Kdy se to jenom stalo?

MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sociálních studií Institut výzkumu dětí, mládeže a rodiny Kdy se to jenom stalo? (Ne)dokonalost paměti na osobní a veřejné události Aleš Neusar Brno 2011

Vydání publikace bylo podpořeno výzkumným záměrem MŠMT 0021622406 Psychologické a sociální charakteristiky dětí, mládeže a rodiny: vývoj osobnosti v době proměn moderní společnosti. Eva Literáková byla podpořena projektovým účelovým stipendiem Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. U podkapitol 7.3 Doba trvání události, 7.4 Vlastní události a události druhých, 7.10 Téma události a celé kapitoly 9 Případové studie jsou autory Eva Literáková a Aleš Neusar. Recenzent: Doc. PhDr. Petr Kulišťák, CSc. Vědecký redaktor: Mgr. Stanislav Ježek, PhD. 2011 Aleš Neusar 2011 Eva Literáková 2011 Masarykova univerzita MSD Brno ISBN: 978-80-7392-155-2

Mé rodině a rodičům

Setkání s medvědem na Velké Fatře. Událost byla hodnocena jako důležitá, jasná a jedinečná. Chyba datace: +12 měsíců. (Kresba R. Čák)

Stručný obsah Předmluva 8 1 Úvod 12 2 Datace veřejných událostí z let 2005 až 2008 (kvíz) 17 3 Popis výzkumných studií 19 4 Datace jedinečných událostí 24 5 Přesnost datace a co ji ovlivňuje 49 6 Kdo přesněji určuje datum událostí 53 7 Jaké charakteristiky mají události, které datujeme přesněji 74 8 Jak se ptát na časový aspekt událostí 108 9 Případové studie 134 10 Souhrn zdrojů (prediktorů) přesnosti datace 172 11 Možnosti zlepšení paměti na data 175 Souhrn 182 Summary 183 Literatura 184 O autorech 194 Přílohy 195

Obsah Předmluva 8 1 Úvod 12 1.1 K čemu je dobré pamatovat si data osobních a veřejných událostí 12 1.2 Základní pojmy a zkratky 16 2 Datace veřejných událostí z let 2005 až 2008 (kvíz) 17 3 Popis výzkumných studií 19 4 Datace jedinečných událostí 24 4.1 Paměť na jedinečné události 24 Událost a její reprezentace v paměti 25 Sémantická paměť u jedinečných událostí 27 4.2 Časová reprezentace událostí 29 4.3 Jak si ukládáme a vybavujeme časový aspekt událostí 30 Uložení časového aspektu v paměti 30 Jak lidé určují datum u jedinečných událostí 32 Temporální schémata 35 4.4 Vzorce chyb datace v různých časových jednotkách 38 Chyba ve dnech 39 Chyba ve dnech v týdnu 40 Chyba v týdnech 42 Chyba v měsících (pouze měsíc) 42 Chyba v měsících (měsíc a rok dohromady) 44 Chyba v letech 47 5 Přesnost datace a co ji ovlivňuje 49 6 Kdo přesněji určuje datum událostí 53 6.1 Věk 54 6.2 Gender 58 Výsledky 61 6.3 Úroveň vzdělání 62 6.4 Paměť na data 63 Výsledky 65 6.5 Osobnost 67 6.6 Životní styl 69 6.7 Aktuální stav 71 7 Jaké charakteristiky mají události, které datujeme přesněji 74 7.1 Stáří události 75 7.2 Typičnost, pravidelnost a frekvence 78 7.3 Doba trvání události 79 Výsledky 79 7.4 Vlastní události a události druhých 80 Výsledky 81 7.5 Časový průběh mediálního pokrytí události 82 7.6 Temporální schémata 83 Výsledky 84 7.7 Fenomenologie vzpomínek 85

Výsledky 91 7.8 Jistota ve správnost odhadu data 94 Výsledky 95 7.9 Asociace s jinými událostmi 97 7.10 Téma události 98 Výsledky 99 Ukázka kategorizace událostí podle délky, účastníka a tématu 99 Obsahové kategorie u starších událostí (Studie II) 100 Obsahové kategorie u nedávných událostí (Studie III) 104 8 Jak se ptát na časový aspekt událostí 108 8.1 Proces odpovídání 108 8.2 Výběr vhodných časových jednotek 112 8.3 Časové hranice 113 8.4 Jak pomáhat při vybavení událostí 115 Facilitace motivace 115 Facilitace vybavení 116 8.5 Kalendária 122 Možnosti zahrnutí kalendária do interview 126 Vliv kalendária na přesnost datace starších událostí 128 Vliv kalendária na přesnost datace nedávných událostí 130 Potenciální problémy spojené s použitím kalendária 132 9 Případové studie 134 9.1 Výborná paměť, přesná datace, správný odhad chyb [KLÁRA] 135 9.2 Vliv jedné špatně datované události [MICHAL] 145 9.3 Vůbec nic si nepamatuju [TOMÁŠ] 153 9.4 Je to těžké. Já bych kolikrát ani nezařadila ty události, jak jdou po sobě. [MARKÉTA] 162 10 Souhrn zdrojů (prediktorů) přesnosti datace 172 11 Možnosti zlepšení paměti na data 175 11.1 Dobrá a špatná paměť 175 11.2 Možnosti jak zlepšit schopnost datace 177 Externí paměť 177 Mnemotechniky 179 Souhrn 182 Summary 183 Literatura 184 O autorech 194 Přílohy 195 P 1: Vyhodnocení kvízu: veřejné události z let 2005 až 2008 196 P 2: Kritéria výběru veřejných událostí ve Studii I 200 P 3: Popis 35 událostí, které byly datovány ve Studii I 201 P 4: Popis 4 veřejných událostí, které byly datovány ve Studii III 207 P 5: Popis proměnných (Studie I, II, III) 208 P 6: Ukázka kalendária ze Studie II 212 P 7: Ukázka kalendária a kalendáře ze Studie III 213

PŘEDMLUVA Mnoho z nás si ze základní školy pamatuje letopočet 1212 a mnozí jistě i to, že tento letopočet souvisí se Zlatou bulou sicilskou. Pokud jsou to ovšem jediné dvě informace o dané události, tak nám k ničemu moc nejsou. 1 Podobné je to i s událostmi v této knize. Datum i název události samy o sobě obvykle nepřináší mnoho užitku, pokud si s nimi nevybavíme i obsah události co se dělo, kdo byl přítomen, jak jsme se přitom cítili, jaký to na nás mělo dopad. Z tohoto pohledu je možné říci, že datum je tou nejméně zajímavou charakteristikou události vůbec a je vlastně záhadou, proč hodiny dějepisu věnovaly správné dataci historických událostí tolik prostoru. 2 Druhým důvodem nezajímavosti časového aspektu událostí je patrně fakt, že většině lidí (včetně mě) odhadování data událostí moc nejde. A co nám nejde, to máme tendenci podceňovat jako nedůležité. Jak ale ukáže úvodní kapitola, v mnoha životních situacích je dobré znát datum alespoň některých veřejných i osobních událostí (například u lékaře, při rozhovoru o historii či při vyprávění osobního příběhu). Tato kniha si klade za cíl připomenout, že znalost časového aspektu událostí může být přínosná i v dnešní době, kdy máme možnost si události zapisovat do různých elektronických hraček. Kniha je určena jak laické veřejnosti, kterou téma z nějakého důvodu zajímá, tak i profesionálům (lékařům, sociologům, psychologům, antropologům, žurnalistům, sociálním pracovníkům, policejním vyšetřovatelům atd.), kteří se na časový aspekt událostí doptávají. Lidem v těchto profesích se totiž často stává, že nemají možnost si datum, které získají od lidí, nijak ověřit, a nezbývá jim, než ho považovat za přesné. Kniha těmto lidem nabízí nejen vhodné způsoby, jak se na datum doptávat a jak lidem pomoci s jeho vybavením, ale také přehled prediktorů, které mohou zvyšovat či snižovat důvěru v to, že je časový aspekt událostí správně. Hned v kapitole 2 najdete znalostní kvíz, který se týká dat známých veřejných událostí z let 2005 až 2008. Udělat si kvíz Vám pomůže zjistit, jak často jste se téměř trefili i tehdy, kdy o události mnoho nevíte což bývá pro mnoho lidí pozitivní zjištění, a také zjistíte, jak těžký úkol měli respondenti ve výzkumné Studii I, která je součástí této monografie. Třetí kapitola popisuje tři výzkumné studie, které doplňují tuto monografii o reálné příklady a dále prohlubují poznatky načerpané z literárních zdrojů. Někdy jsou výsledky těchto výzkumů zařazeny přímo do textu k jiným výzkumům (pak označení Studie I, II nebo III znamená, že 1 Listina, která za vlády Přemysla Otakara I. definitivně potvrdila dědičnost královského titulu. 2 Jelikož jsem také učitel, tak tomu samozřejmě rozumím zkoušet data je mnohem jednodušší než ptát se po smyslu a dá se také jednoduše udělat test pro celou třídu zároveň. Navíc znát některá data je opravdu užitečné (viz dále). 8

jde o výsledky mých studií) a někdy, pokud je výsledků více, jde o samostatnou podkapitolu s názvem výsledky. V knize je také několik obrázků, které popisují události ze Studií II a III. Kapitola 4 nabízí vhled do problematiky datace a odpovídá například na otázky: Jak si pamatujeme události? Jak lidé přicházejí na datum? Je stejně pravděpodobné udělat měsíční chybu jako dvouměsíční? Kapitoly 5 až 8 dále prohlubují poznatky o dataci událostí a soustředí se zejména na prozkoumávání prediktorů přesnosti datace (tj. například zdali důležitost události předpovídá přesnou dataci). Kapitola 6 se zabývá tím, kdo si pamatuje datum lépe, a odpovídá na otázky, zdali jsou lidé určitého věku přesnější či ženy opravdu datují osobní události lépe než muži, což odpovídá známému stereotypu. Kapitola 7 zase prozkoumává, které události lidé datují přesněji. Jsou to ty emotivní? Jsou to ty, které jsme zažili ve volném čase, v práci nebo při studiu? A co když lidé řeknou, že jsou si opravdu jisti? Pletou se někdy? Pokud ano, jak často? Kapitola 8 se zabývá způsoby, jakými je možné se na časový aspekt doptávat, neboť i samotný způsob dotazování může mít v některých situacích poměrně velký vliv na přesnost datace. Kapitola 9 obsahuje čtyři případové studie zachycující, jak si lidé ve Studii II a III vybavovali datum, a s kolegyní Evou Literákovou zde popisujeme různé zajímavé jevy, které by při souhrnné prezentaci výsledků všech respondentů mohly snadno uniknout pozornosti. Kapitola 10 shrnuje poznatky o prediktorech přesnosti datace do stručné tabulky. Poslední kapitola 11 se věnuje možnostem zlepšování paměti na data. Dobrou zprávou je, že to jde (i mně se to trošku povedlo). Špatnou, že to stojí určité úsilí. 9

Poděkování A. N. Během výzkumu i sepisování této knihy mi drželo palce a všemožně pomáhalo několik lidí, kterým chci nyní poděkovat. Kvůli Stanislavu Ježkovi jsem se tématem vůbec začal zabývat. Standa mne již léta inspiruje nejen na poli vědy, ale také literatury či tenisu. Wander van der Vaart, konzultant mé disertace, z níž tato kniha z velké části vychází, mi poskytl mnoho cenných rad a vděčím mu také za příjemné a inspirativní chvíle v Holandsku. Eva Literáková je mou hlavní spolupracovnicí. Podílela se na sběru dat a jejich úpravě i na sepsání několika kapitol této knihy. Bez ní bych byl úplně v háji. Danu Šimkovou jsem označil ve své disertaci jako anděla strážného a podobnou úlohu sehrála i při vzniku této knihy. Jan Vančura mne provázel skoro po celou dobu a dodával mi smysl, když jsem ho ztrácel. Také bych chtěl poděkovat své ženě a dětem, kteří se mnou měli mnoho trpělivosti, neboť mi vše trvalo o několik let déle, než bylo optimální, a rodině mé ženy, která nám, když bylo potřeba, poskytovala azyl a pomáhala s dětmi. Dále bych rád poděkoval všem respondentům, pro které jsem si nevymyslel jednoduchý úkol. Následuje seznam lidí, kteří také nějakým způsobem ovlivnili vznik této knihy či mě nějak inspirovali. Děkuji vám! Hans Tenwolde Petr Macek Martin Dolejš Ivo Plšek Petr Kulišťák Irena Smetáčková Šárka Hanáková Jana Hoferková Jan Mareš Martin Glogar Miroslav Charvát Tomáš Flašar Jana Glogarová Jessica Merrill Martin Fišr Vladimír Smékal Lars Kaczmirek Monika Zamazalová Natalja Menold Annie Trapp Zdeněk Neusar Alena Němcová Radek Čák Lenka Mohrová Ivo Čermák Hana Hoblová Bohumila Baštecká Douglas Bernstein Peter Reddy Josef Kundrát Gabriela Jiskrová Albert Kšiňan Daniel Hastík Tomáš Holub Tomáš Rubín Přeji inspirativní čtení. Aleš Neusar Olomouc, prosinec 2011 10

Poděkování E. L. Ráda bych poděkovala Alešovi za jedinečnou možnost podílet se na jeho výzkumném projektu a také za to, že mě seznámil s výjimečnými lidmi a vzal mě podívat se do Evropy. Díky této spolupráci pro mě získalo mé studium smysl. Děkuji také Tomášovi za jeho trpělivost i netrpělivost, které mi pomáhají při práci a zároveň upozorňují na to, co je doopravdy důležité. Eva Literáková Praha, prosinec 2011 11

1 ÚVOD 1.1 K čemu je dobré pamatovat si data osobních a veřejných událostí 12 Vybavení si osobní události se jeví jako neúplné bez alespoň částečného tušení, kdy k této události došlo. Ve vzácných případech, když nejsme vůbec schopni autobiografickou událost časově zařadit, je to pro nás znepokojivé (...) (Friedman, 2004, s. 591). Když se ptám lidí, jak důležité je pro ně vědět, kdy se staly různé události z jejich života, obvykle mi odpovídají: Nijak zvlášť. Pro mě je mnohem důležitější vědět, co se dělo a s kým. To se projevuje i tím, že čas, kdy se událost stala, je pro většinu lidí sám o sobě obvykle tou nejméně užitečnou nápovědou k vybavení si konkrétní vzpomínky. Když se například vyšetřovatel ptá po několika týdnech či měsících svědka: Co jste dělal 16. března 2012?, málokterý svědek to bez pomoci nějakých dokumentů zvládne, protože by si nejspíše vůbec nebyl schopen vybavit konkrétní den. Pokud by ovšem svědkovi vyšetřovatel napověděl, co se mělo daný den dít nebo kde se nacházel či s kým se setkal, nejspíše by si svědek daný den alespoň částečně vybavil, protože tyto nápovědi obvykle fungují mnohem lépe (Wagenaar, 1986). Svědek by potom nejspíše také přidal i některé nové detaily, které vyšetřovatel neznal. Právě forenzní oblast je jednou z mála oblastí, kde je přesnost datace či vybavení vzpomínek opravdu klíčové. To je také důvod, proč mnoho výzkumů provádějí právě odborníci ve forenzní oblasti (například aféra Watergate či proces s Demjanjukem, viz Neisser, 1981; Wagenaar, 1988). Také řada postupů, jak co nejlépe vést rozhovor o vzpomínkách (jak vést rozhovor nesugestivně a přitom co nejvíce podpořit schopnost lidí vybavit si vzpomínky), vychází z forenzní praxe (například Fisher & Geiselman, 2010; Roberts & Horney, 2010; Yoshihama, Clum, Crampton, & Gillespie, 2002). Pro forenzní oblast je také klíčové vědět, do jaké míry je možné lidem věřit. Wise a Safer (2004) například zjistili, že 36 % amerických soudců věří tomu, že míra jistoty a přesnost ve vybavení jsou přímo úměrné. Jinými slovy, že pokud nám bude člověk tvrdit, to se určitě stalo 16. března 2012 a dělo se to a to, měli bychom mu věřit. Soudci mají jistě pravdu v tom, že lidé, kteří jsou si jisti svými vzpomínkami, bývají opravdu přesnější (viz kapitola 6), ale to neznamená, že se nepletou (Shum, 1998; Wagenaar, 1986). Studie II a III poukazují na to, jak často se lidé pletou v datu i v situaci, kdy by byli ochotni přísahat u soudu. Tím nechci říci, že nemáme paměti věřit obvykle nám dělá dobrou službu. Nicméně pokud jde o něco velmi důležitého, není špatné si ji prověřit. To dokládá i výše zmíněný výzkum Wiseho a Safera (2004), kteří zjistili, že z 239 obžalovaných, kteří byli na základě DNA testů propuštěni, bylo 75 % usvědčeno

mimo jiné i na základě nepřesného, ale jistého svědectví (obvykle šlo o očité svědectví). U datace veřejných událostí obvykle tento problém nenastává, protože přesné datum je známo. Nicméně u některých lokálních či starších událostí se také může stát, že musíme věřit očitému svědkovi a jeho schopnosti si událost a její datum přesně vybavit. V několika výzkumech jsem se zabýval i určováním data u veřejných událostí a reakce na mou úvodní otázku o důležitosti byly ještě negativnější než u osobních událostí. Někteří lidé mi dokonce říkali, že podobné otázky by se vůbec neměly klást, protože jsou příliš těžké. Nelze se jim nijak divit. Lidé nemají otázky typu kdy moc rádi 3 (já ostatně také ne). Důvodem obvykle je, že časové určení událostí bývá často obtížné, a to nejen u veřejných událostí, ale i u důležitých osobních událostí. Druhým důvodem je, že to opravdu většinou není důležité a v běžném životě si mnohdy vystačíme s přibližným časovým zařazením našich vzpomínek. Nicméně, jak už to bývá, mnoho životních situací po nás vyžaduje něco, co neděláme rádi či nepovažujeme za důležité, a schopnost alespoň přibližně určit správné datum událostí z našeho života mezi ně patří. Jednou z mnoha historek, která to dokládá, je diskuse mých přátel během výletu na chatu mého strýce pod Považským Inovcem, kam jezdíme pravidelně každý rok. Byl jsem na chatě pouze dvakrát. Naposledy v roce 2004. Ne, v roce 2004 jsem zrovna dokončil magistra a ty jsi tu nebyl. Počkej... Pak to muselo být rok předtím. Nebylo. Tehdy jsme jeli dvěma auty, obě byla plná a ty jsi v nich nebyl. Ne, ne... Určitě jsem tu byl v roce 2004. Musel ses splést. Podobná konverzace trvala několik dlouhých minut a nakonec do ní vstoupily i naše drahé polovičky, které spolu s hlavními aktéry diskuse napomohly tomu, že se dospělo k nějakému konsenzu, jak to doopravdy bylo. Ačkoliv v tomto případě nešlo o nic důležitého, příhoda ukazuje, jak může být datace důležitá i v naprosto běžných životních situacích. Důvodem této důležitosti je, že svůj životní příběh (či v tomto případě kolektivní příběh) vyprávíme obvykle chronologicky a k tomu je nutné znát datum alespoň některých mezníků a sekvencí událostí (Čermák, 2004; Scholl- Schneider, Schneider, & Spurný, 2010). 4 V jiných případech může jít o něco důležitějšího. Například několik účastníků mého výzkumu osobních událostí špatně určilo datum tak významných událostí, jako je narození vlast- 3 Pokud ovšem nejde o známá historická data, jejichž znalost je oblíbená u mnoha lidí. 4 Navíc se životní příběh neustále proměňuje, a datum je tak jedním z mála pevných bodů různých příběhů. 13

ních dětí nebo vlastní svatba. A co je překvapivé, někdy si byli datem i absolutně jisti a až následně zjistili, že se spletli. Takové nesprávné určení může zabolet, neboť v podobných případech očekáváme, že datum musí být přece správně. V dnešní době se může zdát, že schopnost něco si přesně zapamatovat není důležitá, protože máme Facebook, Google kalendář, chytrý mobil, který je synchronizován s počítačem, či alespoň diář. Nicméně když jsem si zkušebně ověřoval věrohodnost těchto zápisů, zjistil jsem, že spousta z těchto zdrojů obsahuje také nepravdivé údaje či události, které se vůbec nestaly. Například u událostí na Facebooku, kde lidé píší, že na ni půjdou, bylo u některých lidí až 50 % událostí, jichž se tito lidé nakonec nezúčastnili (a někdy si toho ani nebyli vědomi). Problémem elektronických diářů, e-mailů atd. je také to, že se poměrně často stává, že si data nechtěně smažeme nebo nám spadne operační systém a část dat ztratíme nebo přejdeme na nový produkt, který není kompatibilní s předchozím, a tak se ztrátou svých elektronických hraček často ztrácíme i kus své paměti. I když tedy v současné době máme spoustu možností, jak evidovat naše životy, pamatovat si je i dnes stále důležité alespoň schopnost odlišit, co se stalo a co nikoliv, či zapamatování si událostí, které jsme si do svých hraček nezapsali. Někdy se také stává, že datum je klíčovou charakteristikou události, která událost pomáhá odlišit od jiné podobné události. Příkladem mohou být Volby 2010 a Volby 2006 či Vánoce 2007 a Vánoce 2008. Další oblastí, kde může být důležité vědět, kdy se co stalo, je lidské zdraví. Například pro určení diagnózy může být důležité vědět, kdy symptom začal a jak postupoval. Nedávným příkladem, který jsem zažil sám, bylo, když jsme jeli s dcerou na pohotovost a doktorka ve fakultní nemocnici se mne ptala na různé příznaky a také na to, kdy Matylda brala naposledy antibiotika. Snažil jsem se, ale i přesto jsem pak po rozhovoru s manželkou zjistil, že jsem datum i sekvenci některých událostí určil naprosto špatně. V tomto případě se nestalo nic zásadního, ale dovedu si představit situaci, kdy by to mohlo konečnou diagnózu více ovlivnit. Literatura ukazuje, že nejsem jediný, kdo se u událostí souvisejících se zdravím plete. Někteří autoři považují za problematické, že doktoři často informacím svých pacientů příliš důvěřují přičemž by bylo často vhodnější dát pacientům čas na rozmyšlenou či některá rozhodnutí dělat až se zpožděním (Means, Mingay, Nigam, & Zarrow, 1988; Schwarz, 2007). 5 V mnoha oborech se odborníci běžně retrospektivně 6 ptají na data různých událostí svých informátorů či klientů. Tito profesionálové (například žurnalisté, sociologové, psychologové, demografové, historici, etnografové) často nemají žádný objektivní zdroj potvrzující datum, a proto se musí spolehnout na to, že jim lidé řekli pravdu a moc se nespletli. Pro tyto pro- 5 Velmi zajímavou oblastí je výzkum dopadu různých událostí na životní spokojenost či zdraví (viz například kapitola 4.2 in Baštecká & Goldman, 2001). 6 Tzn. zpětně, až po nějaké době. 14

fesionály je důležité vědět, jak moc mají lidem věřit a zdali mohou pro přesnost datace něco udělat. I znalost některých stěžejních veřejných událostí může být důležitá, minimálně proto, že to patří ke všeobecnému vzdělání, či z důvodu, že k některým událostem odkazujeme a slouží nám jako referenční body, ke kterým se časově vztahujeme (Greenway, 1999) říkáme například, že to bylo ještě před revolucí, po teroristických atacích na NY nebo během předsednictví EU České republiky. Pokud nevíme, kdy k těmto událostem došlo, můžeme se nejen cítit hloupě, ale zároveň můžeme špatně zařadit také mnohé související události, protože je rozdíl, zdali se mluví o devadesátých letech či prvním desetiletí 21. století. 7 Samozřejmě je možné data těchto událostí dohledat, nicméně je mnohem příjemnější je rovnou znát, a navíc se nám tak i lépe vytváří příběh (historie) naší země, který pak není příběhem oddělených událostí, které na sebe nenavazují (Boyer & Wertsch, 2009; White, 1997). V tomto směru by se měly naše základní i střední školy více věnovat také nedávné historii, neboť se stále ještě stává, že mnozí učitelé, pokud se vůbec dostanou za období po druhé světové válce, tak je to opravdu jenom pár jmen, pár dat nezasazených do nějakého kontextu, jak řekl v rozhovoru pro Český rozhlas 6 Karel Strachota, ředitel projektu Jeden svět na školách. 8 Můj výzkum se těmto starším historickým událostem přímo nevěnuje a zaměřuje se na nedávné události či události staré několik let (události z roku 2005 2008). Pokud byste chtěli zjistit, jak těžký úkol měli respondenti v mém výzkumu (ve Studii I), tak si můžete vyzkoušet kvíz týkající se 35 událostí z let 2005 2008, který je uveden v kapitole 2. Vyhodnocení kvízu se nachází v příloze 1 a ve výsledcích Studie I, které jsou roztroušeny v kapitolách 6 a 7. 7 Vzpomínám si, jak mi bylo trapně, když jsem byl na své první zahraniční konferenci ve Velké Británii, procházel se s americkým psychologem Robertem Bjorkem z UCLA a povídal si s ním zasvěceně o naší revoluci a dalších milnících české historie, a brzy bylo jasné, že toho vím mnohem méně o Alexandru Dubčekovi i dalších lidech než on. Od té doby jsem potkal mnoho amerických profesorů a ani u jednoho se mi nestalo, že by českou historii neznal, což mi přijde až překvapivé, protože proč by zrovna měli vědět něco o České republice, když je to ta malá země za tím oceánem, kam se většina Američanů nikdy nepodívá. Důvodem je patrně to, že k dobrému vzdělání patří i zájem o věci, které se mnou (mou zemí) přímo nesouvisí. Znalost některých dat je také důležitá pro porovnání příběhů více zemí. Datum tak poskytne objektivní kotvu, pomocí které můžeme porovnat, co se v různých obdobích dělo v jiných zemích. 8 http://www.rozhlas.cz/cro6/stop/_zprava/vyznam-pripominani-totality--1018683 15

1.2 Základní pojmy a zkratky Chyba datace = chyba datace v absolutní hodnotě (chyba tedy nemá znaménko plus nebo minus). Signovaná chyba datace či signovaná chyba = chyba datace, kde znaménko určuje směr zkreslení data. Minus: událost byla datována jako starší. Plus: událost byla datována jako nedávnější (mladší), než ve skutečnosti byla. Facilitace = usnadnění, pomoc. DVT = den v týdnu. KAL = Ve Studii II a III datovala polovina respondentů za pomoci kalendária. KAL označuje tuto skupinu respondentů. Bez-KAL označuje skupinu respondentů, která datovala události bez kalendária. N = počet lidí či událostí. n = počet lidí či událostí (výběr ze souboru). Nedávné události = události staré 14 dní až tři měsíce (Studie III). Starší události = události ze Studie I nebo II (události z let 2005 2008; zejména události z let 2006 a 2007). Prediktor = v této knize proměnná, která předpovídá přesnost datace. Referenční (sledované) období = doba, ze které pocházejí události, které jsou datovány. Temporální mezník = událost, kterou si lidé velmi dobře pamatují a vědí, kdy se stala. Temporální schéma = některé události se typicky dějí v určitý den či měsíc. Temporální schémata popisují právě tuto typičnost. Jestliže člověk ví, že chodí na tenis každé úterý, bude datovat den v týdnu každého tenisu správně (bude znát týdenní schéma této události). Nebo v případě lyžování je jasné, že šlo o zimu (roční schéma či sezónní). Více o schématech v kapitole 4.3 a 7.6. 16

8 JAK SE PTÁT NA ČASOVÝ ASPEKT UDÁLOSTÍ Subjektivní dojem, který řada z nás pociťuje, když se pokoušíme poskytnout přesná data autobiografických událostí, je, že se jedná o velmi obtížný úkol. Tuto osobní subjektivní zkušenost potvrzuje i naše pozorování respondentů ve studiích datace událostí. Respondenti často spontánně projevují zděšení (někdy velmi důrazně), když jsou požádáni, aby poskytli přesná data svých autobiografických událostí (Skowronski, et al., 1994, s. 217). Určovat datum je často vyčerpávající a obtížné, především když se ptáme na události, jež nejsou tak zapamatovatelné jako narozeniny či datum svatby (které naštěstí bývá vyryto na svatebním prstenu). Prvním úkolem člověka, který se ptá na temporální aspekt událostí (zejména otázky typu kdy ), je tedy zjistit, zda není obtížnost úkolu příliš vysoká. Dříve zmíněné charakteristiky událostí a respondentů by měly v tomto zhodnocení pomoci. Patrně nejdůležitějším faktorem je samotná příčina (důvod), proč člověk datum zjišťuje. V běžném životě lidé hledají data, protože je z nějakého důvodu potřebují nebo proto, že se na ně někdo ptá. Příčina hledání data úzce souvisí s očekávanou přesností datace, protože když lidé (či tazatelé) potřebují zjistit velmi přesné datum, budou se je snažit rekonstruovat mnohem pečlivěji než v situacích, kdy přesný odhad není potřeba. Jak již bylo zmíněno dříve, hlubší a náročnější strategie rekonstrukce data mohou zvyšovat přesnost datace. V situaci, kdy tazatelé potřebují přesné datum, a respondenta to zároveň příliš nezajímá (nebo nepřesnost nijak neovlivní jeho či její další život), měli by udělat vše pro zvýšení respondentovy motivace a pro minimalizaci kognitivní zátěže (cognitive burden) spojené s úkolem. (To samozřejmě platí i v případě, že je respondent motivovaný a pečlivě se snaží data odhadovat.) V dalším textu se nejprve zaměřím na proces odpovídání na otázky typu kdy, poté pojednám o možnostech zvyšování respondentovy motivace a o charakteristikách samotného úkolu a závěrem se budu věnovat postupům, které by měly pomáhat při vybavování. 8.1 Proces odpovídání Pro zodpovězení otázky kdy potřebuje respondent otázce porozumět; vybavit si relevantní materiál; zhodnotit úplnost, vyvodit závěry; integrovat získané informace; a konečně odpovědět ve vybraných časových jed- 108

notkách (Tourangeau, et al., 2000). 98 Podle autorů se jedná o idealizovaný proces a v reálných situacích lidé často některé fáze přeskočí, vrátí se k dřívějším fázím nebo informace nezpracují důkladně a namísto toho odpoví například první myšlenkou, která jim přijde na mysl, a je pravděpodobné, že uspokojí výzkumníka (viz obrázek 8.1). Obrázek 8.1 Schematický proces odpovědi na otázku Poznámka: Schematický proces odpovědi na otázku (upraveno podle Tourangeau, et al., 2000). Šipky nad schématem zdůrazňují, že respondent se může vracet k dřívějším fázím nebo i postupovat v jiném pořadí. Pod schématem jsou graficky naznačeny zkratky, kdy respondent určitou fází úplně přeskočí a dostane se rovnou k odpovědi. Přestože se první část (porozumění) může zdát u otázek typu kdy zřejmá, nemusí tomu tak být vždy. Význam otázky Kdy jste začal/a pracovat v současném zaměstnání? Buďte, prosím, co nejpřesnější je zřejmý, a pokud jsou zároveň poskytnuty časové jednotky, může si být tazatel poměrně jistý, že si respondent význam otázky vyloží stejně, jak jej tazatel zamýšlel. Méně zřejmé je, jakým způsobem si respondent vyloží přesnost očekávanou tazatelem. I kdyby byla očekávaná přesnost zmíněna explicitně když tazatel požaduje co nejpřesnější odpovědi, bude respondent vyvozovat očekávanou přesnost z kontextu samotného rozhovoru a obtížnosti úkolu (Grice, 1975; Tourangeau, et al., 2000). Grice (1975) nazývá tyto často implicitní informace konverzační implikaturou (conversational implicature). Respondent se například může cítit oprávněn poskytnout méně přesné odpovědi a snažit se méně při online rozhovoru než při rozhovoru tváří v tvář. Důvodem může být fakt, že respondent v online prostředí sám vyvozuje, že záleží pouze na něm/ní, jak moc se bude snažit, a bude proto pracovat s menším úsilím. Tento jev může být zintenzivněn, jestliže je požadováno mnoho odhadů dat, a také tím, že osobní investice tazatele je v anonymním online způsobu dotazování menší proč by se měl respondent snažit být důkladný, když si na něj/ni výzkumník ani neudělá osobní 98 Tento model dotazování vychází z tzv. CASM přístupu (Cognitive Aspects of Survey Methodology). V češtině způsob tohoto uvažování důkladně popisuje Ježek (2007) či Vinopal (2009) a na názorném příkladu představuje Neusar (2009). 109

čas? Konverzační maximy kvantity a kvality se tak mohou u online rozhovorů a rozhovorů tváří v tvář lišit. U rozhovorů tváří v tvář má tazatel navíc možnost motivovat respondenta k vyšší výkonnosti i v situacích, kdy je obtížnost úkolu vysoká a je třeba více odhadů. Vhodnějším a přívětivějším módem by měl být také telefonní rozhovor, avšak i u tohoto módu lze často nalézt nižší kvalitu dat ve srovnání s rozhovory tváří v tvář (viz například Aquilino & Lo Sciuto, 1990). Existují dva způsoby, jak se na data dotazovat. Prvním je výše zmíněná otázka typu kdy : Kdy jste nastoupil/a do vašeho současného zaměstnání? Druhým způsobem je dotaz ve formátu relativního času: Před jakou dobou jste nastoupil/a do vašeho současného zaměstnání? 99 V každodenní konverzaci lidé často používají relativní časový formát, například před měsícem nebo před týdnem namísto v červenci či 21. července. Formát relativního času je rovněž upřednostňován při dataci nedávných či méně relevantních (například veřejných) událostí (viz Janssen, et al., 2006). Oba způsoby položení otázky evokují mírně odlišné strategie odhadu, jež mohou vést za určitých okolností k odlišným vzorcům chyb (Gaskell, et al., 2000). Lidé mohou například při použití formátu relativního času častěji využívat zaokrouhlování stalo se to před měsícem, dvěma měsíci atd. Formát absolutního času zaokrouhlení tolik nepodporuje. Huttenlocherová et al. (1990) zjistili, že v popisu uplynulého času (elapsed time) (formát relativního času) lidé často používají prototypické hodnoty jako před sedmi dny (týden), před čtrnácti dny (2 týdny) atd. Toto zjištění potvrzuje také studie Janssena et al. (2006), v níž bylo zjištěno, že průměrná chyba datace byla v absolutním časovém formátu menší. 100 Oba časové formáty trpí podobnými problémy, ale zdá se, že formát relativního času (přestože jej lidé často preferují, protože jim přijde jednodušší) vede k vyšším chybám datace (Janssen, et al., 2006). Kvůli problémům se zaokrouhlováním jsem v empirických Studiích I až III používal formát absolutního času a otázky typu kdy. Vybavení události stejně jako časových údajů s událostí souvisejících může být nejsložitější částí celého procesu, obzvlášť pokud jde o méně důležité události. Obtížnost rozvzpomínání zažil i významný holandský výzkumník Wagenaar (1986), jenž testoval svoji vlastní paměť v několik let trvající studii autobiografické paměti: Vybavení se nečekaně ukázalo být poměrně mučivé. Většina událostí již byla v době vybavení triviální a musel jsem použít značné motivace, abych prohledával svou paměť kvůli takovým nicotnostem. Bylo téměř nemožné vybavit si více než pět událostí v jeden den, což vysvětluje, 99 Formát relativního času může využívat také další referenční body než jen současnost (například jak dlouho poté/před nějakou další událostí či obdobím; viz kapitola 4.2). 100 Autoři našli rozdíl u starších událostí (> 1 000 dnů) a u nedávných událostí (100 1 000 dnů). U ještě nedávnějších událostí rozdíl nebyl nalezen. 110