EPILEPSIE A PSYCHOGENNÍ NEEPILEPTICKÉ ZÁCHVATY (PNES) PODLE MĚŘENÍ ÚSILÍ PACIENTA PŘI NEUROPSYCHOLOGICKÉM VYŠETŘENÍ

Československá psychologie 2012 / ročník LVI / číslo 4 EPILEPSIE A PSYCHOGENNÍ NEEPILEPTICKÉ ZÁCHVATY (PNES) PODLE MĚŘENÍ ÚSILÍ PACIENTA PŘI NEUROPSYCHOLOGICKÉM VYŠETŘENÍ JAN PREISS Choratická 10, Praha 4 LENKA KRÁMSKÁ, ZDENĚK VOJTĚCH Nemocnice Na Homolce, Praha ABSTRACT Epilepsy and psychogenic non-epileptic seizures (PNES) according to patient, s effort measurement during neuropsychological examination J. Preiss, L. Krámská, Z. Vojtěch Purpose. The goal of the study is to compare the credibility of findings of neuropsychological impairment between the groups of epileptic patients and persons with psychogenic non-epileptic seizures (PNES). The comparison of neuropsychological performance of both the groups is also presented. Sample and methods. The patients hospitalized to video-eeg monitoring at the epileptologic unit who passed the neuropsychological examination including WAIS-R and mostly also WMS-R were included into the study. 86 patients considered epileptic and 23 patients evaluated as PNES were examined. Patients were assessed according six effort criteria. Four of them are derived from the Digit span subtest from WAIS-R, one from the comparison of Vocabulary and Digit span subtests, and one from the comparison of general memory (MQ) and Attention/Concentration according to WMS-R. Statistical analysis. Statistical description, t- tests, Fischer s exact test, and two-way ANOVA were used. Results. Insufficient effort (non-valid responses) was found in epileptic patients according to different criteria from 3 to 34%, in PNES from 4 to 43%. Two-way ANOVA did not find the differences between epileptic patients and PNES. The performance in neuropsychological tests was significantly better in persons with sufficient effort in epileptic patients as well as in PNES. Neither the influence of group of patients nor the influence of interaction (group of patients vs. symptom validity) applied. The effort testing (symptom validity) during the neuropsychological examination is important for the improvement of the assessment quality. These approaches are recently recommended namely in American neuropsychology and they start to be gradually accepted also in Europe. Study limits. A relatively smaller sample of patients with PNES represents a disadvantage. key words: neuropsychology, epilepsy, psychogenic non-epileptic seizures (PNES), effort, symptom validity testing klíčová slova: neuropsychologie, epilepsie, psychogenní neepileptické záchvaty (PNES), snaha, testování symptomové validity Epilepsie je nejčastější ze všech závažných neurologických onemocnění. Důležité je odlišení skutečných epileptických projevů, doprovázených charakteristickými změnami elektrické aktivity mozku, zjišťovanými pomocí EEG, od psychogenních neepileptických záchvatů (PNES), které se vyskytují poměrně velmi často, podle některých údajů mezi 5 20 % u ambulantních pacientů a 10 40 % u pacientů hospitalizovaných pro posouzení epilepsie (Strutt et al., 2011). Došlo: 20. 7. 2011; J. P., Choratická 10, 140 00 Praha 4; L. K., Z. V., Nemocnice Na Homolce, Roentgenova 2, 155 00 Praha 5; e-mail: jan.preiss@seznam.cz Výzkumné studie / 315

V posledních dvaceti letech především v severoamerické neuropsychologii došlo k podstatnému vzrůstu zájmu o posuzování nedostatečné snahy, agravace a simulace různých nemocí a za různých okolností. Terminologie není dosud zcela ustálená. Autoři vycházející z forenzních případů dávají přednost pojmům jako simulace (malingering) nebo negativní zkreslení odpovědí (negative response bias). Jiní hovoří hlavně o symptomové validitě anebo o snaze. Poslední dva termíny budeme v předkládaném článku používat často vedle sebe, ovšem aniž bychom je ztotožňovali. Nejvyšší výskyt zkreslených odpovědí při neuropsychologickém vyšetření je sice obvykle nalézán u osob, kde je možnost nějakého finančního zisku ze zjištění poruchy, ale poměrně vysoký počet nespolehlivého chování při neuropsychologickém vyšetření je nalézán i za běžných klinických okolností. Kromě pozorování a sledování konzistence v pacienty uváděných údajích a v klinickém stavu se užívají testové metody (symptom validity tests). Některé jsou speciálně utvořené pro testování snahy. Jiné jsou odvozené z neuropsychologických běžných metod nalezením hodnot, které lze považovat za doklad předstírání poruchy nebo nedostatečné snahy (embedded measures). Hodnotí se senzitivita a specificita metod. Používá se skupin osob instruovaných předstírat určitou poruchu ( simulators ). Dále se srovnávají skupiny definované podle stupně motivace k předstírání nebo podle závažnosti neurologických obtíží anebo podle výsledků testování snahy (Iverson, 2010). Stanoviska organizací severoamerických neuropsychologů požadují hodnocení tzv. symptomové validity (nebo v jiných formulacích snahy) jako součást každého neuropsychologického vyšetření, viz vyjádření americké Národní akademie neuropsychologie (Bush et al., 2005), názory o standardech praxe neuropsychologů v USA (American Board of Clinical Neuropsychology, 2007) a stanovisko konference American Academy of Clinical Neuropsychology (Heilbronner et al., 2009). Podrobné informace k této problematice shrnujeme jinde (Preiss, 2012). Barr (2004) doporučil zjištování výskytu nedostatečné snahy u nemocných s farmakorezistentní epilepsií. Ve skupině pacientů s temporální epilepsií diagnostikovaných video-eeg monitorováním zjistil výskyt nedostatečné snahy u 3 % 7 %. Loring, Lee a Meador (2005) sledovali 120 kandidátů epileptochirurgické operace, nezúčastněných v žádné při o odškodnění. Použili kromě neuropsychologického hodnocení také zkoušku Victoria Symptom Validity Test, VSVT (Slick, Hopp, Strauss, 1997). Pacienti byli rozděleni podle výsledků VSVT do tří skupin: validní (n = 86), s problematickou validitou (n = 20) a nevalidní (n = 14). U pacientů se zhoršenou symptomovou validitou podle VSVT byly nalézány významně slabší kognitivní výkony ve WAIS-III (celkové IQ, verbální IQ, performační IQ, Opakování čísel), Rey 3x5 Memory (Lee, Loring, Martin, 1992), Selective Reminding Recognition (Buschke, Fuld, 1974) a Reyova komplexní figura, bezprostřední vybavení (Loring et al., 1990). Tedy i u osob nemocných epilepsií, které byly hodnoceny pro striktně klinické účely a u kterých nebyly nalezeny žádné vnější pobídky pro slabý výkon, byly zjištěny případy nedostatečné snahy. Drane et al. (2006) posuzovali pacienty poslané na video-eeg monitorování. Jako část neuropsychologického vyšetření administrovali Word Memory Test, WMT (Green, Allen, Astner, 1996). Podle iktálních video-eeg záznamů byli pacienti klasifikováni jako epilepsie (n = 41) nebo jako PNES (n = 43). Zatímco u skupiny s PNES byla nedostatečná snaha nalezena u 51,2 % osob, u skupiny osob s epilepsií u 8,1 % (p < 0,001). Ačkoliv obě skupiny uváděly podobnou neurologickou anamnézu, skupina s PNES projevovala méně objektivních dokladů oslabení podle validního neuropsychologického vyšetření, MRI mozku a video-eeg monitorování. Autoři uzavírají, že kognitivní oslabení hlášené skupinou s psychogenními záchvaty je více funkcí motivačních faktorů (i když nikoliv nezbytně záměrné) než ověřitelné neuropatologie. 316 / Výzkumné studie

Se závěry publikovanými Dranem et al. (2006) polemizoval Dodrill (2008), který použil stejnou metodu posouzení snahy pacientů či symptomové validity odpovědí (WMT). Nenašel žádné rozdíly mezi skupinami 65 nemocných epilepsií a 32 osob s PNES (zjistil nevalidní odpovědi u 25 % ES a 28 % PNES) a uzavřel, že neuropsychologické nálezy ve skupině osob s psychogenními neepileptickými záchvaty jsou stejně tak hodnověrné jako u nemocných epilepsií. Zjištění, se kterými přišli Drane et al., vysvětlil Dodrill speciálními omezeními při výběru jejich pacientů. Cílem nyní předkládané práce je vyjádřit se k problému stejné nebo rozdílné věrohodnosti nálezů neuropsychologického oslabení mezi nemocnými epilepsií a osobami s PNES. Současně práce přináší porovnání neuropsychologické výkonnosti obou skupin ve zkoumaném souboru. SOUBOR Zařazeni byli pacienti, kteří prošli epileptickou monitorovací jednotkou a u nichž bylo provedeno neuropsychologické vyšetření včetně WAIS-R a většinou také WMS-R. Porovnáno bylo 86 pacientů posouzených jako ES a 23 pacientů jako PNES. Předkládaná práce se nezabývá dalšími dvěma skupinami osob, jednak s kombinací jak ES, tak PNES (n = 6), jednak nadále s nejasnou diagnózou (n = 8). Základní charakteristiky souboru shrnuje (tab. 1). Tab. 1 Deskriptivní informace o skupinách pacientů Proměnné ES (n = 86) M (SD) PNES (n = 23) M (SD) t-test, p Věk (SD) 34,6 (10,5) 33,7 (9,6) 0,716 Věk při začátku nemoci¹ 15,6 (11,5) 24,1 (12,3) 0,002 Doba nemoci¹ 19,2 (12,5) 9,6 ( 8,0) 0,001 Vzdělání (roky) 11,4 (1,7) 11,7 (2,4) 0,523 Fischer, p Pohlaví (M/ Ž) 38/48 3/20 0,013 Dominance ruky (P/L) 75/11 17/6 0,191 Psychiatrická anamnéza (A/N) 36/50 16/7 0,021 Heredita (epilepsie) (A/N) 13/73 1/22 0,293 ES = nemocní s epileptickými záchvaty PNES = nemocní s psychogenními neepileptickými záchvaty ¹Pro věk při začátku nemoci chyběl přesnější údaj u jedné pacientky ze skupiny ES, pouze v dětství. METODY Pacienti byli posuzováni podle šesti dále popsaných kritérií snahy. Čtyři jsou odvozené od subtestu Opakování čísel z WAIS-R (Wechsler Adult Intelligence Scale Revised), jedno ze srovnání subtestů Slovník a Opakování čísel, a jedno ze srovnání celkové paměti (MQ) a Pozornosti/koncentrace podle WMS-R (Wechsler Memory Scale-Revised): 1) Neobvyklý vzorec výkonů v subtestu Opakování čísel ve zkoušce WAIS-R, profilový (škálový) skór (Axelrod et al., 2006; Babikian et al., 2006; Iverson, Tulsky, 2003; Schwarz, Gfeller, Oliveri, 2006). Na možnou nedostatečnou snahu se usuzuje, jestliže skór je 5 nebo méně. 2) Neobvyklý vzorec výkonů v subtestu Opakování čísel (zkouška WAIS-R), nejdelší přímé opakování čísel. Na negativní zkreslení se usuzuje při hodnotách 4 nebo méně (pro věk pod 55 let). Výzkumné studie / 317

3) Neobvyklý vzorec výkonů v subtestu Opakování čísel, nejdelší opakování čísel pozpátku (na nedostatečnou snahu se usuzuje při hodnotách 2 nebo méně). 4) Tzv. spolehlivý rozsah opakování čísel, tj. Reliable Digit Span, RDS (Babikian et al., 2006; Etherton et al., 2005; Greiffenstein, Baker, Gola, 1994; Greve et al., 2007; Greve et al., 2010; Meyers, Volbrecht, 1998). Posuzuje se součet nejdelší řady čísel opakovaných správně v obou pokusech jak dopředu, tak pozpátku. Původní doporučený cut off (kritický) skór, který byl potvrzený v řadě dalších studií, byl 7. Nověji (Greve et al., 2010) byl doporučen jako přesnější skór 6. 5) Rozdíl profilových (škálových) skórů mezi Slovníkem a Opakováním čísel (Vocabulary - Digit Span, VDS) v metodě WAIS-R. Za možný indikátor nedostatečné snahy jsou považovány některými autory hodnoty 5 nebo více, jinými 6 nebo více (Miller et al., 2004; Millis et al., 1998; Mittenberg et al., 1995; Mittenberg et al., 2001; Schwarz, Gfeller, Oliveri, 2006). 6) Rozdíl mezi celkovou pamětí (MQ) a Pozorností/koncentrací (General Memory vs. Attention/Concentration) podle zkoušky WMS-R. Autoři (Mittenberg et al., 1993) vyšli ze zjištění, že slabá pozornost se zřídka vyskytuje bez spojení s oslabením paměti, ale paměťové oslabení je často vidět společně s poměrně intaktní pozorností ve zkoušce WMS-R (Hilsabeck et al., 2003; Iverson, Slick, Franzen, 2000; Langeluddecke, Lucas 2003; Tremont et al, 1997). Použili jsme kritický skór 25 (Iverson, Slick, Franzen, 2000). Statistické zpracování Použita byla základní statistická dekripce, t-.testy, Fischerův exaktní test a dvoucestná analýza variance ANOVA (program Statistica 6.0). Výsledky Z deskriptivních informací o souboru (tab. 1) je zřejmé, že v souhlasu s většinou literatury (např. Binder, Salinsky, 2007; Reuber, 2008; Vojtěch, 2000) u nemocných s PNES začínají záchvaty významně v pozdějším věku, je u nich významně větší zastoupení žen než mužů a významně častější je psychiatrická anamnéza. Výkonnost v provedených neuropsychologických zkouškách se mezi skupinami podstatněji nelišila (tab. 2). Tab. 2 Výkony skupin pacientů v neuropsychologických zkouškách Test/proměnná ES (n = 86) M (SD) PNES (n = 23) M (SD) t-test p WAIS-R CIQ 85,2 (11,4) 83,7 (11,0) 0,581 VIQ 85,5 (10,2) 84,5 (10,8) 0,680 PIQ 87,3 (14,0) 85,2 (12,6) 0,530 WMS-R ES (n =79) PNES (n = 20) MQ 81,6 (19,3) 83,9 (18,0) 0,634 (Celková paměť) Verbální paměť 83,1 (18,4) 85,6 (17,1) 0,586 Vizuální paměť 88,5 (16,7) 87,6 (17,6) 0,815 Pozornost/ 80,7 (19,3) 77,6 (17,0) 0,508 koncetrace Oddálené vybavení¹ ES = nemocní s epileptickými záchvaty PNES = nemocní s psychogenními neepileptickými záchvaty ¹ Provedlo 74 pacientů ze skupiny ES a 18 ze skupiny PNES. 83,2 (17,8) 87,2 (17,9) 0,405 318 / Výzkumné studie

Tab. 3 Počet pacientů ve skupinách ES a PNES podle poměru validních a nevalidních výkonů dle jednotlivých kritérií snahy Kritérium ES PNES Validní Nevalidní Validní Nevalidní Fisher, p 1.Opakování čísel (WAIS-R), profilový skór, validní 6, nevalidní 5 57 (66%) 29 (34%) 13 (57%) 10 (43%) 0,464 validní 5, nevalidní 4 68 (79%) 18 (21%) 18 (78%) 5 (22%) 1,000 2.Přímé opakování čísel, absolutní hodnota, validní 5, nevalidní 4 60 (70%) 26 (30%) 14 (61%) 9 (39%) 0,456 validní 4, nevalidní 3 80 (93%) 6 (7%) 21 (91%) 2 ( 9%) 0,645 3. Opakování čísel pozpátku, absolutní hodnota, validní 3, nevalidní 2 76 (88%) 10 (12%) 20 (87%) 3 (13%) 1,000 4. RDS (Reliable Digit Span), Spolehlivé opakování čísel validní 6, nevalidní 5 78 (91%) 8 (9%) 21 (91%) 2 (9%) 1,000 validní 7, nevalidní 6 63 (73%) 23 (27%) 18 (78%) 5 (22%) 0,790 5. Slovník minus Opakování čísel, profilové skóry validní 5, nevalidní 6 79 (92%) 7 (8%) 22 (96%) 1 (4%) 1,000 validní 6, nevalidní 7 83 (97%) 3 (3%) 23 (100%) 0 (0%) 1,000 6. MQ minus Pozornost/koncentrace (WMS-R) validní 24, nevalidní 25 71 (90%) 8 (10%) 16 (80%) 4 (20%) 0,254 ES = nemocní s epileptickými záchvaty PNES = nemocní s psychogenními neepileptickými záchvaty Tab. 4 Celkový výkon v neuropsychologických testech jako funkce validních nebo nevalidních výkonů, kritérium snahy profilový skór Opakování čísel, validní 6, nevalidní 5 Test Validní ano ne Validní ano ne efekt, p ES x NEPS ES PNES Hlavní Hlavní efekt., p validní x nevalidní Efekt interakce, p CIQ 89,0 (11,2) 77,8 (7,4) 88,5 (10,1) 77,5 (9,0) 0,876 < 0,001 0,984 VIQ 89,4 (9,2) 77,8 (7,3) 89,8 (9,5) 77,6 (8,4) 0,966 0,001 < 0,879 PIQ 90,3 (14,2) 81,2 (11,8) 88,8 (11,8) 80,5 (12,6) 0,727 0,007 0,908 MQ 86,0 72,1 90,5 77,3 0,296 0,004 (19,1) (16,4) (10,9) (21,7) 0,940 Verbální 86,0 76,8 92,5 78,6 0,356 0,012 0,595 paměť (19,3) (14,7) (11,0) (19,6) Vizuální 93,6 77,6 91,6 83,5 0,624 0,003 0,320 paměť (16,0) (12,7) (15,1) (19,8) Pozornost/ 89,1 62,4 86,6 68,5 0,636 < 0,001 0,251 koncentrace. (15,7) (12,4) (16,0) (13,1) Oddálené 87,3 74,2 89,4 84,9 0,165 0,057 0,353 vybavení. (17,1) (16,3) (10,1) (23,8) Dvoucestná analýza variance ANOVA: ES = nemocní s epileptickými záchvaty PNES = nemocní s psychogenními neepileptickými záchvaty Výzkumné studie / 319

Tab. 3 ukazuje počet pacientů ve skupinách ES a PNES podle poměru validních a nevalidních výkonů dle jednotlivých měřítek snahy. Procento nevalidních odpovědí (nedostatečné snahy) se u ES pohybovalo podle různých kritérií od 3 do 34 %, u PNES od 4 do 43 %. Výsledky jsou tedy u obou skupin pacientů velmi podobné. Také dvoucestná analýza variance (tab. 4) nenašla rozdíly mezi ES a PNES. Výkonnost v neuropsychologických testech byla významně lepší u osob s dostatečnou snahou (s dobrou symptomovou validitou), a to shodně jak u ES, tak u PNES. Neuplatňoval se ani vliv skupiny pacientů (ES versus PNES), ani vliv interakce (skupina pacientů versus validita). Pro nedostatek místa uvádíme v tab. 4 pouze hodnoty pro kritérium snahy uvedené v tab. 3 na prvním místě, tj. profilový skór přímého opakování čísel, validní hodnoty 6, nevalidní 5. Výsledky nebyly takto jednoznačné u těch kritérií snahy, kde v některé z porovnávaných skupin byl příliš nízký počet osob. Diskuse V souladu se zahraničními autory se potvrdilo u nemocných epilepsií bez zjevné vnější motivace k podávání nedostatečného výkonu relativně vysoké zastoupení osob s nedostatečně spolehlivými výsledky v neuropsychologických zkouškách. Do jisté míry to může být paradoxně důvod k optimismu: jejich skutečná kapacita bude asi vyšší než podané výkony. Vlivy paměti na jedné straně a pozornosti na straně druhé na výsledky WAIS-R a WMS-R jsme dříve demonstrovali ve faktorových studiích (Preiss, Haas, 1998, 2004). Ve studii o WAIS-R jsme z dosti silného zastoupení faktoru III (Nezávislost, resp. závislost na rušení), který pravděpodobně poukazuje na deficity pozornosti, usuzovali na naději na možnost ovlivnění celkové kognitivní výkonnosti např. medikací nebo neuropsychologickou rehabilitací. V našem souboru jsou překvapivé velké rozdíly v procentu osob s nevalidními výsledky podle jednotlivých kritérií posuzování snahy. K vysvětlení je potřebné další sledování u většího počtu osob. Určitou roli, nyní ovšem neměřenou, může mít vliv EEG abnormalit (zachytitelných na EEG, ale bez zjevných záchvatových projevů v chování pacienta) na neuropsychologickou výkonnost. Někteří autoři užívají pro oslabující účinky epileptiformních výbojů mezi záchvaty termín tranzitorní kognitivní oslabení. Mohlo by případně vysvětlovat selhávání pacientů především v úkolech náročných na pozornost. V našem souboru nebyly podstatnější rozdíly ani v neuropsychologické výkonnosti mezi skupinami ES a PNES. V literatuře při srovnávání pacientů nemocných epilepsií (ES) s osobami s PNES z hlediska jejich neuropsychologického oslabení jsou nálezy rozporné. Obvykle se zjišťuje také u pseudozáchvatů určité zhoršení. Mezi oběma skupinami někdy nebývají nalézány v tomto směru významnější odchylky (Binder et al., 1994; Bortz et al., 1995; Wilkus, Dodrill, Thompson, 1984), jindy je nalézán lepší výkon u PNES ve srovnání s ES (Drane et al., 2006; Strutt et al., 2011), někdy rozdíly nejsou jednoznačné (Binder, Salinsky, 2007; Breier et al., 1998; Swanson et al., 2000). Iverson a Tulsky (2003) upozorňují, že by bylo chybou, kdyby klinici spoléhali na Opakování čísel jako na primární metodu pro identifikaci zkreslených odpovědí. Ačkoliv specificita uvedených kritických skórů je vysoká, senzitivita je pouze přinejlepším mírná, čili mnozí jedinci, kteří přehánějí své deficity, tímto způsobem nebudou identifikováni. Babikian et al. (2006) doporučují užívání Opakování čísel a Reliable Digit Scale, ale uvádějí, že užití u osob s hraničními nebo extrémně nízkými IQ může vést ke zvýšení zastoupení falešně pozitivních nálezů. Schwartz et al. (2006) upozorňují na poměrně vysoký podíl falešně pozitivních nálezů při použití rozdílu mezi Opakováním čísel a Slovníkem s kritickým skórem > 2 a shodně s řadou dalších autorů 320 / Výzkumné studie

doporučují nespoléhat se na jednu metodu, ale používat řadu různých metod měření snahy či symptomové validity. Loring, Lee a Meador (2005) nalezli významný rozdíl v profilovém skóru Digit Span mezi validně odpovídajícími (průměr 8,3; SD 2,4) a nevalidně odpovídajícími (průměr 6,3; SD 1,8) podle Word Memory Test. Upozorňují, že starší pacienti mají zřejmě tendenci podávat suboptimální výkon a potřebují větší povzbuzování nebo poučení týkající se potřeby podávat výkony co nejlepší. Harrison, Rosenblum a Currie (2010) se domnívají, že jiný význam může mít diference mezi Slovníkem a Opakováním čísel u osob s poruchami učení nebo koncentrace, a neměla by u nich být užívána jako měřítko snahy. Jasinski et al. (2011) v metaanalýze prací o užívání Opakování čísel k detekci simulace zjištuje silnou specificitu a průměrnou senzitivitu a celkově značnou efektivnost metody. Jak upozorňují Drane et al. (2006), selhání ve zkouškách symptomové validity neznamená nezbytně, že neuropsychologické oslabení je záměrně zveličováno. Tyto testy se nevztahují přímo k úmyslu, ale spíše k rozsahu, v jakém pacientův neurokognitivní výkon poskytuje důvěryhodný ukazatel funkční integrity testovaných neurokognitivních systémů. Jak nemocní s epilepsií, tak pacienti s psychogenními neepileptickými záchvaty netvoří homogenní skupiny. Tato nehomogennost může být jedním z důvodů nekonzistentních nálezů při jejich srovnávání. Poučný je ostrý rozpor mezi zjištěními podrobně uvedenými v úvodu Draneho et al. (2006) o velkých odlišnostech a Dodrilla (2008) o žádných rozdílech. Používali ve stejné neuropsychologické laboratoři stejného centra pro epilepsie shodnou metodu hodnocení symptomové validity a identické neuropsychologické metody. Drane et al. však vyloučili ze zkoumání pacienty s těžším průběhem nemoci ze skupiny ES (nedávné záchvaty) a dále pacienty s méně nápadnými psychickými problémy ze skupiny PNES. V nyní předložené práci jsme nepoužili metody posuzování symptomové validity vytvořené speciálně pro tento účel, ale pouze metody založené na hodnocení běžně užívaných neuropsychologických metod. Dříve jsme však získali dobré zkušenosti s využitím validizačních škál metody WPSI (Washington Psychosocial Seizure Inventory, Dodrill, 1978), především tzv. škály lži (L), vytvořené po vzoru validizační škály v metodě MMPI. V práci o metodě DES, Škále disociačních zkušeností (Preiss, Vojtěch, Haas, 2004) jsme mimo jiné zjistili, že pacienti s PNES statisticky významně častěji (p = 0,007) odpovídali v metodě WPSI nevalidně podle škály L. Také při sledování korelací mezi intelektovými výkony a frekvencí záchvatů, kde vztah byl původně nejasný, byly dramaticky zvýšené korelace prokázány u podskupiny s validními odpověďmi ve škále L (Preiss, Zvárová, Kolínová, 1993). Rozlišení jedinců podle validizační škály L pomohlo také zjistit předtím nezřetelné odchylky od obecné populace v osobnostních zkouškách (Preiss, Zvárová, 1989) a spolehlivé hodnoty ve validizační škále byly jedním z prediktorů úspěšných výsledků psychosociální rehabilitace (Preiss, 1994). Omezení Omezením práce je použití pouze metod měření snahy odvozených ze standardních neuropsychologických zkoušek, tedy nikoliv metod měření symptomové validity vytvořených speciálně pro tento účel. Nevýhodou je také poměrně menší soubor nemocných s PNES. ZÁVĚR Výraznější rozdíly ve snaze mezi skupinami ES a PNES zjištěny nebyly. Nedostatečná snaha (nevalidní odpovědi) se u ES vyskytovala podle různých kritérií od 3 do Výzkumné studie / 321

36 %, u PNES od 4 do 43 %. Dvoucestná analýza variance nenašla rozdíly mezi ES a PNES. Výkonost v neuropsychologických testech byla významně lepší u osob s dostatečnou snahou shodně jak u ES, tak u PNES. Testování snahy (symptomové validity) při neuropsychologickém vyšetřování je důležité pro zlepšení kvality hodnocení. Jde o přístupy, které jsou v posledních letech doporučovány především v americké neuropsychologii a postupně začínají být akceptovány též v Evropě. LITERATURA American Board of Clinical Neuropsychology (2007): American Academy of Clinical Neuropsychology (AACN) practice guidelines for neuropsychological assessment and consultation. The Clinical Neuropsychologist 21, 2007, 209-231. Axelrod, B. N., Fichtenberg, N. L., Millis, S. R., Wertheimer, J. C.: Detecting incomplete effort with digit span from the Wechsler Adult Intelligence Scale third edition. The Clinical Neuropsychologist 20, 2006, 513-523. Babikian, T., Boone, K. B., Lu, P., Arnold, G.: Sensitivity and specificity of various digit span scores in the detection of suspect effort. The Clinical Neuropsychologist 20, 2006, 145-159. Barr, W. B.: Detection of malingering on routine testing in patients with temporal lobe epilepsy. Paper presented at the 32nd Annual International Neuropsychological Society Conference, Baltimore, MD. February, 4-7, 2004. Binder, L. B., Salinsky, M. C.: Psychogenic nonepileptic seizures. Neuropsychol Rev 17, 2007, 405-412. Binder, L. M., Salinsky, M. C., Smith, S. P.: Psychological correlates of psychogenic seizures. Journal of Clinical and Experimental Neuropsychology 16, 1994, 524-530. Bortz, J. J.: Differential response characteristics in nonepileptic and epileptic seizure patients on a test of verbal learning and memory. Neurology 45, 1995, 2029-2034. Breier, J. I., Fuchs, K. L., Brookshire, B. L., Wheless, J., Thomas, A. B, Constantinou, J., Willmore, L. J.: Quality of life perception in patients with intractable epilepsy or pseudoseizures. Archives of Neurology 55, 1998, 660-665. Bush, S. S., Ruff, R. M., Tryster, A. I., Barth, J. T., Koffler, S. P., Pliskin, N. H., Reynolds, D. S., Silver, C. H.: Symptom validity assessment: Practice issues and medical necessity: NAN policy and planning committee. Archives of Clinical Neuropsychology 20, 2005, 419-426. Buschke, H., Fuld, P. A.: Evaluation of storage, retention, and retrieval in disordered memory and learning. Neurology 11, 1974, 1019-1025. Dodrill, C. B.: A neuropsychological battery for epilepsy. Epilepsia 19, 1978, 611-623. Dodrill, C. B.: Do patients with psychogenic nonepileptic seizures produce trustworthy findings on neuropsychological tests? Epilepsia 49, 2008, 691-695. Drane, D. L., Williamson, D. J., Stroup, E. S., Holmes, M. D., Jung, M. et al.: Cognitive impairment is not equal in patients with epileptic and psychogenic nonepileptic seizures. Epilepsia 47, 2006, 1879-1886. Etherton, J. L., Bianchini, K. J., Ciota, M. A., Greve, K. W.: Reliable Digit Span is unaffected by laboratory-induced pain: Implications for clinical use. Assessment 12, 2005 12, 101-106. Green, P., Allen, L. M., Astner, K.: The Word Memory Test: a user s guide to the oral and computer-administered forms, US version 1.1. Durham, NC, Cognisyst 1996. Greiffenstein, M. F., Baker, R., Gola, T.: Validation of malingered amnesia measures with a large clinical sample. Psychological Assessment 6, 1994, 218-224. Greve, K. W., Springer, S., Bianchini, K. J., Black, F. W., Heinly, M. T. et al.: Malingering in toxic exposure: Classification accuracy of reliable digit span and WAIS- III Digit Span scaled scores. Assessment 14, 2007, 12-21. Greve, K. W., Bianchini, K. J., Etherton, J. L., Meyers, J. E., Curtis, K. L., Ord, J. S.: The Reliable Digit Span Test in chronic pain: classification accuracy in detecting malingered pain-related disability. Clinical Neuropsychologist 24, 2010, 137-152. Harrison, A. G., Rosenblum, Y., Currie, S.: Examining unusual Digit Span performance in a population of postsecondary students assessed for academic difficulties. Assessment 17, 2010, 283-293. Heilbronner, R. J., Sweet, J. J., Morgan, J. E., Larrabee, G. J., Millis, S. R., and Conference Participants. American Academy of Clinical Neuropsychology consensus conference statement on the neuropsychological assessment of effort, response bias, and malingering. The Clinical Neuropsychologist 23, 2009, 1093-1129. Hilsabeck, R. C., Thompson, M. D., Irby, J. W., Adams, R. L., Scott, J. 322 / Výzkumné studie

G., Gouvier, W. D.: Partial cross-validation of the Wechsler Memory Scale-Revised (WMS-R) General Memory-Attention/Concentration Malingering Index in a nonlitigating sample. Archives of Clinical Neuropsychology 18, 2003, 71-79. Iverson, G. L.: Detecting exaggeration, poor effort, and malingering in neuropsychology. In: Horton, A. M., Hartlage, L. (Eds.), Hanbook of forensic neuropsychology, 2 nd ed., New York, Springer 2010, 91-135. Iverson, G. L., Slick, D. J., Franzen, M. D.: Evaluation of a WMS-R Malingering Index in a non-litigating clinical sample. Journal of Clinical and Experimental Neuropsychology 22, 2000, 191-197. Iverson, G. L., Tulsky, D. S.: Detecting malingering on the WAIS-III. Unusual Digit Span performance patterns in the normal population and in clinical groups. Archives of Clinical Neuropsychology 18, 2003, 1-9. Jasinski, L. J., Berry, D. T. R., Shandera, A. L., Clark, J. A.: Use of the Wechsler Adult Intelligence Scale Digit Span subtest for malingering detection: A meta-analytic review. Journal of Clinical and Experimental Neuropsychology 33, 2011, 300-314. Langeluddecke, P. M., Lucas, S. K.: Quantitative measures of memory malingering on the Wechsler Memory Scale-Third edition in mild head injury litigants. Archives of Clinical Neuropsychology 18, 2003, 181-197. Lee, G. P., Loring, D. W., Martin, R. C.: Rey s 15 item visual memory test for the detection of malingering: normative observations on patients with neurological disorders. Psychological Assessment 4, 1992, 43-46. Loring, D. W., Lee, G. P., Meador, K. J.: Victoria Symptom Validity Test performance in non-litigating epilepsy surgery candidates. Journal of Clinical and Experimental Neuropsychology 27, 2005, 610-617. Loring, D. W., Martin, R. C., Meador, K. J., Lee, G. P.: Psychometric construction of the Rey-Osterrieth complex figure: Methodological considerations and interrater reliability. Archives of Clinical Neuropsychology 5, 1990, 1-14. Meyers, J. E., Volbrecht, M.: Validation of Reliable Digits for detection of malingering. Assessment 5, 1998, 303-307. Miller, L. J., Ryan, J. J., Carruthers, C. A., Cluff, R. B.: Brief screening indexes for malingering: A confirmation of Vocabulary minus Digit Span from the WAIS-III and the Rarely Missed Index from the WMS-III. The Clinical Neuropsychologist 18, 2004, 327-333. Millis, S. R., Ross, S. R., Ricker, J. H.: Detection of incomplete effort on the Wechsler Adult Intelligence Scale-Revised: A cross-validation. Journal of Clinical and Experimental Neuropsychology 20, 1998, 167-173. Mittenberg, W. Azrin, R., Millsaps, C., Heilbronner, R: Identification of malingered head injury on the Wechsler Memory Scale-Revised. Psychological Assessment 5, 1993, 34-40. Mittenberg, W., Theroux, S., Aguila- Puentes, G., Bianchini, K., Greve, K., Rayls, K.: Identication of malingered head injury on the Wechsler Adult Intelligence Scale 3rd edition. The Clinical Neuropsychologist 15, 2001, 440-445. Mittenberg, W., Theroux-Fichera, S., Zielinski, R. E., Heilbronner, R. L.: Identification of malingered head injury on the Wechsler Adult Intelligence Scale-Revised. Professional Psychology: Research and Practice 126, 1995, 491-498. Preiss, J.: Srovnání tří forem psychosociální rehabilitace nemocných epilepsií. Československá psychiatrie 90, 1994, 216-224. Preiss, J.: Detekce nedostatečného úsilí, agravace a simulace při neuropsychologickém vyšetření. Československá psychologie 56, 2012, 18-30. Preiss, J., Haas, T.: Dva nebo tři faktory? Faktorová analýza struktury českého převodu WAIS-R u nemocných epilepsií. Československá psychologie 42, 1998, 193-205. Preiss, J., Haas, T.: Paměť verbální a paměť vizuální? Analýza faktorové struktury revidované Wechslerovy paměťové zkoušky (WMS-R) u nemocných epilepsií. Československá psychologie 48, 2004, 107-120. Preiss, J., Vojtěch, Z., Haas, T.: Lze diagnostikovat pseudozáchvaty (neepileptické psychogenní záchvaty) podle Škály disociačních zkušeností (DES)? Česká a slovenská psychiatrie 100, 2004, 197-203. Preiss, J., Zvárová, J.: Epilepsie a osobnost I. Československá psychologie 33, 1989, 335-344. Preiss, J., Zvárová, J., Kolínová, M.: Epilepsie a intelligence II. Korelace ke třinácti proměnným. Československá psychiatrie 89, 1993, 209-220. Reuber, M.: Psychogenic nonepileptic seizures: Answers and questions. Epilepsy & Behavior 12, 2008, 622-635. Schwarz, L. R., Gfeller, J. D., Oliveri, M. V.: Detecting feigned impairment with the Digit Span and Vocabulary subtests of the Wechsler Adult Intelligence Scale-third edition. The Clinical Neuropsychologist 20, 2006, 741-753. Výzkumné studie / 323

Slick, D., Hopp, G., Strauss, E.: Victoria Symptom Validity test. Odessa, FL, Psychological Assessment Resources 1997. Strutt, A. M., Hill, S. W., Scott, B. M., Uber-Zak, L., Fogel. T. G.: A comprehensive neuropsychological profile of women with psychogenic nonepileptic seizures. Epilepsy & Behavior 20, 2011, 24-28. Swanson, S. J., Springer, J. A., Benbadis, S. R., Morris, G. L.:. Cognitive and psychological functioning in patients with non-epileptic seizures. In: Gates J. R, Rowan, A. J. (Eds), Nonepileptic seizures. Boston, Butterworth Heinemann2000, 123-137. Tremont, G., Hoffman, R. G., Scott, J. G., Adams, R. L., Nadolne, M. J.: Clinical utility of Wechsler Memory Scale-Revised and predicted IQ discrepancies in closed head injury. Archives of Clinical Neuropsychology 12, 1977, 757-762. Vojtěch, Z.: Pseudozáchvaty (neepileptické psychogenní záchvaty) současný pohled a diagnostické možnosti. Česká a slovenská neurologie a neurochirurgie 63/96, 2000, 69-76. Wilkus, R. J., Dodrill, C., Thompson, P. M.: Intensive EEG monitoring and psychological studies of patients with pseudoepileptic seizures. Epilepsia 25, 1984, 100-107. SOUHRN Záměr. Cílem práce je srovnání věrohodnosti nálezů neuropsychologického oslabení mezi skupinami nemocných epilepsií (ES) a osobami s psychogenními neepileptickými záchvaty (PNES). Současně článek přináší porovnání neuropsychologické výkonnosti obou skupin. Soubor a metody. Zařazeni byli pacienti hospitalizovaní k video-eeg monitoraci na epileptologické jednotce, u nichž bylo provedeno neuropsychologické vyšetření včetně WAIS-R a většinou také WMS-R. Sledováno bylo 86 pacientů posouzených jako ES a 23 pacientů hodnocených jako PNES. Pacienti byli posuzováni podle šesti kritérií snahy. Čtyři jsou odvozená od subtestu Opakování čísel z WAIS-R, jedno ze srovnání subtestů Slovník a Opakování čísel, a jedno ze srovnání Celkové paměti (MQ) a Pozornosti/koncentrace podle WMS-R. Statistická analýza. Použita byla statistická dekripce, t-testy, Fischerův exaktní test a dvoucestná analýza variance ANOVA. Výsledky. Nedostatečná snaha (nevalidní odpovědi) se u ES vyskytovala podle různých kritérií od 3 do 34 %, u PNES od 4 do 43 %. Dvoucestná analýza variance nenašla rozdíly mezi ES a PNES. Výkonnost v neuropsychologických testech byla významně lepší u osob s dostatečnou snahou shodně jak u ES, tak u PNES. Neuplatňoval se ani vliv skupin pacientů, ani vliv interakce (skupina pacientů versus symptomová validita). Testování snahy (symptomové validity) při neuropsychologickém vyšetřování je důležité pro zlepšení kvality hodnocení. Jde o přístupy, které jsou v posledních letech doporučovány především v americké neuropsychologii a postupně začínají být akceptovány též v Evropě. Omezení studie. Nevýhodou je poměrně menší soubor nemocných s PNES. 324 / Výzkumné studie

Copyright of Ceskoslovenska Psychologie is the property of Institute of Psychology of the Academy of Sciences and its content may not be copied or emailed to multiple sites or posted to a listserv without the copyright holder's express written permission. However, users may print, download, or email articles for individual use.