Jak efektivně studovat a pracovat s informacemi Norma B. Kahn

Jak efektivně studovat a pracovat s informacemi Norma B. Kahn Obsah Předmluva 9 Úvod 11 první část Některé základní myšlenky a postupy 13 Zhodnocení vlastních schopností 15 Seznam oblastí souvisejících se studiem 15 Jak používat seznam 15 Test: jak velký strach máte ze zkoušení?* 17 Organizace práce a plánování času 19 Efektivní zapamatování 23 druhá část Jak číst, psát, studovat a skládat zkoušky v různých oborech 25 Zlepšení poslechu a zápisu poznámek z poslechu 27 Úspora času při psaní poznámek z četby: Metoda A-E 33 Všestranné čtení 35 Rychlé čtení pouze klíčových myšlenek 35 Čtení doplňkového materiálu pro studijní účely 37 Zvládání materiálu z učebnice 39 Studium matematiky a technických předmětů 42 Řešení příkladů ve fyzice 45 Efektivní četba prózy nebo poezie s plným pochopením 46 Poznámky k rychlému čtení 50 Zlepšení myšlení a psaní poznámek na základě přemýšlení o přečteném materiálu 53 Přizpůsobení čtení a psaní poznámek v neznámém žánru nebo oboru 53 Psaní poznámek z učebnic nebo článků v biologii a v přírodních vědách 55 Psaní poznámek z knih nebo článků o historii 56 Psaní poznámek z poezie v prvním ročníku studia literatury 62 Psaní poznámek z právních případů v prvním ročníku studia práv 66 Otázky pro povzbuzení kritického a tvůrčího čtení 71 Všímejte si metafor 72 Využití doporučení této knihy při studiu obchodních případů 75 Příprava výzkumné písemné práce 79 Výzkum 79 Psaní 84 Revize 85 Předání 86 Čtyři metody efektivního studia 87

Upevňování slovní zásoby jako zvyk nebo koníček 89 Studium cizího jazyka 91 Jak zlepšit psaní 93 Příprava k psaní 93 Předběžné seznámení 94 Výběr a dělení 94 Pečlivé zpracování 95 Příprava na zkoušky 99 Příklad seskupování myšlenek podle významu 102 Skládání zkoušek 105 Písemná zkouška 105 Vzor zadání a zpracování písemné zkoušky 107 Oborové zkoušky 109 třetí část Jak zlepšit příznivé postoje a vyhnout se nepříznivým 113 Zlepšení motivace, soustředění a vůle 115 Čeho se vyvarovat: Sebezničující sklony 121 Tendence č. 1: Různé formy otálení 121 Tendence č. 2: Příliš pasivní čtení a studium 123 Tendence č. 3: Intelektuální nepoctivost 124 čtvrtá část Jak celý život dobře a s potěšením číst a studovat 125 Vzdělávejte se dál ve svém oboru 127 Jak si doplňovat informace z novin a časopisů 133 Čtěte noviny a časopisy výběrově 133 Předběžně se seznamujte a vybírejte 134 Vybírejte a rozdělujte 135 Pečlivě zpracovávejte 135 Uchovávejte vybrané články krátkodobě a dlouhodobě 136 Přizpůsobujte své metody svým vyvíjejícím se zájmům a potřebám 138 Proč se trápit se systémem neustálého získávání posledních informací? 138 Větší potěšení z četby 141 Nechejte se k četbě vést svým zájmem 141 Předběžně se seznamujte a vybírejte 142 Zpracovávejte si materiál, jak chcete 142 Je-li to nutné, ať prohloubí vaše potěšení z četby i něco víc než pouhý zájem 143 Literatura 145 Poděkování 147 Předmluva Téma Jak efektivně studovat a pracovat s informacemi je nanejvýš aktuální a potřebné.

Počet vědeckých a dalších odborných poznatků se zdvojnásobuje každých osm až deset let ve většině oborů, v některých oborech dokonce za necelé dva až tři roky. Umění práce s informacemi a znalostmi se stává konkurenční výhodou, a to jak na poli světa vědy, tak i v obchodních nebo výrobních činnostech. Často se zdá, že linie proměny data->informace- >znalosti je jednoduchá, ale ve skutečnosti jde o složité procesy, které z různých pohledů zkoumá řada oborů (např. informační věda, počítačová věda, ekonomické disciplíny, sociální vědy, soubor kognitivních disciplín, pedagogické obory). Hovoří se o potřebě účinného znalostního řízení (knowledge management). Tento pojem je sice znám desítky let, ale nyní má období konjunktury. Mnoho lidí se domnívá, že žijeme v záplavě "informací". To je do jisté míry mýtus, neboť informací ve smyslu přinášení něčeho nového je podstatně méně, než si obvykle myslíme. Prokázaly to analýzy a aplikace řady informačních zákonů. To, co nás v každodenním životě obklopuje, je do jisté míry "informační smog". Již mnoho tisíc let se lidstvo snaží informace podchycovat, třídit a zpracovávat, uchovávat a následně využívat. S ohledem na dynamický charakter informačních a komunikačních procesů nelze vždy jednoznačně říci, zda tyto snahy jsou úspěšné, či nikoliv. Každé řešení informačního problému se stává již v okamžiku vzniku zastaralým. Práce s informacemi byla v minulých staletích jednodušší vzhledem ke kvantitě nových poznatků. Zároveň však byla limitována tehdejšími komunikačními možnostmi a výměna informací probíhala pomalu a na omezených teritoriích. V dnešním rozsáhlém informačním a poznatkovém světě využíváme na jedné straně nových forem médií, vyšších generací počítačů a komunikačních prostředků, ale na druhé straně se problémem stává navigace a orientace v množství informačních pramenů a v rozlišování kvality informací. To vyžaduje specifické dovednosti. K informacím a poznatkům se dá přistupovat nejen ze širšího pohledu jejich využívání (např. jak využívat informační a databázové systémy, klasické knihovny, digitální knihovny, internet). Neméně důležitý je přístup individuální (např. jak informace správně přijímat, jak si osvojovat nové poznatky, jak se učit a studovat, jak využívat lépe svých kognitivních schopností, jak si informace poznamenávat a jak je účinně prezentovat). Je zřejmé, že člověk, skupiny lidí či celá společenství, která umí k duševnímu bohatství a k procesům poznávání přistupovat efektivně, získávají nejen výše zmíněnou "konkurenční výhodu", ale často i dobrý pocit a pohodu. V dnešním světě jde nejen o uspění v tom či jiném oboru, ale i o celkovou životní harmonii. Pokud tato publikace bude zdrojem poučení i pohody, pak splnila svůj cíl. PhDr. Richard Papík, Ph.D. Zástupce ředitele Ústavu informačních studií a knihovnictví Filozofická fakulta, Univerzita Karlova, Praha Úvod Tato kniha obsahuje nabídku různých způsobů, jak se naučit víc za kratší dobu a jak si je přizpůsobit podle svého individuálního stylu a cíle. Je sestavena a uspořádána tak, aby vám to pomohla rychle pochopit. Členění a rozvržení mnohých částí je podrobnější než obvyklé členění na odstavce, aby byl text dostatečně přehledný a usnadnil vám jeho zapamatování. Můžete začít třeba tím, že se podíváte do obsahu, zaškrtnete si části, které vás nejvíc zaujmou, a posoudíte knihu ze svého hlediska. Pak se můžete začíst do jedné z těch částí, která vás zvlášť zajímá. Ať zvolíte jakékoli pořadí další četby, použijte metodu značek v obsahu a na okrajích jednotlivých částí. Například čtverečky vám mohou připomínat, které části jste už

přečetli a připadaly vám zajímavé, a šipky třeba zase, které části nebo myšlenky chcete využít. (Viz 18. kapitola, kde najdete podrobnější informace, jak označovat obsah, aby se stal rejstříkem vašeho čtení a průvodcem vaší práce.) Kniha Jak efektivně studovat a pracovat s informacemi je zpracována spíše jako průvodce, do kterého mohou čtenáři nahlížet, když to budou potřebovat, než aby ji přečetli naráz od začátku do konce. V mnoha oddílech proto najdete odkazy na jiný oddíl, v němž najdete podrobnější vysvětlení, které vám pomůže lépe pochopit tu část, kterou právě čtete. Pokud máte zájem studovat obor, o němž se v této knize přímo nemluví, hledejte části, které by mohly být pro váš účel použitelné. Například pro studium farmakologie čtěte třetí kapitolu "Efektivní zapamatování" a uvažujte, jak byste mohli aplikovat příslušné zásady a postupy na materiál, který se musíte naučit. Mnohé oddíly této knihy doporučují využití čtyř základních postupů, které jsou užitečné v mnoha typech studia. Tyto postupy částečně vycházejí ze staleté tradice srovnávání čtení a poznávání s jídlem a výživou, protože tato analogie je velmi prospěšná, když se rozhodujeme, jak nejlépe přistupovat k různým aktivitám a úkolům. Čím dříve začnete efektivněji a účinněji číst, psát a studovat, tím více se naučíte a víc si zapamatujete - ve škole i mimo ni. Nespočetné množství studentů, absolventů, studujících při zaměstnání a mnoho zkušených profesionálů se mi svěřilo, jak litují, že neznali lépe možnosti, jak se rychleji učit, když byli na střední škole nebo první rok na vysoké. Zásadní význam pro akademický úspěch má také to, když si člověk vypěstuje realistický a přitom optimistický přístup. Někteří studenti prvních ročníků vysokých škol, kteří byli velmi úspěšní na střední škole, předpokládají, že práce na vysoké pro ně nebude o nic těžší než na střední, a nesnaží se zlepšit způsob studia. Když tito studenti dostanou poprvé horší známky, zjišťují, že emoční účinek této zkušenosti narušuje jejich schopnost soustředění. Zlepšení prospěchu je pak pro ně těžší, než by mohlo být. Na druhé straně někteří dospělí, kteří se vracejí na vysokou nebo do postgraduálního studia, předpokládají, že akademická práce pro ně bude příliš těžká. Obávají se, že ztratili schopnost učit se a že nemohou být dost dobrými studenty. Tito dospělí si potřebují vypěstovat větší důvěru, aby poznali, že jejich zkušenosti, vyspělost a motivace jim pomohou poctivě dodržovat studijní program a vyniknout ve studiu. Lidé všech věkových kategorií na různých úrovních vzdělání si zlepšili způsob čtení, psaní a učení. Vy to můžete udělat také. Některé základní myšlenky a postupy Zhodnocení vlastních schopností Seznam oblastí souvisejících se studiem Poznání jednotlivých oblastí, v nichž se potřebujete zlepšit, je nejlepším prvním krokem k uspokojení vašich potřeb. Když dobře poznáte své silné a slabé stránky, můžete získat optimističtější a současně realističtější pohled na své možné zlepšení. Seznam na následující straně vám při tom může pomoci. 1. Ve sloupcích vpravo zaškrtněte oblasti, v nichž se potřebujete zlepšit (mírně nebo hodně). Ve sloupcích vlevo zaškrtněte oblasti, v nichž jste silní. 3. U oblastí, které sice nejsou vaší silnou stránkou, ale ani je nepotřebujete zlepšit, nechejte volný řádek. 4. Doplňte další oblasti, které potřebujete zlepšit nebo jež vám připadají významné jako vaše silné stránky. Jak používat seznam

Pokud má většina oblastí, které jste zaškrtli jako ty, co potřebujete zlepšit, něco společného s problémy při čtení, psaní a studiu (horní část seznamu), a většina vašich silných stránek se vztahuje k postojům (spodní část), pak je tato příručka tím, co potřebujete, protože vám pomůže, abyste zlepšili svůj studijní přístup. Pokud jste zaškrtli potřebu zlepšení i v postojích (druhá polovina tabulky) - zejména jedná-li se o špatné soustředění a nedostatek vůle a motivace - budete patrně ke zlepšení potřebovat víc než tuto příručku. Nejlepší bude, když požádáte o pomoc školního psychologa nebo poradce, aby vám pomohl zhodnotit vaše silné a slabé stránky a poradil při zvládání obtížných situací. SEZNAM Datum Datum Rok první kontroly: další kontroly: prohlídky očí: má silná studijní oblast potřebuji zlepšit: stránka hodně mírně pochopení psaného materiálu schopnost reagovat kritickým a tvůrčím způsobem zapamatování informací psaní výpisků z četby psaní poznámek z přednášek organizace času slovní zásoba výslovnost cizích slov skládání zkoušek psaní písemných prací rychlost čtení jsem dobrý čtenář? umím dobře psát? cítím při studiu napětí? kvalita přípravy v předchozích školách podpora/tlaky z domova zvládání současného prostředí můj postoj ke čtení můj postoj k psaní schopnost soustředění sebedůvěra vůle motivace otálení znalost svých cílů Dodatečné oblasti: Až se naučíte využívat některé z postupů doporučovaných v této knize, projděte si a znovu vyhodnoťte tento seznam. Použijte tužku jiné barvy nebo jiný symbol, abyste mohli snadno porovnat své současné hodnocení s dřívějším. Zjistíte-li, že při novém hodnocení přetrvávají problémy se studiem, pokud jde o vaše postoje, budete se pravděpodobně muset obrátit na psychologa nebo psychoterapeuta. Pokud stále přetrvávají problémy se studiem v oblastech patřících do první poloviny tabulky, mohla by

vám pomoci konzultace v pedagogicko-psychologické poradně nebo se školním psychologem. Máte-li silné obavy ze zkoušek a nejste si jisti, zda byste kvůli tomu neměli navštívit odborníka, použijte následující test, který vypracoval doktor Leonard Miller, vedoucí studijní poradce a psycholog psychologických a poradenských služeb na University of Pennsylvania. Test: jak velký strach máte ze zkoušení?* Je mnoho důvodů, které způsobují, že si studenti u zkoušek nevedou dobře: jsou nepřipraveni, je jim špatně, chybí jim důležitá přednáška nebo úkol, jsou rozptylováni hlukem ve zkušební místnosti nebo mimo ni a podobně. Někteří studenti si nevedou dobře u zkoušek proto, že jsou přehnaně nervózní a mají příliš velký strach ze zkoušení. 1. Zablokujete se nebo ztuhnete, když studujete na zkoušku? 2. Míváte během zkoušek okno? 3. Zapomínáte často informace, které jste se předtím naučili? 4. Když čtete zkušební otázky, připadá vám, že slova, která čtete, nemají význam,? 5. Potřebujete si zkušební otázky znovu přečíst, abyste jim porozuměli? 6. Zjišťujete, že vymýšlíte způsoby, jak se vyhnout zkoušce (utéct, předstírat nemoc)? 7. Máte - před zkouškami, během nich nebo po zkouškách - fyzické příznaky jako zvýšený tep, zrychlený dech, napjaté svaly, zvedá se vám žaludek, chce se vám zvracet? 8. Máte potíže s udržením koncentrace při studiu nebo u zkoušek? 9. Podléháte panice, jak dobíhá čas ke konci zkoušky? * Copyright (c) 1979 by Leonard Miller. Přetištěno se svolením. 10. Máte obavy, jak si vedete u zkoušky ve srovnání s druhými? 11. Máte obavy, že zkoušku neuděláte? 12. Zjišťujete, že si přejete, abyste už byli ze školy pryč někde v zaměstnání - zejména před zkouškami? 13. Podléháte u zkoušky panice, když neznáte odpověď na otázku? 14. Necháte se u zkoušky snadno vyrušit? 15. Zjišťujete, že jste tak unavení ze strachu ze zkoušení, že v době zkoušky už je vám skoro jedno, jak to dopadne? Pokud jste odpověděli "ano" na většinu shora uvedených otázek, je možné, že máte chorobný strach ze zkoušení. Pokud je tomu tak, měli byste co nejdříve vyhledat pomoc školeného psychologa, který vám pomůže vaše obtíže řešit. Organizace práce a plánování času Organizace práce a plánování času jsou dva základní předpoklady pro efektivní a účinné studium. K těmto dvěma podstatným krokům potřebujete diář. Pokud nemáte diář nebo alespoň kalendář s dostatečným množstvím místa pro zápisy ke každému datu, kupte si jej co nejdříve. Rady, jak si zorganizovat práci a naplánovat čas, najdete dále postupně v této příručce (při popisu různých způsobů studia). V tomto okamžiku uvádím tři obecná doporučení: 1. Mějte na mysli užitečné pojmy "rozdělování" a "shrnování" Pojem "rozdělování", jak se užívá v této knize, znamená rozpoznání jistých částí v rozsáhlejších textech, materiálech nebo úkolech a jejich rozdělení, které vám umožní rychleji a účinněji provést, co potřebujete udělat. Dobré rozdělení nám pomůže zabránit otálení, zlepší náš přehled a soustředění a vede k lepšímu zapamatování.

Rozdělování při čtení a studiu je jako krájení jídla, když jíme. Když jíme maso, porcujeme ho tak, že kousek ukrojíme a pak rozžvýkáme a polykáme jedno sousto po druhém. Naopak - když jíme hrášek, shrneme hrášky na vidličku a pak žvýkáme a polykáme vždy celou hromádku naráz. Podobně když čteme a studujeme, měli bychom rozdělovat a shrnovat: rozdělovat "kusy", které jsou příliš velké na jedno sousto, a naopak spojovat do skupin prvky příliš malé na jedno sousto. Abyste strávili kapitolu z učebnice, nečtěte ji od začátku do konce. Místo toho si ji rozdělte na jednotlivé oddíly. (Viz "Zvládání materiálu z učebnice" a "Studium matematiky a technických předmětů" v 6. kapitole.) Když se budete připravovat na zkoušku, udělejte si nejprve obecný přehled o celém materiálu, který se máte naučit. Třeba si můžete sestavit obsah ze svých poznámek z výuky a přečíst si shrnutí všech kapitol v nějaké přehledové učebnici. Pak si materiál rozdělte a studujte jednu část po druhé. Když studujete, měli byste "rozdělovat" a "shrnovat". Rozdělovat kusy příliš velké na jedno sousto a spojovat do skupin prvky příliš malé na jedno sousto. Když se musíte naučit mnoho detailů, jako nová slovíčka z cizího jazyka nebo vědecké termíny, shrňte si do skupin asi pět slov, která jsou nějak příbuzná, a pak se ta slova učte jako jeden souhrn nebo jednu skupinu naráz. Tyto drobné studijní úkoly můžete vsunout do některých krátkých časových úseků, jež máte k dispozici, třeba když čekáte na vlak. Myšlenku rozdělení můžete využít u mnoha úkolů, které pokládáte za obtížné a máte potíže s nimi začít nebo je dokončit; třeba balení na dlouhou cestu, skládání mnoha druhů různých věcí, jež jste nashromáždili ve volné místnosti, třídění stovek článků, které jste si vystříhali z časopisů a novin, nebo plánování vaší vědecké dovolené nebo důchodu. Pojem rozdělení je užitečný také pro pouhé připomenutí, co máte každý den udělat. Například si můžete nadepsat do svého diáře na okraj jednotlivých dnů zavolat, navštívit a udělat a zapisovat si do příslušné kategorie své poznámky. Podobně si můžete na volné listy papíru vytvořit zvláštní seznamy s úkoly na určitou dobu - dva měsíce nebo čtvrt roku. Je vhodné vytvořit si takových seznamů víc, tak aby pokryly celý rok - tj. mít jich šest pro dvouměsíční plánování a čtyři pro čtvrtletní. (Já je mám v malém kroužkovém diáři pod abecedním písmenem E jako eventuality.) Kdykoli si vzpomenete na něco, co byste mohli v tom jistém období udělat, napište si to na příslušnou stránku. Až přijde čas, abyste si připomněli, co máte v následujících dnech (nebo období) udělat, připomenete si své dřívější myšlenky tím, že nahlédnete do seznamu pro toto období. 2. Odhadněte čas Odhadněte, jak dlouho vám bude pravděpodobně trvat zpracování vašich úkolů, a odhadněte, kolik času na ně máte každý den v týdnu. Pokud jde o učení, předpokládejme, že budete potřebovat tři hodiny studia na každou učební hodinu. Když budete procházet své plány na zvlášť přeplněný den, poznamenejte si u každého úkolu přibližně, jak dlouho by vám mohl trvat. Sečtěte časy, které jste si poznamenali, a posuďte výsledek. Pocítíte zřejmě úžas a úlevu, že mnoho jednotlivých úkolů, které vám připadaly jako těžké břemeno, se vejde do času, který máte k dispozici, takže můžete pracovat efektivněji a účinněji - a také se těšit na odpočinek, na který nakonec budete mít čas. Někdy však můžete zjistit, že se vaše úkoly nevejdou do času, který máte k dispozici, nebo že se objeví různé nečekané povinnosti nebo příležitosti. Některé úkoly bude nutno odložit na jiný den. Když si v diáři poznamenáte, kdy plánujete uskutečnit úkol, který teď musíte odložit, pravděpodobně se budete umět lépe soustředit na práci, která vás právě čeká.

Při odhadování času, který máte na studium, pamatujte na dostatečný a pravidelný spánek. Spánek je základ k udržení vašeho zdraví, snížení napětí a úzkosti a občerstvení mozku, abyste se mohli déle soustředit a lépe myslet a pamatovat si. 3. Pojistěte si svůj kalendář, své poznámky a plány Zhruba každý měsíc si pořizujte fotokopie stránek svého kapesního kalendáře a diáře, na které jste si zaznamenávali poslední poznámky. Fotokopie uložte na bezpečné místo doma nebo v kanceláři jako záložní kopie, abyste se vyhnuli starostem, že někam založíte nebo ztratíte originál. Lidé s potížemi při učení mají obvykle značné problémy zorganizovat si práci a naplánovat si čas. Když jsou motivováni, aby se zlepšili, půjde jim to patrně mnohem rychleji, zejména když se jim dostane pomoci od učitele nebo psychologického poradce se solidním profesionálním vzděláním a zkušenostmi se studenty, jako jsou oni. Efektivní zapamatování Mnohé rady v této příručce jsou založeny na následujících principech.* (Pokud budete při čtení někdy zvědaví, proč uvádíme určitou radu, patrně najdete důvod právě mezi těmito principy.) Abychom si něco efektivně zapamatovali, ať se jedná o malé, nebo velké množství materiálu, potřebujeme si vytvořit jisté užitečné postoje a postupy. Toto jsou užitečné postoje: 1. Mějte opravdový zájem a touhu si informaci zapamatovat. 2. Věnujte plnou pozornost tomu, co si máte zapamatovat. 3. Vtiskněte si informaci do mysli jasně a správně hned poprvé, když se s ní setkáte. 4. Spojte si to, co se chcete naučit, s jinými příbuznými informacemi. 5. Myslete si: "Já si to zapamatuju." (Úmysl zapamatovat si je základem efektivního zapamatování.) Toto jsou užitečné postupy: 1. Přemýšlejte o vzájemném propojení údajů, které se máte naučit, a pokud to jde, vytvořte si pro ně vizuálně zapamatovatelnou strukturu. 2. Pokud pracujete s více údaji než pěti, shrňte je do několika logicky vytvořených skupin. 3. Zpracovávejte informaci s využitím několika smyslů, když na ni myslíte. * Informace jsou převzaty z následujících textů: Donald A. Norman, Memory and Attention (New York, Wiley, 1976), James Weinland, How to Improve Your Memory (New York, Harper and Row, 1986), a Barry Gordon, Memory (New York, Mastermedia, 1995). Například si říkejte nahlas, na co si dokážete vzpomenout z materiálu, který jste četli, a ověřte si, jak jste přesní. Krátce si napište, co si pamatujete, a zkontrolujte si, jak jste přesní. Diskutujte s druhými o tom, co se učíte. 4. Opakujte si informace do čtyřiadvaceti hodin po jejich prostudování, nejlépe před spaním. 5. Používejte mnemotechnické pomůcky, které souvisejí s materiálem, který si máte zapamatovat, spíše svým významem než uměle. Například nástroj pro zapamatování tří hlavních prvků dobrého psaní je "JAJEDU", což znamená Jasnost, Jednota a Důraz. (Viz "Příklad seskupování myšlenek podle významu" ve 14. kapitole.)

Přemýšlejte o vzájemném propojení údajů, které se máte naučit, a pokud to jde, vytvořte si pro ně vizuálně zapamatovatelnou strukturu. Abyste si zapamatovali dlouhý text, měli byste: Předběžně se seznamovat 1. Vtiskněte si do paměti vnitřní organizaci textu, dřív než jej začnete číst. 2. Spojte si informace s nějakou příbuznou vnější informací. Vybírat a rozdělovat 3. Rozdělte si materiál do částí, jež odpovídají jeho organizaci a z nichž žádná neobsahuje víc než sedm položek. Pečlivě zpracovat 4. Zpracujte materiál jednu část po druhé (rozžvýkejte a spolkněte každé sousto, dřív než si ukousnete další). 5. Zapište si a prodiskutujte s ostatními své úvahy o materiálu, který si chcete zapamatovat. Jak číst, psát, studovat a skládat zkoušky v různých oborech Zlepšení poslechu a zápisu poznámek z poslechu Poslech stejně jako čtení by měl být aktivní. Měl by zahrnovat stálé přemýšlení, vytváření spojů a hodnocení. Zápis poznámek z poslechu, podobně jako z četby, by měl zahrnovat nejen to, co mluvčí nebo pisatel řekl, ale také kritickou odezvu na to, co bylo řečeno nebo napsáno. Zkrátka, musíte si psát vlastní poznámky, nejen zapisovat. Poslech stejně jako čtení by měl být aktivní... Musíte si psát vlastní poznámky, nejen zapisovat. Níže uvádím komentáře svých studentů, kteří vyzkoušeli metodu zapisování a psaní vlastních poznámek, kterou doporučuji v této kapitole. "Když jsem se naučil zapisovat si dobré poznámky hned napoprvé, ušetřil jsem obrovskou spoustu času tím, že jsem je nemusel přepisovat, i tím, jak novým způsobem poznámky studuji." "Když si opakuji své poznámky z výuky do čtyřiadvaceti hodin, je to mnohem rychlejší, než když si je procházím o dva měsíce později, když už je to všechno vzdálená minulost." "Když využívám tvůrčí způsoby opakování svých poznámek, chápu a pamatuji si materiál mnohem lépe. Dřív jsem si jenom poznámky přečetl a pak jsem toho většinu zapomněl. Byl jsem zoufalý, protože jsem si nic nezapamatoval a myslel jsem si, že jsem hloupý. Abych se tomu vyhnul, často jsem se vůbec nenamáhal si poznámky projít, dokud nebylo těsně před zkouškou a pak jsem musel šprtat..." 1. Připravujte se na poslech a učení a) Když znáte téma předem, projděte si nebo si zopakujte příslušnou četbu, abyste poznali a mohli si snadněji utřídit hlavní myšlenky a pojmy (zlepšete své znalosti tématu způsobem, který vyjasňuje jeho obecné utřídění a strukturu a některé klíčové pojmy). b) Při přípravě na seminář, hodinu nebo schůzi, na nichž máte vstoupit do diskuse, budete muset přečíst většinu příslušné literatury předem. Její pouhé procházení jako v předchozím

případě zřejmě nebude dostačující. Poznamenejte si otázky, které vás při čtení napadnou, abyste je měli připravené, až budete poslouchat, diskutovat a zapisovat si poznámky. c) Pro zapisování poznámek používejte velký zápisník s volnými listy, abyste mohli strany vyjímat a uspořádat jiným způsobem pro studijní účely a pro porovnávání a syntézu informací. 2. Vytvářejte poznámky tak, aby vám jejich grafická podoba usnadnila zapamatovat si strukturu textu. a) Pište pouze na přední stranu volného listu, aby bylo jasně vidět, co jste napsali (i ty nejmoudřejší myšlenky na druhé straně papírů nám mohou zůstat utajeny), a abyste mohli materiál přesouvat a nemuseli obracet strany. b) Používejte různá odsazení, abyste si zapamatovali vztah mezi hlavními myšlenkami a podpůrnými myšlenkami, které je rozvíjejí. Většina kapitol této knihy obsahuje odstavce, které jsou různě odsazené, aby vztah mezi jednotlivými myšlenkami byl co možná nejjasnější a snadno zapamatovatelný. Podobně když si zapisujete poznámky z poslechu, odsaďte každou podřazenou myšlenku o pár centimetrů vzhledem k hlavní myšlence, kterou jste si poznamenali nad ní. Používejte různá odsazení, abyste si zapamatovali vztah mezi hlavními a podpůrnými myšlenkami. c) V předmětech, ve kterých se vám zdá zapisování poznámek zvlášť obtížné, si nechejte volné místo na konci každého odstavce nebo oddílu, abyste později mohli doplnit vyjasňujícími nebo doplňujícími informacemi. 3. Šetřete čas využíváním vhodných zkratek a symbolů. a) Pro každý seminář nebo přednášku si vytvořte zkratky slov, která se budou patrně často užívat. Poznamenejte si svůj kód nahoru na první stranu, na které budete používat zkratku, nebo na zvláštní stránku určenou k tomu účelu. Například: P = poezie pchp. = pochopení Č = četba b) Pro veškerou výuku se naučte a používejte standardní (ne osobní) symboly. Standardní symboly najdete v dodatku každého velkého slovníku. Například: (r) z toho vyplývá to vyplývá z něčeho? je definováno jako \ proto => to zahrnuje?> to nezahrnuje c) Pro vědecké semináře si kupte specializovaný slovník k danému oboru a nahlédněte do seznamu jeho standardních zkratek a symbolů. d) Poznámka: Zkratky a symboly vám mohou ušetřit čas také při psaní písemných zkoušek a jsou obecně přijatelné (1) když jsou standardní, a (2) když pro jedno nebo dvě vlastní jména, která se budou často opakovat, vyznačíte kód nahoře na stránce (například Č = Čajkovskij). 4. Zapisujte si stručně také anekdoty nebo zajímavé ilustrace přednášejícího, které vás zaujaly jako zvlášť působivé.

To vám může pomoci zapamatovat si informace, které ilustrují, a také vám to může pomoci o dny nebo dokonce o celé roky později, až budete potřebovat vysvětlit výklad druhým. 5. Zahrňte si do svých poznámek užitečné komentáře, které jste vy nebo druzí studenti vyslovili v diskusi během hodiny nebo semináře. Na okraj vedle komentáře si napište jméno osoby, která mluvila. 6. Během (a po) poslechu si poznamenejte na zvláštní stranu své vlastní myšlenky, které vás v průběhu přednášky napadly. a) Když si budete zapisovat své vlastní myšlenky a otázky, může vám to pomoci, abyste přednášejícímu zbytečně neskákali do řeči, a pomůže vám to utřídit myšlenky a prohloubit jasnost a plynulost vaší promluvy, až se k ní rozhodnete. b) Vaše osobní poznámky vám mohou pomoci také jako vodítko k budoucímu studiu a poskytnou vám zdroj myšlenek nebo otázek při přípravě na písemné práce a odpovědi u zkoušky. Opakujte si své poznámky do čtyřiadvaceti hodin. c) Pokud si budete na zvláštních stranách dělat poznámky o metodách učitele, může to pro vás být cenné během studia i v následujících letech. Poznamenávejte si učitelovo pojetí předmětu a jeho metodu uvažování o něm a snažte se používat podobný přístup. Zapisujte si učební metody a chování, jež pokládáte za zvlášť efektivní nebo neefektivní. Vaše poznámky vám připomenou chování a metody, které budete chtít napodobit nebo se jim vyhnout, až budete mít jednou příležitost být sami učiteli. 7. Opakujte si své poznámky do čtyřiadvaceti hodin, nejlépe do půl hodiny. a) Co nejdříve po vyslechnutí učiva si přečtěte své poznámky: udělejte si opravy, kde je to nutné, doplňte objasňující poznámky na řádcích, které jste nechali volné, a poznamenejte si osobní komentář a otázky na zvláštní stranu (nebo na zadní stranu předcházejícího listu). b) Podtrhněte si hlavní myšlenky a klíčové pojmy barevnou tužkou (malé pravítko může tento proces urychlit). c) Říkejte si nahlas, zpaměti myšlenky, které jste si opakovali: Po zopakování každé části si řekněte nahlas čtyři až sedm podbodů, které jste si poznamenali o každé jednotlivé hlavní myšlence. Nakonec si řekněte nahlas hlavní myšlenky všech zopakovaných částí. 8. Když si píšete poznámky z četby, která se vztahuje k přednáškám, vpište si na okraj svých poznámek z přednášek stránkové odkazy na odpovídající části v literatuře. Nebo si stručně poznamenejte myšlenky, které jste získali z četby, na volnou zadní stranu naproti vašim poznámkám z přednášky na totéž téma. Student... by si měl vždycky připomínat a opakovat své přednášky, přečíst nějakého autora nebo autory, kteří psali o stejném tématu, debatovat o tom se svým učitelem nebo se svými kolegy a poznamenat si co nejjasnější výsledek svých současných myšlenek, úvah a otázek, k nimž se může později uchýlit, ať proto, aby je znovu posoudil, nebo aby je přímo využil, nebo je dále vylepšil ke svému vlastnímu prospěchu. Isaac Watts The Improvement of the Mind (Zlepšování mysli), Londýn, 1741

Úspora času při psaní poznámek z četby: Metoda A-E Abyste ušetřili čas při psaní poznámek z vypůjčených knih nebo z jiného materiálu, do něhož nesmíte vpisovat, představte si, že každá strana je rozdělena do pěti horizontálních oddílů neviditelně označených od A do E jako na obrázku. A B a C b D c E d e Na straně, kde jsou dva sloupce, si levý sloupec můžeme představovat označený A až E a pravý a až e. S použitím této metody bude vaše čtení a psaní poznámek pro písemnou práci probíhat takto: 1. Ke každé studované knížce si pořiďte bibliografickou kartu se základními údaji o ní a na její zadní stranu si vypište čísla stran a části stran (tedy A až E), na nichž nacházíte potřebný materiál. Například záznam pro referát o vašich připomínkách k novým učebním osnovám angličtiny by mohl vypadat takto: Na jedné straně karty: Whitehead, Alfred North: THE AIMS OF EDUCATION AND OTHER ESSAYS. New York, The Macmillan Co., 1957. Na zadní straně: 2C 18C 338DE 3A 21A 35E 6C-E 27DE 38-39A 7A 38B 47E 13D,E* 10BE 57A 14E 31F 2. Po přečtení knihy (nebo tolika knih, kolik chcete přečíst, dřív než si začnete psát poznámky k materiálu) se vraťte na strany, které jste si označili na zadní straně bibliografické karty. Vypište si poznámky na kartu nebo si je napište do počítače z toho materiálu, který se vám nyní jeví jako podstatný. Přeškrtněte ty strany, které nakonec nepokládáte za užitečné (viz příklady nahoře). 3. Když čtete, průběžně přemýšlejte o tom, co jste četli, a poznamenávejte si své myšlenky a pocity, které z materiálu máte. a) Pokud kniha nebo článek patří vám, označujte si tužkou na okraji řádky, k nimž byste se chtěli vrátit. Dělejte si na okraji vykřičníky nebo hvězdičky pro označení významnějších míst, k nimž si chcete napsat podrobnější komentář. Tento komentář si pište raději na zvláštní papír než na okraj, abyste měli víc místa, víc pohodlí při kopírování, bude-li nutné, a dlouhodobější použitelnost a dostupnost. Tyto výhody budou zřejmé zejména, když se vám kniha nebo článek ztratí nebo když vyjde novější vydání a vy si budete chtít zachovat své myšlenky z předcházejícího vydání, které však budete chtít nahradit novějším.

b) Pro písemné práce si dělejte poznámky na zvláštní karty, abyste je mohli sestavovat s jinými poznámkami a společně začlenit do své práce. c) Při doplňkové četbě si dělejte poznámky na volné listy papíru s tím, že si na okraji poznamenáte odkaz na příslušné stránky, abyste se k nim mohli vrátit, až si budete opakovat na zkoušku. d) V 7. kapitole najdete poznatky o tom, jak můžete prohloubit své úvahy o četbě a zlepšit kvalitu poznámek, které si děláte o svých úvahách. * Čárka znamená, že něco z materiálu mezi D a E si nebudete poznamenávat. Všestranné čtení V této kapitole jsou uvedeny pokyny, jak si můžete vypěstovat návyk přistupovat ke čtení způsobem vhodným pro vaše účely a povahu materiálu - tento přístup nazývám všestranným čtením. Abyste zvýšili svůj zájem, soustředění a rychlost čtení materiálu, o kterém toho víte jen málo nebo vůbec nic, snažte se získat nějaké poznatky o daném tématu dříve, než se dáte do čtení. Můžete to udělat třemi způsoby: návštěvou přednášky na dané téma, procházením a výběrovým čtením materiálu na podobné téma, jenž je pro vás jednodušší nebo má víc ilustrací, anebo máte určitou vlastní zkušenost, která se k tomu tématu vztahuje. Rychlé čtení pouze klíčových myšlenek 1. Každý den si vyberte materiál ke čtení, který si chcete přečíst, ale který se nemusíte učit, který pokládáte za relativně snadný a který vypadá čtivě (krátké řádky, výrazný tisk). 2. S využitím zvoleného materiálu provádějte následující cvičení asi patnáct minut denně: a) Všimněte si názvu článku. Rychle si zopakujte, co už víte a co si myslíte nebo cítíte v souvislosti s daným námětem. b) Projděte si doplňkový (nebeletristický) materiál tak, že si přečtete poslední odstavce, nadpisy a/nebo první věty v několika odstavcích, a všimněte si grafického uspořádání materiálu; to vám umožní udělat si představu o jeho struktuře, vytvoříte si tím vlastně jakousi jeho přehlednou mapu. c) Shrňte si, co po tomto předběžném seznámení o materiálu víte. d) Obraťte název v otázku nebo přemýšlejte o otázce, která vás zajímá a na kterou by se dalo materiálem odpovědět. (Při čtení článku nazvaného "Nová naděje pro pomalého čtenáře" byste se mohli zeptat "Jaká je nová naděje pro pomalého čtenáře a je nějaká naděje pro mě?") e) Abyste si na otázku odpověděli, čtěte rychleji, než vám to vyhovuje. Soustřeďte se na klíčové myšlenky, ne na pohyb svých očí. Vaše oči se budou pohybovat automaticky rychleji, když budete rychleji chápat obsah. f) Až přečtete tímto způsobem, co nejvíc budete moci (obvykle po poznání čtyř až sedmi klíčových myšlenek), položte si otázku, co si pamatujete jako odpověď na svou otázku. Když tento krok přeskočíte, pravděpodobně zapomenete, co jste přečetli, pokud o tom s někým ten den nebudete diskutovat nebo nemáte o to téma velký zájem. g) Pokud si nepamatujete, možná jste postupovali příliš rychle. Výběrově si materiál zopakujte, abyste si mohli podrobněji odpovědět. 3. Měřte svou zlepšující se schopnost číst příslušný materiál rychleji. Například každý týden zvažujte, přibližně o kolik víc materiálu jste schopni přečíst za 15 minut. (Neplýtvejte časem počítáním, kolik slov jste přečetli za minutu.) Významné knihy jakéhokoli druhu a zejména celková pojednání jakéhokoli námětu by se měly číst nejprve obecnějším a zběžným způsobem, abychom částečně zjistili, co pojednání

slibuje a co můžeme očekávat od autorova způsobu výkladu a jeho schopností. A k tomu účelu vždy radím, abyste si přečetli předmluvu a udělali si přehled z obsahu, pokud tam nějaký je, dřív než se začnete zabývat celou knihou. Díky tomu budete nejen lépe připraveni na první čtení knihy, ale velmi vám to pomůže i při jejím dalším využívání, jemuž se můžete věnovat s větší pozorností a rozvážností, a poznáte snadněji a pohotověji, co má autor v úmyslu sdělit. Isaac Watts, 1741 Čtení doplňkového materiálu pro studijní účely Doplňkový materiál tvoří knihy a články uvedené v bibliografii, ne hlavní text učebnice, který máte zvládnout, a ne beletrie. Když žádám studenty, aby se vyjádřili, jakou hodnotu pro ně mají kroky uvedené níže, jež se týkají čtení doplňkového materiálu, nadšeně zdůrazňují zejména, kolik času ušetřili předběžným seznámením. Například: "Předběžné seznámení je nejskvělejší pojem, jaký jsem v posledních letech poznal, protože mi ušetřilo nekonečné hodiny čtení nebo obav z článků, u nichž jsem si myslel, že je musím celé přečíst, ale ve skutečnosti jsem to nepotřeboval nebo mě nezajímaly." "Někdy se naučím všechno, co chci nebo co se potřebuju naučit, pouhým předběžným procházením článku." "Předběžné seznámení s materiálem mi pomáhá lépe si vybírat a dokážu přečíst víc materiálu větší rychlostí." "Předběžným seznámením jsem zjistil, že je spousta četby, kterou nemusím číst celou, a že jsou obtížné články, které mohu odložit, když jsem unavený nebo nemám motivaci, abych si je přečetl později - a lépe." 1. Předběžné seznámení a) Projděte si zadaný úkol, včetně: předmluvy a/nebo obsahu shrnutí a závěrů (to samo o sobě by mohlo stačit) všech nadpisů nebo prvních vět všech dlouhých odstavců (pokud shrnutí a závěry nestačí) b) Řekněte si zpaměti, co jste při procházení poznali. c) Pokud si uděláte dlouhou přestávku, než úkol dokončíte, znovu si ho projděte, než budete pokračovat, kde jste přestali. 2. Otázky a) Přemýšlejte o: důvodech, proč vám učitel zadal tento úkol důvodech, proč autor napsal ten materiál svých důvodech, proč čtete tento materiál b) Zformulujte a poznamenejte si několik otázek, které se vztahují k důvodům, o nichž jste přemýšleli. 3. Čtení Čtěte, abyste si odpověděli na otázky, které jste zformulovali. 4. Opakování zpaměti Občas si udělejte přestávku a pokuste se odpovědět na otázky, které jste zformulovali. 5. Psaní

Během čtení si dělejte stručné poznámky: značkami na okraji a/nebo velmi řídkým podtrhováním (pokud jde o vaši knihu) poznamenáváním stran a částí stran (A až E), ze kterých byste si mohli chtít eventuálně vypsat poznámky (viz 5. kapitola). 6. Opakování, přemýšlení, psaní a) Po přečtení si pište podrobnější poznámky a zahrňte do nich i své vlastní myšlenky, které vás napadly při četbě materiálu. Pro shrnutí pište z označených stran na běžný formát papíru s dostatečným odsazením, aby se daly rozlišit vztahy mezi hlavními a podpůrnými myšlenkami. Pro písemnou práci si pište poznámky z označených stran na kartotéční lístky. b) Když dočtete (nezapomeňte si při tom dělat poznámky!), přečtěte si znovu všechny své poznámky, přemýšlejte o tom, co jste četli, a doplňujte si poznámky o to, co vás napadlo. (Viz "Kladení otázek pro povzbuzení kritického a tvůrčího čtení" v 7. kapitole.) Mnemon, od mládí do stáří... když dospěl na konec jisté části nebo kapitoly... vždycky knihu zavřel a vzpomínal na všechny pocity a výrazy, které si poznamenal, aby mohl podat vhodnou analýzu a souhrn každého pojednání, které četl, hned potom, co ho dočetl. Proto byl tak dobře vybaven bohatstvím vědomostí. Isaac Watts, 1741 Zvládání materiálu z učebnice Možná vám bude připadat těžké změnit své staré návyky učení se z učebnice, ale lepší způsob učení se vám natolik osvědčí, že změna bude snadnější než pokračování postaru. Tady jsou komentáře studentů a absolventů, kteří vyzkoušeli postupy doporučené v této části knihy a hodnotili je: "Když si projdu určitou kapitolu těsně před přednáškou, snadněji přednášce porozumím." "Předběžné seznámení mi pomáhá zabrat se do studia a vyhnout se otálení." "Předběžné seznámení a znalost celé' struktury dřív, než začnu číst, mi pomáhají začlenit si detaily a udržet si informace mnohem efektivněji." "Byl jsem úzkostlivý podtrhávač, používal jsem myriády úžasných barev. Teď si místo toho načrtnu jen jednu stranu a ušetřím alespoň dvě hodiny na jedné kapitole." Zkuste použít jeden nebo více postupů naznačených níže, podle toho, jak složitý máte materiál a jak podrobně ho musíte znát. Tyto postupy jsou jako sada nástrojů, z níž si můžete vybírat podle svých potřeb. Patrně nebudete potřebovat všechny na každý úkol. Do čtyřiadvaceti hodin před přednáškou na dané téma: 1. Předběžně se seznamte s příslušnou kapitolou. a) Položte si otázku: "Co už vím o tématu této kapitoly?" b) Přečtěte si část obsahu, abyste viděli, jak se kapitola vztahuje k těm, které jí předcházejí a které po ní následují. c) Přečtěte si shrnutí kapitoly (obvykle se nachází poblíž konce nebo začátku). Pokud se vám zdá shrnutí jasné a vyčerpávající, můžete přeskočit níže uvedené body d) a e). d) Pokud vám shrnutí připadá nedostačující, přečtěte si všechny nadpisy v kapitole a/nebo první větu všech dlouhých odstavců. e) Studujte (zjistěte z nich všechno, co se dá) obrázky, mapy a další grafické pomůcky.

f) Po každém výše uvedeném kroku si položte otázku: "Co teď vím o tématu kapitoly?", a rychle si na ni odpovězte. Ověřte si přesnost odpovědi. Navštivte přednášku (viz 4. kapitola) Do čtyřiadvaceti hodin po přednášce: 2. Položte si otázku a pak si přečtěte příslušnou část kapitoly. a) U každé části si řekněte důvod, proč ji čtete. Buď si vytvořte otázku, kterou budete mít na mysli, když budete číst příslušnou část (může to být nadpis formulovaný jako otázka, např.: "Co jsou to proboha dvojhvězdy?"), nebo si přečtěte jeden z problémů uvedených na konci kapitoly (jako v učebnicích matematiky a chemie). U každé části si řekněte důvod, proč ji čtete. b) Čtěte, abyste si odpověděli na otázku nebo vyřešili problém. (Pokud je materiál příliš obtížný, přečtěte si první větu každého odstavce určité části, než začnete tuto část číst podrobně.) 3. Říkejte si zpaměti a) Říkejte si svými slovy a zpaměti odpověď na otázku, kterou jste měli na mysli, když jste četli (plus všechno ostatní, co si pamatujete z té části), nebo vyřešte problém. b) Pokud si nemůžete dostatečně vzpomenout, projděte si tu část znovu a znovu si říkejte odpověď. c) Neustále si v duchu opakujte: "Budu si to pamatovat." 4. Pište a) Po přečtení (a přeříkání) každé části si poznamenejte hlavní bod (hlavní myšlenku nebo třeba jen název) části. Výrazně odsazujte, abyste viděli vztah mezi hlavními a vedlejšími myšlenkami a aby se vám vytvořila vizuálně zapamatovatelná osnova nebo "mapa" kapitoly. Dělejte si poznámky tak stručně, aby se vám pohodlně vešly na jednu stranu (z každých dvaceti až pětadvaceti stran textu). Poznámky by vám měly sloužit jako opora, která má pomoci vaší paměti. Pokud je kniha vaše, několik slov si podtrhněte a označte si nejdůležitější řádky části. Vyhněte se pokušení zvýrazňovat v textu řádek po řádku barevným zvýrazňovačem. Četné zvýrazňování je ve skutečnosti formou otálení. Obvykle to znamená: "To bych se měl naučit - ale ne teď." Studenti, kteří nadměrně užívají zvýrazňování, málo přemýšlejí a málo si pamatují z materiálu, který četli. Často končí šprtáním na zkoušky a pravděpodobně většinu informací rychle zapomenou. Poznamenejte si na okraj poznámek z přednášky strany ve vašem textu, které se vztahují k témuž předmětu. b) Na jiný list papíru si pište všechny otázky ohledně materiálu, které vám přijdou na mysl, nebo všechny nové postřehy, které se vám objeví k tomu nebo příbuznému tématu. Nezapomeňte: předběžné procházení a jednostránkový přehled vám poskytnou "mapu" této kapitoly. Jako kterákoli jiná mapa i tato může obsahovat chyby. Také možná budete potřebovat ještě jiné mapy téhož tématu, aby vám poskytly různé druhy informací a různé úhly pohledu. 5. Opakujte a přemýšlejte

Když jste dokončili kapitolu (a jednostránkový přehled), přečtěte si znovu přehled, podtrhněte hlavní body a přeříkejte si zpaměti vše, co jste si zapamatovali. Znovu se nad tím zamyslete a doplňte si všechny nové myšlenky na list papíru, jiný než ten, na kterém máte přehled. Když si budete poznamenávat své myšlenky a otázky, může vám to pomoci při dalším čtení i při diskusi v hodině. Pro shrnutí uvádím přehled nástrojů*, které vám usnadní naučit se text vybrané kapitoly. Abyste si zapamatovali všechny kroky, používejte vzorec "POČOPOPO" - Předběžné seznámení, Otázka, Čtení, Opakování zpaměti, Psaní, Opakování, Přemýšlení, Opakování. * Většina těchto kroků je odvozena z postupu, který popsal Francis P. Robinson ve své knize Effective Study, opr. vyd. (New York, Harper and Row, 1961). Nástroje Zaškrtněte v případě užití Předběžné seznámení Projděte si celou kapitolu a zpaměti si nahlas zopakujte, co jste se dosud naučili. Otázka Určete účel: formulujte otázku nebo si přečtěte jeden z uvedených problémů. U každé části kapitoly: Čtení Přečtěte si příslušnou část, abyste dokázali odpovědět na otázku nebo vyřešit problém. Označte si na okraji hlavní myšlenky. Opakování zpaměti Řekněte si zpaměti odpověď na otázku nebo vyřešte problém. Psaní Napište si jeden až dva řádky do jednostránkového přehledu kapitoly. Po dočtení kapitoly: Opakování Projděte si celkový jednostránkový přehled a zpaměti si ho zopakujte. Přemýšlení Přemýšlejte kriticky a tvůrčím způsobem. Napište si stručné poznámky ze svých úvah a otázek na jiný list, než kde máte přehled. Opakování Do čtyřiadvaceti hodin si znovu svůj jednostránkový přehled zopakujte Studium matematiky a technických předmětů Studium matematiky a technických předmětů, jako například strojírenství, znamená především řešení problémů. Jak se můžete naučit víc za kratší dobu v těchto předmětech? 1. Získejte a vtiskněte si do paměti strukturovaný přehled materiálu, který se musíte naučit. a) Než začnete pracovat na prvních problémech, projděte a přečtěte si úvodní nebo souhrnnou kapitolu v učebnici. b) Než začnete číst každou následující kapitolu, prostudujte grafické rozvržení kapitoly (jež vypovídá o její struktuře) - shrnutí, nadpisy a grafický materiál; to vám pomůže vytvořit vizuálně zapamatovatelnou "mapu" celé kapitoly. 2. Sledujte chronologii doporučenou v předcházející části "Zvládání materiálu z učebnice":

Projděte si kapitolu čtyřiadvacet hodin před výukou na dané téma, čímž si vtisknete do mysli strukturu a terminologii, která vám pomůže zapsat si dobré poznámky z přednášky. Navštivte přednášku. Potom do čtyřiadvaceti hodin, dokud ještě máte přednášku čerstvě v mysli, si zopakujte poznámky z přednášky a studujte kapitolu níže popsaným způsobem. 3. Studujte kapitolu po příslušných částech - obvykle jeden problém v jedné části. a) Studujte matematiku a technické obory co nejaktivněji, především prostřednictvím řešení problémů a vysvětlování svých řešení někomu jinému (nebo alespoň nahlas sobě samému). Pouhé pochopení vzorového problému je slibný, ale nedostatečný důkaz vašeho chápání a je příliš pasivní, abyste si mohli být jisti, že jste látku zvládli. Studium kapitoly z matematické nebo technické učebnice by mělo probíhat takto: Přečtěte si první problém nebo první úkol na konci části nebo kapitoly. Pročítejte si vysvětlující část tak dlouho, dokud se nebudete domnívat, že dokážete problém zvládnout. Pracujte na problému. Podobně postupujte ve zbytku kapitoly. Přečtěte si další úkol, přečtěte si vysvětlující část textu a pracujte na problému. Takže až dokončíte kapitolu, dokončíte i zadané úkoly. U technických textů zpracujte alespoň několik z mnoha příkladů každého druhu problému, i když dokážete snadno chápat vzorový problém a dané řešení. To vám pomůže, abyste cítili větší sebedůvěru, že dokonale ovládáte každý druh problému. Rozdíl mezi technickými učebnicemi a učebnicemi fyziky je v tom, že většina technických textů zdůrazňuje používání jedné základní metody k řešení různých problémů, zatímco většina učebnic fyziky zdůrazňuje používání různých metod k řešení jednoho problému, aby se plně osvítily příslušné fyzikální principy. b) Studium kapitoly z učebnice organické chemie nebo fyziky by bylo podobné, ale s jistými výjimkami: Přečtěte si první příklad na konci vybrané části, přečtěte si tuto část a pokuste se příklad vyřešit. Pak prostudujete ostatní části kapitoly, ale řešení příkladů odložte až po přečtení celé kapitoly. Dáváme v případě uvedených dvou věd této metodě přednost, protože součástí jejich pochopení je i poznání, které pojetí je třeba použít pro daný příklad nebo problém, stejně jako poznání, jak jedno pojetí působí v různých kontextech. Z třiceti až padesáti příkladů na konci kapitoly zpracujte dva nebo tři z každého typu (asi deset celkem), pokud jich není zadáno víc. (Viz "Řešení příkladů ve fyzice" níže.) 4. Při řešení příkladů buďte systematičtí. a) Čtěte pečlivě zadání. b) Kreslete si obrázky a pokuste se problém vizualizovat - tj. představit si jeho řešení v grafické podobě, dřív než ho zpracujete matematicky. Vizualizace problému je často základem jeho řešení. Pomůže vám lépe problém pochopit a umožní vám ověřovat jeden typ uvažování proti jinému. U zkoušek stejně jako při řešení běžných úkolů řešte problémy geometricky i matematicky. Kreslete si obrázky a vizualizujte si problém, dřív než ho zpracujete matematicky. 5. Pokud s tím váš učitel souhlasí, pracujte na svém domácím úkolu se skupinkou studentů. To vám poskytne vynikající příležitost aktivně používat nové technické pojmy v diskusi o tom, jak jste dospěli ke svému řešení problémů.

Měli byste při studiu využívat tyto postupy ze tří hlavních důvodů: Čím více budete mít o předmětu vhodně strukturovaných informací, tím snadněji se budete učit, pamatovat si a využívat nové informace o předmětu. Abyste si zapamatovali rozsáhlý materiál, musíte se učit po částech postupně a přitom mít na mysli vzor, do kterého každá část zapadá. Nejlepší způsob, jak se naučit každou část, je používat nebo aplikovat ji vhodně strukturovaným způsobem. Diskuse o problémech s druhými studenty vám může pomoci lépe se učit v mnoha směrech, zejména proto, že během přemýšlení o předmětu zároveň využíváte několik smyslů. Může vám to pomoci vyjasnit myšlení a zvýšit motivaci k učení a pamatování. Během výuky se budete muset vyrovnávat také s prvky, které nejsou v učebnici. V matematice a v technických oborech se učitelé nemusejí vždycky držet přesně učebnice. V hodině mohou některým oblastem věnovat více času a jiné vynechat, a dokonce vkládat oblasti, které nejsou v knize. Obvykle učitelé zadávají domácí úkoly z problémů na konci knihy, ale u zkoušky mohou zadat i jiné problémy, než jsou v knize. Požádejte svého učitele o kopie starých zkoušek nebo se podívejte, jestli nejsou uloženy v učebním středisku. Využívejte starých zkoušek a zkoušejte aplikovat, co jste se naučili v hodině a v domácích úkolech, na problémy podobné těm, které můžete dostat u zkoušky. Řešení příkladů ve fyzice Dr. Roger Walmsley, po mnoho let profesor fyziky na Pennsylvánské univerzitě, mi svěřil svá doporučení, která dává studentům pro řešení fyzikálních příkladů a problémů. S jeho laskavým svolením zde některá jeho doporučení předkládám: Mějte na mysli, že existují různé způsoby řešení fyzikálních problémů, ne jen jeden. Někteří lidé nebo některé knihy mohou tvrdit, že mají jen jeden "správný" způsob, ale mnozí profesoři fyziky vám řeknou, že "správný" způsob je prostě jen příklad jednoho z různých, ale ekvivalentních způsobů, jak lze řešit fyzikální problémy. Pokud zapojíte svou představivost a svůj intelekt, můžete najít vlastní způsob řešení. Avšak budete ho muset umět objasnit a obhájit. Při studiu fyziky byste se měli především řídit třemi základními kroky popsanými v předcházející části, potom můžete vyzkoušet tyto dodatečné postupy: 1. Přečtěte si znovu první problém na konci kapitoly a položte si otázku: "Která část nebo které části kapitoly se vztahují k tomuto problému?" 2. Vizualizujte si situaci popsanou v problému. Jak vypadá? Jaké jsou prostorové vztahy částí, jak se předměty pohybují? Popište si - přímo to napište - co si vizualizujete. 3. Myslete na principy, které platí pro situace v problému. S těmito principy na mysli navrhněte promyšlenou strategii odpovědi na všechny otázky v problému. U každé rovnice se zeptejte: "Co musím vědět, abych dospěl k odpovědi na tuto otázku?" 4. Pokud je problém velmi složitý, rozdělte ho na části a řešte každou část zvlášť. Potom sestavte celkovou odpověď na složitý problém s využitím vztahů jednotlivých částí mezi sebou.

5. Pokud uvíznete, přečtěte si znovu podstatné části textu a podívejte se na příklady a další problémy, které zahrnují tytéž pojmy. Pokud si stále nevíte rady, odložte na chvíli problém stranou. 6. Až se vrátíte k problému znovu osvěženi, pravděpodobně budete umět vymyslet postup, jak jej vyřešit. Přečtěte si znovu otázky a ujistěte se, že váš postup vede k odpovědi na položené otázky. Doktor Walmsley zdůrazňuje: "Odolejte pokušení otázky nesprávně interpretovat tak, aby se daly přizpůsobit postupu, který jste vymysleli." Efektivní četba prózy nebo poezie s plným pochopením Doporučení uvedená níže vám mohou pomoci přemýšlet kriticky o literatuře a také nacházet v její četbě jisté osobní hodnoty. Otázky vašeho profesora zřejmě budou obracet vaši pozornost především k uměleckým prvkům literatury, jako je zápletka, postavy a dějiště románu, jiný profesor se zase bude věnovat především autorovi, další tomu, jak reálný svět ovlivnil literární dílo nebo jak se v něm obráží a tak dále. Vás bude přemýšlení o literárních dílech z různých úhlů pohledu pravděpodobně daleko více zajímat - a také se vám bude daleko více dařit - pokud si nejprve poznamenáte svou osobní reakci na dané dílo, potom se ně podíváte kritickým nebo interpretačním pohledem a nakonec ještě jednou zvážíte, nakolik toto uvažování ovlivnilo nebo pozměnilo váš osobní pohled. Osobní hodnoty, kvůli kterým čteme literaturu, mohou zahrnovat zábavu, krásu, sebepoznání, pochopení druhých a inspiraci ke změně společnosti. I když všechny tyto hodnoty můžeme nalézt ve většině dobré literatury, každý čtenář nalézá v jednotlivých literárních dílech jiné hodnoty. Čtenáři přirozeně vnášejí do téhož díla své odlišné zkušenosti, zájmy a potřeby, a tak reagují různě emočně, imaginativně a intelektuálně. 1. Zvažujte - a písemně si poznamenejte - během čtení a po přečtení prózy nebo poezie: a) jak na vás próza nebo poezie působí - emočně, imaginativně a intuitivně jakož i intelektuálně. b) které scény, verše, věty a obrazy vás nejvíc zaujaly. Všímejte si, jak na vás próza nebo poezie působí. 2. Zkusmo a stručně se pokuste odpovědět na následující otázky (s tím, že na ně budete odpovídat znovu, až si prostudujete dílo podrobněji): a) Když uvažujete o románu, povídce nebo básni jako o celku, co si myslíte, že znamená? Krátce vyjádřete, co je podle vás jejich téma. Formulujte téma pečlivě, vyhněte se příliš úzkým nebo příliš širokým tvrzením. b) Jaký pohled na život nebo postoj k životu román, povídka nebo báseň odhaluje? Jaká je vaše reakce na tento pohled nebo postoj? c) Jakou hodnotu má román, povídka nebo báseň pro vás osobně? Pokládáte je za zábavné? Nacházíte v nich krásu? Pomohly vám lépe pochopit sama sebe nebo druhé? Jak vás zážitek z četby změnil - vaše postoje, pocity, myšlení? d) Jaké zážitky jste měli a jaké sklony máte jako čtenáři, které by mohly ovlivnit vaši odezvu? e) Jakou hodnotu může mít dané umělecké dílo pro druhé? Mohlo by pomoci změnit společnost?