VEŘEJNÉ FINANCE
1. ÚVOD DO TEORIE VEŘEJNÝCH FINANCÍ 1.1 Předmět studia 1.2 Charakteristika veřejných financí 1.3 Struktura a funkce veřejných financí 1.4 Makro a mikroekonomické aspekty existence veřejných financí 1.5 Existence veřejných financí vyplývající z teorie potřeb 1.1 Předmět studia Veřejné finance se zabývají ekonomikou veřejného sektoru, zejména jeho financováním, tj. financováním státního sektoru a samosprávného sektoru.
Existují 3 způsoby financování veřejného sektoru: 1) Veřejné finance jsou jedním ze způsobů financování veřejného sektoru (tzv. přímého) a jsou soustředěny v příjmových kapitolách veřejných rozpočtů se zdrojem příjmů především v oblasti daní. 2) Další způsob financování je také přes oblast veřejných financí, ale v podobě prodeje veřejných statků za ceny, které nejsou tržními (nezahrnují zisk), nevytvářejí se na základě nabídky a poptávky na trhu, ale vytvářejí se na základě tzv. veřejného zájmu. 3) Veřejný sektor lze financovat také z finančních prostředků získaných od konkrétních fyzických osob nebo právnických osob za určitým předem definovaným účelem. Veřejné finance jsou určující pro existenci, rozsah, strukturu a fungování veřejného sektoru.
1.2 Charakteristika veřejných financí Pojmy peníze, finance a veřejné finance. Peníze jsou všeobecným ekvivalentem, který slouží k provádění plateb a k vyjadřování cen zboží a služeb. V rámci těchto vztahů se peníze uplatňují v různých formách (mince, bankovky, státovky, zápisy na bankovních účtech aj.). Finance je širší pojem než peníze. Zahrnují navíc vztahy, které vznikají a rozvíjejí se při získávání, přerozdělování a užití peněz (peněžního kapitálu, peněžních fondů). Peníze jsou jen věcným nositelem finančních vztahů, resp. financí. Pojem finance ve spojení s adjektivem veřejné znamená, že veřejné finance zahrnují peníze a vztahy vznikající při získávání, rozdělování, přerozdělování a užití peněz patřících občanům. Občané svěřují tyto finance veřejnoprávním orgánům a organizacím, které prostřednictvím svých zástupců s penězi občanů (daňových poplatníků) nakládají a spravují je.
1.2 Charakteristika veřejných financí Veřejné finance jsou kromě peněz tvořeny i vztahy, které se týkají činností veřejných institucí a zájmů a kde jako jeden ze subjektů vystupuje veřejná moc (v institucionální podobě např. Úřad vlády, krajský úřad, magistrát, obecní úřad). Veřejné finance představují tu část finančního systému národního hospodářství, která prochází přerozdělovacím procesem cestou veřejných rozpočtů, rozhoduje se o nich ve veřejné správě veřejnou volbou a podléhá veřejné kontrole. Veřejné finance slouží k označení specifických vztahů a operací probíhajících v rámci ekonomického systému mezi autoritami (orgány a institucemi) tzv. veřejné správy na straně jedné a ostatními subjekty na straně druhé (tj. občany, domácnostmi, firmami apod.). Definice veřejných financí : Smith, Schulz a Harris, Hyman, Musgrave, Wagner, Hamerníková a Kubátová, Vybíhal, Strecková a kol.
1.2 Charakteristika veřejných financí Čím se zabývá teorie veřejných financí? jak uspořádat veřejný sektor, aby byla zároveň respektována individuální svoboda a spravedlnost jak velký by měly být podíl veřejného sektoru (veřejných výdajů) na hrubém domácím produktu jaký by měl být rozsah státních intervencí do ekonomiky, tj. velikost veřejných financí a jaká by měla být role státu v tržní ekonomice jak uspořádat veřejné instituce jak rozdělit fiskální funkce mezi jednotlivé úrovně státní správy a samosprávy jaká kritéria použít při posuzování výhodnosti různých rozpočtových politik
1.2 Charakteristika veřejných financí jak by měl fungovat daňový systém jako rozhodující zdroj příjmů veřejných rozpočtů (které daně vybírat, kdo je bude vybírat, kdo je bude platit, kdo bude nositelem daňového břemene a jak tato daň dopadne na poplatníka daně); jaké jsou reakce soukromého sektoru na různá fiskální opatření a jaká je rychlost této reakce jaké efekty přinese zvýšení a snížení veřejných výdajů, analýza veřejného rozhodování jaká je predikce reakce spotřebitelů a firem na ekonomické změny a jak testovat tyto predikce jaká je efektivnost veřejných výdajových programů, jaké metody uplatňovat při měření této efektivnosti jakým způsobem pozitivně ovlivňovat tzv. fiskální iluzi obyvatelstva další okruhy problémů.
1.3 Struktura a funkce veřejných financí Subjekty struktury (organizační složky) veřejných financí : 1) Státní rozpočet zahrnuje část veřejných financí soustředěných v centralizovaném finančním fondu. Konkrétní podoba státního rozpočtu je ztělesněna v zákonu o státním rozpočtu. 2) Státní finanční účelové fondy jsou samostatné subjekty stojící mimo státní rozpočet, jsou zřizovány zákonem a v čele stojí tzv. správce fondu. 3) Subjekty hospodařící se státními financemi zahrnují tzv. organizační složky státu, příspěvkové organizace, státní podniky.
1.3 Struktura a funkce veřejných financí 4) Rozpočty krajů zahrnují část veřejných financí určených pro financování potřeb tohoto samosprávného celku. 5) Subjekty hospodařící s financemi rozpočtu kraje zahrnují organizační složky kraje, příspěvkové organizace, podniky zřizované krajem. 6) Rozpočty obcí zahrnují část veřejných financí sloužících pro financování potřeb obcí. 7) Subjekty hospodařící s financemi obcí. Tyto subjekty zpravidla využívají majetku obcí, aby mohly provádět budˇveřejně prospěšnou činnost nebo podnikat v řadě oborů. Mohou mít charakter příspěvkové organizace nebo obchodní organizace, ke kterým obec převzala funkci zakladatele či zřizovatele.
1.3 Struktura a funkce veřejných financí Funkce veřejných financí : 1) alokační v rámci této funkce rozhodují jednotlivé vládní úrovně o tom, jaké bude celkové použití disponibilních zdrojů, jaký podíl připadne na produkci soukromých statků a jaký podíl na produkci veřejných statků a v neposlední řadě, jaká bude struktura veřejných statků; alokační funkce veřejných financí má napravit prostřednictvím státních intervencí selhání trhu 2) distribuční souvisí s řešením problematiky týkající se spravedlivého rozdělení důchodů a majetku. Veřejné finance slouží jako zprostředkovatel změny v rozdělení důchodů tzv. transferovým platbami nebo také jako subjekt financování některých veřejně poskytovaných služeb pro určité vrstvy obyvatel; konkrétním věcným projevem distribuční funkce veřejných financí jsou zejména sociální finanční transfery
1.3 Struktura a funkce veřejných financí 3) stabilizační vyplývá z působení veřejných financí jako nástroje makroekonomické politiky, neboť příjmová a výdajová opatření by měla sloužit jako prostředek k zajištění vysoké zaměstnanosti, stability cenové hladiny, ekonomického růstu či vyrovnanosti platební bilance; k zabezpečení stabilizační funkce slouží měnové a fiskální nástroje stabilizační politiky na úrovni státu; 4) kontrolní vyplývá z požadavku na kontrolu všech příjmů a výdajů veřejných rozpočtů, které musí být uplatňovány v souladu s veřejnými zájmy; 5) regulační v období nerovnovážného vývoje ekonomiky a má tlumit nežádoucí účinky na výrobu, nezaměstnanost a ceny; 6) stimulační jednotlivé subjekty veřejného sektoru jsou motivovány k úspoře rozpočtových výdajů či k překračování rozpočtových příjmů.
1.3 Struktura a funkce veřejných financí Ve většině literárních pramenů jsou však uváděny pouze první 3 funkce veřejných financí, tj. funkce alokační, distribuční a stabilizační.
1.4 Makro a mikroekonomické aspekty existence veřejných financí 1) Makroekonomické aspekty. makroekonomické selhání trhu; problémy zaměstnanosti inflace a stability cen ekonomický růst vyrovnanost bilance ve vztahu k zahraničí krátkodobá a dlouhodobá fiskální nerovnováha 2) Mikroekonomické selhání trhu. mikroekonomická nedokonalost trhu změny veřejných výdajů a daní a jejich vliv na chování ekonomických subjektů mikroekonomické aspekty zdanění (např. daňová incidence)
1.5 Existence veřejných financí vyplývajících z teorie potřeb 1) Definice kategorie potřeba 2) Klasifikace potřeb 3) Vztah potřeb a veřejného sektoru 1) Ekonomie vymezuje potřebu jako pociťovaný nedostatek. Těchto potřeb je celá řada a společně vytvářejí poměrně složitý systém. Z ekonomického hlediska je důležitý způsob uspokojení těchto potřeb cestou produkce a spotřeby materiálních statků a služeb. 2) Pro klasifikaci potřeb z ekonomického hlediska je rozhodující role produkovaného statku, kterou hraje v procesu tvorby, rozdělování a spotřeby. Z tohoto hlediska lze potřeby členit na výrobní a spotřební (finální, konečné). Finální (konečné) spotřeby pak dělíme podle kritéria příčiny, která vyvolává pocit potřeby, na potřeby společenské a potřeby individuální.
1.5 Existence veřejných financí vyplývajících z teorie potřeb 3) a) Pokud jde o vztah výrobních potřeb a veřejného sektoru, lze uvést, že s ohledem na charakter těchto statků, má na rozvoji a stavu těchto statků zájem každý subjekt, jde o potřeby pro každého, tj. veřejné potřeby. b) Pokud jde o vztah společenských potřeb a veřejného sektoru, existuje objektivní nutnost zajišťovat tyto potřeby cestou veřejného sektoru (např. potřeba organizovaného uspořádání společnosti, potřeba dovolat se spravedlnosti, potřeba ochrany osobnosti a majetku, potřeba ochrany území apod.). c) Pokud jde o vztah individuálních potřeb a veřejného sektoru, je zde důležité, jaká je míra společenské naléhavosti uspokojování potřeb a jaké jsou kvantitativní hranice nasycenosti potřeb jak u jedince, tak v celé společnosti.