživy, mléčností matek, klimatickými podmínkami, způsobem chovu, apod. Jalovice masných a kombinovaných plemen dospívají později oproti jalovicím dojných plemen. Podle KUDLÁČE a kol. (1984) bývá pohlavní dospělost dosahována u jalovic většiny plemen ve věku kolem 8-14 měsíců, zpravidla ve věku 9 měsíců. Obecně platí, že nástup pohlavní dospělosti úzce koreluje se stupněm tělesného vývoje, tj. asi při dosažení 45 % hmotnosti dospělé krávy. Pohlavní zralost se dostaví dříve u jalovic při zlepšené výživě a naopak u jalovic odchovávaných v nedostatečných výživných podmínkách se pohlavní dospívání opožďuje. Pohlavně dříve dospívají také jalovičky, které byly chovány společně nebo v blízkosti býčků. Proto je nutné nejdéle do 8 měsíců věku provést vytřídění telat podle pohlaví, aby nedošlo k předčasné březosti (TESLÍK, 2000). 4.3.4. Chovná dospělost U plemen americké provenience se praktikuje telení dvouletých jalovic. Tato plemena jsou raná, středního tělesného rámce, takže jalovice dokončí do dvou let věku požadovaný růst a vývin. Minimální hmotnost při prvním zapuštění je 350 až 380 kg a při prvním otelení 480 až 500 kg. Francouzská plemena jsou pozdnější a rámcovější. Všeobecně je doporučováno praktikovat telení ve třech letech, a to jak ve Francii, tak i v ČR. Jalovice charolaise a blonde ďaquitaine se zapouštějí v hmotnosti kolem 550 kg a telí v hmotnosti 700 kg. U plemene limousine je tato hranice asi o 50 až 70 kg nižší. Při rozhodování, v jakém věku jalovice zapouštět, se řídíme plemenářskými resp. produkčními záměry, plemenem, 27
růstem a vývinem jalovic. Konečné rozhodnutí o každé jalovici si musí udělat každý chovatel sám (TESLÍK, 2000). DUFKA (1998) doporučuje připouštět jalovice tak, aby se telily na začátku období telení, a to zejména vzhledem k obtížnějším porodům a většímu výskytu poporodních komplikací. Pro menší pracovní zatížení chovatele v tomto období je zajištěna větší možnost věnovat telícím se jalovicím větší pozornost, poskytnout pomoc při porodu a zajistit navázání vztahu mezi matkou a teletem, který je nezbytný pro zdárný vývin mláděte. Další zapouštění prvotelek se provádí společně s kravami. TESLÍK (1995) doporučuje jako nejvhodnější období pro zapouštění období od poloviny dubna do 20. června v délce 60 až maximálně 65 dní. Za tuto dobu mohou u plemenic proběhnout tři říjové cykly, což postačuje k vysokému procentu březosti ve stádech. Zapouštění plemenic v tomto termínu umožňuje rané sezónní telení v časovém rozpětí od konce ledna do konce března. Tato časová varianta dovoluje uskutečnit všechna zootechnická opatření ve stádě včetně dozoru při porodech v zimním období. Zvířata jsou chována na omezeném prostoru umožňujícím lepší přehled o stádě. Zapouštění jalovic a krav je možno provádět inseminací nebo přirozenou plemenitbou, případně kombinací obou. Při použití plemeníka ve stádě v 2-3 měsíčním připouštěcím období se jednomu býku přiděluje 20-30 plemenic. Ve stádech skotu bez tržní produkce mléka lze využívat jak čistokrevné plemenitby, tak i křížení. Pro intenzivnější rozmnožování kvalitních zvířat je možné využívat také embryotransferu (MIKŠÍK a ŽIŽLAVSKÝ, 1999). Podle TESLÍKA (2000) se využití přirozené plemenitby a inseminace navzájem nevylučuje, naopak se oba způsoby při vhodném použití výborně doplňují. V začátku připouštěcího období, které plemenice absolvují ještě v zimovišti, je možné pro první a druhou říji využít inseminaci. Pak následuje období 7-10 dnů bez zapouštění, které je nutné pro správné určení otcovství. Pak již stádo odchází na pastvu a je k němu přiřazen plemenný býk. Při kvalifikovaném vyhledávání říje plemenic mohou být při inseminaci výsledky zabřezávání na stejné úrovni jako při přirozené plemenitbě. Pokud jsou ve stádě při přirozené plemenitbě využíváni býci potomci prověřených rodičů kontrolou dědičnosti a vlastní zkouškou užitkovosti, lze předpokládat u potomstva stejný genetický pokrok jako po býcích určených k inseminaci. Rozhodnutí o způsobu plemenitby závisí na chovateli s ohledem na velikost stáda, možnosti ustájení, zajištění krmiv, apod. 28
4.3.5. Vyřazování krav TESLÍK (2000) uvádí, že masné krávy nejsou po otelení vyčerpávány vysokou produkcí mléka jako krávy dojené. Proto se právem předpokládá, že v masných stádech bude nižší procento vyřazených krav ze zdravotních důvodů. Podle údajů DUFKY a kol. (1996) absolvuje průměrná kráva v masném stádě asi 7-8 otelení a je vyřazována v průměrném věku 10 let. Roční míra vyřazování by se měla pohybovat okolo 15 %. Větší podíl vyřazovaných krav je z důvodu jalovosti (do 70 %) a zbývající část tvoří chovatelské důvody. Zkušenosti tradičních chovů masných stád v jiných státech to dokladují. Zlepšenou selekcí, zvýšenou úrovní chovů a chovatelské péče bude těchto cílů dosaženo i v ČR. V masných stádech jsou uváděny tyto hlavní příčiny vyřazování krav: mateřské vlastnosti - některé krávy nemají dobré mateřské vlastnosti - nepostarají se první hodiny života o tele nebo nepřijmou tele vůbec. mléčnost - je-li produkce mléka po otelení nízká, projeví se nízkými přírůstky telat v době sání, nebo dokonce v některých případech telata hynou, mají-li nedostatek mléka od matky v době, kdy ještě nepřijímají jinou potravu. obtížný porod - obtížné porody, které často probíhají v ústraní nebo na pastvině, bývají příčinou hynutí telat i horšího zabřezávání krav; vyskytují se zejména u otelených jalovic, mladých krav a při zapuštění býky robustních plemen nebo býky, po nichž se rodí robustní telata. Obtížným porodům je možné předcházet výběrem vhodných plemeníků a správnou technikou krmení zejména v období před porodem. neplodnost - krávy, které v plánovaném období nezabřeznou, by měly být ze stáda vyřazeny s ohledem na vynaložené náklady najeden krmný den v zimním období u jalových krav. kromě uvedených hlavních příčin je v každém stádě vyřazován určitý počet krav pro onemocnění, agresivitu ve stádě a k ošetřovateli, pro vady končetin, pro vysoký věk apod. (TESLÍK, 2000). 29