Masarykova Universita Fakulta sportovních studií Katedra sportovní medicíny a zdravotní tělesné výchovy Vhodná kompenzační cvičení pro basketbal vozíčkářů Bakalářská práce Vedoucí bakalářské práce : Vypracovala : doc. PaedDr. Jitka Kopřivová, CSc. Zuzana Machalová 3. ročník B TV RVS Brno, 2006
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně, a že jsem veškerou použitou literaturu řádně ocitovala a uvedla v seznamu. Souhlasím s tím, aby má bakalářská práce byla uložena v knihovně Fakulty sportovních studií a zpřístupněna ke studijním účelům. V Brně, 24.4.2006..
Děkuji doc. PaedDr. Jitce Kopřivové, CSc za cenné rady a připomínky, které mi v průběhu psaní poskytla.
Obsah 1. ÚVOD......6 2. HLAVNÍ ČÁST 2.1 BASKETBAL.......8 2.1.1 Světová historie vozíčkářského basketbalu...8 2.1.2 Česká historie vozíčkářského basketbalu...9 2.1.3 Pravidla basketbalu podle IWBF.......11 2.1.4 Technické parametry basketbalového vozíku podle pravidel IWBF.....12 2.1.5 Klasifikace basketbalistů vozíčkářů.....13 2.1.6 Posuzování hráčů....15 2.1.7 Druhy soutěží........17 2.2 KINEZIOLOGICKÝ ROZBOR JÍZDY NA VOZÍKU...17 2.3 FYZIOLOGICKÉ ASPEKTY ZATĚŽOVÁNÍ....20 2.4 PROBLEMATIKA POŠKOZENÍ RAMENNÍHO KLOUBU U VOZÍČKÁŘŮ 21 2.5 KOMPENZAČNÍ CVIČENÍ..22 2.5.1 Obecné zásady při provádění kompenzačních cvičení..23 2.5.2 Vybraná kompenzační cvičení bez pomůcek. 23 2.5.3 Vybraná kompenzační cvičení s Over-Ballem...34 2.5.4 Vybraná kompenzační cvičení s Thera-Bandem...36 2.5.5 Vybraná kompenzační cvičení s gymnastickým míčem.40 2.5.6 Vybraná kompenzační cvičení s ostatními pomůckami.42 2.5.7 Dechová cvičení....42 2.5.8 Kontraindikace při provádění kompenzačních cvičení...44
2.5.9 Antispastické vzorce. 45 2.6 HYDROKINEZIOTERAPIE.46 2.7 VHODNÉ DOPLŇKOVÉ SPORTY VZHLEDEM K BASKETBALU VOZÍČKÁŘŮ...48 3. ZÁVĚR...51 SHRNUTÍ...53 RESUMÉ 53 POUŽITÁ LITERATURA...54 PŘÍLOHA 1 Standard neurologické klasifikace poranění míchy PŘÍLOHA 2 Fotografická dokumentace basketbalu vozíčkářů
1. ÚVOD Sport tělesně postižených a problematika kompenzačních cvičení je tematika široká, aktuální a společensky potřebná. Aby se mohli takto postižení lidé zapojit do normálního života a být nezávislí na svém okolí, musíme jim k tomu vytvořit vhodné podmínky. Velkou roli zde hraje fyzioterapie, která využívá prostředky léčebné tělesné výchovy a sportu a je prvním krokem k osvojení pohybových dovedností. Vozíčkáři, stejně jako zdraví jedinci, potřebují pěstovat sport, a to zejména k udržování psychické a fyzické kondice. Sportovní aktivity handicapovaných jsou modifikovány s ohledem na pohyb na vozíku. Sportovní soutěže přispívají velké popularitě. K nejoblíbenějším a nejsledovanějším hrám v paralympijském programu patří basketbal. Pro vozíčkáře je to hra technicky, fyzicky i takticky náročná. Tato práce se zaměřuje na negativní působení zátěže na musculo-skeletální aparát a vychází z kineziologické analýzy a fyziologie zatěžování. Část práce je také věnována problematice ramenního kloubu, kterou považujeme za klíčovou, protože většina vozíčkářů trpí přetěžováním manžety rotátorů. Podle získaných dosavadních poznatků výzkumů z kineziologie, léčebné rehabilitace a fyzioterapie, volíme vhodná kompenzační cvičení s využitím moderních pomůcek, jakými jsou gymnastické míče, over-bally, thera-bandy, apod. Ta mají za úkol zmírnit negativní vlivy sportu i samotného užívání vozíku jako kompenzační pomůcky a současně působit preventivně. S oblibou využíváme vodního prostředí, které je ideální k provádění cvičení, protože má příznivé účinky na pohybový aparát a samotné plavání je vůbec nevhodnějším sportem. Samozřejmě nelze odsouvat jiné druhy sportů. K závěru hlavní části práce jsou zmíněny klady sportu a doporučení nezaměřovat se pouze na jednu sportovní disciplínu, i když je nutné si uvědomit vyšší finanční nároky na provozování sportu handicapovaných způsobené nutností používat speciální pomůcky vozík. Přestože vozíčkářský basketbal mohou hrát různě handicapovaná lidé, většina cviků uvedených v této práci je zaměřena pro lidi s transversální míšní lézí. Uvedené cviky zároveň nejsou určeny jen basketbalistům, ale mohou být - 6 -
využívány ve všech sportovních odvětvích handicapovaných jako součást tréninkového procesu, ale i v každodenní rehabilitaci. Na závěr bych chtěla upozornit na názvy některých cviků, které jsou psány slangem, tak jak jsou běžně v praxi nazývány. - 7 -
2. HLAVNÍ ČÁST 2.1 BASKETBAL 2.1.1 Světová historie vozíčkářského basketbalu První centra, kde byl realizován rehabilitační program, jehož základem byl basketbal, se nacházela na území Nové Anglie a Kalifornie. V únoru 1947 byl v Kalifornii sehrán první oficiální zápas v basketbale vozíčkářů mezi dvěmi rehabilitačními centry. V roce 1948 zaznamenal basketbal vozíčkářů další rozvoj, když birminghamský celek Flying Wheels podnikl roční turné amerických rehabilitačních centrech (Kábele, 1992). V roce 1949 byla z iniciativy profesora Nugenta z illinoiské univerzity založena Národní basketbalová asociace vozíčkářů (National Wheelchair Basketball Association - NWBA), která uspořádala ještě v témže roce první národní šampionát. Historicky prvního amerického šampionátu se účastnilo šest družstev. Rok předtím se uskutečnil basketbalový turnaj o přeborníka USA mezi družstvy válečných vysloužilců, který byl organizován Americkým sdružením válečných veteránů (Paralyzed Veterans of Amerika - PVA). Ke spojení obou mistrovství došlo v roce 1952. Brzy poté se začal basketbal vozíčkářů šířit i do jiných zemí světa a stal se tak mezinárodním sportem (Kábele, 1992). Kábele uvádí, že v roce 1955 se družstvo Pan American Jets představilo na mezinárodních hrách vozíčkářů ve Stoke Mandeville a zahájilo tak hegemonii amerických basketbalistů vozíčkářů na mezinárodním poli, která trvala až do konce 60. let, kdy se na paralympijských hrách a světových šampionátech začala prosazovat i jiná družstva (Izrael, Argentina). První mezinárodni organizací byla Mezinárodní federace her ve Stoke Mandeville (International Stoke Mandeville Game Federation ISMGF), založená v roce 1957. V roce 1973 byla v USA založena Mezinárodní federace basketbalu vozíčkářů (International Wheelchair Basketball Federatoin - IWBF). Současným prezidentem je Philip L. Craven z Velké Británie. Tato federace dnes řídí veškeré - 8 -
mezinárodní soutěže a ve spolupráci s basketbalovou federací FIBA připravuje a schvaluje změny v pravidlech. Evropská zóna IWBF koordinuje vývoj basketbalu v jednotlivých zemích. Eurozóna organizuje mistrovství Evropy skupiny A (12 nejlepších mužstev) a skupiny B. Dále pohárové soutěže Champions Cup, André Vergauwen Cup a Wili Brinkman Cup. Pod záštitou IWBF se koná mistrovství světa a ve spolupráci s mezinárodním paralympijským výborem (International Paralympic Committee IPC) paralympijský turnaj (příloha 2). Ženy sehrály svůj první mezinárodní turnaj v roce 1983 v Angers ve Francii. Dnes mají ženy stejně jako muži mistrovství světa i Evropy, zúčastňují se paralympiád a hrají klubovou pohárovou soutěž Women s Club Championship. V juniorských kategoriích se pořádá mistrovství světa a Evropy pro muže ve věku 23 let a méně. Basketbal patří mezi nejrozšířenější sportovní hry na světě ( www.iwbf.org, www.paralympic.org, www.paralympicsport.tv ). 2.1.2 Česká historie vozíčkářského basketbalu Basketbal vozíčkářů v České republice má také již bohatou historii. Vznikal v sedmdesátých letech jako doplněk rehabilitace v rehabilitačních ústavech v Kladrubech a Hrabyni. Se specializovanou sportovní přípravou se začalo až v roce 1984. V roce 1987 se konalo první neoficiální mistrovství ČR v Hrabyni a o rok později v březnu 1988 v Praze 1. přebor ČR v basketbale vozíčkářů za účasti čtyř družstev - USK META Praha, SLOVAN Kladruby, META Hrabyně a TJ MORAVIA Brno (Kábele, 1992). V roce 1991 proběhla ustavující schůze STK sekce PARA basketbalu, kde byl schválen návrh na nový systém soutěže pro rok 1992. Od tohoto roku se hraje Národní liga basketbalu vozíčkářů v pěti kolech odehraných na třech turnajích systémem každý s každým. Nejúspěšnějším týmem v desetileté historii je USK META Praha se ziskem pěti titulů mistra ČR v letech 1992, 1994, 1995, 1999-9 -
a 2000. Věčným rivalem pražskému týmu je družstvo SK Hobit Brno (dříve TJ MORAVIA Brno), které má o jeden titul méně (1996, 1997, 1998 a 2001). META Hrabyně (dnes SKV Frýdek-Místek) zvítězila v ligové soutěži v roce 1993 (Kremserová, 1997). Vzhledem k tomu, že v České republice mají ženy nedostatečný zájem o basketbal na vozíku, je umožněno našim klubům hrát ligové zápasy koedukovaně. V naší ligové historii však zatím figuruje jediná žena v SK Hobit Brno. V současnosti nejsou v našich klubech ekonomické ani kádrové podmínky pro systematickou přípravu mládeže. Proto hráči po dosažení patnácti let hrají stejnou soutěž jako dospělí. České týmy pořádají každoročně mezinárodní turnaje. USK META Praha tradičně pořádá nejstarší mezinárodní turnaj o Pohár Mladé fronty Dnes. V rámci memoriálu MUDr. V. Knapka pořádala mezinárodní turnaje META Hrabyně. Od roku 1996 celý memoriál včetně basketbalového turnaje organizuje Fakulta tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci. Ve Frýdku-Místku v současnosti mají Beskydy Cup. V Brně probíhal u příležitosti výstavy rehabilitačních a kompenzačních pomůcek Rehaprotex mezinárodní turnaj Reha Cup. Od roku 1996 se brněnský tým účastní evropské pohárové soutěže André Vergauwen Cup - AVC a od roku 1997 se pořádá jedna ze základních skupin AVC v Brně. Dosud se však nepodařilo brněnskému týmu ze základní skupiny postoupit. Brno se stalo také úspěšným organizátorem Mistrovství Evropy skupiny B v roce 2000, kde Česká reprezentace pod vedením trenérky Jitky Erbenové postoupila mezi elitních 12 celků v Evropě. V průběhu roku 2001 se reprezentační tým s novým trenérem Martinem Kučerou připravoval na předkolo ME 2002, kde byla ve dvojzápase soupeřem českému týmu Itálie. Přes 6. tým evropského žebříčku se našemu družstvu nepodařilo postoupit. První zápas s převahou vyhrála Itálie 73 : 38 a ve druhém už jen Češi zkorigovali nepříznivý výsledek - 10 -
vítězstvím 53 : 51. V lednu roku 2003 se v Brně znovu konalo Mistrovství Evropy skupiny B. Pod vedením Martina Kučery se mužstvo utkalo s dalšími sedmi týmy o postup mezi evropskou elitu. České národní mužstvo sehrálo několik vyrovnaných utkání, s nešťastným koncem. Těsně prohrálo s reprezentanty Turecka a Polska, s výraznou převahou však vyprovodilo z palubovky hráče Finska a Bosny-Hercegoviny a přes závěrečnou porážku se Slovinskem postoupilo ze čtvrtého místa mezi dvanáct nejlepších mužstev Evropy. O půl roku později se naše národní mužstvo zúčastnilo Mistrovství Evropy skupiny A na Sardinii. Tento Evropský turnaj byl vrcholem hráčské kariéry mnoha hráčů. Setkání s nejlepšími hráči Evropy a Světa bylo hlubokým zážitkem, stejně jako naše vítězství nad mužstvy Švédska a zejména Turecka, kterým jsme vybojovali setrvání mezi evropskou TOP TEN (www.wbasket.cz). V současnosti má pět hráčů podepsanou smlouvu s profesionálními týmy v zahraničí (Německo, Itálie, Rakousko). Česká republika má své zástupce i mezi mezinárodními rozhodčími (Tomáš Pajer, Jakub Válek) a klasifikátory (Gabriela Erbenová) (www.cstps.cz). Sportu tělesně postižených se většinou věnují fyzioterapeuté, kteří plní úlohy trenérů, asistentů trenérů, instruktorů i cvičitelů. 2.1.3 Pravidla basketbalu podle IWBF Pravidla basketbalu řadíme mezi nejsložitější a nejrozsáhlejší, jsou nejčastěji se měnící, což souvisí s jeho vývojem a se snahou zatraktivnit ho pro širokou veřejnost. Basketbal hrají dvě družstva, každé s pěti hráči. Úlohou každého družstva je vhodit míč do soupeřova koše a soupeři zabránit, aby získal míč nebo dosáhl koše. Míč se smí přihrávat, házet, odrážet, kutálet nebo se s ním může driblovat v libovolném směru. Vítězem hry je to družstvo, které dosáhlo většího počtu bodů na konci hracího času po čtvrté čtvrtině nebo, jestliže to je nutné po jakémkoliv prodloužení (www.sweb.cz/basket). - 11 -
Basketbal vozíčkářů je podobný hře nepostižených. Shodné jsou například rozměry hřiště 26 x 14 metrů (obr. 1), výška košů (3,05m), míč, turnajů se vždy účastní dva rozhodčí a asistenti rozhodčích - časoměřič, zapisovatel, pomocník zapisovatele a měřič 24 sekund. Handicapovaní mohou vést míč na klíně a přitom se jen dvakrát odrazit od obručí hnacích kol (obr. 2). Stejně jako po zdravých sportovcích, tak i po handicapovaných může být požadováno podrobit se antidopingové zkoušce (www.wbasket.cz). Obr. 1 Paralympijské hřiště (www.paralympic.org) Obr. 2 Pokud hráč drží míč na klíně, může se dvakrát odrazit od obručí. Potom musí nahrát nebo driblovat (www.paralympic.org). 2.1.4 Technické parametry basketbalového vozíku podle pravidel IWBF Sportovní vozíky jsou charakteristické svou speciální konstrukcí, která musí být sestrojena podle daných parametrů, jinak by sportovci hrozila diskvalifikace. Pravidla stanovují, že vozík musí být opatřen dvěma velkými (hnacími) a dvěma malými (řídícími) koly a ovládat se smí pouze rukama. Nikdy nesmí být řízen ani bržděn nohama. Hnací kola o průměru 50 66 cm jsou vybavena galuskami a směrem k podlaze jsou skosena v úhlu 72. Díky tomu je vozík snáze ovladatelný, rychlejší i obratnost jízdy je lepší. Na vnější straně velkých kol jsou připevněny obruče určené k pohánění vozíku. Rám vozíku je pevný, tzn. že se nedá složit a v jeho zadní části jsou připevněna stabilizační kolečka, která - 12 -
zabraňují pádu vzad. Sedadlo vozíku nesmí být výše jak 52 cm od země, na sedadle může být polštář o výšce max. 10 cm, výška zádové opěrky je neomezena, odvíjí se od míry postižení. Čím těžší postižení, tím vyšší opěrka, naopak hráči s menším handicapem mají nižší opěrku, která Obr. 3 Sportovní basketbalový vozík dovoluje větší pohyblivost horní (www.medicco.cz) poloviny těla a horních končetin. Područky nejsou povinné. Jejich odstraněním dojde ke snížení hmotnosti vozíku a hráči je umožněna větší laterální pohyblivost např. dosáhnutí na zem pro míč bez problémů. Sportovní vozík musí být opatřen pevnou stupačkou pro nohy. Stupačka dosahuje max. 11 cm od země. V případě srážky vozíků má význam prevence zranění nohou. Nad stupačkou musí být min. 8 cm široký pás, který má zabránit sklouznutí nohy na zem nebo na řídící kolečko (obr. 3). Není povoleno mít na vozíku jakékoli tvrdé nebo ostré výčnělky, protože by mohly zranit spoluhráče. Jako ochrana proti nárazům do drátu kol bývají kola vybavena kryty kol z plexiskla. Každý sportovec by měl mít zkonstruovaný vozík podle svého postižení a svých individuálních potřeb, aby byl schopen podávat co nejlepší výkon. Richard Rosenbaum, závodník v dráhových jízdách řekl, že každá část vozíku, která by bránila individuálním možnostem, by měla být z vozíku odstraněna a vozík pro jízdy by měl být upraven podle výšky, hmotnosti a konstrukce závodníka. Individuálně zkonstruovaný vozík snižuje rozdíly mezi závodníky, které jsou dané mírou postižení (Kábele, 1992). 2.1.5 Klasifikace basketbalistů vozíčkářů Hráči basketbalu jsou klasifikování IWBF (International Wheelchair Basketball Federation) systémem, který v rámci fair play umožňuje ohodnocení a rozdělení hráčů podle typu a míry postižení a podle rozsahu pohybu trupu - 13 -
a končetin (přípoha 1). Tento klasifikační systém zavedl němec Horst Strohkendl a poprvé byl uplatněný na paralympijských hrách ve Stoke Mandeville, ve Velké Británii roku 1984. Systém zahrnoval čtyři hlavní bodové kategorie : 1.0, 2.0, 3.0, 4.0. O čtyři roky později byl doplněn o kategorie půl bodové : 1.5, 2.5, 3.5 a 4.5, které by však měly být používány jen výjimečně. Každý hráč je tedy podle svého postižení obodován stupnicí 1,0 až 4,5 bodů, přičemž součet bodů všech pěti hráčů jednoho týmu na hřišti nesmí přesáhnout 14,5 bodů. To platí zejména pro národní a pohárové soutěže. Mezinárodní mistrovství, kvalifikace a paralympijské hry mají přísnější 14-ti bodový limit. Sportovci, kterým je uznán minimální handicap na základě lékařské dokumentace, obdrží 4,5 bodů. Nová pravidla umožňují účast jednoho hráče bez handicapu na hřišti. Tento hráč je ohodnocen maximálním počtem bodů 4,5 a jeho karta je onačena písmenem «Z» = zdravý. Pokud v týmu hraje oklasifikovaná žena, mužstvo má výhodu, protože k součtu 14,5b přičte 1,5b. Za hráče mladšího 22 let může mužstvo opět využít zvýhodnění celkového součtu klasifikací hráčů na hřišti až na hranici 15,5 bodu. Každá kategorie má své vlastní charakteristiky, ale ne každý hráč jim přesně odpovídá. Proto je nutné, aby klasifikátor pečlivě zhodnotil výsledky pozorování hráče během tréninku a hry. Sleduje posazení a jízdu na vozíku (fixační pomůcky pásy, protézy, ortézy, korzet, bočnice, sklon opěrky, výšku sedačky) a zaměřuje se i na basketbalové dovednosti jako je střelba, přihrávka, doskakování a dribling, brždění, otáčení a reakce při střetu s ostatními hráči. Samozřejmě je nutná spolupráce klasifikátora s hráčem a jejich projednání případného používání výše zmíněných pomůcek - pásy, korzety, opěrky a jiné. To vše záleží na tom jak bude hráč oklasifikován. Styl hry na vozíku a pravidla pro vedení míče a dribling umožňují rozehrávat zajímavé herní kombinace. Vedle běžné nebo zónové obrany se vytvořil specifický styl útoku, zpravidla se třemi hlídači a dvěma vysutými útočníky. Oproti basketbalu nepostižených jsou útočníci i středoví hráči na vozíku otočeni čelem ke koši. Basketbal hrají samostatně i mentálně postižení. - 14 -
2.1.6 Posuzování hráčů Hráče posuzujeme jednak podle typu postižení a jednak podle rozsahu pohybu trupu, horních končetin (dále jen HKK nebo HK) a dolních končetin (dále jen DKK nebo DK). Oklasifikovaným hráčem se může stát každý, kdo má prokázané permanentní postižení jedné nebo obou dolních končetin různého charakteru. Zvláštní kategorii tvoří hráči 4.5b-minimální postižení. Pouhé postižení horních končetin však nesplňuje kritéria mezinárodní klasifikace! Je-li sdružené s ostatními je hodnoceno až nakonec - po zařazení hráče do bodové kategorie dle postižení DK a funkce trupu. Posuzování podle typu postižení : - kompletní / inkompletní paraplegie - amputace - dětská mozková obrna (DMO) - postobrnová paralýza - paréza, - poliomyelitis, - spina bifida, - sclerosis multiplex, - poúrazové stavy na páteři a DKK Obr. 4 Hráčky s poúrazovými stavy páteře a DKK (obr. 4 ) a jiné. ( www.paralympic.ogr) Posuzování podle rozsahu pohybu a funkce trupu, dolních, horních končetin a rukou : Pohybový rozsah (tzv. volume of action) určuje limit možného pohybu ve třech základních, anatomických rovinách (sagitální, frontální a transversální obr. 5). 1.0b nejvíce postižený hráč (Th1-7), bez břišních svalů, udržuje neustále kontakt s opěrkou vozíku, malý či nekontrolovaný pohyb ve všech rovinách, bez aktivní rotace trupu, s max.využitím hlavy. - 15 -
2.0b (Th8-L1) aktivní rotace trupu, omezená hybnost v rovině sagitální, bez kontroly pohybu do stran. 3.0b (L2-L4) omezená hybnost v rovině frontální, stabilita pánve, dobrá rotace trupu, bez kontrolovaného pohybu do stran. 4.0b (L5-S1) pohyblivost ve všech třech rovinách s omezením na jednu stranu. Obr. 5 Pohybový rozsah 4.5b normální pohyb trupu ve všech rovinách, ( www.paralympic.ogr) pohyb do stran bez omezení. U amputářů (2.0 4.5b) se měří délka pahýlu(ů). Amputáři podléhají speciálním kritériím. Zvláštní kategorie - minimální postižení (minimal disability) : Kritéria pro zařazení tzv.skoro zdravých hráčů jsou poněkud sporná. Určení přesné hranice mezi ještě oklasifikovatelným a zdravým hráčem je obtížné. Pokud chce být hráč oklasifikován systémem IWBF, musí splňovat následující kritéria: - Není schopen běhat, pivotovat a skákat se stejnou rychlostí, bezpečností, stabilitou a vytrvalostí jako nepostižený hráč. - Má permanentní fyzické postižení na DK, objektivně prokazatelné uznávanými lékařskými vyšetřeními (RTG, MRI, CT, EMG, atd.). - Bolest jakéhokoli stupně není brána v potaz!! Žadatel musí odeslat veškerou dokumentaci (včetně závěrů o neúspěšných pokusech rehabilitační a chirurgické péče pro návrat do poúrazové sportovní kariéry) v anglickém jazyce, prezidentovi mezinárodní komise pro klasifikaci a jím pověřená komise vše posoudí. Vnitřní nařízení IWBF ukládají přesné časové limity pro odeslání žádostí, rozhodnutí komise a možnosti odvolání. Lze udělit i tzv. podmíněné postižení (conditional disability)- hráč je považován za dočasně oklasifikovaného a při každé příležitosti je opět přezkoumán až do definitivního verdiktu o jeho postižení (www.wbasket.cz). - 16 -
2.1.7 Druhy soutěží Mistrovské Mistrovství ČR (MČR) ligová soutěž Český pohár Soutěže pořádané IWBF Mistrovství Evropy (ME) Evropský pohár Světový pohár Nemistrovské soutěže domácí turnaje Mezinárodní turnaje Dlouhodobé soutěže jsou hrány vícekolově a systémem každý s každým. 2.2 KINEZIOLOGICKÝ ROZBOR JÍZDY NA VOZÍKU Dnes, díky dostupným moderním, kompenzačním pomůckám se snažíme zajistit optimální sed na vozíku tak, aby docházelo pokud možno k minimalizaci vadného držení těla zapříčiněného tělesným postižením. Hnací silou při jízdě na vozíku jsou horní končetiny a zachované trupové svalstvo, jehož účast na pohybu je závislá na typu postižení - výšce míšní léze (příloha č.1). Základní pohyby horních končetin při jízdě na vozíku (obr. 6) a) v záběru Lopatka elevace (m. levator scapulae) a abdukce s rotací (m.serratus anterior). Ramenní kloub záběr začíná z extenze v ramenním kloubu (m. deltoideus pars spinalis, m. teres major, m. latissimus dorsi) a přechází v mírnou flexi (pohyb provádí m. deltoideus pars clavicularis, m. coracobrachialis a částečně se podílí i m. biceps brachii - caput longum, m. pectoralis major pars clavicularis a m. deltoideus pars acromialis). Loketní kloub výchozí poloha z extenze v loketním kloubu (m. triceps brachii a m. anconeus), ve střední části záběru dochází k mírné flexi (m. brachioradialis, protože předloktí je ve středním postavení) a při dotažení záběru do konce nastává opět extenze. - 17 -
Předloktí je v semipronaci (m. pronator teres a m. pronator quadratus). Zápěstí extenze s radiální dukcí (m. extenzor carpi radialis longus at brevis). Prsty addukce (mm. interossei palmares) a flexe (mm. lumbricales, mm. interossei palmares at dorsales). b) mezi jednotlivými záběry se končetiny vrací do výchozí polohy Lopatka addukce (m. trapezius střední vlákna). Ramenní kloub - mírná extenze (m. latissimus dorsi, m.teres major, m. deltoideus pars spinalis) Loketní kloub přenos paže zpět je možný dvěma způsoby. Buď s nataženým (m. triceps brachii a m. anconeus) anebo mírně pokrčeným loktem ve středním postavení (m. brachioradialis). Předloktí je v semipronaci až v pronaci (m. pronator teres a m. pronator quadratus). Zápěstí volně ve středním postavení Prsty volně semiflexe prstů (mm.interossei palmares at dorsaes, mm. lumbricales) s mírnou abdukcí (mm. interossei dorsales a m.abductor digiti minimi). Pohyby horních končetin při střelbě (obr. 7) Výchozí poloha pro levou horní končetinu u praváků Lopatka abdukce (m. serratus anterior). Ramenní kloub flexe (m. deltoideus, m. coracobrachialis), flexe z abdukce (m. pectoralis major). Loketní kloub flexe v supinačním postavení předloktí (m.biceps brachii). Předloktí pupinace (m. supinator, m. biceps brachii). Zápěstí dorsální flexe s radiální dukcí (m. extensor carpi radialis longus at brevis). - 18 -
Prsty semiflexe (mm. interossei palmares at dorsales, mm. lumbricales) a mírná abdukce (mm. interossei dorsales, m. abductor digiti minimi). Při střelbě dochází ke zvětšení flexe v ramenním kloubu, extenzi v loketním kloubu (m. triceps brachii, m. anconeus) a zvětšení dorsální flexe zápěstí. Výchozí poloha pro pravou horní končetinu u praváků Lopatka elevace (m. levator scapulae) a abdukce s rotací (m. serratus anterior) Ramenní kloub flexe (m. deltoideus pars clavicularis, m. coracobrachialis). Loketní kloub flexe v pronačním postavení předloktí (m. brachialis). Předloktí pronace (m. pronator teres,m. pronator quadratus). Zápěstí dorsální flexe s radiální dukcí (m. extensor carpi radialis longus at brevis). Prsty semiflekční postavení (mm. interossei palmares at dorsales, mm. lumbricales) s mírnou abdukcí (mm. interossei dorsales, m. abductor digiti minimi). Při střelbě se zvětšuje flekční postavení v ramenním kloubu, dochází k extenzi v kloubu loketním, volární flexi zápěstí s ulnární dukcí (m. flexor carpi ulnaris) a extenzi prstů (m. extensor digitorum communis, m. extensor policis brevis at longus, m. extensor digiti minimi, m. extensor indicis. Pohyby horních končetin při obraně (obr. 8) Lopatka elevace (m. levator scapulae) a abdukce s rotací (m. serratus anterior). Ramenní kloub flexe (m. deltoideus pars clavicularis, m. coracobrachialis). Loketní kloub extenze (m. triceps brachii, m. anconeus) Předloktí pronace (m. pronator teres,m. pronat quadratus). - 19 -
Zápěstí ve středním postavení Prsty semiflekční postavení (mm. interossei palmares at dorsales, mm. lumbricales) s mírnou abdukcí (mm. interossei dorsales, m. abductor digiti minimi) (Čihák 2000, Janda 1996, Kračmar 2002). Obr. 6 Jízda na vozíku Obr. 7 Střelba Obr. 8 Obrana (www.paralympic.org) (www.paralympic.org) (www.paralympic.org) 2.3 FYZIOLOGICKÉ ASPEKTY ZATĚŽOVÁNÍ Sportovní hry jsou kombinací cyklických a acyklických pohybů různé intenzity v nepravidelném střídání, provázené velkou emocionální a psychickou zátěží (Máček, Máčková, 2002). Energetický výdej při hře neustále kolísá, jsou chvíle, kdy se blíží rychlé chůzi nebo naopak klidnému stoji a jsou kratší okamžiky s výdejem blízkým maximální intenzitě (Máček, Máčková, 2002). Pohybování se na vozíku je velkou fyzickou zátěží. Zejména u netrénovaných jedinců může nadměrná kardiopulmonární zátěž vést k únavě, ale hlavně omezovat až úplně brzdit rehabilitační účinky. Namáhání horních končetin nepřináší odpovídající užitek a přitom je pro oběhový a dýchací systém zatěžující. - 20 -
Ve srovnání se svalstvem dolních končetin se horní končetiny rychleji unaví, protože obsahují více rychlých vláken, která vyžadují více energie k dané práci. I během běžných denních činností dochází k přetěžovaní horních končetin, zejm. ramenního kloubu, proto bychom neměli péči o něj opomíjet. V rámci kompenzačních cvičení je tedy třeba zaměřit se především na problematiku ramenního kloubu, který bývá všeobecně u vozíčkářů přetěžován, vzhledem k tomu, že horní končetiny přebíhají pohonnou funkci dolních končetin, na kterou nejsou přizpůsobeny (Kučera, 1997). 2.4 PROBLEMATIKA POŠKOZENÍ RAMENNÍHO KLOUBU U VOZÍČKÁŘŮ Při sportu vznikají drobná poškození, která nemocný ani nevnímá jako traumata, ale jen jako drobné bezvýznamné úrazy, a přesto mohou být provokačním momentem kloubních bolestí. Jsou to různá natažení, úhozy dopady (obr. 9 ), atd. Existují sporty, při kterých nezbytně vzniká přetěžování hybného systému a kloubů a jsou velmi náročné pro celý organismus. Není pak divu, že vznikají různé obtíže. Sport nemusí být provozován závodně, i intenzivní provozování rekreačního sportu může vyvolat kloubní obtíže (Rychlíková, 2002 ). Vzhledem k tomu, že u vozíčkářů přebírají funkci dolních končetin končetiny horní, dochází k přetěžování a k funkčním poruchám horní poloviny těla, zejména strukturám ramenního kloubu i při běžných denních činnostech. Proto je třeba věnovat velkou pozornost péči o ramenní pletenec jak u vozíčkářů sportovců, tak i u nesportovců. Ramenní kloub je díky svému anatomickému uspořádání nejpohyblivějším kloubem. Jsou možné pohyby o maximálním rozsahu všemi směry a na jejich provedení se podílí mnoho struktur. Obr.9 Pády představují velké riziko úrazů (www.paralympic.org) - 21 -
Nejvíce přetěžovaná struktura je manžeta rotátorů, která je tvořena šlachami m. supraspinatus, m. infraspinatus, m. teres minor a m. subscapularis. Z nich je nejvíce mechanicky namáhaná oblast šlachy m.supraspinatus, a to před svým úponem na tuberculum maius (Kučera, 1997). 2.4 KOMPENZAČNÍ CVIČENÍ Systém kompenzačních (vyrovnávacích) cvičení umožňuje cíleně působit na jednotlivé složky pohybového systému, zlepšit jejich funkční parametry (kloubní pohyblivost, napětí, sílu a souhru svalů, nervosvalovou koordinaci i charakter pohybových stereotypů), což se v konečném důsledku zákonitě projeví i v psychické sféře formou pocitu uspokojení a pocitu vlastního těla (Kopřivová, Kopřiva, 1997). Kompenzační cvičení představují cviky, pomocí kterých se snažíme odstranit zkrácené a oslabené svaly, blokády, zatuhnutí kloubu, zafixovaný návyk vadného držení těla a nesprávně prováděných pohybových stereotypů a u vozíčkářů i vytváření náhradních pohybových stereotypů. Kompenzační cvičení provádíme buď ve skupině, kdy každý cvičenec má k dispozici jednoho asistenta nebo individuálně, kdy vozíčkář cvičí aktivně i pasivně pod vedením a za asistence cvičitele. Ve skupinovém cvičení se zaměřujeme zejména na uvolňování, protahovaní, posilování, dechovou gymnastiku, pohybové hry, apod. Při individuálním cvičení se opět věnujeme uvolňovacím, protahovacím, posilovacím, cvičením doprovázeným správným dýcháním s nácvikem dechové vlny, masážím a měkkým technikám, mobilizacím a automobilizacím, cvičením podle konceptů Bobatha a Vojty, využíváme antispastických vzorců, nacvičujeme rovnováhu, koordinaci a nezbytně důležité náhradní pohybové stereotypy. - 22 -
2.5.1 Obecné zády při provádění kompenzačních cvičení Aby mělo jakékoliv vyrovnávací cvičení určitý fyziologický účinek, musí být : Přesně zacíleno na určitou oblast, Provedeno předepsaným způsobem, který odpovídá charakteru poruchy, i určitým fyziologickým zákonitostem. Výběr cvičení, jejich uspořádání do vhodně zvolených sestav a metodický postup při jejich provádění musí odpovídat individuálním možnostem a hlavně individuálním potřebám. Z tohoto důvodu je nezbytným doplňkem předběžnou podmínkou cvičení prozkoumání stavu pohybového systému na základě vyhodnocení komponentů správného držení těla, otestování jednotlivých svalů s tendencí ke zkrácení a vyšetření pohybových stereotypů a svalů s tendencí k oslabení (Kopřivová, Kopřiva, 1997). Cvičíme pomalu při rychle prováděných kompenzačních cviční se nestačí plně zapojit do práce řídící mechanismy ( CNS a PNS), cviční tak ztrácí na účinku, a tak není požadovaná kompenzace umožněna. Jednotlivé cviky opakujeme pro reflexní zakódování správných pohybových stereotypů. Cvičení začíná uvolňovacími cviky, pokračuje cviky protahovacími a končí posilováním. Uvolňovací cviky snižují svalový tonus a uvolňují kloubní ztuhlost a připraví pohybový aparát na protahování s následným posilováním. Vlastní cvičení musí být vždy přiměřené věku, zdravotnímu stavu a celkové kondici cvičence (Bursová, 2005). 2.5.2 Vybraná kompenzační cvičení bez pomůcek Uvolňovací cviky Uvolňování krční páteře výchozí poloha je v sedu (obr. 10) - Ukloníme hlavu k jednomu rameni a jemně provádíme pohyby bradou vpřed a vzad, opakujeme na obě strany (obr. 11). - kroužíme hlavou - hlavu volně předkloníme a pohyby bradou vpravo a vlevo - 23 -
pomalu vztyčujeme hlavu. Pohyb nevedeme do záklonu (obr. 12). - předklony a záklony hlavy - s výdechem vedeme hlavu do předklonu, s nádechem do mírného záklonu. Obr. 10 Sed na vozíku Obr. 11 Pohyby bradou vpřed Obr. 12 Kroužení hlavou a vzad v úklonu Automobilizace páteře do anteflexe dle Kaltenborna podle polohy horních končetin, mobilizujeme horní hrudní, dolní hrudní nebo bederní páteř. V čím vyšší poloze horní končetiny máme, tím nižší segment páteře mobilizujeme. Horní hrudní páteř mobilizujeme v podporu klečmo, přechod hrudní a bederní páteře ve vzporu klečmo (obr. 13 a 14) a bederní páteř ve vzporu klečmo s podložkou pod končetinami. Cvičenec provádí s nádechem vyhrbení (v nádechu se obratle rozvíjí) a s výdechem prohnutí páteře (Dobeš, Michková, 1997). U cvičenců s parézou nebo plegií fixujeme pánev. Obr. 13 a 14 Automobilizace Th/L pátěře dle Kaltenborna - 24 -
Uvolňování bederní páteře výchozí poloha je v leže, končetiny cvičence uchopíme pod koleny a pasivně přednožíme skrčmo, nadzvedneme pánev a protřepáváme nahoru a dolů a do obou stran (obr. 15). Obr. 15 Uvolňování bederní páteře Laterální posun trupu výchozí poloha cvičence je ze sedu, mírně pokrčmo, kyčelní klouby v zevní rotaci, klečíme jednou nohou vpřed za cvičencem tak, že nakročená končetina je z boku, trup cvičence vedeme do laterálního posunu, přičemž druhou rukou fixujeme pánev na opačné straně, tak aby se nezvedala anebo dopomáháme pohybu (obr. 16). 0br. 16 Laterální posun trupu Labutí jezero sedneme si zády k sobě, horní končetiny upažíme, dotýkáme se dlaněmi (obr. 17), pohyby vedeme do předklonů, úklonů (obr. 18), záklonů i rotací (obr. 19). Tato poloha umožňuje jak pasivní uvolňování a protahovaní, tak i posilování pokud klademe odpor pažemi, který cvičenec musí překonávat. Obr. 17 Výchozí poloha Obr. 18 Úklony trupu Obr. 19 Rotace trupu Centrace kořenových kloubů - zacentrování ramenního a kyčelního kloubu provádí fyzioterapeut před cvičením každé končetiny zvlášť. Cílem je dosažení správné propriocepce, které docílíme správným zacílením kloubní hlavice do - 25 -
jamky. Propriocepce má zajistit zvýšení fyziologického rozsahu pohybu v kloubu a snížení bolestivosti. Výchozí poloha cvičence je z lehu. Zacentrování ramenního kloubu stojíme z boku neošetřované strany, jednu ruku podložíme pod lopatku, druhou uchopíme pokrčený loket cvičence, zacílíme humerus do kloubní jamky, zatlačíme a provádíme cirkumdukci (obr. 20). Obr. 20 Zacentrování ramenního kloubu Zacentrování kyčelního kloubu klečíme u nohou cvičence, jedna dolní končetina zůstane položená na podložce, druhou přednožíme pokrčmo a bérec si položíme na své stehno. Zafixujeme pánev na opačné straně a na straně ošetřované zacílíme hlavici femuru do acetabula a provádíme cirkumdukci (obr. 21). Obr. 21 Zacentrování kyčelní kloubu Uvolňování hlezenního kloubu dle Bohatha výchozí poloha cvičence je z lehu, DKK jsou pod koleny podloženy válcem mírně pokrčeny, uchopíme nohu cvičence a v hlezenním kloubu opisujeme tvar ležaté osmičky (obr. 22). Stejným způsobem procvičujeme i ostatní klouby na DKK, u quadruplegiků i na HKK. Toto cvičení opět provádí fyzioterapeut. Obr. 22 Uvolňování hlezenního kloubu dle Bohatha Uvolňování ramenního pletence - Kroužení ramenním pletencem výchozí poloha cvičence je z lehu, položíme jednu ruku pod lopatku cvičence, druhou shora na kloubní pouzdro, provedeme mírnou trakci a rotaci. - 26 -
- Přitahování ramen k uším (antigravitační relaxace AGR horních vláken m. trapezius), výchozí poloha je ze sedu, HKK jsou připaženy, s nádechem přitáhneme ramena k uším, s výdechem povolíme. - Kroužení rameny výchozí poloha je v sedu s připaženými končetinami, kroužíme rameny souběžně vpřed a vzad a protichůdně pravým ramenem dopředu a levým dozadu a opačně. - Bočné a čelné kruhy HKK výchozí poloha je v sedu, připažíme, nejdříve provádíme bočné kruhy (obr. 23), potom čelné (obr. 24). S nádechem vždy vzpažujeme, s výdechem připažujeme. Nejdříve cvičíme končetiny jednostranně, potom obě současně a pokud chceme procvičit i koordinaci, provádíme bočné kruhy protichůdně vzpažíme a jednou končetinou kroužíme vpřed, druhou vzad (obr. 25). Obr. 23 Bočné kruhy Obr. 24 Čelné kruhy Obr. 25 Koordinační cvičení Uvolnění zápěstí vlnovkou výchozí poloha je v sedu, pokrčit předpažmo poníž, předloktí vpřed vzhůru, propleteme prsty a vlnovitým pohybem zápěstí uvolňujeme klouby (obr.26). Obr. 26 Uvolňování zápěstí vlnovkou - 27 -
Protahovací cviky Protahování m. trapezius pars clavicularis výchozí poloha je v sedu, s výdechem ukláníme hlavu na jednu stranu, rameno na opačné straně tlačíme dolů, účinek protahování zesílíme extenzí zápěstí ruky na protahované straně a pasivním dotažením do maximálního úklonu druhostrannou končetinou. V krajní poloze vydržíme asi 10 sekund, po tuto dobu nezadržujeme dech (obr. 27). Zpět do výchozí polohy se vracíme s nádechem pomalým pohybem. Totéž zopakujeme i na druhou stranu. Obměna : výchozí poloha - sed, jednou rukou uchopíme za zády zápěstí druhé ruky, s nádechem zatlačíme ramena dolů a lopatky k sobě, s výdechem táhneme za zápěstí dolů, rameno tlačíme do země a hlavu ukláníme na opačnou stranu. Obr. 27Pprotahování m. trapezius Protažení hlubokých svalů šíjových výchozí poloha je v sedu, ruce v týl, s nádechem zatlačíme lokty od sebe (obr. 28), s výdechem předkláníme hlavu (brada směřuje do fossa jugularis) a tlačíme lokty k sobě (obr. 29). Vydržíme asi 8 sekund, volně dýcháme, poté s hlubším nádechem mírně povolíme napětí a roztáhneme lokty od sebe a s výdechem znovu předkloníme hlavu. Obr. 28 a 29 Protažení hlubokých šíjových svalů Protažení m. levator scapule výchozí poloha - v sedu vzpažíme skrčmo vzad, ruku položíme na temeno hlavy, kterou otočíme v úhlu 45, s nádechem se narovnáme, s výdechem předkláníme hlavu, vydržíme v krajní poloze asi - 28 -
8 sekund, nezadržujeme dech, hlubší nádech, hlavu mírně narovnáme, s výdechem znovu přitáhneme. Totéž opakujeme i na druhou stranu. Protažení svalů přední strany paže výchozí poloha je v sedu, předpažíme, protahovaná končetina je otočená dlaní vzhůru, druhou rukou zatlačíme na prsty té ruky směrem dolů a k sobě (obr. 30). Obr. 30Pprotažení svalů přední strany paže Protažení m. triceps brachii výchozí poloha je v sedu, protahovanou paži vzpažíme skrčmo vzad (dlaň směřuje mezi lopatky), druhou končetinu vzpažíme pokrčmo, dlaň položíme na loket, s výdechem zatlačíme do lokte směrem dolů mezi lopatky, vydržíme asi 10 sekund, nadechneme se a s výdechem znovu zatlačíme do lokte. Nepředkláníme hlavu. Tah cítíme na zadní straně paže (obr. 31 a 32). Obr. 31 a 32 Protažení m. triceps brachii Protažení m. deltoideus pars spinalis výchozí poloha je v sedu, pravou končetinu předpažíme vlevo, levou předpažíme skrčmo vpravo a zespodu uchopíme loket pravé, do kterého s výdechem mírně zatlačíme a paži táhneme lehce před tělo. Volně dýcháme, ramena tlačíme stále dolů, vydržíme asi 10 sekund a poté s výdechem znovu táhneme paži před tělo (obr. 33). Obr. 33 Protažení m. deltoideus - 29 -
Protažení prsních svalů výchozí poloha je v sedu, zapažíme, propleteme prsty, zapažíme povýš, vydržíme asi 8 sekund a pomalu uvolníme (obr. 34). Obr. 34 Protažení prsních svalů Ždímání výchozí poloha je v lehu, cvičenec položí svou ruku na rameno cvičitele. Cvičitel stojí z boku neprotahované strany. Ruce má křížem,jednu vloží pod lopatku a druhou položí na leterlání fascii. Přitahuje rameno cvičence k sobě a současně stahuje later. fascii caudolaterálně (obr. 35). Obr. 35 Ždímání Protažení ramenního pletence protlačením do podložky výchozí poloha je vzpor klečmo sedmo, paže v prodloužení trupu. Nutná dostatečně vysoká podložka mezi patami a hýžděmi. Ruce položíme na lopatky cvičence a tlakem směrem dolů se snažíme ramena protlačit do podložky (obr. 36). Obr. 36 Protažení ramenního pletence Protažení flexorů kyčelního kloubu výchozí poloha je v lehu, levou DK cvičenci pasivně přednožíme skrčmo, držíme ji těsně pod kolenem (v horní čtvrtině bérce), pravou necháme nataženou na podložce a zafixujeme ji nad kolenem. Tlakem na jednu končetinu Obr. 37 Protažení flexorů kyčle směrem do podložky a tahem druhé končetiny k břichu protahujeme flexory kyčle (obr. 37). Totéž provedeme i na druhou stranu. - 30 -
Protahování adduktorů kyčelního kloubu výchozí poloha je leh pokrčmo, zafixujeme pánev cvičence na neprotahované straně, na opačné straně uvedeme končetinu do maximální zevní rotace v kyčelním kloubu a mírným tlakem na koleno z vnitřní strany protahujeme adduktoky kyčle. Obr. 38 Protahování adduktorů kyčelního kloubu Protahování flexorů kolenního kloubu a mm. erectores spinae výchozí poloha je v sedě. Končetiny cvičence zafixujeme tak, aby kolena směřovala vzhůru a tlakem na trup vedeme tělo do předklonu. Cvičenec má horní končetiny nataženy podél dolních končetin (obr. 39). Tato poloha je vhodná také pro nácvik oblékání ponožek a obouvání bot u lidí v prvních týdnech po úraze. Flexory kolene bychom mohli protahovat i v poloze v leže při pasivním přednožení. Končetinu cvičence si opřeme o své rameno a zafixujeme nad kolenem. Pomalým tahem a velmi opatrně zvětšujeme rozsah pohybu v kyčelním kloubu. Tento způsob ale není nejvhodnější, zejména u lidí s rozvinutou osteoporózou by mohlo dojít ke vzniku traumatu. Poloha v sedě zajišťuje lepší fixaci končetiny a je méně riskantní. Obr. 39 Protahování flexorů kolenního kloubu a mm. erectores spinae Protahování paravertebrálních svalů v rotaci výchozí poloha je v lehu, cvičenec upaží, a my pasivně přednožíme skrčmo jeho DKK, které držíme jednou rukou za kolena, druhou rukou zafixuje ramenní pletenec tak, aby během cvičení nedocházelo k souhybům. Dolní končetiny klopíme na jednu stranu, současně cvičenec otáčí hlavu na stranu opačnou. V krajních polohách vždy krátce setrváme a prodýcháme (obr. 40). Obr. 40 Protahování paravertebrálních svalů - 31 -
Podle míry skrčení dolních končetin rozlišujeme tři stupně, ve kterých rotace provádíme. Pokaždé tak protahujeme jinou oblast paravertebrálních svalů. Protažení m.quadratu lumboru sed na vozíku, pravou ruku vzpažíme, levá zůstane připažená, pomalu se ukláníme vlevo, opřeme se levou rukou o podložku, vzpaženou pravou ruku skrčíme, výdrž v poloze, zpět do sedu a totéž provedeme i na druhou stranu (obr. 41). Obr. 41 Protažení m. quadratus lumborum Posilovací cviky Posilování mm.pectorales výchozí poloha - sed, skrčíme upažmo, předloktí před hrudník, opřeme dlaně o sebe a usilovně tlačíme proti sobě (obr. 42). Výdrž asi 10sekund a s výdechem povolíme. Cvik několikrát opakujeme. Obr. 42 Posilování prsních svalů Posilování mm.obliqui - výchozí poloha je z lehu pokrčmo, kolena podložíme válcem, HKK jsou buď předpaženy poníž nebo skrčena zkřižmo jedna přes druhou. S výdechem se pomalu předkláníme a otáčíme vlevo, s nádechem se vracíme do výchozí polohy (obr. 44). Cvik opakujeme a provádíme na obě strany. Při tomto cviku je někdy potřeba Obr. 44 Posilování mm. obliqui cvičenci fixovat DKK nebo dopomoct k provedení pohybu. Posilování m. rectus abdominis - výchozí poloha je z lehu pokrčmo, kolena podložíme válcem, HKK jsou buď předpaženy poníž nebo skrčena zkřižmo jedna přes druhou. S výdechem se pomalu předkláníme, s nádechem se vracíme Obr. 43 Posilování m. rectus abdominis - 32 -
do výchozí polohy (Obr. 43). Při tomto cviku je někdy potřeba cvičenci fixovat DKK nebo dopomoct k provedení pohybu. Posilování tricepsu v kliku výchozí poloha je vzpor klečmo, prsty rukou směřují dopředu, s výdechem provádíme tricepsový klik, s nádechem se vracíme do výchozí polohy (obr. 45). U tohoto cviku je nutné zafixování pánve tak, aby cvičenec nepřepadával ze strany na stranu. Obr. 45 Tricepsový klik Nácvik přechodu z lehu do podporu klečmo zejména v začátcích je tento cvik velmi fyzicky náročný, cvičenec se při něm učí náhradní pohybové stereotypy. Nejdříve se otočí přes bok na břicho, v této poloze se srovná a s naší dopomocí se vzpírá na HKK a pánev se snaží tlačit dozadu. Nácvik stability výchozí poloha je v podporu klečmo nebo v kleku vysokém snažíme se vydržet v této základní poloze. Je možné současné využití rytmické stabilizace. Posilování mm rhomboidei výchozí poloha je leh na břichu, HKK leží podél těla v připažení, s nádechem zvedáme ramena od podložky a přitahujeme lopatky k sobě. Na lopatky cvičence můžeme klást odpor dlaněmi. Posilování paravertevbrálních svalů (dále jen PVS) a svalů ramenního pletence výchozí poloha je leh na břichu, HKK upaženy pokrčmo ve svícnu, s nádechem nadzvedneme končetiny od podložky, mírně se zakloníme a HKK vytahujeme do vzpažení (obr. 46 a 47). Vrátíme zpět do svícnu a pokládáme na podložku. Obměna 1 výchozí poloha - leh na břichu, HKK vzpažit skrčmo, ruce pod čelo, s nádechem se zakláníme (zvedáme i HKK), s výdechem se vracíme do výchozí polohy. Obměna 2 - výchozí poloha - leh na břichu, HKK ve vzpažení,uchopíme tyč a pomalu se zakláníme, zvedáme i tyč a cvičitel na ni může klást odpor. - 33 -
Obr. 46 a 47 Posilování PVS a svalů ramenního pletence Posilování m. deltoideus pars spinalis a dolních fixátorů lopatek výchozí poloha je v lehu na břichu, HKK ve svícnu, s nádechem nedzvedáváme nad podložku samotné HKK, s výdechem pokládáme zpět (obr. 48). Obr. 48 Posilování zadních vláken m. deltoideus 2.5.3 Vybraná kompenzační cvičení s Over-Ballem Uvolňování hrudní (Th) a bederní (L) páteře přes over-ball výchozí poloha je leh, míč vložíme pod tu část páteře, kterou chceme uvolňovat a provádíme pohyb ve tvaru ležatých osmiček. Zpočátku je vhodné vést pohyby pasivně spolu se cvičením v představě, pak se cvičenec postupně začne do pohybu zapojovat až je schopný provést cvik samostatně a bezchybně. Tento cvik je vhodný pro uvolnění hlubokých paravertebrálních svalů a pro snadnější dolní hrudní dýchání (obr. 50). Obr. 50 Uvolňování Th páteře přes over-ball Protažení prsních svalů výchozí poloha je v sedu, cvičenec uchopí míč za zády a zapažuje povýš. Při cviku se nepředklání. Pasivně dotáhneme končetiny do zapažení povýš, při tom druhou rukou fixujeme ramena a horní část trupu, aby nedošlo k předklonění (obr. 51 a 52). - 34 -
Obr. 51 a 52 Protažení prsních svalů s over-ballem Posilování mm. pectorales výchozí poloha je v sedu, uchopíme míč, skrčíme upažmo, předloktí před hrudník, opřeme dlaně do míče a usilovně tlačíme ruce proti sobě (obr. 53). Vydržíme asi 10sekund a s nádechem povolíme. Obr. 53 Posilování prsních svalů s over-ballem Posilování mm. pectorales v předpažení se zapojením m. triceps brachii- výchozí poloha je v sedu, uchopíme míč, předpažíme a usilovně tlačíme dlaně proti sobě tiskneme míč (obr. 54), výdrž, s nádechem povolíme. Cvik několikrát opakujeme. Obr. 54 Posilování prsních svalů Protahování m. quadratus lumborum výchozí poloha je ze sedu na vozíku, míč položíme na zem na jednu stranu vozíku, s výdechem se rovnými zády ukláníme, míč zvedáme, vzpřimujeme se s nádechem a s výdechem ho pokládáme druhou rukou na druhou stranu (obr. 55). Obr. 55 Protažení m. quadratus lumborum do úkolnu na vozíku - 35 -
Posilování addukrotů ramenního kloubu výchozí poloha - sed, připažíme pokrčmo, předloktí směřuje vpřed, mezi obě předloktí a tělo vložíme over-ball, s výdechem tiskneme míč a snažíme se maximálně připažit, v krajní poloze vydržíme asi 8 sekund, s nádechem povolíme (obr. 56). Cvik několikrát opakujeme, trup držíme zpříma. Obr. 56 Posilování adduktorů ramenního kloubu Posilování vzpřimovačů páteře výchozí poloha - sed, uchopíme míč, vzpažíme, s výdechem se předkláníme, rovná záda! výdrž, povolíme uvolněný předklon míč na nárty, s nádechem se pomalu obratel po obratli se vzpřimujeme. Cvik několikrát opakujeme (obr. 57, 58 a 59). Obr. 57, 58, 59 Posilování vzpřimovačů páteře 2.5.4 Vybraná kompenzační cvičení s Thera-Bandem Posilování m. biceps brachii výchozí poloha sed, gumu uvážeme za spodní část obruče, uchopíme nebo ji omotáme kolem zápěstí, výchozí poloha je v připažení, s výdechem pomalu skrčujeme končetinu v lokti, s nádechem vracíme zpět do připažení (obr. 60). Obr. 60 Posilování m. biceps brachii - 36 -
Posilování m. triceps brachii výchozí poloha sed, gumu uvážeme za ručku, uchopíme, vzpažíme skrčmo vzad, s výdechem vzpažujeme, s nádechem předloktí skrčujeme (obr. 61 a 62). Obr. 61 a 62 Posilování tricepsu Posilování svalstva ramenního pletence, zejména m. deltoideus, pars acromialis. Gumu uvážeme za spodní část obruče na kole, uchopíme nebo omotáme kolem zápěstí. Výchozí postavení je v upažení poníž, s výdechem upažujeme povýš zevnitř. Ruce a zápěstí by měly být v rovině nad rameny. Cvičíme izolovaně jednu a druhou končetinu anebo obě současně. Do výchozí polohy se vracíme s nádechem (obr. 63). Obr. 63 Posilování m. deltoideus Posilování m. deltoideus pars clavicularis. Gumu uvážeme za spodní část obruče mírně vpředu, uchopíme, výchozí poloha je v předpažení poníž, s výdechem předpažujeme povýš. Ruce a zápěstí by měly být v rovině nad rameny. Cvičíme buď každou končetinu zvlášť anebo současně. Do výchozí polohy se vracíme s nádechem (obr. 64). Obr. 64 Posilování zadních vláken m. deltoideus - 37 -
Posilování m. latissimus dorsi, m. teres major, m. deltoideus pars spinalis. Gumu uvážeme na přední straně obruče, uchopíme tak, aby byla napnutá, výchozí poloha je z připažení (obr. 65), nataženou končetinu s výdechem zapažujeme (obr. 66), s nádechem se vracíme do připažení. Obr. 66 Výchozí poloha Obr. 67 Zapažení proti odporu Posilování ramenního kloubu do diagonály výchozí poloha sed, cvičíme nejdříve jednu, potom druhou končetinu gumu připevníme za obruč na opačné straně, uchopíme, výchozí poloha cvičící končetiny je v předpažení dolů poníž mírně vlevo (vpravo) (Obr. 68) s výdechem vedeme pohyb pomalu přes předpažení až do upažení povýš (obr. 69), s nádechem se vracíme zpět do výchozí polohy. Obr. 68 Výchozí poloha Obr. 69 Upažení povýš po diagonále Posilování ramen, paží a zádových svalů výchopí poloha sed, gumu uchytíme pod obě ručky, omotáme kolem zápěstí, pokrčíme připažmo (ruce jsou vedle ramen a guma je natažená obr. 70). S výdechem vzpažujeme (obr. 71), s nádechem se vracíme do výchozí polohy Po celou dobu provádění cviku se snažíme mít zatažené břicho a rovná záda. - 38 -
Obr. 70 Výchozí poloha Obr. 71 Vzpažení proti odporu Posilování mezilopatkových svalů mm. rhomboidei a m. latissimus dorsi výchozí poloha je v sedu, vzpažíme, gumu uchopíme zhruba na šířku ramen (obr. 72), s výdechem tlačíme ramena dolů, lopatky k sobě a upažujeme pokrčmo, předloktí směřují vzhůru (obr. 73), krátce vydržíme v krajní poloze a nádechem se pomalu a tahem vracíme do vzpažení. Cvik několikrát opakujeme, dbáme na správné dýchání a sedíme zpříma po celou dobu cvičení. Obr. 72 a 73 Posilování mezilopatkových svalů Posilování vzpřimovačů páteře a paravertebrálních svalů výchozí poloha je z lehu na břichu, HKK jsou vzpaženy, cvičenec uchopí theraband tak, aby byl natažený, hlava je mírně zvednutá, paže leží na podložce (obr. 74). Pokud je to z hlediska funkčnosti svalů možné, s nádechem stáhne hýždě a přitlačí pánev směrem k podložce. Pomalu zaklání trup a zvedá paže nad podložku (obr. 75), s výdechem se vrací zpět do výchozí polohy a uvolní se. Tento cvik je možné úspěšně provést jen pokud jsou vzpřimovače alespoň trochu funkční. Při cvičení fixujeme pánev a dolní končetiny a při tom dopomáháme pohybu, tak aby byl cvik proveden co možná nejpřesněji (Vysušilová, 2003, Pavlů, 2004). - 39 -