Kids in Motion DĚTI V POHYBU Výzkumná studie v rámci mezinárodního projektu Comenius

Kids in Motion DĚTI V POHYBU Výzkumná studie v rámci mezinárodního projektu Comenius Petr Valach, Daniela Benešová, Václav Salcman, Henry Schulz

Petr Valach, Daniela Benešová, Václav Salcman, Henry Schulz DĚTI V POHYBU Výzkumná studie v rámci mezinárodního projektu Comenius S podporou (Programu celoživotního vzdělávání) Evropské Unie Partneři projektu SPORTAG, Köln, Germany FIT Institute Ljubljana, Slovenia EuroConsults, Berlin, Germany Paulaharjun Koula, Kurikka, Finland West Bohemian University, Pilsen, Czech Republic University Castilia-La Mancha, Toledo, Spain Netzwerk e.v. Soziale Dienste und Ökologische Bildung, Köln, Germany Technische Universität Chemnitz, Germany

Tiráž Bibliografické informace České národní knihovny Česká národní knihovna zařazuje tuto publikaci do České národní bibliografie; přesné bibliografické údaje jsou uvedeny na internetových stránkách: www.nkp.cz Autoři: Petr Valach, Daniela Benešová, Václav Salcman, Henry Schulz Recenzenti: Prof. PhDr. Antonín Rychtecký, DrSc doc. PaedDr. Emil Řepka, CSc. Netzwerk e.v. Soziale Dienste und Ökologische Bildung Longericher Straße 136 D-50739 Köln http://netzwerk.koeln ISBN: 978-3-936218-29-9 Tento projekt KIDS IN MOTION byl financován s podporou programu celoživotního vzdělání Evropské Komise. Tato publikace vyjadřuje pouze názory autorů a Komise nenese žádnou odpovědnost za jakékoli zneužití dostupných informací. 2016. Všechna práva vyhrazena.

Poděkování Poděkování patří všem, kteří se aktivně podíleli na této studii a přispěli k jejímu zdárnému průběhu. Ředitelům škol, třídním učitelům a učitelům tělesné výchovy děkujeme za jejich pomoc a vstřícný přístup, dětem za jejich nadšení během výuky a aktivní účast na testování. Studentům FPE ZČU v Plzni patří náš dík za pomoc při testování a zpracování výsledků.

Obsah DĚTI V POHYBU Obsah Seznam obrázků... 8 Seznam tabulek... 8 Seznam grafů... 9 Úvod... 12 1 Podmínky pro sport a pohybové aktivity v ČR... 15 1.1 Organizace sportu... 15 1.1.1 Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT)... 15 1.2 Struktura sportu v ČR... 15 1.3 Faktory sportovních a pohybových aktivit... 16 2 Charakteristika ontogentického vývoje dítěte v období mladšího školního věku... 29 2.1 Charakteristika somatického vývoje... 29 2.2 Charakteristika psychického vývoje... 30 2.3 Charakteristika motorického vývoje... 31 2.4 Charakteristika sociálního vývoje... 31 3 Metodika... 33 3.1 Struktura pohybového programu... 33 3.2 Obsah pohybového programu... 35 3.3 Motorické testy... 37 3.4 Výzkumný soubor 44 3.5 Metodika získávání dat... 44 3.6 Statistika... 45 6

DĚTI V POHYBU Obsah 4 Výsledky a diskuze... 46 4.1 Popisné charakteristiky výzkumného souboru... 46 4.2 Výsledky a vyhodnocení motorických testů... 47 4.2.1 Vyhodnocení testu Rovnováha chůze vzad po kladinkách... 52 4.2.2 Vyhodnocení testu Přeskoky stranou odrazem snožmo... 53 4.2.3 Vyhodnocení testu Kliky... 54 4.2.4 Vyhodnocení testu Sed-leh... 55 4.2.5 Vyhodnocení testu Skok daleký z místa... 56 4.2.6 Vyhodnocení testu Sprint na 20 m... 57 4.2.7 Vyhodnocení testu Driblování na obrácené lavičce... 58 4.2.8 Vyhodnocení testu Hod na cíl... 59 4.2.9 Vyhodnocení testu Hluboký ohnutý předklon... 60 4.2.10 Vyhodnocení testu Výskok z místa do výšky... 61 4.2.11 Vyhodnocení testu Výdrž ve shybu... 62 4.2.12 Vyhodnocení testu Šestiminutový běh... 63 4.3 Psychosociální dopad programu... 64 4.3.1 Entusiasmus v jednotlivých sportech... 67 4.3.2 Talentovanost v jednotlivých sportech... 68 4.3.3 Motivovanost v jednotlivých sportech... 69 4.3.4 Týmová spolupráce... 70 4.3.5 Docilita v jednotlivých sportech... 71 4.3.6 Korelační analýza... 72 5 Závěry... 76 6 Souhrn... 77 Summary... 80 Seznam literatury... 83 7

Seznam tabulek DĚTI V POHYBU Seznam obrázků Obrázek 1: Atletika (Zdroj: vlastní) Obrázek 2: Kontrakt pěti prstů (5 fingers contract) (Zdroj: vlastní) Obrázek 3: Open start (Zdroj: vlastní) Obrázek 4: Arch pro subjektivní hodnocení enthusiasmu, (Zdroj: Rieder & Zirkel, 2014) Obrázek 5: Startovní čísla (Zdroj: vlastní) Obrázek 6: Rovnováha (Zdroj: vlastní) Obrázek 7: Přeskoky stranou (Zdroj: vlastní) Obrázek 8: Kliky (Zdroj: vlastní) Obrázek 9: Sed-leh (Zdroj: vlastní) Obrázek 10: Skok daleký z místa (Zdroj: vlastní) Obrázek 11: Sprint na 20 metrů (Zdroj: vlastní) Obrázek 12: Driblování na obrácené lavičce (Zdroj: vlastní) Obrázek 13: Hod na cíl (Zdroj: vlastní) Obrázek 14: Hluboký předklon (Zdroj: vlastní) Obrázek 15: Výskok z místa do výšky (Zdroj: vlastní)í Obrázek 16: Výdrž ve shybu (Zdroj: vlastní) Obrázek 17: Šestiminutový běh (Zdroj: vlastní) Seznam tabulek Tabulka 1: Doporučení k provádění pohybové aktivity pro školní děti ve věku 6 11 let. (Sigmund & Sigmundová 2011) Tabulka 2: Denní potřeba smíšeného pohybu (Kučera et al., 2011) Tabulka 3: Klasifikace BMI percentil podle Kromeyer-Hauschild (2001) Tabulka 4: Přehled antropometrické udaje vyšetřených dětí z testovací (KIM) a kontrolní skupiny (ne KIM) v září 2014. (Zdroj: Statistica 8) Tabulka 5: Přehled antropometrické udaje vyšetřených dětí z testovací (KIM) a kontrolní skupiny (nekim) v červnu 2015. (Zdroj: Statistica 8) 8

DĚTI V POHYBU Seznam grafů Tabulka 6: Výsledky meziskupinového porovnání testovací (KIM) a kontrolní (nekim) skupiny vstupního a výstupního testování Mann-Whitneyovým testem. (Zdroj: Statistica 8) Tabulka 7: Výsledky párového Wilcoxonova testu testovací skupiny (KIM) a skupiny kontrolní (Zdroj: Statistica 8) Tabulka 8: Velikost variačního rozpětí hodnot subjektivního hodnocení entusiasmu dětí při provádění jednotlivých pohybových aktivit. (Zdroj: Statistica 8) Tabulka 9: Velikost variačního rozpětí hodnot subjektivního hodnocení talentovanosti dětí při provádění jednotlivých pohybových aktivit. (Zdroj: Statistica 8) Tabulka 10: Velikost variačního rozpětí hodnot subjektivního hodnocení talentovanosti dětí při provádění jednotlivých pohybových aktivit. (zdroj: vlastní) Tabulka 11: Velikost variačního rozpětí hodnot subjektivního hodnocení týmové spolupráce dětí při provádění jednotlivých pohybových aktivit. (Zdroj: vlastní) Tabulka 12: Velikost variačního rozpětí hodnot subjektivního hodnocení docility dětí při provádění jednotlivých pohybových aktivit. (Zdroj: vlastní) Tabulka 13: Posouzení statistické významnosti vztahů mezi výsledky motorických testů a jednotlivých observantů subjektivního hodnocení při vstupním testování. (Zdroj: vlastní) Tabulka 14: Posouzení statistické významnosti vztahů mezi výsledky motorických testů a jednotlivých observantů subjektivního hodnocení při výstupním testování. (Zdroj: vlastní) Seznam grafů Graf 1: Meziskupinové porovnání tělesné hmotnosti při vstupním a výstupním testování. (Zdroj: vlastní) Graf 2: Meziskupinové porovnání tělesné výšky při vstupním a výstupním testování. (Zdroj: vlastní) 9

Seznam grafů DĚTI V POHYBU Graf 3: Rozložení četností v obou skupinách podle percentilu BMI. (Zdroj: vlastní) Graf 4: Meziskupinové porovnání výkonů dosažených v testu Rovnováha na obrácené lavičce při vstupním a výstupním testování. (Zdroj: vlastní) Graf 5: Meziskupinové porovnání výkonů dosažených v testu Přeskoky při vstupním a výstupním testování. (Zdroj: vlastní) Graf 6: Meziskupinové porovnání výkonů dosažených v testu Kliky při vstupním a výstupním testování. (Zdroj: vlastní) Graf 7: Meziskupinové porovnání výkonů dosažených v testu Sedleh při vstupním a výstupním testování. (Zdroj: vlastní) Graf 8: Meziskupinové porovnání výkonů dosažených v testu Skok daleký z místa při vstupním a výstupním testování. (Zdroj: vlastní) Graf 9: Meziskupinové porovnání výkonů dosažených v testu Sprint na 20 m při vstupním a výstupním testování. (Zdroj: vlastní) Graf 10: Meziskupinové porovnání výkonů dosažených v testu Driblování na obrácené lavičce při vstupním a výstupním testování. (Zdroj: vlastní) Graf 11: Meziskupinové porovnání výkonů dosažených v testu Hod na cíl při vstupním a výstupním testování. (Zdroj: vlastní) Graf 12: Meziskupinové porovnání výkonů dosažených v testu Hluboký ohnutý předklon při vstupním a výstupním testování. (Zdroj: vlastní) Graf 13: Meziskupinové porovnání výkonů dosažených v testu Výskok z místa do výšky při vstupním a výstupním testování. (Zdroj: vlastní) Graf 14: Meziskupinové porovnání výkonů dosažených v testu Výdrž ve shybu při vstupním a výstupním testování. (Zdroj: vlastní) Graf 15: Meziskupinové porovnání výkonů dosažených v testu Šestiminutový běh při vstupním a výstupním testování. (Zdroj: vlastní) 10

DĚTI V POHYBU Seznam grafů Graf 16: Grafický přehled celkového hodnocení každého z probandů (1-16 na ose x) v jednotlivých pozorovaných ukazatelích. (Zdroj: vlastní) Graf 17: Grafické znázornění porovnání aritmetického průměru, mediánu, modu, maxima a minima subjektivního hodnocení entusiasmu u jednotlivých druhů sportů. (Zdroj: vlastní) Graf 18: Grafické znázornění porovnání aritmetického průměru, mediánu, modu, maxima a minima subjektivního hodnocení talentovanosti u jednotlivých druhů sportů. (Zdroj: vlastní) Graf 19: Grafické znázornění porovnání aritmetického průměru, mediánu, modu, maxima a minima subjektivního hodnocení motivovanosti u jednotlivých druhů sportů. (Zdroj: vlastní) Graf 20: Grafické znázornění porovnání aritmetického průměru, mediánu, modu, maxima a minima subjektivního hodnocení týmové spolupráce u jednotlivých druhů sportů. (Zdroj: vlastní) Graf 21: Grafické znázornění porovnání aritmetického průměru, mediánu, modu, maxima a minima subjektivního hodnocení docility u jednotlivých druhů sportů. (Zdroj: vlastní) 11

Úvod DĚTI V POHYBU Úvod Jak uvádí Evropská komise ve své Bílé knize sportu (Evropská komise, 2007), představuje sportovní činnost zajímavý aspekt života s potenciálem spojit evropské občany různých věkových kategorií a sociálních zázemí. Oblasti sportu mají širší sféru významu než jakýkoliv jiný pohyb ve společnosti. Prostřednictvím formálního a neformálního vzdělávání se posiluje lidský kapitál v celé Evropě. Význam komunikace prostřednictvím sportu spočívá především v přispění k rozvoji znalostí, schopností a také osobní ochotě uspět. Bílá kniha sportu doporučuje také zavedení inovativních metod do procesu školní a mimoškolní tělesné výchovy. Již v dubnu 2005 proběhla v Lucembursku konference ministrů zemí EU (EU, 2005), kteří mají m.j. na starosti i oblast sportu. Hlavními body setkání bylo posílení oblasti sportu v rámci EU a posílení sportovních aktivit na školách v partnerských zemích. Průzkumy potvrzují, že chybějící pohybová aktivita od dětského věku působí negativně na lidský organismus, např. ve formě zvýšení výskytu civilizačních psychických a somatických onemocnění s negativními společenskými a zdravotně ekonomickými následky. Vzhledem ke snižující se úrovni aerobní zdatnosti a sekulárním změnám konzistentním bez ohledu na věk, pohlaví a geografickou polohu (Tomkinson, 2007), vybraným fyziologickým změnám (Pedersen, 2009, Pedersen & Febraio, 2008) a snížení úrovně motorických schopností a dovedností dnešních dětí a mládeže, je důležité zabývat se dlouhodobě a intenzivně problematikou pohybové aktivity a jejího vlivu na fyzický a psychický vývoj člověka. Rozsáhlá studie ve Finsku (Kantomaa et al., 2012) rovněž potvrdila pozitivní účinek intenzivní pohybové činnosti na studijní výsledky dětí. U dětí, které aktivně sportují v klubech a disponují lepší motorikou byla prokázána existence výrazně nižších problémů při učení, v rozvoji řeči a v jejich chování. 12

DĚTI V POHYBU Úvod V rámci evropského projektu Comenius Kids in Motion, jsme se stali součástí mezinárodního týmu z Německa, Slovinska, Finska a Španělska, který měl za úkol aplikací jednoletého pohybového programu na školách přispět k dlouhodobé aktivizaci pohybu dětí. Tento program byl strukturálně i organizačně navržen společností SPORTAG sídlící v Kolíně nad Rýnem, byl obsahově doplněn o složku tanců (Anke Otto, TU Chemnitz) a atletiky (Václav Salcman, ZČU v Plzni). Úkolem projektu je také v jednotlivých zemích, v našem případě v ČR, provést vstupní a výstupní diagnostiku vybraných fyzických ukazatelů, analýzu dat a jejich vyhodnocení na vědecké bázi. K analýze motorické výkonnosti byly v ČR použity německé standardizované motorické testy DMT 6-18 a MFT (SPOR- TAG), které umožňují realizaci měření a hodnocení pohybových schopností dětí. Jedná se celkově o dvanáct testů, zaměřených na kondiční a koordinační schopnosti. Cílem pilotní studie je ze získaných poznatků následně navrhnout cílená intervenční opatření, která povedou k aktivnímu životnímu stylu a upevnění zdraví dětí. Současně se v rámci projektu prohlubuje mezinárodní spolupráce. Výsledkem šetření v ČR je potom tato odborná publikace, která je zpřístupněna široké veřejnosti. Závěrem úvodní části této knihy bychom rádi jmenovitě zmínili celý mezinárodní tým projektu Kids in Motion: Prof. Dr. Henry Schulz, Anke Otto, Janine Oelze (TU Chemnitz, SRN), Mario Rieder, Volker Zirkel, Stephan Lingenberg, Andreas Hense (SPORTAG, Kolín n. Rýnem, SRN), Dr. Susana Aznar Laín, Jesús Martínez Martínez, Maria, Rosa Delgado-Moreno za univerzitu De Castilla-La Mancha (Toledo, Španělsko) Dr. Václav Salcman, Dr. Petr Valach, Dr. Daniela Benešová, Lukas Královec (Fakulta pedagogická, ZČU v Plzni), 13

Úvod DĚTI V POHYBU Sabine Schulz-Brauckhoff, za společnost Netzwerk e.v. (Kolín n. Rýnem, SRN), Barbara Konda, Katja Ursic, Majda Areh Novak (Zavod FIT, Ljubljana, Slovinsko), Janne Hakala, Tuula Harju-Santii, Johanna Penttinen (Kurikka, Finsko), 14

DĚTI V POHYBU Podmínky pro sport a pohybové aktivity v ČR 1 Podmínky pro sport a pohybové aktivity v ČR 1.1 Organizace sportu Organizovaný sport v ČR vychází ze zákona č. 115/2001 Sb. o podpoře sportu a je na státní úrovni zastřešen ministerstvy školství, mládeže a tělovýchovy a dále ministerstvy vnitra a obrany. V České republice je v současné době asi 2,5 mil. registrovaných sportovců ve 20 tisíc sportovních organizacích (FTVS, 2012). 1.1.1 Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) V rámci správních jednotek obcí a krajů je sport finančně podporován v souladu s regionální politikou a prioritami, např. podporou přípravy talentované mládeže (sportovní střediska, gymnázia), podporou sportu zdravotně postižených občanů a dále výstavbou, rekonstrukcí, údržbou, provozem tělovýchovných a sportovních zařízení (FTVS, 2012). Dále je ze zdrojů jednotlivých krajů a měst investováno do rozvoje školní tělesné výchovy ve formě výstavby školních multifunkčních hřišť a tělocvičen. 1.2 Struktura sportu v ČR V ČR existuje celá řada sportovních organizací a klubů, které zajišťují volnočasové sportovní aktivity dětí a mládeže. Český olympijský výbor jako nejvyšší sportovní autorita v ČR hájí zájmy českého sportu vůči státu a dalším institucím. ČOV má za cíl zlepšení postavení sportu ve společnosti a jeho zpřístupnění nejširší veřejnosti. Usiluje o zlepšení financování sportu, a to zejména v oblasti mládeže (ČOV, 2014). Česká unie sportu sdružuje 74 národních sportovních svazů, 8.731 sportovních klubů a tělovýchovných jednot s 1,297.898 členy. Zajišťuje servisní činnost pro národní sportovní svazy. Služby pro krajské a okresní sportovní svazy, sportovní kluby a tělovýchovné jednoty 15

Podmínky pro sport a pohybové aktivity v ČR DĚTI V POHYBU poskytují krajská a okresní servisní centra sportu, zřízená při 13 Krajských organizacích ČUS. Posláním ČUS je vytvářet optimální podmínky ke sportovní činnosti (ČUS, 2014). Mezi další významné organizace s ohledem na zajištění sportovních aktivit lze uvést např. Sdružení sportovních svazů České republiky, které sdružuje sedmnáct členských svazů a zaměřuje se převážně na rozvoj amatérského a mládežnického sportu i na každodenní činnost v jednotlivých svazech v rámci organizací ve městech a obcích všech krajů České republiky (Sdružení sportovních svazů ČR, 2014), Českou obec sokolskou, která se věnuje většině sportů a pohybovým aktivitám v oddílech sokolské všestrannosti a kulturní činnosti (ČOS, 2014), Asociaci školních sportovních klubů jako multisportovní občanské sdružení, které iniciuje a podporuje pohybové a sportovní aktivity ve školních sportovních klubech v celé ČR, organizuje pohybové aktivity v rámci odpoledních sportovních kroužků dle zájmu žáků (AŠSK, 2014). 1.3 Faktory sportovních a pohybových aktivit Vývoj člověka v rámci ontogeneze je spojen s pohybem, který se aktivně podílí, utváří i usměrňuje tvar a funkce organismu. Podstatou tělesné zátěže je svalová činnost, která se uplatňuje v pohybové aktivitě a patří k základní životním projevům. Jestliže je svalová činnost vědomě zaměřená, označujeme ji jako tělesné cvičení. Dochází ke zvýšení tělesné výkonnosti, fyzické zdatnosti nebo ke zlepšení výkonu. (Máček et al. 2011, Dylevský, & Kučera, 1997). Pohybová aktivita a zdraví jsou jedny z nejfrekventovanějších termínů v kinantropologii. Zejména v dětství a dospívání je pravidelná pohybová aktivita nezbytná pro zdravý vývoj pevnosti kostí a funkčnosti svalového aparátu (Sigmud & Sigmundová, 2011). Pohybová aktivita je jedním z nejzávažnějších faktorů při řešení otázek prevence veřejného zdraví. (Dong-Hyun & Wi-Young, 2012, Bouchard, Blair & Haskell, 2007, Ainsworth & Tudor-Lock, 2005). 16

DĚTI V POHYBU Podmínky pro sport a pohybové aktivity v ČR Dong-Hyun & Wi-Young (2012) konstatují v souladu s tímto tvrzením, že adekvátní PA má různé výhody, jako je např. zlepšení psychického zdraví, nálady, opěrně pohybového aparátu, prodloužení délky života, a v neposlední řadě i schopnost kvalitně provádět každodenní činnosti. Navíc, PA snižuje riziko kardiovaskulárních onemocnění, diabetu, metabolického syndromu a dalších onemocnění a naopak pohybová inaktivita reprezentovaná sedavým způsobem života vede k negativním zdravotním jevům (Pyle, 2006). Bouchard, Blair & Haskell (2007) podporují tento názor a zmiňují negativní působení technického pokroku v oblasti dopravy a automatizace běžných pracovních činností, které usnadňují život a šetří čas, ale zároveň snižují potřebu pohybové aktivity. Dochází tak k postupné transformaci na inaktivní sedavý způsob života s veškerými negativními dopady na lidský organismus. Chin (2014) ve své publikaci poukazuje na to, že vykonávání pravidelné fyzické aktivity se střední a vysokou intenzitou zátěže snižuje rizika předčasného úmrtí, kardiovaskulárních chorob, mrtvice, diabetes mellitus a některých druhů rakoviny. Miklánková et al. (2013) uvádí, že při hodnocení úrovně pohybové aktivity dětí označujeme mladším školním věkem poměrně širokou etapu od 6 do 11, resp. 12 let věku člověka. V České republice je v této skupině cca 20 % dětí s nadměrnou hmotností a z toho 10,3 % dětí obézních. Tento údaj můžeme porovnat např. se studií Serra- -Majem et al. (2001), která udává, že 13,9 % španělské populace ve věku 2-24 bylo obézních a 12,4 % se pohybovalo v kategorii nadváha. Nejvyšší procento dětí s obezitou v ČR (18 %) je mezi sedmiletými a lze předpokládat souvislost se změnou pohybového režimu dítěte po zahájení povinné školní docházky (Kunešová, 2006, Cabrnochová, 2008). 62 % dětí ve středním školním věku v České republice necvičí víc než 2 vyučovací jednotky povinné tělesné výchovy ve škole a přibližně u 25 40 % dětské populace je sledováno vadné držení těla (KHS, 2011). 17

Podmínky pro sport a pohybové aktivity v ČR DĚTI V POHYBU Miklánková et al. (2013) se věnuje intenzivnějším výzkumům, které prokázaly, že vzhledem ke specifikům nejmladších věkových kategorií a nutnosti zajistit optimální růst a vývoj musí být doporučení pro pohybovou aktivitu dětí přesnější, lépe zohledňující probíhající ontogenezi v mladším školním věku. Tento přístup je patrný již v Rámcových vzdělávacích programech pro základní vzdělávání (MŠMT, 2005), resp. v části určené pro 1. stupeň škol, kde je učivo členěno odděleně pro 1. vzdělávací období a 2. vzdělávací období základní školy, se snahou o částečné zohlednění specifik ontogeneze dítěte v průběhu 1. stupně povinné školní docházky. Z hlediska lékařů je doporučováno zohlednění především biologického věku dítěte a z hlediska posouzení úrovně pohybové aktivity se jako kritérium nejčastěji určují hodnoty průměrného denního počtu kroků a průměrného denního aktivního energetického výdeje. Obecná doporučení pro realizaci pohybové aktivity respektují samozřejmě specifikaci podle věku (děti a mládež, dospělá populace a senioři). Pro zdravotně prospěšné provádění pohybových aktivit bylo použito shrnutí ze Světové zdravotnické organizace (WHO, 2013), dále pak doporučení pro Američany (USDHHS, 2008) a pro Evropu (EU, 2008). Realizace optimálního množství pohybu podporující zdraví a jejich doporučení, jsou jedním z pilířů, které mohou vést k celkovému zlepšení zdraví obyvatel. Samozřejmě to záleží na dalších faktorech, které vedou k úspěchu. (Mitáš et al., 2013) Poznatky z různých studií usnadnily výzkumníkům vytvořit doporučení pro takové pohybové aktivity, které by umožnily dosažení a udržení zdravotních benefitů. Doporučení Světové zdravotnické organizace (WHO, 2013) mezinárodním dokumentem specifikuje doporučení pro děti a mládež 5 17 let být pohybově aktivní denně v rámci her, sportů, přepravy, volného času, tělesné výchovy, plánovaného cvičení v rámci rodiny, školy a společenských aktivit. Doporučení nerozlišuje pohlaví, rasu, zdravotní omezení nebo ekonomické zázemí. Tato skupina by měla reali- 18

DĚTI V POHYBU Podmínky pro sport a pohybové aktivity v ČR zovat alespoň 60 minut středně zatěžující až intenzivní pohybové aktivity denně. Aktivity prováděné nad rámec těchto 60 minut poskytuje další zdravotní výhody. Většina těchto aktivit by měla mít aerobní charakter, nejméně 3x týdně intenzivní pohybová aktivita společně s posílením svalů. EU doporučení pro pohybovou aktivitu (EU, 2008) nezískalo podporu všech států. S ohledem na kompilaci různých dokumentů stanovila komise tato doporučení: Školní mládež 60 a více minut středně zatěžující pohybové aktivity denně. Celé množství může být nahromaděné v částech, které trvají minimálně 10 minut. Je kladen důraz na rozvoj dovedností, a měly by být respektovány věkové potřeby. Aerobik, silová cvičení, koordinace, flexibilita, motorický vývoj atd. Pro všechny cílové skupiny je možné získat další zdravotní benefity zvýšením intenzity cvičení (Mitáš et al., 2013). Podpora pohybové aktivity v České republice je řešena většinou v souladu s odbornými strategiemi akademických institucí. Z mezinárodních zkušeností je patrné, že zatím chybí některé zásadní faktory, které by vedly k pochopení problematiky nezdravého životního stylu. Národní strategie České republiky ve výzkumu zatím příliš nereflektuje oblast zdraví a prevence tzv. civilizačních chorob. Státní podpora a její současné formy jsou nastaveny zatím stále více na organizované pohybové aktivity. Sport se dotuje v různých formách, ale volnočasové aktivity a činnosti pro veřejnost jsou stále opomíjeny nebo v pozadí zájmu. (Mitáš, et al., 2013). Sigmund & Sigmundová (2011) navrhují doporučení k provádění pohybové aktivity pro podporu pohybově aktivního a zdravého životního stylu. Tato doporučení jsou odvozena ze zahraničních, obecně zdravotně preventivních doporučení (Tabulka 1). 19

Podmínky pro sport a pohybové aktivity v ČR DĚTI V POHYBU Charakteristika Pohybová aktivita alespoň střední intenzity po dobu nejméně 90 minut denně. Rozložení PA do kratších, alespoň 10minutových úseků s cílem souhrnné realizace nejméně 90 minut PA alespoň střední intenzity za den. Denní počet kroků V převažujícím počtu dnů v týdnu by měl dosahovat 12 000 kroků u děvčat 14 000 kroků u chlapců Další doporučení Podporovat pohybově aktivní (pěší a cyklistický) dopravu dětí do školy a ze školy, zájmových organizací, klubů a dalších volnočasových aktivit. Upřednostňovat všestranný pohybový rozvoj před jednostranným pohybovým (nebo sportovním) zaměřením. Upřednostňovat rychlostně-obratnostní PA před aktivitami silového charakteru. Zvýšit podíl dětí, které jsou 3 4 týdně zapojeny do organizované pohybové aktivity (zahrnující vyučovací jednotky tělesné výchovy). Děti by si měly osvojit základy mnoha druhů pohybových aktivit (bruslení, jízda na kole, lyžování, plavání, šplhání) a základní gymnastické prvky nejpozději do nástupu puberty. Nepřetržité sledování televize či monitoru počítače by nemělo překročit 90 minut denně. Tabulka 1 Doporučení k provádění pohybové aktivity pro školní děti ve věku 6 11 let. (Zdroj: Sigmund & Sigmundová 2011) Výsledky studie Miklánková et al. (2013) ukázaly, že u dětí středního školního věku zůstává hodnota aktivního výdeje energie po ukončení školní výuky shodná jako u dětí v raném školním věku, ale ve dnech víkendových se tato hodnota s narůstajícím věkem snižuje. Aznar et al. (2010) se shodně zmiňuje o tom, že během pracovních dnů dosahuje hranice doporučení pro pohybovou aktivitu více dětí oproti dnům víkendovým. Pokles pohybové aktivity a zvýšený výskyt nadváhy a obezity dětí jsou problémem celosvětovým a současný proces modernizace a technologických změn přispívá k rostoucímu počtu dětí mladšího školního věku s nadváhou až obezitou. Sigmundová et al. (2013), Sigmund et al. (2012, 2013, 2014) se ve svých studiích zabývají rostoucím procentem dětí obézních nebo s nadváhou, zvýšeným množstvím času stráveného sezením a poklesem nebo stagnací podílu 20

DĚTI V POHYBU Podmínky pro sport a pohybové aktivity v ČR školáků, kteří splňují doporučení pro dostatečnou úroveň pohybové aktivity na udržení zdraví. Sledovali trendy v prevalenci nadváhy a obezity, pohybové aktivity a sedavého způsobu chování českých dětí školního věku v roce 2002, 2006 a 2010 a došli k závěrům, že ve východní a střední Evropě existuje jen málo studií zaměřujících se na sekulární trendy v nadváze, obezitě, fyzické aktivitě a sedavém způsobu života dětí. Tyto studie ukazují nárůst prevalence nadváhy a obézních dětí školního věku v letech 2002 až 2010 spolu se stagnací či negativním trendem v podílu dětí, které splňují doporučení pro pohybovou aktivitu. Sigmund (2013, 2014) souhlasně hovoří o globálním nárůstu obezity u dětí školního věku společně se snížením jejich pohybové aktivity a ve své studii uvádí, že aktivní účast v hodinách tělesné výchovy přispívá k výrazně vyššímu počtu kroků, době trvání PA a ke zlepšení reakcí srdeční frekvence během školního dne. Přidáním jedné výukové jednotky tělesné výchovy nebo jejího ekvivalentu v době po škole by mohla být slibnou strategií pro efektivní snížení sedavého způsobu života dětí mladšího školního věku, především dětí s nadváhou až obezitou. Většina populace vytváří svůj vztah k pohybové aktivitě pod vlivem nebo pod dojmem, který si přináší do života na základě zkušeností ze školní tělesné výchovy. V průběhu školní docházky se však nadále nedaří vytvořit zálibu, která by mladou populaci přiváděla ke cvičení i ve svém volném času. Na základě teoretických poznatků můžeme říci, že vznik záliby v činnosti je závislá na jejích úspěších. To díky mechanismu sociálních podmiňování, dále také díky pocitům libosti a nelibosti, pochopení významu provádění činnosti a v neposlední řadě pak míra návyku na činnost. Bohužel byla a mnohdy ještě stále je tělesná výchova hodnocena pouze na základě výkonu. Při hodnocení se uplatňuje kriteriální vztahová norma (požadavky) a sociální (pořadí výkonnosti žáků). Tento způsob hodnocení však vyhovuje pohybově nadanějším jedincům. Tito žáci prožívají úspěch, mají kladnou sociální odezvu, a proto většina z nich uplat- 21

Podmínky pro sport a pohybové aktivity v ČR DĚTI V POHYBU ňuje zájmové sporty. Tento vztah je pak návykově uplatňován. Děti, které již v předškolním věku neměly dostatek pohybu, a to také díky životnímu stylu rodičů nemají s povinnou tělesnou výchovou dobré zkušenosti. Takové děti se potýkají s nejistotou, zda obstojí ve výkonu a raději se těmto situacím vyhýbají. To je cesta k zaujmutí negativních postojů vůči pohybu vůbec (Řepka, 2005). Také Bouchard, Blair & Haskell, (2007) hovoří o krizi pohybového režimu dětí a mládeže, kdy můžeme pozorovat snížený zájem o pohybovou aktivitu. Snahou školní tělesné výchovy by tedy mělo být vytváření a formování pozitivního vztahu k pohybovým aktivitám a k jejich pravidelnému a dobrovolnému provádění. Jedině v tělesné výchově, v povinném předmětu na školách, můžeme děti motivovat, zdravotně kompenzovat celodenní statické zatížení páteře. Je důležitým faktorem k ovlivňování zdraví a motivací k provádění středně až intenzivně zatěžujících pohybových aktivit. Vývoj jedince odráží zevní i vnitřní prostředí organismu. Jejich znalost a respektování patří k povinnostem učitelů, ale i lékařů a samozřejmě jedinců samotných. Po dobu, kdy organismus neprovádí pohyb, by měl být ve stejném čase zatížen kompenzační aktivitou. To tedy znamená, že stejný čas, který dítě prosedí ve škole, by mělo mít aktivní pohyb všeobecně rozvíjejícího charakteru. V dnešní době se ale k tomuto režimu blíží pouze malá část populace. Do smíšeného pohybu řadíme veškerou pohybovou činnost jedince (Kučera et al. 2011) (Tabulka 2). Věk Procento pohybu Hodin Předškolní (4-6) 30 7 Mladší školní (7-10) 25 6 Střední školní (11-13) 20 5 Starší školní (14-15) 15 4 Adolescence (16-18) 10 3 Tabulka 2 Denní potřeba smíšeného pohybu (Zdroj: Kučera et al., 2011) 22

DĚTI V POHYBU Podmínky pro sport a pohybové aktivity v ČR Tělesná výchova je povinným předmětem ve všech zemích EU jak na primárním, tak na sekundárním stupni vzdělávání. Žáci mají být podporováni tímto výukovým předmětem v jejich tělesném a sociálním vývoji a vychováni ke zdravému způsobu života. V rámci tohoto předmětu rozvíjíme zdraví, kondici a schopnost podávat výkony a současně budujeme u žáků vědomí o pohybově aktivním životním stylu po celý život. Dále jsou zprostředkovány hodnoty jako týmový duch, fairplay, respekt, dodržování (herních) pravidel a sociální vědomí, které hrají důležitou roli v naší společnosti. V neposlední řadě je tělesná výchova rovněž kompenzací pro dobu strávenou sezením a neaktivním životním stylem (Eurydice, 2013a, Eurydice 2013b). Přes významné působení TV na vývoj každého žáka je čas určený pro školní pohybovou aktivitu ve srovnání s jinými předměty velmi krátká. Tělesné výchově je ve škole přiřazen menší význam. Obecně by měl sport a pohybové aktivity zahrnout asi 10 % celkového objemu výuky, přestože mezi jednotlivými evropskými zeměmi existují rozdíly. V primární oblasti mají Maďarsko, Slovinsko a Chorvatsko s 15 % největší podíl tělesné výchovy na celkovém objemu výuky. V Německu obnáší tento podíl 12 %, v České Republice je to jen 8 % (Eurydice, 2013b). Brettschneider (2005) ovšem upozorňuje na skutečnost, že fakticky proběhne o 25-30 % méně tělesné výchovy, než předepisuje rozvrh a navíc ještě 6 % vyučovacích hodin TV situačně odpadá. Rodiče se dostávají do kontaktu s učiteli tělesné výchovy jen zřídka. Přestože až 80 % rodičů zdůrazňuje význam tělesné výchovy pro vývoj jejich dítěte, o podmínkách tohoto předmětu jich je informováno jen 20 %. Široce rozšířené jsou mimoškolní sportovní a pohybové aktivity, které doplňují a rozšiřují nabídku pohybového vyžití mimo vyučovací dobu a jsou k dispozici všem žákům. (Eurydice, 2013a). Evropská komise (EU, 2008) přesto zjišťuje, že čas, který je věnován sportu a jiné pohybové činnosti ve vzdělávacích zřízeních, by mohl být navýšen s nepatrnými výdaji v rámci učebních osnov i mimo ně. Proto je nutné průběžně zvyšovat kvalitu vzdělávacích programů pro školní těles- 23

Podmínky pro sport a pohybové aktivity v ČR DĚTI V POHYBU nou výchovu, stejně tak jako kvalifikaci učitelů v zemích EU. Je velmi žádoucí vzájemná spolupráce vzdělávacích zařízení a sportovních sdružení, podporovaná tělovýchovně zaměřenými vysokými školami. Jednou z možných oblastí kladného působení PA nejen na fyzické, ale i psychické funkce lidského organismu je i oblast školních výsledků, soustředění, paměti a chování člověka ve školním prostředí. Školní tělesná výchova, charakterizovaná pravidelným prováděním pohybové aktivity střední až vysoké intenzity, je považována za nepostradatelnou součást PA vedoucí k podpoře zdraví, také díky prokazatelnému pozitivnímu vlivu na pohybovou aktivitu v dospělosti. Tělesná výchova je zároveň jediným školním předmětem, který může být klíčovým faktorem v podpoře a zvyšování úrovně pravidelné pohybové aktivity mládeže. Taras (2005) zpracoval publikované studie vlivu úrovně pohybové aktivity na školní výsledky. Po vyhodnocení výsledků výzkumu se ukázalo, že krátkodobé účinky tohoto vlivu byly prokázány (např. ve zvýšení psychické koncentrace studentů), ale dlouhodobé zlepšení školních výsledků jako důsledek vyšší úrovně PA zatím nebylo možné doložit. Welk, Jackson, Morrow Jr., Haskell, Meredith & Cooper (2010) zkoumali vztah úrovně fyzické kondice na studijní výsledky a zjistili vliv pozitivní, ale malý. Současně se však ukázalo, že díky vyšší fyzické kondici studentů vzrostly šance škol dosáhnout uznávaného postavení v celkovém hodnocení na republikové úrovni a zároveň byla vyšší fyzická kondice studentů shledána jako jeden z ukazatelů výkonnosti škol. Závěrem autoři prohlašují, že výsledky této studie by se tedy jistě měli zabývat odborníci z oblasti tělesné výchovy, školství, veřejného zdraví i národních zákonodárců. Taras (2005) dále tvrdí, že mohou existovat prospěšné účinky PA na školní výsledky, ale jejich zlepšení není ještě dobře prokázáno. Zároveň dochází k závěru, že kognitivní přínos pohybové aktivity může adekvátně kompenzovat čas strávený ve školním prostředí. Na závěr své studie uvádí, že současná literatura neposkytuje příliš přesvědčivé důkazy o dlouhodobě pozitivním vztahu mezi PA a školními výsledky, ale uvažuje 24

DĚTI V POHYBU Podmínky pro sport a pohybové aktivity v ČR se nad existencí silného obecného přesvědčení, že tento vztah je přítomen a výzkumy v této oblasti by měly neustále probíhat. V návaznosti na tuto myšlenku Trudeau & Shephard (2008) ve své studii prokazují pozitivní vliv PA na soustředění, paměť a chování žáků ve třídě. Zabývají se hodnocením vztahu mezi tělesnou výchovu, školní PA a studijními výsledky dětí základních a středních škol, přičemž tyto vztahy byly a neustále jsou předmětem rozsáhlé diskuse mezi obhájci a skeptiky tělesné výchovy, PA ve školách a školních sportovních programů. Autoři zároveň konstatují, že jakýkoliv pozitivní vliv PA na kognitivní funkce dětí je důležité dokázat z důvodu existence závažného argumentu pro navýšení hodinové dotace Tv a možnosti snížení úrovně negativních jevů v chování žáků ve školách. Současným důležitým výsledkem zvýšené účasti žáků na školní PA je samozřejmě i zvýšená úroveň fyzické zdatnosti. Singh, Uijtdewilligen, Twisk, van Mechelen & Chinapaw (2012) zmiňují současný problém zvyšujícího se tlaku na zlepšení studijních výsledků, který často vede ke zvyšování hodinové dotace předmětů jako je např. matematika a jazyky na úkor hodinové dotace tělesné výchovy. Na základě rozboru mnoha studií podávají důkazy o významném pozitivním vztahu mezi úrovní pohybové aktivity a školními výsledky a dodávají, že provozování pohybové aktivity u dětí pozitivně souvisí s jejich výkonem ve škole. Mnohostranný přínos vyšší pohybové aktivity pro všechny věkové kategorie je již dlouho uznávanou skutečností, nicméně její uplatnění se v posledních desetiletích nijak významně nemění, spíše se zdá, že se zvyšuje počet lidí, kteří i s tímto vědomím dávají přednost sedavému způsobu života (Máček et al., 2011). Vrozená potřeba pohybu je člověku charakteristická, musí se podporovat zapojením do tělovýchovných aktivit. Je soustavně posilována systematickým a cíleným působením výchovných činitelů. A právě zde je významný vliv rodiny při výběru sportovních aktivit, a motivace k pohybu vůbec. Bohužel přibývá stále více rodin s pasivním způsobem života. Dříve trávení volného času společně s rodi- 25

Podmínky pro sport a pohybové aktivity v ČR DĚTI V POHYBU nou bylo samozřejmostí, dnes to v takové míře neplatí. V tomto ohledu trávení volného času značně převzala škola a jiné výchovné instituce. Odpovědnost za trávení volného času dítěte však stále spočívá na jeho rodičích. Nepřímé výchovné působení je zpravidla důležitější než přímá výchova, proto i když s dětmi veškerý volný čas netráví, své děti ovlivňují. Na děti při trávení volného času působí rodinné vztahy, žebříček hodnot a postoje, které rodiče svým dětem předávají. Příčinou nevhodného trávení volného času bývá i v tom, že děti a mládež neví jak, neumějí se v možnostech jeho trávení orientovat. Rodiče by jim s hledáním pro něj nejvhodnějšího způsobu trávení volného času měli pomoci. Aznar et al. (2010) se v souladu s dalšími studiemi (Livingstone, 2001; Speiser et al., 2005) zmiňuje o problému pohybové inaktivity během prvních let života, což je v současné době považováno za hlavního přispěvatele zvýšení úrovně obezity a dalších závažných zdravotních stavů u dětí a dospívajících v Evropě i jinde. Oblast výchovy ve volném čase, v době mimo vyučování má své zvláštnosti, a to v oblasti cílů, podmínek, má také své speciální funkce: výchovně-vzdělávací, zdravotní, sociální a preventivní. Všechny typy zařízení, institucí nebo organizací by měly tyto funkce plnit. Je samozřejmé, že každá z nich je plní v různé míře. Tato volnočasová zařízení by měla respektovat potřeby dětí a mládeže, zaměřuje se na prevenci nebo na zachycení problémů v raných stádiích, spolupráci s rodinou (Hájek, Hofbauer & Pávková 2011). Podmínky rodiny a prostředí jsou jednou z klíčových determinant pro realizaci pohybové aktivity. Sem spadá například vzdálenost bydliště od školy (zaměstnání), možnost sportovního vyžití v blízkosti bydliště, bydlení uprostřed sídliště, bydlení na samotě, dostupnost parků a jiných zelených ploch apod. (Mitáš et al., 2013). Sport je součástí kultury, je významnou součástí našeho života. Pohybové aktivity lidí hrají v naší populaci stále významnější roli, a to z hlediska zdravého životního stylu a kvality života. Zejména pak má snad největší význam ve formě všestranného zdravého rozvoje jedince. 26

DĚTI V POHYBU Podmínky pro sport a pohybové aktivity v ČR S tím pak i souvisí negativní zdravotní dopady, jako je nadváha, zdravotní problémy, civilizační onemocnění a v neposlední řadě i obezita. Úloha sportu jako kompenzačního činitele pro zdravý rozvoj jedince a také prevence zmíněných civilizačních chorob, je na prvním místě. Sport a volný čas spolu úzce souvisí a představuje velmi rozsáhlé téma. Hodnocení událostí ve společenském dění, vlastní aktivity, své zážitky, svůj život jsou lidé zvyklí vnímat a hodnotit zejména ve spojitosti s časem. Čas je tak pojmem prostupujícím naším životem. Jsou k němu vztahovány osobní, pracovní, společenské události. Času lidé podřizují své konání, dokonce jsou mnozí pod neustálým časovým tlakem. S tím souvisí nástup stresu. Místo aby lidé ovládali svůj čas, čas ovládá je (Slepičková, 2000). Toto zatížení pak nese následky, neboť jsou vyvolávány záporné emoce, které jsou úzce spojené s neurovegetativními procesy. Člověk tak při stresu pociťuje emočně negativní napětí, vzrušení, jindy zase utlumení a apatii. Již dlouho uznávanou skutečností je fakt, že pohybová aktivita má mnohostranný přínos po všechny věkové kategorie. Nicméně uplatnění se v posledních letech nemění. Naopak se zdá, že přibývá daleko více lidí se sedavým způsobem života. Pohybová inaktivita je závažným zdravotním problémem úzce svázaným s obezitou a zatěžujícími chronickými onemocněními. Příčiny celosvětově obecně vysoké míry pohybové inaktivity lze spatřovat ve fyzicky nenáročném životním stylu, který je ve vyspělých zemích obvyklý. (Sigmud & Sigmundová, 2011). Inaktivita byla vyhodnocena jako 4. nejrizikovější faktor podle World Health Organization (2013). Ta vede k předčasné úmrtnosti na světě, která představuje asi 3,2 milionu úmrtí na celém světě. Vzniklými stereotypy pasivního odpočinku se prohlubuje energetická nerovnováha a vznikají poruchy tělesného i duševního zdraví. Lidé stále raději tráví svůj volný čas pasivním odpočinkem. (WHO, 2013). V souladu s předchozími tvrzeními Mitáš et al. (2013) ve své práci hovoří o nutné podpoře výzkumů hledajících vztahy mezi zdravím a 27

Podmínky pro sport a pohybové aktivity v ČR DĚTI V POHYBU infrastrukturou lokality, což je důležitý a zatím stále chybějící zdroj informací pro samosprávu a školskou praxi. Podpora výzkumu pohybové aktivity by mohla působit pozitivně při změnách životního stylu. Rostoucí prevalence nadváhy a obezity ve společnosti je alarmujícím faktorem pro výzkumnou praxi. Znalost problematiky a hloubka poznání v dané oblasti může znamenat cílenější intervence působící na změnu chování směrem k pohybově aktivnímu a zdravému životnímu stylu. 28

DĚTI V POHYBU Charakteristika ontogentického vývoje dítěte v období mladšího školního věku 2 Charakteristika ontogentického vývoje dítěte v období mladšího školního věku Děti, které se účastnily pilotního projektu, spadají právě do období mladšího školního věku. Z hlediska ontogeneze se jedná o relativně dlouhé období, do kterého se řadí děti ve věku 6-11 let. Věkové ohraničení je pouze orientační, protože vývoj jedince je velmi individuální. Kouba (1995) vymezuje začátek mladšího školní věku zahájením školní docházky a konec začátky pohlavního dospívání. Tato životní etapa je označována jako stadium zvýšené pohybové (motorické) učenlivosti. Období mladšího školního dětství je charakteristické jistou vyrovnaností mezi biologickými a psychickými složkami vývoje, což je mimořádně důležitým předpokladem motorické učenlivosti (docility) (Choutka, Brklová, & Votík, 1999, str. 22). Dle Periče (2012) lze období rozdělit na dětství a kolem devátého roku na pozdní dětství či prepubescenci. Nástupem do školního prostředí dochází k velké životní změně. Děti, jejíž životním obsahem byla převážně hra, si musejí zvykat na řád, časové omezení a povinnosti. Pro období prepubescence je charakteristická příprava na období puberty. Pohybový výkon je zejména v této životní etapě značně ovlivněn tělesnými, psychickými, motorickými i sociálními faktory. 2.1 Charakteristika somatického vývoje Tělesný nárůst hmotnosti a výšky není v těchto letech tak rapidně rychlý, jako je tomu v období raného a předškolního dětství či v následné etapě pubescence. Růst je pozvolný a rovnoměrný s ročním přírůstkem 6-8 cm. Genderové rozdíly v tělesné výšce a hmotnosti bývají prozatím jen velmi malé. Dívky v tělesné výšce začínají obvykle převyšovat chlapce přibližně rok po nástupu puberty kolem 11 let. U chlapců začíná puberta zpravidla o dva roky déle. Společně s růstem dochází k rozvoji a zlepšení činnosti vnitřních orgánů, tepová i klidová dechová frekvence se snižuje. Zakřivení páteře se stabilizuje, 29

Charakteristika ontogentického vývoje dítěte v období mladšího školního věku DĚTI V POHYBU ale kostra však není zcela vyvinuta a k ustalování dochází během celého období. Kvůli tomuto dynamickému jevu je velmi důležité pro zdravý tělesný vývoj věnovat pozornost správným návykům držení těla (Kouba, 1995). Mozek je hlavním řídícím orgánem celého těla. Již v 6 letech dosahuje z 95 % své velikosti a plné kapacity nabývá u dívek v 10 ½ letech a u chlapců v 14 ½ letech (Levine & Munsch, 2015). Již v tomto věku jsou vytvořený dobré podmínky k rozvoji převážně koordinačních schopností, protože nervový systém je připraven zvládat i složitější pohyby. 2.2 Charakteristika psychického vývoje Nástupem do školy rapidně přibývá nových vědomostí a díky tomu se rozvíjí paměť a představivost. Zejména začátkem období děti těžce udržují pozornost kvůli zvýšené vnímavosti okolního prostředí a okolních faktorů. Doba koncentrace na určitou činnost je velmi krátká, tudíž je nutné pro co nejefektivnější rozvoj dovedností rychlé střídání úkolů. Při myšlení se zatím dokáží soustředit spíše na jednotlivosti než na souvislosti. Osobnostní rysy nejsou ustáleny. Děti jsou impulzivní a rychle dochází ke střídání smutku a radosti. Vůle je zatím málo vyvinuta. Převažuje radost z pohybu nad potřebou sledovat dlouhodobý cíl (Dovalil, 2002). U prepubescentů je třeba využít chuti k pohybu pro jejich všestranný rozvoj (Čelikovský, 1977, str. 103). Během etapy pokračuje zvyšování úsilí o dobré výsledky ve škole, případně sportu nebo jiných zájmových činnostech. Dobré výsledky ve škole a v zájmových činnostech a jejich kladné hodnocení podporují jejich sebehodnocení a sebedůvěru. V nepříznivém případě, kdy mladiství nedosahují dobrých výsledků ani ocenění, se prohlubuje jejich nejistota až komplex méněcennosti (Slepička, Hošek, & Háltová, 2011, str. 41). Kladné hodnocení vede k snadnějšímu vytváření sebedůvěry a sebehodnocení a napomáhá k psychické vyrovnanosti dětí, která se odráží v motorickém učení (Perič, 2012). 30

DĚTI V POHYBU Charakteristika ontogentického vývoje dítěte v období mladšího školního věku 2.3 Charakteristika motorického vývoje Pohybový vývoj úzce souvisí na funkcích nervové soustavy, tělesném růstu, osifikaci kostí a také podílu svalstva na tělesné hmotnosti. Ve dvanácti letech je podíl svalstva na tělesné hmotnosti přibližně 45 % (Kouba, 1995). Z hlediska rozvoje motoriky je věková kategorie mladšího školního věku popisována vysokou a spontánní pohybovou aktivitou. U dětí je viditelná velká radost z pohybu. Pohyb však oproti dospělým lidem postrádá úspornost. Převážně na počátku období jsou motorické aktivity doprovázeny množstvím nadbytečných pohybů, které se však postupným opakováním pohybové činnosti (tréninkem) vytrácí. Celkově lze celé období charakterizovat dobrou pohybovou kvalitou. Projevuje se zvýšená motorická učenlivost, díky čemuž je mladší školní věk ideální pro rozvoj pohybových dovedností. Období je často nazýváno jako zlatý věk motoriky a je nejpříznivější pro motorický vývoj. Nové motorické dovednosti jsou rychle zvládány na základě jednoduché instrukce a především díky vizuální demonstraci. V podstatě stačí dokonalá ukázka a děti jsou schopny nový pohyb udělat napoprvé, popř. po několika málo pokusech. (Perič, 2012, str. 25) 2.4 Charakteristika sociálního vývoje Úroveň motoriky je závislá i na sociálním prostředí dětí. V mladším školním věku se projevují dvě významná období. Období při vstupu do školy a v pubescenci období kritičnosti, které je charakterizováno negativním hodnocením skutečností a také úbytkem přirozené autority dospělých. Formální kolektiv vzniklý na začátku období nástupem do školy klade nároky na zařazení se do kolektivu a podřízení se jeho pravidlům. Z herního života dítě přechází do života vážné činnosti a povinností (Perič, 2012). Vnímání vrstevníků a dospělých lidí je rozdílné. Děti jsou sobě bližší svými vlastnostmi, zájmy a také sociálním postavením. Dochází k začleňování do skupin vrstevníků, kde se děti učí důležitým sociálním reakcím, do kterých patří spolupráce, soutěživost a pomoc slabším (Mareš, 2002). Proto je, dle našeho názoru, 31

Charakteristika ontogentického vývoje dítěte v období mladšího školního věku DĚTI V POHYBU důležité i v hodině tělesné výchovy co nejvíce využívat týmových her a týmových sportů. V období prepubescence dochází k hlubšímu vytváření přátelství. Tyto trvalejší kamarádské vztahy jsou založeny na osobních vlastnostech, společných zájmech i obdivu. Ve skupinách se začínají odlišovat jednotlivé role a postavení. Vyšší postavení jsou zejména v tomto věku určena tělesnou vyspělostí a tělesnou výkonností dětí (Slepička, Hošek, & Háltová, 2011). 32

DĚTI V POHYBU Metodika 3 Metodika 3.1 Struktura pohybového programu Mezinárodní projekt Comenius se prostřednictvím pohybového program Kids in motion (KIM) (Rieder & Zirkel, 2014), navrženého německou společností SPORTAG, snaží reagovat na aktuální světovou situaci týkající se nedostatku pohybové aktivity dětí. S nedostatkem pohybu souvisí i častější nárůst obezity. Na základě poznatku, že velké procento dětí se věnuje sportu pouze ve školním prostředí, byl sestaven netradiční, a proto zajímavý a zábavný pohybový program, který byl náplní vyučovacích jednotek tělesné výchovy. Tento program může být vnímán i jako potenciálně užitečný nástroj pro rozvoj motorických schopností a zdokonalování pohybových dovedností dětí. Pohybového programu KIM se zúčastnily školy z Německa, Španělska, Slovinska a 11. ZŠ v Plzni. Žáci páté třídy zařazené do pohybového programu si během školního roku 2014/2015 prošli výukou deseti sportů. Konkrétně šlo o sporty atletika, fotbal, badminton, basketbal, gymnastika, florbal, házená, tenis, stolní tenis a tanec. Záměrně jsou zde vybrány týmové i individuální sporty, přičemž na každý druh sportu jsou vymezeny 4 vyučovací jednotky o délce 90 minut. Během tohoto poměrně krátkého časového intervalu byly děti seznámeny se základními technikami a myšlenkami jednotlivých sportů (Rieder & Zirkel, 2014). Hlavní myšlenkou programu KIM je vzbudit u dětí touhu k pohybu. Sporty jsou představeny zábavnou a motivující formou tak, aby se dětem zalíbily a eventuálně se některému začaly věnovat ve svém volném čase. Součástí KIM je i objektivní zhodnocení ze strany vyučujících, které obsahuje doporučení pro jednotlivé děti. Tato doporučení jsou podložena odbornými sportovními znalostmi vyučujících. Program také slouží k zjištění pohybových předpokladů pomocí speciálně navržených motorických testů zaměřených na 33

Metodika DĚTI V POHYBU motorické schopnosti a specifické pohybové dovednosti (Kids-inmotion, 2015). Obr. 1 Atletika (Zdroj: vlastní) Pro všechny účastníky projektu byla vytvořena pravidla, která v bodech charakterizují správné chování a návyky během absolvování pohybového programu a obecně během jakékoliv pohybové aktivity. Pravidla jsou zajímavě, pro dobré zapamatování, přirovnána k pěti prstům, z nichž každý zastupuje jeden faktor, který napomůže k pochopení a vytvoření příjemného prostředí ve skupině. Pravidla nesou souhrnný název Kontakt pěti prstů (5-fingers contract) (Rieder & Zirkel, 2014) (Obr. 2). Obr. 2 Kontakt pěti prstů (5 fingers contract) (Zdroj: vlastní) 34

DĚTI V POHYBU Metodika 3.2 Obsah pohybového programu Z hlediska struktury vyučovací jednotky jsou hodiny rozděleny na část úvodní, průpravnou a závěrečnou. Hodina je zahájena volnou aktivitou dětí. Tento tzv. Open start (Obr. 3) je velice efektivní zejména v psychické připravenosti, protože děti preferují sport, který je motivuje a baví. Zde lze snadno vypozorovat, jaké pohybové aktivitě se děti rády věnují. Po 10 minutách této formy jsou žáci psychicky naladěni a připraveni na další, již řízenou, pohybovou činnosti. V průpravné části hodiny se obvykle objevuje uvolnění a dynamické protažení pohybových struktur. Hlavní náplní průpravné části jsou specifické hry související s tématem vyučovací jednotky. Jde o různé modifikace známých her např. vybíjená s použitím materiálního vybavení pro daný sport. Tvůrci programu část věnovanou zahřívacím hrám nazývají Specific activation games. Tyto většinou netradiční formy známých pohybových her jsou pro děti velmi zábavné a splňují v celé míře cíle průpravné části (Rieder & Zirkel, 2014). Hlavní náplň hodiny obsahuje průpravná cvičení a hry pro osvojení a upevnění technik vybraných sportů. Pro co nejaktivnější zapojení všech dětí může docházet k rozdělení do dvou až tří skupin, aby se Obr. 3 Open start (Zdroj: vlastní) 35